Corpus delicti

Po své úspěšné prvotině Čas sluhů (1989) se režisérka Irena Pavlásková znovu bezprostředně vyjádřila k pokleslé mravní kondici české společnosti. Psychologické drama Corpus delicti se stalo jedním z prvních domácích titulů, které se pochybovačně vyjadřovaly k možnostem, jež morálně otřeseným a vnitřně nesvobodným občanům otevřela „sametová revoluce“ roku 1989. Spolu se svou matkou Nelly Pavláskovou napsala režisérka scénář, jehož protagonisty jsou tři partnerské dvojice. Rozvedená učitelka Jana žije s uzavřeným Tomášem, stále však pomáhá bývalému manželovi – ztroskotanému novináři Kadlecovi. Ten žije s uťápnutou úřednicí Helenou. Osudy obou dvojic otřese setkání se starší, výstřední, požitkářskou Viki, která se angažuje v disentu. Přestože rok 1989 se blíží, Vikiin odcizený, estébácký manžel Chlad dokáže ještě napáchat hodně škody… Irena a Nelly Pavláskovy konstatují, že „mikrob zla“ v některých lidech hlodal za totality a že na tom nic nezměnily ani politické a společenské změny z Listopadu 1989. Argumenty pro své tvrzení Irena Pavlásková skládá dohromady efektně a energicky. I díky kameře F. A. Brabce je Corpus delicti vizuálně působivou, dynamickou podívanou, v níž autorka nabídla zajímavé herecké příležitosti řadě herců starší generace (Jiřina Bohdalová exceluje v roli Viki, Michal Dočolomanský jako uhlazený zloduch Chlad) i jejich mladším kolegům (Lenka Kořínková coby citlivá, morální Jana, výborný Karel Roden jako ubožácký agresor Kadlec). V roli Tomáše se objevuje bývalý studentský vůdce Šimon Pánek. V menších rolích se dají identifikovat i mnozí členové štábu i dobové „celebrity“ (např. kritik Jan Rejžek).