Zvláštní bytosti

Dokumentarista Fero Fenič se svým „problémovým“ hraným debutem Džusový román (1984) zařadil mezi provokatéry, kritizující stávající pořádky. Uvedení příběhu mladé dělnice do kin bylo pozdrženo o čtyři roky. V té době už Fenič umanutě prosazoval svůj další snímek – metaforické drama vyprávějící o zničujícím morálním úpadku vysokého funkcionáře, k němuž napsal scénář s Evženem Plítkem. Protagonistou expresivně pojatého vyprávění je Zdeněk Pešan (polský herec Jan Tesarz), který se právem obává o ztrátu své dosud neotřesitelné pozice. Během cesty na tetin pohřeb se ocitne ve služební Tatře 613 ve společnosti své sekretářky a milenky Olgy (Ewa Žukowská) a pohraničníka Ondřeje Zemana (Jiří Bábek), který dostal dovolenku za zastřelení narušitele hranic a musí svému příštímu šéfovi dělat řidiče. Cesta do rodného městečka v Pešanovi probouzí vzpomínky na mladá, budovatelská léta. Původní ideály však podlehly devastaci a setkání s „rodáky“ není zdaleka tak idylické, jak funkcionář čekal. Navíc Pešan zjistí, že mu nezemřela teta, ale že zahynul jeho nechtěný syn. Do vraždy je zapleten i Ondřej... Feničův nevšední snímek, který je zřejmou obžalobou rozkládajícího se socialistického režimu, mohl schvalovacím procesem projít jen díky atmosféře nastávajících politických změn (přestože Zvláštní bytosti měly precedens v sovětských „perestrojkových“ projektech – například film Pokání režiséra Tengize Abuladzeho /1984/). Přelomový snímek, který se k divákům dostal až po sametové revoluci, neoperuje jen s průhlednými symboly a metaforami, ale i s ikonami socialistické éry – počínaje Karlem Gottem přes tehdy progresivního Jarka Nohavicu a Martu Kubišovou, jejíž hlas filmové publikum slyšelo poprvé po dvaceti letech zákazu, až k „Plastikům“ (zformovaným do skupiny Půlnoc). Přehlédnout nejde ani Jiřího Menzela v roli Alexandera Slováčka (rozuměj Dubčeka).