Anotace
Nevyhnutelnost změny v roce 1989 nepotvrdila jen „sametová revoluce“, ale i černobílý baladický snímek, kterým debutovali tři talentovaní studenti FAMU: režisér Zdeněk Tyc, dramaturg a scenárista Jiří Soukup a kameraman Jaromír Kačer. Podíl na námětu, scénáři a realizaci filmu je nedílný, důležitou osobností, která do vzniku původně školního projektu zasáhla, byl však i dramaturg Ivan Arsenjev. Vojtěch, řečený sirotek vyjadřoval touhu po návratu k uměleckým a morálním imperativům československé nové vlny a současně přesvědčivě prezentoval autorský potenciál nové generace, která v dosavadním, cenzurovaném systému socialistické kinematografie neměla zrovna otevřenou bránu k úspěchu. Následující léta ovšem ukázala, že „svobodnou“ porevoluční dobu charakterizují tržní mechanismy, které umělecký film podřizují realistickým pravidlům návštěvnosti a tržeb. Tvůrci Vojtěcha, řečeného sirotka nicméně v následujících desetiletích zůstali – každý po svém, více či méně – věrni svým zásadám… Zmíněná čtveřice autorů se hluboce niterným způsobem vrátila k poetice šedesátých let. Jejich vyprávění oslavuje přirozenou a ve výsledku sebedestruktivní, individuální rebelii proti zavedenému řádu, ať už ho zosobňují zástupci oficiální spravedlnosti, nebo zloději – pytláci. Titulní hrdina se v neuspořádané poválečné době roku 1946 vrací domů z vězení, kam se dostal kvůli zabití. Ve vesnici obklopené rybníky je však cizincem, který se jako nový baštýř musí postavit proti dávným kamarádům-pytlákům. Vojtěch, jenž vyznává základní lidské hodnoty bez ohledu na jakýkoli systém, ovšem nedokáže splynout s představou oficiální spravedlnosti. Vnitřně nejistý hrdina prožívá harmonii jen v kontaktu s přírodou. Socializaci však vnímá jako nezbytnou, alespoň při váhání mezi dvěma ženami – zralou vdovou Blaženou a mladičkou, nemocnou studentkou Anežkou. Příběh provokativně svobodomyslného samotáře ovšem nemůže skončit jinak než tragicky. Titulní roli v originálním, vizuálně podmanivém snímku si zahrál Petr Forman.
Read more
