Nejistá sezóna

Autorské osobnosti populárního pražského Divadla Járy Cimrmana – Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák – zasáhly do českého filmu se znamenitými výsledky mnohokrát. Patrně nejosobnějším projektem se však pro ně stala tragikomedie z roku 1987, líčící právě osudy jejich divadelního souboru. Ten se ve filmu, jejž Smoljak režíroval a na jehož scénáři se podíleli oba tvůrci, jmenuje Divadlo starých forem. Protagonisté vystupují pod fiktivními jmény, v podstatě však hrají tak trochu sami sebe. Také problémy, se kterými se malý soubor potýká, jsou často odvozeny z reality… Zdeněk Rybník a Láďa Kydal jsou oporami poloprofesionálního, výhradně mužského divadelního společenství, které diváci milují, ale které se neustále potýká s nevůlí nadřízených orgánů. Soubor se tak musí často stěhovat. Fanoušci si jej však najdou i v neútulném obvodním kulturním domě. I sem ovšem divadelníky chodí tajně kontrolovat podezřívaví soudruzi z národního výboru. Nová komedie, kterou soubor navzdory všem protivenstvím a malérům připravuje, nakonec projde schvalovacím řízením, přestože příslušná komise měla zakázáno se při vtipech smát. Budoucnost souboru ovšem zůstává nejistá... Komorně laděné vyprávění se odehrává v prostorách kulturního domu a v jeho okolí. Hlavním dějištěm epizodicky pojatého příběhu je pak stísněné zákulisí, kam si s sebou protagonisté nosí i své všednodenní starosti, například Kydal zanedbává divadlo kvůli lukrativní práci v televizi. Ve filmu se objevují cenné ukázky z repertoáru Divadla Járy Cimrmana: hry Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby a Vizionář. Jméno fiktivního českého génia, kterého si Svěrák se Smoljakem pro potřeby své divadelní práce vymysleli, však ve filmu nepadne. Vedle členů souboru se ve filmu objeví v rolích „schvalovatelů“ i režisér Karel Kachyňa či obávaný barrandovský dramaturg Ludvík Toman.