Vítr v kapse

Barrandovská dramaturgie požadovala od filmařů „filmy o mládeži“, ty však o skutečném životě mladých lidí nemohly pravdivě informovat. V osmdesátých letech však vzniklo několik mainstreamových generačních snímků, které vypovídaly – více či méně mimoděk – o životě v normalizační šedi a bezčasí. Jejich autorem byl Jaroslav Soukup, který ve filmech Vítr v kapse (1982) a Láska z pasáže (1984) spojoval dobovou realitu s nejrůznějšími, divácky atraktivními prvky. Filmy Discopříběh (1987) a Kamarád do deště (1988), které vnímaly skutečnost z žánrového odstupu, se dokonce dočkaly po „sametové revoluci“ pokračování. Soukupovy snímky udělaly žádanou hereckou hvězdu především z Lukáše Vaculíka, kterému ovšem už ve Větru v kapse zdatně sekundoval tehdy debutující Sagvan Tofi. Atraktivitu snímku v očích dobových mainstreamových diváků zvyšovala i hudba popového idolu Michala Davida. Snímek, k němuž režisér napsal scénář spolu se svým oblíbeným spolupracovníkem Miroslavem Vaicem, je inspirován Soukupovými vlastními zážitky z jeho začátků v plzeňské Škodovce. Protagonisty Větru v kapse jsou kamarádi Ondřej Bystřický (Vaculík) a Cyril Čech zvaný Cinda (Tofi), kteří po maturitě na průmyslovce nastupují do velkého strojírenského závodu. Žertíky, kterými si mladíci krátí pracovní dobu, mají „vážný“ základ v pocitu nesvobody a v touze prosadit vlastní názor. Sny a představy inteligentního Ondřeje o realitě se tvrdě střetávají s životní praxí, což se týká provozu v továrně i jeho soukromého života. V tom hraje důležitou roli mladíkova přítelkyně Helena (Ivana Andrlová) i jeho těhotná spolužačka Jaruška (Ilona Svobodová). Ondřej má sen stát se námořníkem, konec jeho snění o jiném životě však udělá tragédie spojená s Cindou i nástup na povinnou vojenskou službu.