Jen si tak trochu písknout

Po svém úspěšném debutu Housata (1979), líčícím trable dívek z učňáku, nabídl režisér Karel Smyczek divákům problémy dvou třináctiletých pražských kluků. Při práci na snímku Jen si tak trochu písknout (1980) se poprvé sešel se scenáristy Ivem Pelantem a Radkem Johnem, s nimiž v osmdesátých letech spolupracoval i na snímcích Jako zajíci (1981) a Sněženky a machři (1982). Na sociálním dramatu Proč? (1987) pak Smyczek pokračoval ve spolupráci se samotným Johnem, jehož novinářská profese se významně podílela na autentičnosti zmiňovaných titulů, opírajících se o mladistvé hrdiny. Také příběh Pavla Voříška a Petra Moravce (vycházející z některých motivů románu Džínový svět) líčí osudy dospívajících protagonistů, umístěné do širšího sociologického kontextu. Kluci si hledají zábavu mimo nabízené školní aktivity a když při prohlídce starého kostela narazí na varhanní píšťaly, rozhodnou se založit třídní orchestr. Koncertování však zarazí policie pátrající po ukradených píšťalách. Pavel kamaráda neprozradí a vezme vinu na sebe, Petrovi rodiče však synkovi zakáží se stýkat „se zlodějem“, jehož rozvedený otec – číšník – navíc nepůsobí jako dobrý vzor. Petr se tak nedostane ani na mejdan, který kamarád pořádá doma v otcově nepřítomnosti. Když Pavel marně hledá u Moravcových útočiště před rozzlobeným otcem a Petr přizná spoluvinu na krádeži, jde rodičům hlavně o to, aby vše ututlali… Pokrytectví a prospěchářská lež, do kterých dospělí zatahují své děti, se stalo tématem vyprávění, ve kterém autoři vytvářejí mozaiku humorným i dramatických příhod. Karel Smyczek zvýšil atraktivitu svého lehce provokativního snímku obsazením přesvědčivě působících dětských představitelů – Michala Suchánka (Petr) a Daniela Šediváka (Pavel). Ti se objevili i v jeho filmu Sněženky a machři. Role rodičů tvůrci svěřili neokoukaným hercům – Zdeňku Dryšlovi, Evě Lecchiové (rodiče Moravcovi) a Bronislavu Poloczkovi (otec Voříšek).