Což takhle dát si špenát

Ze spolupráce scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka se zrodila i bláznivá komedie Což takhle dát si špenát. Po svobodně fantazijních filmech Kdo chce zabít Jessii? (1966) a „Pane, vy jste vdova!“ (1970) musela autorská dvojice v sedmdesátých letech zpracovávat témata „ze socialistické současnosti“. Komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) svérázně reflektovala bytovou politiku, snímek z roku 1977 posunoval do výrazně absurdní roviny motiv rozkrádání socialistického majetku. Ve špenátové komedii se ve výzkumném ústavu vyvíjí prototyp přístroje na regeneraci dojnic, který se však docent Mlejnek s šéfem kosmetického salonu rozhodnou ukrást a využít při omlazování bohatých zahraničních zákaznic. Využijí k tomu recidivisty Zemánka a Lišku, přístroj má však dosud drobné vady: pozření neoblíbené zeleniny mnohonásobně zvyšuje účinky záření. Ve hře je i movitá jihoamerická chovatelka dobytka, která se přijela do Prahy na užitečný vynález podívat a provdat se za svého snoubence… Macourek s Vorlíčkem rozvíjejí ztřeštěný děj plný nejrůznějších náhod a záměn, v němž přijde ke slovu jejich oblíbený motiv částečné proměny: Liška se Zemánkem se po ozáření a požití špenátu změní v desetileté kluky, mají však dospělé hlasy a původní myšlení. Isabela se zase promění v kojence… Film využívající i trikových technik se stal ojedinělým výletem kameramana Františka Uldricha do fantazijního žánru. Zajímavost snímku zvyšuje herecké obsazení, v němž nechybějí Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová nebo Josef Somr.