Anotace
Přechod z šedesátých let do normalizačního prostoru byl pro řadu režisérů československé nové vlny bolestivý. Režisér Jiří Menzel měl sice na svém kontě Oscara za Ostře sledované vlaky (1966), jeho hrabalovská adaptace Skřivánci na niti (1969) se však ocitla mezi divákům nebezpečnými, „trezorovými“ filmy. Menzel byl sice na vrcholu tvůrčích sil, k režii se však znovu dostal až v roce 1974 tezovitým budovatelským snímkem o mladém hodináři (Jan Hrušínský), který po vojně najde své životní štěstí teprve na stavbě dalešické elektrárny. Ve společnosti „správných chlapů“ objeví smysl života a dokáže se rozejít se svou buržoazně naladěnou přítelkyní. Přestože neosobně pojatý snímek postrádá známky Menzelova hravého, poetického rukopisu, jde o řemeslně slušně odvedenou práci. Ve scenáristickém týmu totiž nechyběl Zdeněk Svěrák, který v následujících desetiletích patřil k Menzelovým nejoblíbenějším spolupracovníkům.
Read more
