Stud

V režisérské tvorbě Ladislava Helgeho postupně sílil kritický náboj. Od Školy otců z roku 1957 přes drama o zakládání družstva v moravské vesnici Velká samota (1959) se tento autor na počátku šedesátých let v Jarním povětří (1961) propracoval k analýze bouřlivé atmosféry roku 1948 z pohledu tehdejších studentů. Helgeho odhodlání sytila uvolňující se atmosféra šedesátých let. Po válečném dramatu Bílá oblaka (1962) a dalším kritickém snímku Bez svatozáře (1963) se Helge přirozeně připojil k československé nové vlně příběhem o setkání novopečeného otce a nezakotveného mladíka První den mého syna (1964). V politizujícím dramatu Stud pak publiku poskytl aktuální, ideově nezdeformovaný pohled na funkcionáře a vedoucí pracovníky, kteří všechno své úsilí soustředili na bezostyšné sebeobohacování. V dramatu, na jehož scénáři s Helgem spolupracoval Ivan Kříž, se protagonistou vyprávění stává předseda národního výboru Arnošt Pánek. Ten je pobouřen zprávou o zatčení svého chráněnce Kvasila – předsedy JZD v nedaleké obci Spádové. Ten se zasloužil o rozkvět zanedbané vsi, nyní je ovšem nařčený z rozkrádání, podvodů a navrch ze znásilnění nezletilé dívky. To se překvapivě ukáže nejméně závažným činem obviněného, což svědčí o dobovém podhodnocování tohoto typu deliktů. Pánek zjišťuje, že Kvasil se dopustil řady přečinů proti socialistickému majetku a že jeho podřízení o tom věděli. To hrdinu filmu vede k tomu, aby přehodnotil vlastní setrvání ve funkci, jež nemá valnou hodnotu ani pro jeho dceru… Hlavní role v dramaticky vypjatém příběhu se ujal slovenský herec Július Pántik. Také v dalších rolích snímku, který přišel do kin v květnu 1968 a posléze skončil v normalizačním trezoru, se objevili méně známí, často slovenští herci, kteří přispěli k autenticitě díla.