Sedmikrásky

Sedmikrásky se v novém žebříčku Sight & Soundu Největší filmy všech dob ocitly na 28. místě, tedy výše než jakýkoli jiný český film. S předstihem několika desetiletí předvídal (byť vyostřeně kriticky) tento trvalý úspěch Sedmikrásek Vratislav Effenberger, vůdčí postava poválečného surrealismu, jejž jsme v Ponrepu připomenuli v listopadu 2023 u příležitosti 100. výročí narození.

„Intelektuální elita má svou ideologii, i když to popírá: je to ideologie abstraktního defétismu. A tento abstraktní, naaranžovaný defétismus reprezentují Sedmikrásky. Nalezneme zde všechno, co dnešní mezinárodní umělecký trh byl schopen akceptovat (samozřejmě ve zcela vykleštěném stavu) z vývoje moderního umění a čím dnes kvete umělecký kšeft: pop-art, op-art, happenings, písmenkové dekorace, absurdnost ve stylu dvacátých let a jiné formy dekorativního cynismu, z něhož vyprchala síla sarkasmu. Všechno to, co kdysi dávno bylo dílem imaginativního protestu, vrací se nyní po několika desetiletích jako dekorativní formalismus, jemuž je dnešní mentální rozklad člověka jen příležitostí k tomu, aby byl ozdoben. Tento módní eklektismus je pak po zákonu reprezentativních funkcí zcela v rozporu se sociální realitou: úpadek lidského ducha, představovaný hrdinkami tohoto filmu, je ve skutečnosti mnohem zrůdnější než se podařilo vyjádřit Věře Chytilové. A tam, kde by mělo dojít ke konfliktu, zazní překvapující banalita a téměř ždanovovská nastrojenost: stačí připomenout scénu s dělníky jedoucími do práce! — „Cynismus pro cynismus je cynismem proti pravdě“ – tato slova jednoho z nejgeniálnějších cyniků moderní francouzské poezie, René Crevela, se zde podivuhodně ověřují s nepatrným doplňkem: cynismus pro cynismus je cynismem proti pravdě a postřehu.“

Vratislav Effenberger

„Obraz člověka v českém filmu.“ Film a doba 14, 1968, č. 7, s. 350–351.