Program

10/2021 (Change)
  • 39th week
  • Fr 01/10

    Král zlodějů

    Directed by → Ivan Fíla
    Německo – Slovensko – Nizozemsko 2004 / CZT / 103 min. / 35 mm
    Cast → Lazar Ristovski, Iakov Kultiasov, Katharina Thalbachová

    Po projekci následuje diskuse s kameramanem Vladimírem Smutným (AČK).

    Hlavním hrdinou je desetiletý ukrajinský chlapec Barbu, který žije v chudé zapadlé osadě. Se závanem velkého vzdáleného světa přijde do osady bývalý cirkusový artista Caruso, který chlapce koupí od rodičů a slíbí mu úspěšnou kariéru v cirkuse. Na jeho naléhání odkoupí i jeho starší sestru Mimmu a obě děti propašuje do Berlína. Režisér Ivan Fíla se inspiroval skutečnými příhodami dětí, se kterými se setkal v Itálii a Německu začátkem devadesátých let.
    Vladimír Smutný bravurním způsobem zobrazil bezútěšnost života lidí v maringotkách v kontrastu barevného cirkusového prostředí. Za svou práci byl odměněn Českým lvem za kameru.


    Aranyer din ratri

    Directed by → Satjádžit Ráj
    Czech title → Indické prázdniny
    Indie 1969 / CZT / 110 min. / 35 mm
    Cast → Saumitra Čatterdží, Samit Bhandža, Rabi Ghoš, Šarmila Thákurová

    úvodní slovo: Jesse Baldwin

    Indické prázdniny vznikly deset let po uzavření Apuova filmového příběhu (jeho představitel tu také hraje) a svým laděním stojí kdesi mezi A. P. Čechovem a Jeanem Renoirem. Čtyři přátelé z Kalkaty se rozhodnou strávit dovolenou blízko přírody, ve venkovském prostředí, kde se střetávají s mnoha věcmi, naprosto odlišnými od jejich městského životního stylu. Důležitým se pro mladé muže stane setkání s trojicí moudrých lidí, poznamenaných sebevraždou blízkého člověka. Civilní herecké výkony působí uprostřed vyprahlé krajiny s polámanými stromy zvláště obnaženě. V Indii byl film přijat vlažně, s velkou odezvou se setkal naopak v západní Evropě, ve Francii pak i při svém obnoveném uvedení v roce 1993. Rájovo tamní renomé dokládá ostatně i povolání do řad francouzské čestné legie či producentská pomoc Gérarda Depardieua na jednom z mistrových posledních filmů.


    Jesse Baldwin je filmový dramaturg a scenárista, absolvent programu Kritická filmová studia na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře. Teoreticky se věnuje narativním praktikám a modům filmové produkce. Provozuje také malou postprodukční společnost v Praze.

  • Sa 02/10

    Błękitny krzyż

    Directed by → Andrzej Munk
    Czech title → Modrý kříž
    Polsko 1955 / český dabing / 55 min. / 35 mm
    Cast → Stanisław Byrcyn Gąsienica, Stanisław Wawrytko

    Svým raným dokumentům říkal Munk „dramatické reportáže“, neboť v nich spojil autenticitu skutečnosti s dramatickými prvky. První dlouhý film Modrý kříž o úspěšné akci horské služby, která zachraňuje raněné partyzány z území obsazeného ještě německými jednotkami, rozvíjí dále tento postup a hrané pasáže prokládá paradokumentárními. Zajistit přitom celistvost díla se sice nepodařilo bezezbytku, i tak však Munkovi kvalita jeho filmu vynesla Bronzovou medaili z Benátek.


    La Mort en direct

    Directed by → Bertrand Tavernier
    Czech title → Smrt v přímém přenosu
    Francie – SRN 1979 / český dabing / 122 min. / 35 mm
    Cast → Romy Schneiderová, Harvey Keitel, Max von Sydow, Harry Dean Stanton, Bernhard Wicki

    Reportér sledující kamerou skrytou ve svých zorničkách ženu stiženou smrtelnou nemocí. V mediálně pervertované budoucnosti, kdy se vlastně už neumírá. Natočeno před 42 lety.
    Věnováno památce Jacquesa Tourneura … stejně jako Dům z lávy, film Pedra Costy, který uvedeme v pondělí 11. října.

  • Su 03/10

    Pan Ponrepo čaruje

    pásmo krátkých němých filmů / 35 mm, HD / ozvučovací dílna / 3+ / English friendly

    Americká svatba
    režie: Max Linder
    Francie 1909 / 6 min.

    Smích a pláč
    režie: Jan Kříženecký
    Rakousko-Uhersko 1898 / 1 min.

    Pět smyslů člověka
    režie: Josef-Šváb Malostranský
    Rakousko-Uhersko 1913 / 5 min.

    Výstavní párkař a lepič plakátů
    režie: Jan Kříženecký
    Rakousko-Uhersko 1898 / 1 min.

    Ponrepovo kouzelnictví
    režie: Antonín Pech
    Rakousko-Uhersko 1911 / 2 min.

    Kouzelný škopek
    režie: Georges Méliès
    Francie / 1909 / 3 min.

    LʼHomme à la tête en caoutchouc
    režie: Georges Méliès
    Francie 1901 / 3 min.

    Kukla a motýl
    režie: Georges Méliès
    Francie 1901 / 2 min.

    Čarovný vějíř
    režie: Georges Méliès
    Francie 1904 / 4 min.

    Víte, proč se naše kino jmenuje Ponrepo? Přece podle Viktora Ponrepa, českého filmového průkopníka a kouzelníka, který založil první kino v Praze (i když ne v dnešním Ponrepu)! Během speciální projekce pásma krátkých němých filmů ho na plátně spatříte na vlastní oči a také se dozvíte, jak kinematografie vypadala v samém prvopočátku. O hudební doprovod projekce se postará hudebník Maxmilián Hruška, s jehož pomocí si budete moct některé snímky sami ozvučit.


    O slavnosti a hostech

    Directed by → Jan Němec
    ČSR 1966 / English friendly / 68 min. / DCP
    Cast → Ivan Vyskočil, Jan Klusák, Jiří Němec, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká

    digitálně restaurovaný film

    Druhým filmem Jana Němce po existenciálním válečném dramatu Démanty noci (1964) bylo subversivní podobenství O slavnosti a hostech. Skupina přátel, ztvárněných předními osobnostmi tehdejší československé intelektuální scény, přichází na narozeninovou oslavu vlivného muže. Přestože bodrý hostitel všechny s úsměvem vítá, přibývající varovné signály napovídají, že průběh oslavy konající se pod slunným letním nebem nebude zcela idylický. Zlověstné podtóny zesílí, když jeden z hostů odmítne dál předstírat lhostejnost, vyjádří vlastní názor a oslavu opustí. Doboví mocipáni si studii hierarchizovaných společenských vztahů vyložili jako proti-socialistickou politickou alegorii o mocenských mechanismech nastavených tak, aby odstranily jakoukoli odchylku. Poté, co se film v roce 1968 nakrátko dostal do kin, bylo další jeho promítání zakázáno. Interpretačně otevřená absurdita, v níž kritici spatřovali ozvuky Kafky, Ionesca či Buñuela, ale rezonovala také u zahraničních diváků a dál tak sklízela úspěchy alespoň v cizině. Na scénáři i výtvarné podobě oceňovaného snímku se výrazně podílela spisovatelka, scenáristka a výtvarnice Ester Krumbachová.

    Digitální restaurování tohoto filmu z daru paní Milady Kučerové a pana Eduarda Kučery realizoval Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie ve společnostech UPP a Soundsquare.

    Zdrojem pro digitalizaci byly originální negativ obrazu a negativ zvuku. Materiály jsou uloženy v Národním filmovém archivu. Restaurování proběhlo v roce 2021.


    Autour de minuit

    Directed by → Bertrand Tavernier / hudba: Herbie Hancock
    Czech title → Kolem půlnoci
    Francie – USA 1986 / CZT / 125 min. / 35 mm
    Cast → Dexter Gordon, François Cluzet, Christine Pascalová, Herbie Hancock, Martin Scorsese, Philippe Noiret

    Impulsem pro vznik Tavernierova filmu byla autobiograficky laděná novela Francise Paudrase, který osobně znal klavíristu Buda Powella. Powell hrával s tenorsaxofonistou Dexterem Gordonem na začátku šedesátých let v pařížském klubu Blue Note a jeho život ukrátil alkohol s heroinem. Obdobné osudy měl Gordonův velký vzor Lester Young, jehož památce – spolu s Powellem – je film věnován. Předností Tavernierova filmu je právě získání kongeniálního Dextera Gordona pro roli fiktivního saxofonisty Dalea Turnera. Herbie Hancock, který si zde rovněž zahrál, získal za hudbu Oscara i Césara.

  • 40th week
  • Mo 04/10

    Ženy FAMU

    AMU/FAMU75! K 75. výročí založení školy
    Akademie múzických umění i její Filmová a televizní fakulta slaví v letošním roce tři čtvrtě století od svého založení. Historii školy si v Ponrepu připomeneme hned několika tematicky zaměřenými bloky v rámci cyklu Paralelní kino. V jednotlivých pásmech představíme tvorbu od roku 1949 do roku 1989 v široké škále, od známých studentských filmů, přes zapadlé perly až po svéráznosti. Snímky jsou převážně na filmových kopiích a o jejich úvod a diskusi se postarají filmová historička Tereza Czesany Dvořáková a kurátorka Johana Ožvold a přizvaní hosté a tvůrci.

    Ženy FAMU
    Druhý z tematických večerů věnovaných pětasedmdesátileté historii FAMU se zaměří na studentky. Ženy byly na školu vždy přijímány, jejich počty ve většině uměleckých oborů byly ale procentuálně výrazně nižší, než jak je tomu dnes. Třeba šedesátá léta, která si spojujeme s liberální atmosférou školy a výraznými absolventkami Věrou Chytilovou, Agnieszkou Hollandovou nebo Drahomírou Vihanovou pohledem statistik ukazují FAMU v úplně jiném světle. Režii tehdy absolvovalo o polovinu méně žen než v předchozí dekádě. Typicky mužský obor kamera vystudovala před rokem 1989 jen necelá desítka žen. V pásmu představíme více i méně známé tituly studentek režie a kamery. V rámci projekce proběhne také představení současné iniciativy Girls in Film, jež přijali pozvání a zúčastní se následné diskuse.

    Tvář a maska
    režie: Věra Tatterová / 1949 / 16 min.

    V ulici je starý krám
    režie: Jan Valášek / 1955 / 20 min.

    Mrtvé řeky
    režie: Olga Růžičková / 1956 / 11 min.

    Zelená ulice
    režie: Věra Chytilová / 1956 / 8 min.

    Hřích boha
    režie: Agnieszka Hollandová / 1969 / 24 min.


    Vitalina Varela

    Directed by → Pedro Costa
    Czech title → Vitalina Varela
    Portugalsko 2019 / CZT / English friendly / 124 min. / DCP
    Cast → Vitalina Varela, Ventura, Manuel Tavares Almeida

    V zatím posledním Costově filmu kulminuje příběh lidí, na kterých mu záleží. Lidí vznešených, které jejich osudy zavály do snových nočních krajin Lisabonu a jeho čtvrti Fontainhas. Diváka nemusí napadnout, že název tohoto labyrintu má svůj předobraz. Je jím malebná vesnička umístěná v romanticky rozeklaných kopcích kapverdského ostrůvku Santo Antão. Šerosvitná kamera Leonarda Simõese putuje po tváři Vitaliny, která rodné místo opouští, aby se po letech ocitla v zaslíbené zemi svého dávno ztraceného manžela. Temnými uličkami prochází pietní průvod. Fontainhas, které pár před desítkami let rozdělilo, se pohřbem dávné lásky mění v přízračné podsvětí. „Jejich“ nový domov. Emocionální návrat Vitaliny a kněze Ventury na Santo Antão, do doby mládí. Vzpomínka dvou osamělých duší, na kterou pozorný divák nikdy nezapomene.

    „Prostor, do nějž je situován snímek Vitalina Varela, je symbolicky místem mezi životem a smrtí. Film, zdá se, prolamuje ten nehybný čas tím, že volí fikci v podobě pátrání po stopách zemřelého. Další rysy tento posun zdůrazňují. Dialog, který Vitalina navazuje se zemřelým, okamžitě působí jako fiktivní scéna. A Ventura, jenž v předchozích filmech hrál pouze sám sebe, se zde objevuje jako plnohodnotný herec a hraje v obsazení „proti typu“ dvojroli přejatou z fiktivního světa: postavu padlého kněze vzdáleně připomínajícího žalostného venkovského faráře od Bernanose nebo Bressona, ale také zásadního pamětníka života zesnulého. Celé pátrání po stopách zemřelého se také odehraje ve tmě, nebo spíše ve světě, kde není rozdíl mezi dnem a nocí, ani mezi vnitřkem a vnějškem, kde se těla potkávají v přítmí, matka marně volá syna, jemuž nese talíř, zahálčiví muži hrají karty, návštěvníci bouchají na dveře a žádný z těchto dělníků nikdy neodejde do práce, ani se z ní nevrátí.“
    Jacques Rancière

    Costa's latest film culminates the story of the people he cares about. Noble people who were destined for the dreamy night landscapes of Lisbon and its Fontainhas district. It doesn't have to occur to the viewer that the name of this labyrinth has its prototype. It is a picturesque village located in the romantically rugged hills of the Cape Verdean island of Santo Antão. Leonard Simões' chiaroscuro camera wanders the face of Vitalina, who is leaving her birthplace to find herself in the promised land of her long-lost husband. A procession of reverence passes through the dark alleys. The Fontainhas, which separated a couple of decades ago, turn into a ghostly underworld with the burial of ancient love. "Their" new home. The emotional return of Vitalina and the priest Ventura to Santo Antaão to a time of youth. The memory of two lonely souls that the attentive viewer will never forget.

    "The space in which the film Vitalina Varela is situated is symbolically a place between life and death. The film seems to break the motionless time by choosing fiction in the form of searching for the traces of the deceased. Other features emphasize this shift. Vitalina's dialogue with the deceased immediately acts as a fictional scene. Ventura, who played only himself in previous films, appears here as a full-fledged actor and plays an "anti-type" double role taken from a fictional world: a fallen priest remotely resembling a pathetic country priest by Bernanos or Bresson, but also a fundamental witness to the life of the deceased. The whole search for the traces of the deceased also takes place in the dark, or rather in a world where there is no difference between day and night, or between inside and outside, where bodies meet in the dark, mother calls her son in vain, idle men play cards, visitors knock on the door and none of these workers will ever go to work or return from it."
    Jacques Rancière

  • Tu 05/10

    Eroica

    Directed by → Andrzej Munk
    Czech title → Eroica
    Polsko 1957 / CZT / 78 min. / 35 mm
    Cast → Edward Dziewoński, Barbara Połomska, Ignacy Machowski, Kazimierz Opaliński

    úvodní slovo: Iwona Lyko, kurátorka Národního filmového archivu

    Na rozdíl od Andrzeje Wajdy, který má k hrdinům svých filmů silný citový vztah, jeho generační kolega Andrzej Munk se na své postavy dívá častěji s nádechem ironie. Analyzuje jejich hrdinství, které často vnímá více jako romantické gesto než opravdu statečný čin. Film Eroica se skládá ze dvou povídek. Hrdina prvního příběhu se díky své prohnanosti, pružnosti v názorech a snad i naivitě dostává od vlastní armády k nepříteli a zase zpět, druhý se pak odehrává v zajateckém táboře po ženevské konferenci – tedy v místě, kde se dá žít, ale nedá se odtud utéct.


    Toute une nuit

    Directed by → Chantal Akermanová
    Czech title → Celá noc
    Belgie – Francie 1982 / CZT / 90 min. / 35 mm
    Cast → Aurore Clémentová, Tchéky Karyo, Angelo Abazoglou

    Fragmenty ze života několika osamělých lidí, kteří v horké letní noci v Bruselu okoušejí nepolapitelnost lásky a vyrovnávají se s tím, že okamžiky samoty v sobě skrývají pocit nejhlubšího zoufalství, ale také nečekané něhy. Pohledy na bláznivě uhánějícího motocyklistu, na opilé výtržníky zakončující svůj noční tah. Raritní projekce křehce intimistického snímku od jedné z nejvýznamnějších žen-režisérek minulého století, jejíž retrospektivu v Ponrepu v březnu 2016 jsme tehdy nazvali Noci a dny s Chantal Akermanovou.

    All Night Long
    Fragments from the lives of a few lonely people who experience the elusiveness of love on a hot summer night in Brussels and deal with the fact that moments of loneliness hide a feeling of deepest despair, but also unexpected tenderness. Glances at the insanely rushing motorcyclist, at the drunken rioters ending their night spree. A rare screening of a fragile intimate film by one of the most important women directors of the last century, whose retrospective in Ponrepo in March 2016 we called Nights and Days with Chantal Akerman.

  • We 06/10

    Harry Hill contra Sherlock Holmes + Katastrofa nadzemní dráhy

    projekce s živým hudebním doprovodem

    Harry Hill contra Sherlock Holmes / Das Detektivduell
    režie: Valy Arnheim
    hrají: Valy Arnheim, Marga Lindtová, Adolf dʼArnaz
    Německo 1920 / CZT / 71 min. / 35 mm

    Kde filmový laik tápe, pomůže odborník. Ale tam, kde je i expert v koncích, nastává chvíle pro detektiva. Skutečně: zkuste se zeptat libovolného filmového historika, zda-li kdy slyšel něco o některém z populárních detektivů, o nichž se točily seriály v Německu v letech po první světové válce. Vyložený specialista na „caligariovská“ léta německého filmu si možná matně na to či ono jméno vzpomene, ale kdo, mein Gott, má být Harry Hill? A přesto: soudě podle četnosti snímků, které o něm byly natočeny, musel mít kolem roku 1920 nemálo příznivců, několik dílek se dochovalo i u nás v dobových distribučních kopiích. V tom, které uvádíme, vyzval Harry jistého slavnějšího kolegu k Duelu detektivů (tak se film jmenoval v originále), z čehož je patrné, že Harryho představitel a režisér v jedné osobě, dnes zapomenutý Valy Arnheim (umělecký pseudonym jistého Valentina Appela), přehnanou skromností netrpěl.


    Katastrofa nadzemní dráhy / Die Hochbahnkatastrophe
    režie: Valy Arnheim
    hrají: Valy Arnheim, Marga Lindtová
    Německo 1921 / CZT / 48 min. / 35 mm

    Katastrofa nadzemní dráhy? Vždyť to je přímo návod pro zločince! usoudila cenzura Výmarské republiky a 10. října 1921 vyslovila zákaz pro celé Německo. Spory s producenty se táhly dva týdny, 25. října konečně cenzoři snímek do kin uvolnili; pro mládež zůstal ovšem i nadále nepřístupný. Film se dostal i k nám, jak o tom svědčí kopie dochovaná ve sbírkách Národního filmového archivu; k údajné premiérové délce (110 minut) má ovšem daleko. Záhada hodná Harryho Hilla…


    Juventude em Marcha

    Directed by → Pedro Costa
    Czech title → Mládí vpřed
    Portugalsko – Francie – Švýcarsko 2006 / CZT / English friendly / 156 min. / DCP

    Do Costových filmů se po miléniu dostávají momenty, kterým režisér „nerozumí“. Nevyvolává iluzi sebejisté tvůrčí kontroly, ani kontrolovaného chaosu či improvizace. V nejméně očekávaných chvílích do filmu proniká humorná nadsázka, zkratka, ironie a něha. Starostlivý nemocniční personál nebo státní úředníci se stávají nedokonalými rodičovskými autoritami. Naše „hrdiny“ ohrožuje lhostejnost spořádaného okolí a degradace živých bytostí s bohatou krajinou paměti do rolí ztracenců a lunatiků.

    Colossal Youth
    Moments that the director "doesn't understand" land in Costa's films after the millennium. He doesn't evoke the illusion of confident creative control, or controlled chaos or improvisation. In the least expected moments, humorous exaggeration, acronym, irony, and tenderness penetrate the film. Caring hospital staff or government officials become imperfect parental authorities. Our "heroes" are threatened by the indifference of an orderly environment and the degradation of living beings with a rich landscape of memory into the roles of lost and lunatic.

  • Th 07/10

    Pratidwandi

    Directed by → Satjádžit Ráj
    Czech title → Protivník
    Indie 1971 / CZT / 102 min. / 35 mm
    Cast → Dhritiman Čatterdží, Indira Deviová, Krišna Bose

    Osudy hlavního hrdiny filmu Protivník nám vzdáleně připomenou Apuův životní příběh. Mladý Siddhártha má rovněž problém uplatnit své vědomosti a schopnosti v praxi, celou situaci komplikují také události v jeho rodině. Na jedné straně poznává hrdina lásku, touží po osobním štěstí, na straně druhé se střetává s korupcí a hluboko zakořeněnými třídními rozdíly. Po dlouhém hledání nachází zaměstnání daleko od domova. Tady, bez přátel, bez milované dívky, bez rodiny, začíná nový život dospělého muže, který našel sám sebe.


    Straight Shooting

    Directed by → John Ford
    Czech title → Před puškami cowboyů
    USA 1917 / CZT / English friendly / 45 min. / 35 mm
    Cast → Harry Carey, Ed Hoot Gibson, Molly Maloneová

    němý film s hudebním doprovodem Mary C a Martina Tvrdého

    + předfilm
    Náš člověk / O nosso Homem
    režie: Pedro Costa
    Portugalsko 2010 / 24 min. / DCP

    Počátek své režisérské činnosti poté, co si odbyl učňovská léta na dobrodružných seriálech u svého bratra Francise Forda, spojil John Ford s autorsky všestranně založeným hercem Harrym Careyem, jenž se počátkem roku 1917 snažil odpoutat od sentimentálně melodramatického pojetí Západu svého mentora Davida W. Griffitha. Natočili spolu volnou sérii šestadvaceti westernových filmů s hlavním hrdinou Cheyennem Harrym. Před puškami kovbojů byl první z nich. Původně měl být podle tehdejší konvence pouze dvoudílný. Ford s Careyem záměrně natočili více materiálu, a to takovým způsobem, aby se nedal krátit. Vedení firmy Universal nakonec souhlasilo uvést tento film v delší, autory zamýšlené verzi. Oproti akčně-komediální podobě westernů Hoota Gibsona či Toma Mixe, jejichž původ v rodeu a putovních show ovlivnil jejich tvorbu, se Ford s Careyem snažili vytvořit filmový Západ blízký výtvarnému výrazu umělců Russella a Remingtona, jenž je ve své autenticitě tvrdý a drsný. První režijní práce Johna Forda Před puškami kovbojů se budoucím generacím dochovala zásluhou českého Národního filmového archivu.

    After his apprenticeship in adventure series with his brother Francis Ford, John Ford connected the beginning of his directing career with the versatile actor Harry Carey, who in early 1917 sought to break away from his mentor David W. Griffith's sentimentally melodramatic conception of the West. They made a loose series of twenty-six western films with the main character Cheyenne Harry. The Straight shooting was the first of them. Originally, according to the then stereotype, it was to be only two-part. Ford and Carey deliberately shot more material in such a way that it could not be cut. Universal's management finally agreed to release the film in a longer, author-intended version. Unlike the action-comedy form of westerns Hoot Gibson or Tom Mix, whose origins in rodeo and traveling shows influenced their work, Ford and Carey sought to create a film West close to the artistic expression of Russell and Remington, which is rough and harsh in its authenticity. John Ford's first directorial work Straight shooting, was preserved for future generations thanks to the Czech National Film Archive.

  • Fr 08/10

    No Quarto da Vanda

    Directed by → Pedro Costa
    Czech title → Vandin pokoj
    Portugalsko – Německo – Švýcarsko 2001 / CZT / English friendly / 171 min. / DCP

    Costův nekompromisní syrový film na pomezí fikce a dokumentární reportáže, rozhodující moment jeho tvůrčího přerodu.

    „Mým problémem není film, ale lidé, se kterými pracuji. Nejsem fetišista. To je jeden z rysů, které nemám. Prostě se nezajímám o kameru, nezajímám se o stativ, ani o světlo, nezajímám se o peníze. Nesnáším peníze. Nesnáším peníze. Děsím se toho, co před sebou vidím. Před třemi měsíci se Venturovo nájemné zvedlo z 200 EUR na 400 EUR, to pak absolutně souvisí s mým dalším filmem. Moji kolegové tento problém nemají, já ano. Rozhodl jsem se jej mít. Nestěžuji si. Myslím, že patřím k tradici, která začíná... Nebudu říkat jména, protože ta si sami dohledáte... Moje důvody pro natáčení filmů začínají něčím tak malým, že to nemohu identifikovat. Ale musí to být malé a není to nic filmového. Snažím se přijít na to, proč je něco smutné. Nebo proč nějaký člověk stojí vždycky na stejném místě. Film znamená získat odvahu a zeptat se ho proč.“
    Pedro Costa

    In Vanda´s Room
    Costa's uncompromising raw film on the borderland between fiction and documentary reportage, a decisive moment in his creative rebirth.

    "My problem is not the film, but the people I work with. I'm not a fetishist. That's one of the features I don't have. I'm just not interested in the camera, I'm not interested in the tripod or the light, I'm not interested in money. I hate money. I hate money. I'm afraid of what I am faced with. Three months ago, Ventura's rent rose from 200 euros to 400 euros, which is absolutely related to my next film. My colleagues do not have this problem, but I do. I decided to have it. I don't complain. I think I belong to a tradition that begins ... I won't say names because you can find them yourself ... My reasons for making movies start with something so small that I can't identify it. But it has to be small and it's nothing cinematic. I'm trying to figure out why something is sad. Or why a person always stands in the same place. The film means gaining courage and asking it why."
    Pedro Costa

  • Sa 09/10

    Sicilia!

    Directed by → Jean-Marie Straub – Danièle Huilletová
    Czech title → Sicilia!
    Itálie – Francie – Německo 1998 / CZT / English friendly / 66 min. / DCP
    Cast → Gianni Buscarino, Vittorio Vigneri, Angela Nugaraová

    Sicilské táčky – pod tímto názvem vyšel pouhé tři roky po válce český překlad románového experimentu Elia Vittoriniho (1908–1966), marxisty, účastníka protifašistického odboje. „Dosavadní psychologický realismus tu vystřídalo vyprávění lyrické a rytmické, kde silou poezie nabývá jednotlivý fakt obecnou a symbolickou platnost a proměňuje nejvšednější události v báj“ (Alena Hartmanová). Sicilia! je snímek, kde obvyklá straubovská strohost nestojí v cestě humorným momentům, film překrásně komponovaných obrazů. (Za kamerou stál William Lubtchansky, neodmyslitelně spjatý s tvorbou Jacquesa Rivetta, ale také kameraman Godardovy Nové vlny). Zazní zde úryvky z Beethovenova kvartetu op. 132; hudbou, naprosto neodolatelnou a snad poprvé v kině takto slyšenou, je tu však především sicilské nářečí. Nešťastná česká artová kinodistribuce toho zaspala mnoho, ale hraničí se zločinem, že těsně před miléniem upřela těchto 66 minut lidem, kteří mají oči a uši… pár jich přece žilo a žije i tady!

    A Czech translation of the novel experiment by Eli Vittorini (1908–1966), Marxist and participant in the anti-fascist resistance, was published under the name Sicilian chat just three years after the war. "Previous psychological realism has been replaced by lyrical and rhythmic narration, where the power of poetry acquires a single fact of general and symbolic validity and turns the most ordinary events into a myth" (Alena Hartmanová). Sicily! is a film where the usual Straubian austerity does not stand in the way of humorous moments, a film of beautifully composed images. (William Lubtchansky was behind the camera, inextricably linked to the work of Jacques Rivette, but also the cameraman of Godard's New Wave.) Excerpts from the Beethoven Quartet, Op. 132 will be heard here. But completely irresistible music and perhaps heard like that for the first time in cinema, is firstly the Sicilian dialect. The unfortunate Czech art cinema distribution missed a lot, but it's on the verge of crime that just before the millennium it denied these 66 minutes to people who have eyes and ears - a few of them lived and live here after all!


    Où gît votre sourire enfoui?

    Directed by → Pedro Costa
    Czech title → Kde leží váš úsměv zakopán?
    Portugalsko – Francie 2001 / CZT / English friendly / 104 min. / DCP

    „Mlčte, Straube!“ okřikne v jednu chvíli Danièle Huilletová svého partnera během práce ve střižně. Filmař a filmařka, muž a žena, kteří si až do Danièliny smrti (2006) nepřestali vykat a oslovovat se příjmením (ve Francii to až donedávna nebylo nic až tak neobvyklého).
    On a ona stříhají film Sicilia! A je tu Pedro Costa se svou kamerou…

    "Shut up, Straub!" Danièle Huillet shouts at her husband at one point while working in the editing room. Two filmmakers, a man and a woman who, until Danièla's death (2006), were on formal terms and kept addressing their surnames (until recently, this was not so unusual in France).
    He and she are editing the movie Sicilia! And there's Pedro Costa with his camera…

  • Su 10/10

    Die unendliche Geschichte

    Directed by → Wolfgang Petersen
    Czech title → Nekonečný příběh
    SRN – USA 1984 / český dabing / 92 min. / 35 mm / 6+
    Cast → Barret Oliver, Gerald McRaney, Drum Garrett

    Desetiletý chlapec a vášnivý čtenář Bastian se jednoho dne cestou ze školy schová před zlými spolužáky do knihkupectví, kde nalezne záhadnou knihu s názvem Nekonečný příběh. Přestože ho knihkupec varuje, že její čtení může být nebezpečné, Bastian neodolá a ponoří se do poutavého příběhu o říši Fantazie, které hrozí zánik kvůli všepožírající Nicotě. K její záchraně je povolán statečný chlapec Atrej, jemuž, jak se záhy ukáže, může pomoci i samotný Bastian.


    He Fengming

    Directed by → Wang Bing
    Czech title → Fengming
    Čína 2007 / CZT / English friendly / 186 min. / DCP

    Spolu se svým manželem, jehož „zločinem“ byl kritický žurnalismus, se Fengming dostala do pracovního tábora; opětovně uvězněna byla během tzv. kulturní revoluce. Tříhodinové osobní svědectví jedné ženy o jejím životě během zvratů, jimiž si Čína prošla v druhé polovině minulého století.

    Together with her husband, whose "crime" was critical journalism, Fengming got into a labor camp and was imprisoned again during the so-called Cultural Revolution. A three-hour personal testimony of a woman about her life during the upheavals that China went through in the second half of the last century.

  • 41st week
  • Mo 11/10

    Jana-Aranya

    Directed by → Satjádžit Ráj
    Czech title → Zprostředkovatel
    Indie 1975 / CZT / 127 min. / 35 mm
    Cast → Pradip Mucherdží, Dipankar Dey, Aparna Senová

    Student Somnath propadne u zkoušky a je nucen najít si práci. Poté, co byl u prvního přijímacího pohovoru neúspěšný, potká hrdina svého staršího přítele, který mu učiní podivnou nabídku.


    Casa de Lava

    Directed by → Pedro Costa
    Czech title → Dům z lávy
    Portugalsko – Francie 1994 / CZT / English friendly / 110 min. / DCP
    Cast → Inês de Medeirosová, Isaach De Bankolé, Edith Scobová

    „Vždycky jsem miloval fotografii. Cítil jsem slast ze sledování zaznamenaných scén. Někdy pro mne měly fotografie větší význam než celé filmy.“
    Pedro Costa

    První Costův barevný film s kamerou Emmanuela Machuela, spolupracovníka Roberta Bressona či Manoela de Oliveiry. Pocta milovanému Jacquesu Tourneurovi, která se s ubíhajícím časem od původního filmu I walked with a zombie (1943) odklání a my se s titulní hrdinkou Marianou stáváme rukojmími fantaskní kapverdské sopečné krajiny. Důvod Marianiny cesty postupně ustupuje její nevysvětlené misionářské roli. Její fascinace místními rybáři, hudebníky a portugalskými trosečníky se míjí s jejich nuznou životní zkušeností. Možná je starý svět opravdu jen místem odsouzeným k zapomnění. Fotogenický film symbolicky vzniká v období, ve kterém Pedro Costa hledá autentický tvůrčí výraz a diváci se prostřednictvím enigmatického příběhu dostávají do míst, na které všechny následující režisérovy filmy odkazují.

    Down to Earth
    "I've always loved photography. I felt the pleasure of watching the recorded scenes. Sometimes photography was more important to me than whole movies.”
    Pedro Costa

    Costa's first color film with a camera by Emmanuel Machuel, a collaborator of Robert Bresson and Manoel de Oliveira. A tribute to the beloved Jacques Tourneur, who diverts over time from the original film I walked with a zombie (1943), and we, jointly with the title heroine Mariana, become hostages of the fantastic Cape Verdean volcanic landscape. The reason for Mariana's journey gradually gives way to her unexplained missionary role. Her fascination with local fishermen, musicians, and Portuguese castaways miss their miserable life experiences. Maybe the old world is really just a place doomed to be forgotten. The photogenic film is symbolically created at a time when Pedro Costa is looking for an authentic creative expression, and the audience reaches, through an enigmatic story, the places to which all of the director's subsequent films refer.

  • Tu 12/10

    Bezesné noci

    Directed by → Radim Špaček – David Čálek
    ČR 2004 / 108 min. / DCP

    projekce za účasti tvůrců

    Definitivní verze dokumentárního filmu o „krizi v České televizi“ z přelomu let 2000/2001. Snímek zachycuje její klíčové okamžiky, soustřeďuje se zejména na třináct dní, počínaje Štědrým dnem, během nichž se tehdejší oficiální programová ředitelka rozhodla vysílat vlastní zpravodajské relace. Autoři se namísto angažovaného pohledu na problém samotný soustředili na jednotlivé portréty angažovaných aktérů. Výsledný film tedy není pouze snímkem dokumentujícím jistý dějinný fenomén, ale zejména obecnější studií lidského chování v krajní situaci, již zmíněná televizní krize dokázala výjimečně dobře simulovat.

    program ve spolupráci s ARAS


    Chronik der Anna Magdalena Bach

    Directed by → Jean-Marie Straub / dirigují: Nikolaus Harnoncourt (Concentus Musicus Wien), August Wenzinger (Schola Cantorum Basiliensis)
    Czech title → Kronika Anny Magdaleny Bachové
    SRN – Itálie 1967 / CZT / 94 min. / DCP
    Cast → Gustav Leonhardt, Christiane Langová, Bob van Asperen, Bernd Weikl, Hellmuth Costard

    + předfilm
    6 Bagatelas
    režie: Pedro Costa
    spolupráce: Thierry Lounas
    účinkují: Danièle Huilletová, Jean-Marie Straub
    Francie – Portugalsko 2001 / 18 min. / DCP

    Kdo dnes spolehlivě spočítá, v kolika hraných filmech a seriálech se od začátku dějin filmu objevil Johann Sebastian Bach jako jednající postava? Jeden bachovský film je jiný než všechny ostatní. Kronika Anny Magdaleny Bachové nemá s psychologizujícími životopisy společného vůbec nic. Nikdy předtím (a málokdy potom) nevzal žádný filmař hudbu jako „materiál“ tak vážně, totiž jako „kinematografickou skutečnost“, v ničem nepodřízenou jiným složkám filmu. Jeden z největších varhaníků a cembalistů minulého století, Nizozemec Gustav Leonhardt (1928–2012), zde sice nosí paruku, hraje ale Bachovu HUDBU, ne Bachův život. Věcné záznamy doslovně převzaté z Bachových dopisů a ze svědectví jeho syna Carla Philippa Emanuela jsou druhým „materiálem“, i ten je respektován bez sebemenší snahy ho jakkoli „filmově dramatizovat“. Jak se dalo očekávat, dobové publikum si s na první pohled tak divácky nevstřícným snímkem naprosto nevědělo rady, byť dnes nám ze všech Straubových filmů může připadat jako relativně nejpřístupnější.
    Carte blanche Pedra Costy nám dala velmi vzácnou příležitost, uvést v České republice na plátně tento ultimativní bachovský film, jenž je zároveň jedním z estetických milníků dějin německého filmu.

    The Chronicle of Anna Magdalena Bach
    Who can reliably reckon up today in how many feature films and series have Johann Sebastian Bach appeared as an acting character since the beginning of film history? One Bach film is different from all the others. The Chronicle of Anna Magdalena Bach has nothing to do with psychologizing biographies. Never before (and rarely after) has any filmmaker taken music as "material" so seriously, as a "cinematic reality," in no way subordinate to other parts of the film. One of the greatest organists and harpsichordists of the last century, the Dutch Gustav Leonhardt (1928–2012), even though wearing a wig here, plays Bach's MUSIC, not Bach's life. Factual records taken literally from Bach's letters and from the testimony of his son Carl Philipp Emanuel are the second "material", and it is even respected without the slightest effort to "dramatize it" in any way. As expected, the audience of the time could not cope with the film, which was seemingly unfriendly to the audience at first glance, although today it may seem to us to be relatively the most accommodating of all of Straub's films.
    Pedro Costa's Carte Blanche gave us a very rare opportunity to present this ultimate Bach film on the screen in the Czech Republic, which is also one of the aesthetic milestones in the history of German cinema.

  • We 13/10

    Zezowate szczęście

    Directed by → Andrzej Munk
    Czech title → Šilhavé štěstí
    Polsko 1959 / CZT / 105 min. / 35 mm
    Cast → Bogumił Kobiela, Wojciech Siemion, Maria Ciesielska, Barbara Kwiatkowska

    O tom, co to je narodit se v antisemitské rodině s židovským nosem, co to je být oportunistou za všech totalitních režimů a hlavně o tom, jak se to dělat nemá. Epizody dětství a mládí připomínají němé grotesky, skautský věk probíhá v žánru komedií třicátých let, první láska je salonní komedií a tragikomedií a poté přijde, dle očekávání, fraška. Politické pořádky se střídají s rychlostí, jež je pro snaživou chameleonskou náturu nestíhatelná. Závěr je situován do nejpokrokovějšího společenského zřízení, čili do doby, v níž Munk svůj film natáčel – s trpkým tušením, že koloběh, který líčí, nebude mít konce.


    Szegénylegények

    Directed by → Miklós Jancsó
    Czech title → Beznadějní
    Maďarsko 1965 / CZT / 85 min. / 35 mm
    Cast → János Görbe, Zoltán Latinovits, András Kozák, Béla Barsi, József Madaras

    Nesporný vrchol Jancsóovy tvorby a jeden z vrcholů světové kinematografie z roku, který přinesl Bergmanovu Personu, Bressonova Baltazara, Godardova Bláznivého Petříčka; z roku, v němž Tarkovskij začíná natáčet svého Rubleva.

    Po potlačení národního povstání z roku 1848, vedeného Lajosem Kossuthem, internuje habsburská moc jeho přívržence do vězeňských táborů. V nich se snaží skrze řadu rafinovaných výslechů, psychického nátlaku a fyzického mučení zlomit revolucionáře v jejich odporu a vypátrat hlavní vůdce hnutí, jejichž identitu dosud nezná.

    „Ta scéna se odehrává v Cannes (1966), den před vyhlašováním cen. V sedm večer je na programu soutěžní film z východního bloku natočený kýmsi neznámým. Jako obvykle si spočítám, že, nebude-li to dobré, do deseti minut zmizím, abych se stihl najíst před tolik očekávaným hlavním filmem od devíti. A dobré to být nemůže; v oněch dobách ještě rozhodovala oficiální místa toho kterého státu, jaký film za něj bude soutěžit, upřednostňovala tudíž ty nejdražší a nejkonvenčnější. Tenhle ve mně svým striktním rámováním a extrémní propracovaností okamžitě vzbudí nedůvěru, mým očím přijde zároveň svůdný. Nikdy nebyla pusta takto zobrazena na plátně, v úžasném širokoúhlém formátu, který jako by byl pro ni vynalezen. Estetika stojící v dokonalém protikladu ke kinematografii spontánnosti, kterou tolik opěvujeme v Cahiers du cinéma. Pochybnost, kterou pocítím, je dost silná, aby mi zabránila odejít. Film jako by se začínal tříštit: nemá ani obvyklý příběh, ani hlavní hrdiny. Přesto neopouštím své sedadlo, brání mi v tom nové a nedefinovatelné centrum zájmu. Před odchodem chci poznat klíč této záhady bez zločinu a bez vraha.
    Ne, odejít se doopravdy nedá! Pozvolna se vše rozjasňuje. Tahle konstrukce s akademicky komponovaným obrazem, a přitom originální svou schopností, jak obraz bez použití slov osvobodit, odpovídá machiavelismu Rakušanů, který zdánlivě pranýřuje. Shoda příliš subtilní, než aby mohla být nezáměrná – stává se nespornou. Vše, i to, jak se film zdánlivě tříští, je vypočítané na milimetr. Má nedůvěra ve film Beznadějní se proměnila v obdiv. S mrazením v zádech si představuji, co by se stalo, kdybych byl býval odešel: věčná hanba!
    Na konci té půldruhé hodiny se záhada rozplynula a já vím, že Miklós Jancsó je a bude jedním z rozhodujících jmen dějin soudobého filmu. Zkouším si představit všechna budoucí veledíla, jichž se od něj dočkám. S horečnatou úzkostí se pídím po jeho biografii: žije vůbec? Je dost mladý, aby mohl vyplnit vše, co od něj očekávám? Co natočil předtím? Na jídlo jsem zapomněl – po téhle jancsóovské hostině! Tím spíš, že předpokládané lhostejné přijetí filmu znamená, že jediný, každopádně první, kdo bude Beznadějné hájit v míře hodné jejich skutečného významu, budu já... což mne naplňuje dětinskou ješitností. Jak z ničeho vyvstal monument, něco takového jsem viděl jen velmi, velmi zřídka...“
    (Luc Moullet: Zmeškaná večeře, Cahiers du cinéma 443-4, květen 1991, s. 48, vybral a přeložil mk)

  • Th 14/10

    Tajemství mumie + Kryštof Kolumbus

    projekce s živým hudebním doprovodem

    Tajemství mumie / Das Geheimnis der Mumie
    režie: Victor Janson
    hrají: Aud Egede Nissenová, Ferdinand von Alten, Magnus Stifter, Victor Janson
    Německo 1916 / CZT / 47 min. / 35 mm

    Film před sto lety poprvé uvedený, ale natočený mnohem dřív: ve válečném roce 1916. Senzační příběhy z detektivních seriálů byly přísným německým cenzorům vždy podezřelé (např. Harry Hill, v Ponrepu 6. října v 18:00); Tajemství mumie si na premiéru muselo počkat dokonce plných pět let. Postava detektiva Joe Deebse se mezi léty 1915 a 1922 objevila na plátně víc než třicetkrát; měnili se nejen režiséři, ale i představitelé hlavní role.


    Kryštof Kolumbus / Christoph Columbus
    režie: Márton Garas
    hrají: Albert Bassermann, Else Bassermannová, Ernst Stahl-Nachbaur
    Německo 1922 / CZT / 66 min. / 35 mm

    Toto německé němé zpracování osudů (skutečných i smyšlených) objevitele Ameriky je dnes víceméně zapomenuté stejně jako jeho maďarský režisér. Zájem film budí vzhledem k představiteli titulní role, velkému tragédovi z přelomu 19. a 20. století Albertu Bassermannovi, jehož si Franz Kafka vážil jako žádného druhého herce.


    Le Livre dʼimage

    Directed by → Jean-Luc Godard
    Czech title → Kniha obrazu
    Francie 2018 / CZT / kamera: Fabrice Aragno / 90 min. / DCP

    Nejnovější film Jeana-Luka Godarda a zároveň vyvrcholení celé jeho dosavadní tvůrčí dráhy.
    Cannes 2018 – Zvláštní Zlatá palma.


    Petr Král: „Natolik je labyrintická roztříštěnost spjata přímo s podstatou filmu – to znamená nakolik je tu vždy přítomen střih a s ním i setkání různorodých fakt / obrazů –, natolik je film vůbec krajním, privilegovaným prostředkem umožňujícím vykoupit skutečnost z banality a proměnit každodennost v tajemství. Osobně jsem aspoň plně prožil slast z filmů jen díky snímkům, kde byla jeho přirozená různorodost zvýrazněna, významně využita, a stala se součástí sdělení. (…) Přivedla-li mne do biografu naděje, byla to naděje, že mi filmy dovolí listovat světem jako zázračnou obrázkovou knihou a do nedohledna tak prodlouží zvědavost, kterou ve mně budí.“

  • Fr 15/10

    Kouř

    Directed by → Tomáš Vorel
    ČR 1990 / English friendly / 89 min. / DCP
    Cast → Jan Slovák, Lucie Zedníčková, Eva Holubová, David Vávra

    digitálně restaurovaný film

    Mezi filmy, kterými se na sklonku osmdesátých a na začátku devadesátých let prezentovala generace nastupujících filmařů, má Kouř režiséra Tomáše Vorla výjimečné postavení. Ke komedii, která nese podtitul „muzikál totalitního věku“, se jako ke kultovnímu projektu hlásí jak generační současníci tehdy třiatřicetiletého nekonformního tvůrce, tak diváci, kteří v roce 1990 teprve dospívali. Vorel v Kouři vycházel ze svého legendárního krátkého filmu Ing. (1985). Z toho si však celovečerní verze vybírá pouze základní dějovou situaci. Protagonistou vyprávění je idealistický mladý inženýr Miroslav Čáp (Jan Slovák), který nastupuje do prvního zaměstnání s úmyslem co nejlépe vykonávat své pracovní povinnosti. Mirkovi noví kolegové se však prací nezatěžují. Zato mezi nimi bují udavačství, protekce, intriky, podvody, alkoholismus a promiskuita. Mirek odmítá na hru přistoupit a mimoděk tak iniciuje vzpouru proti nekompetentnímu vedení. K „revolučním změnám“ k dobrému jsou však hrdina i autoři filmu skeptičtí… Na scénáři sarkastické komedie o všudypřítomném totalitním „kouři“ s Vorlem spolupracoval Lumír Tuček z Recitační skupiny Vpřed, která se prezentovala už v rámci povídkového filmu Pražská 5 (1988). Zatímco představení pěti pražských divadelních společenství probíhalo jako pětice sólových projektů zaštítěných Vorlovou režií, Kouř nabízí celistvý příběh prodchnutý hravě ironickým pohledem na realitu příznačným pro Divadlo Sklep, režisérovu mateřskou scénu. Do filmu se však harmonicky obtiskly i herecké a tvůrčí osobnosti dalších členů Pražské pětky – Pantomimické skupiny Mimóza, Recitační skupiny Vpřed a baletní jednotky Křeč. V obsazení se však objevuje třeba i herec a režisér Jaroslav Dušek z divadla Vizita. Na radikální vizuální podobě filmu se podílel kameraman Martin Duba. Nedílnou součástí Kouře jsou písně Michala Vícha s Tučkovými texty.


    Die Antigone des Sophokles in der Hölderlinschen Übertragung für die Bühne bearbeitet von Brecht

    Directed by → Jean-Marie Straub – Danièle Huilletová
    Czech title → Sofokles / Hölderlin / Brecht / Antigona
    Německo – Francie 1991 / CZT / 92 min. / 35 mm
    Cast → Astrid Ofnerová, Ursula Ofnerová, Hans Diehl

    Místo „normálního“ názvu čteme v němčině protokolární oznámení, místo převedení antické látky do údajně „filmově“ adekvátní podoby vidíme totální rezignaci na podobné úsilí. V řeckém divadle pod širým nebem stojí několik lidí, většinou bez hnutí jako sochy, a nehrají, nerecitují text (natož aby se do něj vciťovali), nýbrž ho ve stanoveném rytmu odříkávají. Všechno je matérie – čistá, nezpracovaná: divadelní text sám, lidé, reálné exteriéry, kontaktní zvuk, švenky kamery a také montáž, nepředstírající plynulost, ale obnažená ve svých švech. Představitelka Antigony, neherečka, dává divákovi pocítit námahu vlastní řeči, boj se slovy, chvějící se vzdor, který je jádrem její postavy. Kreon naopak hercem je, je to šmírácký řečník, výmluvný a zeširoka gestikulující, muž, který vládne slovy a ovládá skrze ně.

  • Sa 16/10

    Rodinné filmy v Ponrepu / Home Movie Day 2021

    / vstup zdarma

    Hodinové pásmo nazvané Rodinný filmař a autorský film budou tvořit kromě fragmentů klasických rodinných výjevů a situací také pokusy o realizaci krátkých ucelených autorských děl, rozvíjejících vybraná témata jednoduchou dějovou linkou, ať už ve formě hraného nebo animovaného filmu. Součástí programu letošního Dne s rodinnými filmy bude i večerní uvedení italského dokumentu Průnik (2019), jehož tvůrci pracují se specifickým materiálem amatérských filmových deníků.


    15:00 – 17:30
    Od 15 hod. bude Ponrepo jako obvykle vyhrazeno projekci rodinných filmů (šířky 8 mm, 9,5 mm, 16 mm), které ten den do kina přinesou jejich majitelé. Funkční technické vybavení nezbytné k promítnutí je pro ně stále obtížněji dosažitelné, proto NFA v tento den každoročně nabízí zájemcům možnost identifikace obsahu obrazového materiálu a jeho záchrany pro budoucnost následnou digitalizací.

    18:00 – 19:00
    Rodinný filmař a autorský film
    Pásmo NFA připravené pro letošní promítání v rámci Home Movie Day tvoří výhradně hrané filmy. Část z nich reprezentují krátká dílka, která vznikla jako přirozená součást rodinné produkce a pro která je typická realizace jednoduchých nápadů nejčastěji ve formě groteskních scének a skečů. Jejich protipól představují filmy, na nichž je patrná důkladnější příprava dávající už prostor specifickému autorského přístupu a stylu. Nejstarší filmy tohoto výběru byly natočeny už v roce 1925, nejmladší na počátku sedmdesátých let. Mezi tvůrci nalezneme vedle ryzích amatérů a amatérek také jména spojená s profesionálním filmovým prostředím (režisér Miloš Makovec, herci Vlasta Fialová, Zdeněk Kampf a Josef Gruss, spisovatel a scenárista František Kožík a dal.).
    Po premiérovém uvedení v kině Ponrepo bude možné pásmo zhlédnout online.

    Program
    1/ Rodinné filmy - Kloboučník Zdeněk (70. léta, čb, 8 mm, 4 min.)
    2/ Náš film 1925. /dětské a mužské skeče/ (r. Bedřich Valenta, 1925, čb, 9,5 mm, 6 min.)
    3/ Rodinné filmy - Fialová Vlasta (60. léta, čb, 8 mm, 1 min.)
    4/ Rodinné filmy - Makovec Jiří (1960, čb, 8 mm, 4 min.)
    5/ Rodinné filmy - Kočí Jaroslav (Kouzla /1976/ + Pomsta /1963/, čb, 8 mm, 3 min.)
    6/ Rodinné filmy - Fialová Vlasta /Kavkazský křídový kruh - variace/ (60. léta, čb, 8 mm, 2 min.)
    7/ Hraná etuda s animovanými prvky Ivo Medka (r. Ludvík Šváb, čb, 8 mm, 2,5 min.)
    8/ Hraná etuda Ludvíka Švába – Soběšín (r. Ludvík Šváb, bar., 8 mm, 1 min.)
    9/ Strašný lesů pán (r. František Kožík, 1941, bar., 8 mm, 5 min.)
    10/ Rodinné filmy - Makovec Jiří /Zelený lučištník/ (1960, čb, 8 mm, 7 min.)
    11/ Únos (r. Milada Cmíralová, čb, 9,5 mm, 8 min.)
    12/ Planetora (r. Emil Kubiš, 1961, čb, 8 mm, 8 min.)

    Celkem: 54 minut



    Il Varco

    Directed by → Michele Manzolini, Federico Ferrone
    Czech title → Průnik
    Itálie 2019 / english friendly / české podtitulky / 70 min. / DCP

    Italští tvůrci Michele Manzolini a Federico Ferrone nejsou českému publiku úplně neznámí. Jejich dílo Vlak do Moskvy (2013), které čerpá z bohaté nabídky amatérských a rodinných filmů dochovaných v boloňském Národním archivu rodinného filmu (L'Archivio Nazionale del Film di Famiglia), bylo před lety uvedeno na festivalu v Karlových Varech a později v Ponrepu. Také tentokrát se s autory prostřednictvím dobových záběrů vydáváme na východ Evropy, konkrétně na Ukrajinu a do Sovětského svazu. Film kombinuje komentář vycházející z deníkových zápisů italského vojáka putujícího v roce 1941 na východní frontu s dokumentujícími obrazovými záznamy, které nezávisle na sobě natočilo amatérskou kamerou několik jeho spolubojovníků s podobným válečným osudem. Vzácnými historickými záběry se čas od času prolínají momentky ze současné Ukrajiny a Ruska, což vytváří zvláštní poetický kontrast uvnitř filmu dokumentujícího utrpení způsobené probíhající 2. světovou válkou.

  • Su 17/10

    Na Divokém západě

    pásmo krátkých filmů / 35 mm / plošková dílna / 3+

    Bolek a Lolek, chytří stopaři
    režie: Wacław Wajser
    Polsko, 1972, 9 min.

    Lovci bizonů
    režie: Władysław Nehrebecki
    Polsko 1970 / 9 min.

    Malá kovbojka
    režie: Witold Giersz
    Polsko 1961 / 6 min.

    Drahoušek Klementina
    režie: Jiří Brdečka
    ČSR 1959 / 6 min.

    Arie prerie
    režie: Jiří Trnka
    ČSR 1949 / 21 min.

    Přeneste se s námi do vyprahlé pouštní krajiny a setkejte se s pravými šerify, kovboji i indiány! V roli chytrých stopařů se tentokrát objeví Bolek a Lolek, kteří se snaží dopadnout nebezpečného lupiče, a v jiném příběhu se zas spřátelí s domorodými obyvateli Ameriky. Podíváte se i mezi zlatokopy a seznámíte i s dcerou jednoho z nich – lakomou Klementinou. A v neposlední řadě pomůžete kovboji v bílém zachránit milovanou dívku ze spárů zlého nápadníka. Po projekci si můžete zkusit rozpohybovat vlastní westernové postavičky.


    Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství

    Directed by → Karel Vachek / kamera: Karel Slach, Ivan Vojnár
    ČR 1992 / 207 min. / 35 mm

    Karel Vachek / Karel Slach

    Dvousetminutový dokumentární film Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství zachycuje necelý půlrok před volbami 1990 v Československu. Režisér Karel Vachek zde zaznamenal v pestré mozaice události, situace, názory, které v tomto čase hýbaly touto zemí. Stejně jako v jeho předcházejících slavných filmech Moravská Hellas (1964) a Spřízněni volbou (1969) mu nejde o to realitu hodnotit nebo nějak orientovat diváka. Staví tu vedle sebe různorodé jevy a vytváří nový, neobvyklý významový kontext životní a politický, z úhlu běžného života nezaznamenatelný. Vidí politické i občanské záležitosti v méně zřejmých souvislostech, než je při běžném posuzování obvyklé. Proto bez rozpaků skládá vedle sebe slova neznámých lidí a staví je vedle slov a projevů těch, kteří se zrovna pohybují na veřejné politické scéně. To vše zapojuje do velkých společenských událostí, promluvy míchá s velkými populistickými show a s politickými ceremoniály, s veřejnými představeními, jež lid přijímá jako své „hry“. Takové je přibližně horizontální schéma filmu. Vertikálu, smysl, tvoří ironický nádech a jemný pel tolerantního humoru, které dává Vachek zachyceným skutečnostem. Vynikající kameramani Ivan Vojnár a Karel Slach se dokážou přesně v intencích Vachkova vidění pohybovat na neviditelné hranici zřejmého a skrytého, zachytit důležitý detail, nenápadné gesto, či zaznamenat zdánlivě nedůležitý pohyb, snad právě proto, že nejsou jen striktně dokumentární kameramani (oba točí i hrané filmy a televizní inscenace). Vachkovo „divadlo světa“ jako by v sobě koncentrovalo všechny motivy přítomné v určité době na jistém místě, vymezeném státní hranicí. Toto zmatené divadlo dostává významnou pointu v posledním jednotícím záběru, na němž jsou na panoramatu Hradčan vidět siluety dominant světových měst, zde symbolizujících různorodost režimů současných i již zhroucených.

  • 42nd week
  • Mo 18/10

    Absence ve Videoarchivu 2

    komentovaná projekce ve spolupráci s Artyčok.TV a Arnoštem Novákem
    uvádí: Arnošt Novák
    Letošní Absence ve Videoarchivu je druhým pokračováním série intervencí, v nichž se přizvaní hosté z mimouměleckých disciplín zamýšlí nad rámcem původní kolekce audiovizuálního umění – Videoarchivu VVP AVU. Kromě výběru děl z této kolekce se také zaměřují na to, jaká díla, umělkyně a umělci či koncepty v ní vzhledem ke zvolenému tématu dosud nejsou zastoupeny. Artyčok.TV tentokrát pozvala environmentálního sociologa Arnošta Nováka. V podobě komentovaného pásma videí nabídne pohled z perspektivy svého výzkumného zaměření na environmentálně laděná díla. Představí tyto práce na pozadí vybraných současných teoretických konceptů, reflektujících vztah přírody a společnosti. Ten se odráží v různorodosti uměleckých přístupů ke krajině nebo ekologii.


    Csillagosok, katonák

    Directed by → Miklós Jancsó
    Czech title → Hvězdy na čepicích
    Maďarsko 1967 / CZT / 85 min. / 35 mm
    Cast → Michail Kozakov, Krystyna Mikołajewska, Nikita Michalkov

    Pravděpodobně: nejabstraktnější válečný film, jaký byl kdy natočen. Určitě: jeden z nejlepších.

    „Hvězdy na čepicích jsou další Jancsóův historický film, jehož námětem je tentokrát zapojení maďarských vojáků do ruské občanské války, v níž bojovali na straně Rudé armády proti carským bělogvardějcům. (...) Režisérovo užití širokého plátna a dlouhých záběrů umožňuje představit průběh či přímo chaos války a její libovůle obzvláště pozoruhodným způsobem. Jancsó vytváří množství uzavřených geometrických kompozic, nebo naopak nechává do záběru nečekaně vstoupit jezdcům a vojákům. Kamera je neustále v pohybu, který divákovi odhaluje a zase skrývá události s jejich protagonisty, zasazené do zvrásněné ukrajinské krajiny.“
    John Cunningham

  • Tu 19/10

    Ghare-Baire

    Directed by → Satjádžit Ráj
    Czech title → Doma a venku
    Indie 1984 / CZT / 130 min. / 35 mm
    Cast → Saumitra Čatterdží, Victor Banerdží

    Adaptace stejnojmenného románu proslulého bengálského spisovatele Rabíndranátha Thákura (1861–1941) se odehrává v roce 1907 v Západním Bengálsku, v období bouřlivých nepokojů. Bengálsko bylo v roce 1905 rozděleno Brity na západní a východní část, přičemž bylo využito třenic mezi hinduisty a muslimy. Proti tomuto zásahu se postavily široké vrstvy obyvatelstva a usilovaly o sjednocení země. Na pozadí politických střetů se rozvíjí tragický příběh mladého manželství vzdělaného Nikhila a jeho ženy Bimaly.


    Rampa a dva krátké filmy

    Rotterdam – přístav Evropy / Rotterdam – Europort
    režie: Joris Ivens / scénář: Chris Marker
    Nizozemsko 1966 / 19 min. / 35 mm

    Také sochy umírají / Les statues meurent aussi
    režie: Chris Marker – Alain Resnais
    Francie 1950–53 / CZT / 30 min. / 35 mm
    Klasický dokument, který chtěl evropským divákům přiblížit africké umění, ale dostal se do hledáčku francouzských cenzorů v dobách, kdy sebemenší kritika kolonialismu byla tabu.

    Rampa / Le Jetée
    režie: Chris Marker
    hrají: Jacques Ledoux, Davos Hanich, Hélène Châtelainová
    Francie 1962 / český dabing / 25 min. / 35 mm
    Rampa je filosoficko-utopická vize, téměř výhradně komponovaná ze statických fotogramů. Tento hlavolam pro několik generací teoretiků na obou stranách oceánu se po více než třiceti letech proměnil v Hollywoodu v divácký hit s Bruce Willisem s názvem Dvanáct opic. Momentálně (podzim 2021) slouží jako jeden z inspiračních zdrojů pro právě vznikající nový film Jeana-Luca Godarda.
    Za útočiště pro přeživší jaderné katastrofy třetí světové války si Chris Marker vybral podzemní chodby pažížského paláce Chaillot, tehdejšího sídla Cinémathèque française. Ředitele konkurenční belgické Královské filmotéky v Bruselu Jacquesa Ledouxe obsadil do role, k níž měl svou profesí vlastně velmi blízko: vysílá v ní hlavního hrdinu na exkurzi do hlubin paměti. Ta jediná by snad mohla odvrátit načasovanou katastrofu v budoucnosti.

    „Co divák vidí v Rampě před sebou na plátně, fikce, jíž je přítomen, je příběh procesů, které on sám uvádí v chod, aby film pochopil, aby si přivlastnil jeho fikci.“
    Raymond Bellour

  • We 20/10

    Con bravura – krátké filmy Andrzeje Munka

    Slovo železničářů / Kolejarskie słowo
    Polsko 1953 / český dabing / 22 min. / 35 mm
    Hraný dokument ukazující étos práce železničářů. Z Tarnovských hor odjíždí vlak s uhlím do železáren ve Štětíně. Posádka se zavázala, že bude transport dodán do hutě bez prodlení, přestože má vlak ujet stovky kilometrů. Jak správně poznamenala filmová historička Barbara Stolarska, rytmus snímku je určen střídáním záběrů z jízdy vlaku a na stojící lokomotivu: „Vítězství a potenciální porážka (zpoždění vlaku) se promítají do těchto dvou extrémních stavů.“ Psychologické napětí filmu je založené na souboji člověka s časem.


    Nedělní ráno / Niedzielny poranek
    Polsko 1955 / český dabing / 19 min. / 35 mm
    Žertovný fejeton, který portrétuje obyvatele Varšavy během jejich nedělní cesty autobusem. Scény zachycující chování pasažérů se prolínají s romantickým příběhem o řidiči a průvodčí autobusu. Snímek můžeme do určité míry považovat za experiment, v němž měl režisér příležitost si ověřit svůj pozorovací talent a práci s komediálními prvky.


    Procházka Starým městem / Spacerek staromiejski
    Polsko 1958 / 18 min. / 35 mm
    Film o zvukové krajině města, kterou před námi odhaluje malá dívka po cestě domů. Tuto akustickou procházku vyplňují ozvěny hudebních nástrojů, lidských hlasů, zpěvů, štěkání psa a ostatních hluků. Všechny tyto zvuky určují charakter města, jeho vzácnost i všednost, poukazují na jeho historické, současné a kulturní souvislosti. Munkův filmový experiment o vztahu mezi zvukem a městským prostředím je jedním z projevů jeho velkého zájmu o hudbu. Režisér o sobě tvrdil, že kdyby nebyl filmařem, stal by se dirigentem. Snímek může taky odkazovat na dílo avantgardního básníka Juliana Przybośe.


    Con bravura
    Polsko 1957 / CZT / 35 min. / 35 mm
    Povídka, která nebyla zařazena do filmu Eroica (ten v Ponrepu promítáme v úterý 05/10 od 18:00).


    Csend és kiáltás

    Directed by → Miklós Jancsó
    Czech title → Ticho a křik
    Maďarsko 1968 / CZT / 70 min. / 35 mm
    Cast → Mari Törȍcsiková, József Madaras, Zoltán Latinovits, András Kozák

    „Ve filmu Ticho a křik se Jancsó upíná k chování jednotlivců v dramatických situacích v nesmírně čistém vizuálním tvaru. Antipsychologické dialogy omezené na krátké slovní výměny, pohyb protagonistů a pomalé kamerové jízdy vnášejí do obrazu pnutí odpovídající existenciální situaci hrdinů za horthyovského bílého teroru v roce 1919,“ píše Zdeněk Hudec. Autor zásadní české monografie Miklós Jancsó a jeho filmy (Casablanca, 2016) bude v Ponrepu před projekcí snímku Ticho a křik analyzovat kinematografickou poetiku Miklóse Jancsóa.

  • Th 21/10

    Pas koji je voleo vozove

    Directed by → Goran Paskaljević
    Czech title → Pes, který měl rád vlaky
    Jugoslávie 1977 / CZT / 79 min. / 35 mm
    Cast → Svetlana Bojković, Irfan Mensur, Velimir „Bata“ Živojinović

    úvodní slovo: Marie Barešová, kurátorka Národního filmového archivu

    Dojemná roadmovie vypráví o podvodnici a vekslačce Mice, která v úvodu filmu prchá z vězeňského vagónu. Do jejího života vstoupí silácký kovboj (Velimir „Bata“ Živojinović hraje kaskadéra provozujícího pojízdné rodeo) a křehký mladík, který jí nabízí naději na nový život. Dramatický a tragicky smutný příběh lze rozdělit na dvě části – úvodní, poetická, relativně optimisticky se rozvíjející je spojená s venkovem – a druhá, plná nástrah a zla, se odehrává v hlavním městě. V tomto duchu je syžet složený z kontrastů. Vlaky z názvu filmu evokují neustálý pohyb, cestu i hledání a jsou jedním z kauzálních činitelů snímku.


    Experimentální dílna. Československá armádní kinematografie 1920–1970

    / Vstup zdarma

    Slavnostní uvedení knihy

    Alice Lovejoy / Experimentální dílna. Československá armádní kinematografie 1920–1970
    Fotograf a režisér Jiří Jeníček, který stál ve 30. letech v čele armádní filmové skupiny, se celou svou osobou a v duchu moderních myšlenek o využití filmu a fotografie zasadil o nový styl a výraz vojenského (především krátkého) filmu a armádní kinematografii od počátku považoval za synonymum experimentální dílny. Jak si všímá autorka publikace, americká filmová historička Alice Lovejoy, která vedla téměř desetiletý výzkum v českých archivech, je přinejmenším paradoxní, že Jeníčkem vytvořená institucionální identita přežívala v Československém armádním filmu celá další tři desetiletí. Citelná byla dokonce v temných padesátých letech a skutečnou renesanci zažila v letech šedesátých, kdy se ČAF stal nejsvobodnějším prostorem pro filmovou produkci v Československu. Kniha, poprvé publikovaná v USA v roce 2015, si pokládá zásadní otázku: Jak se mohly formální experimenty (které navíc zpravidla kritizovaly samotné vojsko či stát) objevit v instituci tak rigidní, jako je armáda?

    + projekce krátkých filmů / 35 mm

  • Fr 22/10

    Klimatická krize: Environmentální klipy, videa a performance

    / celkem 90 min. / HD / vstup zdarma

    projekce za účasti tvůrců

    Ačkoliv se o změnách klimatu hovoří již od sedmdesátých let minulého století, široká veřejnost vnímá vážnost situace až v poslední době. Amerika znovu přistupuje na Pařížskou dohodu, Evropa se zavazuje k emisní neutralitě, Čína představuje ambiciózní plán na to, jak se se situací vypořádat.
    Klimatická krize ale není zdaleka jen ekologicko-politickým problémem. Ohrožuje lidskou existenci jako takovou. Vymírání druhů, záplavy, sucho, stoupající hladiny moří. Proto není divu, že se environmentální krize projevuje i ve zvuku a hudbě. Již na konci šedesátých let Joni Mitchell zpívá v písni Big Yellow Taxi o nechvalně proslulém insekticidu DDT. Depeche Mode zpívají o odlesňování, Metallica o umírající planetě. Zvukoví umělci a vědci se zabývají tím, jak zvukové znečištění ovlivňuje mentální stavy obyvatel měst nebo jak se kvůli němu mění chování zvířat. Udržitelnost a ekologie, se stávají důležitým a aktuálním tématem, které ovlivňuje ve větší či menší míře všechny.
    Večer v Ponrepu se snaží zachytit fenomén krize v kontextu české hudebně-vizuální scény. Kromě promítání bude následovat debata s autory o tom, jak se k environmentálním otázkám a udržitelnosti vztahují skrze svoji uměleckou praxi.

    Hey farmer farmer
    Put away that DDT now
    Give me spots on my apples
    But leave me the birds and the bees
    Please!
    / Joni Mitchell


    The landscape is crying
    Thousands of acres of forest are dying
    / Depeche Mode


    Death of mother earth
    Never a rebirth
    / Metallica

    Po projekci následuje performance Tomáše Šenkyříka.

    Muzikológ a lovec zvukov T͟o͟m͟áš Še͟n͟k͟y͟řík͟ sa vo svojej tvorbe zameriava na zvuky lesa, špeciálne na prejavy vtákov, mapovanie vodných krajin, ale napríklad aj na zvukový potenciál vlastnej záhrady. Vo svojej praxi sa pohybuje na pomedzí akustickej ekológie, zvukového umenia a environmentálneho aktivizmu. Svoj posledný projekt zhrnul vo výbornom texte / manifeste Komponování s rýčem a motykou, zahrada jako zvuková laboratoř. Tento rok vydal kompiláciu nahrávok vodných krajín južnej Moravy s názvom Voda. Nadvizal tak na staršie albumy Hrkláva, na ktorom zachytil zvukové prostredie svojho detstva alebo na nahrávku Slavík, ktorá je detailnou štúdiou nočného spevu slávika. Minulý rok vyšiel o Tomášovi skvelý dokument Hlasy lidí, zvířat, Země, měst (https://www.ceskatelevize.cz/.../220562248420006-hlasy.../). Tomáš v minulosti pôsobil ako etnomuzikológ v Múzeu rómskej kultury v Brne. Žije v Židlochoviciach.


    Voyage à travers le cinéma franҫais

    Directed by → Bertrand Tavernier
    Czech title → Putování francouzským filmem I
    Francie 2016 / CZT / 100 min. / DCP / Vstup zdarma
    Cast → účinkují: Bertrand Tavernier, umělecký ředitel MFF Cannes Thierry Frémaux / režie ukázek: Jean Renoir, Robert Bresson, Jean-Luc Godard, Jean Vigo, René Clair, Franҫois Truffaut, Max Ophüls, Marcel Carné, Jean Grémillon, Jacques Becker, Jean Cocteau, Jean-Pierre Melville, Claude Autant-Lara, Agnès Vardová, Edmond T. Gréville, Julien Duvivier, Claude Sautet ad.

    „Velice brzy jsem pochopil, jak zevrubně znal Bertrand Tavernier dějiny filmu, a to v jejich celku. Pro nás všechny je neuvěřitelné štěstí, že se s námi Bertrand o své znalosti a o svou vášeň podělil ve filmu neobyčejně krásném, v dokumentu Putování francouzským filmem."
    Martin Scorsese (březen 2021)

    Příslovečný strom, kvůli kterému není vidět les, nese ve francouzské kinematografii jméno nouvelle vague. Osobitý koncentrát z nepřeberného arzenálu obrazů a forem, který les (tj. francouzský film klasického období) skrývá, vytvořil režisér, kterého od jeho kolegů vždy odlišovala míra, v níž byl ponořen v dějinách tohoto umění. Bertrandu Tavernierovi se v tomto ohledu v současnosti vyrovná vlastně jen jeho přítel Martin Scorsese – a podobný je i přístup, jímž oba svou vášeň předávají dál. Divák si tedy může být jist, že ho ve třech neobvykle hutných hodinách nečeká žádné opakování probrané látky, ale: objevy, překvapení, netušené analogie. Dějiny netvoří jenom „le patron“ (i když i u autora Pravidel hry je stále co objevovat!), ale také Edmond T. Gréville, s jehož jménem a obrazy se tu mnohý divák setká asi vůbec poprvé (abychom jmenovali aspoň jeden příklad z mnoha). Otevřete oči dokořán, mesdames, messieurs!

  • Sa 23/10

    Daddy Nostalgie

    Directed by → Bertrand Tavernier
    Czech title → Čas nostalgie
    Francie 1990 / CZT / 99 min. / 35 mm
    Cast → Dirk Bogarde, Jane Birkinová, Odette Laureová

    Věnováno Michaelu Powellovi

    Komorní psychologická studie je subtilní úvahou o rodinných vztazích. Rozvedená spisovatelka a scenáristka Carolina, prožívající těžké životní období, přijíždí z Paříže do přímořského letoviska na Azurovém pobřeží za otcem, který prodělal těžkou operaci. Po dobu jeho rekonvalescence se o něj stará spolu se svou matkou. Je to čas nostalgického vzpomínání a životního bilancování. Ve filmu jako by se střetávaly dva biorytmy: pro Carolinu je delší setkání s rodiči důležitou zastávkou v jejím ustavičném spěchu, pro staré lidi, kteří mají v živé paměti dobu svého šťastného mládí, znamená blížící se smrt důvod k zamyšlení nad vlastním životem. Film se opírá především o atmosféru letoviska mimo sezónu a o herecké výkony. Režisér záměrně obsadil anglického herce Dirka Bogarda a naturalizovanou Francouzku Jane Birkinovou, protože i střídání francouzštiny a angličtiny vytváří významotvorné pnutí.


    Jeanne

    Directed by → Bruno Dumont
    Czech title → Janička z Arku
    Francie 2019 / CZT / 132 min. / DCP
    Cast → Lise Leplat Prudhommeová, Fabrice Luchini

    Film Janička z Arku si nepleťme s Dumontovým filmem z roku 2017 Janička. (V originále se starší snímek jmenuje Jeanette, l’enfance de Jeanne d’Arc, jeho pokračování pouze Jeanne.) Zatímco dříve bylo běžné obsazovat do role mladistvé válečnice herečky podstatně starší, než byla v době svých vítězství a své smrti Panna Orleánská, šel Dumont opačnou cestou a titulní roli opět svěřil své dětské protagonistce. Výsledek obstojí i ve srovnání s tím, jak Janiny osudy v minulém století na plátně zobrazili tvůrci formátu C. T. Dreyera, R. Bressona či J. Rivetta (Utrpení Panny Orleánské, Proces Jany z Arku, Jeanne la pucelle).

  • Su 24/10

    Zemaljski dani teku

    Directed by → Goran Paskaljević
    Czech title → Dny života plynou
    Jugoslávie 1979 / CZT / 75 min. / 35 mm
    Cast → Dimitrije Vujović, Obren Helcer, Mila Keča

    úvodní slovo: Marie Barešová, kurátorka Národního filmového archivu

    Ve svém třetím celovečerním hraném filmu se Goran Paskaljević odklonil od mladého protagonisty a vybral si naopak muže na sklonku života. Vysloužilý kapitán odchází bydlet do domova pro seniory. Optimisticky naladěný chlapík vnese do fádního prostředí novou energii, kterou zaměří nejen na své nové přátele, ale také do organizace silvestrovského večírku. Titul filmu Zemaljski dani teku (v překladu Pozemské dny plynou) je názvem písně slavného hudebního skladatele Zorana Simjanoviće, který často komponoval pro film. V roce 1979 vytvořil také soundtrack pro film Závod o Velkou cenu.

  • 43rd week
  • Mo 25/10

    Kouř

    Directed by → Tomáš Vorel
    ČR 1990 / English friendly / 89 min. / DCP
    Cast → Jan Slovák, Lucie Zedníčková, Eva Holubová, David Vávra

    digitálně restaurovaný film

    Mezi filmy, kterými se na sklonku osmdesátých a na začátku devadesátých let prezentovala generace nastupujících filmařů, má Kouř režiséra Tomáše Vorla výjimečné postavení. Ke komedii, která nese podtitul „muzikál totalitního věku“, se jako ke kultovnímu projektu hlásí jak generační současníci tehdy třiatřicetiletého nekonformního tvůrce, tak diváci, kteří v roce 1990 teprve dospívali. Vorel v Kouři vycházel ze svého legendárního krátkého filmu Ing. (1985). Z toho si však celovečerní verze vybírá pouze základní dějovou situaci. Protagonistou vyprávění je idealistický mladý inženýr Miroslav Čáp (Jan Slovák), který nastupuje do prvního zaměstnání s úmyslem co nejlépe vykonávat své pracovní povinnosti. Mirkovi noví kolegové se však prací nezatěžují. Zato mezi nimi bují udavačství, protekce, intriky, podvody, alkoholismus a promiskuita. Mirek odmítá na hru přistoupit a mimoděk tak iniciuje vzpouru proti nekompetentnímu vedení. K „revolučním změnám“ k dobrému jsou však hrdina i autoři filmu skeptičtí… Na scénáři sarkastické komedie o všudypřítomném totalitním „kouři“ s Vorlem spolupracoval Lumír Tuček z Recitační skupiny Vpřed, která se prezentovala už v rámci povídkového filmu Pražská 5 (1988). Zatímco představení pěti pražských divadelních společenství probíhalo jako pětice sólových projektů zaštítěných Vorlovou režií, Kouř nabízí celistvý příběh prodchnutý hravě ironickým pohledem na realitu příznačným pro Divadlo Sklep, režisérovu mateřskou scénu. Do filmu se však harmonicky obtiskly i herecké a tvůrčí osobnosti dalších členů Pražské pětky – Pantomimické skupiny Mimóza, Recitační skupiny Vpřed a baletní jednotky Křeč. V obsazení se však objevuje třeba i herec a režisér Jaroslav Dušek z divadla Vizita. Na radikální vizuální podobě filmu se podílel kameraman Martin Duba. Nedílnou součástí Kouře jsou písně Michala Vícha s Tučkovými texty.


    Faust

    Directed by → Friedrich W. Murnau
    Czech title → Faust
    Němcko 1926 / CZT / 107 min. / DCP
    Cast → Gösta Ekman, Emil Jannings, Camilla Hornová, Wilhelm Dieterle, Frieda Richardová

    projekce s živým hudebním doprovodem Vojtěcha Procházky

    Žádnému z mnoha desítek snímků, které se inspirovaly faustovskou legendou, kupodivu žádnému z těch, které už měly k dispozici mluvené slovo, se nepodařilo převést do filmu základní konflikt věčného boje dobra se zlem, světla s tmou, tak kongeniální formou, jakou se vyznačuje Murnauův Faust.

    Fausta jsme od března 1998 promítali v Ponrepu celkem devětkrát, z toho osmkrát se jednalo o kopii v délce 74 minut, kterou Národní filmový archiv získal do svých sbírek v únoru 1970. V listopadu 2003 jsme v rámci cyklu Mýtus Murnau uvedli tehdy aktuální restaurovanou verzi v délce 100 minut. Poprvé po osmnácti letech uvedeme v Ponrepu Fausta nyní opět v restaurované verzi v délce 107 minut.

    „V Murnauově Faustovi dosáhlo „sedmé umění“ jednoduchost a jasnost, ale také důstojnost a hloubku, které do svého nejniternějšího jádra uzavírají sakrálno a mystiku s velikostí Bachových oratorií. Z filmařů, které znám, dosáhl jenom Tarkovskij podobného účinku podobnými prostředky, jen on rozpoznal ve filmu tuto duchovní dimenzi a hlásil se k ní. Dnes je těžké nalézt v umění místa, kde lidé ranění slepotou, k nimž patřím, mohou rozevřít křídla tak doširoka. Určitě sem patří hudba Bacha, Beethovena, Schumanna, Brahmse a obrazy Grünewalda a Dürera, v jejichž rozpolcenosti a lesku se objevuje člověčenství v nesrovnatelné síle a důraznosti.“
    Helma Sandersová-Brahmsová (2003)

  • Tu 26/10

    Der letzte Kampf

    Directed by → Harry Piel
    Czech title → V posledním okamžiku
    Němcko 1923 / CZT / 82 min. / 35 mm
    Cast → Harry Piel, Karl Platen, Inge Helgardová, Adolf Klein

    projekce s živým hudebním doprovodem

    + krátké filmy
    Rybáři na Islandu
    Švédsko 1920 / CZT / 6 min. / 35 mm

    Bourec morušový
    Německo 1921 / 4 min. / 35 mm

    Film V posledním okamžiku se na repertoáru archivních kin v Německu ani jinde neobjevuje (je otázka, zda se kompletně dochoval ještě v nějakém jiném archivu než v tom našem). Jisté je, že šlo o pokračování spektakulárního dobrodružství z téhož roku nazvaného Rivalové. Němec Harry Piel, jenž si své „sensační filmy“ (jak se jim tehdy říkalo) většinou i sám režíroval, patřil v němé éře k těm evropským hvězdám, které publikum kin adorovalo stejně horlivě jako nejproslulejší akční hrdiny Hollywoodu.


    Fényes szelek

    Directed by → Miklós Jancsó
    Czech title → Svěží vítr
    Maďarsko 1968 / CZT / 75 min. / 35 mm
    Cast → Andrea Drahota, Lajos Balázsovits, András Kozák, András Bálint

    Po Hvězdách na čepicích Jancsóovo druhé „želízko“ v Cannes: fanatický zápal mladých (a neodolatelně krásných!) maďarských reolucionářů a revolucionářek těsně poválečného období jako (neplánovaná) anticipace celoevropských bouří roku 1968, jež nakonec neušetřily ani jmenovaný festival.

    „Čeho si na Jancsóových filmech všímám, je jejich aspekt juvenilní hry. To jsou přece desetiletá děcka hrající si na špióny nebo na válku nebo na četníky a zloděje, jako v Godardově Vojáčkovi! Ve všech těchto Jancsóových filmech existuje rekreační čas. Děti na hřišti o přestávce mezi třídami, jak se rozdělují do skupin, jak se spojují v kola. Je to doslova hra politiky: politika jako hraní, hraní jako politika, s celým arzenálem znaků revoluce, ze ztuhnutí navrácených zpět do koloběhu. A slovo juvenilní nemyslím v žádném ohledu pejorativně. Snad je to dílčí pohled na Jancsóovy filmy, ale já je tak vidím čím dál víc. Rekreační čas, ale v nejširším smyslu slova. Jean Cocteau prohlásil: Když dítě vyjde ze třídy, říkáme, že se re-kreuje. Myslím, že právě v tomhle je hodnota Jancsóových filmů: doprostřed revoluční situace staví hru znovu-tvoření.“
    Jacques Rivette

  • We 27/10

    Pasażerka

    Directed by → Andrzej Munk
    Czech title → Pasažérka
    Polsko 1961 / česká verze / 58 min. / 35 mm
    Cast → Aleksandra Śląska, Anna Ciepielewska, Jan Kreczmar

    úvodní slovo: Iwona Lyko, kurátorka Národního filmového archivu

    Andrzej Munk zahynul při autonehodě 20. září 1961, při cestě do ateliérů, kde točil film Pasažérka. Stačil ještě dokončit celou retrospektivu, odehrávající se v koncentračním táboře v Osvětimi, od níž se měl odvíjet současný příběh. Bývalá dozorkyně v něm měla nabýt podezření, že na palubě lodi spatřila dívku, kterou před lety poslala na blok smrti. Witold Lesiewicz se rozhodl rekonstruovat nerealizovanou část filmu pomocí fotografií, které režisér ještě stačil nafotografovat jakožto přípravný materiál. Podařilo se tak vytvořit dílo, které neobsahuje jediný záběr, jenž by sám Munk nenatočil. Kontrast hrané minulosti a fotografované současnosti přitom působí natolik sugestivně, že Pasažérku vnímáme jako dílo dokončené.


    Voyage à travers le cinéma franҫais

    Directed by → Bertrand Tavernier
    Czech title → Putování francouzským filmem II
    Francie 2016 / CZT / 100 min. / DCP / Vstup zdarma
    Cast → účinkují: Bertrand Tavernier, umělecký ředitel MFF Cannes Thierry Frémaux / režie ukázek: Jean Renoir, Robert Bresson, Jean-Luc Godard, Jean Vigo, René Clair, Franҫois Truffaut, Max Ophüls, Marcel Carné, Jean Grémillon, Jacques Becker, Jean Cocteau, Jean-Pierre Melville, Claude Autant-Lara, Agnès Vardová, Edmond T. Gréville, Julien Duvivier, Claude Sautet ad.

    Den světového audiovizuálního dědictví

    „Velice brzy jsem pochopil, jak zevrubně znal Bertrand Tavernier dějiny filmu, a to v jejich celku. Pro nás všechny je neuvěřitelné štěstí, že se s námi Bertrand o své znalosti a o svou vášeň podělil ve filmu neobyčejně krásném, v dokumentu Putování francouzským filmem."
    Martin Scorsese (březen 2021)

    Příslovečný strom, kvůli kterému není vidět les, nese ve francouzské kinematografii jméno nouvelle vague. Osobitý koncentrát z nepřeberného arzenálu obrazů a forem, který les (tj. francouzský film klasického období) skrývá, vytvořil režisér, kterého od jeho kolegů vždy odlišovala míra, v níž byl ponořen v dějinách tohoto umění. Bertrandu Tavernierovi se v tomto ohledu v současnosti vyrovná vlastně jen jeho přítel Martin Scorsese – a podobný je i přístup, jímž oba svou vášeň předávají dál. Divák si tedy může být jist, že ho ve třech neobvykle hutných hodinách nečeká žádné opakování probrané látky, ale: objevy, překvapení, netušené analogie. Dějiny netvoří jenom „le patron“ (i když i u autora Pravidel hry je stále co objevovat!), ale také Edmond T. Gréville, s jehož jménem a obrazy se tu mnohý divák setká asi vůbec poprvé (abychom jmenovali aspoň jeden příklad z mnoha). Otevřete oči dokořán, mesdames, messieurs!

  • Fr 29/10

    Charles et Lucie

    Directed by → Nelly Kaplanová
    Czech title → Karel a Lucie
    Francie 1979 / český dabing / 90 min. / 35 mm
    Cast → Daniel Ceccaldi, Ginette Garcinová

    Hořká komedie o manželském páru, který se stane obětí rafinovaného podvodu s dědictvím. Režisérka Nelly Kaplanová obsazuje zralou dvojici do snímku žánru, jindy vyhrazeném hrdinům mnohem mladším (road-movie)… a sebe samu obsazuje do role Nostradamy.


    Człowiek na torze

    Directed by → Andrzej Munk
    Czech title → Člověk na kolejích
    Polsko 1956 / CZT / 78 min. / 35 mm
    Cast → Kazimierz Opaliński, Zygmunt Maciejewski, Zygmunt Zintel

    úvodní slovo: Elżbieta Wysocka z Filmoteky Narodowej

    Jedno z nejlepších děl polského filmu, drama se silným katarzním účinkem, je vyprávěno mistrně gradující formou retrospektiv. Jako v Občanu Kaneovi nebo v polské kinematografii ve Wajdově Člověku z mramoru nám každá svědecká výpověď pomáhá vidět tragicky završenou minulost v jiném světle. Třenice starého strojvůdce s nadšenými misionáři nových pořádků byly ve své době dobře čitelným – a dost odvážným – vyjádřením politické situace, polemikou se stalinskými praktikami podle hesla: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, kdy byli zastánci starých pravidel ocejchováni jako zpátečníci nebo dokonce škůdci. Munkovo dokumentaristicky školené vidění zakotvuje příběh ve fotogenním a přitom realistickém vizuálním ztvárnění. Díky tomu a díky svému etickému náboji si Člověk na kolejích uchoval trvalou působivost.

  • Sa 30/10

    Světáci

    Directed by → Zdeněk Podskalský
    ČSR 1969 / English friendly / 99 min. / DCP
    Cast → Jiří Sovák, Jiří Libíček, Vlastimil Brodský, Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková, Iva Janžurová, Oldřich Nový

    digitálně restaurovaný film

    Klasická proměna obyčejného hrdiny v elegána z vyšší společnosti. Socialistický úpadek (Jiří Sovák) versus prvorepubliková noblesa (Oldřich Nový).


    Až přijde kocour

    Directed by → Vojtěch Jasný
    ČSR 1963 / English friendly / 100 min. / DCP
    Cast → Jan Werich, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Vladimír Menšík

    digitálně restaurovaný film

    Jan Werich ve filmu ztvárnil jednak kastelána Olivu, ústředního vypravěče, jednak kouzelníka přijíždějícího kvůli představení do malé českého městečka. Jeho doprovod tvoří artistka Diana (Emília Vášáryová) a kouzelný kocour se slunečními brýlemi. Když si je sundá, dokáže svým zrakem odhalit skutečný charakter lidí. Barevné triky, telčské lokace a mravoučný nádech fantazijního příběhu očarovaly porotu v Cannes, odkud si Jasný nedlouho po Touze odvezl další ocenění – Zvláštní cenu poroty.

  • Su 31/10

    Halloweenská animace – Zubatá nekouše

    pásmo krátkých filmů / DCP / lektorský úvod / 9+

    Usnula jsem
    režie: Kristina Dufková
    ČR 2008 / 17 min.

    Do Not Touch! – Nesahat!
    režie: Pavel Endrle
    Polsko, 2017 / 1 min.

    30 Amper
    režie: Michal Kubíček
    ČR 2018 / 14 min.

    Strom
    režie: Lucie Sunková
    ČR – Francie 2014 / 15 min.

    Duchařina
    režie: Alžběta Göbelová
    ČR 2017 / 10 min.

    Pouštět draka
    režie: Martin Smatana
    ČR – Slovensko 2019 / 13 min.

    Během projekce v předvečer Všech Svatých uvidíte šest krátkých snímků, v nichž autoři velmi volně a různorodě zpracovávají téma smrti. Převažují filmy, které složité téma odlehčují a vypůjčují si oblíbené prvky, jako jsou kostlivci, duchové či zombie, kteří k Halloweenu nesporně patří. Jiné filmy naopak volí cestu zcela seriózní, silně procítěnou. Pro oba směry ovšem platí, že se ke složitému tématu staví nebojácně a ve ztrátě vidí zároveň začátek něčeho nového. Naděje totiž neumírá.


    O slavnosti a hostech

    Directed by → Jan Němec
    ČSR 1966 / English friendly / 68 min. / DCP
    Cast → Ivan Vyskočil, Jan Klusák, Jiří Němec, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká

    digitálně restaurovaný film

    Druhým filmem Jana Němce po existenciálním válečném dramatu Démanty noci (1964) bylo subversivní podobenství O slavnosti a hostech. Skupina přátel, ztvárněných předními osobnostmi tehdejší československé intelektuální scény, přichází na narozeninovou oslavu vlivného muže. Přestože bodrý hostitel všechny s úsměvem vítá, přibývající varovné signály napovídají, že průběh oslavy konající se pod slunným letním nebem nebude zcela idylický. Zlověstné podtóny zesílí, když jeden z hostů odmítne dál předstírat lhostejnost, vyjádří vlastní názor a oslavu opustí. Doboví mocipáni si studii hierarchizovaných společenských vztahů vyložili jako proti-socialistickou politickou alegorii o mocenských mechanismech nastavených tak, aby odstranily jakoukoli odchylku. Poté, co se film v roce 1968 nakrátko dostal do kin, bylo další jeho promítání zakázáno. Interpretačně otevřená absurdita, v níž kritici spatřovali ozvuky Kafky, Ionesca či Buñuela, ale rezonovala také u zahraničních diváků a dál tak sklízela úspěchy alespoň v cizině. Na scénáři i výtvarné podobě oceňovaného snímku se výrazně podílela spisovatelka, scenáristka a výtvarnice Ester Krumbachová.

    Digitální restaurování tohoto filmu z daru paní Milady Kučerové a pana Eduarda Kučery realizoval Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie ve společnostech UPP a Soundsquare.

    Zdrojem pro digitalizaci byly originální negativ obrazu a negativ zvuku. Materiály jsou uloženy v Národním filmovém archivu. Restaurování proběhlo v roce 2021.