Program

10/2019 (Change)
  • 40th week
  • Tu 01/10

    Byli jsme to my?

    Directed by → Antonín Máša
    ČSR 1990 / English friendly / 85 min. / 35mm
    Cast → Leoš Suchařípa, Petr Čepek, Ladislav Frej, Tereza Brodská

    CZ:
    Premiéra: 1. března 1991

    Svůj poslední snímek natočil režisér a scenárista Antonín Máša podle vlastní divadelní hry Noční zkouška, kterou napsal na objednávku Laterny magiky na počátku 80. let. Pod názvem Byli jsme to my? ji do filmové podoby převedl těsně po listopadu 1989. Snímek odehrávající se v divadelním prostředí vypráví příběh režiséra Jonáše snažícího se vyburcovat k maximálním výkonům herce, kteří se více než divadlu věnují honbě za snadnými zisky v televizi. Původní hra kritizující poměry u divadla slavila velký úspěch, zároveň vzbudila kontroverzní reakce především za nelichotivý obraz herců. Vzhledem k společenským změnám na přelomu 80. a 90. let snímek proběhl kiny neprávem bez větší pozornosti, na 27. MFF v Karlových Varech 1990 však získal Cenu poroty.
    Úvodní slovo: Martin Franc z Oddělení dějin AVČR

    ENG:
    Premiere: March 1, 1991

    Director and screenwriter Antonín Máša made his latest film to be based on his own play Noční zkouška (Night Rehearsal) which he was originally commissioned to write by Laterna magika in the beginning of 1980's. This project, however, was then fully transformed, given the new title 'Was it Us?' and released already after November 1989. In its theatrical settings, the film tells the story of Jonáš, a stage director, who seeks to induce his actors to maximum performance, and not just desire for easy profit that they usually make working on television. The original play that criticized the situation at the theatre was a great success, yet at the same time it provoked an ambiguous response, especially for an unflattering image of the contemporary actors. Unjustly, due to all of the social changes at the turn of the 1980's and 1990's, the film was not given much attention at the domestic box office, but at the 27th Karlovy Vary IFF 1990 it won the Jury Prize.
    Introductory word: Martin Franc


    Il ferroviere

    Directed by → Pietro Germi
    Czech title → Tatínek
    Itálie 1956 / CZT / 107 min. / 35mm
    Cast → Pietro Germi, Luisa Della Noceová, Sylva Koscinaová

    Zatímco v kolektivně sestavovaných žebříčcích nejlepších italských filmů bychom Tatínka většinou hledali marně, skuteční znalci na něj nedají dopustit, věhlasný gruzínský filmař Otar Ioseliani dokonce řadí Tatínka mezi nejzásadnější filmy, a to nejen italské. Římský strojvůdce je kvůli jednomu přestupku přesazen na méně významné místo, ohroženu vidí i svou autoritu otce rodiny, stane se stávkokazem, ale i když pak smí zase pracovat jako strojvůdce na hlavních trasách, ztrácí přátelství svých kolegů. Pietro Germi sám ztvárnil hlavní roli v neobyčejně komplexním, humanistickém filmu, v němž je „tatínek“ po celou dobu viděn očima jeho osmiletého syna.

  • We 02/10

    Prévost a Tolstoj

    Friedrich Zelnik / Manon Lescaut / Manon Lescaut
    Německo 1919 / hrají: Lya Mara, Fred Goebel, Ferdinand Bonn / CZT / 66 min. / 35mm
    Slavný Prévostův román, známý u nás hlavně v podobě Nezvalovy veršované divadelní hry (1940), zfilmoval už v roce 1909 Ital Giovanni Pastrone, největší ohlas vyvolá Manon H.-G. Clouzota, vítězný film benátského festivalu z roku 1949. Spíš už jen historickou hodnotu má tato stoletá Manon Lescaut (první z několika německých), upravená pro film Karlem Grunem (jeho režijní debut z roku 1919 Pasák holek bude rovněž uveden v našem cyklu); uvidíme ji v dobově typickém obarvení.

    Alexandr Sanin / Polikuška / Polikuška
    Rusko 1919 / hrají: Ivan Moskvin, Vera Pašennaja, Jevgenija Rajevskaja, Sergej Ajdarov / CZT / 42 min. / 35mm
    Lev Nikolajevič Tolstoj sepsal svou povídku podle skutečné události v roce 1862, v roce 1919 ji pro film adaptoval renomovaný divadelní kritik Nikolaj Efros a mladý scenárista Fjodor Ocep, pozdější vynikající filmový režisér. Kvůli občanské válce musel film na své uvedení čekat až do roku 1922.


    Lekce Faust

    Directed by → Jan Švankmajer
    Czech title → Lekce Faust
    ČR 1994 / 89 min. / 35mm
    Cast → Petr Čepek, Jan Kraus, Vladimír Kudla

    + krátký film
    Hra s kameny / Rakousko 1965 / 7 min. / 35mm

    „Každá civilizace, když cítí blížící se zánik, se vrací ke svým počátkům a hledá, zda mýty, na nichž je postavena, neobsahují novou možnost interpretace, která by jí mohla dát nový impulz, a odvrátit tak blížící se katastrofu. Faustovský mýtus je jedním z klíčových mýtů této civilizace. Lekce Faust je podle mne jednou ze základních morfologických (archetypických) situací jak samotného člověka (individuality), tak i jeho společenství (civilizace). Každý člověk je postaven jednoho dne před dilema: buď prožít svůj život konformně, s mlhavým příslibem institucionálního Štěstí, anebo se vzbouřit a jít proticivilizační cestou, a to bez ohledu na následky. (...) Lekce Faust však nebude film à la teze, naopak chci dát, podobně jako v Alence, volný průchod "nevědomým interpretacím", neboť mám mnohem větší důvěru ve "vnitřní řízení" než ve vnější formu a stavbu. Tato romantická víra se možná bude zdát v dnešní postmodernistické době jako anachronismus, ale někdo ji musí převést přes tuto neoklasicistní, neokonzervativní, eklektickou dobu, než se zformuje "nový romantismus".“
    Jan Švankmajer

  • Th 03/10

    The Great Dictator

    Directed by → Charles Chaplin
    Czech title → Diktátor
    USA 1940 / CZT / 117 min. / 35mm
    Cast → Charles Chaplin, Paulette Goddardová, Chester Conklin, Jack Oakie

    Nepokrytou parodii na Hitlera natočil Chaplin navzdory Goebbelsovu vyhrožování, proti odporu Hollywoodu, který striktně dodržoval americkou vládou vyhlášenou neutralitu, neboť se obával o zbytek svých evropských trhů, i navzdory zastrašování ze strany kongresové komise pro neamerickou činnost. Ve svém druhém zvukovém, ale prvním mluveném filmu, v němž současně sehrál dvojroli – holič je k nerozeznání podobný Hynkelovi –, se Chaplin předvedl nejen jako vynalézavý scenárista (poprvé zde používá detailně vypracovaný scénář, prolínající několik dějových rovin), ale též jako nedostižný imitátor a mistr mimického umění, využívající jak prostředky slapsticku, tak i politické satiry.


    One, Two, Three

    Directed by → Billy Wilder
    Czech title → Ráz, dva, tři
    USA – NSR 1961 / English friendly / české podtitulky / 102 min. / 35mm
    Cast → James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffinová

    Miloš Fikejz – Carte blanche in memoriam

    Egy-kottö-három je titul divoké frašky (v Berlíně uvedené v německém překladu jako Ein, Zwei, Drei) o razantním kapitalistovi Norrisonovi, jehož kariéra se ocitne v náhlém ohrožení, protože dcera jednoho vlivného klienta, která právě dlí u něj na návštěvě, se provdá za taxikáře socialistu. Ferenc Molnár ji uvedl v roce 1929, kdy Billy Wilder napsal coby novinář, že Coca-Cola se vyznačuje příchutí spálených pneumatik. Po jednatřiceti letech Wilder spojil tyto dvě události do jedné ze svých nejlepších komedií. Z Norrisona se stane pouze ředitel berlínské pobočky Coca-Coly v poválečném Berlíně, jenž věří, že to, co na Východě nedokázali Napoleon s Hitlerem, prosadí nyní on jako obchodní zástupce drinku světové značky. Kulometné podání dialogu zůstává i zde jeho výrazným rysem, proto také Wilder považoval Jamese Cagneyho, jenž se proslavil mimořádnou hbitostí řeči v gangsterských rolích, za jeho jediného možného představitele. Stejně jako původní předloha i film pokračuje snahou přeměnit mladého revolucionáře v přepychem zkrotlého šlechtice, jenž bude vyhovovat rodině dívky. Ve své verzi se scenáristická dvojice Wilder a I. A. L. Diamond necítila být vázána dobovým dialogem a moralitou Molnárovy hry. Přizpůsobila si je současné politické situaci panující studené války a rozděleného Berlína. Film Ráz, dva, tři dodnes požívá renomé brilantní politické satiry, útočící stejně vehementně na obě znepřátelené strany, jakož i komedie, jejíž závratné tempo se blíží rychlosti světla. Pro znalce filmové historie je zajímavá i mnoha odkazy na klasické filmy. A právě kvůli Cagneyho přítomnosti nezůstane jistě bez povšimnutí připomínka slavné grapefruitové scény z kriminálního dramatu Williama Wellmana Veřejný nepřítel.

  • Fr 04/10

    Zvláštní bytosti

    Directed by → František Fenič
    ČR 1990 / English friendly / 84 min. / 35mm
    Cast → Jan Tesarz, Ewa Žukowská, Jiří Bábek

    CZ:

    Premiéra: 1. června 1990
    Metaforické drama vyprávějící o zničujícím morálním úpadku vysokého funkcionáře, který se právem obává ztráty své dosud neotřesitelné pozice. Nevšední snímek, který je zřejmou obžalobou rozkládajícího se socialistického režimu, mohl schvalovacím procesem projít jen díky atmosféře nastávajících politických změn. Film neoperuje jen s průhlednými symboly a metaforami, ale i s ikonami socialistické éry – počínaje Karlem Gottem přes tehdy progresivního Jarka Nohavicu a Martu Kubišovou, jejíž hlas filmové publikum slyšelo poprvé po dvaceti letech zákazu, až k „Plastikům“ (zformovaným do skupiny Půlnoc). Přehlédnout nejde ani Jiřího Menzela v roli Alexandera Slováčka (rozuměj Dubčeka).
    Úvodní slovo: Vítězslav Sommer

    ENG:

    Premiere: June 1, 1990
    A metaphorical drama about the devastating moral decline of a senior official who rightly fears the loss of his unshakable position. This remarkable film, which is a clear indictment of the decaying socialist regime, could only go through the approval process because of the atmosphere of the upcoming political changes. The film works not only with transparent symbols and metaphors, but also with icons of the socialist era - from Karel Gott to then progressive Jarek Nohavica and Marta Kubišová, whose voice was heard by the film's audience for the first time after twenty years of banning. Jiří Menzel's role as Alexander Slováček (i.e. Dubček) cannot be overlooked either.
    Introductory word: Vítězslav Sommer

  • Sa 05/10

    Bilder der Welt und Inschrift des Krieges

    Directed by → Harun Farocki
    Czech title → Obrazy světa, zápis války
    SRN 1988 / CZT / 75 min. / HD

    V dubnu 1944 vyhodnocovali spojenečtí vojenští analytici sérii snímků, které byly vyfotografovány při přeletu amerických letadel nad polským územím. Šlo o budovy nacistického koncentračního tábora v Osvětimi. Bylo to sice první obrazové svědectví o Osvětimi, ale nemohlo tak být vyloženo, neboť vidíme jen to, co známe a umíme pojmenovat – co na nich skutečně je, se tak zjistilo až v roce 1977. Farockého pozoruhodná úvaha o procesu a výsledcích znakových vyjádření zkoumá zpracovávání vizuálních informací stejně jako meze a možnosti poznání objektu z jeho obrazu.
    Po projekci následuje diskuse s režisérem filmu promítaného v rámci následujícího pásma Moritzem Liewerscheidtem, který se tvorbou rodáka z Nového Jičína Haruna Farockého (1944–2014) dlouhodobě kriticky zabývá.


    Zvrat století + Lékaři + Žurnál č. 1: Pocit výtvarného umělce

    Moritz Liewerscheidt / Zvrat století / Jahrhundertwende
    Německo 2012 / 30 min. / HD
    Dokumentární férie berlínského experimentálního filmaře. Na pozadí vizuálně cizelovaných scenérií rozkládající se krajiny bývalého východního Berlína mísí citáty ze zdánlivě poražených totalitních ideologií minulého století. Prostřednictvím jednotné dikce komentáře se pravdy nacismu mísí s pravdami marxismu do splývající litanie, která však mnohdy znepokojivě připomíná dnešní populistickou manýru extrémní pravice i radikální levice.
    Po projekci následuje diskuse s režisérem.

    Alžběta Bačíková / Lékaři
    ČR 2016 / 17 min. / HD
    Autorka rekonstruuje příběh muže, který se stal cílem všeobjímajícího spiknutí. Tedy pokud uvěříme jeho paranoidním představám. Dílo zkoumá rozdíl mezi realitou a bludem, hranice dokumentární zpovědi a účinně postavené fikce. Obsahu díla odpovídá i jeho forma. Bačíková ukazuje způsob, jakým je konstruováno audiovizuální dílo. Původní prostorová instalace je pro účely promítání v kinosále převedena do podoby jednokanálového videa.

    Hito Steyerlová / Žurnál č. 1: Pocit výtvarného umělce / Journal No. 1: An Artistʼs Impression
    Německo 2007 / 22 min. / HD
    Film německé vizuální umělkyně Hito Steyerlové je dvoukanálovým dokumentárním esejem ohledávajícím osudy ztraceného sarajevského filmového žurnálu z druhé světové války. Nejde jí však o kompletní rekonstrukci: multietnická Jugoslávie zůstává rozdrobená, a to jak ve všeobecné, tak ve filmové historii; země mezi obrazy.

  • Su 06/10

    Letní hokej

    Directed by → Rozálie Kohoutová – Tomáš Bojar
    ČR 2019 / 75 min. / DCP / 9+

    Mladí hokejisté z východočeského Náchoda se v létě 2017 vypravili do dalekého Maroka na tréninkový kemp. Nepřijeli sem jen hrát hokej, ale hlavně se zblízka seznámit s místními lidmi a jejich způsobem života. O několik měsíců později zase maročtí hokejisté zamíří do Čech. Film zobrazuje jejich postupné sbližování, první konflikty i občasné chvíle porozumění a napojení.


    Katka

    Directed by → Ján Kadár
    1950 / 93 min. / 35mm
    Cast → Božena Obrová, Július Pántik, František Dibarbora

    Přerod venkovského děvčete v novou socialistickou ženu. Mladá dívka ze slovenské vesnice proti vůli rodičů opouští tradiční způsob života a odchází pracovat do fabriky. Čeká ženská emancipace za branami továrny?

    Úvodní slovo: Jitka Gelnarová (oddělení novodobých českých dějin Národního muzea a hlavní autorka výstavy Vlastním hlasem)

  • 41st week
  • Mo 07/10

    Animovaný dokument

    Animovaný dokument se v posledních letech stává čím dál tím výraznějším fenoménem nejen ve světě ale i na poli české autorské animované produkce. Médium animace umožňuje autorům přistoupit k vybraným tématům často originálním a velmi otevřeným způsobem – reálné tváře ustupují do pozadí, do popředí se dostává autentický hlas a samotný obsah výpovědi. Bylo by však mylné domnívat se, že animovaný dokument je žánrem pouze posledních let. Jak dokazují i bohaté sbírky NFA, historie animace a dokumentu se prolínala již od jejich úplných počátků. Projekci uvádí Eliška Děcká.


    Gisaengchung

    Directed by → Bong Joon-ho
    Czech title → Parazit
    Jižní Korea 2019 / CZT / 132 min. / DCP
    Cast → Song Kang-ho, Lee Sun-kyun, Cho Yeo-jeong

    Cannes 2019 – Zlatá palma za nejlepší film.

    „Být parazitem znamená stravovat se u druhého.“

    „Člověk je veš svého bližního. Jinými slovy: bližní je jeho hostitelem."

    „Parazit nikdy není bezprostřední, vždy je prostředníkem. Má vztah ke vztahu, odkazuje k odkazu, je naroubován na určitý kanál.“

    „Evoluce plodí parazity, kteří zase generují další evoluci.“

    „Tomu, kdo jí u stolu hostitelova (může to být labužník a zároveň třeba i dobrý bavič), říkáme parazit. Zvířátko žijící na úkor svého hostitele, měnící jeho situaci až na hranici smrti, ano, to je parazit. Rámus, splývavé mrmlání či náhlý hluk, jenž nanovo přerušuje naše rozhovory nebo odchytává naše vzkazy… i to je parazit. My to ale nechápeme. Proč jedním a týmž slovem nazývat člověka, živočicha nebo i přenos po vlnách? Na naši hostinu dorazil Tartuffe, Sókratés, bratři Josefovi. Takové hostiny nikdy neskončí podle plánu.“
    Michel Serres (1930–2019), Le parasite (1980)

    „Ani parazitem zplozený nový řád není imunní vůči poruchám. Řád může být každým okamžikem obsazen a pozměněn parazitem novým.“
    Wolfgang Ludwig Schneider (K figuře parazita u Michela Serresa)

  • Tu 08/10

    Rembrandt

    Directed by → Alexander Korda
    Czech title → Rembrandt
    Velká Británie 1936 / English friendly / české podtitulky / 78 min. / 35mm
    Cast → Charles Laughton, Elsa Lanchesterová, Gertrude Lawrenceová, Roger Livesey

    (+ krátké filmy Jurije Mirimova Rembrandt 1606–1669, SSSR 1955, 10 min. a Berta Haanstry Rembrandt – malíř člověka, Nizozemsko 1967, 18 min., české verze)

    Film Rembrandt rozehrává několik volně řazených epizod ze života slavného malíře 17. století. Po filmu Soukromý život Jindřicha VIII. šlo o další úspěšnou spolupráci producenta Alexandra Kordy s hercem Charlesem Laughtonem. Ten vytváří postavu Rembrandta prostřednictvím svého intuitivně vnímaného herectví, které se při zachování vnější detailové drobnokresby opírá o hlubokou znalost a pochopení Rembrandtovy osobnosti. Náš večer k 350. výročí malířova úmrtí doplníme dvěma krátkými dokumentárními filmy.


    Psycho

    Directed by → Alfred Hitchcock
    Czech title → Psycho
    USA 1960 / CZT / 104 min. / 35mm / EF
    Cast → Anthony Perkins, Janet Leighová, Martin Balsam, John Gavin

    „Truffaut obdivuje Hitchcocka právem. Má ho za génia, jímž skutečně byl. Dokázal experimentovat uprostřed naprosto zkomercionalizovaného průmyslu. To bylo moc těžké. A když vidíte Psycho – já bych ho mohl vidět pořád – tento jedinečný, neuvěřitelný film... Ten lakomý pán ho natočil za vlastní peníze! Představte si: malý štáb a taková logika, taková přesnost, taková posedlost, pokud jde o filmovou kvalitu! Obdivuji ten film.“
    Ingmar Bergman

  • We 09/10

    The Devil and Daniel Johnston

    Directed by → Jeff Feuerzeit
    Czech title → Ďábel a Daniel Johnston
    USA 2005 / CZT / 110 min.

    Nedávno zesnulý písničkář Daniel Johnston byl kultovní osobností americké nezávislé scény, jehož lo-fi písně nahrané na magnetofon v garáži inspirovaly takové osobnosti jako např. Beach House, Becka, Pearl Jam, Kurta Cobaina nebo Toma Waitse (z nichž mnozí nahráli své vlastní cover verze). Danielovo téměř až dětsky upřímná tvorba přímo odráží jeho těžko uchopitelnou ale bezesporu velmi citlivou osobnost, která celý život zápasila s maniodepresí, jež mu byla jak (doslova) pekelným palivem, tak i zároveň překážkou v rozvoji nepopíratelného talentu. Danielův jedinečný život plný dramatických vzletů a pádů je mistrovsky převyprávěn v tomto kritikou ceněném dokumentu (Sundance 2005 - nejlepší režie dokumentu), který vedle původních záběrů čerpá také z neobvykle bohatého obrazového i zvukového deníku umělce.

    VSTUP VOLNÝ

    Projekce se uskuteční pod záštitou Velvyslanectví USA v České republice.


    Monsieur Verdoux

    Directed by → Charles Chaplin
    Czech title → Monsieur Verdoux
    USA 1947 / CZT / 116 min. / 35mm
    Cast → Charles Chaplin, Martha Rayeová, Marilyn Nashová

    O svém plánu natočit dokumentární film o Landruovi, pověstném francouzském vrahovi žen, se na podzim roku 1942 zmínil Orson Welles na návštěvě u Chaplina. Ten mu nápad odkoupil a realizoval jej v roce 1946 jako hraný film Monsieur Verdoux, po němé Pařížské maitrese (1922) druhý snímek z pěti, jejichž hrdinou není ikonický tulák s buřinkou. Výhrady obávané Breenovy cenzurní komise, která (kromě řady dílčích, směšně moralistních výhrad) shledala projekt „protispolečenským“ ve svém celku, byly předzvěstí mrazivého přijetí na tiskové konferenci před premiérou v dubnu 1947. Na pranýři se neocitnul jen film sám, ale i jeho autor, který se z největšího miláčka Ameriky stal v očích médií salonním komunistou a sexuálním zvrhlíkem. Pravda ovšem je (a v dnešní zcela odlišné společenské atmosféře si to možná mnoho diváků ani neuvědomí), že nonkonformismus, typický již pro Chaplinovy starší práce, prezentuje Chaplinův Verdoux s černohumornou nonšalancí, jaká musela být pro puritánskou americkou veřejnost v předvečer studené války až pobuřující. Nicméně ani socialistický „tábor míru“ nebyl příliš nadšen Chaplinovým pacifistickým apelem, neznajícím žádný spravedlivý boj za pokrok (a individualismem elegantního vraha už vůbec ne), aféry však využil k halasné podpoře umělce pronásledovaného Trumanovou „imperialistickou“ administrativou; díky tomu bylo u nás možné jeho film vidět, ačkoli mezi americkou a českou premiérou se odehrál únorový převrat roku 1948. Co platilo už o Diktátorovi - totiž, že jedině Chaplin mohl přijít s tak ožehavým námětem na komedii a proměnit jej v dílo s nadčasovou platností – platí i pro snímek Monsieur Verdoux; dnes je počítán mezi jeho nejlepší.

  • Th 10/10

    Divorzio all italiana

    Directed by → Pietro Germi
    Czech title → Rozvod po italsku
    Itálie 1961 / český dabing / 98 min. / 35mm
    Cast → Marcello Mastroianni, Daniela Roccová, Stefania Sandrelliová, Leopoldo Trieste

    V Oscarem za nejlepší zahraniční film oceněném Rozvodu po italsku nalezl Mastroianni zajímavou roli poněkud degenerovaného barona, který – s malým knírkem, těžkými víčky a nervovým tikem v obličeji, zábavný i krutý zároveň – se snaží zbavit se své ženy. Výkon Mastroianniho byl dokonce srovnáván s Chaplinem v roli Monsieura Verdouxe. Václav Voska mluví svého italského kolegu v režii Václava Kršky.


    Le Corbeau

    Directed by → Henri-Georges Clouzot
    Czech title → Havran
    Francie 1943 / CZT / 93 min. / 35mm
    Cast → Pierre Fresnay, Ginette Leclercová, Pierre Larquey

    „Nedávno dávali večer v Cinematéce Havrana, jehož dialogy jsem ve třinácti uměl nazpaměť. Šel jsem teď na něj s obavami i se zvědavostí, a byl to velký emocionální zážitek. Ten film je mistrovské dílo, nezměnil se. Je dokonalý, hluboký, citlivý a silný.“
    François Truffaut v dopise režisérovi z 28. září 1964

    Městem se šířící anonymní dopisy s podpisem Le Corbeau (Havran) se stanou nejen příčinou mnoha zvratů, ale i tragédií, divák je unášen k dramatickému vyvrcholení ve stupňujícím se napětí, uvědomuje si, čeho všeho jsou jeho sousedé (případně on sám) schopni. Situace Němci okupované a morálně zdevastované Francie je nevyřčená, ale citelná.

  • Fr 11/10

    Načalo něvedomogo veka

    Directed by → Andrej Smirnov – Larisa Šepiťková
    Czech title → Začátek neznámé éry
    SSSR 1967 / CZT / 70 min. / 35mm
    Cast → Leonid Kulagin, Nikolaj Gubenko, Georgij Burkov

    Povídkový film, realizovaný k 50. výročí bolševické revoluce. Anděl Andreje Smirnova je adaptací stejnojmenné prózy Jurije Oleši. Ustavení bolševické moci v ideologicky diferencovaném Rusku ukazuje prostřednictvím příběhu o lidech cestujících roku 1920 v jednom vlaku jako období vyhrocených osobních postojů, kdy za příslušnost k té či oné straně barikády se platí životem. Méně krutě, zato s nádechem snu, v němž děs sousedí s absurdním humorem, převedla na plátno povídku Vlast elektřiny spisovatele Andreje Platonova režisérka Larisa Šepiťková. Úkolem jejího hrdiny, mladého elektrotechnika, je zkonstruovat v zapadlé povolžské vesnici zařízení, které by umožnilo zavlažování polí, odsuzujících svou vyprahlostí tamní obyvatele k hladomoru. Rozměrem nevelké filmové povídky nejsou v díle obou tvůrců okrajovou záležitostí a odpovídají jejich talentu a občanskému postoji, na nichž rozvíjeli svou další tvorbu.


    Něotpravlennoje pismo

    Directed by → Michail Kalatozov
    Czech title → Neodeslaný dopis
    SSSR 1959 / CZT / 87 min. / 35mm
    Cast → Tatjana Samojlovová, Innokentij Smoktunovskij, Jevgenij Urbanskij

    Po velkém mezinárodním úspěchu filmu Jeřábi táhnou (1957) se vypravil režisér Michail Kalatozov, herečka Tatjana Samojlovová a kameraman Sergej Urusevskij do odlehlých krajů Sibiře, aby natočili převážně v exteriérech jakutské tajgy příběh o trojici mladých moskevských geologů, kteří v doprovodu místního průvodce pátrají po nalezištích vzácných nerostů. Vedle tehdejších hvězd – Samojlovové, Jevgenije Urbanského a Innokentije Smoktunovského v roli vedoucího geologické výpravy – debutoval v postavě Andreje Vasilij Livanov, v osmdesátých letech populární coby ruský představitel Sherlocka Holmese. Urusevského kamera, údajně z osmdesáti procent vedená „z ruky“, zachycuje jejich tváře až v hmatatelných detailech, případně herce komponuje do působivých celků, ve kterých zúročuje střídání ročních období. Natáčení od jara do tuhé zimy bylo pro všechny zúčastněné velmi náročné a v sovětském tisku se mu věnovala značná pozornost. Po premiéře mluvila kritika o Neodeslaném dopisu jako o experimentu, v němž vizuální stránka zastiňuje postavy, ze scenáristického hlediska málo propracované. Navzdory tomu film poskytl divákovi až fyzicky intenzivní zážitek z odhodlání, s jakým hrdinové a pravděpodobně samotní tvůrci plnili obtížný úkol, k němuž se zavázali.


    Durak

    Directed by → Jurij Bykov
    Czech title → Hlupák
    Rusko 2014 / CZT / English friendly / 116 min. / DCP
    Cast → Arťom Bystrov, Natalja Surkovova, Jurij Curilo

    Jeden z nejúspěšnějších ruských filmů roku 2014, oceňovaný nejen v zemi vzniku (např. cena filmové kritiky za „nekompromisní umělecké vyjádření“ na národním festivalu v Soči), ale i v zahraničí (Locarno). V nejmenovaném městě praskne v ubytovně potrubí a jeho opravy se ujme mladý Dmitrij, dálkově studující stavební inženýrství. Dima brzy zjistí, že závada se netýká jen jednoho bytu. Rozsáhlá budova se nachází v havarijním stavu a do jejího zřícení zbývají hodiny. O život může tak přijít na osm set obyvatel. Alarmující situace přinutí Dmitrije k rychlé akci, na rozdíl od městského zastupitelstva a dalších úředníků, s nimiž se během svého donkichotského úsilí setká. Režisér Jurij Bykov se na filmu podílel i jako scenárista a dramaturg hudebního doprovodu. V exteriérech Moskvy a Tuly se mu podařilo natočit napínavé drama se silným sociálním podtextem, jehož sdělnost a aktuálnost se rozhodně neomezují jen na ruské teritorium.


    Pro urodov i ljuděj

    Directed by → Alexej Balabanov
    Czech title → Midnight Movies / O zrůdách a lidech
    Rusko 1998 / CZT / 93 min. / 35mm
    Cast → Sergej Makoveckij, Viktor Suchorukov, Dinara Drukarovová

    Rusko neznámé / Seminář ruského filmu

    Bizarní příběh z přelomu 19. století a 20. století o dvou dobře situovaných petrohradských rodinách, do jejichž přízně se vetřou podivínské bytosti s nečistými úmysly. Vdovec, inženýr Radlov, je pod vlivem své hospodyně Gruni. Jeho lékař Stasov žije v málo šťastném manželství, do něhož se ženou adoptují siamská dvojčata. I v jejich domácnosti hraje služebná Darja klíčovou roli, neboť umožní postupné opanování celé rodiny dvěma výstředníky – Johanem a Viktorem, živícími se pořizováním erotických fotografií se sadomasochistickými motivy. Režisér Balabanov stylizoval celý film do tónovaných černobílých obrazů, v nichž obvyklou hereckou akci prokládal mezititulky. V této svébytné poctě počátkům kinematografie dal značný prostor kameře, těžící z fotogeničnosti města na Něvě, hudbě Sergeje Prokofjeva a Modesta Musorgského a hereckým představitelům, z nichž mnozí zde vytvořili stěžejní role své kariéry.

  • Sa 12/10

    Dorogoj cenoj

    Directed by → Mark Donskoj
    Czech title → Draze zaplaceno
    SSSR 1957 / CZT / 98 min. / 35mm
    Cast → Věra Donská, Jurij Dědovič, Ivan Tverdochleb

    S objevením Paradžanovových Stínů zapomenutých předků začal filmu Marka Donského Draze zaplaceno druhý život. V době své premiéry byl totiž vnímán jako estetický atavismus symbolistních filmů stalinské epochy. Samo zpracování předlohy ukrajinského spisovalete Michajla Kocjubinského (z jehož díla posléze čerpal i Paradžanov) o boji prostého lidu proti nevolnictví, zasazeném do první třetiny předminulého století, nepůsobilo na počátku Chruščovova tání nijak moderně. Film vypráví příběh krasavice Solomiji, která má být po panské (z)vůli provdána za nemilovaného hajduka. O svatební noci ale prchá za milovaným Ostapem, po jehož boku snáší těžké rány osudu v naději, že se jim někdy podaří najít místo, kde se k lidem nechovají jako ke zvěři. Výrazně metaforická práce s barvou ostře kontrastovala s tehdejší neorealistickou tendencí civilních, prozaických filmů, točených často na černobílý materiál. Po deseti letech byl ale režisérův snímek nazván novátorským a označen za předchůdce nejen zmíněných Stínů, ale celé tradice ukrajinského poetického filmu. A podle ruského filmového historika Jevgenije Margolita je Donského film navíc i jedním z prvních sovětských existenciálních dramat.


    Tri dňa Viktora Černyšova

    Directed by → Mark Osepjan
    Czech title → Tři dny Viktora Černyšova
    SSSR 1968 / CZT / 97 min. / 35mm
    Cast → Gennadij Korolkov, Valentina Vladimirovová, Vasilij Šukšin

    V roce 1967, rok po prvním zákazu nepohodlných filmů, natočil třicetiletý Mark Osepjan – pod uměleckým vedením zkušeného Stanislava Rostockého – svůj celovečerní debut Tři dny Viktora Černyšova, který sice nešel do trezoru, ale byl podroben cenzurním úpravám. V Ponrepu se prostřednictvím verze z šedesátých let setkáme s mladíkem Viktorem, který ráno pracuje u soustruhu, odpoledne si odsedí na komsomolských schůzích a večer postává v hloučku přátel, debatujících o ničem na rohu panelových domů. Viktor postrádá elán svých předchůdců, svým pasivnějším přístupem k životu vytváří protiklad všem uvědomělým a zodpovědným hrdinům předchozích dekád (nabízí se srovnání s emblematickým filmem první poloviny šedesátých let Je mi dvacet let režiséra Marlena Chucijeva). Osepjan ve své prvotině nehodnotí Viktorův způsob existence, zaznamenává jej z hlediska nezúčastněného pozorovatele, až budí zdání dokumentu. Právě tím ve své době provokoval schvalovací orgány, které od něj požadovaly výraznější autorské stanovisko. V titulní roli ruského „černého Petra“ uvidíme profesionálního herce Gennadije Korolkova, jehož tvář, minimalisticky odrážející hrdinovy prožitky, patří k nejčastějším vizuálním objektům tohoto diskutabilního díla, žánrově označovaného jako publicistické drama.


    Zdravstvuj i proščaj

    Directed by → Vitalij Melnikov
    Czech title → Ahoj a sbohem
    SSSR 1972 / CZT / 95 min. / 35mm
    Cast → Ljudmila Zajcevová, Oleg Jefremov, Michail Kononov

    Zatímco v Rusku patří lyrické tituly Vitalije Melnikova do zlaté kolekce sovětských komedií, u nás je emancipační příběh opuštěné matky tří dětí prakticky neznámý. Jeho protagonistka Šura Jarmoljuková zůstane s dětmi sama poté, co se její manžel vydá hledat smysl života. Bojovná nátura mladé ženy (v mimořádně působivém podání Ljudmily Zajcevové) brzy pokoří nesmělého policistu (Oleg Jefremov), ale jejich počínající vztah těžce prověří patriarchální okovy společnosti. Film tematizující „ženský osud“ není deklarativně schematickým dílem typu oscarového snímku Moskva slzám nevěří (1979) Vladimira Meňšova. Hrdinčin život plný drobných, ale přesných reálií, povah a situací vytváří plnokrevný příběh lásky a touhy, jehož výpověď zůstává dojemná, vtipná a aktuální i dnes. Výtečně napsaný a obsazený film, kde i herci vedlejších postav hrají své nezapomenutelné role.


    Vtorostěpennyje ljudi

    Directed by → Kira Muratovová
    Czech title → Druhořadí lidé
    Ukrajina 2001 / CZT / 110 min. / HD
    Cast → Natalja Buzková, Sergej Četvertkov, Nikolaj Sadněv

    Na začátku milénia přichází Kira Muratovová s rozverným příběhem milostného trojúhelníku. V rozestavěném zbohatlickém domě žije pošťačka Věra se dvěma milenci-dvojčaty. Jeden z nich při domácí opilecké potyčce ztratí vědomí. V domnění, že je zabit, se ho Věra snaží zbavit. V obrovském kufru ho vláčí po městě, než dostane dokonalý nápad, kde se nepohodlného nákladu elegatně zbavit. Uštěpačný pohled do života „malých lidí“, kteří se v nově nastálých ekonomických poměrech snaží prosperovat, režisérka sarkasticky označila za umírněný thriller s příměsí vaudevillu. Jeho protagonisty pak nazvala druhořadými lidmi. Právě tak totiž postavy režisérčiných filmů pokřtila ruská kritika tápající v hodnocení autorčiných postsovětských titulů. Sama autorka je definovala jako lidi, „kteří neumí být opravdu krutí, kteří nic nedotáhnou do konce. Vždy je něco zarazí, a proto nemohou být doopravdy úspěšní. Nejsou dost houževnatí.“ Muratovová zde opět kloubí dráždivou estetiku s nepředvídatelnou dramaturgií sofistikovaně vystavěného příběhu plného teatrálně manýristických hereckých kreací.

  • Su 13/10

    Moja rodina

    Directed by → Alexandr Zarchi – Iosif Chejfic
    Czech title → Moje vlast
    SSSR 1933 / CZT / 82 min. / 35mm
    Cast → Bari Chajdarov, Gennadij Mičurin, Alexandr Melnikov

    Příběh o probuzení třídního uvědomění mladého Číňana, který v roce 1929 jako příslušník Čankajškových vojenských jednotek upadl do sovětského zajetí při obsazování Čínské východní dráhy, významné železniční trati v oblasti Mandžuska, vybudované na přelomu 19. a 20. století ruským impériem. Podle ruských filmových historiků jeden z nejlepších sovětských filmů rané zvukové éry.


    Děrevňa Utka

    Directed by → Boris Bunějev
    Czech title → Nic a kocour Herkules
    SSSR 1976 / český dabing / 79 min. / 35mm / 6+
    Cast → Oxana Dubeňová, Rolan Bykov, Jevdokija Alexejevová, Georgij Milljar

    Malá Olja tráví letní prázdniny u babičky na odlehlé ruské vesnici. Dřevěná chalupa je zvláště v noci plná nezvyklých zvuků, které jitří dívčinu fantazii. A když pak jednou v kozím chlívku objeví neobvykle oděného mužíka, jehož jméno údajně zní Nic, je jasné, o koho se jedná – o domácího skřítka. Film se vyznačuje podmanivou atmosférou, založenou nikoliv na dokonalých efektech, ale na znalosti dětské duše.


    Treťja Meščanskaja

    Directed by → Abram Room
    Czech title → Zloděj lásky
    SSSR 1927 / CZT / 65 min. / 35mm
    Cast → Nikolaj Batalov, Ljudmila Semjonovová, Vladimir Fogel

    Spojení „sovětský film a erotika“ nebudí sice velkou důvěru, ale v případě zdaru výsledky opravdu stojí za to. Kromě filmů slavného Borise Barneta si uchovává trvale dobrou pověst citlivá realistická tragikomedie Zloděj lásky, v níž Abram Room ukazuje, jaké erotické svízele může vyvolat socialistická bytová nouze. Milostný trojúhelník je pojednán až „nesovětsky“ svobodomyslně. Na počátku filmu je se skvělou neomaleností vizuálně podáno mužovo vitální maskulinní sebevědomí, které pak další děj sesadí z impozantních výšin do střízlivějších poloh. Nečekaná „remíza“ v závěru si nezadá se scenáristickou originalitou Ernsta Lubitsche, který jen o několik let později pojednal problém „dva muži – jedna žena“ ve své Lásce mezi umělci (1933).


    Milyj Chans, dorogoj Pjotr

    Directed by → Alexandr Mindadze
    Czech title → Milý Hansi, drahý Petře
    Rusko – Velká Británie – Německo – Ukrajina 2015 / CZT / English friendly / 110 min. / DCP
    Cast → Jacob Diehl, Andrjus Darjala, Birgit Minichmayerová

    Alexandr Mindadze byl už dávno přiznaný klasikem ruské scenáristiky, když se rozhodl po letech spolupráce s Vadimem Abdrašitovem zkusit své štěstí i v režisérském křesle. Jeho třetí snímek dlouho narážel na problém s financováním způsobeným odmítnutím ruského ministerstva kultury dotovat projekt, který nepodává historii země v souladu s její oficiálně propagovanou verzí. Ta totiž nyní spolupráci SSSR s nacistickým Německem v době krátce před vypuknutím druhé světové války popírá. Na jaře 1941 stále ještě platí pakt Ribbentrop-Molotov o vzájemné spolupráci Německa a Sovětského svazu. Ten svému spojenci dodává suroviny výměnou za nejnovější technologie, které na teritoriu SSSR uvádí do chodu němečtí inženýři. Čtyři z nich sledujeme v marné snaze zprovoznit výrobu optických čoček. Osud inženýrů i jejich ruských přisluhovačů závisí na úspěchu akce, kterou zatím stíhají jen další a další kolize. Neúspěch ovšem znamená smrt a strach z ní křehce spojuje oběti obou nesmlouvavě totalitárních režimů. Atmosféra přibližující se katastrofy je vlastní většině Mindadzeho děl, umocnit mu ji tentokrát pomohl kameraman Oleg Mutu a přední němečtí herci.


    Bumažnyje glaza Prišvina

    Directed by → Valerij Ogorodnikov
    Czech title → Přišvinovy papírové oč
    SSSR 1989 / CZT / 137 min. / 35mm
    Cast → Alexandr Romancov,Oleg Kovalov, Irina Cyvinová

    Udeřila glasnosť – konečně je možné říkat a točit pravdu, a tak se umělci hned pokouší zpřítomnit traumatická místa ruských dějin. I televizní režisér Pavel Prišvin právě hraje v kamarádově filmu o stalinismu. Role kapitána státní bezpečnosti namočeného do vykonstruovaných procesů se mu ale nedaří, neboť nahlíží povrchnost vznikajícího snímku. Sám totiž zrovna toto období zpracovává v chystaném dokumentu o prvních televizních moderátorech, jejichž osud je obestřen podivným tajemstvím. Snaha dobrat se toho, co se s nimi v roce 1949 ve skutečnosti stalo, nutí Prišvina prožívat onu epochu intenzivněji, než je zdrávo.

  • 42nd week
  • Mo 14/10

    Film a klima: Pod sluncem tma

    Directed by → Martin Mareček
    ČR 2011 / CZ / 81 min.
    Cast → Tomáš Tožička

    Dokument režiséra Martina Marečka Pod sluncem tma přibližuje střízlivě a zároveň vtipně rozporuplnost rozvojové pomoci, konkrétně v odlehlé zambijské vesnici s internátní školou a nemocnicí: Česká republika zde financovala vznik poměrně rozsáhlé solární elektrárny (pilotní projekt probíhal v letech 2006-2010 a byl svého času největší elektrifikací v nedotčené oblasti subsaharské Afriky).

    uvádí: Petr Doubravský a hosté
    téma: Rozvojová pomoc a její vliv na klima

    Partnerem projekce jsou producenti filmu - Hypermarket Film.


    Raging Bull

    Directed by → Martin Scorsese
    Czech title → Zuřící býk
    USA 1980 / CZT / 119 min. / 35mm
    Cast → Robert De Niro, Cathy Moriartyová, Joe Pesci

    Iracionální zápas boxerského šampiona (jemuž byl předobrazem slavný Jake LaMotta) v jeho snaze dosáhnout vnitřní mír. S důrazem na formu používá Scorsese box jako nástroj poznání násilných sklonů v člověku. Za dokonalý herecký výkon získal Robert De Niro Oscara, dalšího obdržela Scorseseho stálá střihačka Thelma Schoonmakerová.
    ---------------
    An irrational battle of a boxing champion (who was a prototype of the famous Jake LaMotta) in his struggle for inner peace. Though never a fan of sports in general, Scorsese agreed to direct the picture after his near-death heroin overdose. Robert De Niro, while visiting the director in the hospital, tried to persuade him to never use drugs again and expressed the wish that Scorsese make a film about the boxer. With an emphasis to form, not only did Scorsese came to see boxing as a tool to identify and dissect violent tendencies in man but he also began relating very personally to the story of LaMotta seeing now that the boxing ring can be “an allegory for whatever you do in life”, which for him paralleled filmmaking, “you make movies, you’re in the ring each time.” What is also quite peculiar is that there are a number of phrases cited and some scenes recreated from Elia Kazan’s On the Waterfront (1954) since LaMotta greatly admired Marlon Brando’s hero from the film and used to often quote him. For Raging Bull, Robert De Niro received an Oscar with his perfect performance, and Scorsese's permanent editor Thelma Schoonmaker got another for Best Editing.

  • Tu 15/10

    Izraelsko-palestinské vztahy / Forum 2000

    Lidé konfliktu: Občanský zápas o mír mezi Izraelci a Palestinci

    Mohou občanské iniciativy dosáhnout změny v čase, kdy je diplomacie na mrtvém bodě a důležití političtí aktéři izraelsko-palestinského konfliktu nepřichází s řešením, jak dosáhnout kompromisu a míru? Mohou být při navazování vztahů mezi Izraelci a Palestinci efektivnější občanské spolky než politici a diplomati? Ali Abu Awwad, bývalý aktivista palestinského Fatahu, který strávil několik let v izraelských vězeních, se stal zakladatelem a propagátorem hnutí nenásilí Taghyeer (změna). Ali je také  je také zakladatelem iniciativy Shorashim - Roots - Kořeny v Gush Etzion (na Západním břehu), která podporuje dialog a posilování důvěry mezi oběma stranami jako jedinou cestu k míru. Jean-Marc Liling, nábožensky praktikující Žid a právník se specializací na migraci a uprchlíky, který pracoval pro izraelskou vládu, se přidal k  Ali Abu Awwadovi založením iniciativy Karama (důstojnost). Společně s mnoha dalšími místními aktivisty, propagují aktivity podporující dialog mezi oběma komunitami, mezi Izraelci a Palestinci, mezi Židy, muslimy a křesťany. V Praze během Festivalu demokracie budou hovořit o své vizi, jak dosáhnout soužití mezi Izraelci a Palestinci - v míru a důstojnosti.

    Humans of the Conflict: The Grass-roots Struggle for Peace between Israelis and Palestinians 
    In the time of the political stalemate, when important actors of the Israeli-Palestinian conflict do not pursue compromise and peace, can grassroots initiatives bring a change? Can civil organisations be more effective than politicians and diplomats in building bridges between Israelis and Palestinians? Ali Abu Awwad, a former Palestine Fatah activist who spent a few years in Israeli prisons became an advocate of non-violent resistance in Palestine through "Taghyeer" (change), the movement of which he is the founder. Ali was also the initiator of an initiative in Gush Etzion (in the West Bank) called "Shorashim - Roots" which promotes dialogue and trust between Israelis and Palestinians as the only path to peace. Jean-Marc Liling, an religiously observant Jew, an attorney who worked for the Israeli government and who specialises in issues pertaining to migration and asylum in Israel  joined Ali in founding "Karama" (dignity). Together with many other local activists, they support activities encouraging a dialogue between the two communities, between Israelis and Palestinians, between Jews, Muslims and Christians. In Prague, during the conference Festival of Democracy, they will discuss their vision for Israel and Palestine and their ideas about how Israelis and Palestinians could co-exist in peace and dignity.


    Noce blanche

    Directed by → Jean-Claude Brisseau
    Czech title → Sňatek bez domova
    Francie 1989 / CZT / 84 min. / 35mm
    Cast → Vanessa Paradis, Bruno Cremer, Jean Dasté, Ludmila Mikaëlová

    Především svému velkému kolegovi Eriku Rohmerovi vděčil Jean-Claude Brisseau (1944–2019) za to, že se mohl na prahu čtyřicítky konečně vymanit z polo-anonymity a zařadit se v očích znalců do nepočetné skupiny posledních libertinů evropského uměleckého filmu, stojících mimo všechny proudy a „vlny“. To bylo v roce 1983 díky filmu Surová hra, produkovaném Rohmerovou společností Films du Losange. Za Brisseauova dvě vrcholná díla se považují Ze hřmotu a hněvu (1987) a Céline (1992). Do naší distribuce – a tím i do našich archivních sbírek, se těsně po Listopadu dostal snímek, který stojí mezi nimi: Sňatek bez domova (1989). Ten vypráví vášnivý milostný příběh mladičké studentky a jejího o mnoho let staršího učitele; ve své první velké roli tu zazářila tehdy šestnáctiletá Vanessa Paradis.

  • We 16/10

    La Salaire de la peur

    Directed by → Henri-Georges Clouzot
    Czech title → Mzda strachu
    Francie 1953 / CZT / 140 min. / 35mm
    Cast → Yves Montand, Charles Vanel, Vera Clouzotová

    Hrdinové Mzdy strachu chtějí za každou cenu vydělat peníze, aby se mohli dostat ze ztraceného, nevlídného koutu Jižní Ameriky. Dají se proto najmout jako řidiči nákladních vozů a mají dopravit do vnitrozemí náklad nitroglycerinu, který hrozí každou vteřinu výbuchem. Metr po metru sledujeme zoufalou jízdu kamiónu po vysušené, sluncem spálené krajině a úsilí dvou mužů vydržet do konce. Na rozdíl od zatracovaného Havrana byla Clouzotova Mzda strachu přijata velmi dobře už od samého počátku, v Cannes získala Zlatou palmu a inspirovala stejnojmenný hollywoodský remake Williama Friedkina (1977).


    Hostem u Švankmajerů (nekomentovaná prohlídka)

    Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara / ČSR 1964 / 12 min.
    Johann Sebastian Bach Fantasia g moll / ČSR 1965 / 9 min.
    Rakvičkárna / ČSR 1966 / 10 min.
    Byt / ČSR 1968 / 13 min.
    Zahrada / ČSR 1968 / 16 min.
    Do pivnice / ČSR 1982 / 15 min.
    Jídlo / ČSR 1992 / 16 min.
    35mm

    „Filmová tvorba Jana Švankmajera, při vší nepředvídatelnosti a klikatosti svého vývoje, přec jeví určité základní proměny svého zacílení a vlastního smyslu. Dalo by se říci, že tímto předělem je právě film Zahrada. Jako by zde byl ukončen jakýsi proces zrání, ukončeno období nediferencované infantilní agresivity, jako by zde počal přesun k zralejším postojům ke skutečnosti, jejíž obrysy – konkrétní iracionality – jsou odhalovány s rostoucím nadhledem. Agresivní šok stále více ustupuje intervencím humoru v jeho nejobjektivnějších polohách.“
    Ludvík Šváb

  • Th 17/10

    Saute ma ville

    Directed by → Chantal Akerman
    Czech title → Performance: Acousmatic Foley (Sara Pinheiro)
    Belgie 1968 / CZT / film + performance = 30 min. / DCP
    Cast → Chantal Akerman

    Performance Sary Pinheiro, Acousmatic Foley se ptá, jakým způsobem je možné vnímat ruchovou stránku filmového zvuku. Acousmatic Foley využívá původní sound design filmu Chantal Akerman z roku 1968 jako startovní bod, ze kterého se vydává na průzkum zvukového světa filmu, během kterého zhusta využívá akuzmatické skladebné principy zvukových objektů a motivů, které se v její kompozici stávají samostatnými aktéry zvukového díla.
    --------------------
    Sara Pinheiro performance Acousmatic Foley is a proposition of an acousmatic take on what film foley is and means. The performance uses the original sound design of Saute Ma Ville, a Chantal Akerman 1968 film as a material for an original composition that is firmly set in the realm of acousmatic foley by using principles of a ‘sound-prop’, ‘sound-actor’ and ‘sound-motif’.


    The Sound Is Innocent

    Directed by → Johana Ožvold
    Czech title → The Sound Is Innocent
    Česko / Francie / Slovensko 2019 / CZ / English friendly / 70 min

    Hudební dokument The Sound Is Innocent vás nechá nahlédnout do snového světa nahrávacích studií a pozve vás na cestu do historie ale i přítomnosti elektronického zvuku. V pěti kapitolách nás film provede tajuplným bludištěm, kde potkáme tvůrce, kteří nám představí klíčové momenty vývoje elektronického zvuku – ty jsou stejně nepředvídatelné jako průkopnická hudba, kterou snímek hravým způsobem dokumentuje. Film tak osvětluje některé ze základních otázek hudební tvorby a pozoruje tak vývoj vztahu mezi člověkem a strojem, tedy umělcem a jeho nástrojem. Ve filmu se objeví umělci a hudebníci jako François Bonnet, Steve Goodman (aka Kode9), Julian Rohrhuber, John Richards nebo Hannes Hoelzl a Alberto De Campo, Každý z nich nám poskytuje jedinečný a někdy i osobní pohled na radikální dobu zvukových objevů, které změnily umění, kulturu, a dokonce i společnost. The Sound Is Innocent zkoumá vztah mezi zvukem a společností jako takovou, technologickým boomem a naším globalizovaným světem. Pro hudební skladatele je hudba hrou. A pro tvorbu elektronické hudby je tou nejdůležitější hračkou stroj – hudební nástroj, předmět...
    -------------------------------------------------------------------------
    When does sound become music? THE SOUND IS INNOCENT invites you on an audiovisual journey into a dreamlike space that explores the meaning, function and significance of the world of electronic and experimental sound. Across five distinct chapters, the film guides us through an oscillating maze of creative figures and moments that's as bracingly original as the pioneering music it so passionately documents. Ožvold's dynamic and unusual documentary shines new light on some of the fundamental questions of musical creation, tracing the relationship between both man and machine, and artist and instrument. Featuring seminal voices working in the fields of experimental and electronic music including François Bonnet (aka Kassel Jaeger), Steve Goodman (aka Kode9), Julian Rohrhuber, John Richards, Hannes Hoelzl & Alberto De Campo, each artist provides a unique and sometimes personal perspective on the radical periods of sonic invention that have transformed art, culture and even public life. In her debut feature-length film, Johana Ožvold navigates a mysterious labyrinthian institution, encountering manifest memories and inspirations. From the subversive frequencies tuned behind the iron curtain, to the confrontational French avant-garde, and the limitless sculptures of digital innovation, THE SOUND IS INNOCENT explores fertile and prescient links between sound and society, as well as the technology boom and our globalized world.

  • Fr 18/10

    Alfredo, Alfredo

    Directed by → Pietro Germi
    Czech title → Alfréde, Alfréde!
    Itálie – Francie 1971 / CZT / 100 min. / 35mm
    Cast → Dustin Hoffman, Stefania Sandrelliová, Carla Gravinaová

    Komedií Alfréde, Alfréde! navázal Pietro Germi na své dřívější satirické výpady proti vžitým tradicím a zvykům zakořeněným v životě italské společnosti. Tentokrát se zaměřil na instituci manželství, jež se při sklonu k majetnictví a hysterii jednoho z partnerů může stát pro druhého peklem. Navzdory Dustinovi Hoffmanovi v titulní roli jde o další z filmů Pietra Germiho, který má své plné docenění teprve před sebou.


    Wings of Fame

    Directed by → Otakar Votoček
    Czech title → Křídla slávy
    Nizozemsko 1990 / CZT / 116 min. / 35mm
    Cast → Peter OʼToole, Colin Firth, Marie Trintignantová

    Světská sláva polní tráva… O pomíjivosti popularity hovoří příběh spisovatele (Colin Firth), který píše knihu o herecké hvězdě – arogantním a samolibém Cesaru Valentinovi (Peter OʼToole). Když se autor marně snaží Valentina kontaktovat, nakonec ho v afektu zabije. Sám přitom umírá a oba se společně odeberou na „onen svět“, který má podobu luxusního hotelu obývaného někdejšími celebritami. Umělci, politici, vědci, ti všichni se tu potkávají a stěhují se z patra do patra podle míry své momentální pozemské popularity.

  • Sa 19/10

    Home Movie Day / Den rodinného filmu / Sběrové odpoledne

    Home Movie Day jsou každoroční akce věnované oslavě amatérského a rodinného filmu. Národní filmový archiv se k této iniciativě poprvé připojil v roce 2014 a od té doby každý rok pořádá sběrová odpoledne v kině Ponrepo a v posledních letech také v dalších městech republiky. Při těchto akcích se kurátoři Národního filmového archivu setkávají s lidmi, kteří přinesou své rodinné filmy nebo se přijdou podívat na projekci pásma sestavených z rodinných filmů. Pokud návštěvník přinese vlastní film (8mm, 9,5mm nebo 16mm), kurátor jej základně ohledá, s vlastníkem filmu provede rozhovor a zjistí co nejvíce detailů ohledně vzniku filmu, aktérů a zobrazených událostí. Následně se tyto filmy přepisují do digitální podoby tak, aby si je jejich dárci mohli pohodlně pustit. Národní filmový archiv se pak ujímá i fyzického zabezpečení a uložení původních filmových materiálu. V letošním roce proběhnou tato sběrová odpoledne v Boskovicích a v Jablonci nad Nisou.

    Sběrové odpoledne.
    V předsálí kinosálu bude instalována malá výstava dobové amatérské techniky laskavě zapůjčené Bohuslavem Dvořákem, který si pro zájemce z řad návštěvníků připravil vysvětlující komentář.


    Home Movie Day / Den rodinného filmu / Pásmo rodinných filmů

    Každoroční pásmo připravené pro Home Movie Day z rodinných kolekcí získaných do sbírek NFA je letos pojato jako mozaika každodenního života v Československu za časů čtyřicetiletého panování komunistické totality. Zvolené téma vychází z letošního třicátého výročí zrušení vlády jedné strany v roce 1989 a jeho dramaturgická linie sleduje životní etapy fiktivního hrdiny (fiktivní hrdinky)  – od narození, přes dětství, mládí, dospělost až po seniorský věk.
    I když se pětiminutové fragmenty vybrané z jednotlivých kolekcí soustředí na privátní sféru, méně či více nápadné detaily obsažené v některých z nich divákům věrohodně zprostředkují atmosféru doby zaznamenanou kamerami rodinných filmařů (sídlištní výstavba, pěticípé hvězdy a agitační hesla na transparentech, pasová procedura na hranicích atd.). Stejně jako v minulém roce se představení účastní autoři resp. rodinní příslušníci, kteří se s publikem podělí o základní informace a zajímavosti k promítanému materiálu.
    Celkem: 80 minut.


    Home Movie Day / Den rodinného filmu / Amatérský film z 80. let

    Večer amatérských filmů je až na dvě výjimky, v úvodu a v samém jeho závěru, sestaven z titulů natočených v posledním desetiletí reálného socialismu v Československu a charakterizuje ho mimořádná žánrová, stylová a tematická pestrost. Vybraná dokumentární, hraná a animovaná díla se dotýkají otázek z oblastí ekologie, sociologie, zdravotnictví a politiky, přičemž přístup jednotlivých autorů ke zvoleným námětům se rozpíná mezi hraničními body seriózně pojaté analýzy a ironicky groteskní nadsázky.

    To chce klid
    režie Jan Hrdlička, Miroslav Hofman (1961, org. f. 16 mm, 9 min., HD) hraný
    Filmová satira k problému nadměrného hluku, který člověka permanentně obklopuje a stresuje.

    Nás se to netýká?
    režie Rudolf Mihle (1981, 16 mm, 12 min., HD) dokumentární
    Kritický pohled na nevyhovující podmínky života tělesně postižených v komunisty řízené společnosti.

    Deformace
    režie Zdeněk Junek (1985, org. f. Super 8 mm, 5 min., HD) animovaný
    Ironicky laděný popis postupné deformace charakteru jednotlivce podléhajícího tlaku systému /armádního/.

    Obrázek malého tygříka
    režie Pavel Bárta (1986, org. f. 16 mm, 8 min., HD) hraný
    Parodie osvětových a reklamních filmů na téma plánovaného rodičovství s pomocí pánské ochrany.

    Město mého syna
    režie Vladimír Kunc (1988, org. f. Super 8 mm, 8 min., HD) dokumentární
    Obrázek šedivě vyhlížejícího okresního města s komunistickými hesly ve vitrínách, příslušníky Lidových milicí před tribunou na náměstí a dlouhou frontou zákazníků u dveří místního papírnictví. A jako protipól - dětský entuziasmus malého průvodce.

    Očekávání času
    režie Vladimír Kunc (1988, org. f. Super 8 mm, 5 min.) dokumentární
    Atmosféra předvánočního času v pražských ulicích, jak ji zachytila kamera o Zlaté něděli - 18. prosince 1988.

    Modlitba
    režie Emil Kubiš (/1990, org. f. Super 8 mm 3,5 min., HD) animovaný s dokumentární sekvencí
    Součástí filmové koláže Ilustrující píseň v podání Marty Kubišové je krátká dokumentární sekvence ze setkání Václava Havla s občany v brněnském Mahenově divadle (15. ledna 1990).

    Po roce
    režie Jaroslav Doleček (1991, org. f. Super 8 mm, 11 min. HD) hraný
    Groteska o dvou nadšených příslušnících Lidových milicí, kteří se po listopadu 1989 rychle přizpůsobí novým politickým poměrům.
    Celkem 62 min.

  • Su 20/10

    Kameraman Očko v říši hub

    pásmo krátkých filmů / 35mm / animační dílna / 3+

    Rek a mravenci / r. Romuald Kłys / Polsko 1986 / 9 min.
    Kameraman Očko v říši hub / r. Heino Pars / SSSR 1964 / 21 min.

    Chodíte do lesa na houby? A nechtěli byste je poznat zase z trochu jiného pohledu? Tentokrát se můžete v estonském animovaném filmu vypravit na zajímavou cestu s kameramanem Očkem, který odhalí určitě něco nového o říši hub. A jak se účinně bránit mravenčím kusadlům vám ukáže pes Rek. Po projekci následuje animační dílna se sdružením Ultrafun.


    Cesta do pravěku

    Directed by → Karel Zeman
    Czech title → Den pro EFB - Cesta do pravěku
    ČSR 1955 / 85 min.
    Cast → Vladimír Bejval, Petr Herrmann, Josef Lukáš, Zdeněk Husták

    +
    Zdeněk Miler / Kdo je nejmocnější
    ČSR 1951 / 11 min. / 35mm

    Festival EFB

    Multimediální festival věnovaný osobnosti divadelníka, skladatele a inovátora Emila Františka Buriana.

    Těžištěm Zemanovy tvorby je patnáctileté období (1955–1970), kdy vzniká šest celovečerních snímků kombinujících postupy hraného a animovaného (kresleného i loutkového) filmu.
    Dílem, které ukázalo perspektivnost nové metody, byla Cesta do pravěku, snímek, jenž zaznamenal ve své době celosvětový úspěch (vyznamenán byl mj. na festivalech v Benátkách,
    Edinburgu a Mannheimu), ale během následujících dekád navíc prokázal neobyčejnou trvanlivost. Ohlas v odborných kruzích vzbudil také v Americe, kde se první podobný pokus o
    filmové oživení prehistorického světa uskutečnil již v němé éře (Ztracený svět, 1925). Komerčně byl Zemanův film v USA využit (či spíše vykořistěn) ve svévolně změněné verzi s
    novým komentářem a přidanými scénami. Jméno nešťastníka Freda Ladda, který v roce 1960 spáchal zločin s názvem Journey to the Beginning of Time se bohužel v mnoha databázích
    objevuje vedle jména Zemanova. Tyto smutné epizody nakonec jenom stvrzují nesmírný průkopnický význam původní Cesty do pravěku, rodící se v letech nejtužšího socialistického
    realismu. Z této perspektivy je už skoro malý zázrak, že didaktické zadání a nutnost striktně se držet vědecky doložených poznatků nijak nenarušuje konzistenci poetického univerza, kde
    nález zkameněliny trilobita slouží jako pozvánka k „samozřejmému“ proplutí jeskyní času a prozkoumání světa „na druhé straně“.

    Lektorský úvod.


    Siréna

    Directed by → Karel Steklý
    Czech title → Den pro EFB - Siréna
    ČSR 1947 / CZ / 73 min.
    Cast → Ladislav Boháč, Marie Vášová, Oleg Reif, Naděžda Mauerová, Josef Bek

    +
    Otakar Vávra / Listopad
    ČSR 1935 / 18 min. / 35mm

    Jiří Lehovec / Rytmus
    Protektorát Čechy a Morava 1941 / 12 min. / 35mm

    Festival EFB

    Multimediální festival věnovaný osobnosti divadelníka, skladatele a inovátora Emila Františka Buriana.

    První – a zatím také poslední – český film, který zvítězil v Benátkách, spolu s Cannes nejdůležitějším fóru filmového umění. Krátce po svém režijním celovečerním debutu Průlom natočil Karel Steklý roku 1947 drama Siréna, první poválečný film oceněný v zahraničí. Ze stejnojmenného románu Marie Majerové o hornickém životě na Kladně zpracovali autoři scénáře – Karel Steklý a spisovatel
    Jan Weis, dvě kapitoly, jež zachycují události spjaté se vzpourou horníků proti majiteli dolů Becherovi v den Božího těla roku 1898. V rámci těchto historických událostí jsou zobrazeny
    individuální osudy rodiny horníka Hudce. Na celkovém vyznění filmu má velký podíl kameraman Jaroslav Tuzar, sugestivně zobrazující atmosféru hornického města a davové
    scény, autor dramatické hudby E. F. Burian a představitelka hlavní role Marie Vášová, kteří – spolu s režisérem a autorkou předlohy – získali roku 1947 státní cenu. Na VIII. Mezinárodním
    filmovém festivalu v Benátkách získal film Velkou cenu a cenu za filmovou hudbu.

    Lektorský úvod.

  • 43rd week
  • Mo 21/10

    Socialismus odjinud

    Tesfaye Sinke / Addis Ababa
    1986 / 27 min. / 35mm
    Edgardo Díaz / Zkrocení tmy
    1976 / 42 min. / 35mm

    Etiopie a Portugalsko. Filmy z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let mapují odkaz socialismu v těchto zemích. Jejich autory jsou studenti FAMU z Etiopie a Argentiny, kteří odešli studovat do Československa film díky nadstandardním diplomatickým vztahům, jež Československo v té době intenzivně pěstovalo. Svou situaci „exotických studentů“ se tito mladí filmaři rozhodli zúročit zprostředkováním kultury, z které pocházeli nebo k ní měli blízký vztah. Chtěli tak československým divákům představit kultury a politické situace, o nichž se tehdy ve střední Evropě vědělo pramálo, ale které sehrály svou klíčovou roli v dynamice studené války. Dozvídáme se o aktivitách komunistů a antifašistů mezi negramotnými portugalskými rybáři či o urbanistických představách výstavby Addis Abeby v době socialistické diktatury. Autorům se bezpochyby podařilo ztvárnit situace, které by se úplným outsiderům jen tak nenaskytly. Jde tu o propagandu státního socialismu a politickou objednávku nebo důležité dokumenty dekolonizačního procesu? Do jaké míry mohli mladí režiséři prosazovat svoje autorské představy a politické názory? Po promítání, které uvedou kurátorka Tereza Stejskalová a historička Marta Edith Holečková, bude následovat diskuse s hosty.


    So denken wie der Berg

    Directed by → Alexander Hick
    Czech title → Myslet jako hora
    Německo – Kolumbie 2018 / 91 min. / DCP

    Aravakové jsou strážci lesa a ledu nejvyšších hor v Kolumbii – Sierra Nevada de Santa Marta. Poprvé v historii pozvali filmaře, Alexandra Hicka, aby navštívil nejvzdálenější komunity a posvátná místa v srdci území, z něhož čerpají svou spiritualitu. Dokumentární film vypráví příběh o vytrvalé bojovnosti nutné při ochraně přírody, příběh o cestě prostorem a časem: od břehů Karibiku až ke hvězdám, které osvětlují noci na ledovci, od setkání Aravaků s prvními kolonizátory až po ukončení guerillových bojů v řadách FARC a návrat domů.
    Alexander Hick vystudoval výtvarné umění v Mnichově a Barceloně, a dokumentární film v Mnichově a v Ciudad de México. Je držitelem certifikátu IFMGA pro horské vůdce a spoluzakladatelem berlínského uměleckého kolektivu Flipping the Coin. Myslet jako hora je jeho druhým celovečerním filmem.
    Projekce ve spolupráci s Agosto Foundation.

  • Tu 22/10

    Limelight

    Directed by → Charles Chaplin
    Czech title → Světla ramp
    USA 1952 / CZT / English friendly / 129 min. / 35mm
    Cast → Charles Chaplin, Claire Bloomová, Buster Keaton, Sydney Chaplin

    Po třech dlouhých komediích na vážné téma přistoupil Chaplin (již v roce 1948) k přípravě Světel ramp, vážného dramatu s jedinou komickou scénou, která ovšem vešla do dějin – nejen pro historický fakt, že si v ní Chaplin poprvé a naposled zahrál po boku Bustera Keatona (někdejšího Friga), ale hlavně proto, že je skutečně neodolatelná. Pro některé historiky jsou Světla ramp poslední bezezbytku zdařilou Chaplinovou režijní prací. Děj sepsal Chaplin nejprve v prozaické formě, rozsahem připomínající spíš román a obsahující řadu motivů, které se ve filmu nevyskytují a sloužily hlavně pro lepší vcítění Chaplinových partnerů, především Claire Bloomové v její životní roli ochrnuté mladé baletky. Chaplin sám si zahrál hlavní mužskou postavu varietního klauna Calvera, opuštěného vrtkavou komickou múzou a utápějícího své hoře v alkoholu; postavu, do níž se promítly jeho vlastní traumata i životní tragédie jeho otce. Hudbu musel Chaplin poprvé zkomponovat již před počátkem natáčení, neboť měla sloužit i k podkreslení téměř půlhodinové baletní scény s newyorskými tanečníky André Eglevským a Melissou Haydenovou. V hotovém filmu z ní sice zbyl jen zlomek, zato ve zbytku filmu má hudba výsadní místo – jak se sluší na žánr melodramatu a na snímek, v němž se objeví romantická postava mladého skladatele (ve ztvárnění Sydneyho Earle Chaplina). Klaunovo jméno odkazuje ke Kristově kalvárii, podobný odkaz najdeme již v mezititulku prologu filmu Kid (1920) v souvislosti s martyriem Kidovy matky.
    ---------
    After three long comedies on serious subjects, Chaplin, already in 1948, began conceiving Limelight, a serious drama with a single comedic number that went down in history – not only because of the historical fact of bringing Charlie Chaplin and Buster Keaton to perform together on film for the first and the last time, but also because of the irresistible character of the scene itself. For some film historians, Limelight is considered to be Chaplin’s best and most profound directorial work. He firstly wrote the story in a prosaic form which was more reminiscent of a novel and contained a number of motifs which mainly served to better emphasize with Chaplin’s partners on-screen - especially with Claire Bloom in her portrayal of a paralyzed young ballet dancer. Chaplin himself plays a washed-up comedian, a clown named Calvero, who is drowning in alcohol, abandoned by a fickle comic muse; an image that reflects Chaplin’s own traumas as well as his father’s life tragedies. Chaplin prominently featured members of his family in the film also telling his older sons that he expected Limelight to be his final work. After all, Limelight was made during a time when Chaplin was starting to lose his audience; after the communist accusations connected with his previous Monsieur Verdoux (1947), he left the US soil in September 1952 with his family returning only 20 years later to receive The Academy Honorary Award in 1972.
    "Limelight is Chaplin's last great film, and it plays like a self-conscious summing up of his life and career. As a journey back to his beginnings and an often rapier-sharp self-critique, Limelight is Chaplin's most deeply personal and introspective film." - Jeffrey Vance
    It is also peculiar that Chaplin had to compose the music score before the beginning of the shooting process as it had to serve as a background piece for a nearly half-hour screen time ballet scene with New York dancers, André Eglevsky and Melissa Hayden. This scene is only a fraction in the final work, however, and yet this music still has a very privileged place in Limelight - it wholly enshrouds the film while melodramatically presenting the romantic character of a young composer in the portrayal of Sydney Earl Chaplin, Charlie's second son. Also, Calvero's own name refers to the Calvary of Christ; a similar reference can already be found in the prologue of The Kid (1920) linked with the martyrdom of the kid's mother.


    America America

    Directed by → Elia Kazan
    Czech title → Ameriko, Ameriko...
    USA 1964 / English friendly / české podtitulky / 158 min. / 35mm
    Cast → Stathis Giallelis, Frank Wolff, Elena Garamová

    V Anatolském úsměvu, jak byl film Ameriko, Ameriko Kazanem pracovně nazýván (toto označení vysvětluje ve své autobiografii Život jako stařecký, neuvědoměle hněvivý výraz ve tváři svého otce, který ho odpuzoval a který jednoho dne objevil v pozdějším věku i ve své tváři) sleduje Kazan osudy mladého tureckého Řeka, který upíná všechny své představy o lepším životě k Americe a který je odhodlán dosáhnout svého cíle i za cenu morálních ústupků. Motivačním prvkem tohoto příběhu, vycházejícího ze životních zážitků Kazanova strýce Joea, je otázka moci. Ta je chápána jako příčina mezilidských konfliktů a jako zdroj násilí. Jedním z důvodů, proč tento film přerušil dosavadní Kazanovy divácké úspěchy, byla naznačená paralela mezi „tureckou“ a „americkou“ nespravedlností.
    -----------
    In The Anatolian Smile, as this film Elia Kazan often called instead of its official title America America
    (the origin of the alternative title is explained in Kazan’s autobiography as an old, unconsciously angry
    expression on the face of his father which strongly repelled him but then later one day Kazan discovered
    the same expression on his own face too) we see the fate of a young Turkish Greek who fixes all his
    ideas for a better life in America and is determined to achieve his goal, even at the cost of his moral
    concessions. The motivational element of the story, inspired by the life of Kazan’s uncle, is the ultimate
    question of power in all its manifestations. This is seen both as the cause of interpersonal conflicts as
    well as in a common source of violence. One of the reasons why this film put an end to Kazan’s
    widespread popularity is a strong parallel that The Anatolian Smile outlined between “Turkish” and
    “American” injustices.
    As Kazan himself begins the closing narration: "And he did bring them. It took a number of years, but one
    by one, he brought them here. Except for his father. That old man died where he was born.”
    In one of the scenes, the protagonist presents himself with an Armenian surname and immediately
    receives its American counterpart. Is it not a recognition of his services as well as a unalterable sentence
    to a new identity? The only question that remains behind the scenes is the one that begs from all of
    Kazan’s previous works - did the American dream itself worth such victims? Perhaps, Kazan himself kept
    wondering about it. After all, the ideal answer that in America “he will be cleansed of dirt” could only
    satisfy the hero of the film, but not its creator.

  • We 23/10

    Zkouškové období

    Directed by → Zdeněk Troška
    ČR 1990 / English friendly / 87 min. / 35mm
    Cast → Petr Strejček, Yvetta Blanarovičová, Jana Krausová, Lucie Bílá

    CZ:

    Premiéra 1. 9. 1990
    Režisér Zdeněk Troška překvapivě civilním titulem přerušil svou slibně nastartovanou bavičskou filmografii. Mezi druhým a třetím dílem série Slunce, seno… natočil drama, jež aktuálně reagovalo na události listopadu 1989. Do roztočeného vztahového příběhu autoři dodatečně zapojili motivy, jež reflektovaly aktuální společenský vývoj.

    ENG:

    Premiere: September 1, 1990
    Zdeněk Troška, a comedy film director famous for his fairy tale films, surprisingly interrupted his continuous work on Slunce, seno ... series (1989-1991) to catch the Zeitgeist and make a drama that actually responded to the events of November 1989. In a ever-spinning story of this film, there are also recurring motifs that heavily reflected by that time current social development.


    Les Noces rouges

    Directed by → Claude Chabrol
    Czech title → Rudé zásnuby
    Francie 1973 / CZT / 89 min. / 35mm
    Cast → Michel Piccoli, Stéphane Audranová, Claude Piéplu, Daniel Lecourtois

    Čtvrté místo z francouzské top ten režiséra korejského Parazita. Narušitelem rodinného a manželského klidu bude v tomto případě jistý Pierre (Michel Piccoli), milosrdným způsobem řešící nevyléčitelnou chorobu své ženy a vzplanuvší láskou k Lucienne (Stéphane Audranová), choti místního papaláše, konkrétně starosty a poslance. I toho bude dříve či později nutno řešit.

  • Th 24/10

    Il Cammino della speranza

    Directed by → Pietro Germi
    Czech title → Cesta naděje
    Itálie 1950 / slovenské podtitulky / 94 min. / 35mm
    Cast → Raf Vallone, Elena Varziová, Salo Urzi

    Pozor, migranti! Přicházejí ze Sicílie a jsou odhodláni protlouci se celou Itálií, aby se dostali až k severní hranici země a odtud do Francie, kde doufají najít práci. Film Cesta naděje platí za umělecký vrchol Germiho prvního, neorealistického období. Scénář je společným dílem Germiho, Federica Felliniho a Tullia Pinelliho.


    Alice

    Directed by → Jan Švankmajer
    Czech title → Něco z Alenky
    Švýcarsko 1987 / 79 min. / 35mm
    Cast → Kristýna Kohoutová

    + krátký film
    Konec stalinismu v Čechách / ČR 1990 / 9 min. / 35mm

    „Rozhodně se nechci pouštět do objasňování snové symboliky Carrolovy knížky (což by ostatně dost dobře nešlo, neboť by se muselo začít s výkladem skrytých přání pana Carrola samého), ale chtěl bych těmto snům ve filmové podobě propůjčit nejvyšší možnou pravděpodobnost. Jinými slovy: ,naturalismus formyʻ spojit se snovou logikou. Chtěl bych naprosto konkrétní svět bdělé Alenky (bez jakékoliv stylizované deformace ,tvůrčího rukopisuʻ) transponovat do jejího snového světa, viděného přes plot Alenčiných řas. Tedy rozhodně ne fantastická pohádka, ale také žádná asociace volných představ, nýbrž čistý sen.“
    Jan Švankmajer

  • Fr 25/10

    Os Fuzis

    Directed by → Ruy Guerra
    Czech title → Pušky
    Brazílie – Argentina 1964 / CZT / 80 min. / 35mm
    Cast → Átila Iório, Nelson Xavier, Maria Gladysová

    Dlouhé sucho v severovýchodní části Brazílie přináší s sebou neúrodu a hlad, nevyslyšeny jsou modlitby i zaříkávání. Skladiště potravin, jež patří bohatému obchodníkovi, střeží vojsko. Vzrůstá neklid, ale ten se mění v apatii, v podlehnutí dávným mýtům a extatické odtrženosti od reality. Pušky jsou jedním ze světově nejproslulejších děl cinema novo, prošly řadou mezinárodních festivalů, poznali je návštěvníci uměleckých kin v mnoha zemích. Jejich tvůrce Ryu Guerra se narodil v africkém Mozambiku: v některých jeho dílech jsou přítomny magické prvky odvozené od jihoamerických a afrických mýtů.

  • Sa 26/10

    Nikdo se nebude smát

    Directed by → Hynek Bočan
    ČSR 1965 / CZ/EN titulky / 92 min. / 35mm
    Cast → Jan Kačer, Štepánka Řeháková

    Po účasti v povídkovém filmu Hlídač dynamitu (1963) dostal režisér Hynek Bočan příležitost debutovat v celovečerním formátu snímkem Nikdo se nebude smát. Inspiraci k tragikomickému příběhu poskytla povídka Milana Kundery ze sbírky Směšné lásky. Trapným hrdinou vyprávění je kunsthistorik Karel Klíma – odborný asistent na AVU, který se dostává do potíží vinou ztracené studie o Mikoláši Alšovi. Kvůli drobné lži si proti sobě popudí manického autora bezcenného textu, který postupně rozvrátí Klímův profesionální i soukromý život… Sarkasticky laděný snímek odvíjí od drobného prohřešku zpohodlnělého hrdiny bizarně neúprosnou kritiku společnosti založené na pokrytectví a závisti. Bočan, který byl spolu s Pavlem Juráčkem rovněž autorem scénáře, do hlavní role svého zralého debutu obsadil Jana Kačera.

    Pořádáno ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví jako doprovodný program k výstavě "Milan Kundera (neztracen) v překladech."
    www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz


    Kean ou Désordre et génie

    Directed by → Alexander Volkov
    Czech title → Kean
    Francie 1923 / CZT / 99 min. / 35mm
    Cast → Ivan Mozžuchin, Natalija Lisenko, Nikolaj Kolin, Pauline Pȏová, Albert Bras, Joe Alex, Jules de Spoly, Laurent Morlas

    Den světového audiovizuálního dědictví

    Edmund Kean byl kolem roku 1830 v Londýně legendárním interpretem Shakespearových dramat a vyhlášeným buřičem a svůdcem. Největší ruskou hereckou legendou první třetiny dvacátého století byl Ivan Mozžuchin. Ten se za svého francouzského exilu ve filmu inspirovaném divadelní hrou Alexandera Dumase vtělil v roce 1923 do svého o sto let staršího anglického kolegy a svým výkonem vzbudil nadšení jak u kritiky, tak u diváků.

    Věrohodné znovuoživení barevných odstínů filmu umožnila částečně dochovaná dobová kopie, uložená, spolu s anotacemi na původním negativu, v pařížské Cinémathèque française. Vedle čtyř barevných odstínů vzniklých technikou virážování se ve filmu nachází také jeden nikoli virážovaný, ale do modra tónovaný záběr. Dvě nově restaurované 35mm kopie filmu byly virážovány v laboratoři Jana Ledeckého v Lysé nad Labem. Tato česká laboratoř je jako jediná schopná reprodukovat dobové tónovací a virážovací lázně běžně používané v éře němého filmu a to bez používání slepek na pozitivní kopii. Původní chemický postup dodává obrazu větší hloubku a jeho textuře tělesnost, zároveň se maximálně přibližuje dobovému zážitku z projekce němého filmu. Jedna z restaurovaných kopií byla uložena v Cinémathèque française, druhá v Národním filmovém archivu. Počet dochovaných virážovaných kopií se tím zdvojnásobil. „Zastáncům digitálního restaurování je zároveň třeba neustále připomínat, že k trvalému uchovávání není digitální nosič vhodný. Barvy na virážovaném černobílém materiálu kromě toho nedegradují tak, jako je tomu u barevného filmového materiálu,“ dodává Jeanne Pommeau, která snímek představila na festivalu němých filmů v italském Pordenone.
    Film v kopii o délce 2917 m trvá nyní o celou půlhodinu déle než při posledním uvedení snímku v Ponrepu v březnu 2008.

    Živý hudební doprovod: Michal Worek

  • Su 27/10

    Revolting rhymes

    Directed by → Jacob Schuh – Jan Lachauer
    Czech title → Pohádky naruby
    Velká Británie 2016 / český dabing / 60 min. / DCP / 6+

    Nemohlo to se Sněhurkou a Karkulkou být celé trochu jinak? O tom se můžete přesvědčit ve filmové adaptaci moderních pohádek britského spisovatele Roalda Dahla. Obě slavné hrdinky jsou zde dobrými kamarádkami a jejich příběh vypráví samotný vlk. Jak jejich příběhy dopadnou? Pohádky naruby vynesly studiu Magic Light Pictures nominaci na Oscara a řadu významných ocenění. Po projekci následuje animační dílna.

  • 44th week
  • Tu 29/10

    A Face in the Crowd

    Directed by → Elia Kazan
    Czech title → Tvář v davu
    USA 1957 / English friendly / české podtitulky / 114 min. / 35mm
    Cast → Patricia Nealová, Andy Griffith, Walther Matthau

    „Od nového Kazana jsem očekával jen to nejhorší, protože ačkoli se tento autor těší od Bumerangu po V přístavu nejlepší pověsti, nezdá se mi v ničem oprávněná.“ Takto s gustem odpravil v roce 1955 Francois Truffaut uvedení filmu Na východ od ráje (nezapomínejme, že Kazan byl toho času podobně „nedotknutelný“ jako dnes třeba Michael Haneke). „Náhoda tomu chtěla, že Na východ od ráje je nejlepším filmem špatného režiséra.“ A tak dále v témže stylu... Než se v roce 1957 objevila Baby Doll, prodělal asi Elia Kazan pozoruhodný vývoj (možná to ale byl spíš kritik): „Když pomyslíme, kolik francouzských a amerických režisérů nedokáže převést náměty svých filmů do obrazů, je třeba okamžitě pochválit Kazana, že dokáže po celou délku filmu točit dění nezávislé na dialozích. (...) Kazanův talent je v popisu, ne ve vyprávění, jeho jednotkou není ani jeden záběr, ani celý film, ale jedna scéna.“ A uplyne jen několik měsíců a smíření kritika s kdysi nemilovaným režisérem je dokonalé, přesto (nebo možná právě proto), že k němu dal podnět film pramálo lichotící masovému divákovi – Tvář v davu. Nejde v něm o nic jiného než o mediální manipulace, od doby vzniku filmu narostlé do dnešních monstrózních rozměrů. Truffaut píše: „Všechno začne tehdy, když hezká mladá dívka přijde na nápad dostat v pořadu Tvář v davu před mikrofon člověka z ulice, nechat ho mluvit a zpívat. Ve vězení padne na obhroublého, neohrabaného chlápka. Tato scéna ukazuje, jak je Rhodes vychýlen nesprávným směrem. Mladá hlasatelka se ho ptá na jméno a on odpoví: „Rhodes.“ „Rhodes, a dál?“ „Prostě Rhodes.“ Nato dívka vezme mikrofon a řekne: „Jmenuje se Rhodes, ale říká si Lonesome.“ V těch čtyřech větách je smysl celého filmu. Tento malý žurnalistický švindl uvede do pohybu celý mechanismus. (...) Jelikož Tvář v davu inscenoval Elia Kazan, je jasné, že herci jsou dokonalí. Kreace Andyho Griffitha je jistě výkon, ale výkon Kazanův – herec sám by nikdy nedokázal takto nést celý film. Jistě to není homogenní film, však taky k čertu s homogenitou! (...) Chyby „počestných“ filmů jsou nijakost, ustrašenost, estetická neutralita, tento je (...) potěšením pro inteligenci jako Mytologie Rolanda Barthesa.“
    ----------
    "I only expected the worst of the new Kazan, because although the author enjoys the best reputation from Boomerang! (1947) to On the Waterfront (1954), it does not seem in any way justified to me." Thus writes Francois Truffaut with a gusto in 1955 about Kazan's new East of Eden (let's not forget that Kazan was as 'untouchable' during that time as Michael Haneke today.) However, before Baby Doll appeared in cinemas in 1957, Elia Kazan probably underwent a remarkable revolution (or was it a development or a sudden revelation on the part of the critic?) Now Truffaut writes in 1957: "If we consider that a lot of French and American directors never manage to illustrate their text, we must take off our hats to Kazan who throughout Baby Doll succeeds intentionally in filming action that bears no relation at all to the dialogue. The characters think one thing, say another, and convey yet a third." He then adds: "Kazan is no storyteller; his talent is for description rather than narrative. He never succeeds in making a unified film, just a certain number of scenes. His cinematic unit is neither the shot nor the film itself, but the scene." And only a few month pass, and the critic's reconciliation with once disliked Kazan is even more perfect despite (or perhaps precisely because of) a very little flattering image of a mass audience - A Face in the Crowd. It's nothing other than about an enormous media manipulation which since the 50's has grown to absolutely monstrous proportions.
    Truffaut writes: "A Face in the Crowd, which I believe to be a great and beautiful work whose importance transcends the dimensions of a cinema review, was a vivid disappointment to the American public and to the French public as well-almost surely because it is the exact opposite of On the Waterfront and because one must attack today whomever one flattered yesterday (or vice versa as in the case of Truffaut himself). (...) In the film it all begins when a pretty girl, the niece of the owner of a small radio station, has an idea for a program to be called "A Face in the Crowd." The program will let the man in the street speak or sing into a mike. As she develops the program, she unearths a bearded brute in a prison in a scene that is the most important moment of the film. It is the trigger that will catapult this man, Rhodes, out from the underbelly of society. She asks his name, and he answers, "Rhodes." "Rhodes what? . . . I see, just Rhodes." She takes the microphone and says, "His name is Rhodes but his last name is Lonesome." The spirit of the film is contained in that sentence. A small journalistic trick starts the whole machinery. (...) That A Face in the Crowd was directed by Elia Kazan says in itself that it is a film acted to perfection. Andy Griffith's interpretation is indeed a performance-but it belongs to Kazan; never has an actor been so completely carried by a director. There's no denying that the film lacks consistency, but to hell with consistency!" Truffaut then beautifully concludes: "What's important is not its structure but its unassailable spirit, its power, and what I dare call its necessity. The usual fault with "honest" films is their softness, timidity and anesthetic neutrality. This film is passionate, exalted, fierce, as inexorable as a "Mythology" of Roland Barthes-and, like it, a pleasure for the mind."

  • We 30/10

    Dědictví aneb Kurvahošigutntág

    Directed by → Věra Chytilová
    ČR 1992 / English friendly / 120 min. / BD
    Cast → Boleslav Polívka, Miroslav Donutil, Dagmar Veškrnová

    CZ:

    "Moravská" komedie, která vznikla z osvědčené spolupráce režisérky Věry Chytilové a herce Bolka Polívky, vypráví příběh člověka zmámeného nenadálým štěstím. Vizionářský snímek Věry Chytilové se v době svého uvedení setkal s poměrně nekompromisní kritikou, jejíž reflexi bude večer věnován.
    Projekce se koná ve spolupráci s Kanceláří Kreativní Evropa, zastoupením programu Evropské unie na podporu filmových a kulturních projektů. Česká republika vstoupila do EU právě před 15 lety, debata o našem místě v ní přitom zůstává stále živá. A právě téma hledání národní identity a místa jedince v moderní společnosti Chytilová v Dědictví (...) prorocky analyzuje.

    Úvodní slovo: Michal Bregant (Generální ředitel Národního filmového archivu)

    Michal Bregant je od roku 2012 generálním ředitelem Národního filmového archivu. Po studiích na FF UK začal v roce 1987 pracovat v tehdejší filmotéce Čs. filmového ústavu. Od počátku 90. let působil jako pedagog na FAMU, kde pak byl v letech 2002–2008 děkanem. Jeho výzkumná činnost se dotýká především historie československé kinematografie a blízkých oborů, zejména fotografie; podílel se na řadě významných výstav zaměřených na český meziválečný modernismus, kurátorsky připravil řadu prezentací české a československé kinematografie ve světě.

    ENG:

    Premiere: December 14, 1992
    A Moravian "capitalist-privatization" type of comedy, created in a proven cooperation of Věra Chytilová and Bolek Polívka. A story about how one can make a person utterly surprised by his own happiness. The film that perfectly captured the atmosphere of the emerging capitalism in Czechoslovakia with the mood full of enthusiasm and plans for the all-encompassing freedom throughout the whole country.

    Introductory word: Michal Bregant


    Que la bête meure

    Directed by → Claude Chabrol
    Czech title → Bestie musí zemřít
    Francie 1969 / CZT / 108 min. / 35mm
    Cast → Michel Duchaussoy, Jean Yanne, Caroline Cellierová, Maurice Pialat

    Druhé místo z francouzské top ten režiséra Parazita.
    Pětatřicetiletý ovdovělý spisovatel se rozhodne pomstít smrt svého syna, kterou zavinil bezohledný řidič. Když se mu podaří jej vypátrat, jdou poslední morální zábrany stranou. Muž, kterého hledal, je primitivní surovec, který s neúnavným potěšením ničí životy i svých nejbližších. Nezaslouží si přirozenou smrt – a když k ní jednou náhodou bezmála dojde, promění se mstitel v zachránce – jenom proto, aby mohl později ortel vykonat sám. Prozřetelnost se však ještě postará o několik nepředvídaných zvratů... a režisér o psychologické drama s pouze nadhozeným kriminálním motivem, u nějž je slůvko „chabrolovské“ dostatečným doporučením. Jeho kolegu Maurice Pialata uvidíme ve vedlejší roli policejního inspektora.

  • Th 31/10

    Francie pacifistická a orientalistická

    Henri Desfontaines / Vojna a mír / La Suprême Epopée
    Francie 1919 / CZT / 47 min. / 35mm
    Jeden ze snímků, jaké mimo cyklus Film před sto lety sotva uvidíte a o němž i v zahraniční odborné literatuře existuje minimum informací, občas je mylně označován za krátký film. Nejde o adaptaci románu Lva Tolstého, na nějž odkazuje český název; vznikl podle básně třiadvacetiletého Henriho-André Legranda, dnes už málo známého scenáristy (1896–1985). Režisérem byl Henri Desfontaines (1876–1931), „pohrobek“ hnutí film dʼart, které v roce 1908 vešlo do historie jako první cílený pokus o pozvednutí umělecké prestiže kinematografie; již ve svém debutu si Desfontaines troufl na zfilmování Hamleta (1908), později natočil mj. Královnu Alžbětu se Sarah Bernhardtovou v titulní roli (1912). Vojna a mír kombinuje dokumentární záznamy z první světové války (bitva na Marně, bitva u Verdunu) se symbolickými výjevy a kulturními odkazy (Michelangelo, Rodin, Kristus). Dnes zapomenutý snímek se dostal na plátna kin 15. dubna 1919, tedy pouhých deset dní před triumfální premiérou pacifistické filmové básně Abela Ganceho Žaluji.

    René Le Somptier – Charles Burguet / Z tajností orientu / La Sultane de lʼamour
    Francie 1918 / hrají: France Dhéliaová, Sylvio de Pedrelli, Gaston Modot, Yvonne Sergylová, Albert Bras, Armand Dutertre, Marcel Lévesque, Paul Vermoyal / CZT / 56 min. / 35mm
    Kráska, princ, sultán, padouch (osvědčený Gaston Modot!) v orientálním dramatu dobově typického děje i obarvení.
    Po 42 letech opět na plátně Ponrepa!

    Živý hudební doprovod: Irena a Vojtěch Havlovi


    Gisaengchung

    Directed by → Bong Joon-ho
    Czech title → Parazit
    Jižní Korea 2019 / CZT / 132 min. / DCP
    Cast → Song Kang-ho, Lee Sun-kyun, Cho Yeo-jeong

    Cannes 2019 – Zlatá palma za nejlepší film.

    „Být parazitem znamená stravovat se u druhého.“

    „Člověk je veš svého bližního. Jinými slovy: bližní je jeho hostitelem."

    „Parazit nikdy není bezprostřední, vždy je prostředníkem. Má vztah ke vztahu, odkazuje k odkazu, je naroubován na určitý kanál.“

    „Evoluce plodí parazity, kteří zase generují další evoluci.“

    „Tomu, kdo jí u stolu hostitelova (může to být labužník a zároveň třeba i dobrý bavič), říkáme parazit. Zvířátko žijící na úkor svého hostitele, měnící jeho situaci až na hranici smrti, ano, to je parazit. Rámus, splývavé mrmlání či náhlý hluk, jenž nanovo přerušuje naše rozhovory nebo odchytává naše vzkazy… i to je parazit. My to ale nechápeme. Proč jedním a týmž slovem nazývat člověka, živočicha nebo i přenos po vlnách? Na naši hostinu dorazil Tartuffe, Sókratés, bratři Josefovi. Takové hostiny nikdy neskončí podle plánu.“
    Michel Serres (1930–2019), Le parasite (1980)

    „Ani parazitem zplozený nový řád není imunní vůči poruchám. Řád může být každým okamžikem obsazen a pozměněn parazitem novým.“
    Wolfgang Ludwig Schneider (K figuře parazita u Michela Serresa)