31/10

NFA na MFDF v Jihlavě

Briana Čechová, vedoucí kurátorů NFA, připravila pro 20. ročník MFDF, jenž se uskutečnil v Jihlavě ve dnech 25. – 30. 10. 2016, programovou sekci na téma Ruská avantgarda. Ruská filmová avantgarda – na první nadechnutí Dziga Vertov, na druhé ti ostatní. Dziga Vertov (1896 – 1954) po celý život temperamentně vystupoval proti všemu umělému i uměleckému, domácími psychologickými dramaty počínaje a díly současníka Sergeje Ejzenštejna konče. Jeho cílem nebyla dokumentární tvorba, nýbrž pohled kamery, již člověk pouze drží v ruce a bezděčně tak zachycuje současný život v jakési pravdivé anarchii. Vertov se bránil všem uměleckým kategoriím a v postavě režiséra viděl především organizátora filmového materiálu, konstruktéra, který pracuje s viditelným světem. Nešlo mu o dílo jako takové, ale o vytvoření nového filmového jazyka, který by dokument především definitivně emancipoval. A stejný cíl měli také jeho souputníci, byť k jeho dosažení volili jiné prostředky, ať už to byl jeho bratr Michail Kaufman, Esfir Šubová, Michail Kalatozov nebo Viktor Turin. V Jihlavě se vedle Vertovových klíčových děl jako Muž s kinoaparátem (1929) nebo Symfonie Donbasu (1931) mohli diváci těšit rovněž z Kaufmanova lyricky pojatého Jara (1929), Šubové kronikářské Velké cesty (1927) nebo Kalatozovovy sugestivní etnografické studie o kavkazské oblasti Sůl pro Svanetii (1930). Všechny němé filmy byly opatřeny živým hudebním doprovodem.

Michal Bregant, generální ředitel NFA, se v rámci MFDF v Jihlavě zúčasnil panelové diskuze 2036: Dokumentární Odysea. Společně s legendárním kanadským experimentálním filmařem a spisovatelem Mikem Hoolboomem, vedoucím rubriky current affairs docs britského deníku Guardian Charliesem Phillipsem, zakladatelem Machine learning community Markem Moudrým a bývalým filmovým kurátorem britské galerie moderního umění Tate Modern Georgem Clarkem předložili v diskusi moderované dramaturgyní festivalu Andreou Slovákovou své představy o vývoji dokumentární kinematografie i podstatných aspektech její současnosti. Debata se na otázku vývoje dokumentárního filmu dívala ze třech aspektů: dokument jako stylistická forma nesoucí ve svých konvencích jistý soubor hodnot (určité typy referencí k realitě a fakticitě, etické limity, vztahy k zobrazovaným postavám, způsoby vyprávění), jako produkční a distribuční praxe a artefakt k archivování, i jako estetická praxe vycházející z různorodých tvůrčích metod (které mohou zahrnovat i sebereflexivitu vůči médiu či výrazovým prostředkům, interaktivitu, aktivní roli diváků anebo aparátů či počítače „pomáhajícího“ film vytvořit). Viz zde

Ukázka z 2036: Dokumentární Odysea (zdroj: MFDF Ji.hlava):