Program

09/2021 (Změnit)
  • 35. týden
  • St 01/09

    Večer pro členy: Večírek

    Režie → Blake Edwards
    Původní název → The Party
    USA 1968 / CZT / English friendly / 92 min. / 35 mm / film pro členy Ponrepo
    Hrají → Peter Sellers, Claudine Longetová, Steve Franken

    „Postava statisty, která symbolicky zastupuje rozvojové země, zničí dům, který symbolizuje Hollywood. Alegorie revoluce a zároveň revoluce filmu.“ Těmito slovy přivítal ve své době film Večírek renomovaný teoretik a pozdější režisér Pascal Bonitzer. Kromě fenomenálního Tatiho filmu Playtime, dokončeného po několikaletém svízelném natáčení v roce 1968, byl Edwardsův Večírek z téhož roku skutečně asi jediným, který pro sebe mohl nárokovat, že otevírá v komediálním žánru úplně novou kapitolu.

    „Můžeme to spolu intelektuálsky rozebírat a spousta věcí, na něž přijdeme, bude pravdivá, ale nakonec skončíme u toho, čemu říkám serendipity, u talentu ponořit se do věcí tak, jak přicházejí, a načerpat z nich to nejlepší. Když jsem začal dělat filmy s Peterem Sellersem, bylo nám brzy jasné, že by se nám nikdy tolik nepovedly a nebyly by tak komické, kdybychom při natáčení nevěnovali tolik času improvizaci. Tisíckrát jsme si říkali: Když jsme při filmech o panterovi tolik improvizovali, proč neudělat film, který by byl celý na improvizaci založen? To bylo celé. Producentům z Mirisch Company jsem řekl: Chci tuhle postavu... a aby se ocitla na večírku. A oni souhlasili.“
    Blake Edwards

    Úvod před filmem Christopher Small.

    Christopher Small je spisovatel, filmař a festivalový dramaturg, který pochází z Velké Británie a v současnosti žije v Praze. Pracuje pro filmový festival v Locarnu a pro festivalovou asociaci Doc Alliance. Je bývalým dramaturgem Sheffield DocFestu a jeho texty se pravidelně objevují v řadě mezinárodních publikací v různých jazycích.

  • Čt 02/09

    Chris, Joris a Fidel

    Valparaiso / ...a Valparaiso
    režie: Joris Ivens / scénář: Chris Marker
    Chile 1962 / česká verze / 27 min. / 35 mm
    „Drama u tohohle filmu byl komentář. U mne přijde komentář na řadu vždy až nakonec. Natáčím, stříhám, dělám si poznámky, a pomalu se blížím k okamžiku, kde na své obrazy musím konečně položit slova. Skoro vždycky komentář už v sobě nosím, cítím ho, jsou to ale jen nápady, potřebuji někoho, autora, abych je zapsal. U Valparaisa první pokus nevyšel a několik dnů před mícháním jsem seděl s textem, který jsem vlastně vůbec nechtěl. V téhle chvíli vstoupil do hry Chris Marker. Byl jsem toho dne skleslý a asi to na mně bylo vidět. Chris chtěl vědět, co se děje.
    – Nic nefunguje, potřebuju komentář. – Poznámky máš? – Ano. – Máš nějaký materiál, nějakou knížku o Valparaisu? – Samozřejmě, ano, ale míchání je pozítří.
    Chris Marker si vzal moje poznámky a řekl: Zkusme to. Někam se s tím filmem zavřel a když se znovu vynořil, byl komentář napsán. – Tady máš text, řekl mi.
    Bylo to neuvěřitelné. V tak krátké době! – Ale jak jsi to dokázal? – Nó, moc jsem nespal a vypil jsem trochu kubánského rumu, povídá se svou typickou úsečností.“
    Joris Ivens


    Cuba libre / Cuba sí
    režie: Chris Marker
    Francie 1961 / česká verze / 51 min. / 35 mm
    Jako mnoho západních intelektuálů, kteří si své levicové smýšlení odmítali dávat sankcionovat Moskvou, stal se i Chris Marker pro českou normalizační distribuci nepřijatelným, zvláště po jeho snímcích z roku 1968, které se týkaly Československa (vznikly v souvislosti s adaptací Londonova Doznání režisérem Costou-Gavrasem). Už mladého, „idealistického“ Markera, který ve snímku Cuba libre (správně: Cuba sí) vzdal hold Castrově revoluci, uchránil jeho kritický duch před dogmatismem. Sám Marker však později tento svůj raný film a jeho entusiasmus jednoznačně zavrhnul. Ve své době nechal francouzský ministr informací snímek dočasně zakázat, v několika zemích byl účelově změněn komentář.

  • Pá 03/09

    Toman

    Režie → Ondřej Trojan
    ČR 2018 / 145 min. / DCP
    Hrají → Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Kristýna Boková, Stanislav Majer

    Projekce za účasti tvůrců Ondřeje Trojana a kameramana Tomáše Sysla, jehož práci bude věnována následná diskuse.

    Neuvěřitelný, ale pravdivý příběh rozporuplné osoby Zdeňka Tomana, šéfa naší zahraniční rozvědky, který významně ovlivnil vývoj v poválečném Československu. Tento civilně působící film organicky nasnímal Tomáš Sysel (cena Asociace českých kameramanů 2019).

    Program ve spolupráci s AČK

  • Ne 05/09

    Animace na vzduchu

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / 35 mm / dílna s praxinoskopem / 3+

    Ukradený drak
    režie: Leonid Kajukov
    SSSR 1983 / 9 min.

    Bolek a Lolek vzduchoplavci
    režie: Stanislaw Dülz
    Polsko 1973 / 9 min.

    Dita vo vzduchu
    režie: Viktor Kubal
    ČSR 1970 / 7 min.

    Jen počkej! XIV.
    režie: Vjačeslav Kotěnočkin
    SSSR 1984 / 10 min.

    Vzducholoď a láska
    režie: Jiří Brdečka
    ČSR 1948 / 9 min.

    Už jste někdy letěli vzducholodí? Nebo letadlem? Nebo jste si představovali, že roztáhnete křídla a prosvištíte vzduchem jako pták? Pokud se vám zatím nepoštěstilo něco podobného prožít, vězte, že hrdinové z kreslených filmů tohoto pásma se vám to pokusí přiblížit co nejlépe. Přátelští duchové z půdy, prchající milenci nebo oblíbená dvojice vlka a zajíce – ti všichni vám ukážou, že ve vzduchu lze zažít spoustu dobrodružství. Po projekci bude následovat dílna s praxinoskopem.


    O slavnosti a hostech

    Režie → Jan Němec
    ČSR 1966 / English friendly / 68 min. / DCP
    Hrají → Ivan Vyskočil, Jan Klusák, Jiří Němec, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká

    digitálně restaurovaný film

    Druhým filmem Jana Němce po existenciálním válečném dramatu Démanty noci (1964) bylo subversivní podobenství O slavnosti a hostech. Skupina přátel, ztvárněných předními osobnostmi tehdejší československé intelektuální scény, přichází na narozeninovou oslavu vlivného muže. Přestože bodrý hostitel všechny s úsměvem vítá, přibývající varovné signály napovídají, že průběh oslavy konající se pod slunným letním nebem nebude zcela idylický. Zlověstné podtóny zesílí, když jeden z hostů odmítne dál předstírat lhostejnost, vyjádří vlastní názor a oslavu opustí. Doboví mocipáni si studii hierarchizovaných společenských vztahů vyložili jako proti-socialistickou politickou alegorii o mocenských mechanismech nastavených tak, aby odstranily jakoukoli odchylku. Poté, co se film v roce 1968 nakrátko dostal do kin, bylo další jeho promítání zakázáno. Interpretačně otevřená absurdita, v níž kritici spatřovali ozvuky Kafky, Ionesca či Buñuela, ale rezonovala také u zahraničních diváků a dál tak sklízela úspěchy alespoň v cizině. Na scénáři i výtvarné podobě oceňovaného snímku se výrazně podílela spisovatelka, scenáristka a výtvarnice Ester Krumbachová.

    Digitální restaurování tohoto filmu z daru paní Milady Kučerové a pana Eduarda Kučery realizoval Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie ve společnostech UPP a Soundsquare.

    Zdrojem pro digitalizaci byly originální negativ obrazu a negativ zvuku. Materiály jsou uloženy v Národním filmovém archivu. Restaurování proběhlo v roce 2021.

  • 36. týden
  • Po 06/09

    Paralelní animace

    Cyklus → Paralelní kino

    pásmo krátkých filmů / 35 mm

    Kino Ponrepo připomíná v září několika filmovými pásmy 70. výročí založení ateliéru animace na pražské UMPRUM. První z nich uvádíme v rámci pravidelného pondělního programu Paralelní kino. V ateliéru, který výrazně formoval dějiny českého i československého animovaného filmu, vznikly stovky krátkých snímků. Do speciálního pásma jsme zařadili výběr titulů, které převážně spadají do kategorie experimentálních. Studijní projekce organizovaná ateliérem Animace a filmu bude paralelou na druhou. Krátké metráže nenaplňují představu typického celovečerního programu, nevejdou se ale ani do tradičně pojímaných kategorií animovaného filmu. Osobní účast na projekci přislíbilo několik zastoupených tvůrců.

    Program je součástí vzdělávací akce ANIMACE 70 pořádané Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze. Vstupné je zdarma.


    Soudce a vrah

    Režie → Bertrand Tavernier
    Původní název → Le Juge et l’assassin
    Francie 1975 / CZT / 119 min. / 35 mm
    Hrají → Philippe Noiret, Jean-Claude Brialy, Michel Galabru, Isabelle Huppertová, Yves Robert

    Do doby Dreyfussovy aféry situovaný příběh úchylného vraha dvanácti dětí, který se stane prostředkem kariéry ctižádostivého provinčního soudce. Pierre-William Glenn, skvělý kameraman mj. Truffautovy Americké noci či Rivettova Out one, výrazně přispěl ke zdaru tohoto dnes už klasického díla a s Bertrandem Tavernierem později spolupracoval ještě mnohokrát.

  • Út 07/09

    Ušlechtilý, dobrý, krásný. Římskokatolická církev a kinematografie v českých zemích 1918-1948

    / vstup zdarma

    Slavnostní představení knihy Ušlechtilý, dobrý, krásný. Římskokatolická církev a kinematografie v českých zemích 1918-1948. Její autor, Petr Hasan, se v knize zabývá debatou, která se o kinematografii vedla v českém katolickém prostředí v první polovině 20. století. Detailněji se věnuje natáčení velkofilmu Svatý Václav, organizaci domácí katolické filmové cenzury či budování sítě orelských kin. Zároveň hledá odpovědi na otázky obecnějšího rázu: Jaké kulturní strategie katolická církev ve 20. století používala? Jakou roli hrála kinematografie při procesu vyrovnávání se katolické církve s moderním světem? A jaká jsou katolická specifika vztahu mezi uměním a vírou?


    Svatý Václav

    Režie → Jan S. Kolár
    ČSR 1929 / 116 min. / 35 mm
    Hrají → Zdeněk Štěpánek, Jan W. Speerger, Vera Baranovskaja

    projekce s živým hudebním doprovodem / DJ set Ursuly Sereghy

    Plány natočit velký historický film tu byly přítomné od samého vzniku republiky. Namísto původně zamýšleného filmu s husitskou tematikou byl na konci 20. let realizován snímek o středověkém světci, který měl doplnit velkolepé oslavy tisíciletého výročí smrti svatého Václava. Ačkoliv film pojednává o svatořečeném knížeti, vychází ze středověkých legend a jeho realizace byla bedlivě sledovaná a podporovaná katolickou církví, nejedná se primárně o náboženský film. Hlavní poselství bylo posunuto do státoprávní roviny a akcentována byla především tisíciletá historie českého státu. Čistě religiózní momenty tak zůstaly ve filmu pouze dva – zjevení anděla s plamenným mečem během souboje s odbojným Radslavem a svítící kříž nad tělem mrtvého Václava. Osud filmu byl tragický - absolutní finanční neúspěch zaviněný do velké míry nezvládnutou distribucí se stal mimo jiné zřejmě jednou z příčin sebevraždy autora hudby Oskara Nedbala.

  • St 08/09

    Žalozpěv stezky

    Režie → Satjádžit Ráj
    Původní název → Pather Pančali
    Indie 1955 / CZT / 110 min. / 35 mm
    Hrají → Kanu Banerdží, Karuna Banerdžíová, Subir Banerdží, Uma Das Guptaová / hudba: Ravi Šankar
    Cyklus → bio Ráj

    V Rájově trilogii Žalozpěv stezky, Nezdolný a Hlas krve se děje po šest hodin promítací délky vlastně téměř totéž. Apu se probouzí, prozírá, stále se pohybuje mezi dávnou minulostí a modernou, mezi vesnicí a městem, mezi pronikáním do světa rácia a světa duchovního, nanovo je konfrontován se smrtí a občas s láskou (jako syn, bratr, přítel, muž a otec). S přestávkami po plných devět let vznikal tento filmový kolos, který má pro asijskou kinematografii rozhodující význam. Prostřednictvím životního příběhu chlapce, dorůstajícího v mladíka a později v muže, zachycuje tvář současné Indie. První část trilogie, Žalozpěv stezky, vytváří obraz indické vesnice, viděné očima dítěte z chudé bengálské rodiny. Dětskému pohledu je podřízen rytmus filmu i jeho poetické hodnoty. Zvláště působivé jsou záběry rozvlněných polí, místa dětských her a pozorování projíždějícího vlaku, který je tu jedinou připomínkou civilizace a s ním spojeného vzdáleného světa.


    Nezdolný

    Režie → Satjádžit Ráj
    Původní název → Aparadžito
    Indie 1957 / CZT / 108 min. / 35 mm
    Hrají → Karuna Banerdžíová, Šanti Guptaová / hudba: Ravi Šankar
    Cyklus → bio Ráj

    Prostřední část Rájovy trilogie se odehrává ve dvacátých letech a vypráví o osudech bengálské rodiny po jejím přestěhování z venkova do města. Hlavní hrdina, mladý Apu, se rozhodne pro studia v Kalkatě, neboť věří, že vzdělání se mu stane prostředkem ke šťastnější budoucnosti. Pokračuje ve své obtížné životní cestě, jejíž zvraty režisér obohatil zážitky z vlastního mládí. Rájův vhled do indického způsobu života je pro diváka velmi intenzivní po stránce emocionální i výtvarné, byť obě roviny nám tvůrce předává pomocí prostých vyjadřovacích prostředků.

  • Pá 10/09

    Divy veletoku Amazonky

    USA 1925 / CZT / 49 min. / 35 mm / vstup zdarma
    Cyklus → Film a klima

    projekce s živým hudebním doprovodem Alexandry Cihanské Machové

    Unikátní záběry z výpravy krajinou amazonské džungle. Blíže neidentifikovaný dokument o obyvatelích Brazílie a jejich způsobu života před sto lety. Spolu s filmovým štábem se vydáme na cestu podél toků Amazonky a tak uvidíme bujnou přírodu, stopy pradávných kultur, indiánské vesnice, ale taky ukázky dřevařského průmyslu, zpracovávání bavlny a rybí obchod. Při pohledu na tyto záběry můžeme získat dojem, že v polovině dvacátých let dvacátého století, byla Brazílie zemí, která měla co nabídnout z hlediska přírody, zemědělství a kultury. Avšak v době vzniku tohoto snímku se ve státě objevil přízrak hospodářské krize, prohloubené poklesem ceny kávy na světovém trhu v roce 1929. V Národním filmovém archivu se dochovala jen neúplná verze filmu. Originální kopie byla pravděpodobně virážovaná.

    Po projekci proběhne s ohledem na současnou politickou situaci v Brazílii diskuse na téma kulturního a ekonomického kolonialismu. Povede ji Štěpánka Huláková z Portugalského centra v Praze (Instituto Camões).


    Hlas krve

    Režie → Satjádžit Ráj
    Původní název → Apur Sansar
    Indie 1959 / CZT / 100 min. / 35 mm
    Hrají → hrají: Saumitra Čatterdží, Šarmila Thákurová, Alok Čakravartí / hudba: Ravi Šankar
    Cyklus → bio Ráj

    Po Žalozpěvu stezky a Nezdolném ukončil Ráj svoji trilogii filmem Hlas krve. Tady se setkáváme s Apuem jako mladým mužem, který po studiích obtížně hledá zaměstnání, zakládá za neobvyklých okolností rodinu, stává se otcem. Tragická událost však docela změní jeho další plány. Hlas krve měl v zemi svého vzniku ještě větší úspěch než první dva díly trilogie a na rozdíl od nich byl jako první Rájův film uveden v normální distribuci. Vedle Osamělé ženy je to asi umělecky nejsilnější indický film minulého století.

  • So 11/09

    Bandité z Orgosola + Jízda v bouři

    Cyklus → dvojí jízda

    dvojprogram Vittorio De Seta (1923–2011) a Monte Hellman (1932–2021)

    Bandité z Orgosola / Banditi a Orgosolo
    režie: Vittorio De Seta
    hrají: Michele Cossu, Peppeddu Cuccu, Vittorina Pisanoová
    Itálie 1961 / CZT / 91 min. / 35 mm
    Vittorio De Seta pocházel ze šlechtického rodu z Kalábrie, o „zapomenuté“ z italského jihu a o jejich vymírající svět se začal zajímat, když některé z nich blíže poznal během svého válečného zajetí. Po Banditech se rozestupy mezi dalšími hranými filmy náročného tvůrce zvětšují, na konci století se opět ojediněle vrací k dokumentu. Osud naštěstí De Setovi dopřál, že se směl – na pokraji zapomnění – dožít citelné rehabilitace. Zvěsti o znovuobjeveném klasikovi se nakonec kupodivu donesly až do našich končin. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě věnoval režisérovi v roce 2011 jednu ze svých retrospektivních sekcí a udělil mu Cenu za přínos světové kinematografii.


    Jízda v bouři / Ride in the Whirlwind
    režie: Monte Hellman
    hrají: Jack Nicholson, Cameron Mitchell, Millie Perkinsová, Harry Dean Stanton
    USA 1966 / CZT / 76 min. / 35 mm
    Velmi osobitá westernová variace na Vittoria De Setu a jeho Bandity z Orgosola. Sotva třicetiletý Jack Nicholson napsal scénář a zároveň si zahrál jednu z hlavních rolí. Stejně jako předchozí vynikající snímek Monte Hellmana, Střílení (1966), se i toto dílo odvíjí v existencialistické atmosféře upomínající na Samuela Becketta.

  • Ne 12/09

    UMPRUM dětem

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / HD pásmo / dílna / 3+

    Kino Ponrepo připomíná v září několika filmovými pásmy 70. výročí založení ateliéru animace na pražské UMPRUM. Během desetiletí jako existence tam vznikly stovky krátkých filmů, z nichž mnohé cílily primárně na dětské publikum. Speciální nedělní projekce UMPRUM dětem představí výběr z nich. Po projekci bude následovat animační dílna spolku Ultrafun: Animovat se bude pod kamerou. Konkrétní průběh se přizpůsobí podle konkrétních účastníků. Děti si můžou také přinést z domu nějakou hračku, kterou společně rozanimujeme.

    Program je součástí vzdělávací akce ANIMACE 70 pořádané Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze. Vstupné je zdarma.


    O Tondovi, který svítil (Filip Pošivač, 2011)
    Betonová džungle (Marie Urbánková, 2019)
    Kejklovačka (Jana Olexová, 1964)
    Cvrček a mravenci (Filip Pošivač, 2009)
    Chvěj (Kateřina Nováková, 1972)
    Otesánek (Linda Retterová, 2017)
    Pohádka o hvězdičce a mlsné žirafě (Marie Hostašová, 2005)
    Výprava (Barbora Zadražilová, 2009)


    kamera: Karel Slach

    pásmo krátkých filmů / celkem 95 min. / 35 mm

    Třináct minut
    režie: Petr Ruttner
    ČSR 1964 / 10 min. / 35 mm

    Alcron
    režie: Dušan Hanák
    ČSR 1963 / 10 min. / 35 mm

    Artisti
    režie: Dušan Hanák
    ČSR 1965 / 15 min. / 35 mm

    Učenie
    režie: Dušan Hanák
    ČSR 1965 / 14 min. / 35 mm

    Šibenica
    režie: Dušan Trančík
    ČSR 1969 / 32 min. / 35 mm

    Interview v metelici
    režie: Karel Slach
    ČSR 1969 / 14 min. / 35 mm

  • 37. týden
  • Po 13/09

    Videoarchiv uvádí / Český obraz elektronický 1994

    Cyklus → Paralelní kino

    V listopadu tohoto roku bude formou internetové databáze zpřístupněn nový fond sbírek NFA zaměřený na experimentální filmy a umělecká videa. Pod názvem Videoarchiv bude představeno více než sto prací od roku 1970 dodnes a tento počet se bude v budoucnu dále rozšiřovat. Zahájení provozu Videoarchivu předchází série tří on-line výstav, které ze sbírek NFA připravili kurátoři Martin Mazanec, Tomáš Pospiszyl a Lenka Střeláková. Ty budou zaměřené na novomediální díla filmových škol přelomu devadesátých let, první „velkou“ videovýstavu Český obraz elektronický a na sebereflexivní povahu experimentální tvorby ve vztahu k médiím. Během zahajovacího večera výstavního cyklu bude uvedeno průřezové pásmo dnes zapomenutých videí poloviny devadesátých let.

    Během večera budou uveden výběr méně známých videartových prací z výstavního souboru Českého obrazu. Uvádí Sylva Poláková a Markéta Jonášová, hosté: Lucie Svobodová, Martin Hřebačka, Zdeňka Čechová, Ivan Tatíček.

    Program:
    Michael Bielický: Perpetum mobile II (1990, 4 min 23 sec)
    René Slauka: Kytka (1994, 2 min 06 sec)
    Martin Hřebačka: Erosynta I (1994, 3 min 26 sec)
    Lucie Svobodová: Vteřina za vteřinou (1994, 4 min)
    René Slauka: Hlavolam (1994, 2 min 03 sec)
    Radek Pilař: Virtuální opona (1992, 5 min 21 sec)
    Zdeňka Čechová: Kontrasty života (1993, 6 min 20 sec)
    Marian Palla, Petr Váša: Větev (1994, 11 min 02 sec)


    Odvrácená tvář

    Režie → Miklós Jancsó
    Původní název → Oldás és kötés
    Maďarsko 1963 / CZT / 89 min. / 35 mm
    Hrají → Zoltán Latinovits, Béla Barsi, Andor Ajtay

    „Již v době, kdy vznikl film Odvrácená tvář, jsem cítil, že se musím odpoutat od takzvaných psychologických filmů. Dnes jsem pevně přesvědčen, že ony psychologické filmy nejsou současné. Na vrchol je vynesla hollywoodská technika a demagogie.“
    Miklós Jancsó

    Hlavní postava – lékař, snažící se zbavit životní krize – záměrně postrádá jakoukoli hlubší psychologizaci, umožňující porozumět jejím motivacím a vztahům ke světu. Prochází různými prostředími (nemocnice, umělecké dýchánky, večírky, venkov), v nichž se stává pasivním pozorovatelem, kterého se vnější dění osobně nedotýká.

  • Út 14/09

    Marta

    Režie → Marta Nováková
    ČR 2006 / 77 min. / 35 mm
    Hrají → Petra Špalková, Vojtěch Štěpánek, Jan Novotný

    projekce za účasti tvůrců

    Komorní psychologické drama tří lidí se odehrává v blíže nespecifikované válečné době (kostýmy ovšem odpovídají současnosti). Není jasné kdo, s kým a proč bojuje. Celovečerní filmový debut Marty Novákové se vyznačuje ponurou, klaustrofobickou atmosférou.

    Večery Asociace režisérů, scenáristů a dramaturgů jsou zaměřeny na ranou tvorbu členů ARAS. Každou projekci vždy uvede vybraný autor promítaného díla. Vedle filmového zážitku je cílem vytvořit pravidelný prostor a čas, ve kterém se budou scházet nejen členové ARASu a návštěvníci kina Ponrepo, ale také širší filmařská obec.
    program ve spolupráci s ARAS


    Nová vlna

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Nouvelle vague
    Francie 1990 / CZT / 89 min. / 35 mm
    Hrají → Alain Delon, Domiziana Giordano, Jacques Dacqmine, Christophe Odent

    „Já je někdo jiný.“
    Arthur Rimbaud

    „Kinematografie musí své území opustit. Musí se vydat tam, kde jí chybí půda pod nohama.“
    Jean-Luc Godard

    „…a to je přesně to, co se tady Godardovi podařilo. Tahle jeho vlna je opravdu nová. Máme tu modernistické postupy (citace, časovou diskontinuitu, opakování), použité s přesností skoro matematickou. Je tu ale i cosi, co si spojujeme s předmodernou: je to film harmonie, půvabu. Zobrazení přírody upomíná na malířství velkých krajinářů. Jednoduše se ten film ale popsat nedá. Možná potrvá padesát let, než najdeme jazyk, který by mu byl práv.“
    Harun Farocki

  • St 15/09

    Setkání s Václavem Táborským

    pásmo krátkých filmů / celkem 29 min. / 35 mm / vstup zdarma
    projekce za účasti režiséra

    Zablácené město
    ČSR 1963 / 8 min.

    Hostinec
    ČSR 1963 / 9 min.

    Dějiny na 8
    ČSR 1968 / 12 min.

    "V kontextu české dokumentární kinematografie zastupuje nepříliš početná filmografie Václava Táborského výjimečnou, humorně-kritickou reflexi někdejších poměrů. Bez úšklebné ironie, s laskavostí až nadměrnou, se ve svých krátkých filmových tvarech stává pozorovatelem z odstupu. Skrze observaci zdánlivě banálních úkonů člověka přináší ve finální montáži pohled zábavný a distancovaný, stále však uchovávající potřebnou míru společenské reflexe. Tyto satirické fejetony vycházejí z metody observace prostředí skrytou kamerou, jíž se stal Václav Táborský (nar. 28.9.1928) na našem území průkopníkem. Po absolutoriu na FAMU v roce 1952 nastoupil do Studia dokumentárního filmu v Krátkém filmu. Spolu s Jiřím a Františkem Papouškovými inicioval v první polovině šedesátých let vznik skupiny, jejímž cílem bylo dosáhnout co největší autenticity dokumentárního filmu. Režíroval ale také dva hrané celovečerní filmy pro mládež Útěk do větru (1964) a Zázračný hlavolam (1967). Po dokončení filmu Dějiny na 8 (1968), zkoumajícího humornou formou vazbu národních dějinných souvislostí s číslem osm, byl nucen s manželkou Dagmar odejít do emigrace. V kanadském Torontu působil jako pedagog na filmové fakultě York University až do roku 1990. Je autorem několika knih. V roce 2005 inicioval ve spolupráci s FAMU vznik Nadačního fondu na podporu mladých talentů v oblasti filmu a videa, pod jehož patronací uděluje každoročně finanční ocenění dvěma filmům z produkce AMU."
    Bohdan Bláhovec


    Strážce pláže v zimním období

    Režie → Goran Paskaljević
    Původní název → Čuvar plaže u zimskom periodu
    Jugoslávie 1976 / CZT / 80 min. / 35 mm
    Hrají → Irfan Mensur, Danilo Stojković, Mira Banjacová

    úvodní slovo: Marie Barešová, kurátorka Národního filmového archivu

    + krátké filmy
    Pan Hrstka
    režie: Goran Paskaljević
    ČSR 1969 / 8 min. / 35 mm

    Několik slov o lásce
    režie: Goran Paskaljević
    ČSR 1969 / 8 min. / 35 mm

    Hlavní hrdina získává práci hlídače pláže, která zajistí jemu i jeho novomanželce skromné bydlení. Mladý pár ovšem čelí kromě ekonomických obtíží především neustávajícímu invazivnímu přístupu rodičů. Celovečerní režisérův debut předznamenává řadu autorových typických prvků: kombinace tragiky a komiky, témata odcizení a exilu, nebo vyjádření postoje k politické situaci vlastní země. Autorem scénáře byl ovšem stejně jako u filmu Pes, který měl rád vlaky Gordan Mihić, jedna ze zásadních postav jugoslávského černého filmu. Nesmírně vyzrálá prvotina byla v roce 1976 zařazena do soutěže na Berlinale.

  • Čt 16/09

    Dantovo peklo

    Režie → Giuseppe de Liguoro – Francesco Bertolini – Adolfo Padovan
    Původní název → L’Inferno
    Itálie 1911 / CZT / 42 min. / 35 mm
    Hrají → Salvatore Papa, Arturo Pirovano, Giuseppe de Liguoro

    projekce s živým hudebním doprovodem

    + krátký film
    Dantovské obrazy Renata Guttusa / Immagini Dantesche di Guttuso
    režie: Libero Bizzarri
    Itálie 1961 / český dabing / 11 min. / 35 mm

    Němé Dantovo peklo skýtá (i při uvážení horšího stavu kopie) při každém zhlédnutí velké divácké potěšení, ne nepodobné tomu, jaké zažíváme nad zobrazením pekla (více či méně ovlivněným Dantovou nesmrtelnou básní) na obrazech malířů středověku či rané renesance. Za vznikem filmu Dantovo peklo stála skupina milánských mecenášů, převážně šlechticů, jako byl Giovanni Visconti, strýc Luchina Viscontiho. Inspirovali se příkladem Francie, kde v roce 1908 vzniklo sdružení Film d’art, usilující vůbec poprvé v historii o zařazení kinematografie mezi starší a respektované umělecké discipliny. Produkční firma Milano Films byla založena v roce 1910 a zahájila vlnu, která v roce 1913 vyvrcholí monumentální freskou Giovanniho Pastroneho Cabiria.


    Běda mi!

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Hélas pour moi
    Francie – Švýcarsko 1993 / CZT / 95 min. / 35 mm
    Hrají → Gérard Depardieu, Laurence Masliahová, Bernard Verley

    „October electroscop se zachvěl, ale usne.“
    Louis Aragon

    "V jednom polském městečku existoval zvláštní židovský obřad pocházející z dávných dob, který probíhal v lese vždy jednou za třicet let. Starý rabín, přesně znalý rituálu obřadu, jej před smrtí předával novému.
    Když nadešel čas, odvedl nový rabín malou skupinku věřících do lesa na dané místo a slavil obřad podle přesného rituálu. Poté se všichni vrátili.
    Uběhla léta. Když znovu přišel čas obřadu, i nový rabín zemřel. Do lesa odešli jen tři nebo čtyři věřící, kteří zůstali naživu od předchozího obřadu, spolu s několika novými stoupenci víry a s jiným rabínem.
    Když došli do lesa, nemohli si vzpomenout na přesné místo. „Je to na téhle mýtině,“ řekl jeden. „Vůbec ne,“ říkal jiný, „je to mnohem dál!“ Nakonec vybrali nějaké stanoviště, aniž by si byli zcela jisti, že je to to správné, oslavili obřad podle rituálů a vrátili se.
    O třicet let později zůstalo naživu už jen několik tehdejších nových stoupenců víry. Opět odešli do lesa pod vedením nového rabína doprovázeni skupinou mladých. Tentokrát nedokázali už znovu nalézt ani onu mýtinu. Všechno se změnilo, všechno se jim v paměti pomíchalo. A dokonce sám rituál obřadu se jim zdál nejistý, nepřesný. Měla se nejprve odříkat tahle modlitba? Nebo ta druhá? Už nevěděli.
    Udělali to, jak nejlépe uměli, a vrátili se do města.
    O třicet let později se do lesa vydala nová skupina vedená novým rabínem. Slyšeli vyprávět o nějakém významném obřadu, který se tam dříve odbýval. Který den? To se přesně nevědělo. V jaké podobě? To nebylo možno s jistotou říci.
    Rabín s věřícími hodiny bloudili v dešti po lese, aniž by uskutečnili obřad, a vrátili se. Potom se sešli v synagoze.
    Jeden z věřících sklíčeně řekl:
    „Všechno jsme zapomněli. Příště už ani nemusíme do toho lesa chodit.“
    „To je pravda,“ řekl rabín. „Zapomněli jsme všechny podrobnosti obřadu. Nevíme už dokonce ani, čemu měl sloužit. Ale není vše ztraceno. Ne, máme přesto dobrý důvod ke spokojenosti.“
    „Proč bychom měli být spokojení?“ tázali se věřící.
    „Nuže proto,“ pravil rabín, „že budeme vždycky moci vyprávět příběh.“

    Jean-Claude Carrière: Vyprávět příběh. NFA, Praha 1995, s. 91-92.


    Velmi podobnými slovy otevírá i Jean-Luc Godard jeden ze svých nejkrásnějších filmů s názvem Běda mi! Kdyby v něm vyprávěl nějaký příběh (což nedělá ani trochu), byla by to pověst o věrné Alkméné a o Diovi, který, aby ji mohl svést, na sebe vezme podobu jejího milovaného chotě Amfitryóna. Nacházíme se ovšem na konci minulého století, nikoli v antickém Řecku. Eins zwei drei, die Kunst ist frei.

  • Pá 17/09

    Dantovo peklo

    Režie → Harry Lachman
    Původní název → Dante’s Inferno
    USA 1935 / CZT / English friendly / 83 min. / 35 mm
    Hrají → Spencer Tracy, Henry B. Walthall, Claire Trevorová

    Navzdory názvu se v tomto případě nejedná o další vizualizaci Božské komedie, ale o pokus přenést některé její motivy do dramatu z Ameriky třicátých let minulého století. Z němého Dantova pekla z roku 1924 (Dante’s Inferno, r. Henry Otto) se zde nicméně cituje. V moderním příběhu hraje Spencer Tracy neukotveného muže pronásledovaného smůlou a bídou, který se rozhodne zvrátit svůj osud, i kdyby se měl vrhnout do područí hříchu. Tracyho partnerkou je Claire Trevorová (mj. Přepadení, 1939), role kazatele je jako stvořená pro Henryho B. Walthalla (mj. Zrození národa, 1914/15).


    Zlosynové

    Režie → György Szomjas
    Původní název → Rosszemberek
    Maďarsko 1978 / CZT / 86 min. / 35 mm
    Hrají → Djoko Rosić, János Derzsi, Mari Kissová, László Szabó

    Filmem Zlosynové navázal György Szomjas na svůj brilantně vystavěný a snímaný „pusta western“ Vítr jim hvízdá pod nohama (1976). Děj tentokrát situoval do západního Maďarska 1864, jehož legendární zbojníci sluli „beťári“.

  • So 18/09

    Zažít město jinak v Ponrepu

    Cyklus → Ponrepo dětem

    komentovaná projekce tematického pásma krátkých filmů / 35 mm, HD / 3+ / vstup zdarma

    Peter v samoobsluhe
    režie: Viktor Kubal
    ČSR 1970 / 7 min.

    Jen počkej! V.: Ve městě
    režie: Vjačeslav Kotěnočkin
    SSSR 1972 / 9 min.

    Autíčková romance
    režie: Ludvík Kadleček
    ČSR 1990 / 11 min.

    Žofínská plovárna
    režie: Jan Kříženecký
    Rakousko-Uhersko 1898 / 1 min.

    Jízda Prahou otevřenou tramvají
    režie: Jan Kříženecký
    Rakousko-Uhersko 1908 / 2 min.

    Cyklisté
    režie: Jan Kříženecký
    Rakousko-Uhersko 1898 / 1 min.

    Cvičení s kužely Sokolů malostranských
    režie: Jan Kříženecký
    Rakousko-Uhersko 1898 / 1 min.

    Máte rádi sousedské slavnosti? My ano, a proto se i naše kino zapojí do pouličního festivalu Zažít město jinak. Po projekci tematického pásma bude následovat komentované promítání filmů Jana Kříženeckého, které nám odhalí, jak vypadala Praha před více než sto lety.


    3x HaDivadlo v autorských záznamech / Maloměšťáci

    3x HaDivadlo v autorských záznamech
    Audiovizuální adaptace inscenací Maloměšťáci, Čevengur a Eyolf, které HaDivadlo spoluvytvořilo během pandemické sezony 2020/21, poprvé na filmovém plátně.

    Brněnský soubor se ve své 46. sezóně zaměřil na intermediální tvorbu. Klíčovými projekty se staly remediace her tří proslulých autorů realistické a raně modernistické éry: Gorkého, Ibsena a Andreje Platonova. Audiovizuální artefakty v autorské režii přitom nemají oporu v přímé reflexi okolnosti nouzového stavu (tak jako řada divadelních streamů a vysílaných on-line sérií), ale v tematizaci a prohloubení konceptů jevištních verzí. Vznikly tři svébytné „remediace“ vytvořené ve spolupráci s Českou televizí nebo studenty z FAMU, které také formálně rozvíjejí diskusi nad možnostmi filmově-divadelních adaptací a přenosu scénického jazyka do filmového, se všemi valéry.


    Maxim Gorkij / Maloměšťáci
    režie: Ivan Buraj – Jana Vlčková
    hrají: Cyril Drozda, Simona Peková, Táňa Malíková
    ČR 2020 / 108 min. / HD / vstup zdarma
    Petr by chtěl dostudovat práva a mít práci. Taťána by chtěla, aby jí Nil naslouchal a také aby ji miloval. Nil chce, aby přišel nový a spravedlivější svět. Polja chce jít do divadla.
    Ikonický text ruského realistického dramatu – debutové dílo Maxima Gorkého. Režijní záznam inscenace, za níž HaDivadlo získalo Cenu Divadelních novin (Nejlepší činohra 2019), rozvíjí temnou a demaskující perspektivu pohlížející na protagonisty mezigenerační tragédie jako na stíny cizího v nás. Za kulisami rudého bergmanovského interiéru s referencí k přelomu 19. a 20. století, se kroutí naše vrtkavá současnost, mizející příroda a divadelní šatna. Záznam vznikl v produkci ČT, televizní premiéra se odehrála 8. března 2021.
    „Víte, co to je láska? Láska!“

  • Ne 19/09

    3x HaDivadlo v autorských záznamech / Čevengur

    3x HaDivadlo v autorských záznamech
    Audiovizuální adaptace inscenací Maloměšťáci, Čevengur a Eyolf, které HaDivadlo spoluvytvořilo během pandemické sezony 2020/21, poprvé na filmovém plátně.

    Brněnský soubor se ve své 46. sezóně zaměřil na intermediální tvorbu. Klíčovými projekty se staly remediace her tří proslulých autorů realistické a raně modernistické éry: Gorkého, Ibsena a Andreje Platonova. Audiovizuální artefakty v autorské režii přitom nemají oporu v přímé reflexi okolnosti nouzového stavu (tak jako řada divadelních streamů a vysílaných on-line sérií), ale v tematizaci a prohloubení konceptů jevištních verzí. Vznikly tři svébytné „remediace“ vytvořené ve spolupráci s Českou televizí nebo studenty z FAMU, které také formálně rozvíjejí diskusi nad možnostmi filmově-divadelních adaptací a přenosu scénického jazyka do filmového, se všemi valéry.


    Andrej Platonov / Čevengur
    režie: Kateřina Dudová – Michael Jiřinec
    hrají: Mark Kristián Hochman, Jan Lepšík, Jiří M. Valůšek
    ČR 2021 / 80 min. / HD / vstup zdarma
    Čevengur je magický a mnohovrstevnatý román o smrti, Otci a pokroku (utopii). Ruský spisovatel a publicista Andrej Platonov (1899–1951) psal své vrcholné dílo, jurodivého „Švejka ze sovětské revoluce“ mezi roky 1926–1929 a čekaly ho léta perzekuce pro něj i jeho rodinu. K oficiálnímu vydání se naskytla příležitost až ve Francii v roce 1972.
    Rok 1917 – mladý Saša Dvanov je pověřen, aby prozkoumal, jak se komunismus usazuje na ruském venkově. Otevírá se katalog postav ubohého lidství, které si v noci potřebuje k někomu lehnout, aby necítilo tolik samoty. Lidi, příroda a stroje. Jsou dějiny jen permanentní apokalypsou? Kdy přijde blaho na zemi?
    Tvůrčí tým remediace vytvořil s respektem k původní inscenaci Jana Kačeny z roku 2018 sugestivní pandán. Spojili se přitom režisérovi spolužáci a kolegové z katedry dokumentu FAMU.
    „Talentovaný spisovatel, ale svině.“ (J. V. Stalin)
    „Pojďme si raději povídat...“ (Soňa)


    3x HaDivadlo v autorských záznamech / Eyolf

    3x HaDivadlo v autorských záznamech
    Audiovizuální adaptace inscenací Maloměšťáci, Čevengur a Eyolf, které HaDivadlo spoluvytvořilo během pandemické sezony 2020/21, poprvé na filmovém plátně.

    Brněnský soubor se ve své 46. sezóně zaměřil na intermediální tvorbu. Klíčovými projekty se staly remediace her tří proslulých autorů realistické a raně modernistické éry: Gorkého, Ibsena a Andreje Platonova. Audiovizuální artefakty v autorské režii přitom nemají oporu v přímé reflexi okolnosti nouzového stavu (tak jako řada divadelních streamů a vysílaných on-line sérií), ale v tematizaci a prohloubení konceptů jevištních verzí. Vznikly tři svébytné „remediace“ vytvořené ve spolupráci s Českou televizí nebo studenty z FAMU, které také formálně rozvíjejí diskusi nad možnostmi filmově-divadelních adaptací a přenosu scénického jazyka do filmového, se všemi valéry.


    Henrik Ibsen / Eyolf
    režie: Ivan Buraj
    hrají: Lucie Andělová, Matěj Nechvátal, Agáta Kryštůfková
    ČR 2021 / 97 + 45 min. / HD / vstup zdarma
    Henrik Ibsen 1894. Dům nad fjordem. Manželství Rity a Alfreda. Střední třída s majetkem a dítětem. Štěstí? Není to klišé?
    Méně uváděná osobní hra norského klasika přináší v Burajově inscenační – a nyní remediační – adaptaci do konfrontace s dneškem výzvu chladu a rekonstrukce sebe sama. Jak se postavit čelem trhlině zbořeného snu? Co když se domeček pro panenky zhroutí a syn Eyolfek utone v moři (svedený Krysařkou)? Není za co pykat? Individualismus a konzumování (se).
    Na scéně prázdného divadelního prostoru se tísní domácí hojnost a projekční plátno přenáší životy do světa iluze. Live Cinema (remediační koláž). Tam, kde zůstává pustina, nabízí se svět zaplnit a porozhlédnout se kolem.
    „Pod námi žijí chudí lidé!“

    V Ponrepu budou diskutovat: Ivan Buraj, Lukáš Janičík, Kateřina Dudová a další.

  • 38. týden
  • Po 20/09

    Otcové zakladatelé aneb Prvních deset let FAMU

    Cyklus → Paralelní kino

    AMU/FAMU75! K 75. výročí založení školy
    Akademie múzických umění i její Filmová a televizní fakulta slaví v letošním roce tři čtvrtě století od svého založení. Historii školy si v Ponrepu připomeneme hned několika tematicky zaměřenými bloky v rámci cyklu Paralelní kino. V jednotlivých pásmech představíme tvorbu od roku 1949 do roku 1989 v široké škále, od známých studentských filmů, přes zapadlé perly až po svéráznosti. Snímky jsou převážně na filmových kopiích a o jejich úvod a diskusi se postarají filmová historička Tereza Czesany Dvořáková a kurátorka Johana Ožvold a přizvaní hosté a tvůrci.

    Otcové zakladatelé aneb Prvních deset let FAMU
    Filmový obor Akademie múzických umění, jak se FAMU až do začátku padesátých let oficiálně nazývala, začali první posluchači studovat až se zpožděním – uprostřed akademického roku 1946/47. Škola neměla žádnou filmovou techniku a první natáčení proběhlo až v druhém semestru, který se doháněl během soustředění v Lešné v létě 1947. Praktická cvičení se začala natáčet až později pod organizačním vedením Československého filmového ústavu, tedy předchůdce dnešního Národního filmového archivu. První filmy FAMU měly premiéru v roce 1949. V pásmu uvidíme dokumentární i hrané studentské filmy z období čtyřicátých a padesátých let, jež v sobě odrážejí jak poválečnou atmosféru a budovatelské úsilí, tak humor nebo i zdravou míru studentské drzosti a rozpustilosti.

    Není železo jako železo
    režie: Ján Šmok / 1949 / 17 min.

    Věděli si rady
    režie: Vojtěch Jasný – Karel Kachyňa / 1949 / 19 min.

    Stráž míru
    režie: Jaroslav Šikl / 1953 / 11 min.

    První oběd
    režie: Ivo Paukert / 1953 / 6 min.

    Ó, ti lektoři
    režie: Vladimír Svitáček / 1953 / 7 min.


    Závod o Velkou cenu

    Režie → Goran Marković
    Původní název → Nacionalna klasa do 785 ccm
    Jugoslávie 1979 / CZT / 98 min. / 35 mm
    Hrají → Dragan Nikolić, Bogdan Diklić

    + krátký film
    Paní vrátná
    režie: Srđjan Karanović
    ČSR 1968 / 7 min. / 35 mm

    Úspěch nízkorozpočtového celovečerního debutu umožnil Goranu Markovićovi realizovat v mnohem lepší produkci starší scénář ke snímku Závod o Velkou cenu. Hlavní roli v něm ztvárnila hvězda jugoslávského filmu Dragan Nikolić. Ten představuje mladého frajírka, který se bezhlavě soustředí jen na svou závodnickou kariéru. Budoucnost však není jen v jeho rukách. Jako předfilm uvádíme školní film Markovićova spolužáka Srdjana Karanoviće, vtipnou reportáž o důležité postavě pražského kolejního života.

    „Závod o Velkou cenu je film nejvíc ovlivněný studiem v Čechách. České filmy byly filmy o malých lidech a jejich příběhy byly obyčejný. V tom byl takový specifický humor. Byly to povídky prakticky o ničem, ale nějakým krásným způsobem to fungovalo a mělo svoji poetiku, která byla fantastická. Když jsem skončil FAMU a když se stalo to všechno v roce 1968, chtěl jsem udělat něco jako hommage mého pobytu v Praze. Proto si myslím, že je to český film. Každý autor si na začátku kariéry udělá nějaký film, který se týká jeho osobně. Když natočíte dvacet filmů, nemůžete všechny dělat o sobě. Ale u prvního filmu je skoro pravidlem, že je o člověku, který ho dělá. Je to takové jeho představení, otevření, vystoupení na světlo. Ten film asi je o mně, nebo o světě, ve kterém jsem žil. To bylo takové všeobecné klima u mladých lidí, že jiní lidé rozhodují o jejich životech a oni nemají ani možnost, ani sílu, aby si sami udělali svůj život, jak chtějí.“
    Goran Marković

  • Út 21/09

    Chceš-li být šťasten

    Režie → Nikolaj Gubenko
    Původní název → Jesli chočeš byť sčastlivym
    SSSR 1974 / český dabing / 66 min. / 35 mm
    Hrají → ikolaj Gubenko, Žanna Bolotovová, Vasilij Šukšin

    úvodní slovo: Tomáš Hála

    Zčásti do Indie situovaný melodram o manželech rozdělených odlišným povoláním, s režisérem Gubenkem a jeho ženou Žannou Bolotovovou v hlavních rolích. Název vychází z aforismu lidového mudrce Kozmy Prutkova: Chceš-li být šťasten, buď jím!


    Pirátova nevěsta

    Režie → Nelly Kaplanová
    Původní název → La Fiancée du pirate
    Francie 1969 / CZT / 75 min. / 35 mm
    Hrají → Bernadette Lafontová, Georges Géret, Michel Constantin

    Klasické dílo francouzského feministického filmu od autorky, jež se v padesátých letech minulého století, po přesídlení z Buenos Aires do Paříže, stala múzou André Bretona a Abela Gance. Sarkastický příběh o dívce, která výstředním chováním prostitutky vyvolá v městečku skandál, když bizarním způsobem odhalí pokryteckou morálku místní honorace. Ve vedlejší postavě jménem Ježíš se objeví známý režisér Louis Malle.

  • St 22/09

    I život, i slzy, i láska

    Režie → Nikolaj Gubenko
    Původní název → I žizň, i sljozy, i ljubov
    SSSR 1983 / CZT / 94 min. / 35 mm
    Hrají → Žanna Bolotovová, Fjodor Nikitin, Jelena Fadějevová

    úvodní slovo: Tomáš Hála

    Úsměvný až satirický pohled na obyvatele domova zasloužilých důchodců, které se nová lékařka snaží vyburcovat k aktivitě, je reflexí nad stářím a jeho vztahem k současnosti. Na Všesvazovém festivalu byl Nikolaj Gubenko oceněn za režii a Fjodor Nikitin za nejlepší mužský herecký výkon.


    Rocková skupina Pes plešatec

    Režie → György Szomjas
    Původní název → Kopaszkutya
    Maďarsko 1981 / CZT / 93 min. / 35 mm
    Hrají → Gyula Deák Bill, László Földes

    Drsný pohled do zákulisí rockové kapely z předměstí. Pro československou normalizační distribuci nepřijatelný snímek z „bratrského“ Maďarska byl nakonec zakoupen s fatálním zpožděním teprve v době „perestrojky“ a v polistopadové situaci už nemohl získat pozornost, jakou by si zasloužil.

  • Čt 23/09

    Zakázaná zóna

    Režie → Nikolaj Gubenko
    Původní název → Zapretnaja zona
    SSSR 1988 / CZT / 86 min. / 35 mm
    Hrají → Žanna Bolotovová, Kirill Lavrov, Innokentij Smoktunovskij

    úvodní slovo: Tomáš Hála

    O vztazích mezi obyvateli chatové rekreační osady, poblíž níž probíhají obnovovací práce po živelné pohromě. Poslední film, který Nikolaj Gubenko natočil předtím, než byl Michailem Gorbačovem jmenován ministrem kultury (nedlouho poté zaniknuvšího) státu, který si říkal Sovětský svaz.


    Kainovo znamení

    Režie → Janusz Majewski
    Původní název → Czarny wąwóz
    ČSR – Polsko 1989 / 101 min. / 35 mm
    Hrají → Olaf Lubaszenko, Petr Čepek, Michal Pawłicki, Sabina Laurinová

    + krátký film
    Album usvědčuje / Album Fleischera
    režie: Janusz Majewski
    Polsko 1963 / český dabing / 15 min. / 35 mm

    Historické drama odehrávající se během prusko-rakouské války v roce 1866. Protagonistou vyprávění je student Ludvík Machl (polský herec Olaf Lubaszenko dabovaný Antonínem Navrátilem), který doplácí na to, že ve slabé chvilce svolil ke spolupráci s tajnou policií. Mladík, původně vyznávající revoluční ideály, musí pracovat jako rakouský špicl a ztrácí postupně rodinu, přátele, lásku i lidskou důstojnost. V příběhu rezonuje dobová politická situace: novelu Život za podpis napsal spisovatel a scenárista Vladimír Körner jako reminiscenci osudů všech, kteří byli donuceni spolupracovat se státní bezpečností.

  • Pá 24/09

    Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu)

    Režie → Karek Vachek / kamera: Karel Slach
    ČR 1996 / 214 min. / 35 mm

    Karek Vachek / Karel Slach

    Karel Vachek opouští Prahu. Se dvěma autobusy, v nichž shromáždil umělce, vědce a jiné zajímavé osobnosti, vyjíždí do Českého Krumlova a během svého „sestavování nové vlády“ s nimi diskutuje především nad otázkou občanských, ale i tvůrčích a životních postojů. Jiří Krejčík věští soumrak civilizace, Ivan Jirous krade profesoru Žilkovi polévku, Petr Cibulka odhaluje komunistická spiknutí a Karel Vachek předvádí vlastní rekonstrukci bitvy u Sudoměře. Tomáš Vorel spí... Mnohovrstevný filmový esej je někdy označován za nejvýznamnější filmové dílo Karla Vachka.

  • So 25/09

    O slavnosti a hostech

    Režie → Jan Němec
    ČSR 1966 / English friendly / 68 min. / DCP
    Hrají → Ivan Vyskočil, Jan Klusák, Jiří Němec, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká

    digitálně restaurovaný film

    Druhým filmem Jana Němce po existenciálním válečném dramatu Démanty noci (1964) bylo subversivní podobenství O slavnosti a hostech. Skupina přátel, ztvárněných předními osobnostmi tehdejší československé intelektuální scény, přichází na narozeninovou oslavu vlivného muže. Přestože bodrý hostitel všechny s úsměvem vítá, přibývající varovné signály napovídají, že průběh oslavy konající se pod slunným letním nebem nebude zcela idylický. Zlověstné podtóny zesílí, když jeden z hostů odmítne dál předstírat lhostejnost, vyjádří vlastní názor a oslavu opustí. Doboví mocipáni si studii hierarchizovaných společenských vztahů vyložili jako proti-socialistickou politickou alegorii o mocenských mechanismech nastavených tak, aby odstranily jakoukoli odchylku. Poté, co se film v roce 1968 nakrátko dostal do kin, bylo další jeho promítání zakázáno. Interpretačně otevřená absurdita, v níž kritici spatřovali ozvuky Kafky, Ionesca či Buñuela, ale rezonovala také u zahraničních diváků a dál tak sklízela úspěchy alespoň v cizině. Na scénáři i výtvarné podobě oceňovaného snímku se výrazně podílela spisovatelka, scenáristka a výtvarnice Ester Krumbachová.

    Digitální restaurování tohoto filmu z daru paní Milady Kučerové a pana Eduarda Kučery realizoval Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie ve společnostech UPP a Soundsquare.

    Zdrojem pro digitalizaci byly originální negativ obrazu a negativ zvuku. Materiály jsou uloženy v Národním filmovém archivu. Restaurování proběhlo v roce 2021.


    Cannes 2020 / Semaine de la critique / Oficiální výběr krátkometrážních filmů

    / CZT / English friendly / celkem 154 min. / HD / vstup zdarma / úvodní video Léo Soesanto (Týden kritiky, Cannes)

    59. ročník Semaine de la critique (Týden kritiky) se poprvé nemohl konat podle plánu na festivalu v Cannes. Pro zachování kontinuity a splnění svého závazku připravil umělecký ředitel Charles Tesson a výběrová komise pod vedením Léa Soesantoa pásmo deseti krátkých filmů, které představuje mladé nadějné filmaře z různých částí světa. V Ponrepu uvedeme Semaine de la critique již podeváté. Stejný vybraný program bude letos promítnut také v Cinémathèque française a v New Yorku.
    V neděli program pokračuje výběrem aktuálního soutěžního ročníku, posledního pod taktovkou Charlese Tessona, kterého v pozici umělecké ředitelky nahradila Ava Cahenová.

    22. srpna tohoto roku / August 22, This Year
    režie: Graham Foy
    Kanada 2020 / 15 min.
    Meditace o smrti a kolektivním vnímání smrtelnosti.

    K večeru / Axşama doğru
    režie: Teymur Hajiyev
    Ázerbájdžán 2020 / 12 min.
    Pár, pro nějž fyzická blízkost není blízkostí duchovní, se vydává na rodinnou akci.

    Dustin / Dustin
    režie: Naïla Guiguet
    Francie 2020 / 20 min.
    Technopárty v opušteném skladišti. Jak se blíží noc, kolektivní hysterie se mění v sladkou melancholii a euforie v touhu po něžnosti.

    Cizinka / Forastera
    režie: Lucía Aleñar Iglesias
    Španělsko 2020 / 19 min.
    Antonia tráví léto na Mallorce, kde poznává dosud skryté podobnosti mezi ní a její mrtvou babičkou.

    Dobrý, díky. A ty? / Good Thanks, You?
    režie: Molly Manning Walker
    Velká Británie 2020 / 13 min.
    Po fyzickém napadení zůstává Amy nemluvná a obtížně hledá pochopení ve svém okolí.

    Něco obrovského! / Humongous!
    režie: Aya Kawazoe
    Japonsko 2020 / 11 min.
    Eiko pronásledují vzpomínky z dětství, v nichž je obklopena obrovským hlukem. Jsou to opravdu vzpomínky, nebo sny, nebo snad současná skutečnost?

    Stanice Maalbeek / Maalbeek
    režie: Ismaël Joffroy Chandoutis
    Francie 2020 / 15 min.
    Sabine pátrá po chybějících obrazech dne, který navždy zanechal stopu v paměti mnoha lidí. Jen ona si nic nepamatuje.

    Marlon Brando / Marlon Brando
    režie: Vincent Tilanus
    Nizozemsko 2020 / 19 min.
    Nerozluční přátelé, Cas a Naomi, absolvují střední školu. Pohled do budoucna se stane zkouškou jejich vztahu.

    První menstruace / Menarca
    režie: Lillah Halla
    Brazílie 2020 / 22 min.
    V brazilské rybářské vesnici žije dívka Nanã, jež se s pomocí pirani vzepře nevyhnutelnému osudu.

    Bílá zlatá rybka / White Goldfish
    režie: Jan Roosens – Raf Roosens
    Belgie 2020 / 8 min.
    Desetiletá Stella nečekaně odhalí důvěrný vztah své matky s tajemnou Patty.

  • Ne 26/09

    Třetí princ

    Režie → Antonín Moskalyk
    ČSR 1982 / 84 min. / 35 mm / 6+
    Hrají → Libuše Šafránková, Petr Trávníček, Jana Hlaváčová, Luděk Munzar
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Královna Země lva truchlí nad ztrátou jediného syna, a tak jí děvče ze skupiny potulných kejklířů poradí, aby nechala rybáře ulovit jedinou rybu. Rybí maso má sníst královna, hlavu má dát psici, vývar má vypít kobyla a kosti mají být zakopány v zahradě. Posléze se královně narodí dvojčata Jaroslav a Jaromír, kteří vyrostou za rok o tolik, o kolik jiní za sedm let. Když dospějí, zamiluje se Jaromír do obrazu tajemné princezny ze Země démantových skal a vydává se ji hledat. Aby princeznu získal, musí splnit tři úkoly…


    Cannes 2021 / Semaine de la critique / Oficiální výběr krátkometrážních filmů I

    / CZT / English friendly / celkem 97 min. / HD / úvodní video Léo Soesanto (Týden kritiky, Cannes)

    Brutalia, dny dřiny / Brutalia, Days of Labour
    režie: Manolis Mavris
    Řecko – Belgie 2021 / 25 min.
    Dokonale identické dívky ve vojenských uniformách pracují ve dne i v noci. Matriarchální a oligarchická společnost. Co by se stalo, kdybychom včely nahradili lidmi? Anna pozoruje svět svého úlu. Protože nemůže souhlasit s násilím, které ji obklopuje, bude nucena učinit radikální rozhodnutí.

    Lili úplně sama / Duo Li
    režie: Zou Jing
    Hong Kong – Čína 2021 / 22 min.
    Mladá matka Lili žije se svým manželem, hazardním hráčem v odlehlé části Sečuánu. Osamělá a chudá míří do města ve snaze vydělat dost peněz na záchranu svého umírajícího otce.

    Pozvání / Fang Ke
    režie: Hao Zhao a Yeung Tung
    Čína 2021 / 13 min.
    Během léta roku 2008 přijede osmiletý chlapec krátce navštívit svého otce v Hong Kongu, aby zde požádal o trvalé bydliště. Když se návštěva chýlí ke konci, je pro ně čím dál těžší hovořit o tom, co jeden od druhého chtějí.

    Skrytý / Inherent
    režie: Nicolai G. H. Johansen
    Dánsko 2021 / 16 min.
    Gotický horor se střetává s mladistvým románkem na malém městě, kde sledujeme dívku toulající se ulicemi, jež se zajímá o chlapce. Brzy se ukáže, že je s něčím úzce spjata. V podkroví jejího domu sídlí zlověstná bytost, které slouží. Její posedlost vzrůstá a ona je rozpolcená mezi svými touhami a pouty.

    Zvonek 15 / Interfon 15
    režie: Andrei Epure
    Rumunsko 2021 / 21 min.
    Několik lidí objeví ženu v bezvědomí, která leží před jejich domem. Přestože bydlí ve třetím patře, nikdo neví, jak se jmenuje. Během čekání na pomoc přemítají sousedé o jejím i svém životě.


    Cannes 2021 / Semaine de la critique / Oficiální výběr krátkometrážních filmů II

    / CZT / English friendly / celkem 97 min. / HD / úvodní video Léo Soesanto (Týden kritiky, Cannes)

    vstup zdarma se vstupenkou z prvního pásma večera

    Pokud se nezlomí / Ma shelo nishbar
    režie: Elinor Nechemya
    Izrael 2021 / 23 min.
    Alona a Hagar se jako dvě zbloudilé dívky toulají ulicemi Haify během jednoho zimního dne. Jedna uniká před svým životem, druhá před svou budoucností.

    Černé slunce / Noir-Soleil
    režie: Marie Larrivé
    Francie 2021 / 20 min.
    Po zemětřesení v Neapolském zálivu je nalezeno tělo muže. Během cesty do Itálie na testy DNA zastihne Dina a jeho dceru Victorii minulost.

    Bez rizika / Safe
    režie: Ian Barling
    USA 2021 / 16 min.
    Jedné zimní noci v Atlantic City se musí manažer zaniklého kasina vypořádat se svým rodičovským selháním, když jeho neukázněný syn od něj potřebuje pomoc.

    Černošský voják / Soldat noir
    režie: Jimmy Laporal-Trésor
    Francie 2021 / 26 min.
    Francie v roce 1986. Když Hughes, mladý muž z francouzské Západní Indie, objeví novou reklamu na produkty společnosti Freetime, je to šok. Francie, jeho rodná země, které vděčí za svůj život a identitu, ho považuje za kanibala. To je počátek radikálního uvědomění, které je podněcováno hněvem a frustrací.

    Über Wasser
    režie: Jela Hasler
    Švýcarsko 2021 / 12 min.
    Letní čas ve městě. Chlad ranního koupání v řece rychle zmizí, jakmile horko zhorší každodenní bezvýznamné nepříjemnosti. Když se Eli pokouší uniknout omezenosti a nervozitě města, neustále naráží na agresivitu. Její hněv se začíná stupňovat.

  • 39. týden
  • Po 27/09

    Noční děs + Příchozí z temnot

    / projekce s živým hudebním doprovodem Libora Mikyšky a úvodem Terezy Frodlové (Národní filmový archiv)

    Noční děs
    režie: Jan A. Palouš
    hrají: Alois Charvát, Růžena Šlemrová, Richard Menšík, Václav Vydra st.
    Rakousko-Uhersko 1914 / 19 min. / 35 mm
    Za námět filmu posloužila skutečná noční příhoda, kterou František Langer zažil na pražské ulici se spisovatelem Jaroslavem Haškem. Snímek natočen svépomocí vinohradských herců. První film, o jehož natáčení byla větší zmínka v novinách. Při filmování scény na mostě císaře Františka I. (dnešní most Legií), v níž Alois Charvát mává v běhu novinami a křičí, že není mrtev, byl herec zatčen policejním radou Viktorem Chumem, předveden na komisařství a pokutován 50,– K. Novinová zpráva byla dobrou reklamou pro uvedení filmu v kinech.


    Příchozí z temnot
    režie: Jan S. Kolár
    hrají: Theodor Pištěk, Anny Ondráková, Karel Lamač, Josef Šváb-Malostranský
    ČSR 1921 / 62 min. / 35 mm
    Jeden z prvních českých filmů hraných v cizině. Pod názvem Redivivus byl uveden v Německu, Rakousku, Francii a Velké Británii.
    Díky překopírování archivní kopie se dvěma zaměněnými kotouči se pro několik generací cinefilů stal příběh o vzkříšení mrtvoly z šestnáctého století ještě záhadnější – až do vzniku restaurované verze, která byla představena na karlovarském festivalu v roce 2013. Neříkejte dopředu, že víte, která z verzí je lepší!


    Nová vlna

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Nouvelle vague
    Francie 1990 / CZT / 89 min. / 35 mm
    Hrají → Alain Delon, Domiziana Giordano, Jacques Dacqmine, Christophe Odent

    „Já je někdo jiný.“
    Arthur Rimbaud

    „Kinematografie musí své území opustit. Musí se vydat tam, kde jí chybí půda pod nohama.“
    Jean-Luc Godard

    „…a to je přesně to, co se tady Godardovi podařilo. Tahle jeho vlna je opravdu nová. Máme tu modernistické postupy (citace, časovou diskontinuitu, opakování), použité s přesností skoro matematickou. Je tu ale i cosi, co si spojujeme s předmodernou: je to film harmonie, půvabu. Zobrazení přírody upomíná na malířství velkých krajinářů. Jednoduše se ten film ale popsat nedá. Možná potrvá padesát let, než najdeme jazyk, který by mu byl práv.“
    Harun Farocki

  • St 29/09

    Památky v pohybu: Československé kulturní dědictví a dokumentární film mezi lety 1948 a 1956

    / celkem 129 min. / 35 mm

    pásmo krátkých filmů

    Zámky se otvírají
    režie: K. M. Walló
    ČSR 1948 / 8 min.

    Karlštejn
    režie: Svatopluk Studený
    ČSR 1956 / 16 min.

    Staletá krása
    režie: Svatopluk Studený
    ČSR 1955 / 39 min.

    České středohoří
    režie: František Lukáš
    ČSR 1956 / 11 min.

    Moravská gotika
    režie: Jan Fuksa
    ČSR 1955 / 13 min.

    Betlémská kaple
    režie: A. F. Šulc
    ČSR 1954 / 42 min.

    Komentované pásmo dobových krátkometrážních dokumentárních filmů a jejich ukázek nabídne dosud téměř nereflektovaný úhel pohledu na problematiku československé památkové péče konce čtyřicátých a první poloviny padesátých let 20. století. Nastíní kontext změn, jež se po roce 1948 odehrály na poli oficiální politiky i v oblastech památkové péče a nonfikčního filmu, a poukáže na jejich méně známé spojitosti. Jednotlivé snímky věnované regionálním památkám nahlédne v novém světle rozkrytím jejich významových vrstev a zasazením do širší sítě vztahů dobových aktérů, institucí a objektů.
    Programem provedou teoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová a historik soudobých dějin Michal Kurz.
    Program vzniká ve spolupráci s výzkumným projektem HERA Victor-E.


    A sedmnáct jim bylo let

    Režie → Miklós Jancsó
    Původní název → Így jöttem
    Maďarsko 1964 / CZT / 100 min. / 35 mm
    Hrají → András Kozák, János Görbe, Sergej Nikoněnko

    „Nemyslím si, že jsem přímo ovlivněn režiséry jako Bergman nebo Godard, které velmi obdivuji. Naopak, v počátcích mé tvorby existuje vědomý a záměrný odkaz na tvorbu Michelangela Antonioniho. Dlouhé sekvence, jak jsem je ve svých filmech používal já, jsou přiznaným odkazem na Antonioniho dlouhé záběry.“
    Miklós Jancsó

    „Film vypráví příběh maďarského válečného zajatce z konce druhé světové války. Mladík je poslán, aby pomohl ruskému vojákovi strážit malý statek sovětské armády uprostřed opuštěného území, obehnaného minovým polem. Ačkoli každý mluví jazykem, kterému ten druhý nerozumí, a jeden z nich je vězněm, zatímco druhý jeho věznitelem, stanou se z nich postupně přátelé... Příznačným důsledkem vyprázdněného prostoru, v němž se oba nacházejí, je u Jancsóa užití kamery, jejíž pohyby se stávají na postavách nezávislými. Ve zcela homogenním prostoru absentují ulice a cesty, které by vymezovaly pohyby postav, a nachází se zde pouze několik náhodně rozmístěných staveb či stromů, které mohou poskytnout velmi částečnou orientaci. Prostor je tudíž strukturován téměř výhradně skrze pohyby kamery a postav – ty však zůstávají nahodilé a neočekávané.“
    András Bálint Kovács

  • Čt 30/09

    Sedm desetiletí ateliéru animace na UMPRUM

    / 35 mm / vstup zdarma

    pásmo krátkých filmů s úvodem Michaely Režové a hostů z UMPRUM

    Kino Ponrepo připomíná v září několika filmovými pásmy 70. výročí založení ateliéru animace na pražské UMPRUM. Třetí z nich uvádíme v předvečer konference, kterou letošní ateliérové oslavy vyvrcholí. Vzpomínkový večer zahájíme v Ponrepu pásmem krátkých filmů sestaveným výhradně z filmových kopií, do kterého jsme zařadili výběr reprezentující ateliérovou audiovizuální animovanou tvorbu. UMPRUM pořádá studijní projekci v prostoru klasického kina umožňujícího výjimečně vyniknout obrazu promítaného z materiálu způsobem, které škola již nemůže nabídnout.

    Program je součástí vzdělávací akce ANIMACE 70 pořádané Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze. Vstupné je zdarma.


    Běda mi!

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Hélas pour moi
    Francie – Švýcarsko 1993 / CZT / 95 min. / 35 mm
    Hrají → Gérard Depardieu, Laurence Masliahová, Bernard Verley

    „October electroscop se zachvěl, ale usne.“
    Louis Aragon

    "V jednom polském městečku existoval zvláštní židovský obřad pocházející z dávných dob, který probíhal v lese vždy jednou za třicet let. Starý rabín, přesně znalý rituálu obřadu, jej před smrtí předával novému.
    Když nadešel čas, odvedl nový rabín malou skupinku věřících do lesa na dané místo a slavil obřad podle přesného rituálu. Poté se všichni vrátili.
    Uběhla léta. Když znovu přišel čas obřadu, i nový rabín zemřel. Do lesa odešli jen tři nebo čtyři věřící, kteří zůstali naživu od předchozího obřadu, spolu s několika novými stoupenci víry a s jiným rabínem.
    Když došli do lesa, nemohli si vzpomenout na přesné místo. „Je to na téhle mýtině,“ řekl jeden. „Vůbec ne,“ říkal jiný, „je to mnohem dál!“ Nakonec vybrali nějaké stanoviště, aniž by si byli zcela jisti, že je to to správné, oslavili obřad podle rituálů a vrátili se.
    O třicet let později zůstalo naživu už jen několik tehdejších nových stoupenců víry. Opět odešli do lesa pod vedením nového rabína doprovázeni skupinou mladých. Tentokrát nedokázali už znovu nalézt ani onu mýtinu. Všechno se změnilo, všechno se jim v paměti pomíchalo. A dokonce sám rituál obřadu se jim zdál nejistý, nepřesný. Měla se nejprve odříkat tahle modlitba? Nebo ta druhá? Už nevěděli.
    Udělali to, jak nejlépe uměli, a vrátili se do města.
    O třicet let později se do lesa vydala nová skupina vedená novým rabínem. Slyšeli vyprávět o nějakém významném obřadu, který se tam dříve odbýval. Který den? To se přesně nevědělo. V jaké podobě? To nebylo možno s jistotou říci.
    Rabín s věřícími hodiny bloudili v dešti po lese, aniž by uskutečnili obřad, a vrátili se. Potom se sešli v synagoze.
    Jeden z věřících sklíčeně řekl:
    „Všechno jsme zapomněli. Příště už ani nemusíme do toho lesa chodit.“
    „To je pravda,“ řekl rabín. „Zapomněli jsme všechny podrobnosti obřadu. Nevíme už dokonce ani, čemu měl sloužit. Ale není vše ztraceno. Ne, máme přesto dobrý důvod ke spokojenosti.“
    „Proč bychom měli být spokojení?“ tázali se věřící.
    „Nuže proto,“ pravil rabín, „že budeme vždycky moci vyprávět příběh.“

    Jean-Claude Carrière: Vyprávět příběh. NFA, Praha 1995, s. 91-92.


    Velmi podobnými slovy otevírá i Jean-Luc Godard jeden ze svých nejkrásnějších filmů s názvem Běda mi! Kdyby v něm vyprávěl nějaký příběh (což nedělá ani trochu), byla by to pověst o věrné Alkméné a o Diovi, který, aby ji mohl svést, na sebe vezme podobu jejího milovaného chotě Amfitryóna. Nacházíme se ovšem na konci minulého století, nikoli v antickém Řecku. Eins zwei drei, die Kunst ist frei.