Program

09/2021 (Změnit)
  • 35. týden
  • St 01/09

    Smrt labutě

    Režie → Jean Benoît-Lévy – Marie Epsteinová
    Původní název → La mort du cygne
    Francie 1937 / CZT / 85 min. / 35 mm
    Hrají → Yvette Chauviréová, Mia Slavenska, Jean Périer

    „Jean Benoît-Lévy, vzděláním lékař, se věnoval po celý život vědecké, výukové a osvětové kinematografii. Vedle toho vytvořil několik hraných filmů němých i zvukových, které jsou vesměs počítány k francouzské filmové klasice – vzpomeňme jen u nás hraných Dětí velkoměsta (La Maternelle) z roku 1933. Jejich společným rysem je zaměření na dětské hrdiny, jejichž strádání svět dospělých nechce rozumět. Poblouzněné zbožňování, jímž malá žačka baletní školy pařížské Velké opery Rose Souris zahrnuje svou „patronku“ balerínu slečnu Beaupré (Yvette Chauviré), ji dovede až ke spáchání strašného činu.

    „Abychom tuto dramatickou konstrukci proměnili ve skutečný děj, její aktéry v bytosti z masa a krve, musili jsme se nejprve sžít s prostředím,“ říká Jean Benoît-Lévy, „skutečně jsme prožili několik měsíců v pařížské Opeře, v tomto chrámu tance, akademii i manéži.“ A právě to je na filmu nejcennější – velmi věrné, přesvědčivé i chápavé vystižení atmosféry tohoto centra tanečního světa, vnímaného okouzlenýma očima budoucích tanečníků a tanečnic. Na filmu je cenné i to, že nám zachycuje i dobové jevištní provedení některých baletů klasického repertoáru v Lifarově choreografii – Chopinových Sylfid i valčíku z Gounodova Fausta. Z připravovaného filmového baletu nevidíme než neoklasické sólo, předvedené s neobyčejným temperamentem i brilancí Jihoslovankou Miou Slavenskou.
    Ludvík Šváb (Taneční listy)

    Kurátor NFA Jiří Horníček před projekcí uvede dva vybrané soukromé filmy Ludvíka Švába.

    Před každou projekcí je možné zakoupit si knihu Ludvík Šváb: Uklidit až po mé smrti se slevou 20 % → https://www.eshop.nfa.cz/ludvik-svab-uklidit-az-po-me-smrti


    Rašómon

    Režie → Akira Kurosawa
    Původní název → Rašómon
    Japonsko 1950 / CZT / 82 min. / 35 mm
    Hrají → Toširó Mifune, Mačiko Kjóová, Takaši Šimura

    „Sladit herecký projev se scénářem tak, aby vše působilo komplexním dojmem, je pro mne něco přirozeného. Najdu určitou rovnováhu, aťsi třeba nedokonalou. S dokonalou rovnováhou jsem se v kinematografii setkal jedině v Rašómonovi. Jenže abych vám vysvětlil proč, potřeboval bych k tomu celý jeden večer, projekci toho filmu a láhev vína...“
    Werner Herzog

    Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm.

  • Čt 02/09

    Postava k podpírání

    Režie → Pavel Juráček / spolurežie: Jan Schmidt
    ČSR 1963 / English friendly / 38 min. / DCP
    Hrají → Karel Vašíček, Ivan Růžička, Pavel Bártl

    digitálně restaurovaný film

    Snímek, který navzdory své pouze středometrážní délce patří už čtyřicet let k těm českým filmům, které měly a mají výborné renomé na různých zahraničních přehlídkách a retrospektivách, je "kafkovským zobrazením absurdních situací, souvisejících s obdobím ,kultuʻ, jehož absurdnost jsme si nedokázali ani uvědomovat". Na vysvětlenou k titulu: postava k podpírání je kamenná bytost, na jejíchž bedrech spočívá velká tíha. Zde konkrétně tíha údělu, nedovolujícímu panu K. vrátit ve vší korektnosti vypůjčenou kočku domácí. Zmíněné historické období sice dávno skončilo, ale hledání pokračuje dodnes...


    Případ pro začínajícího kata

    Režie → Pavel Juráček
    ČSR 1969 / English friendly / 102 min. / DCP
    Hrají → Lubomír Kostelka, Pavel Landovský, Klára Jerneková, Slávka Budínová, Jiřina Jirásková, Miroslav Macháček, Věra Ferbasová, Nataša Gollová, Radovan Lukavský, Josef Abrhám

    digitálně restaurovaný film

    „Tím, že snové, surreálné, fantaskní motivy začleňuje do civilní všednosti, dosahuje Juráček znepokojivého znejistění a zároveň intimní blízkosti. (...) Vyprávění je členěno na dvanáct kapitol jako růženec epizod blízký pikareskním románům, jímž prochází hrdina zdánlivě bez proměny. Diskauzální soustava (Jan Kučera) složená z příčinně nesvázaných, do jisté míry autonomních bloků, otvírá divákovi rozlehlý intelektuální i emocionální prostor k asociacím, domýšlení a osobně intimním interpretacím. Případ pro začínajícího kata je vrcholem tvorby Pavla Juráčka (1935–1989) a jedním z vrcholů české nové vlny a české kinematografie vůbec. Představuje syntézu autorových vícerých talentů, sklonů a snah a také syntézu evropské kulturní paměti. Jan Kučera nalézá spojitost se strukturou středověkého lidového divadla, nacházíme zde též ohlasy barokní, prvky pikareskního i humanistického a osvícenského románu, silnou notu romantickou, ozvěny pohádek, surrealismu i blízkost absurdního divadla. V kontextu české kinematografie jde o syntézu jejího smyslově lyrického proudu s ironií směru intelektuálně racionálního.“
    Jaromír Blažejovský

  • So 04/09

    Myši patří do nebe

    Režie → Jan Bubeníček – Denisa Grimmová
    ČR – Francie – Polsko – Slovensko 2021 / 127 min. / DCP / 6+ / vstup volný
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Dva roztomilí podivíni – myška Šupito a lišák Bělobřich – se po jedné nehodě setkávají ve zvířecím nebi. Přestože za svého života byli zapřisáhlými nepřáteli, během společné cesty nebeským světem k sobě naleznou důvěru, překonají vlastní strachy a zjistí, co je to opravdové přátelství. Nevšední loutkový film s dojemným příběhem vás zaujme úchvatnou výtvarnou podobou a pečlivou loutkovou animací.

  • Ne 05/09

    Marketa Lazarová

    Režie → František Vláčil
    ČSR 1967 / English friendly / 190 min. / DCP
    Hrají → Josef Kemr, Magda Vášáryová, Pavel Landovský, Naďa Hejná, Jaroslav Moučka, František Velecký, Karel Vašíček, Ivan Palúch

    digitálně restaurovaný film

    Stěžejní dílo české kinematografie, filmová rapsodie Františka Vláčila, nazvaná podle Vančurovy předlohy Marketa Lazarová, představuje v žánru historického filmu jedno z nejvýznamnějších děl světové kinematografie. Příběh se odehrává v drsných dobách poloviny třináctého století. Loupeživý rytíř Kozlík se ocitne se svým početným rodem v nemilosti poté, co jeho synové zadrží mladého saského hraběte Kristiána. Nebezpečným pronásledovatelem se stává boleslavský hejtman Pivo. Kozlíkův syn Mikoláš znásilní dceru záludného zemana Lazara, zatímco Kozlíkova dcera Alexandra, která měla incestní vztah s bratrem Adamem, se zamiluje do zajatého mladíka. Pronásledování skončí velkou řeží, při níž je zraněný Kozlík chycen. Mikoláš se marně pokusí vězně osvobodit. Je smrtelně zraněn. Než skončí s otcem na popravišti, oddá ho hejtman s těhotnou Marketou. Alexandra zabije Kristiána, který se pod vlivem prožitých hrůz pomátl. Pozorovatelem událostí je potulný mnich Bernard… Snímek omamuje zejména svou vizuální působivostí a hudbou Zdeňka Lišky. Je rozdělen do dvou dílů (Straba, Beránek boží) a jednotlivé obrazy jsou uvozeny mezititulky naznačujícími děj. Bohatá je i zvuková stopa, v níž jsou s neobvyklým dozvukem použity lakonické dialogy nebo naopak „literární“ monology, nejrůznější výkřiky a citoslovce, skřek dravců i hlas vypravěče. Ve složité struktuře se neustále narušuje chronologie vyprávění útržkovitými reminiscencemi a vizemi některých postav.

  • 36. týden
  • Po 06/09

    Oběť

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Offret
    Švédsko – Francie – Velká Británie 1986 / CZT / 138 min. / 35 mm
    Hrají → Erland Josephson, Susan Fleetwoodová, Allan Edwall
    Cyklus → Tarkovskij 90

    Petr Král: „Oběť je dokončena těsně před filmařovou smrtí, dřív, než se může znovu setkat se synem, jemuž film věnoval („s důvěrou“) jako poslední poselství a který tak zdědí i základní traumatickou situaci jeho životního příběhu. Svědčí to jistě znovu jenom o staré pravdě, že za každé inspirované dílo ručí jeho tvůrce celým osudem. (…) V závěru Oběti je jenom tanec na plátně o to „lehčí“, že přímo sytí svou ladnost vědomím lidské křehkosti; že je i výrazem relativity hranic mezi naší slabostí a silou, mezi mocí a bezmocí. Přes vážnost chvíle (i svůj jinak „rusky“ těžkomyslný naturel) tak Tarkovský do tance přirozeně zahrne i drobné „gagy“, jež mu jaksi vyplynou jen ze svobody – básnické i lidské –, kam jeho projev ústí, a jež „objektivně“ zahrnuje i humor. Smějeme se, když hrdina zapaluje dům a neškrtají mu zápalky, když se těsně před zapálením nahne zpět na balkon, z něhož už začal slézat po žebříku, a rychle dopíjí zapomenutý tu koňak, smějeme se, i když pak před hořícím domem utíká přivolaným zřízencům z ambulance, sotva se jim ho do ní povedlo vecpat. Humor je tu jen silnější o bezelstnou radost, nalezenou hrdinou zároveň s odvahou vidět se – a přijmout – v celé své nahotě, bez iluzí a bez póz.“

  • Út 07/09

    Krajkářka

    Režie → Claude Goretta
    Původní název → La dentellière
    Francie – Švýcarsko – SRN 1977 / CZT / 99 min. / 35 mm
    Hrají → Isabelle Huppertová, Yves Beneyton, Florence Giorgetti

    Vermeerovsky tlumený portrét osmnáctileté Béatrice, jejíž uzavřená a příliš citlivá povaha nedokáže zabránit rozpadajícímu se milostnému vztahu. Isabelle Huppertová si svým výkonem v adaptaci románu Pascala Lainého, oceněného v roce 1974 Goncourtovou cenou, zajistila mezinárodní renomé.

  • St 08/09

    Mary Pickfordová / Pollyanna + Bujná fantazie aneb Sen a skutečnost

    projekce s živým hudebním doprovodem

    Pollyanna / Pollyanna
    režie: Paul Powell
    hrají: Mary Pickfordová, Helen Jerome Eddyová, Wharton James
    USA 1920 / 42 min. / 35 mm

    Bujná fantazie aneb Sen a skutečnost / Suds
    režie: John Francis Dillon
    hrají: Mary Pickfordová, Albert Austin, Harold Goodwin
    USA 1920 / 46 min. / 35 mm

    V roce 1919 založil legendární režisér D. W. Griffith spolu s třemi tehdy nejpopulárnějšími herci planety firmu s názvem United Artists. Herci se jmenovali Charles Chaplin, Douglas Fairbanks a Mary Pickfordová. Když se poslední dva jmenovaní o rok později spojili i privátně, vyvolalo to nevídané mediální zemětřesení. Prvním filmem, jímž Pickfordová přispěla do nové společnosti, byla Pollyanna, následoval barevně virážovaný snímek Bujná fantazie, v němž mohla naplno uplatnit svůj komický talent.


    Zvětšenina

    Režie → Michelangelo Antonioni
    Původní název → Blow-Up
    Velká Británie 1967 / CZT / English friendly / 105 min. / 35 mm
    Hrají → David Hemmings, Vanessa Redgraveová, Sarah Milesová

    Příběh fotografa, který objeví vraždu, aby ji zase ztratil a našel „nové vidění“ – vskutku modelový antonioniovský film. Režisérův divácky nejúspěšnější snímek (Zlatá palma v Cannes) – a také nejčastěji napodobovaný, především americkými tvůrci, jako jsou Francis Ford Coppola (Rozhovor, 1974) nebo Brian De Palma (Hadí oči, 1998).

  • Čt 09/09

    Black Moon

    Režie → Louis Malle
    Původní název → Black Moon
    Francie 1975 / anglická verze / CZT / English friendly / 100 min. / DCP
    Hrají → Cathryn Harrisonová, Therese Giehseová, Alexandra Stewartová, Joe Dallesandro
    Cyklus → lucidní kino

    úvodní slovo: Viktor Palák

    Noční můra, anebo snová krajina, ve které je radost přebývat, přestože za nedalekou hranicí zuří konflikt? Jen málo režisérů prokázalo takovou variabilitu jako Louis Malle. Jeho Black Moon je na jednu stranu film až barokně opulentní, zároveň ale hodně strohý. Má blíže podobenství než psychologickému dramatu. Kameramanem byl Sven Nykvist, jinak spolupracovník Bergmana či Tarkovského.

  • Pá 10/09

    Malé životní etudy

    Režie → Bob Rafelson
    Původní název → Five Easy Pieces
    USA 1970 / CZT / English friendly / 92 min. / 35 mm
    Hrají → Jack Nicholson, Karen Blacková, Susan Anspachová

    Originální titul Five Easy Pieces (Pět snadných kousků) odkazuje ke „kouskům“ pro klavír Bacha, Mozarta a Chopina, neboť hrdina filmu Bobby „Eroica“ Dupea je klavíristou, který ovšem svůj talent odmítá realizovat. Už Dupeovo druhé jméno „Eroica“ skrývá ironii, založenou na rozporu mezi duchem a názvem Beethovenovy symfonie a zásadním neheroismem tohoto antihrdiny. Jde totiž o člověka, který neustále od všeho utíká – nikoli proto, že by cosi hledal, ale protože má potřebu unikat ze vztahů, které, jak sám cítí, by se tak jako tak vyvíjely špatně. Film získal právem Velkou cenu newyorských kritiků a Jack Nicholson byl za roli Bobbyho Dupey již podruhé nominován na Oscara. Vzorem pro postavu Bobbyho byl scenáristce Carol Eastmannové (uvedené v titulcích pod pseudonymem Adrien Joyceová) její při nehodě usmrcený bratr. Na některých dialozích spolupracovala ovšem se svým dávným přítelem Nicholsonem a využila situací, které spolu skutečně prožili (jen mírně pozměněná a rozvinutá sekvence se servírkou v restauraci). Film je tedy též jistým autoportrétem Jacka Nicholsona, k čemuž přispěl návrhy některých scén i režisér Rafelson.


    Ztracený případ

    Režie → / realizace: Roman Štětina
    ČR 2014 / bez dialogů / 58 min. / HD
    Hrají → Peter Falk

    úvodní slovo: Roman Štětina

    Návrat Ztraceného případu a legendárního poručíka Columba, zdroje ontologické jistoty milionů televizních diváků, do Ponrepa. V roce 2014 právě kino Národního filmového archivu promítalo každou neděli na Cenu Jindřicha Chalupeckého nominované originální audiovizuální dílo Romana Štětiny. Štětina za svou studii Chalupeckého cenu nakonec získal a v rámci PRAGUE ART WEEK ji divákům v Ponrepu opět osobně uvede. Diváci, kteří sérii projekcí nemohli vidět tak budou mít unikátní příležitost, vidět ztracenou epizodu slavného seriálu na velkém plátně. Filmová studie detektivního žánru vznikla přestříháním epizod televizního seriálu, který se natáčel mezi lety 1968 a 2003. Tento „nový" díl zkoumá hranice mezi filmovou postavou a hercem, který ji ztvárňuje. Prostřednictvím střihové skladby snímek tematizuje snahu filmového průmyslu zachovat oblíbenou postavu co možná nejblíže zažitému vzoru a diváckému očekávání. Součástí projektu je spolupráce s významným grafikem, typografem a tvůrcem československých filmových plakátů Zdeňkem Zieglerem, který letos slaví významné životní jubileum (nar. 1932). Pro Ztracený případ oživil a upravil svůj původní nepoužitý návrh filmového plakátu z roku 1977.

  • So 11/09

    Zlínští animátoři dětem

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých animovaných filmů / celkem 41 min. / HD / animační dílna / 3+

    Slunce / r. Jakub Brokl / ČR 2021 / 7 min.
    Jak osedlat vítr / Aneta Pauliny / ČR 2021 / 3 min.
    Lístek / Aliona Baranova / ČR 2020 / 6 min.
    Na stejné vlně / Radoslava Lacková / ČR 2018 / 6 min.
    Pod mrakem / Zuzana Čupová, Filip Diviak / ČR 2018 / 5 min.
    O stromu / Michaela Mašánová / ČR 2019 / 6 min.
    Voda pro všechny / Veronika Zacharová / ČR 2017 / 2 min.
    Domek / Veronika Zacharová / ČR 2016 / 6 min.

    Mladí animátoři z Ateliéru animované tvorby zlínské Univerzity Tomáše Bati svými filmy dělají radost dětským divákům již dlouhodobě. Na tradici oblíbených animovaných pohádek pro děti, kterou započali již filmové legendy jako Hermína Týrlová či Karel Zeman, navázali i v tomto pásmu, které je plné různorodých animačních technik i silných příběhů o přátelství, k jejichž porozumění slova nejsou třeba. Po projekci bude následovat tematická animační dílna.


    Skřivánci na niti

    Režie → Jiří Menzel
    ČSR 1969 / English friendly / 89 min. / DCP
    Hrají → Rudolf Hrušínský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská

    digitálně restaurovaný film

    Skřivánci na niti, další z Menzelových filmů na motivy povídek Bohumila Hrabala, se odehrávají v kladenských ocelárnách, kam komunistický totalitní režim posílal „na brigádu“ nepohodlné politické provinilce – vzpurné intelektuály, věřící různých církví či drobné živnostníky. Bývalý prokurátor, mladičký adventista Pavel a jeho láska – vězenkyně Jitka, holič Kudla – ti všichni jsou na jedné lodi s mladým dozorcem Andělem, který má na starosti i tzv. „kopečkářky“ – ženy, které se pokusily o útěk za hranice. Kamarádská loajalita však nikam dál nesahá: spravedlnosti ani pomoci se dovolat nelze a fanatická svazácká vedoucí tak ukazuje pionýrům „nepřátele režimu“ jako exotickou zvěř. Vždycky může být ještě hůř, život však nepřestává být divný a krásný.

  • Ne 12/09

    Zbůhdarma

    Režie → Lívia Gyarmathyová
    Původní název → Vakvilágban
    Maďarsko 1986 / CZT / 81 min. / 35 mm
    Hrají → Andor Lukáts, György Dörner, Kati Sirová

    Karlovy Vary 1986 – Zvláštní cena poroty

    O tragickém vyústění náhodného setkání hrdinů dvou paralelních příběhů: čtyřicetitelého předáka gumárny a muže řešícího svůj ambivalentní vztah k matce. První uvedení v Ponrepu.

    „V nejobecnější, filozofické rovině film chápu jako bolestnou úvahu nad nespravedlivým zmarněním životů, vystavených konstantě osudné náhody. (…) Zasloužil si ocenění vyšší, neboť jej považuji nejen za výjimečný film v soutěži minulého karlovarského festivalu, ale za jedno z nejpozoruhodnějších děl v celé socialistické kinematografii posledních let.“
    Jan Foll (1988)


    Náš očistec + Tichý zabiják (Z letošního konce světa)

    Náš očistec
    režie: Martin Ježek
    ČR 2021 / 70 min.
    Kolektivní film, kinematografická performance, svým způsobem pocta básníku a knězi Jakubu Demlovi se pokouší zpřítomnit zážitek jednotlivých tvůrců na setkání s jeho texty ze souboru Můj očistec. Osciluje mezi spontánním, až surovým filmem a konceptuální performancí. „Heretická mše“ o čtyřech se vzájemně prostupujících částech v barvě (Klauzura, Pouť, Domov, Hřbitov), které vymezují svět typicky demlovských motivů. Pátá část ve vysokém kontrastu černé a bílé je reakcí na iluzi barevného světa, hlasem ze záhrobí, jenž rámuje věčně absurdní lidskou snahu o nesmrtelnost.
    „Bojíme se Smrti!
    Nebojte se, očistíte se v očistci, řeklo Zjevení, zářící v nejsilnějším světle.
    A my, ubezpečeni, že není pro nás peklo, vrhli jsme se do tohoto Světla jako do propasti.“

    Tichý zabiják (Z letošního konce světa)
    režie: Marie Ježková, Jan Ježek, Martin Ježek
    ČR 2021 / 25 min.
    Pseudodokumentární dětská dystopie a home movie v jednom.
    Jeníček a Mařenka šli s tatínkem do lesa, ale tatínek se jim skryl, aby si je mohl natočit skrytou kamerou. Mezitím ovšem vymřela v celém širém světě dospělá populace (včetně jejich otce) na neznámou nemoc. Jediné, co po něm zbylo, bylo několik cívek exponovaného materiálu. Děti zůstaly na světě samy. Bez budoucnosti, bez víry, bez naděje... Autoterapeutický film z krásné doby, kdy většina lidí zmizela za zdmi svých domovů a bála se vyjít ven.

  • 37. týden
  • Po 13/09

    Zpráva o záchraně mrtvého

    Režie → Václav Kadrnka
    ČR – Slovensko – Francie 2021 / English friendly / 90 min. / DCP
    Hrají → Zuzana Mauréry, Vojtěch Dyk, Petr Salavec

    úvodní slovo: Václav Kadrnka

    Otec po silné mozkové mrtvici upadne do kómatu. Matka a Syn najednou stojí nad jeho bezvládným tělem. Osoba, kterou milují, je znenadání daleko a nikdo neví, jestli se někdy vrátí zpátky. Lékaři jim mnoho nadějí nedávají. Matka a Syn soustředí všechny své síly a začínají jednat. Pokorně přijímají diagnózu, ale vzdorují konečnému verdiktu. U Otcova lůžka hledají ta správná slova, která by mu řekli. Nejprve mluví k jeho bezvládnému tělu, později pochopí, že musí svá slova směřovat do mnohem větší dálky. Snaha vrátit Otce zpět do života je nutí k tomu, aby překonali strach a přijali akt vzkříšení.


    Tři zločinci ve skryté pevnosti

    Režie → Akira Kurosawa
    Původní název → Kakuši toride no san akunin
    Japonsko 1958 / CZT / 118 min. / 35 mm
    Hrají → Toširó Mifune, Misa Ueharaová, Takaši Šimura, Minoru Čiaki

    Snímek, uvedený v České televizi pod správným překladem japonského originálu, bývá někdy nazýván zkráceně jako Skrytá pevnost. V českých kinech se neobjevil. Toširó Mifune má tentokrát za úkol bránit život princezny z poraženého šlechtického rodu Akizuki. Děj je zasazen do období aristokratických válek v Japonsku šestnáctého století, které ukončilo až sjednocení země za šogunátu Tokugawa.

  • Út 14/09

    Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?

    Režie → Jiří Barta
    ČR – Slovensko – Japonsko 2009 / 73 min. / 35 mm
    Hrají → / mluví: Jiří Lábus, Lucie Pernetová, Boris Hybner, Ivan Trojan

    Asociace českých kameramanů

    po projekci diskuse s kameramanem Ivanem Vítem

    Celovečerní animovaný film Jiřího Barty, k němuž napsal scénář s Edgarem Dutkou.
    Příběh oživuje staré odložené hračky, které se na půdě vydávají na záchranu jedné z nich. Film točený na 35mm negativ kombinuje hrané pasáže včetně živého kocoura, působícího na straně Zla, s různými formami animace; od klasické animace loutek či reálu, jež jsou snímané digitálními fotoaparáty, až ke klasickému kreslenému filmu. Materiál pak byl zpracován v digitální postprodukci, která dodala tradičním technikám na působivosti. Vzniklo tak nesporně originální dílo.


    Punishment Park

    Režie → Peter Watkins
    Původní název → Punishment Park
    USA 1971 / CZT / English friendly / 88 min. / DCP
    Hrají → Patrick Boland, Kent Foreman, Carman Argenziano
    Cyklus → hranice (…)

    úvodní slovo: Jolana Danková

    V provokativním snímku Petera Watkinse na oko každý ostentativně naslouchá druhému, ale pouze za tím účelem, aby jej v zápětí podrobil exemplárnímu soudu bez stopy empatie. Žánr: fiktivní dokument – dystopická noční můra.
    Watkins původně do Spojených států přijíždí s poměrně ne-watkinsovským tvůrčím záměrem. Jeho prvním americkým projektem v kariéře měla být vzdělávací trilogie věnovaná občanské válce, boji Spojených států za nezávislost a koloniálním střetům s původním domorodým obyvatelstvem. Realizace Watkinsova projektu ztroskotá ve chvíli, kdy kontroverzní starosta Chicaga Richard J. Daley svolá do svého města dvanáct tisíc policistů, sedm a půl tisíce vojáků a šest tisíc gardistů, aby „účinně zabránili“ protiválečným protestům během sjezdu demokratické strany. Tedy ozbrojenou sílu početně větší než vojsko George Washingtona. „Nejsou zde proto, aby vyvolali nepokoje, ale aby nepokoje upevnili“, toto freudovské přeřeknutí Watkinse utvrdilo v přesvědčení, že by měl ve Spojených státech zůstat a natočit trochu jiný typ dokumentárního projektu, než původně zamýšlel.

  • St 15/09

    Elvis Presley

    Režie → John Carpenter
    Původní název → Elvis
    USA 1978 / CZT / English friendly / 114 min. / 35 mm
    Hrají → Kurt Russell, Shelley Wintersová, Bing Russel

    úvodní slovo: Lukáš Grygar

    Snímek vznikl na objednávku americké televizní společnosti ABC, která ho s velkým úspěchem poprvé vysílala 11. února 1979 – tedy rok a půl po Elvisově nečekaném úmrtí… Krátký odstup mezi smrtí milovaného performera a uvedením filmu nám může pomoci pochopit Carpenterovo sentimentální a mýtotvorné zpracování limitované konvenčně strukturovaným Lawrencovým scénářem. Do titulní role obsadil Carpenter začínajícího Kurta Russella, pro kterého znamenala role Elvise začátek dlouhé a mimořádně úspěšné spolupráce (Věc, Útěk z New Yorku, Velké nesnáze v Malé Číně a další). V podání Ronnieho McDowella pak zazní následující Elvisovy hity: Mystery Train, The Wonder of You, Thaťs Alright Mama, Blue Moon of Kentucky, My Happiness, Old Shep, Heart-break Hotel, Rip It Up, Love Me Tender, Are You Lonesome Tonight, Crying in the Chapel, Until Iťs Time for You to Go, Pledging My Love, Separate Ways, Suspícious Minds, Burning Love, Blue Suede Shoes.

  • Čt 16/09

    Cesta pustým lesem

    Režie → Ivan Vojnár
    ČR 1997 / 87 min. / 35 mm
    Hrají → Václav Koubek, Pavel Landovský, Jana Dolanská, Eliška Sirová

    úvod: Ivan Vojnár

    „Znepokojilo mne, jak mimořádné nepochopení projevili čeští kritici pro odlišnost filmového vyjádření, které neodpovídá jejich apriorní představě o tom, jak má film vypadat.“
    Jaromil Jireš (1997)

    „V létě roku 1913 jsem opustil Vídeň,“ prozrazuje o sobě na začátku filmu Cesta pustým lesem dentista Holoubek (Václav Koubek), jehož další kroky vedou na Šumavu, kde v zapadlé vesnici prožije jeden rok. Svět rázovitých lidí, jehož se stane součástí, jej sice nepřivede k nějakému zásadnímu životnímu poznání, má ale cenu zkušenosti, která až časem může nalézt své zhodnocení.
    Film získal mj. hlavní cenu Mata d’or na festivalu v nizozemském Leeuwardenu a Cenu za nejlepší kameru v Barceloně.

  • Pá 17/09

    Šíleně smutná princezna

    Režie → Bořivoj Zeman
    ČSR 1968 / 83 min. / DCP
    Hrají → Helena Vondráčková, Václav Neckář, Bohuš Záhorský, Jaroslav Marvan

    nově digitalizovaný film

    Režisér Bořivoj Zeman si vydobyl nadčasovou pověst filmového pohádkáře díky snímkům Pyšná princezna (1952) a Byl jednou jeden král… (1954). Svůj vysoký kredit obhájil i v roce 1968, kdy se ujal realizace scénáře Františka Vlčka, s nímž spolupracoval už na veselohře z odborářské zotavovny Anděl na horách (1955) nebo na fantaskní parodii Fantom Morrisvillu (1966). Nadčasová všestrannost Zemanova talentu vynikla právě v pohádce, která je ryzím odrazem pocitů svobody spojeným s „pražským jarem“ (premiéru měl snímek v červnu 1968). Dobové nálady tak zrcadlí stejně zřetelně jako předchozí autorovy pohádky, jež byly výkladní skříní stalinizované československé kinematografie. Tehdy šestapadesátiletý režisér využil popularity dvou popových hvězd – Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře, které obsadil do rolí věčně se škorpícího mileneckého páru. Moderní švih dodali pohádce výtvarník Neprakta a autor hudby a písní, tehdy dvacetiletý rocker Jan Hammer ml.


    Černá vdova

    Režie → Bob Rafelson
    Původní název → Black Widow
    USA 1987 / český dabing / 102 min. / 35 mm
    Hrají → Debra Wingerová, Theresa Russell, Sami Frey, Dennis Hopper

    Rafelsonovy filmy se vyznačují výrazným smyslem pro vizuální stránku díla, ale také komplikovanou výstavbou děje a zastřenou motivací hlavních postav. To platí také o Černé vdově. Scenárista Ronald Bass (mj. spoluautor Rain Mana) se nechal inspirovat filmy noir ze čtyřicátých let, v nichž atmosféra hrála stejnou roli jako vlastní příběh. Rafelsonova režie je tomu zcela podřízena. Vedle mimořádné kameramanské práce Conrada Haila upoutají promyšlené herecké kreace obou hlavních představitelek, Debry Wingerové v roli prací posedlé vyšetřovatelky Alex Barnesové (používání mužsky znějící zkratky jejího křestního jména Alexandra tu má výmluvnou funkci) a Theresy Russellové v úloze tajemně krásné, sexuálně vyzývavé a přitom smrtící Catharine.

  • So 18/09

    Ať žijí duchové!

    Režie → Oldřich Lipský
    ČSR 1977 / ukrajinské podtitulky / 85 min. / DCP / nově digitalizovaný film / 6+
    Hrají → Dana Vávrová, Jiří Procházka, Jiří Sovák
    Cyklus → Ponrepo dětem

    + předfilm
    K princeznám se nečuchá
    režie: Břetislav Pojar
    ČSR 1965 / 13 min. / HD

    Legendární dětská hudební komedie Oldřicha Lipského, na jejímž scénáři spolupracoval také Zdeněk Svěrák. Hudbu k písním složil Jaroslav Uhlíř. Parta dětských hrdinů se rozhodne opravit zanedbanou zříceninu hradu a zatímco doma v nedaleké vesnici se setkávají především s nedůvěrou, pomoc nakonec naleznou u ducha dávného zakladatele hradu Brtníka z Brtníku. Jeho dcera Leontýnka se navíc rozhodne, že už dál nechce zůstat v říši duchů.


    Sedmikrásky

    Režie → Věra Chytilová
    ČSR 1966 / English friendly / 75 min. / DCP
    Hrají → Jitka Cerhová, Ivana Karbanová

    digitálně restaurovaný film

    Jedním z vrcholů filmografie Věry Chytilové je groteskní moralita Sedmikrásky (1966). Surrealisticky laděné vyprávění o dvojici mladých žen, jež se rozhodnou být stejně zkažené jako okolní svět, nevyvstává z konkrétních sociopolitických reálií. Kousavá výpověď o konformismu, maloměšťácké úzkoprsosti a limitech bezstarostnosti má díky tomu nadčasové kvality. Rebelie je pro dvojici Marií, ztvárněných neherečkami Jitkou Cerhovou a Ivanou Karbanovou, jediným prostředkem sebeprosazení v mužském světě. Svým rozvratným počínáním ale zároveň netvoří žádné skutečné hodnoty, pouze žijí povrchní životy, navazují pomíjivé vztahy a schovávají se za pózy. Sedmikrásky představovaly počátek spolupráce Chytilové s Ester Krumbachovou, která se podílela na excentrických kostýmech i scénáři. Kolážovitá obrazová složka pak poskytla velký prostor k experimentování kameramanovi Jaroslavu Kučerovi. Hravé podobenství svou provokativní sílu prokázalo v květnu 1967, když se stalo předmětem interpelace pohoršeného poslance Jaroslava Pružince.

  • Ne 19/09

    Auto

    Režie → Géza Böszörményi
    Původní název → Autó
    Maďarsko 1974 / CZT / 71 min. / 35 mm
    Hrají → Eva Rasová, Jácint Juhász

    Volný sled situací kolem učitele autoškoly a nesmělé ženy, které její příbuzný ze Západu poslal ojetý automobil. Jeden z příběhů, které tehdy již zkušená režisérka Lívia Gyarmathyová napsala pro svého muže, o osm let staršího režiséra Gézu Böszörményiho. První uvedení v Ponrepu.


    Moderato cantabile

    Režie → Peter Brook
    Původní název → Moderato cantabile
    Francie – Itálie 1960 / CZT / 90 min. / 35 mm
    Hrají → Jeanne Moreau, Jean-Paul Belmondo, Didier Haudepin

    Příběh lásky manželky průmyslníka k obyčejnému dělníkovi neinscenuje Angličan Peter Brook jako milostný románek, ale jako modernisticky strohé drama, sychravý podzimní film v černé a bílé. Dialogy Marguerity Durasové, autorky čerstvě proslavené scénářem k Resnaisově Hirošimě, mé lásce, interpretují nezvykle tlumený Jean-Paul Belmondo a Jeanne Moreau, jíž další z jejích zádumčivých hrdinek vynesla hereckou cenu na festivalu v Cannes. Jeden z nejzajímavějších filmů Petera Brooka, ve své době nezakoupený do české kinodistribuce.

  • 38. týden
  • Po 20/09

    Na silnici a ve velkoměstě

    Režie → Carl Wilhelm
    Původní název → Landstrasse und Grossstadt
    Německo 1921 / 56 min. / 35 mm
    Hrají → Fritz Kortner, Conrad Veidt, Carola Toelleová

    projekce s živým hudebním doprovodem

    + v úvodu pásmo krátkých filmů / celkem 87 min. / 35 mm

    V Ponrepu dosud nikdy neuvedená rarita, o níž nás záslužná on-line databáze Filmové Brno zpravuje, že český název zněl Hlavní třída a velkoměsto a že v moravské metropoli byl film k vidění od 15. do 18. prosince roku 1922. V našich sbírkách opatrujeme kopii z distribuce francouzské.
    Židovský šumař pomůže nastartovat kariéru houslového virtuóza, ale umělecké partnerství a přátelství naruší – jako obvykle – žena. V hlavních úlohách dva z nejlepších herců, jaké evropský film před sto lety měl: Fritz Kortner a Conrad Veidt.


    France

    Režie → Bruno Dumont
    Původní název → France
    Francie 2021 / CZT / 134 min. / DCP
    Hrají → Léa Seydouxová, Benjamin Biolay, Blanche Gardinová, Emmanuel Macron

    „Myslím, že se nám zdigitalizovalo i myšlení a to tak, že se stalo aseptickým a normativním, protože digitálno chce stále jen čistit. Celý mediální establišment se podle toho chová. Pokřivili celý svět, nechali ze světa zmizet jeho komplexnost. Bojím se, že dalším stupněm degenerace by mohl být svět intelektuálně totalitářský.“ Televizní reportérská star France (Léa Seydouxová) vykazuje sice mnohá stigmata, která zde Bruno Dumont zmiňuje, komplexnost jí ale nechybí, za maskou cynismu a otrlé profesionality se skrývají další tváře, možná další masky. Tahle persona ovšem neoněmí náhle na divadelních prknech jako kdysi ta Bergmanova. Dumontovo mistrovské dílo není nikdy tím, čím se zdá být (satirou, melodramatem atd.), je vším, jen ne ilustrací jedné (zde reprodukované) teze.

  • Út 21/09

    Ucho

    Režie → Karel Kachyňa
    ČSR 1969 / English friendly / 94 min. / DCP
    Hrají → Jiřina Bohdalová, Radoslav Brzobohatý

    digitálně restaurovaný film

    Posledním realizovaným projektem režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky byl psychologický thriller Ucho (1970), otevřeně kritický vůči praktikám StB. Neboť výrobní plány byly na Barrandově stanovovány s velkým předstihem, mohly být po srpnu 1968 realizovány i scénáře ideově odporující novému politickému nastavení. Procházka při psaní vycházel z vlastních zkušeností s odposloucháním a sledováním. Prakticky jedinými aktéry klaustrofobního snímku, odehrávajícího se převážně během jedné noci v jednom domě, je ministerský náměstek Ludvík (Radoslav Brzobohatý) a jeho žena Anna (Jiřina Bohdalová). Neustálé špehování, permanentní přítomnost „ucha“, které vše slyší, se již staly součástí jejich každodennosti. Po návratu z vládní recepce přesto podléhají panice. Obávají se, že Ludvík bude zatčen a zlikvidován kvůli kritické zprávě, na níž se podílel. Jejich strach a nejistota, zda mohou věřit alespoň jeden druhému, sílí. Přestože film navenek odkazuje k politickým procesům s představiteli stranické elity z padesátých let, díky záměrně neurčitým reáliím jde o nadčasové dílo, komentující i pozdější poměry, jak neuniklo ani dobovým cenzorům. Ucho bylo hned po svém dokončení zakázáno a jeho premiéra proběhla teprve v roce 1990. Procházka byl postupně odvolán ze všech veřejných funkcí a tajná policie pokračovala v jeho sledování. V únoru 1971 rostoucímu mocenskému tlaku a vážné nemoci podlehl.

  • St 22/09

    Královský balet

    Režie → Paul Czinner
    Původní název → The Royal Ballet
    Velká Británie 1960 / bez dialogů / 131 min. / 35 mm
    Hrají → / účinkují: Margot Fonteyn, Michael Somes, Brian Ashbridge

    „Tento film je dokladem, že i jevištní záznam provedení baletu nemusí být jen mrtvým dokumentem, vzniká-li rukou citlivého umělce. Režiséra Paula Czinnera znají diváci jako tvůrce řady němých i zvukových filmů (kde hlavní roli hrávala obvykle jeho manželka Elisabeth Bergnerová). V posledních letech se Czinner soustředil na filmový záznam činoherních, operních a baletních inscenací. Při návštěvě baletu moskevského Velkého divadla v Anglii v roce 1956 vytvořil dokumentární záznam celého jejich programu. Zkušeností s technikou filmového snímání v průběhu představení pak Czinner využil o čtyři roky později – právě při záznamu tří částí vystoupení britského Královského baletu (The Royal Ballet).

    U nás se promítaly pouze dvě části – Pták Ohnivák a Undine. Zajímavý byl způsob natáčení: po několikerém zhlédnutí představení instaloval Czinner jedenáct kamer v nejrůznějším rozestavení, jimiž pak simultánně snímal plynulý průběh představení. Pomocí dodatečného střihu vzniklo ucelené dílo, kde při zachování principu pohledu oka diváka z hlediště se zdařilo zachytit celé bohatství baletního projevu z nejrůznějších vzdáleností a směrů, vždy však s ohledem na krásu pohybu i celistvost předváděného díla. Lze říci, že Czinnerův záměr se uskutečnil téměř beze zbytku – jediným nedostatkem byly některé záběry zblízka, kdy na tvářích tanečníků byly patrné známky námahy při náročných výkonech, což jinak oko diváka – i kdyby byl v první řadě hlediště – nepostřehne…“
    Ludvík Šváb (Taneční listy)

    Před každou projekcí je možné zakoupit si knihu Ludvík Šváb: Uklidit až po mé smrti se slevou 20 % → https://www.eshop.nfa.cz/ludvik-svab-uklidit-az-po-me-smrti.


    Noc

    Režie → Michelangelo Antonioni
    Původní název → La notte
    Itálie – Francie 1960 / CZT / 114 min. / 35 mm
    Hrají → Jeanne Moreau, Marcello Mastroianni, Bernhard Wicki, Monica Vittiová

    Příběhem vyhnanství je rovněž Noc, žena – postava Jeanne Moreau – tu jenom muže nevyžene, ale jako do společného exilu ho vyláká z domu na noční potulku. V závěru filmu, aniž se spolu znovu sblíží, se ostatně octnou v prachu na okraji sadu jako na prahu ráje, z něhož byli společně vyhnáni; obklopeni ranní mlhou – opět jí – jako zhmotněným nepřátelstvím světa, navždy rozpolceni mezi nevinnost původní zahrady a černé večerní obleky, které jim lpí na těle – třebaže se chtějí milovat – jako definitivní smutek a nesmazatelné stigma (pozdní) civilizace.
    Petr Král

  • Čt 23/09

    Měsíční hory

    Režie → Bob Rafelson
    Původní název → Mountains of the Moon
    USA 1990 / CZT / English friendly / 121 min. / 35 mm
    Hrají → Patrick Bergin, Iain Glen, Richard E. Grant

    Adaptace románu Williama Harrisona líčí jednu z epizod geografického dobrodružství, kterým ještě v polovině devatenáctého století bylo mapování afrického vnitrozemí. K nejzajímavějším osobnostem té doby patřil Richard Burton, slučující v sobě odvahu dobrodruha se znalostmi všestranně vzdělaného intelektuála. Tvůrci se soustředili na zachycení dlouholetého vztahu Burtona s aristokratem Johnem Spekem. Oba muži spolu podnikli dvě výpravy k pramenům Nilu, jež měly být podle domorodé legendy v Měsíčních horách. Viktoriánská společnost mohla stěží akceptovat Burtonovu výjimečnost a postavila oba muže proti sobě. Jejich spor o prameny Nilu trval léta a by1 ukončen až Spekeovou smrtí, pravděpodobně sebevraždou. Měsíční hory natočené podle skutečných historických událostí v sobě výjimečným způsobem kombinují prvky výpravného dobrodružného filmu a strhujícího dramatu o síle lidské vůle.


    Koncert Ireny a Vojtěcha Havlových / Zpráva o záchraně mrtvého

    Režie → Václav Kadrnka
    ČR – Slovensko – Francie 2021 / 90 min. / DCP
    Hrají → Zuzana Mauréry, Vojtěch Dyk, Petr Salavec

    Režie → Václav Kadrnka
    ČR – Slovensko – Francie 2021 / 90 min. / DCP
    Hrají → Zuzana Mauréry, Vojtěch Dyk, Petr Salavec

    úvodní slovo: Václav Kadrnka

    před filmem koncert Ireny a Vojtěcha Havlových

    Otec po silné mozkové mrtvici upadne do kómatu. Matka a Syn najednou stojí nad jeho bezvládným tělem. Osoba, kterou milují, je znenadání daleko a nikdo neví, jestli se někdy vrátí zpátky. Lékaři jim mnoho nadějí nedávají. Matka a Syn soustředí všechny své síly a začínají jednat. Pokorně přijímají diagnózu, ale vzdorují konečnému verdiktu. U Otcova lůžka hledají ta správná slova, která by mu řekli. Nejprve mluví k jeho bezvládnému tělu, později pochopí, že musí svá slova směřovat do mnohem větší dálky. Snaha vrátit Otce zpět do života je nutí k tomu, aby překonali strach a přijali akt vzkříšení.

  • Pá 24/09

    Cannes 2022 / Semaine de la critique | Oficiální výběr krátkometrážních filmů I

    Září přináší v Ponrepu již tradičně možnost seznámit se s kompletní krátkometrážní kolekcí, která byla uvedena na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes jako součást oficiální soutěžní sekce Semaine de la critique (Týden kritiky).

    Oficiální výběr krátkometrážních filmů I
    CZT / celkem 93 min. / HD / vstup volný

    Swan v centru / Swan dans le centre
    režie: Iris Chassaigneová
    Francie 2022 / 25 min.
    V opuštěném nákupním centru nachází mladá žena nečekanou touhu.

    Tady je to hezké / It’s Nice in Here
    režie: Robert-Jonathan Koeyers
    Nizozemsko 2022 / 16 min.
    Animovaný portrét osudového okamžiku, viděný ve vzpomínkách černošské dívky Imani a policejního nováčka Davida.

    Neudělal jsem to proto, abych ji miloval / Nisam je stigao voljeti
    režie: Anna Fernandez De Paco
    Bosna – Španělsko – Velká Británie 2022 / 17 min.
    Markovy básně jsou posledním komunikačním mostem mezi ním Majou.

    Podíváš se na mě? / Dang Wo Wang Xiang Ni De Shi Hou
    režie: Shuli Huang
    Čína 2022 / 20 min.
    Mladý čínský filmař se vrací do svého rodného města, aby našel sám sebe.

    Tavící se bytosti / Las criaturas que se derriten bajo el sol
    režie: Diego Céspedes
    Chile – Francie 2022 / 16 min.
    Transsexuálka Nataly navštíví svého bývalého milence Leona, který žije v mysteriózní komunitě.


    Cannes 2022 / Semaine de la critique | Séances speciales / Zvláštní uvedení

    Září přináší v Ponrepu již tradičně možnost seznámit se s kompletní krátkometrážní kolekcí, která byla uvedena na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes jako součást oficiální soutěžní sekce Semaine de la critique (Týden kritiky).

    David Havas před programem Séances speciales krátce uvede historii Týdne kritiky, dlouhodobou kurátorskou strategii pořadatelského týmu této nezávislé festivalové sekce, který tvoří renomovaní francouzští filmoví kritici a kritičky.


    Séances speciales / Zvláštní uvedení
    CZT / celkem 57 min. / HD / vstup volný

    Míry / Scale
    režie: Joseph Pierce
    Francie – Velká Británie – ČR – Belgie 2022 / 15 min.
    Animovaný film o muži, jenž postupně ztrácí smysl pro míry věcí kolem něj.

    AMO / AMO
    režie: Emmanuel Gras
    Francie 2022 / 20 min.
    Ve vesmíru, který vypadá jako nicota, existují jen dvě bytosti.

    Ohavný / Hideous
    režie: Yann Gonzales
    Velká Británie 2022 / 22 min.
    Zpěvák a fantom Oliver Sim v queer-hororovém talk-show.


    Cannes 2022 / Semaine de la critique | Oficiální výběr krátkometrážních filmů II

    Září přináší v Ponrepu již tradičně možnost seznámit se s kompletní krátkometrážní kolekcí, která byla uvedena na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes jako součást oficiální soutěžní sekce Semaine de la critique (Týden kritiky).

    Oficiální výběr krátkometrážních filmů II
    CZT / celkem 102 min. / HD / vstup volný

    Akordy / Cuerdas
    režie: Estibaliz Urresola Solagurenová
    Španělsko 2022 / 30 min.
    Rita je členkou ženského pěveckého sboru, kterému hrozí zánik.

    Obchodníci s ledem / Ice Merchants
    režie: João Gonzalez
    Portugalsko – Velká Británie – Francie 2022 / 14 min.
    Otec, syn a jejich každodenní práce.

    Vřed / Canker
    režie: Lin Tu
    Čína 2022 / 13 min.
    Hektický život influencerky.

    Na Xerxésově trůnu / Ston throno tou Xerxi
    režie: Evi Kalogiropoulou
    Řecko 2022 / 15 min.
    Dystopický obraz přístavu, kde platí zákaz fyzického kontaktu mezi lidmi.

    Rejnok / Raie Manta
    režie: Anton Bialas
    Francie 2022 / 31 min.
    Tři postavy hledají osvobozující průlomy v současné autoritářské Paříži.

  • So 25/09

    Filmový kouzelník Georges Méliès

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / celkem 28 min. / 35 mm / interaktivní ozvučovací dílna / 3+

    Ďábelský nájemník / Francie 1909 / 6 min.
    Čarodějnice / Francie 1906 / 13 min.
    Mýdlové bubliny / Francie 1906 / 4 min.
    Kouzelník / Francie 1899 / 1 min.
    Nečekaný ohňostroj / Francie 1905 / 4 min.

    Jak vypadaly filmy před sto a více lety? Jak uvidíte v tomto pásmu, rozhodně nebyly o nic méně kouzelné a zábavné než ty dnešní. Přesvědčí vás o tom francouzský mistr filmové magie Georges Méliès, jehož němé filmy si budete moct vyzkoušet i sami ozvučit. O hudební doprovod k projekci a ozvučovací dílnu se totiž postará hudebnice a herečka Michaela Švédová.


    Žert

    Režie → Jaromil Jireš
    ČSR 1968 / English friendly / 82 min. / DCP
    Hrají → Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Evald Schorm, Jaroslava Obermaierová

    digitálně restaurovaný film

    V období československé nové vlny vznikly celkem tři celovečerní adaptace díla Milana Kundery. Podle jeho povídek ze sbírky Směšné lásky byly natočeny tragikomedie Nikdo se nebude smát (1965) a Já truchlivý Bůh (1969). V roce 1968 se filmového zpracování dočkal také Kunderův první román Žert, polyfonická úvaha nad bezmocí člověka v kontextu dějin. Film Jaromila Jireše se stejně jako knižní předloha vrací k tématu stalinistických represí. Jejich obětí se počátkem padesátých let stává také hlavní hrdina vyprávění, Ludvík Jahn. Ještě během vysokoškolských studií poslal spolužačce pohlednici s recesistickým textem, kvůli němuž byl vyhozen ze školy i strany. Skončil v Pomocných technických praporech, ve vojenském vězení a v dolech. Když se Ludvík po letech vrací do rodného města, chce se pomstít. Jaromil Jireš našel s kameramanem Janem Čuříkem originální způsob, jak do přítomného vyprávění zapustit vysvětlující retrospektivní pasáže. Náhodně podněty asociativně vyvolávají vzpomínky na dávné dění. Film zavřený na začátku normalizace do pomyslného trezoru se dočkal uvedení na řadě mezinárodních filmových festivalů. Oceněn byl v italském Sorrentu nebo španělském San Sebastianu.

  • Ne 26/09

    Zapadákov

    Režie → Ted Kotcheff
    Původní název → Wake in Fright
    Austrálie – USA 1970 / CZT / 103 min. / 35 mm
    Hrají → Donald Pleasence, Gary Bond, Chips Rafferty, Sylvia Kayová

    Bez ohledu na geografické umístění, každý zapadákov v sobě skrývá hrozbu znetvoření lidské existence do bezduchosti a beznaděje. Román Kennetha Coka Wake in Fright, jenž se stal předlohou scénáře Evana Jonese, popisuje život na takovémto zapomenutém místě kdesi v Austrálii s nemilosrdnou přímostí. Jeho hrdinou je mladý učitel, jenž se upíná ke snaze dostat se z odlehlé vesnice, kam přišel na umístěnku, blíže civilizaci, nejlépe do města, kde žije jeho přítelkyně, jíž hodlá během prázdnin navštívit. Kotcheffův film bezútěšnost předlohy konkrétními obrazy ještě umocňuje.


    Díra

    Režie → Michelangelo Frammartino
    Původní název → Il buco
    Itálie 2021 / CZT / 93 min. / DCP
    Hrají → Paolo Cossi, Jacopo Elia

    Benátky 2021 – Zvláštní cena poroty a Cena italské federace filmových klubů pro nejlepší film festivalu

    Michelangelo Frammartino (nar. 1968), bezpochyby nejvýznamnější italský filmař své generace, nepřichází v každém desetiletí s víc než jedním celovečerním filmem; pro svůj nejnovější se spojil s umělcem o 23 let starším: se švýcarským kameramanem Renatem Bertou. Bertovo jméno je spojeno s dlouhou řadou klasických děl; spolupracoval s Godardem, Rivettem, Resnaisem, Straubem, de Oliveirou nebo Rohmerem.

    Píše se rok 1961. Zatímco sever Itálie je v průmyslovém rozpuku, jih zůstává stále opuštěným venkovem. Skupina jeskyňářů z bohatého severu přijíždí do vesnice kousek od Neapole, aby se nepozorovaně vydala prozkoumat jeden z nejhlubších jeskynních systémů v celé Evropě.

    Dřív, než se objeví titulek s názvem filmu, vidíme archivní záběry z výškového domu, reprezentující triumfující modernu. Konkrétně italskou modernu počátku šedesátých let, „antonioniovskou“ (nelze si nevzpomenout na titulkovou sekvenci z Noci). Právě odtud se pak expedice vypraví do protisměru, k počátkům, k přírodní cykličnosti, do zdánlivého bezčasí.

  • 39. týden
  • Po 27/09

    Nebuď smutný

    Režie → Georgij Danělija
    Původní název → Ně gorjuj! / Ar daidardo
    SSSR 1969 / CZT / 87 min. / 35 mm
    Hrají → Sergej Zakariadze, Vachtang Kikabidze, Sofiko Čiaureli, Anastasija Vertinskaja

    úvodní slovo: Tomáš Hála

    K smířlivému prožívání života, ale také k vitalitě a optimistickému pohledu na svět vyzývá adaptace románu Clauda Tilliera Můj strýček Benjamin (1843), kterou na základě scénáře Revaze Gabriadzeho natočil ve studiu Mosfilm – lokálně ovšem v Gruzii – režisér Georgij Danělija. Právě tam, do druhé poloviny 19. století, byl z francouzské provincie 18. století přenesen příběh o mladém lékaři Benjaminu Glontim, který začíná svou kariéru na gruzínském venkově. Slunná země pod Kavkazem doslova sluší Tillierovu textu naplněného humorem i nostalgií, dramatičností i lyrismem, které film doplňuje o vícehlasé zpěvy písní a četná taneční čísla, vycházející z tamního folklóru.
    Doktora Glontiho, nepraktického dobráka, samorostlého snílka a bohéma výtečným způsobem ztvárnil Vachtang Kikabidze. Danělija stál u zrodu jeho herecké hvězdy, kterou Kikabidze - v občanském životě mimo jiné sólista na bicí v populárním džezovém souboru Orera – naplnil zcela osobitým způsobem, o čemž vypovídají i další filmy, které spolu natočili (Naprosto ztracený – 1973, Muž jak se patří – 1977, Fortuna – 2000).


    Krev a víno

    Režie → Bob Rafelson
    Původní název → Blood and Wine
    USA – Velká Británie 1996 / CZT / English friendly / 93 min. / 35 mm / vstup volný
    Hrají → Jack Nicholson, Michael Caine, Stephen Dorff, Jennifer Lopezová

    Komorní drama stylově vycházející z tradic filmu noir. Pochmurný příběh několika postav, jež spojuje loupež diamantového náhrdelníku, se odehrává na floridském pobřeží. Bonvivánský obchodník s vínem Alex Gates ukradne se svým komplicem, zkušeným kasařem Victorem, vzácný šperk ze sejfu milionářské rodiny. Zdánlivě snadná záležitost se však promění v několikanásobnou tragédii. V dobře vystavěném kriminálním snímku dovršuje Bob Rafelson podle vlastních slov své „sondy“ týkající se špatného fungování americké rodiny i důsledků, jež přináší nedorozumění a nepochopení mezi jejími členy. Nejslavnějším dílem této trilogie jsou Malé životní etudy (1970), po nichž následují Král z Marvin Gardens (1972) a Krev a víno.

  • St 29/09

    Silent Movie Day: Malý lord

    Režie → Alfred E. Green – Jack Pickford
    Původní název → Little Lord Fauntleroy
    USA 1920 / 93 min. / 35 mm / projekce s živým hudebním doprovodem
    Hrají → Mary Pickfordová, Claude Gillingwater, Joseph J. Dowling

    Silent Movie Day

    Mary Pickfordová jako matka malého lorda i jako… malý lord! Třetí zfilmování oblíbené dětské knížky (poprvé byla adaptována v roce 1914 v Británii, podruhé v roce 1918 v Maďarsku). V němé éře se k námětu vrátil ještě Ital Augusto Genina (1926), celá armáda dalších malých lordů pak vyrukovala po nástupu zvuku. V našem postpatriarchálním 21. století se nutně musela objevit i Malá lady (2012). Už před sto lety nicméně nebyl s překračováním genderových hranic žádný problém, jak nám ukazuje právě Mary Pickfordová.

    Film s živým hudebním doprovodem Vojtěcha Groota.

    Vojtěch Groot je současný student na ateliéru Time-based Media fakulty umění a designu (UJEP), který se věnuje audiovizuálnímu a zvukově performativnímu umění


    Silent Movie Day: Lumière!

    Režie → Thierry Frémaux
    Původní název → Lumière! L’aventure commence
    Francie / produkce: Bertrand Tavernier 2016 / 90 min. / DCP

    Známe filmy Louise Lumièra, bezpochyby prvního filmaře, který si zasluhuje být nazýván umělcem? V kolika sestřizích a antologiích jsme už viděli Příjezd vlaku (1895) nebo Odchod z továrny (1895)? Ne, dosud jsme neznali víc než chabé stíny těch filmů. Co nám nyní předkládá historik Thierry Frémaux (už několik let též hlavní umělecký ředitel festivalu v Cannes), je i pro znalce velké překvapení. Sto osm (!) čerstvě restaurovaných snímků v obvyklé lumièrovské délce padesáti sekund nám teprve teď dovolí opravdu naplno zažít všechny jejich fotogenické kvality a docenit neobyčejný talent muže, který je vytvořil. Frémauxovy analytické postřehy míří vždy k jádru věci a hudba Lumièrova současníka Saint-Saënse je vybrána s obdivuhodným citem. V samém závěru se pak ještě staneme svědky remaku Odchodu z továrny dne 17. října roku 2015. Natočil ho jistý Martin Scorsese.

  • Čt 30/09

    Opilý anděl

    Režie → Akira Kurosawa
    Původní název → Joidore tenši
    Japonsko 1948 / CZT / 90 min. / 35 mm
    Hrají → Takaši Šimura, Toširó Mifune, Eitaró Šindó

    Nejvýznamnějším filmem prvního tvůrčího období Akiry Kurosawy, tzn. čtyřicátých let, je Opilý anděl. Titulní postava, obětavý lékař, žije v chudé městské čtvrti dosud poznamenané válkou. Tady se snaží zachránit nemocného mladíka, který za války dospíval a nyní zapadl do špatné společnosti. Vztah těchto dvou mužů, které ztělesnili Takaši Šimura a Toširó Mifune je pevně začleněn do dobových souvislostí, nahlížených s nepatrným časovým odstupem. Pro některé japonské kritiky má Opilý anděl obdobné místo v japonském kontextu, jaký měla Paisà nebo Zloději kol v Itálii.


    Lesní chodci

    Režie → Ivan Vojnár
    ČR – Francie 2003 / 95 min. / 35 mm
    Hrají → Zdeněk Novák, Jitka Prosperiová, Jiří Schmitzer, Miroslav Bambušek, Petra Poláková, Ester Hockeová

    úvod: Ivan Vojnár

    Inspiraci k natočení dalšího hraného filmu nalezl Ivan Vojnár ve stejnojmenné knize Martina Ryšavého. Rufus (Jiří Schmitzer) a Čerčil (Zdeněk Novák), hrdinové Lesních chodců, si záměrně zvolili osud outsiderů, aby unikli povinnostem k různým formám moci. V takto vymezeném „prostoru“ hledají své místo v životě a rozhodujícím způsobem do toho zapojují i své potomky, když je ještě v dětství spolu zasnoubí. Retrospektivně vedené vyprávění, odehrávající se v průběhu třiceti let minulého století, natáčel Vojnár v Ústí nad Labem a jeho okolí s neherci a členy tamního Činoherního studia. Velká část jejich spolupráce byla založena na improvizaci, což kladlo značné nároky i na kameramanskou práci Ramunase Greičiuse. Jak napovídá název filmu, podstatnou roli v něm hraje opět les, zde jako metafora nedosažitelného snu o svobodě.