Program

09/2020 (Změnit)
  • 36. týden
  • Út 01/09

    Černoška z...

    Režie → Ousmane Sembene
    Původní název → La Noire de...
    Senegal - Francie 1966 / CZT / 55 min. / 35 mm
    Hrají → Mbissine Thérèse Diopová, Anne-Marie Jelineková, Robert Fontaine

    „Gratuluji své zemi ke změnám, kterých jsme dosáhli v oblasti lidských práv. Problém ale spočívá v ekonomickém systému (…). Proto jsem byl vždy skeptický k závislosti na politice blahobytu, protože jakmile se změní politická atmosféra ve Washingtonu, odříznou vás.“
    Eldridge Cleaver

    Eldridge Cleaver, jedna z nejdůležitějších postav společenských změn přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století v USA, by se letos v srpnu dožil 85 let. Jeho vliv na ideologické formování hnutí Černí panteři je nepochybný, přesto zůstává ve stínu jiných osobností. Jeho odkazu je proto ve světle současných nepokojů věnována symbolická Carte blanche zářijového programu. Kurátorský výběr filmů představí z různých perspektiv období, v němž Cleaver žil a jeho úsilí, na které navazují další hnutí včetně Black Lives Matter.

    Jak mluvit o kolonialismu v době, když teprve tehdy vznikala africká kinematografie? První celovečerní subsaharský film (13 let po prvním krátkém africkém filmu), který natočil Ousmane Sembene, absolvent moskevské filmové školy VGIK, vypráví podle skutečné události příběh dakarské dívky, která odcestovala za svými zaměstnavateli na Azurové pobřeží. Diouna opustila svou zemi jako chůva, ale ve Francii se okamžitě stala děvčetem pro všechno. Omezením prostoru jak fyzického (Diouana nesmí ven z bytu), tak duševního (Diouana najednou ztratí svou svobodu a osobitost) Sembene znamenitě inscenuje rasistické chování francouzské rodiny a jeho tragický důsledek. Film získal v roce 1966 Cenu Jeana Viga.

    Vstup zdarma.

    *
    cycle Eldridge Cleaver presents…
    “Congratulation to my country's level of change we have achieved with human rights. But the real problem remains in the economical system (...) That is why I was always sceptical to politics of welfare, the moment political situation in Washington changes, they just cut you off.” Eldridge Cleaver
    Eldridge Cleaver - one of the most important figures during the era of counterculture and it’s social implications for US society. This August, he would celebrate his eighty fifth birthday. Cleaver had major influence at, at time of forming, Black Panthers Party movement (BPP). Yet this influence remains widely unacknowledged, so our curatorial choice reflects contemporary civil unrest by creating symbolic carte blanche for september in his honor. We shall introduce, from different perspectives, a spectrum of eras from the life of Eldrige Cleaver as well as his efforts, which has its followers to this day - including the movement Black Lives Matter.


    Černý panter

    Režie → William Klein
    Původní název → Eldridge Cleaver
    Alžírsko - Francie 1969 / CZT / 73 min. / 16 mm

    16 mm kopie zapůjčená ze Cinématheque 16

    „Natočené a sestříhané Williamem Kleinem… ve spolupráci s Eldridgem Cleaverem a Robertem Scheerem“, uvádí rudé titulky na začátku filmového portrétu Eldridge Cleavera a film se s každou plynoucí minutou v unikátních záběrech noří do rétoriky Černého pantera a věhlasného válečného korespondenta. Na konci šedesátých let Cleaver opustil Spojené státy a vydal se nejdříve na Kubu a později do Alžírska, aby unikl trestnímu stíhání. Film sleduje Cleaverovy rozhovory s Scheerem a popisuje Cleaverova setkání se zástupci panafrických mírových hnutí nebo Jižního Vietnamu. Podmanivým způsobem zobrazuje souvislosti mezi bojem Černých panterů o lidská práva a odporem proti koloniálnímu přemýšlení a politickému imperialismu.

    Vstup zdarma.

    *

    Free entry
    “Directed and edited by William Klein...In cooperation with Eldridge Cleaver and Robert Sheer” says the red introductory titles of this Eldridge Cleaver film portrait. This picture is immersing every minute its viewer to his rhetorics very affirmatively through unique scenes revealing him as a Black Panther and as a war correspondent. Leaving the US to avoid legal charges, Cleaver is traveling to Cuba and Algeria. Film also shows Cleavers interviews with Robert Sheer to describe his meetings with representatives of Pan-African peace movement or South Vietnam. Link between fight of Black Panthers for human rights and resistance against colonial mentality and political imperialism is set throughout the movie in a suggestive manner.

  • St 02/09
  • Čt 03/09

    Večer Samozvanců III.

    Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče „Samozvanci"

    uděluje

    Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče za rok 2019

    Karlu Vachkovi

    za snímek Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie.

    Toto Vachkovo vůbec nejosobnější dílo je vynikajícím příkladem radikálně současného umění, pro které je charakteristická překrývající se mnohost perspektiv a konkrétně kritická reflexe problémů dnešní doby ve světle nadčasových, ale o to aktuálnějších a důležitějších vizí duchovní a tvůrčí emancipace, spojených mimo jiné s tragickou připomínkou transcendentních momentů a dozvuků „pražského jara 1968“.

    Karel Vachek získává letošní Cenu Samozvanců rovněž za svůj dlouhodobý a zcela mimořádný pedagogický přínos několika generacím studentů FAMU, což se ostatně svébytně odráží také v jeho nejnovějším filmu.

    Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie
    režie: Karel Vachek

    Nejnovější, pět a půl hodiny dlouhý filmový román Karla Vachka hledá možnosti, jak učinit svět lepším místem k životu. Rozdělený do čtyř dílů prozkoumává současnou politiku, filosofii, náboženství i umění. Padesát let od Pražského jara a třicet od Sametové alias "Plyšové" revoluce 1989 bilancuje společenský vývoj a vidí jedinou možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou podle něj umožní propojení lidstva počítačovou sítí. Středobodem dění je sborovna katedry dokumentu pražské FAMU, odkud autor pomyslně řídí svůj filmový vesmír a kam si po dvacet pět let své dosavadní pedagogické kariéry zval k disputacím a natáčel významné současníky i své studenty. Ti všichni procházejí filmem a společně upozorňují na mnohdy humorné paradoxy a rozpory doby. Zvláštní pozornost je věnována revolucím, počínaje cromwellovskou, které sice posunují lidstvo kupředu, ale za cenu násilí a zneužití ústředních myšlenek k mocenským ambicím jednotlivců. Tak je tomu i s komunismem, jehož praktikování Vachek osobně zažil a podává o tom svědectví. Vzpomíná na své mrtvé příbuzné a cituje své oblíbené knihy a filmy. Dojde i na ukázky z jeho minulých snímků, jež dohromady tvoří nepřetržitý a navazující proud obrazů, kde se napříč desetiletími a kontinenty mohou potkat reformní komunista Josef Smrkovský s americkým prezidentem Donaldem Trumpem nebo výtvarník Marcel Duchamp s premiérem Andrejem Babišem. Nic není nemožné a busta Václava Havla posetá houbami se tak znovu vrací na mykologickou výstavu, odkud ji chtějí pořadatelé za každou cenu odstranit. Filosof Michael Hauser, ekonomka Ilona Švihlíková, básník Andrej Stankovič a desítky dalších osobností přijímají Vachkovu výzvu k dialogu, coby nejlepšímu nástroji myšlení.



    Snímek uvede Michael Hauser spolu s jeho autorem Karlem Vachkem.

  • Pá 04/09

    Konformista

    Režie → Bernardo Bertolucci
    Původní název → Il Conformista
    Itálie – Francie – SRN 1969 / CZT / 100 min. / 35 mm
    Hrají → Jean-Louis Trintignant, Stefania Sandrelliová, Pierre Clémenti, Dominique Sanda

    V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii Konformista, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus.

  • So 05/09

    Démantová královna

    Režie → Edward A. Kull
    Původní název → The Diamond Queen
    USA 1921 / CZT / english friendly / 146 min. / 35 mm
    Hrají → Eileen Sedgwicková, George Chesebro, Frank Clark, Burton S. Wilson

    hudební doprovod - Irena a Vojtěch Havlovi

    „Film je považován za ztracený,“ uvádějí shodně americké prameny o tomto dobrodružném snímku z roku 1921, totéž tvrdily i anglické stránky Wikipedie, když jsme kopii z našich sbírek v červnu roku 2011 v Ponrepu promítali. Po devíti letech je situace nezměněná: film pro zmíněné zdroje stále ještě neexistuje, my ho stále ještě máme. Kdysi ho tu spatřil jeden (tehdy) mladý český básník, zde je jeho svědectví.

    Petr Král (deníkový záznam, 1. 11. 1967): „Nemohl jsem najít lepší doklad k soudobému úpadku ženské grimasy než těch pár úchvatných, vyšeptalých záběrů sestříhaného němého seriálu Démantová královna s Eileen Sedgwickovou (1920), které jsem dnes zhlédl při odpoledním promítání v archivu. Eileen, jedna z těch dávno zapomenutých, i ve své době ostatně poloanonymních hvězd, které dosud stálo za to beznadějně milovat a jimž se ještě své skutečné tajemství podařilo skrýt před pohledem okouzleného publika, ve znepokojivě problematickém, zbohatlickém interiéru některé z vil na Woodland Hills. Eileen s některými grimasami Blanky Bohdanové, ale bez povinného intelektualismu dnešních emancipovaných jevištních trpitelek za lidská práva… Ostatně je to blondýna, s tou neuvěřitelně rožčepýřenou dobovou frizurou, na níž je nejpodivuhodnější, že některým ženám musela opravdu slušet. Eileen k nim samozřejmě patřila. V Démantové královně předvádí nejen celou uhrančivou přehlídku toho hryzání rtů, úzkostného těkání očima, svírání látky šatů neklidnýma rukama, vzrušeného vlnění něžných prsů pod poloshrnutým hedvábím výstřihu (její bezradný pohled mezi dvěma temnými závěsy!), z jejichž absence je třeba obvinit soudobý film - ale také bájné defilé nejskvělejších rolí a situací, jaké lze pro Očima Petra Krále 10 11 ženu vysnít. Bloudí džunglí svých vlastních nevědomých představ, reprezentovaných šelmami, skolenými vždy na krok od ní věrným domorodcem Zimbou, a především gigantickými houbami, vyššími než stromy, z nichž některé mají zřetelně falický tvar; dívka odhodlaná k nejriskantnějším dobrodružstvím, v nichž přitom nikdy nezapomene prozradit ženu v sobě, zvolí si za přestrojení na zámořském parníku právě neodolatelný vdovský závoj, neskrývající sice nic z jejích nezapomenutelných očí, zato ale zesílený od úst dolů, k ramenům, na způsob sukně - snad jen proto, aby tím dráždivěji chutnal polibek za jeho chatrnou zástěnou. Jako herečka, jejíž - mimořádně úspěšné! - číslo spočívá ostatně jen v několika kankánově-charlestonových poskocích po scéně v doprovodu křehké, vášní pohublé Josephiny Scott s hypnotizovaně ustrnulýma, věčně uplouvajícíma (ale pronikavýma) očima - jako herečka málem uhoří v zákulisí, aniž má kupodivu na její záchraně sebemenší podíl ten urostlý, ale trochu neurotický fešák bezděčně pohrdlivých úst, ušlechtilý budižkničemu, který ji miluje a který se tak dlouho houpe na laně v napůl zaplaveném sklepě, ve snaze dosáhnout nohama sklepního okénka a prorazit je, až zapomene, že se odtud původně chtěl dostat do hořícího divadla, a vyběhne po rozbití skla zpátky před budovu… (Sotva zmizí v okně, zřítí se ovšem do sklepa planoucí strop.) Přál bych si prostudovat rukou - podrobněji než kteroukoli skutečnou milenku - všechny tajné úkryty v pomačkaných poduškách, když Eileen vprostřed noci opustí postel v krajkovém pyžamu a s revolverem v ruce, aby v salonu přistihla při činu lupiče (a při boji s nimi, svým stínem vyvstalým na okně v objetí s jedním z darebáků, navíc přivábila svého souseda a obdivovatele, aby si k ní přišel pro další nezapomenutelnou ránu do brady), kus po kusu nechávám její osůbku zarůstat hustým břečťanem fetišismu, když visí bezvládně pod vodou jako utopená loutka, zachycená za jakýsi rákos, a dýchá odšroubovanou hlavní pušky vystrčenou nad hladinu a zavírám oči do tmy, kde vnímám už pouze zvuky řeznického nože broušeného o schod („je to kámen jako kus špeku!“), když si její pronásledovatelé svlékají na břehu saka a jen v košilích, s kravatami a vyhrnutými rukávy se jeden po druhém noří na koních do vody…“

  • Ne 06/09

    Nashle, prázdniny!

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / animační dílna / 3+

    První zářijová projekce našeho cyklu se bude nést v duchu právě uplynulých prázdnin. Taky jste v létě posnídali u stanu jako Bolek s Lolkem? Nebo jste si nasadili vodní lyže a prosvištěli po hladině jako zvířátka z pohádky Na vodě? Anebo jste vyrazili odpočívat na venkov jako zajíc s vlkem? Ať už jste v létě zažili cokoliv, toto animované pásmo vám připomene horké letní dny. Po projekci nebude chybět animační dílna s lektorkou z Ultrafunu.

    Bolek a Lolek táboří (Sniadanie na biwaku, Edward Wątor, Romuald Kłys, Polsko, 1974, 9 min, 35 mm)
    Na vodě (Na vode, Leonid Kajukov, SSSR, 1986, 8 min, 35 mm)
    Jak jedli vtipnou kaši (Břetislav Pojar, Miroslav Štěpánek, Československo, 1966, 12 min, 35 mm)
    Jen počkej! VI.: Na vsi (Nu, pogodi!,Vjačeslav Kotěnočkin, SSSR, 1973, 10 min, 35 mm)

  • 37. týden
  • Po 07/09

    Myrtil Cinefil / pásmo krátkých filmů

    Cyklus → Myrtil cinefil

    Stejně jako je film dílem kolektivním, je také archivní péče o filmové dědictví dílem kolektivu a jeho zachování výsledkem úsilí generací filmových archivářů. Ti se stávají spolutvůrci filmových dějin nejenom jakožto aktivní činitelé v procesu výběru, zpracovávání, prezervace a zpřístupňování, ale i tím, že se nezřídka přímo podílejí na vzniku nových, zpravidla střihových a dokumentárních snímků. Ilustrační ukázkou tohoto druhu aktivit může být pásmo čtyř filmů, k jejichž vzniku přispěl i archivář - historik Myrtil Frída.
    Myrtil Frída běžně působil v roli odborného poradce či spoluautora televizních pořadů a filmových dokumentů. Byly to například střihové snímky, vytvářené od druhé poloviny padesátých let za účelem zpestření tehdejší distribuční nabídky kin – značný komerční potenciál měly především takzvané herecké medailony, sestavené z ukázek nejlepších výkonů předních domácích komiků. Frída se přitom podílel na vypracování původních námětů, psaní scénářů či rešerších, při kterých byla hodnocena dostupnost a atraktivita dochovaného archivního materiálu. Pro ilustraci uvádíme ukázku z celovečerního střihového filmu Král komiků (1963), který je průřezem tvorby Vlasty Buriana, a středometrážní medailon jiného mimořádného komediálního talentu, herce Ference Futuristy, s názvem Půlhodinka s Ferencem (1958). Ten byl mimochodem autorsky zpracován Bohumilem Brejchou, později krátce působícím na postu ředitele Filmového archivu a zásadně přispívajícím k rozvoji této instituce a profesionalizaci oboru.
    Nejkratší snímek tohoto pásma, nese název Zaměstnanci Československé filmotéky a filmexportu na Žižkově (1960). Jde o amatérské záběry zachycující skupinku zaměstnanců obou jmenovaných institucí vycházejících na prostranství před vchodem do domu v Malešické ulici (dnes č. 12), kde filmový archiv sídlí dodnes. Kromě Myrtila Frídy, který se zde představuje jako „muž v klobouku“, se můžeme prostřednictvím tohoto unikátního záznamu pozdravit s: J. Pouchou, V. Pouchou, Vojtěchem Šírkem (vedoucí skladník), F. Břicháčkem (který jí a rozmlouvá s mužem s cigaretou), p. Šmídem, M. Dusem, Editou Bockovou (sekretářka), Jindrou Karasovou (s tmavými obroučkami brýlí), B. Tymichovou, M. Drozdovou (manipulantka), Zdeňkem Štáblou (filmový historik, který následuje čtyři jmenované ženy před ním), p. Kůsem, A. Fišerovou (manipulantka), Miloslavem Kulíkem (promítač), V. Ramešem. A poslední okamžik filmového záznamu patří psu Satanovi.
    Na námět Vladimíra Opěly, dalšího pozdějšího ředitele filmového archivu, vznikl dokumentární snímek o režisérovi a průkopníkovi české kinematografie Janu Stanislavu Kolárovi. Medailon s názvem Doktor Jan Kolár (1973) obsahuje kromě ukázek z filmů tohoto tvůrce a později zaměstnance paměťové instituce také záběry z oslav jeho 75. narozenin. J. S. Kolár, pamětník a přímý svědek počátků kinematografie, byl v úzkém přátelském kontaktu s Myrtilem Frídou, jenž se stal autorem doprovodného komentáře k tomuto filmu, který sám také namluvil.

    Král komiků (ukázka) / režie: Vladimír Sís – Rudolf Jaroš / ČSR / 1963 / 25 min. / 35 mm

    Zaměstnanci Československé filmotéky a filmexportu na Žižkově / ČSR / 1960 / 1 min. / 35 mm

    Půlhodinka s Ferencem režie: Bohumil Brejcha / ČSR / 1958 / 27 min. / 35 mm

    Doktor Jan Kolár / režie: Vasil Vasilev / ČSR / 1973 / 13 min. / 35 mm


    Aether

    Režie → Rûken Tekeş
    Původní název → Aether
    Turecko – Itálie 2019 / 82 min. / DCP / EF

    Film Aether se odehrává v Hasankeyfu – oblasti ležící v kurdské části Turecka u břehu řeky Tigris. Je místem úchvatné přírody, forem a krajiny. Stejnojmenné jeskynní město starověké Mezopotámie je významné nejméně po dvanáct tisíc let z hlediska historického, kulturního a ekologického. Hasankeyf a údolí Tigris splňují devět výběrových kritérií UNESCO používaných k výběru lokalit zapsaných na Seznam světového dědictví, turecká vláda však odmítla požádat o jeho uznání. Destrukce tohoto místa, důležitého nejen pro historii a kulturu tureckého Kurdistánu, ale také pro světové dědictví, bohužel již započala i přes protesty místních obyvatel a jejich snahu o zapsání oblasti na seznam světového dědictví UNESCO.

    Připravila Nadace Agosto Foundation v rámci filmových projekcí a diskuzí na téma budoucnosti, přírody, krajiny, společnosti, umění, ekologie a entropie.

  • Út 08/09

    „Protentokrát protektorát“

    Evokace prvního roku existence Protektorátu Čechy a Morava prostřednictvím šotů Českého zvukového týdeníku Aktualita. Tíživé doteky nacistické reality, snahy zachovat i za těchto podmínek svébytný všednodenní život a projevy vlastenectví vycházející z úcty ke kulturně- -historickým tradicím se prolínají jednotlivými snímky. Poskytují – i s ohledem na dobová cenzurní omezení – cenné svědectví tehdejšího života.

    Projekci připravili a komentují Bohdana Kerbachová a Jiří Novotný, kurátoři Národního filmového archivu.


    Pět filmů německých žen filmařek z let 1951 až 2020

    Ute Aurandová, nejvýznamnější německá filmařka své generace, představila 28. května 2018 v Ponrepu své filmy Motýl na podzim (2005), Lisa 4 (2017) a Být zde (2013). V rámci svého druhého večera v Ponrepu pod heslem Podmínky práce žen filmařek uvede nyní společně s autorkou nastupující generace Ewelinou Rosinskou pět snímků. V čem jsou podmínky tvorby filmařek, zvláště v Německu, specifické dnes a jak tomu bylo v předchozích dekádách? Jakým úskalím v rámci své umělecké praxe čelí a jak se to propisuje do samotných experimentálních děl? Pásmo kurátorované a osobně představené Ute Aurandovou pořádá Artyčok.TV ve spolupráci s kinem Národního filmového archivu Ponrepo.

    Ute Aurandová – Ulrike Pfeifferová /Ó! Čtvero ročních dob / Oh! Die 4 Jahreszeiten / 1986-88 / 20 min. Úvodní text napsal Jonas Mekas. Natočeno na 16mm.

    Ewelina Rosinska / Zem v ústech / Erde im Mund / 2020 / 20 min. Natočeno na 16mm, stříháno digitálně.

    Margaret Taitová / Portrét GA / Portrait of GA / 1951 / 3 min. Portrét autorčiny matky, natočený na 16mm.

    Renate Samiová /Ochranná fólie / Die Schutzfolie / 1983 / 8 min. Část z projektu proti atomové hrozbě Aus heiterem Himmel (Z čistého nebe). Natočeno na 16mm.

    Renate Samiová / Benátky 2011 / Venedig 2011 / 2011 / 5 min. Digitální projekce.

  • St 09/09

    Madame Dubarry + Ústřicová princezna

    / živý hudební doprovod Karel Loula

    Ernst Lubitsch / Madame Dubarry / Madame Dubarry Německo 1919 / hrají: Pola Negri, Emil Jannings, Reinhold Schünzel, Harry Liedtke / CZT / 69 min. / 35 mm

    Dne 18. září 1919 otevírá své brány berlínské kino Ufa-Palast am Zoo, napříště jedna z prvních adres kulturního života německé metropole, stejně jako jí bude poválečný Zoo-Palast, stojící dnes na stejném místě. Na programu prvního večera je premiéra historického dramatu Madame Dubarry, filmu, který se brzy s ohromným úspěchem rozletí do celého světa, byť mnohde bude kvůli nedávno skončené světové válce kašírováno, z jaké země pochází. Snímek zanechá silný dojem i v Hollywoodu, který do své zlaté klece dříve či později vláká oba hlavní herecké představitele – a samozřejmě i Ernsta Lubitsche.

    Ernst Lubitsch / Ústřicová princezna / Die Austernprinzessin Německo 1919 / hrají: Ossi Oswalda, Harry Liedtke, Victor Janson, Curt Bois / 45 min. / 35 mm

    Nesmírně rychlá inflace v Německu těsně po skončení první světové války inspirovala Lubitsche ke zcela fantazijnímu námětu, v němž šlechtic, žijící pod hranicí životního minima, usiluje o dceru milionáře s absurdně multiplikovanou armádou služebnictva. Joe Hembus: „Co zde Lubitsch dokázal, nám připomíná, jak je nesprávné hledat a chválit velké režijní inovace jenom u dramatických veleděl. Jakožto film mobilizující smysl a možnosti dekorace je Ústřicová princezna nejen rovnocenná Kabinetu doktora Caligariho (vzniklém o půl roku později), nýbrž ho i převyšuje.“ Přední německá filmová kritička Frieda Grafeová hovoří o Ústřicové princezně jako o „nejlepší německé komedii, grotesce plné jadrné destruktivity“.


    Václav Mergl - k 85. narozeninám solitéra české animace

    / pásmo filmů - celkem 75 min. / 35 mm

    Žába v cizí zahradě / 1983 / 9 min.
    Sestřeničky /1988 / 7 min.
    Haló Alberte / 1990 / 7 min.
    Mikrob / 1986 / 15 min.
    Krabi / 1976 / 10 min.
    Laokoon / 1970 / 11 min.
    Studie doteku / 1966 / 1 min.
    Proměny / 1964 / 4 min.
    Homunkulus / 1984 / 11 min.

    „Již Proměny (1964), svébytný pokus o zmapování mechanismů přírody a oživení ,zdánlivě mrtvé hmoty‘, v níž se však (řečeno s Bruno Schulzem, na kterého se autor filmu odvolává), ,skrývají dosud neznámé formy života‘, demonstrují svou výrazovou jednotou možnost koexistence obou dvou zmíněných poloh. Ty jsou zde transformovány do podoby ,akčního gesta‘ i chladné, až op-artové abstrakce zároveň. První, výraznější z těchto rovin, zachycující proces vzniku a zániku, bujení ve všech jeho formách, podléhá zprostředkovaně principu ,rastru‘, a tím současně i druhé rovině. Pruhy světla, dopadající na hmotu a dělící obraz, působí jako editor. Výsledek ,edice‘ je však opět podřízen první rovině, rovině exprese, hudebního rytmu a náhodných operací. Laokoon (1970) zdařile transformoval meritum předchozí výpovědi do figurativního kontextu. Sdělovaný význam je tu v rámci sci-fi předáván v méně zašifrované poloze, obohacené o řadu dějových prvků. I tentokrát však vystupuje do popředí nekontrolovaný proces ,proměn‘, bujení a narůstání s hrozivými důsledky. Merglova tvůrčí exprese se v rámci dané, barevně i tvarově neobyčejně působivé plošky promítá do imaginativních podob neznámého světa. Vzácně se znovu objevuje i symbol ratia – rastr, použitý v konstrukci kosmické lodi. Svár nepřátelské hmoty s člověkem (vymezeným danou antropologickou konstantou) tu zasahuje do polohy etických hodnot, které jsou pak prověřovány i v následující sci-fi Krabi.
    Krabi (1976), co do jednoty výrazu zatím nejsevřenější Merglův film, mnohé z předchozích postulátů eliminují. Velmi výrazně tu v rámci klasicky rozvíjeného příběhu dvou mužů, dohlížejících na pustém ostrově na proces samovývoje krabů – nové vojenské i průmyslové zbraně – dominuje racionální linie. Předchozí imaginativní poloha byla redukována na úkor stále náročnější a dokonalejší animace. I tady je však ratio zatlačené do pozadí v okamžicích, kdy pohled do rozbujelých vnitřností krabů zaplaví celé plátno a živočišné i strojové prvky splynou v jediném ,dance macabre‘. Tehdy Merglova automatická kresba, zdůrazňující ,splynutí‘ obou poloh, přesahuje rámec předlohy i svého vlastního zadání.
    V následujícím Homunkulovi (1985) dochází k prvním náznakům porušení dosavadní rovnováhy a přísně sledované jednoty výrazu. V této groteskně koncipované úvaze o člověku a ,proměnách‘ vesmíru, plné zašifrovaných významů a nesourodých spojení, však nakonec ,vysoké‘ i ,nízké‘ ,klasické‘ i ,romantické‘ splývá v pevném tvaru asambláže. Neplatí-li pro Homunkula, v němž vesmír připomíná vetchou oponu komediantského stanu ,prožranou od molů‘ (V. Mergl), již unitas, claritas a harmonia v dosavadním rozsahu a formách, pak Mikrob se z kánonů klasické i modernistické estetiky vyvazuje již zcela jednoznačně.“
    Stanislav Ulver

  • Čt 10/09

    Epitaf pro královnu

    Režie → Janusz Majewski
    Původní název → Epitafium dla Barbary Radziwiłłówny
    Polsko 1982 / CZT / 89 min. / 35 mm
    Hrají → Anna Dymna, Jerzy Zelnik

    Tentokrát Majewski připomíná historii nejslavnějšího milostného vztahu v dějinách Polska. Nacházíme se v druhé polovině 16. století, kdy polský král Zikmund II. August potká půvabnou aristokratku z Litvy Barbaru Radziwiłłovnu. Příběh jejich skandální a tragické lásky se stal zdrojem legend po mnoho století. Nakonec se proměnil ve fenomén polské kultury a inspiruje tvůrce dodnes.


    Stalker

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Stalker
    SSSR 1979 / CZT / 152 min. / 35 mm
    Hrají → Alexandr Kajdanovskij, Anatolij Solonicyn, Alisa Frejndlichová, Nikolaj Griňko

    + krátký film
    Československý Stalker
    režie: Vojtěch Novotný
    ČR / 2020 / HD / 15 min.

    Petr Král: „Nejenže tu je všechno nerozlučně hmotné – smyslné – a „duchovní“, že vnější podoby věcí nelze oddělit od jejich emotivních významů a od zkoumání jejich vnitřního smyslu – až jsou Tarkovského filmy i vzácně důslednou zprávou o fungování jedné subjektivity. Přesahují jaksi hranice umění i tím, jak spojují záměrné‚ tvárné úsilí s citlivostí k tajemství v „přírodním“ stavu. Ať jsou Tarkovského vize sebekomponovanější, mají nutnost spontánních usazenin, obrazů, které si filmař nevymyslel, ale nechal je v sobě uzrát a vykrystalizovat; uchovávají si tak temné, nezredukovatelné jádro podobně jako tajemné situace v životě nebo jako ty uhrančivé, „z nebe spadlé“ filmy, jimž dala jedinečnou poesii spíš souhra okolností než autorský záměr. Jsou zkrátka stvořené málem v božském smyslu, jako jsoucno samo; a lidé i věci k nám v nich přicházejí s tak jedinečnou přesností, naléhavostí, grácií, jako bychom se sami octli ve stavu milosti a vnímali náhle všechno dvojnásob intenzivně. (…) Třeba jsou tak vystavěny nad propastí, lidská existence i svět sám nejsou pro Tarkovského bez smyslu. Ve Stalkerovi je záběr, kdy kamera zvolna opouští jílovitou, mechem porostlou půdu a zvedá se k šedému pozadí, které se zdá prázdné, v němž ale náhle rozeznáme vodu jakési zátoky; na obzoru nám ji ohraničí řádka stromů, jejichž odlesky ve vodě jsou jako křehké, nehmotné kořeny. Voda se zdá být materializací prázdna, stromy jako by sem vpisovaly smysl ztotožněný s prázdnem samým, s jeho uvědoměním a přijetím. Jde jaksi jen o to, připustit si cizost světa, ale nesmířit se s ní, proměnit ji ve vlastní disponovanost a otevřenost. Tarkovský tu má blízko k Antonionimu a k jeho sondování cizích rozloh vesmíru.“

  • Pá 11/09

    This Changes Everything

    Režie → Avi Lewis
    USA 2015 / CZT / english friendly / 89 min. / DCP
    Hrají → Naomi Klein, Stycey Arwen Raab
    Cyklus → Film a klima

    „Co když příčinou problému není lidská povaha? Co když problémem nejsou ani skleníkové plyny? Co když skutečný problém spočívá v příběhu, který si předáváme přes čtyři století.“ Naomi Kleinová

    Klíčový film o změnách klimatu natáčený téměř čtyři roky v devíti zemích a na pěti kontinentech je epickým pokusem detailně ilustrovat, před jak těžkou výzvou lidstvo v době globálních klimatických změn stojí. Inspirován stejnojmennou knihou Naomi Kleinové předkládá portrét komunit obývajících místa, která se ocitla na frontové linii ekologické katastrofy od americké Montany přes Peking po jižní Indii. Naomi Kleinová a režisér Avi Lewis nenatočili pouze další film o neodvratnosti blížící se katastrofy; provokativně i s nadějí upozorňují na propojení změn klimatu se současným nastavením světové ekonomiky, a tak možný klíč k řešení krize nachází v radikální proměně stávajícího ekonomického systému. Protože „příběhy na rozdíl od lidské povahy lze změnit“.


    Vstup zdarma.

    *

    Free entry
    “What if source of the problem isn't human nature? What if it’s not even greenhouse gas? What if the real problem is the story we keep telling for the last four centuries?”
    Naomi Klein
    This key movie about climate change was created during four years and in nine different countries over five continents. It's an epic attempt to illustrate the difficulties humankind faces in relation to global climate change. A book This Changes Everything by Naomi Klein, which presents a selection of communities directly influenced by ecological catastrophes including Montana, Beijing or south India, served as an inspiration for this movie. This film by Naomi Klein and Avie Lewis is not just another vision of the upcoming disastrous future, it also, by showing causality between climate change and current world economic order, attempts to show possible solutions. Radical revolution in the economic system seems to be necessary to find a way to stop climate change. For “Stories, unlike human nature, could be changed”.

    In the program will be included discussion between Petr Doubravsky (Fridays For Future) and specialist on climate change.


    Bojovník od Žluté řeky

    Režie → Čang Sin-jen
    Původní název → Huang he da xia
    Čína 1988 / CZT / 91 min. / 35 mm
    Hrají → Jü Čcheng-chuej, Jü Chai, Chu Ťiang-Čchiang
    Cyklus → Karate retro

    Projekci uvede Petr Donát, mistr bojových umění.

    Historický epos odehrávající se na konci prvního tisíciletí, kdy se Čína zmítala ve víru dobyvačných válek mezi jednotlivými šlechtici, kteří usilovali o uchvácení moci. Režisér Čang Sin-jen, otec žánru wuxia z prostředí šaolinských klášterů a muž, který objevil Jeta-Li. I přes absenci „Tryskáče“ dosáhl Čang Sin-jen v tomto filmu zenitu své kariéry, v ještě odlehčené, výsostně manické formě. Nejchaotičtěji odvyprávěná a sestřihaná propagandistická filmová jízda osmdesátých let.

  • So 12/09

    Pavouci

    Režie → Fritz Lang
    Původní název → Die Spinnen I.: Der Goldene See, II. Das Brillantenschiff
    Německo 1919 / CZT / 170 min. / 35 mm
    Hrají → Lil Dagoverová, Carl de Vogt, Ressel Orlaová, Georg John, Rudolf Lettinger, Edgar Pauly, Paul Morgan, Reiner Steiner, Friedrich Kühne, Thea Zanderová

    hudební doprovod - Irena a Vojtěch Havlovi

    Nemilosrdná fatální žena se vydává spolu se svými pomocníky, zločinným gangem Pavouků, na cestu za bohatstvím a za diamantem ve tvaru Buddhovy hlavy, který má majiteli zaručit světovládu. Žena zároveň touží pokořit a zničit neohroženého dobrodruha, který kříží její plány a pohrdá její láskou.
    Pavouci jsou nejvýznamnější film z raného období Fritze Langa, do nějž řadíme šest filmů z let 1919 a 1920, které připravují následnou sérii kanonických děl německé klasiky - ta začne Unavenou smrtí z roku 1921. Nejvýznamnější proto, že přes všechnu dílčí nevyzrálost je zde poprvé obsažen „celý Lang“ - vějíř optických, situačních a tematických motivů je zde už celý „rozevřen“.
    Tajemství za dveřmi se jmenuje jeden Langův americký film z roku 1946, ale mohly by se tak jmenovat všechny. Co Lang tvrdí vždycky: Existuje nějaký druhý svět, zrádný, ne vyfabulovaný. Zda je to vnitřní svět duše, tuto otázku mladý režisér neklade sobě ani divákům (až mnohem později o tom začne po vídeňsku nahlas hloubat), podstatná je jeho materiální konkrétnost, jeho vzrušující blízkost. Stačí strhnout našemu světu masku všednosti, přesvědčit se, co je za skrytými dveřmi, za dvojitou stěnou, pod dřevěným poklopem, za fasádou jedné individuality. Prostor (nebo člověk), v němž se ocitneme, nemá morálku; sklepení a katakomby se bez varování v mžiku naplní jedovatými plyny nebo budou zaplaveny vodou, pancéřová síň obklopí průzkumníka stěnami jako pavouk chapadly a dobrodruh musí napnout všechny síly k úniku z klaustrofobické pasti. Pod Čínskou čtvrtí (v jiném filmu to bude třeba vynálezcovo doupě), v níž už přece platily jiné zákony, než ve zbylé metropoli, se nachází ještě jedno další „vytěsněné“ město, o němž mapy narýsované moralisty „tam nahoře“ nechtějí nic vědět, ledaže by samy skrývaly tajemství v šifrách, které je třeba rozluštit. Nic z toho nechybí už v Pavoucích.
    Je zde už i velký manipulátor, který hraje minimálně „na dvě strany“ - jako šéf podsvětí Schränker, který řídí jakousi náhradní policii ve Vrahovi mezi námi (1931) nebo jeho protějšek Lagana z Velkého zátahu (1953), jako übermensch Haghi hrající si na klauna (nebo naopak) ve Vyzvědačích (1928) - a samozřejmě jako démonický doktor Mabuse z proslulé volné trilogie z let 1921, 1932 a 1960. Langův Ur-Mabuse je (tak jako tolik věcí v Pavoucích) zatím jen hrubým náčrtem, nemá ani jméno a objevuje se až na samém konci děje, jejž záhy celkem neslavně zase opouští. Možná je sám jen nastrčenou figurou, divák se může (tak jako po většinu předešlého děje) dál domnívat, že všechny pavoučí sítě spřádala Lio Sha, zhoubný vamp v tradici Thedy Bary. Atribut nezkrotné vůle k moci je tak de facto přisouzen ženě, což dodává dobrodružstvím erotickou (dnes nostalgickou) pikantnost a je zajímavé i proto, že Mabuse v sukních se u Langa objevuje před (!) zrodem scenáristického tandemu s Theou von Harbou (březen 1920).
    Historik Georges Sturm, nejvýznamnější odborník na Langovy rané filmy („před-harbouovské“), dokládá, že režisér je od počátku posedlý nejen dvojníky a ideou „druhých světů“, ale i při splétání dějových sítí se neustále uchyluje ke zdvojením a dualitám. V Pavoucích je druhý díl variací resp. reverzí toho, co se odehrálo v prvním - včetně volby míst a „motorů“ děje (co se hledá, kde se to hledá, kdo bude kdy zachráncem nebo zkázou svého rivala). Pravidlem ribambelle (termín navržený G. Sturmem) se řídí i rozvržení postav. Hrdina se musí utkat s ženou, kterou nejdříve osvobodí, pak pronásleduje; žena jej miluje, pak se mstí za jeho pohrdání. Ženino ďábelství musí vyvažovat dvě nevinné dívky, z nich je jedna „odjinud“, druhá „odsud“; jedna musí zemřít (samozřejmě ta první, exotická), aby se druhá mohla vůbec objevit. Lang uvažuje v intencích své doby včetně jejích projekcí „mimoevropského“ světa či misogynie vyvěrající z „přirozených“ archetypálních zdrojů.
    Svůj první scénář napsal Lang v roce 1916, v roce 1919 jich už má na svém kontě kolem deseti. V dubnu 1919 přichází do kin jeho režijní debut Vášnivá žena - Kreolka, už v září následuje Pán lásky. Do našich dnů se dochovaly až další dva tituly z podzimu onoho roku: variace na Madame Butterfly s názvem Harakiri a původně asi tříhodinový dobrodružný film Pavouci, plánovaný zpočátku jako seriál o čtyř částech, z nichž se realizovaly dvě: Zlaté jezero a Briliantová loď. První díl se v kinech objevil již 3. října 1919, na rozuzlení si diváci museli počkat až do února příštího roku.
    Předpokládá se, že v posledních měsících před I. světovou válkou, kdy se zdržoval v Paříži, viděl Lang Fantomase Louise Feuilladea, prototyp filmového seriálu s detektivním či tajemným syžetem. Fantomas zahájil velkou módu, nový žánr okamžitě zdomácněl i v Americe. Také v Německu, kde se poprvé objevil v roce 1916, bylo za několik málo let vyprodukováno několik desítek dobrodružných a detektivních seriálů na pokračování, po válce pak již ve vědomé rivalitě s Hollywoodem (už před začátkem natáčení se v tisku mluví o Pavoucích v národnostně konkurenčním duchu).
    Geneze filmu začíná v srpnu 1918. Fritz Lang nabízí berlínskému producentovi Erichu Pommerovi při jeho návštěvě Vídně jako možný filmový námět svůj nedokončený román Pavouci. (Na novinové stánky se dostane až po uvedení obou dílů filmu v roce 1920.) 18. ledna 1919 začíná Lang projekt připravovat pro Pommerovu společnost Decla; firemní reklama jej v tisku prezentuje už málem jako režisérskou hvězdu, což však publikum mohlo verifikovat nejdříve v dubnu, kdy přišel do kin Langův první film Vášnivá žena - Kreolka. (Když už jsme u dualit: také Friedrich W. Murnau debutuje jako režisér na jaře 1919!) Je vůbec zvláštní, že zatímco před rokem 1919 se Langovo jméno v odborném tisku prakticky nevyskytuje, od července už je zmiňován permanentě - v souvislosti s několika rozpracovanými projekty Decly. Chybí mezi nimi Kabinet doktora Caligariho (1919/20), i když langovská legenda, dlouho nekriticky reprodukovaná, tvrdila opak. Caligari byl spíš Langovou noční můrou. Dnešní divák by mohl považovat Pavouky za dobový komerční spektákl, jako jím byly nesčetné pozdější variace až po Spielbergova Indiana Jonese (1984). Ve skutečnosti se druhý díl Pavouků neudržel v premiérovém kině déle než týden a diváckým hitem se stal o další týden později domnělý artistní experiment Kabinet doktora Caligariho (možná i díky Pommerově chytré reklamní kampani). Snad k neúspěchu Briliantové lodi přispěla konkurence dalšího exotického seriálu Vládkyně světa (1919), jehož režisér Joe May disponoval mnohem větším rozpočtem, než měli Pavouci. Seriál se z nich už nestal, zbylé dva díly (Tajemství sfingy a O asijskou císařskou korunu) se nerealizovaly a již necelý měsíc po premiéře Briliantové lodi rozvázal Lang svou smlouvu s Declou a vrátil se k Joe Mayovi, u nějž v roce 1917 začínal jako scenárista.
    V zahraničí znali dosud současní diváci Pavouky z kopie mnichovského Filmového muzea, z virážované kopie Davida Sheparda nebo z kopie uvedené v rakouské televizi. Původní dochovaný materiál, z nějž vycházejí, je ovšem tentýž - zachoval se pouze v českém Národním filmovém archivu. Na karlovarském festivalu v roce 2007 představil NFA tuto exklusivní položku svých sbírek poprvé ve vlastní restaurované podobě, obsahující i dobové české mezititulky (původní německé se v žádném archivu nedochovaly).

  • Ne 13/09

    Kam doskáče ranní ptáče

    Režie → Drahomíra Králová
    Československo 1987 / 85 min. / 35 mm
    Cyklus → Ponrepo dětem

    celovečerní film / lektorský úvod / 6+

    Dvanáctiletý rošťák Pavel ukradne z výzkumné laboratoře kus umělé živé tkáně, která dokáže vytvořit klon jiného živého organismu. Během noční bouřky elektrický výboj z ní stvoří Pavlova dvojníka, Pavla II, který je podle naladění svého vzoru hodný a vzorný. Na koupališti však kvůli další bouřce vznikne další klon, Pavel III, který je tentokrát rozzlobený, jelikož Pavel se v té chvíli pral s šikanérem Čundrlíkem. Co se stane, když všichni tři Pavlové dají hlavy dohromady?


    Podezření trvá

    Režie → Antun Vrdoljak
    Původní název → Deps
    Jugoslávie 1974 / CZT / 94 min. / 35 mm
    Hrají → Bekim Fehmiu, Milena Dravićová, Fabijan Sovagović

    Recidivista zvaný Deps strávil ve vězeních téměř polovinu života. Jeho osud poznamenal odchod matky, kterou spatřujeme opakovaně jako krásný přelud ve flashbacích mísených s představami. Toužebné očekávání se však při setkání mění spíše v rozčarování. Zlom v jeho životě nastane až s nenadálou láskou k Lele. Dramatický příběh mladého kriminálníka se jakoby mimoděk mění v něžnou romanci. Oba mladí lidé ale mají ve své minulosti momenty, na které by si přáli zapomenout. Vykročí za lepší budoucností společně? Antun Vrdoljak vystřídal ve svém čtvrtém celovečerním filmu historické náměty za civilní sociálněkritický příběh ze současnosti a vyplatilo se. Podezření trvá připomíná svou atmosférou poetiku francouzské kinematografie. Srovnání s Godardovým U konce s dechem může být troufalé, nicméně Bekim Fehmiu se svým charizmatem Belmondovi bezpochyby vyrovná. Velká mezinárodní hvězda tvoří skvělý tandem s nejslavnější jugoslávskou herečkou Milenou Dravićovou. Ta hrála po čtyři desítky let vždy v několika celovečerních filmech ročně a zde ztvárnila dokonce obě osudové ženy Depsova života. Za dvojroli získala v roce 1974 Stříbrnou arénu na Festivalu jugoslávských hraných filmů v Pule.


    Žebrácká opera

    Režie → Jiří Menzel
    ČSR 1991 / English friendly / 94 min. / 35 mm
    Hrají → Josef Abrhám, Libuše Šafránková, Marián Labuda, Rudolf Hrušinský

    Pocta Jiřímu Menzelovi

    Klasická lidová opera Johna Gaye z roku 1728 se dočkala nejrůznějších aktualizovaných verzí. Jednou z nich bylo stejnojmenné zpracování Václava Havla, které vzniklo v roce 1972. Nepočítáme-li představení Divadla na tahu, jež se v roce 1975 uskutečnilo v utajení před policií v hospodě U Čelikovských v Horních Počernicích, odbyla si hra oficiální premiéru až v červnu 1990. Jiří Menzel, který Žebráckou operu úspěšně uvedl v pražském Činoherním klubu, se o rok později ujal i režie filmové verze. Do značné míry při tom čerpal ze svého divadelního pojetí, což se odrazilo na podobě snímku, jenž je – na úkor filmovosti – v mnohém poplatný právě jevištní stylizaci… Vyprávění se opírá o konkurenční boj dvou zlodějských organizací. Jednu vede zlotřilý Peachum, druhou neméně zlotřilý a silně okouzlující šejdíř Macheath. Peachum přesvědčí svou dceru Polly, aby s konkurentem navázala důvěrnější kontakt a vyzvěděla, co chystá. Macheath chce zase přes Polly sledovat Peachumovy aktivity, což se mu podaří, protože naivní dívka se do něj zamiluje a provdá se za něj. Mack už ovšem jednu manželku má: jde o Lucy, dceru velitele městské policie Lockita. Šejdířovou osudovou životní láskou je však prohnaná prostitutka Jenny, která muže, jenž ji kdysi připravil o poctivost, neváhá opakovaně zrazovat… Vyprávění stylizované do éry dvacátých let minulého století nabízí zábavnou moralitu o provázání zkorumpované státní moci a podsvětí. Svébytný jazyk, o nějž se opírá divadelní text, ovšem doznal značného zkrácení v rukou scenáristů, mezi nimiž byl vedle Menzela i samotný Václav Havel. Jiří Menzel obsadil do svého filmu většinou herce, kteří své role pod jeho vedením ztvárnili už na divadle. Macka si tak zahrál elegantní Josef Abrhám a role Jenny připadla Libuši Šafránkové. V roli Peachuma nahradil původního Jiřího Kodeta Marián Labuda a Lockita místo Petra Nárožného vynikajícím způsobem ztvárnil Rudolf Hrušínský. Bonusem pro filmové diváky je cameo ceněného britského herce Jeremyho Ironse v roli vězně.

  • 38. týden
  • Po 14/09

    Mediální dialogy / Akce, socha, video

    Cyklus → Paralelní kino

    Paralelní kino
    Uvádějí Hana Buddeus a Sylva Poláková.

    Mediální dialogy jsou pokračováním tématu výstavy v jiném médiu a jiné době a sledují způsoby protnutí performance, sochy a pohyblivého obrazu v pracích současných umělkyň. Záznamy těchto akcí, v nichž se video vzdaluje dokumentační roli a vstupuje do aktivního dialogu se snímanými objekty, představí Barbora Dayef, Eva Koťátková a Pavla Sceranková.

    Večer ve spolupráci s GHMP a ÚDU AV ČR je součástí doprovodného programu k výstavě Fešandy ze šuplíků. Sudek a sochy, která do 28.9. probíhá v Domě fotografie (Revoluční 5, Praha 1).



    Nebeské dny

    Režie → Terrence Malick
    Původní název → Days of Heaven
    USA 1978 / English friendly / české podtitulky / 87 min. / 35 mm
    Hrají → Richard Gere, Brooke Adamsová, Sam Shepard, Linda Manzová

    Petr Král: „Na konci Nebeských dnů Terrence Malicka se takříkajíc závratně noříme do samotného mlčení dějin. Zatímco za svítání procházíme městečkem ztraceným kdesi v hloubi americké provincie, ohledáváme s kamerou práh památného dne: toho, v němž Američané vstoupí do První světové války. Jak se tu do dějin mísí šum prostého života z okraje jejich scény, nabývají zároveň lidských dimenzí a těla, jímž je každodenní existence se svou nevyčerpatelnou magií. První, zatím jen vzácná lidská zjevení, která preludují k nadcházejícímu ruchu, jsou zároveň bezejmenná a určitá, dosud trochu přízračná a už konkrétní, přesně kreslená; loučení mileneckého páru na terase bělavé vily má předem vzdor tomu, že je jen šeptané, rozechvělost horkého dne, zvonění láhví, které anonymní mlékař rozváží od domu k domu, zní ranním přítmím a tichem s kovovou jasností.
    Nic také ty časné přesuny nedělí od mladičkých hrdinek, které v touž chvíli s pomocí kamarádek prchají z penzionátu; scéna dne a jeho tajné zákulisí jsou součástí téhož prostoru a tvoří spolu totéž prázdné jeviště. Záblesk nového začátku, který proniká ranním šerem - zároveň dík útěku schovanek a dík nastávajícím válečným střetnutím - právě tak zemře s ránem; neohlašuje ve skutečnosti víc, než svůj vlastní jas. Necháme-li aspoň stranou všechno zlo, rok od roku vzrůstající, které přijde po něm.“

  • Út 15/09

    Myrtilův Lupino / pásmo krátkých filmů s živou hudbou

    / na klavír hraje Zdeňka Košnarová
    Cyklus → Myrtil cinefil

    Pro první generaci filmových archivářů představovalo jednu z velkých výzev určování totožnosti snímků všech národních produkcí, najmě těch z němé éry kinematografie, které se mnohdy dochovaly bez úvodních titulků nebo jako nekompletní torza. Identifikaci starých filmů, ve které archivář-historik Myrtil Frída tolik vynikal, lze přitom považovat za klíčový předpoklad pro zaplňování slepých míst filmové historie: připomínání kdysi významných tvůrců a zapomenutých hodnotných či ve své době populárních děl, a to včetně bezpočtu krátkých filmů od mistrů americké němé grotesky, mezi které patřil i dnes spíš opomíjený Lupino Lane. Svou náklonnost k tomuto žánru Myrtil Frída opakovaně zcela otevřeně reflektoval v řadě článkůmilostných dopisů němé grotesce publikovaných v populárních časopisech i odborném tisku a na význam filmových komiků pro dějiny kinematografie poukazoval v době, kdy grotesky nikdo nebral moc „vážně“ a jedinečnost Laneho filmů nebyla rozpoznána ani mezi profesionálními filmovými kritiky a historiky: „Malý, rtuťovitý komik, jedinečně mrštný, obratný, nezvládnutelný, jehož dvoudílné veselohry, nabité honičkami a akrobatickými kousky, byly na sklonku dvacátých let vyhledávaným doplňkem filmových představení. Lupino Lane přišel se svým bratrem Wallacem do Ameriky po první světové válce. Předtím byl už známým kabaretním komikem v rodném Londýně. Ve dvacátých letech hrál ve dvou desítkách krátkých veseloher a jeho filmová dobrodružství mezi kanibaly, mezi kovboji, ve starém Římě, na pirátské lodi, na prámu uprostřed oceánu, v blázinci, v harému a bůhvíkde ještě měla jedno společné: mistrovskou gradaci komiky, často přecházející do sféry absurdního humoru. (…) Jeho klasické němé veselohry zatím stále čekají na znovuobjevení, na oficiální uznání komediálních hodnot, nakupených v tak ryzí podobě.“ (Myrtil Frída, Mladý svět 1976)

    Lupino Lane novomanželem / A Friendly Husband / režie: J. G. Blystone

    Lupino galejníkem / Roaming Romeo / režie: Lupino Lane

    Lupino Lane v sanatoriu / Good Night Nurse / režie: Lupino Lane / USA 1922, 1928, 1929 / celkem 65 min. / 35 mm


    ONLINE | True story: Dokumentární talkshow

    Jaké české dokumentární filmy půjdou v roce 2021 do kin? Co nabízí současná tuzemská dokumentární tvorba a jaká témata zajímají české tvůrce? Institut dokumentárního filmu a KineDok vás srdečně zvou na dokumentární talkshow s dokumentaristy nad jejich připravovanými filmy. Moderuje Saša Michailidis.

    ONLINE stream: https://www.facebook.com/events/315227076595239/

  • St 16/09

    Zlomený květ + Z ponurých dnů

    Režie → David W. Griffith
    Původní název → Broken Blossoms
    USA 1918 / 55 min. / 35 mm
    Hrají → Lillian Gishová, Richard Barthelmess, Donald Crisp

    +
    Z ponurých dnů / Scarlet Days
    režie: David W. Griffith
    hrají: Carol Dempsterová, Richard Barthelmess, George Fawcett
    USA 1919 / 54 min. / 35 mm

    Podle omšele srdceryvné literární historky o křehké dívce tyranizované násilnickým otcem, která se v ponurém starém Londýně zamiluje do čínského jinocha, vznikl Zlomený květ, považovaný za vrcholný příklad němého melodramatu a za Griffithův nejdůležitější film po Intoleranci. Film Z ponurých dnů naopak platí za mnohem méně zdařilý pokus o drama z Divokého západu. Snímek byl dlouho nezvěstný, před padesáti lety nicméně získalo newyorské Museum of Modern Art kopii ze státního filmového archivu v Moskvě, tuto verzi promítáme. Na úvod čtyřminutové torzo Griffithova krátkého snímku z roku 1910 Když zněly zvony (As the Bells Rang Out).

    živý hudební doprovod - Michal Worek


    Postava k podpírání + Každý mladý muž

    Režie → Pavel Juráček / spolurežie Jan Schmidt
    ČSR 1963 / CZT / english friendly / 37 min. / DCP
    Hrají → Karel Vašíček, Ivan Růžička, Pavel Bártl

    Každý mladý muž / režie: Pavel Juráček
    hrají: Pavel Landovský, Ivan Vyskočil, Jaromír Hanzlík, Ladislav Jakim, Václav Havel
    ČSR 1965 / 82 min. / 35 mm

    „Před několika dny za mnou přišel Honza Svoboda, že by se mnou chtěl mluvit, že by mi chtěl poděkovat za Každého mladého muže… Byl vzrušený a dojatý, říkal, že je to nejlepší protimilitaristický film, jaký viděl, že je to jeden z nejinteligentnějších filmů, že Chytilová, Jireš a všichni ostatní jsou proti mně v nevýhodě, jelikož já jediný ve svých filmech myslím. Díval jsem se na něj podezřívavě, kdyby to byl někdo jiný, kdyby to nebyl právě on, byl bych přesvědčen, že si ze mne dělá velice krutou legraci. Avšak Honza Svoboda je boží člověk a jeho bůh se jmenuje Film.“
    Tato slova si zapsal Pavel Juráček do svého deníku v lednu roku 1966. Boží člověk Jan Svoboda, přední český filmový teoretik, zemřel loni 6. prosince ve věku 79 let.

  • Čt 17/09

    Krásnější než sen

    Režie → William A. Seiter
    Původní název → You Were Never Lovelier
    USA 1942 / CZT / English friendly / 87 min. / 35 mm
    Hrají → Fred Astaire, Rita Hayworthová, Adolphe Menjou
    Cyklus → Myrtil cinefil

    Frídův Fred
    Muzikály s Fredem Astairem patřily k nejoblíbenějším žánrovým dílům americké produkce archiváře-historika Myrtila Frídy. Proč zrovna Astaire? To vysvětlil Myrtil Frída sám v jednom ze svých článků na téma hollywoodské hvězdy: „Měl jsem tohohle herce, zpěváka, tanečníka a stepaře odedávna rád. Protože to byl právě on, kdo svou bezprostředností, šarmem, milým odzbrojivým úsměvem a samozřejmě dokonalou profesionalitou svého umění nás vysvobodil od všech těch bezvýrazných, unylých zpěváků, tanečníků a pseudoherců, vždy pečlivě napomádovaných, vypulírovaných a beztrestně nyjících, jimiž se to v první polovině třicátých let ve filmu jen hemžilo. Protože si hned od počátku své filmové tanečně herecké dráhy vytvořil šťastný typ snílka, dobrodruha, smolaře, od každého trochu, v němž bylo vždycky něco, co mohli diváci podvědomě přejímat a s čím se mohli tak trochu ztotožňovat, nebo mu přinejmenším alespoň držet vskrytu palce.“ (Myrtil Frída, Kino 1970) Kouzlo muzikálu Krásnější než sen, který je remakem argentinské romantické komedie, nedodává pouze charisma a taneční um hlavní mužské hvězdy, ale i Rita Hayworthová. Všestranná herečka, která po řadě zapomenutelných rolí z třicátých let na výsluní prorazila teprve po boku Freda Astaira. Právě série klasických muzikálů natočených během války z ní učinila hvězdu první velikosti.


    Harlem Culture Festival aka Black Woodstock

    Režie → Quest Love - Hal Tulchin
    USA 2020 / english only / 16 mm

    kopie zapůjčená Filipem Novotným

    „Festival byl pro nás cestou, jak potlačit bolest, kterou jsme po smrti MLK cítili. Všichni umělci se snažili vyjádřit napětí doby, drásavou bolest i divoké nadšení,“ napsal reverend Jesse Jackson pro časopis Rolling Stone.
    V létě 1969 Mount Morris Park hostil sérii nedělních koncertů, na kterých vystoupily hvězdy, jakými byli Nina Simone, B. B. King nebo Stevie Wonder. I přes účast dalších legendárních hudebníků se Harlem Culture Festival nikdy nezapsal do kolektivní paměti takovým způsobem jako ve stejném roce konaný a přibližně sto mil vzdálený Woodstock. Jeho třetí ročník v roce 1969 byl přitom dosud největším hudebním manifestem sounáležitosti afroamerické komunity, na který dorazilo přes tři sta tisíc návštěvníků.
    „Je to nadčasová lekce o rasovém stereotypu,“ píše Stuart Cosgrove ve své knize Harlem 69 a hovoří o kontrastu mezi Woodstockem a Harlemským kulturním festivalem. „Mladí bohatí bílí podnikatelé se dopustili monumentálně zbrklého plánování, zatímco černošská veřejně pořádaná dvouměsíční akce proběhla hladce, bez větších potíží, bez zatýkání a bez známek nepokojů.“
    Vstup zdarma.

    *

    free entry/English only
    “Festival was our way to suppress the pain everybody felt after MLK died. Every artist tried to express tension of this time, poignant pain as well as wild thrill,” reverend Jesse Jackson for Rolling Stone magazine.
    Summer 1969 Mount Morris Park - among others musicians like Nina Simone, B. B. King and Stevie Wonder performed a series of Sunday concerts. Harlem Culture Festival has never became as well known as famous Woodstock (which took place about the same time less than hundred miles away), despite hosting these famous names. It’s third annual happening in ‘69 was the biggest musical manifestation of afro-american solidarity. It hosted over three hundred thousand visitors.

    “It was a timely lesson about racial stereotyping,” writes Stuart Cosgrove in his book Harlem ‘69 as he expresses contrast between Woodstock and Harlem culture festival, “the young wealthy white entrepreneurs made a monumental hash of planning while a black-run public event, running over six Sundays, smoothly came together with no significant trouble, no arrests and no record of public inconvenience.”

  • Pá 18/09

    Penzion pro svobodné pány

    Režie → Jiří Krejčík
    ČSR 1967 / CZV / 89 min. / 35 mm
    Hrají → Iva Janžurová, Josef Amrhám, Jiří Hrzán
    Cyklus → Febiofest 2020

    Divadelní hra Bedtime Story irského spisovatele Seana O’Caseyho uchvátila režiséra Jiřího Krejčíka natolik, že ji nejdříve adaptoval pro televizní obrazovku (1965) a potom ji uvedl v pražském Činoherním klubu. V roce 1967 ji převedl do podoby barevné širokoúhlé filmové podívané – formátu, jenž do jisté míry kompenzoval divadelní charakter látky. Pension pro svobodné pány je sice situační fraškou, přimyká se však ke konceptu dramatické jednoty místa a času: odehrává se během jedné noci v londýnském penzionu staropanenské slečny Mossieové, jehož přísná pravidla zakazují nájemníkům dámské návštěvy. Bernardu Mulliganovi se navzdory ostřížímu zraku bytné povedlo propašovat do jeho pokoje Andělu – a právě mezi mileneckou dvojicí se rozehrává smršť komických dialogů a situací. Mulliganovým cílem je dostat Andělu z pokoje dřív, než se vrátí z plesu jeho spolubydlící Halibut. Rozhořčená a posléze už jen pomstychtivá Anděla chce zase na situaci co nejvíc vyzískat – což se jí vzhledem k Mulliganovým obavám z odhalení přísnou bytnou skutečně daří (včetně bolestného v podobě šeku na dvacet liber a briliantového prstýnku)… Precizně inscenovaná komedie zůstává odvážně konzervativní, když se jen minimálně odchyluje od divadelního konceptu (i „londýnské předměstí“, jež našel Krejčík v pražské Liboci, si udržuje v podání kameramana Rudolfa Miliče charakter oživlé dekorace). Ve starostlivě vypointovaných dialozích i komických akcích rozehrávají své komediální mistrovství hlavní představitelé – Josef Abrhám a Iva Janžurová. Naprosto přesní jsou však i herci v malých rolích – Věra Ferbasová coby slečna Mossieová či Jiří Hrzán, který v roli Halibuta narychlo nahradil původně obsazeného Vladimíra Pucholta. Přestože Pension pro svobodné pány navenek působí jako pouhá hříčka, nezapře sounáležitost s rámcem domácí kinematografie: nudný a ustrašený Mulligan je zjevně ubohou, leč dobrovolnou obětí ženské dominance, proti níž se pokouší dětinsky rebelovat. Jako vyznavač byrokratických institucí a vyprázdněných společenských pravidel tak po právu zůstává mimo radostnou anarchii, jež ve finále vlivem úplňku ovládne Halibuta a Mossieovou.


    Měsíční svit zimy

    Režie → Daehyung Lim
    Původní název → Moonlit Winter
    Korea 2019 / CZT / 106 min. / DCP
    Hrají → Kim Hee-ae, Nakamura Yuko, Kim So-hye, Seong Yu-bin

    Yoon-hee žije sama se svojí dospívající dcerou Sae-bom. Jednoho zimního dne dostane Yoon-hee tajemný dopis z Japonska. Když si ho její dcera omylem přečte, dozví se o matčině první lásce, o které se Yoon- -hee nikdy předtím nezmínila. Matka a dcera se spolu vydávají na cestu smíření a budují si mezi sebou pevné pouto založené na sdílených zážitcích. Snímek měl světovou premiéru na MFF v Busanu, kde byl uveden jako závěrečný film.


    Lola Montès

    Režie → Max Ophüls
    Původní název → Lola Montès
    Francie – SRN 1955 / CZT / English friendly / 116 min. / DCP
    Hrají → Martine Carolová, Peter Ustinov, Anton Walbrook

    Historická romance a zároveň poslední snímek Maxe Ophülse vychází z dramatického života slavné tanečnice, zpěvačky a kurtizány Loly Montes. Stále krásná, ale stárnoucí a rozčarovaná Lola se stala atrakcí v americkém cirkusu. Její číslo spočívá v přehlídce těch nejskandálnějších událostí, které ve svém životě zažila, včetně nešťastného manželství s přítelem vlastní matky a bouřlivých vztahů se známými osobnostmi 19. století, mezi nimiž byli i králové.

  • So 19/09

    Zažít město jinak v Ponrepu

    Cyklus → Ponrepo dětem

    komentovaná projekce tematického pásma krátkých filmů / 3+ / VSTUP ZDARMA

    Máte rádi sousedské slavnosti? My ano, a proto se i naše kino zapojilo do pouličního festivalu Zažít město jinak, jehož hlavním letošním mottem je Nadechni se pro město. Pojďme se tedy společně zhluboka nadechnout a prohlédnout si naše město z jiného úhlu. Po projekci tematického animovaného pásma bude následovat komentované promítání filmů Jana Kříženeckého, které nám odhalí, jak vypadala Praha před více než sto lety.

    Peter v samoobsluhe (Viktor Kubal, Slovensko, 1970, 7 min, 35 mm)
    Jen počkej! V. : Ve městě (Nu, pogodi!, Vjačeslav Kotěnočkin, SSSR, 1972, 9 min, 35 mm)
    Autíčková romance (Ludvík Kadleček, Československo, 1990, 11 min, 35 mm)
    Žofínská plovárna (Jan Kříženecký, Rakousko-Uhersko, 1898, 1 min, HD)
    Jízda Prahou otevřenou tramvají (Jan Kříženecký, Rakousko-Uhersko, 1908, 2 min, HD)
    Cyklisté (Jan Kříženecký, Rakousko-Uhersko, 1898, 1 min, HD)
    Cvičení s kužely Sokolů malostranských (Jan Kříženecký, Rakousko-Uhersko, 1898, 1 min, HD)


    Hlídka

    Režie → Stephan Komandarev
    Původní název → Rounds
    Bulharsko - Srbsko 2018 / CZT / 106 min. / DCP
    Hrají → Ivan Barnev, Valeri Lekov, Assen Blatechki, Viktor Kapadzhiev, Ovanes Torosian, Pavel Popandov

    Přesně třicet let po pádu Berlínské zdi 9. listopadu 1989 a pádu komunismu v Bulharsku 10. listopadu 1989 hlídkují tři policejní jednotky v noční Sofi i. Na první pohled se zdá, že je to noc jako jakákoli jiná. Nicméně skrze situace, které policisté zažívají, a události, jimž musí čelit, se postupně skládá portrét současného Bulharska. Snímek inspirovaný skutečnými událostmi je druhou částí plánované trilogie, která se otevřela fi lmem Directions.


    Zloději koní. Cesty času

    Režie → Yerlan Nurmukhambetov, Lisa Takeba
    Původní název → The Horse Thieves. Roads of Time
    Kazachstán - Japonsko 2019 / CZT / 84 min. / DCP
    Hrají → Mirai Moriyama, Samal Yeslyamova, Madi Menaidarov

    Ondasyn odchází na městský trh, aby tu s ostatními vesničany prodal koně. Když ho cestou zabijí zloději koní, zůstane jeho žena Aigal sama se synem Olzhasem a dvěma dcerami. Za pomoci vesničanů svému manželovi vystrojí pohřeb a rozhodne se, že odejde zpátky ke své rodině. V tu chvíli se objeví muž, který ji beze slova před osmi lety opustil. Muž, kterému je Olzhas až příliš nápadně podobný. Meditativní drama zkoumá vztahy mezi syny a otci.

  • Ne 20/09

    Febiofest dětem: Kosmix

    Režie → Klára Jůzová, Vojtěch Dudek
    Česká republika 2020 / CZT / 35 min. / HD
    Cyklus → Ponrepo dětem

    animované seriálové pásmo / 6+


    Robot Kit pracuje jako servisní robot na startovací rampě kosmodromu. Je se svým životem spokojený až do chvíle, kdy objeví knihu o vesmíru. Netrvá dlouho a Kit se ho vydá poznávat. Rodinný animovaný seriál sleduje robůtka na jeho cestě za velkým dobrodružstvím. Kit postupně poznává nejrůznější tajemství vesmíru, setkává se s dalšími pozemšťany i mimozemšťany a objevuje nejrůznější kosmická tělesa i zákonitosti, které ve vesmíru panují.


    Služebníci

    Režie → Ivan Ostrochovský
    Slovensko 2019 / 80 min. / DCP
    Hrají → Samuel Skyva, Samuel Polakovič, Vlad Ivanov, Vladimír Strnisko, Milan Mikulčík, Tomáš Turek, Vlado Zboroň, Martin Šulík

    Studenti teologického semináře Michal a Juraj žijí v totalitním Československu osmdesátých let. Jejich učitelé se obávají, že by režim mohl školu zrušit, a nabádají své žáky, aby se chovali způsobem, který je pro vládnoucí komunistickou stranu uspokojivý. Oba mladé seminaristy čeká těžké rozhodnutí. Podlehnou pokušení, zvolí snadnější cestu a podrobí se nátlaku, nebo se neskloní a budou muset čelit stále bdělému velkému bratrovi?

    Film představí režisér a producenti filmu.


    Radovánky

    Režie → Max Ophüls
    Původní název → Le Plaisir
    Francie 1952 / CZT / English friendly / 97 min. / 35 mm
    Hrají → Jean Gabin, Daneille Darrieux, Simone Simonová

    Filmová adaptace vychází ze tří povídek francouzského spisovatele Guy de Maupassanta. Příběhy Maska, Salon paní Tellierové a Model spojuje téma milostných rado vánek v různých podobách od požitkářství po lásku. Zatímco Maupassant klade důraz na radostné aspekty touhy a rozkoše, Max Ophüls příběhům přidal temnější podtóny. Výpravné komediální drama na hraně elegance a frivolity získalo nominaci na Oscara za výpravu v kategorii černobílého filmu.

  • 39. týden
  • Po 21/09

    Bůh existuje a její jméno je Petrunie

    Režie → Teona Strugar Mitevska
    Původní název → God exists, her name is Petrunia
    Makedonie 2019 / CZT / 100 min. / DCP
    Hrají → Zorica Nusheva, Labina Mitevska, Stefan Vujisic, Suad Begovski, Simeon Moni Damevski, Violeta Sapkovska

    Každý leden v makedonském městě Štip vhodí kněz na svátek Zjevení Páně do řeky dřevěný kříž. Muže, kterému se ho podaří jako prvnímu z vody vylovit, bude dle tradice čekat štěstí a dobré bydlo po celý rok. Jenže letos kříž vyloví žena - Petrunie, 32letá nezaměstnaná historička, která stále žije pod jednou střechou s rodiči. Copak si jako žena také nezaslouží dobrý rok? Komedie o tom, zda může žena uspět ve světě vytvořeném dle mužských pravidel.


    Max Ophüls aneb Za vše, co je Dobré, Krásné a (z)Boží

    Režie → Martina Müllerová
    Původní název → Max Ophüls – Den guten schönen Waren
    SRN 1990 / CZT / 90 min. / HD

    Pravda a zboží, tyto dva pojmy, jeden vysoký, druhý zcela profánní, dělí v němčině jen jedno písmeno, při vyslovení v třetím pádu jsou pak obě slova k nerozeznání (Wahren, Waren). Klasicistní myslitelé Goethovy doby vytyčili pro posvátné umění heslo: „Kráse, Dobru, Pravdě“ a nechali ho vytesat nad vchody velkých divadel. Malý Max si jednoho dne zaslechnutou dedikaci vyložil jako „Krásnému dobrému zboží“. Jako by si tím sám předpověděl osud, celý jeden život strávený v prostředí, v němž jde jen a jen o prodejné zboží, o kšeft. Martina Müllerová vepsala tento úsměvný „omyl“ malého Maxe do názvu svého vynikajícího dokumentárního filmu, věnovaného jednomu z největších filmařů minulého století. Géniovi, který své vysoké ideály musel po celý život prosazovat ve společenství hokynářů, jací v tomto oboru vždy měli a bohužel dodnes mají poslední slovo.

  • Út 22/09

    Sole

    Režie → Carlo Sironi
    Původní název → Sole
    Itálie - Polsko 2018 / CZT / English friendly / 100 min. / DCP
    Hrají → Bruno Buzzi, Sandra Drzymalska, Marco Felli

    Mladý Ital Ermanno pochází z chudých poměrů. Polka Lena je v sedmém měsíci těhotenství a přijela do Itálie, aby tu prodala své dítě v rámci falešné adopce. Ermanno musí předstírat, že je otcem nenarozené holčičky Sole, aby adoptivní rodina nepojala žádné podezření. Jejich plán se začne hroutit ve chvíli, kdy Lena předčasně porodí. Zatímco novopečená matka odmítá navázat s dítětem vztah, Ermanno se o ně začne starat, jako by byl skutečný otec.


    Madame de…

    Režie → Max Ophüls
    Původní název → Madame de…
    Francie – Itálie 1953 / CZT / 105 min. / 35 mm
    Hrají → Charles Boyer, Daneille Darrieux, Vittorio De Sica

    Krásná Luise je manželka ctnostného kapitána a na poměry panující na konci 19. století má volnější morálku, než by bylo pro ženu z francouzské vyšší vrstvy přijatelné. Když se dostane do fi nančních problémů, rozhodne se prodat své diamantové náušnice. Ty se k ní ale řízením osudu vrátí zpět. Cesta, kterou šperky urazily, i okolnosti, za jakých se k Luise vrátily, vedou k její vnitřní proměně. Romantické drama bylo nominováno na Oscara za kostýmy.

  • St 23/09

    Echo

    Režie → Rúnar Rúnarsson
    Původní název → Bergmál
    Island 2019 / CZT / 79 min. / DCP
    Hrají → Sigurmar Albertsson, Bent Kingo Andersen, Sif Arnarsdóttir, Ari Arnarson

    Blíží se čas Vánoc, a zatímco se všichni připravují na svátky, nad zemí se vznáší zvláštní atmosféra. Uprostřed krajiny hoří opuštěná farma. Ve škole zpívá dětský sbor vánoční koledy. V muzeu se žena po telefonu hádá s bývalým manželem. V obývacím pokoji se mladá dívka snaží přesvědčit svou babičku, aby vyzkoušela virtuální realitu. Napříč několika desítkami scén načrtává Echo kritický i laskavý portrét moderní společnosti.


    Milkování

    Režie → Max Ophüls
    Původní název → Liebelei
    Německo 1933 / CZT / 88 min. / 35 mm
    Hrají → Paul Hörbiger, Magda Schneiderová, Luise Ullrichová

    První úspěšný snímek Maxe Ophülse se odehrává v prostředí vídeňské opery na počátku minulého století. Poručík Fritz Lobheimer se zamiluje do mladé Christine a chystá ukončit románek s baronkou Eggersdorffovou. Když se ale baron Eggersdorff o jejich bývalém vztahu dozví, vyzve poručíka na souboj, který bude tragický pro všechny bez ohledu na vítěze. Snímek měl premiéru v roce 1933 v Berlíně, ale Max Ophüls se jí jako Žid nesměl zúčastnit.

  • Čt 24/09

    Oroslan

    Režie → Matijaž Ivanišin
    Původní název → Oroslan
    Slovinsko - Česká republika 2019 / 72 min. / DCP
    Hrají → Dejan Spasić

    Když v malé vesnici zemře muž jménem Oroslan, smutná zpráva se mezi lidmi rychle rozšíří. Ve snaze překonat zármutek a obnovit přirozený řád života, Oroslanovi blízcí sdílejí vzpomínky na muže, kterého znali. Netrvá dlouho a z vyprávění se stanou legendy. Citlivé drama ukazuje, že z každého člověka se může stát příběh. Hybridní žánrový snímek na pomezí dokumentu a hraného filmu balancuje na hraně autobiografie a fikce a diváka upomíná, že filmu ani režisérovi není radno slepě věřit.


    Lola Montès

    Režie → Max Ophüls
    Původní název → Lola Montès
    Francie – SRN 1955 / CZT / English friendly / 116 min. / DCP
    Hrají → Martine Carolová, Peter Ustinov, Anton Walbrook

    Historická romance a zároveň poslední snímek Maxe Ophülse vychází z dramatického života slavné tanečnice, zpěvačky a kurtizány Loly Montes. Stále krásná, ale stárnoucí a rozčarovaná Lola se stala atrakcí v americkém cirkusu. Její číslo spočívá v přehlídce těch nejskandálnějších událostí, které ve svém životě zažila, včetně nešťastného manželství s přítelem vlastní matky a bouřlivých vztahů se známými osobnostmi 19. století, mezi nimiž byli i králové.

  • Pá 25/09

    Na konci je světlo

    Režie → Shin Su-won
    Původní název → Light for the Youth
    Korea 2019 / CZT / 114 min. / DCP
    Hrají → Kim Ho-jeong, Jeong Ha-dam, Yoon Chan-young

    Student June Lee pracuje v call centru a jeho úkolem je obvolávat zákazníky, kteří nemají zaplacené účty. Každý den je vystavený psychickému i fyzickému nátlaku bezohledné nadřízené Se-yeon a krutému pracovnímu prostředí zaměřenému pouze na výsledky. Je jen otázkou času, kdy se citlivý a vnímavý mladý muž zhroutí a dojde k tragédii. Snímek ukazuje kritickou situaci na korejském pracovním trhu a děsivé dopady rekordní míry nezaměstnanosti.


    Martin Eden

    Režie → Pietro Marcello
    Původní název → Martin Eden
    Řecko - Spojené státy - Itálie 2019 / CZT / English friendly / 129 min. / DCP
    Hrají → Luca Marinelli, Jessica Cressy, Vincenzo Nemolato, Marco Leonardi, Jessica Cressy

    Filmová adaptace románu Jacka Londona je zasazena do blíže neurčeného období v italské historii. Martin Eden se ze všech sil snaží povznést nad bídné poměry dělnické třídy, ze které pochází. Doufá, že intenzivním samostudiem se dostane mezi literární elitu a bude se moci oženit s mladou bohatou ženou. Vizuálně působivé vyprávění vytváří fresku, která v mnohém připomíná největší klasiky italské kinematografie. Luca Marinelli dostal za hlavní roli cenu za nejlepší herecký výkon na MFF v Benátkách.

  • So 26/09

    C. k. Dezertéři

    Režie → Janusz Majewski
    Původní název → C.K. Dezerterzy
    Polsko - Maďarsko 1986 / český dabing / 150 min. / 35 mm
    Hrají → Marek Kondrat, Zoltán Bezerédy, Wiktor Zborowski, Jacek SasUhrynowski, Róbert Koltai

    Za opětovné spolupráce Janusze Majewského a Pavla Hajného vznikl příběh pěti dezertérů C. K. armády, kteří pečlivě připravují útěk z kasáren, aby se do nich posléze vrátili. Literární předlohou filmu je polský předválečný román Kazimierze Sejdy, který byl dlouho považován za plagiát Osudů dobrého vojáka Švejka. Časem se ukázalo, že polský překlad Haškova díla vznikl až po vydání Sejdova textu. Podle scénáře měli role hlavních postav hrát herci různých národností. Nakonec polští a maďarští herci ztvárnili role Poláka, Čecha, Žida, Maďara a Itala. Film v Polsku rychle získal kultovní status.

  • Ne 27/09

    Třetí princ

    Režie → Antonín Moskalyk
    Československo 1982 / CZT / 84 min. / 35 mm
    Cyklus → Ponrepo dětem

    celovečerní film / lektorský úvod / 6+

    Královna Země lva truchlí nad ztrátou jediného syna, a tak jí děvče ze skupiny potulných kejklířů poradí, aby nechala rybáře ulovit jedinou rybu. Rybí maso má sníst královna, hlavu má dát psici, vývar má vypít kobyla a kosti mají být zakopány v zahradě. Posléze se královně narodí dvojčata Jaroslav a Jaromír, kteří vyrostou za rok o tolik, o kolik jiní za sedm let. Když dospějí, zamiluje se Jaromír do obrazu tajemné princezny z království Démantových skal a vydává se jí hledat. Aby princeznu získal, musí splnit tři úkoly...


    Kouř

    Režie → Tomáš Vorel
    Československo 1990 / english friendly / 89 min. / DCP
    Hrají → Jan Slovák, Lucie Zedníčková, Eva Holubová, David Vávra

    Digitálně restaurovaný film.

    Mezi filmy, kterými se na sklonku osmdesátých a na začátku devadesátých let prezentovala generace nastupujících filmařů, má Kouř režiséra Tomáše Vorla výjimečné postavení. Ke komedii, která nese podtitul „muzikál totalitního věku“, se jako ke kultovnímu projektu hlásí jak generační současníci tehdy třiatřicetiletého nekonformního tvůrce, tak diváci, kteří v roce 1990 teprve dospívali. Vorel v Kouři vycházel ze svého legendárního krátkého filmu Ing. (1985). Z toho si však celovečerní verze vybírá pouze základní dějovou situaci. Protagonistou vyprávění je idealistický mladý inženýr Miroslav Čáp (Jan Slovák), který nastupuje do prvního zaměstnání s úmyslem co nejlépe vykonávat své pracovní povinnosti. Mirkovi noví kolegové se však prací nezatěžují. Zato mezi nimi bují udavačství, protekce, intriky, podvody, alkoholismus a promiskuita. Mirek odmítá na hru přistoupit a mimoděk tak iniciuje vzpouru proti nekompetentnímu vedení. K „revolučním změnám“ k dobrému jsou však hrdina i autoři filmu skeptičtí… Na scénáři sarkastické komedie o všudypřítomném totalitním „kouři“ s Vorlem spolupracoval Lumír Tuček z Recitační skupiny Vpřed, která se prezentovala už v rámci povídkového filmu Pražská 5 (1988). Zatímco představení pěti pražských divadelních společenství probíhalo jako pětice sólových projektů zaštítěných Vorlovou režií, Kouř nabízí celistvý příběh prodchnutý hravě ironickým pohledem na realitu příznačným pro Divadlo Sklep, režisérovu mateřskou scénu. Do filmu se však harmonicky obtiskly i herecké a tvůrčí osobnosti dalších členů Pražské pětky – Pantomimické skupiny Mimóza, Recitační skupiny Vpřed a baletní jednotky Křeč. V obsazení se však objevuje třeba i herec a režisér Jaroslav Dušek z divadla Vizita. Na radikální vizuální podobě filmu se podílel kameraman Martin Duba. Nedílnou součástí Kouře jsou písně Michala Vícha s Tučkovými texty.

  • 40. týden
  • Út 29/09

    Černý Petr

    Režie → Miloš Forman
    ČSR 1963 / 85 min. / DCP
    Hrají → Ladislav Jakim, Pavla Martínková-Novotná, Jan Vostrčil, Vladimír Pucholt

    Digitálně restaurovaný film.

    Petr Král: „Passer s Formanem nechali ve svých filmech vnikat do akce náhodu, koktání a tápání, dějově „mrtvé“ doby, a zhodnotili je s jedinečným – českým – smyslem pro humor. Významně tak přispěli k dějinám filmu vůbec, nejsem si ale jistý, byl-li jejich přínos plně doceněn; viděl jsem jejich filmy s francouzskými titulky a třeba právě klíčová pasáž z Černého Petra, kde chce otec dát synovi morální lekci a jejíž podstatnou součástí je tíživé zadrhávání improvizujícího herce, byla stažena do několika plynných, hladkých vět. Rázem zmizelo to nejvýbušnější, v čem byl passerovsko-formanovský a pak v trochu jiném smyslu i Vachkův přístup mnohem světovější než pokusy Chytilové a Krumbachové o českou verzi postsurrealistického manýrismu, nota bene koketujícího s pop-artem, které byly stejně provinční jako rychle zestárly.“


    Oběť

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Offret
    Švédsko – Francie – Velká Británie 1986 / CZT / 138 min. / 35 mm
    Hrají → Erland Josephson, Susan Fleetwoodová, Allan Edwall

    Petr Král: „Oběť je dokončena těsně před filmařovou smrtí, dřív, než se může znovu setkat se synem, jemuž film věnoval („s důvěrou“) jako poslední poselství a který tak zdědí i základní traumatickou situaci jeho životního příběhu. Svědčí to jistě znovu jenom o staré pravdě, že za každé inspirované dílo ručí jeho tvůrce celým osudem. (…) V závěru Oběti je jenom tanec na plátně o to „lehčí“, že přímo sytí svou ladnost vědomím lidské křehkosti; že je i výrazem relativity hranic mezi naší slabostí a silou, mezi mocí a bezmocí. Přes vážnost chvíle (i svůj jinak „rusky“ těžkomyslný naturel) tak Tarkovský do tance přirozeně zahrne i drobné „gagy“, jež mu jaksi vyplynou jen ze svobody – básnické i lidské –, kam jeho projev ústí, a jež „objektivně“ zahrnuje i humor. Smějeme se, když hrdina zapaluje dům a neškrtají mu zápalky, když se těsně před zapálením nahne zpět na balkon, z něhož už začal slézat po žebříku, a rychle dopíjí zapomenutý tu koňak, smějeme se, i když pak před hořícím domem utíká přivolaným zřízencům z ambulance, sotva se jim ho do ní povedlo vecpat. Humor je tu jen silnější o bezelstnou radost, nalezenou hrdinou zároveň s odvahou vidět se – a přijmout – v celé své nahotě, bez iluzí a bez póz.“

  • St 30/09

    Melodie podzemí

    Režie → Henri Verneuil
    Původní název → Mélodie en sous-sol
    Francie - Itálie 1962 / CZT / 113 min. / 35 mm
    Hrají → Jean Gabin, Alain Delon, Viviane Romanceová, Carla Marlierová

    Petr Král: „Melodie podzemí s Delonem a Gabinem mě nestrhne jen tím, jak tu příběh loupeže v kasinu přejde v úzkostný sen; získá si mě i smysl pro skutečnost, jejž režisér dokázal projevit v nejtemnějších scénách. Zvlášť jeden detail mě nadchne: na roletu autosprávkárny, kde se nacházíme, kdosi zaklepe, správkaře přišel navštívit Delonem hraný přítel. Přistoupíme k roletě, spolu se správkařem ji zvedneme; Delon, než vstoupí, položí na zem nohu, již zjevně opíral o drobné kovové očko, kterým se roleta připevňuje k zemi. Není to jen přesně odpozorováno (každý z nás by se o očko opřel stejně); je v tom i respekt k realitě, bez nějž není ani citlivost, ani obraznost.“


    Dobrý voják Chaplin - restaurovaná verze 2018 + ozvučená verze 1959

    Režie → Charles Chaplin
    Původní název → Shoulder Arms
    / němý film s živou hudbou Karla Louly

    Předloni na konci června se Chaplinův mistrovský středometrážní film, od jehož natočení uplynulo sto let (premiéru měl 20. října 1918) dostal k divákům v nečekané nové podobě. Ve Švýcarské cinematéce v Lausanne se dochovala kopie Dobrého vojáka, povolená v roce 1922 pro distribuci ve Švýcarsku (po tříletém zákazu, který si v Bernu prosadila identitářská lobby, pohoršená údajně nedůstojným zobrazením německého císaře). Jak bylo ve Švýcarsku běžné, byly mezititulky ve francouzštině a v němčině. Po pečlivě připravených a realizovaných restaurátorských zásazích odborníků z Cinémathèque suisse putovala kopie do Národního filmového archivu a odtud do pověstné laboratoře Jana Ledeckého v Lysé nad Labem, kde bylo dílu navráceno dobově typické obarvení. Výsledek, označený v tiskové zprávě z Lausanne 22. června 2018 za „dechberoucí“, byl předveden na festivalu Il Cinema Ritrovato v italské Bologni. Nyní ho poprvé uvádíme v Ponrepu.

    Dobrý voják Chaplin – ozvučená verze 1959
    CZT / 37 min. / 35 mm

    S touto autorem upravenou a schválenou verzí Dobrého vojáka vyrůstaly všechny divácké generace posledních šedesáti let, samozřejmě také u nás. Koncem 50. let minulého století začal Chaplin své staré filmy vracet do distribuce. Jestliže až dosud sám komponoval hudbu ke všem svým zvukovým filmům, vybavil s odstupem několika desítek let vlastní hudbou i (některé) dotud neozvučené filmy němé; tato práce ho bude s přestávkami zaměstnávat až do roku 1975, kdy ve věku 86 let dovrší práci na „definitivní“ verzi svého klasického vážného dramatu Pařížská maitresa.