Program

09/2014 (Změnit)
  • 36. týden
  • Út 02/09

    Spalovač mrtvol

    Režie → Juraj Herz
    ČSR 1968 / English friendly / 99 min. / DCP
    Hrají → Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Miloš Vodnič

    Digitálně restaurovaný film.

    CZ:
    „Něžná,“ řekl pan Karel Kopfrkingl své krásné černovlasé ženě na prahu pavilónu dravců a lehký předjarní větřík mu provál vlasy, „tak jsme zase zde. Zde na tom drahém, požehnaném místě, kde jsme se před sedmnácti léty seznámili. Jestlipak si, Lakmé, vůbec ještě vzpomínáš, před kým to bylo?“ Příznačný styl promluvy hlavního hrdiny románu Spalovač mrtvol Ladislava Fukse.
    Herzova filmová adaptace neodmyslitelně prolnula s dikcí a hereckým projevem Rudolfa Hrušínského. Groteskně hororová studie charakteru posedlého mocí vyzněla v době svého uvedení, v březnu 1969, s ohledem na aktuální politické a společenské okolnosti ještě intenzivněji jako alegorie zákeřnosti konformismu, a několik týdnů po premiéře byl tedy film stažen z kin.

    ENG:
    Kopfrkingl enjoys his job at a crematorium in Czechoslovakia in the late 1930s. He likes reading the Tibetan book of the dead, and espouses the view that cremation relieves earthly suffering. At a reception, he meets Reineke, with whom he fought for Austria in the first World War. Reineke convinces Kopfrkingl to emphasize his supposedly German heritage, including sending his timid son to the German school. Reineke then suggests that Kopfrkingl's half-Jewish wife is holding back his advancement in his job.
    A digitally restored version of famous Czechoslovak New Wave diamond with unique cinematography by DOP Stanislav Milota who passed away recently and this screening is a tribute to his mastership.

  • St 03/09

    Můj neznámý vojín

    Režie → Anna Kryvenko
    ČR – Lotyšsko – Slovensko 2018 / 75min. / HD

    Cena Andreje „Nikolaje“ Stankoviče 2019

    Jaké to je, být okupantem? Lze k někomu takovému chovat soucit? Střihový dokumentární film režisérky Anny Kryvenko přináší neotřelý pohled na okupaci Československa roku 1968 – nazírá ji totiž z pohledu vojáků, kteří se mnohdy i přes masivní vliv propagandy nebyli schopni vyrovnat se svou novou rolí – rolí okupantů.


    Lásky jedné plavovlásky

    Režie → Miloš Forman
    ČSR 1965 / English friendly / 81 min. / DCP
    Hrají → Hana Brejchová, Vladimír Pucholt, Vladimír Menšík, Milada Ježková, Josef Šebánek

    Cannes 2019 – zařazení do oficiálního výběru Cannes Classics

    CZ:
    „Jednoho dne, bylo už po půlnoci, jsem jel autem domů, do Všehrdovy ulice za Národním divadlem, a najednou vidím, jak si to po mostě šine holka s kufrem (...) Zastavil jsem, dal se s ní do řeči (...) a pak už jsem rychle zjistil, že čeká na nejbližší vlak do Varnsdorfu v pět hodin ráno, že přijela v sobotu odpoledne za klukem, ale nenašla ho...“
    Na základě tohoto letmého setkání vznikl – za autorské spolupráce Jaroslava Papouška a Ivana Passera – Formanův snímek, jeden z těch českých filmů, které jsou v zahraničí dodnes nejčastěji uváděny a vydávány na DVD. Nezapomenutelné jsou především Pucholtovy rozhovory s jeho filmovými rodiči poté, co se v jejich domácnosti objeví dívka s kufrem, na niž si mladík pamatuje jen velmi matně.

    ENG:
    Director Miloš Forman made three major contributions to the Czechoslovak New Wave – Černý Petr (Black Peter) /1963/, Lásky jedné plavovlásky (Loves of a Blonde) and the tragicomedy Hoří, má panenko (Firemen’s Ball) /1967/. With screenwriting input from tried and tested collaborators – Ivan Passer and Jaroslav Papoušek – Forman built on his own chance meeting with a girl from Varnsdorf searching for her lover at a false address in Prague. Loves of a Blonde won wide acknowledgement abroad, where it was markedly more successful than Forman’s other Czech pictures thanks to its palatable love plot. The New Wave gem opened the 1966 New York Film Festival and earned Oscar and Golden Globe nominations for Best Foreign Language Film. In 2000 the UK film magazine Empire ranked it among the 100 greatest foreign language films ever.

  • Čt 04/09

    Hamlet

    Režie → Sven Gade – Heinz Schall
    Původní název → Hamlet
    Německo 1920 / CZT / 77 min. / 35mm
    Hrají → Asta Nielsenová, Eduard von Winterstein, Heinz Stieda

    Co nebylo problémem pro nejslavnější herečku devatenáctého století Sarah Bernhardtovou (inscenace z roku 1886), nemohlo být problémem ani pro největší filmovou tragédku počátku století dvacátého Astu Nielsenovou, totiž, že Hamlet u Shakespeara není žena. Na němém snímku z roku 1920 je zajímavé, že neobvyklá (zvlášť na svou dobu) genderová reintertpretace známé postavy nešla příliš na úkor děje a smyslu původní hry (premiérová verze měla 131 minut). Vztahy Hamleta k Ofélii a Horaciovi dostaly nicméně samozřejmě nový podtext (ne-li dokonce vysvětlení.)

  • Pá 05/09

    Janova žena

    Režie → Yannick Bellonová
    Původní název → La Femme de Jean
    Francie 1974 / CZT / 98 min. / 35mm
    Hrají → Claude Rich. France Lambiotteová, Hippolyte Girardot

    Kulminační bod feministické filmové vlny v Evropě lze bezpochyby umístit do let 1974 až 1976. Namísto pamfletu volí Yannick Bellonová ve svém snímku Janova žena cestu intimistické psychologické studie. Na papíře může příběh působit až didakticky: Nadine, jejíž manžel požádal o rozvod, se vydává za novým životem do metropole, najde si práci, vrátí se k nedokončeným studiím, najde partnera, který jí dodává důvěru, zkrátka postupně přestává být jen „Janovou ženou“. Ke zdaru filmu přispěli dva tehdy už věhlasní spolupracovníci z okruhu „nové vlny“: skladatel Georges Delerue a kameraman Pierre-William Glenn.


    Hmyz

    Režie → Jan Švankmajer
    ČR 2017 / 90 min. / DCP
    Hrají → Jan Budař, Jaromír Dulava, Jiří Lábus, Norbert Lichý, Kamila Magálová, Ivana Uhlířová
    Cyklus → Švankmajer 85

    Nejnovější – a údajně poslední – film Jana Švankmajera.

    „Hra Ze života hmyzu je misantropická hra. Můj scénář jen tuto misantropii prohlubuje, tak jako se prohlubuje podobnost člověka s hmyzem a této civilizace s mraveništěm. Také by se nemělo zapomínat na poselství Kafkovy Proměny.“
    Jan Švankmajer

  • So 06/09

    Pocta Pieteru Brueghelovi

    Paul Haessaerts / Bruegel / Bruegel
    Belgie 1969 / CZV / 52 min. / 35mm

    K 450. výročí úmrtí Pietera Brueghela (1525–1569, též Breugela, Bruegela, Breughela atd., atd.)
    Snímek známého belgického specialisty na kunsthistorické dokumenty. Komentář namluvil do češtiny Luděk Munzar.
    „Brueghela ani tak nezajímá skrytý smysl chování, jako užitek, jenž z něj pramení. Jedním slovem: učebnice dobrého chování. O sto let později předá La Fontaine své poznání světa prostřednictvím zvířat.“
    Pierre Francastel (1969)

    bonus: krátký film Portrét Franse Halse / Het portret van Frans Jals / r. Frans Dupont / Nizozemsko 1963 / CZV / 16 min. / 35mm

  • Ne 07/09

    Elaine Loebenstein in Concert / Come on Over (1922)

    Režie → Alfred E. Green
    Původní název → Come on Over
    USA 1922 / English friendly / 60 min. / DCP
    Hrají → Colleen Mooreová, Ralph Graves, J. Farrell MacDonald

    CZ:
    projekce s živým hudebním doprovodem Elaine Loebensteinové

    Příběh mileneckého páru, který na určitou dobu rozdělí oceán, reprezentuje osudy irské diaspory. Shane odjíždí z Irska do USA. Usadí se v New Yorku a hledá takovou práci, aby vydělal peníze na cestu do Ameriky pro svou milou Moynu, což se mu zpočátku vůbec nedaří. Moyna se mezitím i se svou matkou dostane do Ameriky za pomoci jiných lidí. Po několika nedorozuměních se pár šťastně shledá v novém domově.

    Elaine Loebensteinová je irská klavíristka a improvizátorka, která se v posledních letech věnuje také skládaní hudebních doprovodů k němým filmům. Ty pak uvádí v kinech i koncertních sálech po celé Evropě, v USA i Austrálii.

    Projekce za podpory Irish Film Institute v Dublinu a Velvyslanectví Irska v Praze.

    ENG:
    In partnership with the Irish Film Institute Dublin/ IFI International and the Embassy of Ireland, a film concert with Vienna-based Irish pianist Elaine Loebenstein. Presenting a silent film acquired from the Film Department of the Museum of Modern Art in New York. Come on Over, a lively comedy of errors, is an Irish emigrant tale of a fiery young woman (Colleen Moore) who follows her sweetheart from Lisdoonvarna to New York. Following a series of misunderstandings with society dames, a formidable landlady (Cork-born Kate Price), drunken layabouts and Irish cops she is reunited with her beloved at a lively New York céilidh.

    Echoing the plot of the much-more recent Oscar-nominated film Brooklyn, it serves as a silent-era depiction of the Irish in America at a time when emigration out of Ireland was not just commonplace, but endemic by necessity.

  • 37. týden
  • Út 09/09

    Mrtvý les a jiný bulšit

    Režie → Pavel Marek – Roman Včelák
    ČR 1992 / 74 min. / 35mm
    Cyklus → Byli jsme to my?

    V letech 1987–1992 natočili dva přátelé Pavel Marek (1963) a Roman Včelák (1962–1993) na 16mm film několik snímků, nejprve amatérských ve svém nezávislém filmovém sdružení Bulšitfilm, založeném v roce 1983, poté i v rámci studií na FAMU jako školní práce. Pásmo ze tří krátkých a jednoho středometrážního filmu (Narozeniny v parku, Sklizeň, Vychovatel ke strachu, Mrtvý les) bylo sestaveno díky společnosti Negativ a dalších spoluproducentů, včetně Národního filmového archivu. Filmy byly upraveny, převedeny na 35mm formát a distribuovány Asociací českých filmových klubů.
    Projekce za účasti režiséra Pavla Marka.


    Zlaté opojení

    Režie → Charles Chaplin
    Původní název → The Gold Rush
    USA 1925 / CZT / 67 min. / 35mm
    Hrají → Charles Chaplin, Mack Swain, Georgia Haleová

    + krátký film
    Charles Chaplin / Chaplin vesnickým hrdinou / Sunnyside / USA 1918 / CZT/ 28 min. / 35mm

    „Viděl jsem filmy komické i oslnivé. Velké filmy jsem viděl pouze tři: Frigo jako Sherlock Holmes Bustera Keatona, Chaplinovo Zlaté opojení a Ejzenštejnův Křižník Potěmkin. Když znovu pročítám tyto poznámky (říjen 1929), připojuji: Andaluský pes od Buñuela. Zde se setkáváme se stylem duše.“ Tolik slova věrozvěsta umělecké bohémy Jeana Cocteaua – zapsaná ve chvíli, kdy i on vstupuje na pole kinematografie.
    Inspiraci ke Zlatému opojení poskytla Chaplinovi četba knihy o kalifornské zlaté horečce. V roce 1941, u příležitosti obnovené premiéry, složil ke svému filmu hudbu a sám namluvil komentář – takto adaptovaný film je podle jeho závěti definitivní verzí díla, které od samého počátku zamýšlel jako to, s nímž má zůstat jeho jméno navždy spojené v myslích diváků.

  • St 10/09

    CzechMate – Hledání Jiřího Menzela

    Režie → Šivendra Singh Dungarpur
    Původní název → CzechMate
    Indie 2018 / 7 hodin a 10 min. / DCP
    Hrají → kamera: David Čálek

    Betlémská kulturní noc

    Vycházeje z obdivu k Ostře sledovaným vlakům, vyhledal indický cinefil Š. S. Dungarpur v roce 2010 v Praze Jiřího Menzela, jemuž trvalo rok, než po vysilující hře na schovávanou konečně kapituloval před cizincovým nezdolným entusiasmem a nechal se jím natočit. U toho ale nezůstalo; projekt se autorovi rozrostl v nejrozsáhlejší film, jaký byl doposud české nové vlně 60. let věnován. Nezatíženost „naším“ pohledem na „náš“ fenomén se ukazuje jako obrovská výhoda, kterou zvlášť po tolika nezáživných tuzemských zpracováních daného tématu plně oceníme; není to ale jediná kvalita Dungarpurovy sedmihodinové (!) hommage pražskému (filmovému) jaru. Dovolí nám uvědomit si, jak hluboké stopy zanechaly před půl stoletím snímky z poměrně izolované malé země v Británii, ve Francii nebo v USA, svá svědectví poskytli takoví tvůrci jako byli nebo jsou Andrzej Wajda, Woody Allen, Raoul Coutard, Ken Loach, Miklós Jancsó, Emir Kusturica, Agnieszka Hollandová, István Szabó...

    Š. S. Dungarpur je zakladatelem a ředitelem indické neziskové Nadace filmového dědictví, podílel se na restaurátorských projektech Světové filmové nadace Martina Scorseseho, je mj. členem uměleckého výboru boloňského festivalu Il cinema ritrovato, kde si jeho film o české nové vlně letos odbyl svou evropskou premiéru.

    Kinosál bude přístupný po celou dobu projekce, vstup je zdarma.

  • Čt 11/09

    Dům pro dva

    Režie → Miloš Zábranský
    ČSR 1987 / 78 min. / 35mm
    Hrají → Jiří Schmitzer, Ondřej Vetchý, Ivana Velichová
    Cyklus → Byli jsme to my?

    Premiéra: 1. listopadu 1988
    Jednoduchý vztahový příběh o dvou bratřích, na jehož scénáři se podílel Rudolf Ráž, nabídl velké herecké příležitosti hlavním představitelům – Jiřímu Schmitzerovi (Bóža) a Ondřeji Vetchému (Dan). Ve své době si Zábranského snímek získal část filmové kritiky zřejmým duchovním přesahem: postava věřícího hrdiny, která se pro autora stala prostředníkem naléhavého morálního apelu, byla v rámci československé kinematografie naprostou výjimkou. Ke katolicismu film odkazuje i v obrazové rovině. Formu podobenství, jež byla na sklonku totality stále oblíbenějším prostředkem komunikace s divákem, rozvíjel Miloš Zábranský i ve svých následujících snímcích.
    Úvodní slovo: Marta Edith Holečková


    Přežít svůj život

    Režie → Jan Švankmajer
    ČR – SR 2010 / 105 min. / 35mm
    Hrají → Václav Helšus, Zuzana Kronerová, Klára Issová, Pavel Nový
    Cyklus → Švankmajer 85

    Sen je druhý život. Tak to řekl prokletý básník Gérard de Nerval. Ve filmu to Evženovi oznamuje jeho milenka. A život je dvojznačný, jak k tomu dodává Švankmajer. Konkrétně vzato – je tragikomický. Už proto, že se o něco snažíme, a přitom je všechno předurčeno, pochopitelně zcela náhodně...

  • Pá 12/09

    Let asfaltového holuba

    Režie → Vlado Balco
    ČSR 1989 / 88 min. / 35mm
    Hrají → Ondřej Vetchý, Roman Luknár, György Cserhalmi
    Cyklus → Byli jsme to my?

    Premiéra: 1. dubna 1991
    Psychologické drama mladého člověka, jehož živelný talent a chlapecké sny o filmové práci se rozplývají v tvrdé realitě za řeznickým pultem. Dodo, hlavní hrdina, pracuje jako řezník. Svou nespokojenost v zaměstnání i zklamání v lásce si vybíjí na jiných lidech. Je bezbranný vůči vlastní zlobě a nenávisti k celému světu. Jeho morální úpadek a ztráta iluzí má však kořeny už v rozbité minulosti Dodovy rodiny, poznamenané represivními tlaky socialistického režimu.
    Úvodní slovo: Jan Mervart


    Hitchcock – Truffaut + Hitchcock / Příšerný host

    Kent Jones / Hitchcock – Truffaut / Hitchcock – Truffaut
    Francie – USA 2015 / CZT / 79 min. / BD
    V dějinách filmové literatury neexistuje kniha, která by byla přeložena do více jazyků a která by byla během půl století častěji znovu vydávána… Rozhovory Hitchcock – Truffaut (1966, česky 1987). Četli jsme ji všichni, kdo se zajímáme o film, a sotva kdo ji četl jen jednou. Americký režisér Wes Anderson se svěřuje: „Můj exemplář se už dávno nedá nazývat knihou, je to salát, hromada volných stránek. Hřbet je úplně vniveč, jak jsem svazek stále bral do ruky.“ Dokument Kenta Jonese není první, ale zatím nejdůkladnější snímek věnovaný této výjimečné knize a vlivu, který měla a má na filmaře jednadvacátého století. Jonesovi se podařilo získat pro svůj projekt takové umělce, jako jsou Martin Scorsese, Arnaud Desplechin, Olivier Assayas, Peter Bogdanovich, Paul Schrader, David Fincher, James Gray, Wes Anderson nebo Kyoši Kurosawa. Scénář napsal režisér spolu se Sergem Toubianou, v letech 2003 až 2016 ředitelem Cinémathèque franҫaise a předtím dlouholetým šéfredaktorem Cahiers du cinéma. Komentář čte Mathieu Amalric.

    Alfred Hitchcock / Příšerný host / The Lodger
    Velká Británie 1926 / hrají: Ivor Novello, June Tripová, Malcolm Keen / CZT / 68 min. / 35mm
    Titulní postavou filmu Příšerný host je muž, na nějž padne podezření, že je hledaným vrahem žen. Hitchcock pracuje s několika konstantami, které mají mimo svůj konkrétní význam funkci vizuálních leitmotivů, soustřeďujících pozornost a podtrhujících rytmus.

  • So 13/09

    Na špatné straně

    Režie → Steven C. Zahler
    Původní název → Dragged Across Concrete
    USA 2018 / české podtitulky / English friendly / 159 min. / DCP
    Hrají → Mel Gibson, Vince Vaughn, Tory Kittles
    Cyklus → Midnight Movies

    Zatím poslední film jednoho z nejzajímavějších amerických režisérů současnosti Stevena Craiga Zahlera. Ten je nejen temnější variací na Smrtonosnou zbraň po třiceti letech, ale i skvěle napsanou společenskou sondou plnou svěžích režijních nápadů. Ano, tato noc v Ponrepu je věnována vykoupení Mela Gibsona.
    Vstupné 120 CZK / členové 90 CZK

    Mel Gibson’s night
    Exactly 30 years ago Richard Donner made one of the best action movies of all time. It is the end of the 80’s after all and Eric Clapton’s version of Bob Dylan’s “Knockin’ on Heaven’s Door” quite touchingly and also slightly dramatically captures both Lethal Weapon 2 finale and the whole end of the epoch.
    After the original 1987 film, Lethal Weapon 2 only perfected the buddy-cop concept on-screen. Mel Gibson fully refined the formula “You are Black and I’m Mad” which he had been even indirectly involved in since the visionary Mad Max a decade earlier. Now, Gibson’s brilliant tandem with Danny Glover, as Martin Riggs and Roger Murtaugh, two mismatched LAPD detectives, has also brought Joe Pesci (who in 1989 is yet to appear in Goodfellas or Home Alone), as vicious as he is vulnerable. The three of them divide all the crackling and playful humor, high-speed assembly line of car chases, sex, explosions and blood.
    The screening is complemented by the latest film of one of America’s most interesting contemporary directors, Steven Craig Zahler and his Dragged Across Concrete (2018). This is not only a darker variation on Lethal Weapon 30 years later, but also a brilliantly written social ‘analysis’ full of fresh cinematic ideas. Zahler’s film is an ideal slow-burner; it is a slow film in which split seconds decide everything while all the rest of time the dramatic elements accumulate more and more air and suspense.
    Yes, this night in Ponrepo is dedicated to the redemption of Mel Gibson.


    Smrtonosná zbraň 2

    Režie → Richard Donner
    Původní název → Lethal Weapon 2
    USA 1989 / české podtitulky / 114 min. / DCP
    Hrají → Mel Gibson, Danny Glover, Joe Pesci
    Cyklus → Midnight Movies

    Přesně před třiceti lety Richard Donner natočil jeden z nejlepších akčních filmů všech dob. Mel Gibson v něm dovedl k dokonalosti svou kreaci „You are black and Iʼm mad“, na které usilovně pracoval už od dob vizionářského Šíleného Maxe. Melovu geniální souhru s Danny Gloverem oživil Joe Pesci, stejně úlisný jako zranitelný.
    Vstupné 120 CZK / členové 90 CZK

    Mel Gibson’s night
    Exactly 30 years ago Richard Donner made one of the best action movies of all time. It is the end of the 80’s after all and Eric Clapton’s version of Bob Dylan’s “Knockin’ on Heaven’s Door” quite touchingly and also slightly dramatically captures both Lethal Weapon 2 finale and the whole end of the epoch.
    After the original 1987 film, Lethal Weapon 2 only perfected the buddy-cop concept on-screen. Mel Gibson fully refined the formula “You are Black and I’m Mad” which he had been even indirectly involved in since the visionary Mad Max a decade earlier. Now, Gibson’s brilliant tandem with Danny Glover, as Martin Riggs and Roger Murtaugh, two mismatched LAPD detectives, has also brought Joe Pesci (who in 1989 is yet to appear in Goodfellas or Home Alone), as vicious as he is vulnerable. The three of them divide all the crackling and playful humor, high-speed assembly line of car chases, sex, explosions and blood.
    The screening is complemented by the latest film of one of America’s most interesting contemporary directors, Steven Craig Zahler and his Dragged Across Concrete (2018). This is not only a darker variation on Lethal Weapon 30 years later, but also a brilliantly written social ‘analysis’ full of fresh cinematic ideas. Zahler’s film is an ideal slow-burner; it is a slow film in which split seconds decide everything while all the rest of time the dramatic elements accumulate more and more air and suspense.
    Yes, this night in Ponrepo is dedicated to the redemption of Mel Gibson.




  • Ne 14/09

    Advokátka Věra

    Režie → Martin Frič
    ČSR 1937 / 79 min. / HD
    Hrají → Oldřich Nový, Truda Grosslichtová, Theodor Pištěk, Rudolf Deyl

    První republika ve své ústavě zakotvovala rovnoprávnost ženy. Změnila se však společenská očekávání? Jak skončí úsilí mladé právničky Věry Donátové uspět v profesi, ke které ženy ještě před nedávnem neměly přístup? Limity prvorepublikové ženské emancipace v kinematografie třicátých let.


    Ptáci

    Režie → Alfred Hitchcock
    Původní název → The Birds
    USA 1963 / CZT / 112 min. / 35mm
    Hrají → Rod Taylor, Tippi Hedernová, Jessica Tandyová

    O nejrůznější apokalyptické vize není v kinematografii, zvláště v poslední době, nouze. Hitchcockovi Ptáci na ně už přes půl století blahosklonně shlížejí ze své osamělé výšky, protože dovedou rozsévat víc než zkázu a děs... krásu filmové formy.

    „Ptáci jsou pro mne báseň. Geniální, znepokojující, tajuplná a krutá psychoanalytická bajka.“ Federico Fellini

  • 38. týden
  • Po 15/09

    Animace po prázdninách

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / HD / animační dílna / 3+

    Měsíční pohádka / r. Zdeněk Miler / ČSR 1958 / 13 min.
    K princeznám se nečuchá / r. Břetislav Pojar / ČSR 1965 /13 min.
    Kamenáč Bill a drzí zajíci / r. Václav Bedřich / ČSR 1964 / 10 min.

    Novou sezónu otevřeme českou animovanou klasikou. Zažijeme příhody Kamenáče Billa, za pohádkovým dobrodružstvím se vydáme na Měsíc a ujít si nenecháme ani medvědy od Kolína. Po projekci bude následovat animační dílna se sdružením Ultrafun.


    Mstitel s píšťalou

    Režie → Kim Kil-in
    Původní název → Homg Kil-Dong
    Severní Korea 1986 / český dabing / 101 min. / 35mm
    Hrají → Gwon Ri, Chang Son hui

    Severní Korea útočí! … prozatím ovšem jen na nostalgické city pamětníků z řad diváků politicky kdysi sbratřeného Československa. Uvidíme ukázkový příběh, v němž mladičký adept bojového umění najde svého Mistra, pod jehož dohledem posléze vyroste v neohroženého „mstitele s píšťalou“, jenž bohatým bere a chudým dává.

  • Út 16/09

    Křížová vazba

    Režie → Antonín Kopřiva
    ČSR 1990 / 97 min. / 35mm
    Hrají → Vladimír Dlouhý, Radoslav Brzobohatý, Ľubica Mruškovičová
    Cyklus → Byli jsme to my?

    Premiéra: 1. listopadu 1990
    Drama mladého obkladače postihl osud typický pro řadu snímků, které byly připravovány před listopadem 1989, ale byly uvedeny až ve „svobodné“ distribuci. Ani spěšná aktualizace poctivý snímek režiséra Antonína Kopřivy a scenáristy Rudolfa Ráži nedokázala uchránit před nezájmem diváků, kteří v roce 1990 hltali atraktivnější tituly. Protagonista Křížové vazby Luděk se přižení do rodiny mocného straníka – podnikového ředitele Velimského. S manželkou Magdou si však příliš nerozumí a problémy s tchánem ho nakonec dovedou až do vězení.
    Úvodní slovo: Vítězslav Sommer


    Charles Chaplin / Poutník + Cirkus

    Charles Chaplin / Poutník / The Pilgrim
    USA 1922 hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Mack Swain / CZT / 40 min. / 35mm
    Poutník, komedie o uprchlém trestanci, který v přestrojení za faráře uskuteční úspěšnou lokální reformu, byl poslední z filmů, které Chaplin natočil ještě pod hlavičkou First National Pictures, aby si splněním smlouvy uvolnil ruce k práci pro United Artists, firmu, kterou již o tři roky dříve (1919) založil spolu s Davidem W. Griffithem, Douglasem Fairbanksem a Mary Pickfordovou.

    Charles Chaplin / Cirkus / The Cirkus
    USA 1928 / hrají: Charles Chaplin, Allan Garcia, Merna Kennedyová / CZT / 62 min. / 35mm
    V Kidovi byl tulák Charlie ve snové scéně uváděn v pokušení svůdným andělem, Litou Greyovou. Tehdy dvanáctiletá dívka se později stala druhou Chaplinovou chotí. Víceméně pod nátlakem vynuceného manželství vydrží tři roky a tahanice kolem rozvodu podruhé vážně ovlivní natáčení Chaplinova filmu Cirkus, táhnoucí se od listopadu 1925 až do listopadu 1927. Chaplinovi hrozilo zabavení majetku, jeho studio se dočasně dostalo pod nucenou správu. Proti Chaplinovi byla rozpoutána morální kampaň, jež měla za cíl bojkot jeho filmů. Narazila však na odpor umělcových sympatizantů v Americe i v Evropě (Max Ernst, André Breton, René Clair, Man Ray a další zveřejnili protestní dopisy). Film, který za těchto pohnutých okolností vznikl, patří kupodivu k Chaplinovým nejvíce humorným. V roce 1929 za něj Chaplin získal prvního Oscara, aniž by za svou osobu přikládal této ceně sebemenší význam.

  • St 17/09

    Feral

    Režie → Jiří Holba
    ČR 2018 / English friendly / 72 min. / HD

    Cena Andreje „Nikolaje“ Stankoviče 2019

    Charlie Soukup je undergroundový písničkář a signatář Charty 77. Na začátku osmdesátých let emigroval. Posledních několik desítek let žije osaměle v australské divočině jako poustevník a buddhista. Dokumentarista Jiří Holba ho vyhledal na rozsáhlém pozemku v buši, kde si Soukup buduje tajné přístřešky a žije stranou civilizace. Celý snímek natočil sám přímo na místě a zachytil v něm spontánní rozhovory a situace, ve kterých nechává naplno působit Soukupovo svérázné charisma. Série monologů vyznívá jako svým způsobem strhující proud řeči na hraně blouznivosti a pronikavých životních postřehů.
    „Zajímá mne film jako báseň, jako dotek života, mávnutí kouzelného proutku, náhlé vzplanutí jiskry v nekonečné tmě, rozluštění hlavolamu. Bez začátku, bez konce, vše v jednolitém prostoru. A láska.“
    Jiří Holba

    Projekce za účasti režiséra.


    Orfeus

    Režie → Jean Cocteau
    Původní název → Orphée
    Francie 1949 / CZT / 87 min. / 35mm
    Hrají → Jean Marais, Maria Casaresová, François Périer, Jean-Pierre Melville, Jean-Pierre Mocky, Jaques Doniol-Valcroze
    Cyklus → C jako Orfeus

    Mýtus o Orfeovi, přenesený z antiky do poloviny racionalistického 20. století.
    „Nikdo nemůže věřit v slavného básníka, jehož jméno by si autor vymyslel. Potřeboval jsem pěvce z pověsti, pěvce pěvců. Toho z Thrákie. A jeho dobrodružství je tak krásné, že by nemělo smysl, hledat jiné.
    Tři základní témata Orfea jsou:
    1. nekončící smrti, jimiž musí básník projít, aby se stal tím, „čím je on sám a co změní jen věčnost“ (Mallarmé).
    2. problém nesmrtelnosti: postava znázorňující Orfeovu Smrt se obětuje, dá se v plen, aby učinila básníka nesmrtelným.
    3. zrcadla: vidíme se v nich stárnout. Sbližují nás se smrtí.“
    Jean Cocteau

  • Čt 18/09

    Láska je utrpením a další české filmy z počátků samostatného státu

    Praha
    ČR 1918 / 8 min. / 35mm
    Praha, konkrétně Malá Strana, jak vypadala bezprostředně po vzniku samostatné republiky, zachycená ve snímku společnosti Slaviafilm.

    Max Urban / O Adrienu
    ČR 1919 / 3 min. / 35mm
    S později světoznámým kameramanem Otto Hellerem zachytil Max Urban v několika záběrech svou ženu, ve své době nejproslulejší českou divu Andulu Sedláčkovou, spolu s hercem Ludvíkem Veverkou, s nímž hrála v Divadle na Vinohradech ve stejnojmenné hře Louise Verneuila. Jde o poslední snímek renomovaného architekta a průkopníka českého filmu Maxe Urbana.

    Rudolf Zdráhal / Probuzené svědomí
    ČR 1919 / hrají: Karel Lamač, Karel Schleichert, Anči Jelínková / 60 min. / 35mm
    …aneb film, který neměl přežít. Když se zjistilo, že milostné drama z cirkusového prostředí, které se tu líčí, je nepřiznaným plagiátem francouzského románu, jenž byl již jednou zfilmován, bylo výrobcům soudně uloženo zničit originální negativ i všechny kopie. Jedna z nich však tomuto ortelu unikla…

    Vladimír Slavínský – Přemysl Pražský / Láska je utrpením
    ČR 1919 / hrají: Anna Iblová a oba režiséři / 32 min. / 35mm
    Vladimír Slavínský zdolává – bez dublování kaskadérem – Petřínskou rozhlednu. Jako herec obstojí, jím ztvárňovaný hrdina fiktivního děje však při sestupu spadne a utrpí šok. Aby opět získal jasnou mysl, je zapotřebí, aby z rozhledny spadl ještě někdo druhý. Zvláštní léčebné metody roku 1919.


    Spiklenci slasti

    Režie → Jan Švankmajer
    ČR – Švýcarsko – Velká Británie 1996 / 80 min. / 35mm
    Hrají → Petr Meissel, Gabriela Wilhelmová, Barbora Hrzánová, Anna Wetlinská, Jiří Lábus, Pavel Nový
    Cyklus → Švankmajer 85

    + krátký film
    Et cetera / ČSR 1966 / 7 min. / 35mm

    „Začátkem sedmdesátých let, kdy virtuální realita byla ještě spíše záležitostí science-fiction, jsem napsal studii Budoucnost patří ipsačním strojům. Inspirovala mě k tomu návštěva Kriminalistického muzea v Bartolomějské ulici v Praze. Tam totiž mají fantastický exponát. Podomácku vyrobený masturbační stroj, který policie zabavila nějakému nešťastnému ipsantovi. V obdobném muzeu v Drážďanech mají zase mechanický ipsační stroj pro dámy, který se uvádí do pohybu šlapáním na jakési pedály, obdobně jako šicí stroj. A bezprostředním předchůdcem budoucích virtuálních strojů jsou zařízení pro umělý koitus, která vyvinuli radiofyzikové a která popisují ve své knize Lidská sexuální aktivita W. H. Masters a W. E. Johnsonová. (...)
    Podle S. Freuda se v každém z nás stále střetává princip slasti (asociální, nepřizpůsobivý, ženoucí nás bez společenských skrupulí za naší touhou, za svobodou) s principem reality (který je umravňující, omezující, glajchšaltující represí společnosti, výchovy, školy). Podle Freuda by prý při zdravém duševním vývoji měly být oba tyto principy v rovnováze. U postav filmu jednoznačně převažuje princip slasti. Jsou zde konfrontovány „neškodné“, imaginativní „perverze“ jednotlivců s obludnými perverzemi civilizace jako je politika, války, mírové kongresy, etnické čistky, havárie a hladomory... Vše nasvědčuje tomu, že skutečný život lidí této civilizace se bude nadále více odehrávat v jakýchsi „nekonformních sektách“, které vznikají jako reakce na reklamou a konzumem zglajchšaltovaný život společnosti. Z pohledu těchto mas a jejich manipulátorů se každý pokus o svobodný, imaginativní čin touhy (slasti) musí nutně jevit jako perverze. Spiklenci slasti jsou černou groteskou reflektující tuto pohromu.“
    Jan Švankmajer

  • Pá 19/09

    Horká kaše

    Režie → Radovan Urban
    ČSR 1988 / 83 min. / 35mm
    Hrají → Petr Bok, Lucie Benešová, Dana Syslová
    Cyklus → Byli jsme to my?

    Premiéra: 1. ledna 1989
    Režisér Radovan Urban a scenárista Miloš Cajthaml se v roce 1988 pokusili ukázat na problémy mládeže odkázané na „zábavu“ v předměstských aglomeracích, konkrétně v pražském Jižním Městě. Protagonista vyprávění – žák deváté třídy Honza Kovář – se přidá k partě násilnických vandalů, kteří okrádají děti a důchodce. Na svou naivitu ovšem nakonec doplatí jak on, tak jeho přítelkyně Lucka. V hlavních rolích snímku, jemuž přece jen mnoho schází k autenticitě, se objevili Petr Bok (Honza) a Lucie Benešová (Lucka). Zajímavostí pro metalové fanoušky je účinkování zpěvačky Lucie Bílé a skupiny Vitacit.
    Úvodní slovo: Milan Ducháček a Petr Frinta


    Meda – ambasadorka umění

    The Private Life of a Cat / r. Alexander Hackenschmied – Maya Deren / USA 1944
    Jan / pásmo rodinných filmů věnovaných Janu Mládkovi
    Meda / pásmo rodinných filmů věnovaných Medě Mládkové

    U příležitosti oslavy 100. narozenin mecenášky umění Medy Mládkové uvedeme ve spolupráci s Museem Kampa projekci rodinných filmů Jana a Medy Mládkových. Celkem 84 filmů, které jsou cenným dokumentem o životě Mládkových v emigraci, bylo objeveno teprve na počátku roku 2019, některé z nich nebyly do té doby promítány nejen veřejně, ale ani soukromě. Bezprostředně po nálezu byly filmy zpracovány a digitalizovány v Národním filmovém archivu, prvních několik filmů se pak v digitální podobě prezentovalo na výstavě Meda – ambasadorka umění v Museu Kampa. Pro projekci v kině Ponrepo bude výběr rozšířen a digitalizované verze filmů budou poprvé promítnuty na velkém plátně. Projekci doplní živý hudební doprovod a uvedou ji kurátoři výstavy Meda – ambasadorka umění, za Museum Kampa Pavel Liška a Robin Mudry, za Národní filmový archiv Matěj Forejt.

  • So 20/09

    Kolem. Autem. Busem. Poklusem. Městem!

    První ročník festivalu filmů o urbanismu, dopravě a jejím vlivu na život ve městě.

    Vstupné dobrovolné.
    Akce se koná v rámci Evropského týdne mobility.

    11.00–13.30 Dopolední sekce pro studenty SŠ

    Andreas Dalsgaard / Lidský rozměr
    Dánsko – Bangladéš – Čína 2012 / 83 min. / HD

    Martin Mareček / Auto*Mat
    ČR 2009 / 90 min. / DCP

    13.30–17.30 Odpolední sekce pro veřejnost
    Gary Hustwit / Urbanized
    USA – Velká Británie 2011 / 85 min. / HD

    Fredrik Gertten / Bikes vs Cars
    Švédsko 2015 / 90 min. / HD

    Gergo Somogyvári / Rickshaw Rush
    Maďarsko 2012 / 55 min. / HD

    18.00 pásmo filmů ze sbírek NFA

    20.30 Liz Canning / Motherload
    USA – Austrálie – Německo 2019 / 80 min. / HD
    Evropská premiéra

  • Ne 21/09

    Cannes 2019 / Semaine de la critique

    19.00 Oficiální výběr krátkometrážních filmů 1
    CZT / celkem 100 min. / HD

    Cristèle Alves Meiraová / Neviditelný hrdina / Invisível Herói
    Portugalsko – Francie 2019 / 28 min.
    Duarte, slepý muž kolem padesátky, začne hledat svého kapverdského přítele Leandra, který záhadně zmizel. Navzdory nesnesitelnému vedru v Lisabonu se Duarte potuluje ulicemi své čtvrti, ale zdá se, že přítele nikdo neviděl a ani ho nezná.

    Adi Voicu / Poslední cesta k moři / Ultimul drum spre mare
    Rumunsko 2019 / 12 min.
    Šest pasažérů cestuje k moři ve stejném vlakovém kupé. Někteří cestující jsou otřeseni chvilkou nedůvěry, která je vyvede úplně z míry a zbytek cesty se velmi pokazí.

    Nada Riyadhová / Past / Fakh
    Egypt – Německo 2019 / 20 min.
    Mladá nesezdaná dvojice uniká před slídivými zraky do ruin opuštěného přímořského letoviska v Egyptě, kde se chce milovat. Rovnováha sil páru je podrobena zkoušce, když dívka odhalí, že si přeje vztah ukončit.

    Johanna Pyykköová / The Manila Lover
    Norsko – Filipíny 2019 / 26 min.
    Během cesty na Filipíny potká Lars, padesátiletý Nor, místní ženu, se kterou by rád sdílel svůj život. K jeho překvapení ho však Filipínka odmítá. Lars se poté musí vyrovnat se svými vlastními předsudky.

    Vytautas Katkus / Komunitní zahrady / Kolektyvniniai sodai
    Litva 2019 / 15 min.
    Příběh chladného vztahu mezi otcem a synem. Jejich pouto, poznamenané lhostejností, se zcela rozpadá.


    21.00 Oficiální výběr krátkometrážních filmů 2
    CZT / celkem 103 min. / HD

    Andrias Høgenni / Bez zlého úmyslu / Ikki illa meint
    Dánsko – Faerské ostrovy 2018 / 21 min.
    Elinborg náhodou potká svou kamarádku Maritu. Jejich rozhovor je zdvořilý, ale poněkud trapný, protože Elinborg zapomněla na Maritiny narozeniny. Marita je však naštvaná kvůli něčemu jinému a rozhodne se svou přítelkyni zahnat do úzkých.

    Sofia Bostová / Slavnostní den / Dia de festa
    Portugalsko 2019 / 17 min.
    Mena žije sama se svou dcerou Clarou, která slaví sedmé narozeniny. I když nemají moc peněz, podaří se Meně zorganizovat velkou oslavu.

    Valentina Maurelová / Lucía en el limbo
    Belgie – Francie – Kostarika 2019 / 20 min.
    Šestnáctiletá Lucía se ze všeho nejdřív chce zbavit dvou věcí: vší a svého panenství.

    Cecilia de Arceová / Úterý od osmi do osmnácti / Mardi de 8 à 18
    Francie 2019 / 26 min.
    Ředitelka střední školy Névine je plně oddaná své nevděčné práci, kdy se musí potýkat s administrativou, učiteli i žáky. Její oblíbená žákyně Logan trvá na vrácení kšiltovky ze ztrát a nálezů.

    Qui Yang / She runs / Nan Fang Shao Nv
    Čína – Francie 2019 / 20 min.
    Během obyčejné zimy v malém čínském městě se studentka Yu pokouší ukončit své působení ve skupině tanečního aerobiku.


    23.00 Séances speciales / Zvláštní uvedení
    CZT / celkem 85 min. / HD

    Pia Borgová / Demonic
    Austrálie 2018 / 28 min.
    Demonic reviduje nechvalně známou satanskou paniku osmdesátých let, masovou hysterii, kdy lidé po celém světě zkřísili zhýralost, vraždu, lidskou oběť a satanský kult. Propojením archivních materiálů s historickou rekonstrukcí odkrývá film roli psychiatrie, médií a falešné paměti.

    Brandon Cronenberg / Please speak continuously and describe your experiences as they come to you
    Kanada 2019 / 9 min.
    Emily je pacientkou v experimentálním psychiatrickém zařízení, kde jí prototyp mozkového implantátu umožňuje znovu prožívat své sny.

    Moin Hussain / Naptha
    Velká Británie 2018 / 18 min.
    Farazův poklidný život na odlehlé benzince se převrátí vzhůru nohama, když jeho stárnoucí otec Malik začne mluvit dlouho zapomenutým jazykem a trvá na návratu domů.

    Camille Degeyeová / Journey through a body
    Francie 2019 / 32 min.
    Hudebník Thomas je nucen pobývat doma kvůli zlomené noze. Bloumá svým pařížským bytem s nohou v sádře a tvoří novou skladbu. S východem slunce se u dveří nečekaně objeví návštěvnice.

  • 39. týden
  • Po 22/09

    Toy Story 4: Příběh hraček

    Režie → Josh Cooley
    Původní název → Toy Story 4
    USA 2019 / český dabing / 100 min. / DCP / 6+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Kovboje Woodyho jistě dobře znáte už z předchozích tří stejnojmenných animovaných filmů studia Pixar. Smyslem jeho života vždy bylo chránit svého majitele. Ať jím byla holčička Bonnie, anebo chlapeček Andy. Když Bonnie přinese domů novou hračku, které říká Vidlík, Woody a jeho věrní kamarádi díky němu zjistí, jak velký svět může být.


    Skřivánčí ticho

    Režie → Antonín Máša
    ČSR 1989 / 98 min. / 35mm
    Hrají → Ladislav Frej, Taťána Fischerová, Petr Čepek
    Cyklus → Byli jsme to my?

    Premiéra: 1. května 1990
    Režisér Antonín Máša patří k těm tvůrcům, pro které nástup normalizace fakticky znamenal předčasný konec tvůrčí kariéry. V sedmdesátých letech natočil jen dva tituly a k režii se pak vrátil Skřivánčím tichem až v roce 1989. Autorský snímek ovšem poznamenal osud těch filmů, jež se připravovaly před listopadem 1989 a do kin přišly až po sametové revoluci. Příběh skladatele vážné hudby, Chvály, který se marně pokouší najít klid na práci v rodné vsi, se tak nesetkal s vstřícným přijetím u kritiky, ani u diváků. V hlavní roli muže, jehož náročné skladby jsou přijímány s nepochopením, se objevil Ladislav Frej. Part hrdinova bratra Vendy, jenž je coby místní vesnický funkcionář prototypem ziskuchtivého lháře, nabídl nezvyklou, zápornou roli Petru Čepkovi.

  • Út 23/09

    Utrpení

    Režie → Kiril Cenevski
    Původní název → Jad
    Jugoslávie 1975 / CZT / 107 min. / 35mm
    Hrají → Darko Damevski, Oleg Vidov, Fabijan Šovagovič

    Je konec 11. století, rozsáhlá Byzantská říše se rozprostírá až na Balkán k Ochridskému jezeru v Makedonii. Zdejší kraj je zmítán neklidem a náboženskými bouřemi, obyvatelstvo se stává terčem nájezdů lupičů a zlodějů koní, olej do ohně vášní přilévají složité vztahy mezi místními tradicemi, pohanstvím, křesťanstvím a bogomilstvím. U Ochridského jezera žije se svou rodinou starý Avram, jenž se kdysi dopustil poklesku a dodnes trpí výčitkami svědomí. Jeho nyní už dospělý syn nemůže zapomenout na svůj nemanželský původ. Druhý syn, narozený s požehnáním kněze, o svém bratrovi nemá tušení.


    Karrabing Film Collective

    Karrabing Film Collective vznikl v roce 2008 jako tvůrčí uskupení, jež využívá estetických postupů pro sebeorganizaci a sociální analýzu. Většina z třiceti Karrabing umělců a umělkyň žijících v rurálních oblastech na severozápadě Austrálie se identifikuje jako Aboridžinci. Název kolektivu v jazyce emiyengal znamená „odliv“, což označuje období, kdy se věci spojují, stejně jako pobřeží, které je pro jednotlivé členy a členky rozšířené rodiny domovem. Režisérka Karrabing snímků, Elizabeth A. Povinelli, působí jako profesorka antropologie a genderových studií na Kolumbijské univerzitě.
    Projekce ve spolupráci s Agosto Foundation.

    Elizabeth Povinelli / Windjarrameru, The Stealing C*nt$
    Austrálie 2015 / 35 min. / HD / EF
    Námět a realizace: Karrabing Film Collective
    Skupina čtyř mladých Aboridžinců se ukryje před falešným obviněním z krádeže piv v mangrovových bažinách. Nedaleko od nich však těžaři plení zemi a toxické látky unikají do vody. Snímek operuje na pomezí doku-fikce a improvizačního realismu.

    Elizabeth Povinelli / The Mermaids, or Aiden in Wonderland
    Austrálie 2018 / 26 min. / HD / EF
    Námět a realizace: Karrabing Film Collective
    V nepříliš vzdálené budoucnosti Evropané ztrácejí schopnost přežít v otevřené krajině zamořené kapitalismem. Aboridžinci se však zdají být odolnější. Malý Aiden je proto v dětství odejmut z péče rodičů a podroben lékařským experimentům, které mají „zachránit bílou rasu“. Jako mladý muž je propuštěn a vrací se domů. Při cestě s otcem a bratrem jej konfrontují vize minulosti a budoucnosti. Snímek je aktuálním „indigenním“ příspěvkem do debat o změnách klimatu, extraktivním kapitalismu a průmyslové toxicitě.

  • St 24/09

    Corpus delicti

    Režie → Irena Pavlásková
    ČSR 1991 / 110 min. / 35mm
    Hrají → Lenka Kořínková, Šimon Pánek, Jiřina Bohdalová, Karel Roden
    Cyklus → Byli jsme to my?

    Premiéra 14. listopadu 1991
    Po své úspěšné prvotině Čas sluhů (1989) se režisérka Irena Pavlásková znovu bezprostředně vyjádřila k pokleslé mravní kondici české společnosti. Psychologické drama Corpus delicti se stalo jedním z prvních domácích titulů, které se pochybovačně vyjadřovaly k možnostem, jež morálně otřeseným a vnitřně nesvobodným občanům otevřela „sametová revoluce“ roku 1989. Protagonisty filmu jsou tři partnerské dvojice. Rozvedená učitelka Jana žije s uzavřeným Tomášem, stále však pomáhá bývalému manželovi – ztroskotanému novináři Kadlecovi. Ten žije s uťápnutou úřednicí Helenou. Osudy obou dvojic otřese setkání se starší, výstřední, požitkářskou Viki, která se angažuje v disentu. Přestože rok 1989 se blíží, Vikiin odcizený, estébácký manžel Chlad dokáže ještě napáchat hodně škody. Filmový příběh naznačuje, alespoň podle režisérky a scenáristky, že „mikrob zla“ v některých lidech hlodal za totality a že na tom nic nezměnily ani politické a společenské změny z listopadu 1989.
    Úvodní slovo: Veronika Pehe


    Světla velkoměsta

    Režie → Charles Chaplin
    Původní název → City Lights
    USA 1929/30 / CZT / 81 min. / 35mm
    Hrají → Charles Chaplin, Virginia Cherrillová, Robert Parrish, Harry Myers

    + krátký film
    Veliký Charlie / r. B. Musil / ČSR 1989 / 10 min. / 35mm

    Nesmrtelný příběh o lásce tuláka ke slepé prodavačce květin začal Chaplin připravovat v květnu roku 1928, kdy byly první zvukové filmy – podle Chaplina neohrabané a pro budoucnost kinematografie bezpředmětné – v kinech naprostou vzácností. Brzy si musel přiznat svůj omyl, sám však zůstal němému umění věrný. Scénář Světel velkoměsta se stal nečekaně tvrdým oříškem – vznikal přímo „na place“. Při natáčení scén, většinou okamžitě zavržených, bylo spotřebováno obrovské množství filmového materiálu a vyčerpány nervové rezervy většiny spolupracovníků včetně Chaplina samého – o jeho několikatýdenní rekonvalescenci po otravě potravinami nemluvě. Němý film byl nakonec opatřen některými zvukovými efekty a především poprvé Chaplinovou vlastní hudbou. I tak znamenalo jeho uvedení velké riziko, protože na počátku roku 1931 se v Hollywoodu už žádné němé filmy nenatáčely. Premiéra v nově otevřeném broadwayském Los Angeles Theatre byla prvořadou společenskou událostí roku (zúčastnil se jí i Chaplinův přítel Albert Einstein) a ohlas filmu předčil všechna očekávání.

  • Čt 25/09

    Vykoupení + Táta dlouhán

    Allen Holubar / Vykoupení / Paid in Advance
    USA 1919 / hrají: Dorothy Philipsová, Joseph W. Girard, Lon Chaney, Priscilla Deanová / CZT / 40 min. / 35mm
    Barevně virážovaný film se dvěma do té doby málo známými herci, kteří oba v následující dekádě vejdou v proslulost v sérii klasických filmů Toda Browninga: Priscillou Deanovou a „mužem tisíce tváří“ Lonem Chaneyem. V dramatu z Aljašky za časů zlaté horečky si Chaney zahrál padoušského sexuchtivého míšence, „vykoupení“ se tudíž dostane hlavním hrdinům, nikoli jemu. Priscilla Deanová hraje Chaneyovu žárlící družku. Film se dochoval (jako torzo) pouze v pražském Národním filmovém archivu.

    Marshall Neilan / Táta Dlouhán / Daddy Long Legs
    USA 1919 / hrají: Mary Pickfordová, Mahlon Hamilton, Marshall Neilan / CZT / 47 min. / 35mm
    Příběh děvčete ze sirotčince s literárními sklony byl prvním filmem, který „nejpopulárnější žena Ameriky“ (poprvé, ale ne naposled za ni byla zvolená v roce 1917) natočila ve vlastní produkci. V době premiéry v květnu 1919 už byla Mary Pickfordová spoluzakladatelkou firmy United Artists – spolu s Ch. Chaplinem, D. W. Griffithem a D. Fairbanksem.


    Krev básníka + Orfeova závěť

    Cyklus → C jako Orfeus

    Jean Cocteau / Krev básníka / La Sang dʼun poete
    Francie 1930 / hrají: Enrique Rivero, Lee Millerová, Pauline Cartonová / CZT / 49 min. / 35mm
    „Mému starému filmu Krev básníka se dostalo cti, že byl analyzován Sigmundem Freudem. Když jsem si jeho studii znovu pročítal, nabyl jsem dojmu, že je to jediný možný způsob kritiky. Neboť fakticky nejsme zodpovědní za to, co dáváme do filmu z hlubin našeho nevědomí, a takoví kritikové to mohou objevit. Truhlář se na věci dívá jinak než spiritista. Jde mu o to, aby stůl měl fortel, aby pevně stál a zásuvky aby se dobře otevíraly. Spiritistovi jde o to, aby se stůl otáčel ... aby promlouval. I umělecké dílo má být řemeslné - jako stoly, které mluví a vytvářejí velmi tajuplné spojení dne s nocí, která je v nás. Má vydat tajemství, ne chtít je předem vyrobit. Protože: dělám velký rozdíl mezi filmy, které chtějí být poetické a těmi, jejichž poezie se artikuluje mimoděk. Poezie přichází z nevědomí, poetično z racia.“
    Jean Cocteau (1948)

    Jean Cocteau / Orfeova závěť / Testament dʼOrphée
    Francie 1960 / hrají: Jean Cocteau, Jean-Pierre Léaud, Daniel Gélin, Maria Casaresová, François Périer, Jean Marais, Pablo Picasso, Yul Brynner, Charles Aznavour / CZT / 78 min. / 35mm
    „Alain Resnais mi napsal: Jakou lekci svobody nám ve všem dáváte! – věta, na níž jsem hrdý. Tuto svobodu považují naši soudci spíš za dětinskost.“
    Jean Cocteau

    V Orfeově závěti, svém posledním filmu, vyhotovil Cocteau (tři roky před svou smrtí) jednu z nejkurióznějších závětí, jaké po sobě kdy který umělec zanechal. Splynutí mytického básníka s moderním klasikem je tentokrát naprosté – Cocteau hraje v hlavní úloze sám sebe, někdejší interpret mladého Orfea Jean Marais na sebe vzal podobu krále Oidipa... zbytek obsazení je stejně překvapivý jako výmluvný.

  • Pá 26/09

    Svedená a opuštěná

    Režie → Pietro Germi
    Původní název → Sedotta e abbandonata
    Itálie – Francie 1963 / český dabing / 110 min. / 35mm
    Hrají → Stefania Sandrelliová, Saro Urzi, Aldo Puglisi, Leopoldo Trieste

    Mladou dívku svede snoubenec její starší sestry. Podle sicilského pojetí rodinné cti je jedinou možnou nápravou sňatek. Mladík však odmítne se s dívkou oženit, protože již není panna. Tragikomedie Pietra Germiho podle dobové československé kritiky „patří do řady filmů bojujících proti svéráznému pojetí rodinné cti na Sicílii“ a „ukazuje nedostatečnost italského zákonodárství“. Český dabing (1965) má nemalou historickou hodnotu: Alenu Vránovou, Zdeňka Štěpánka a Eduarda Cupáka tu režíroval Václav Krška.


    V přístavu

    Režie → Elia Kazan
    Původní název → On the Waterfront
    USA 1954 / CZT / 102 min. / 35mm
    Hrají → Marlon Brando, Karl Malden, Lee J.Cobb, Rod Steiger

    Osmi Oscary vyznamenaný film V přístavu bývá pokládán za nejlepší dílo režiséra Elii Kazana. Scénář se zabývá odhalením korupce a tyranie dokařských odborů, za nimiž se skrývá organizovaný zločin. Jak scenárista Budd Schulberg, tak i Kazan se snažili prostřednictvím moralizujícího příběhu hrdiny, který se svým svědectvím obrátí proti mafii, k níž dříve patřil, vyrovnat se také s obdobnou osobní zkušeností z vyšetřování Výboru pro neamerickou činnost.

  • So 27/09

    Nahá láska

    Režie → Yannick Bellonová
    Původní název → LʼAmour nu
    Francie 1981 / CZT / 94 min. / 35mm
    Hrají → Marlène Jobertová, Jean-Michel Folon, Zora Lozicová, George Rouquier, Jean-Claude Carrière

    + krátký film
    Zaa – bílý velbloudek / Zaa, le petit chameau blanc / Francie 1960 / 23 min. / CZV / 35mm

    Další studie Yannick Bellonové na téma, jak se vymanit ze společenských konvencí a zábran zasetých výchovou a žít život svobodné ženy. Tentokrát v boji s vážným protivníkem: rakovinou. Hlavní představitelku obklopila režisérka výraznými neherci: Jean-Michel Folon byl belgický malíř a sochař, Georges Rouquier režisér dokumentárních filmu a Jean-Claude Carrière světoznámý scenárista a dramatik. O dvacet let starší předfilm náleží do režisérčiny u nás jinak neznámé rozsáhlé krátkometrážní tvorby (od roku 1948).


    ArteActa / prezentace nového čísla časopisu

    Nový odborný časopis pro umělecký výzkum a performativní studia představí v Ponrepu své druhé číslo. Součástí programu bude také lektorát MgA. Davida Havase s ukázkami ze soudobé seriálové tvorby. Zaměříme se na utopický aspekt světatvorby fikčních audiovizuálních světů. Chtějí diváci podvědomě navštěvovat fikční světy, které jsou nekonečné? Nebo alespoň neukončené? Varování: tento tematický večer bude obsahovat narativní trhliny, které se pokusíme poutavým způsobem vykompenzovat.
    Vstup zdarma

  • 40. týden
  • Po 29/09

    Bolek, Lolek a kamarádi

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / 35mm / animační dílna / 3+

    Rek trosečníkem / r. Lechosław Marszałek / Polsko 1973 / 9 min.
    Ferda v mraveništi / Hermína Týrlová / ČSR 1977 / 16 min.
    Janko Hraško polieva záhradu / r. Viktor Kubal / ČSR 1973 / 7 min.
    Bolek a Lolek na plachetnici / r. Wacław Wajser / Polsko 1974 / 9 min.

    První podzimní neděli se ohlédneme za uplynulým létem a promítneme animované filmy inspirované letními dobrodružstvími. Co zažijí polští kluci Bolek s Lolkem a jejich krajan pes Rek, co slovenský Janko Hraško a co český Ferda Mravenec? Po projekci se můžete těšit na animační dílnu se sdružením Ultrafun.


    Všichni mají pravdu

    Režie → Helena Všetečková
    ČR 2015 / 124 min. / HD
    Cyklus → Za pravdu

    Multiportrét vývoje českého polistopadového myšlení prostřednictvím telefonátu filosofů bratrů Flossových o dopisu, který zamýšlejí napsat papeži. Audiovizuální koryto, kterým proudí kanalizovaný hněv národa, připomínajícího dítě, které se učí myslet a neví, k čemu se vztáhnout dřív – protože v jistém smyslu mají všichni trochu pravdu.
    Po projekci následuje diskuse s režisérkou.



    Pravda

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Pravda
    Francie 1969 / CZT / 58 min. / 35mm
    Cyklus → Za pravdu

    V březnu 1969 přijeli do tehdejšího Československa členové Skupiny Dziga Vertov – radikálního levicového uměleckého filmařského seskupení z Francie, aby zde natočili film o stavu tehdejší východní i západní společnosti. Skrz okénko auta natáčejí život v ulicích měst, vesnice a továrny a pomocí mluveného komentáře se snaží dekódovat povrch viděné reality.

  • Út 30/09

    Kráska a zvíře

    Režie → Jean Cocteau
    Původní název → La Belle et la Bête
    Francie 1945 / CZT / 84 min. / 35mm
    Hrají → Jean Marais, Josette Dayová, Michel Auclair
    Cyklus → C jako Orfeus

    „Tento film odporuje tak zvanému filmovému stylu a snaží se pouze, stůj co stůj, a tak pomalu, jak to vyžaduje pozorné a posedlé dětství, zobrazit zcela jednoduché děje. Nadpřirozené pro mne bylo vždy přirozené a stále je. Natočil jsem ty obrazy bez postranních myšlenek. Musel jsem netvora nechat přežít, abych mohl vykreslit utrpení zvířete, a to mi vyneslo pěknou poctu básníka Paula Eluarda: K pochopení tohoto filmu musíte vašeho psa milovat víc než vaše auto. Což v premiérových kinech není pravidlem. Proto mne moc mrzí, že teď nejsem spolu s mým filmem v Praze a nemohu jej vidět novýma očima, ve tmě, po vašem boku.“
    Tento úryvek pochází z delšího textu napsaného Jeanem Cocteauem u příležitosti pražského uvedení Krásky a zvířete v roce 1946. České titulky jsou dílem Vítězslava Nezvala.

    „Spolu s Bressonovými Dámami z Bouloňského lesíka to byl rozhodující francouzský film naší generace, pro Truffauta, pro Demyho, pro Godarda i pro mne. Objev filmu Kráska a zvíře v roce 1946 a četba Cocteauova deníku z natáčení mne silně poznamenaly. A že to muselo být katastrofální natáčení, museli bojovat se všemi možnými potížemi. Četbou deníku jsem se ten film skoro naučil nazpaměť. Tehdy jsem si uvědomil, co bych sám chtěl dělat. Cocteau může za to, že jsem se stal filmařem.
    Cocteau říkal už ve čtyřicátých letech, že nerespektování osy je v pořádku, že porušovat pravidlo 180 stupňů je skvělé a diktát kontinuity filmovaného prostoru že je pitomost. S tím vším na nás vyrukoval, a každý si z toho vzal, kolik pobral.“
    Jacques Rivette


    Charles Chaplin / Zahaleči + Moderní doba

    Charles Chaplin / Zahaleči / The Idle Class
    USA 1921 / hrají: Charles Chaplin, Edna Purvianceová, Mack Swain, Henry Bergman / CZT / 31 min. / 35mm

    Václav Havel
    V prosinci 1963 publikuje český odborný časopis Divadlo studii sedmadvacetiletého Václava Havla s názvem Anatomie gagu. Kromě příkladů z Moderní doby i ze snímků jiných komiků se v celém textu vytrvale vrací odkazy na jednu scénu z filmu, který na žádném místě není jmenován. Havel scénu evidentně evokuje po paměti (malá nepřesnost, jíž se dopouští, na platnosti jeho vývodů nic nemění). Z neobyčejně rozsáhlé studie zde vybíráme ty pasáže, které se týkají oné konkrétní scény, již najdeme ve filmu Zahaleči:

    „Když někdo pláče nad úmrtím své ženy, není to gag. Když někdo mixuje gin-fizz, také to není gag. Když ale dostane Chaplin zprávu, že mu umřela žena, odvrátí se od nás, roztřese se pláčem a pak se zvolna obrátí zase k nám, a my zjistíme, že se netřásl pláčem, ale že si mixoval gin-fizz, je to gag.

    Čím srdceryvnější je Chaplinův pláč nad smutnou zprávou, tím silnější je naše pochybnost o velikosti citu, který reprodukuje. Tyto skutečnosti se nám jeví jako patetické. A skutečně: když někdo srdceryvně pláče nad smutnou zprávou (…), dělá to zřejmě pro okolí, „pro svět“. Naplňuje automatismus, který je mimo něj, a tím se odlidšťuje.

    Chuť na gin-fizz je běžný pocit. Samozřejmost těchto projevů probouzí jednotný pocit důvěry v upřímnost jejich pohnutek a oprávněnou sympatii k jejich přiměřenosti těmto pohnutkám. Tyto skutečnosti se nám jeví jako nepatetické. Když si někdo míchá gin-fizz (…), dělá to evidentně pro sebe. Naplňuje automatismus, který je v něm.
    Tím je zodpovězena naše otázka po „obsahové“ odlišnosti dvou zúčastněných automatismů. Něco patetického gag ozvláštňuje něčím nepatetickým.“

    Tolik Václav Havel. V Zahalečích, neprávem opomíjeném skvostu z osmi prací pro First National Pictures, hraje Chaplin dvojroli. Představuje nádherně blazeovaného, životem přesyceného pána z lepší společnosti a tuláka, který je mu podobný. Svou definitivní podobu získal snímek teprve v roce 1971, kdy k němu Chaplin zkomponoval a nahrál hudbu.

    Charles Chaplin / Moderní doba / Modern Times
    USA 1935 / hrají: Charles Chaplin, Paulette Goddardová, Chester Conklin, Henry Bergman / CZT / 81 min. / 35mm
    V obvyklé omnipotenci vzniklé dílo (Chaplin byl autorem námětu, scenáristou, hlavním představitelem, režisérem a autorem hudby!), které se jako jediný dlouhý hraný film své doby programově vyhnulo dialogovým scénám (Chaplina tu ovšem poprvé slyšíme zpívat) bylo nesmírně odvážné i po obsahové stránce. Nikdo jiný v Hollywoodu by si v 30. letech nedovolil – byť v humorné formě – vylíčit společenské poměry s tak jasnozřivou úderností. Po Světlech velkoměsta, která se rodila těžce ve svízelných improvizacích, se Chaplin u svého dalšího filmu rozhodl pro detailní přípravu, která zabrala několik let a je na výsledku znát – „klasičnost“ všeobecně obdivovaného Zlatého opojení zde režisér překonává právě tím, jak dokáže ve svém portrétu světa, nahlíženého tentokrát skeptičtěji a z mnohem více perspektiv, bez obav střídat motivy a nálady, aniž by se vzdal finální „ucelenosti“ a katarze, kterou přinese nesmrtelný závěrečný obraz.