Program

07/2020 (Změnit)
  • 27. týden
  • St 01/07

    Chatařství a tramping ve filmu

    pásmo amatérských snímků / 32 min. / HD

    „Nemohli jsme jezdit do ciziny, tak jsme jezdili na chaty a postupně jsme si to zamilovali.“ Projekce amatérských rodinných filmů, které zachycují jeden ze způsobů trávení volného času v průběhu šedesátých až osmdesátých let minulého století v Československu. Autoři 8mm filmů zaznamenali své pobyty na chalupách, chatách a v trempových osadách. Jak se k sobě mají chatař s chalupářem? A co na jejich oplocené pozemky říká tramp?
    Hostem projekce je Veronika Zapletalová, která se dlouhodobě věnuje zkoumání fenoménu chat a chalup a jejich specifické estetiky. Program připravila Klára Trsková.

    Vstupné zdarma.

  • Čt 02/07

    Poklad pana Arna

    Režie → Mauritz Stiller
    Původní název → Herr Arnes pengar
    Švédsko 1919 / CZT / 71 min. / 35 mm / živý hudební doprovod
    Hrají → Richard Lund, Hjalmar Selander, Concordia Selanderová, Mary Johnsonová

    Na konci šestnáctého století se na dvůr pastora Arna uchýlí tři z vězení uprchlí důstojníci z řad žoldnéřů skotské gardy švédského krále Jana III. Na místo vděku vyvraždí celou pastorovu rodinu a zmocní se jeho pokladu. Tíží je však zlé svědomí, zvláště Sira Archieho, který se zamiloval do Elsalill, pastorovy schovanky, která jediná zůstala masakru ušetřena a nic netuší o hrozném provinění svého milého. Způsob, jímž se na dramatu „účastní“ severská příroda, není jediným, ale nejčastěji zmiňovaným kladem této němé filmové tragédie, jedné z těch, které koncem desátých let minulého století obrátily pozornost celého filmového světa ke „švédské škole“.

    + krátký film
    Václav Bedřich / Poklad pana Arna / ČSR 1967 / 19 min. / 35 mm

    Živý hudební doprovod Vojtěch Procházka.


    Rio Bravo

    Režie → Howard Hawks
    Původní název → Rio Bravo
    USA 1959 / CZT / English friendly / 130 min. / 35 mm
    Hrají → John Wayne, Dean Martin, Walter Brennan, Ricky Nelson, Ward Bond, Angie Dickinsonová

    Dean Martin jako bývalý pomocný šerif, z nějž nešťastná láska udělala alkoholika. John Wayne jako šerif, který musí čelit drtivé přesile brutálních zločinců připravených osvobodit svého kumpána z místního vězení. Walter Brennan jako kulhající dědula, který v „milostných“ rozmíškách obou heterosexuálů funguje jako jakýsi rozhodčí. Od Ricky Nelsona se nevyžaduje nic jiného, než aby byl mladý, hezký, odvážný – a aby skvěle zpíval. Angie Dickinsonová jako ženský prvek a to jediné, s čím si John Wayne vůbec, ale vůbec neví rady. Western? Komedie? Na každý pád ukázka klasického filmového stylu, jakých v této diskrétní dokonalosti v historii filmu opravdu mnoho nenajdeme, ať už by to bylo v jakémkoli žánru.

    „Nebylo to tak, že bych, když jsem loni točil Irčana, myslel na Howarda Hawkse přímo na place. Na to, že Mafiány, Casino a Irčana tematicky propojuji stejně, jako to dělal Hawks s filmy Rio Bravo a El Dorado. Ale Rio Bravo se mi pak přece vybavilo. Obdivuju ten film kvůli jeho postavám, děj si přitom už ani pořádně nevybavuju. Pamatuju si jen na vězení a na ty tři muže, na Waltera Brennana, Deana Martina a Johna Wayna. Samotná zápletka a její vyústění, s přestřelkou a s dynamitem, mne tolik nezajímá a nedovedl bych vám už ani říci, jak to vlastně skončí. Vše, na čem tam záleží, to jsou ti muži, určitý čas, určité místo a vztahy mezi postavami.“
    Martin Scorsese (leden 2020)

  • Pá 03/07

    Cooganův trik

    Režie → Don Siegel
    Původní název → Cooganʼs Bluff
    USA 1968 / CZT / english friendly / 88 min. / 35 mm
    Hrají → Clint Eastwood, Lee J. Cobb, Susan Clarková, Don Stroud
    Cyklus → Don Siegel

    Cooganův trik je pro filmografii Clinta Eastwooda důležitý ze dvou důvodů: začíná se jím jeho dlouholetá spolupráce s režisérem a mentorem Donem Siegelem a titulní postava šerifa, kterou zde vytvořil, se stala předobrazem pro v pop-kultuře mnohem zavedenějšího Drsného Harryho. Film byl původně zamýšlen jako televizní seriál od autorů Rawhide (ten mimochodem dopomohl Eastwoodovi na konci padesátých let ke slávě). Rychlá dohoda mezi Siegelem, producentem Universalu Jenningsem Langem a Eastwoodem vedla k tomu, že natáčení začalo ještě dřív, než byl scénář k filmu dokončen. Příběh o policistovi, který si při pátrání po vrahovi uprostřed Manhattanu nebere servítky, vyvolal u části kritiky nevoli, široké publikum však nic nenamítalo a Cooganův trik se zařadil k hitům sezony.

  • 28. týden
  • Po 06/07

    Útěk z Alcatrazu

    Režie → Don Siegel
    Původní název → Escape from Alcatraz
    USA 1979 / CZT / english friendly / 104 min. / 35mm
    Hrají → Clint Eastwood, Patrick McGoohan, Roberts Blossom, Danny Glover
    Cyklus → Don Siegel

    Stará nedobytná pevnost na skalnatém ostrově na dohled od San Franciska. To je Alcatraz, jedno z nejstřeženějších vězení na světě. Útěk z Alcatrazu je posledním filmem dvojice Siegel – Eastwood a nese všechny atributy jejich společného stylu: důraz na akci místo psychologizace, jasně vystavěná zápletka a prostor pro vlastní Eastwoodovo fyzické herectví. Jediná významnější změna nastala u hudby: Lalo Shifrina vystřídal rok před svou smrtí neméně autorsky vyhraněný Jerry Fielding. Suverénní filmové ztvárnění skutečné události nechává zapomenout na problémy při realizaci: Siegel odmítl režírovat pouze pod značkou Eastwoodovy společnosti Malpaso a prosadil se jako koproducent. Po dokončení filmu odešel ke konkurenčnímu Paramountu a s Eastwoodem už spolupráci nikdy neobnovil.

  • Út 07/07

    Bílý parník

    Režie → Bolotbek Šamšijev /
    Původní název → Belyj parochod
    SSSR – Kyrgyzstán 1976 / CZT / 92 min. / 35 mm
    Hrají → Nurgazy Sydygalijev, Sabira Kumušalijeva, Orozbek Kutmanalijev

    Bílý parník, novela Čingize Ajtmatova, vzbudila pozornost hned po svém vydání a také Kirgizfilm o ni projevil zájem. Filmová adaptace však nebyla pro Bolotbeka Šamšijeva snadná, neboť stroze realistický styl se tady prolíná s lyrických podtextem, zvláštní rozměr předloze i filmu dodává vkomponovaná báj. Rovnocennou dramatickou roli hraje tvář krajiny, příroda, její barvy a nálady. Pro malého hrdinu je příroda živá, je světem, s nímž rozmlouvá ve svých hrách a jehož součástí se nakonec stane coby ryba následující bílý parník, jehož symbolika pro něho byla důležitá už tehdy, v „lidském“ životě.

  • St 08/07

    Poválečná dovolená

    pásmo krátkých filmů / celkem 73 min. / 35 mm, 16 mm

    Neviditelní nepřátelé / r. Václav Bedřich – Jaroslav Možíš / 1951 / 4 min.
    Vitamin C / r. Václav Bedřich – Jaroslav Možíš / 1950 / 4 min.
    Naše dovolená / r. Ludvík Toman / 1951 / 13 min.
    Dovolená pod stanem / r. Vladimír Kressl / 1955 / 12 min.
    Jen čtvrt hodinky? / r. Oldřich Mirad / 1956 / 15 min.
    Orientace v přírodě / r. Vladimír Hrubeš – Josef Vácha / 1958 / 12 min.
    Dovolená / r. Václav Táborský / 1963 / 9 min.

    Období po druhé světové válce v Československu a celé Evropě bylo obdobím po krizi, obdobím rozsáhlých rekonstrukcí nejen válkou poničeného veřejného prostoru, ale také sociálních, kulturních i ekonomických vztahů. Jednou z oblastí obnovy byla také oblast veřejného zdraví, jemuž po válečných letech strádání nepřidaly ani některé poválečné epidemie. Typickým tématem poválečné krátkometrážní filmové produkce se tak stala osvěta v oblasti zdraví, hygieny a zdravého životního stylu, včetně zdravého způsobu trávení volného času a dovolené. Pásmo představí vztah ke zdraví a dovolené v přírodě v oblouku od počátku padesátých do počátku šedesátých let, a to formou různých druhů krátkých filmů – od propagačních a instruktážních po satirické. Program připravila Lucie Česálková v rámci projektu Visual Culture of Trauma, Obliteration, and Reconstruction of Post WW II Europe (VICTOR-E), na němž Národní filmový archiv spolupracuje.

    Vstupné zdarma.

  • Čt 09/07

    Vtáčkovia, siroty a blázni

    Režie → Juraj Jakubisko
    ČSR – Francie 1969 / 75 min. / 35 mm
    Hrají → Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Philippe Avron

    „Jmenuje se to Ptáčkové, siroty a blázni. Přece se to tak říká, že blázny a ptáky živí Bůh, ne? Mladí lidé, kteří jdou tím filmem a o nichž ten film je, mě nezajímají jako výstřednost. Jsou svým způsobem typičtí. Nejdřív procházeli obdobím morální chudoby, teď zase hledají štěstí v bláznivosti a odmítají každou angažovanost. Dvakrát se pokusí angažovat, ale marně, nedovedou ani namalovat, co by chtěli vyjádřit, a nakonec šlapou po všem, co mají rádi. Člověk prostě není dost blázen. V shakespearovském smyslu slova. Zatím jsem natočil spoustu materiálu, sám ještě nevím, jak některé věci vyústí. Například ani to, jestli můj hrdina, který se zabil trojnásobnou smrtí, doopravdy zemřel nebo ne,“ ...pravil třicetiletý slovenský režisér v únoru roku 1969.
    Projekce je připomínkou tvorby kameramana Igora Luthera (1942–2020).

  • Pá 10/07

    Anna

    Režie → Jörn Donner
    Původní název → Anna
    Finsko – Švédsko 1970 / CZT / 82 min.
    Hrají → Harriet Anderssonová, Pertti Melasniemi, Marja Packalénová

    Nejzralejší položku v díle finského klasika Jörna Donnera představuje psychologické drama o rozvedené osmatřicetileté Anně (Harriet Anderssonová), jež odjíždí s jedenáctiletou dcerou Liisou a svou pomocnicí v domácnosti Helenou na dovolenou k finským jezerům. Chce si tu odpočinout a najít klid, ale místo toho se prohlubuje její duševní krize. Zpovzdálí pozoruje Helenin stupňující se vztah k pohlednému mladíkovi ze sousedství a přitom si uvědomuje, že nikdy neměla její volnost a svobodomyslnost.

  • 29. týden
  • Po 13/07

    Katyň

    Režie → Andrzej Wajda
    Původní název → Katyń
    Polsko 2007 / CZV / 117 min. / DCP
    Hrají → Artur Źmijewski, Magdalena Cielecka, Andrzej Chyra, Maja Komorowska

    Projekce je připomínkou tvorby nejslavnějšího polského hudebního skladatele dvacátého století, Krzysztofa Pendereckého, který zemřel letos v březnu.

    Příběh o zločinu, který měl zůstat zapomenut. Slavný polský režisér Andrzej Wajda zpracoval jednu z nejtemnějších událostí polských dějin: masakr 22 500 polských vojáků i civilistů, který provedla sovětská tajná policie NKVD v roce 1940. Kolem katyňského masakru vznikla řada kontroverzí a nejasností. Hromadné hroby obětí odhalili Němci v roce 1941. Moskva na oplátku z masakru obvinila Němce, Západ o masakru mlčel. Rusko až po padesáti letech přiznalo, že Stalin vraždy polské vojenské a společenské elity opravdu nařídil. Přesto Rusko stále odmítá odtajnit dokumenty týkající se této události a uznat masakr za genocidu. Filmové drama, které Wajda natočil podle knihy Katyń: Post Mortem od Adrzeje Mularczyka, se zaměřuje na příběhy lidí, které masakr s různou intenzitou osobně zasáhnul. Právě tak jako zasáhnul jeho tvůrce: v Katyni byl zavražděn Wajdův otec a také strýc hudebního skladatele Krzysztofa Pendereckého. Osou filmu jsou osudy žen, které ztratily své manžely, bratry, syny. Některé z nich se také dostávají do sovětského zajetí, jiné hledají důkazy o jejich přežití, další apaticky čekají, smířené s tím nejhorším možným scénářem.

  • Út 14/07

    Pot

    Režie → Larisa Šepiťková
    Původní název → Znoj
    SSSR 1963 / CZT / 95 min. / 35 mm
    Hrají → Bolotbek Šamšijev, Nurmuchan Žanturin, Darkul Kujukovová

    Pro temperamentní, extrovertní, dynamickou osobnost Larisy Šepiťkové (1938–1979) byla vždy charakteristická nepřizpůsobivost, vzdor vůči konvencím, důraz na emotivní stránku filmového díla. Za její profesionální kariéru jí bylo dáno natočit pouze čtyři celovečerní filmy (na počátku pátého Loučení zahynula ve věku čtyřiceti let spolu s kameramanem a výtvarníkem při dopravní nehodě), přesto však stačila zanechat výraznou stopu, o nic méně zajímavou než její generační kolegové Jurij Illienko, Emil Loteanu, Gleb Panfilov, Alexandr Mitta nebo Georgij Danělija. Jako studentku na VGIKu Šepiťkovou ovlivnil především její profesor Oleksandr Dovženko, u něhož objevila své poetické principy, sklon k alegorizaci hrdinů či důležitost hudby pro zachycení emoce. Svůj absolventský film Pot pak záměrně natáčela v produkci Kirgizfilmu, neboť se chtěla pohybovat v co nejsvobodnějších podmínkách. Také předlohu Čingize Ajtmatova Velbloudí oko uchopila po svém a soustředila se na motivy jí nejbližší. Mladý hrdina Kemal (hrál jej Bolotbek Šamšijev, pozdější režisér) patří také ke generaci počátku šedesátých let a hledá své místo v životě, snaží se porozumět lidem i přírodě. Více než o příběh studenta na brigádě, který se názorově i lidsky střetne s drsným dobyvatelem celiny, však začínající režisérce šlo o vizuální stránku díla, o fascinující práci se světlem (rok vzniku také Ivanova dětství), noční šerosvitné kompozice, poezii vody, tolik vzácné na zúrodňovaných pláních. Pro Kemala jsou příznačné nadhledy, jeho protivníkovi Abakirovi zase náleží divácky až útočné podhledy, subjektivní kameru střídají panoramata zvláštně vyprázdněné krajiny, na jejímž obzoru se zjevuje jako přízrak dívka na koni. Larisa Šepiťková svým debutem dokázala, jak hluboce porozuměla poetice díla svého učitele, autora Země a Zvenigory, ale přitom zároveň dokázala vykročit dál, vydat se vlastním směrem.

  • St 15/07

    Invaze zlodějů těl

    Režie → Don Siegel
    Původní název → Invasion of the Body Snatchers
    USA 1956 / CZT / english friendly / 80 min. / 35 mm
    Hrají → Kevin McCarthy, Dana Wynterová, Larry Gates
    Cyklus → Don Siegel

    Vědeckofantastický horor natočený s nevelkým rozpočtem se odehrává v malém městečku kdesi v Kalifornii v polovině padesátých let. Film o invazi mimozemšťanů v podobě záhadných rostlin se stal uznávanou uměleckou metaforou pro nejrůznější sociální, politické či náboženské proudy, které se objevily během dvacátého století, a stále nabízí protikladné ideologické výklady, ale také – a to především – neodbytný pocit metafyzického strachu.

  • Čt 16/07

    Prométheus z ostrova Viševice

    Režie → Vatroslav Mimica
    Původní název → Prometej s otoka Viševice
    Jugoslávie 1964 / CZT / 92 min. / 35mm
    Hrají → Janez Vrhovec, Mira Sardocová, Slobodan Dimitrijević

    + krátké filmy
    Finish Happy End / 1958 / 9 min.
    Sám / Samec / 1958 / 11 min.

    Vatroslav Mimica: „Koncem padesátých let jsme v Záhřebu cítili všeobecnou renesanci v malířství, v hudbě, kultuře. Bylo to stejné jako s Poláky Janem Lenicou a Walerianem Borowczykem nebo s Čechem Jiřím Trnkou. Každý rok jsme se všichni sešli v Oberhausenu, což byla mekka uměleckého filmu. S lidmi, jako byl Günter Grass, jsme strávili celé noci diskusemi o budoucnosti umění po Hirošimě a po Mauthausenu. Naše první animované filmy vznikly v téhle atmosféře. Nelíbily se našim jugoslávským pohlavárům, zdáli jsme se jim příliš dekadentní, než aby nás pustili do Cannes. Vpašovali jsme se tam přesto a slavili triumfy. Už nevím, zda to byl Georges Sadoul nebo André Martin, kdo poprvé začal mluvit o Záhřebské škole. Pod touhle hlavičkou jsme se pak prosadili a já jsem o rok později získal jako první Jugoslávec hlavní cenu v Benátkách – za film Samec.

    Díky takovým úspěchům mi Jadran-film dovolil natočit Prométhea z ostrova Viševice, film o mladém romantickém hrdinovi konfrontovaném se dvěma pohledy na svět partyzánů: nostalgie proti skutečnosti. Kupodivu mi tenhle kritický přístup prošel. Georgese Sadoula film zaujal na festivalu v Moskvě a přijel dokonce do Záhřebu, aby ho tam uvedl. Vzhledem ke své surrealistické minulosti nejspíš dobře chápal střihovou skladbu filmu a z ní plynoucí katarzi. Snímek pak získal v Pule cenu chorvatských diváků, i když byl po formální stránce velmi novátorský.“

  • Pá 17/07

    Kouř

    Režie → Tomáš Vorel
    Československo 1990 / english friendly / 89 min. / DCP
    Hrají → Jan Slovák, Lucie Zedníčková, Eva Holubová, David Vávra

    Digitálně restaurovaný film.

    Mezi filmy, kterými se na sklonku osmdesátých a na začátku devadesátých let prezentovala generace nastupujících filmařů, má Kouř režiséra Tomáše Vorla výjimečné postavení. Ke komedii, která nese podtitul „muzikál totalitního věku“, se jako ke kultovnímu projektu hlásí jak generační současníci tehdy třiatřicetiletého nekonformního tvůrce, tak diváci, kteří v roce 1990 teprve dospívali. Vorel v Kouři vycházel ze svého legendárního krátkého filmu Ing. (1985). Z toho si však celovečerní verze vybírá pouze základní dějovou situaci. Protagonistou vyprávění je idealistický mladý inženýr Miroslav Čáp (Jan Slovák), který nastupuje do prvního zaměstnání s úmyslem co nejlépe vykonávat své pracovní povinnosti. Mirkovi noví kolegové se však prací nezatěžují. Zato mezi nimi bují udavačství, protekce, intriky, podvody, alkoholismus a promiskuita. Mirek odmítá na hru přistoupit a mimoděk tak iniciuje vzpouru proti nekompetentnímu vedení. K „revolučním změnám“ k dobrému jsou však hrdina i autoři filmu skeptičtí… Na scénáři sarkastické komedie o všudypřítomném totalitním „kouři“ s Vorlem spolupracoval Lumír Tuček z Recitační skupiny Vpřed, která se prezentovala už v rámci povídkového filmu Pražská 5 (1988). Zatímco představení pěti pražských divadelních společenství probíhalo jako pětice sólových projektů zaštítěných Vorlovou režií, Kouř nabízí celistvý příběh prodchnutý hravě ironickým pohledem na realitu příznačným pro Divadlo Sklep, režisérovu mateřskou scénu. Do filmu se však harmonicky obtiskly i herecké a tvůrčí osobnosti dalších členů Pražské pětky – Pantomimické skupiny Mimóza, Recitační skupiny Vpřed a baletní jednotky Křeč. V obsazení se však objevuje třeba i herec a režisér Jaroslav Dušek z divadla Vizita. Na radikální vizuální podobě filmu se podílel kameraman Martin Duba. Nedílnou součástí Kouře jsou písně Michala Vícha s Tučkovými texty.

  • 30. týden
  • Po 20/07

    Niko Pirosmani

    Režie → Georgij Šengelaja
    Původní název → Pirosmani
    SSSR – Gruzie 1969 / CZT / 79 min. / 35 mm
    Hrají → Avtandil Varazi, David Abašidze, Zurab Kapianidze, Marija Gvaramadze

    Když na konci šedesátých let natáčel Georgij Šengelaja film o gruzínském inzitním malíři Niko Pirosmanišvilim (1862–1918), nešlo o jeho první setkání s osobností tohoto umělce. Šengelaja mu věnoval už svůj absolventský krátkometrážní snímek z roku 1961 a patrně nebýt jej, neměl by jeho celovečerní opus takovou podobu, jíž se mu nakonec dostalo. Niko Pirosmani není klasický životopisný film. Více než o jednotlivé peripetie malířova života šlo Šengelajovi o vyjádření umělcova pohledu na svět, čehož dosáhl především rytmem a koncepcí záběrů. Převažují statické kompozice, barvy jsou v souladu s barevností Pirosmaniho obrazů. Ze záměrné jednoduchosti pojetí je cítit hrdost a ryzost Pirosmaniho jako člověka. Na výtvarné stránce filmu se podílel malíř Avtandil Varazi, který vytvořil i titulní roli. Přesvědčivost jeho výkonu a jistota a jemnost Šengelajovy režie přispěly k tomu, že Niko Pirosmani se stal událostí nejen doma (kde však byl uveden pouze v omezené distribuci), ale i v zahraničí (Zlatý Hugo na festivalu v Chicagu 1974).

  • Út 21/07

    Nechtěl zabíjet

    Režie → Georgij Šengelaja
    Původní název → On ubivať ně chotěl / Matsi Khvitia
    SSSR – Gruzie 1967 / CZT / 80 min. / 35 mm
    Hrají → Aleko Gabečava, Manana Abazadze, Georgij Kavtaradze, David Abašidze

    Svůj celovečerní hraný debut natočil Georgij Šengelaja podle románu Antona Purceladze Maci Chvitija a podle lidových pověstí o legendárním gruzínském mstiteli z 18. století, který si dovolil čelit knížecí zvůli. Dobrodružný příběh zaujme nejen spletitým dějem, plným zrad, pomst a rodové hrdosti. Ve své prvotině kladl Šengelaja důraz na výpravu, pečlivě vybírané exteriéry (zejména hornatá Svanetie s její nezaměnitelnou architekturou) a kostýmy. Od herců očekával zdatnost v jízdě na koni, dále v šermířských soubojích a přestřelkách. Svůj prostor zde nalezly lidové tance, realizované mezi muži a ženami v kruhu, nebo výsostně mužská záležitost: akrobacie na koni, zvaná „džigitovka“. Film Nechtěl zabíjet nenabízí divákovi filosoficky laděné drama jako některé z Šengelajových pozdějších titulů. Jeho úkolem je rozvíjení akce ve znamení ušlechtilých morálních hodnot a toto zadání plní znamenitě.

  • St 22/07

    Putování mladého skladatele

    Režie → Georgij Šengelaja
    Původní název → Putěšestvije molodogo kompozitora / Akhalgazrda kompozitoris mogzauroba
    SSSR – Gruzie 1985 / CZT / 97 min. / 35 mm
    Hrají → Gija Peradze, Levan Abašidze, Zurab Kipšidze, Ruslan Mikaberidze

    Název filmu režiséra Georgije Šengelaji Putování mladého skladatele není přesný, přestože je doslovným překladem ruského originálu. Titulní hrdina Nikuša písně nepíše, ale sbírá, aby je – coby národopisec – zachoval pro příští generace. Vypravuje se za nimi z Tbilisi roku 1906 na venkov, vybaven mapkou oblastí, které stojí za to s primitivním nahrávacím zařízením navštívit. Netuší ale, že se stává podezřelým: vzhledem k událostem revolučního roku 1905 je považován za emisara připravujícího proticarské povstání. Šengelajův film, natočený na základě románu Otara Čcheidzeho Bezejmenný vítr, ponouká k úvaze o vztahu člověka a doby, ve které žije. Poznání, že se z ní nelze vymanit, přestože nás zajímá třeba jen okrajově, je zde formulováno způsobem, jenž připomene režisérův starší snímek Niko Pirosmani (1969). Kamera Levana Paatašviliho evokuje počátek století, v němž žil i legendární malíř, s důrazem na „portréty“ lidí, obývaných interiérů a přírody, která je obklopuje. Pomalý rytmus vyprávění odpovídá tajemné atmosféře příběhu, v němž jeden neobezřetný plán vyvolá lavinu nedozírných důsledků.


    Večer pro členy | Vesnice prokletých

    Režie → Wolf Rilla
    Původní název → Village of the Damned
    Velká Británie 1960 / CZT / english friendly / 77 min. / 35 mm.
    Hrají → George Sanders, Barbara Shelleyová, Michael Gwynn

    V rámci prvního večera pro členy jsme pro vás připravili projekci v Ponrepu dlouho neuvedeného hororového snímku podle novely klasika vědeckofantastického žánru Johna Wyndhama. Pravděpodobně nejznámější film britského režiséra německého původu Wolfa Rilly se stal předobrazem mnoha hororových filmů odehrávajících se v maloměstském prostředí. O přetrvávajícím vlivu filmu hovoří i to, že John Carpenter, jehož film Vládce temnot v červenci rovněž uvádíme (pátek 24/07 od 21.00), o více než třicet let později natočil stejnojmenný (i když ne zcela povedený) remake. Připravte se na precizně gradovanou a fantasticky černobíle nasnímanou podívanou s charismatickým Georgem Sandersem v titulní roli učitele tak trochu jiné jednotřídky.

    Vstup pouze pro členy.

  • Čt 23/07

    Melodie Verijské čtvrti

    Režie → Georgij Šengelaja
    Původní název → Melodii Verijskogo kvartala / Veris ubnis melodieb
    SSSR – Gruzie 1973 / CZT / 96 min. / 35 mm
    Hrají → Sofiko Čiaureli, Vachtang Kikabidze, Ija Ninidze, Maja Kankava

    Melodie Verijské čtvrti bývají označovány za první sovětský muzikál. S tímto žánrem měli tamní filmaři minimum zkušeností (vzpomeňme hudební veselohry Grigorije Alexandrova, případně Ivana Pyrjeva) a je celkem logické, že zrovna Gruzínům, národu pověstnému svou zálibou v hudbě a tanci, připadla role průkopníků. Šengelaja společně s Anzorem Salukvadzem vycházeli z domácích tradic a napsali scénář na motivy vaudevillů a divadelních her Z. Antonava a A. Cagareliho. V choreografii pěveckých a tanečních scén se údajně inspirovali Oliverem Carola Reeda (1968) a dali vzniknout příběhu situovaného do jedné z čtvrtí starobylého Tbilisi, ve kterém se pradlena Vardo odhodlá k morálně spornému činu, díky němuž však zajistí peníze na školné pro dcery vdovce Pavleho. Georgij Šengelaja byl za svůj novátorský počin oceněn nejen na domácích festivalech, ale i v zahraničí (San Sebastian 1974). Do hlavní role Vardo, temperamentní a dobrosrdečné ženy z lidu, obsadil svou tehdejší manželku, slavnou Sofiko Čiaureliovou, která zde opět zúročila svůj všestranný herecký talent.

    Před projekcí úvod Pavla Klusáka.

  • Pá 24/07

    Vládce temnot

    Režie → John Carpenter
    Původní název → Prince of Darkness
    USA 1987 / CZT / english friendly / 100 min. / 35mm
    Hrají → Donald Pleasence, Jameson Parker, Victor Wong, Lisa Blountová
    Cyklus → Midnight Movies

    Johna Carpentera, jednoho z výsostně autorských režiséru hororového žánru, si připomínáme neprávem opomíjeným Vládcem temnot. Znepokojující atmosféra města ve společenském i fyzickém rozkladu a originální zobrazování časové smyčky inspirovaly celou generaci mladších tvůrců v čele s Quentinem Tarantinem, Robertem Rodriguezem, Guillermem del Torem a dalšími. A opět uslyšíme i legendární Carpenterův syntezátor, který by v nejednom supermarketu či obchodním domě rozhodně mohl pozvednout termín výtahová hudba na novou úroveň.

  • 31. týden
  • Po 27/07

    Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid

    Režie → Karel Vachek
    ČR 2010 / english friendly / 199 min. / 35 mm
    Hrají → Erich von Däniken, Raymond Moody, Egon Bondy, Barack Obama, Zdeněk Hajný
    Cyklus → Karel Vachek 80

    Projekce u příležitosti režisérových narozenin.
    Projekce za přítomnosti autora.

    „Filmový román“ Karla Vachka o mimozemských civilizacích, které žijí nejen ve vesmíru, ale i na planetě Zemi, uvozují citace ze slavného muzikálu Mamʼzelle Nitouche, který konfrontuje prostředí kláštera, divadla a kasáren. Do těchto prostředí nás symbolicky zavádí i režisér, který chce prozkoumat tenkou hranici mezi skutečnou niternou vírou v Boha a institucionalizovaným náboženstvím. Vachek také nachází překvapivé shody mezi nejnovějšími vědeckými hypotézami a dávnými náboženskými texty, například o vícerozměrných prostorech. Ve filmu se „potkávají“ balkánští válečníci s nadpřirozenými duchy, kteří otevírají lidem zásuvky u stolů a převracejí křesla. Reklamní slogan britských ateistů „Bůh pravděpodobně neexistuje!“ uvozuje návštěvu papeže v České republice. Barack Obama se Vachkově kameře schoval za čtecí zařízení a režisér ho pomocí střihu konfrontuje s hypotézou, že ani americký prezident nesmí vědět, na co se vynakládají miliardy dolarů z rozpočtu ministerstva obrany.
    Tmář se natáčel kromě České republiky také ve Spojených státech, Japonsku, Velké Británii, Bosně a Hercegovině, na Slovensku, v Polsku a Rakousku. Vystupují v něm mimo jiné světoznámí záhadologové Erich von Däniken a Raymond Moody.

    „Můj film je o ezoterním pozadí lidského bytí. Snažím se namalovat, jak se ty královské hry vztahují k hrám ještě královštějším, a lidé mezi tím vězí a nic nevědí. Je potřeba si také myslet, že lidé nejsou idioti. Několik tisíc let se tady snaží popsat svoji situaci, na to konto vytvářejí církve a nevím, co všechno. Jenže všichni byli limitovaní tím, že neznali fyziku složitějšího vztahu. A ani my ji dodnes neznáme. Svůj film začínám tím, že Bůh není, a na konci pro jistotu taky píšu, že Bůh není. Je ovšem evidentní, že ta struktura je daleko složitější, než si o ní můžeme myslet a že se do ní vejdou úkazy, které doteď odbýváme, protože si říkáme, že to není možné.“
    Karel Vachek

  • St 29/07

    Postřižiny

    Režie → Jiří Menzel
    ČSR 1980 / english friendly / 93 min. / DCP
    Hrají → Magda Vášáryová, Jiří Schmitzer, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský

    Digitálně restaurovaný film.
    Před filmem úvod kurátorky Marie Barešové.

    Po povídce Smrt pana Baltazara z filmu Perličky na dně (1965), oscarových Ostře sledovaných vlacích (1966) a trezorových Skřiváncích na niti (1969) se režisér Jiří Menzel v roce 1980 znovu vrátil ke osobitému světu Bohumila Hrabala. Novela z roku 1961, na jejímž přepisu do podoby filmového scénáře se vedle Menzela podílel i sám spisovatel, nabízí nostalgickou vzpomínku na prvorepublikovou idylku nesenou na křídlech autobiografického rozjímání. Rozmarný příběh vypráví o krásné paní Maryšce a jejím manželovi Francinovi, mladém pivovarském správci, jehož osudy inspirovala osobnost Hrabalova nevlastního otce. Maryška je navenek křehkou blondýnkou, která miluje pivo, maso i svého akurátního muže, jemuž dělá těžkou hlavu svými rozmarnými nápady. Svědomitý Francin se neustále trápí svými správcovskými povinnostmi, jeho post je však ohrožen, neboť členové správní rady s nelibostí pozorují jeho nedůslednost vůči milované manželce. Když přijede na návštěvu Francinův hlučný a nezdolně potrhlý bratr Pepin, začne s ním totiž Maryška realizovat nejrůznější, bláznivě poetické nápady. Vše se však dá do pořádku, když Francin vůči manželce konečně uplatní svou autoritu. Šťastný konec vyprávění korunuje početí budoucího spisovatele…

    Ve svém devátém celovečerním projektu Menzel předvedl, že je líbivě ideálním adaptátorem hrabalovských próz. Jak dokázal i v dalších filmech inspirovaných spisovatelovým dílem – snímcích Slavnosti sněženek (1983) a Obsluhoval jsem anglického krále (2006) –, jeho doménou je tragikomická drobnokresba, harmonizující pomocí hravé, poetické nadsázky všechny drsné prvky předlohy. Důležitý podíl na divácké příjemnosti Postřižin má i kameraman Jaromír Šofr, který patří k režisérovým častým spolupracovníkům. Světlé, pastelové obrazy tvoří základ podmanivé retroatmosféry, v níž se znamenitě vyjímají postavy láskyplně vytvořené Magdou Vášáryovou, Jiřím Schmitzerem a Jaromírem Hanzlíkem.

  • Pá 31/07

    Úder otevřenou dlaní

    Režie → Huaxun Zhang
    Původní název → Wu lin zhi
    Čína 1983 / CZT / 90 min. / 35 mm
    Hrají → Junfeng Li, Deyu Li, Yunxi Zhang
    Cyklus → Karate retro

    karate retro

    Dobrodružný historický film je jedním ze série snímků těžících z atraktivity tradičních orientálních bojových umění, které se objevily v naší kinodistribuci v osmdesátých letech minulého století. Byly to vůbec první takzvané kung-fu filmy, jež se v tehdejším Československu dostaly do povědomí širšího publika. Vzhledem k dobové nedostupnosti snímků s podobnou tématikou si tyto filmy získaly neobvyklou popularitu a vzbudily zájem také filmových kritiků. Dnes se to může zdát neuvěřitelné, ale tato představení vyprodávala kina napříč celou zemí a hluboko se vrývala do paměti hlavně tehdejší mládeže. Ta doslova hltala každý sebemenší pohyb v choreografii do té doby nevídaných akčních scén, zatímco dospělá populace uznale pokyvovala hlavou.
    Vliv filmů byl natolik silný, že kromě kinosálů se naplnily i tělocvičny karate klubů. Právě Úder otevřenou dlaní, spolu se snímkem Zrada a pomsta (Kangyu Zhou, Čína 1986), který jsme v Ponrepu uvedli již v lednu tohoto roku, patřil k těm nejpopulárnějším „filmům o karate“. Naskýtá se otázka, jak takovýto snímek, po třiceti letech znovu uvedený na plátna kin, obstojí v konfrontaci se vkusem dnešního diváka. Ojedinělou filmovou událost uvedou autentičtí pamětníci režisér Jiří Holba a kameraman Milan Mrázek. Na těch se hltání akčních scén podepsalo takovým způsobem, že je kromě karate průpravy, přivedlo i k filmařině jako takové.

    Film uvede kameraman Milan Mrázek.