Program

05/2017 (Změnit)
  • 18. týden
  • Čt 04/05

    Kráska dne

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Belle de jour
    Francie – Itálie 1967 / ORIG. / CZT / 101 min. / DCP
    Hrají → Catherine Deneuveová, Michel Piccoli, Pierre Clémenti, Francisco Rabal, Jean Sorel

    Benátky 1967 – Zlatý lev za nejlepší film

    Kráska dne, film-záhada, který iritoval diváky nejednoznačným oddělením snu a reality a vzrušoval ironickou dekadencí syžetu, je ve skutečnosti Buñuelovým nejsvětlejším filmem. Slunce zalévá podzimní park, kde se kráska na lavičce rozhoduje ke vstupu do druhého, tajného života. Světlá je horská chata, kde se poprvé ocitá uprostřed svého sympatického manžela-sourozence v bílém pulovru a elegantně-obskurního Hussona-Piccoliho v tmavošedém. Chladně jasná je mořská pláž, po níž se s manželem procházejí. Chladně útulný je jejich prostorný byt s přepychovou koupelnou. Luxusní nevěstinec je solidní, čisté, prosvětlené měšťanské zařízení s mateřsky-autoritativní šéfkou. Světlo však vyzařuje především Catherine Deneuveová; je v jejích vlasech, v těle a bělostné pokožce, ve tváři, v chůzi, v drobných pohybech a pousmáních, v tázavém, ale ne neurotickém, otevřeném pohledu... prázdném, protože do něj ještě nikdo nevepsal jednoznačné odpovědi. Jas osobnosti Belle de jour, který ještě vynikne v kontrastu s černí oděvu a brýlí a s temným pokušitelem Piccolim, je světlem, které vychází z celé buñuelovské kinematografie. Neúplatné, neiluzivní, nesimplifikující, přesné. Vidět v Catherine Deneuveové chladně atraktivní netečnou a „odosobněnou“ personu-fetiš v lechtivé a nepříliš závazné intelektuálské hře patří k nejsmutnějším omylům buñuelovské recepce. Kráska dne je vzácně šťastný film, protože dovolí své hrdince, aby se celá „našla“ – a je naprosto nepodstatné, která část tohoto procesu se odehraje v takzvané realitě, v představách nebo ve snu. Druhotná jsou i veškerá rizika, která na ni číhají (je manžel v závěru po atentátu paralyzován, nebo je zdravý?), o morálních výčitkách ani nemluvě. Podstatné je otevřít se všem možnostem a jejich jasu, žít nevysvětlitelné. Těžko bych si vybavil film, u nějž jsem měl stejně silný dojem „happy endu“. M. K.

  • 20. týden
  • Čt 18/05

    Buñuel v želvím labyrintu

    Režie → Salvador Simó Busom
    Původní název → Buñuel en el laberinto de las tortugas
    Španělsko – Nizozemsko – SRN 2018 / ORIG. ESP / CZT / 80 min. / DCP

    Originální animovaný dokument rekonstruuje natáčení Buñuelova filmu Země bez chleba (1933). Slavný surrealista a provokatér má po premiéře filmu Zlatý věk (1930) a nyní obtížně shání peníze na další film. Až jeho přítel sochař Román Acín vyhraje v loterii a rozhodne se výhru svému příteli věnovat na natáčení dokumentu o zapadlé zaostalé vesnici v kraji Las Hurdes. Snímek kombinuje animaci s reálnými záběry. Jeho největší předností je ale detailní přiblížení téměř všech okolností vzniku filmu včetně cenzurních zásahů. Skvěle vystihuje i způsob práce slavného režiséra.

  • 21. týden
  • Út 23/05

    Řeka a smrt

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → El rio y la muerte
    Mexiko 1954 / ORIG. / CZT / 86 min. / 35 mm
    Hrají → Miguel Torruco, Columba Domínguezová, Joaquín Cordero

    Na mexické vesnici řádí dědičné šílenství krevní msty bez konce, rituál živený absurdními zvyky a nevzdělaností. Kdesi daleko existuje jiný svět, čisté moderní velkoměsto s funkcionalistickou architekturou, s nemocnicemi a školami. V něm ovšem divák při sledování filmu mnoho času nestráví, protože osvícenská víra v blahodárnost civilizačního pokroku (nehledě na to, že ji starý Buñuel později bezezbytku zavrhne) samozřejmě imaginaci podněcuje daleko méně než přízračný svět včerejška s jeho „věčným návratem téhož“. V Řece a smrti jde ale o imaginaci pevně zakotvenou v dobových a místních mexických reáliích. Rozhodně mnohem víc, než si to už v době premiéry dovedli představit diváci benátského festivalu, mylně pokládající snímek za komedii.

  • Pá 26/05

    Susana

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Susana
    Mexiko 1950 / ORIG. / CZT / 80 min. / 35 mm
    Hrají → Rosita Quintanaová, Víctor Manuel Mendoza, Fernando Soler

    Mnoho mexických filmů Luise Buñuela v sobě ukrývá sekundární významovou vrstvu, která může být zřejmá jen některým divákům. I přes kosmopolitismus, často španělskému géniovi přisuzovaný, je například právě Susana výrazně mexickým dílem. Režisér natočil Susanu za dvacet dnů a přitom zesměšnil svým specifickým způsobem národní žánr melodramatu, jak ho obdivovalo domácí publikum již po dvacet let. Do příběhu jsou vloženy desítky odkazů na mexické reálie: oblíbená přísloví a rčení, útoky na církevní symboly, zlehčení vážnosti typického mexického sedláka a podobně. Spojení základních pravidel mexického melodramatu (prostředí, postavy a vztahy mezi nimi) s ostře kritickým pohledem španělského emigranta bylo dosaženo jakéhosi zvláštního dodatku ve vývoji žánru, který byl tehdy na vrcholu.