Guido Seeber (1879–1940) byl zdaleka nejdůležitější německý filmař z generace, která započala s tvorbou už v devadesátých letech 19. století. Byl především neúnavný inovátor a vynálezce, podobně jako Georges Méliѐs, který s filmováním začal o pouhý rok dřív. Seeber, původně asistent c. k. dvorního fotografa Pietznera v Karlových Varech a ve Vídni, kupuje v roce 1896 u Oskara Messtera kinematografické aparáty a filmový materiál. Takto vybaven natáčí první krátké dokumentární filmy a od 1. září roku 1897 je promítá pod názvem Seeberovy obří oživlé fotografie. Je mu osmnáct let. Zakoupenou lumiѐrovskou techniku postupem let natolik modifikuje, že si ji nechá patentovat jako seeberograph. Čtvrt století před zavedením zvukového filmu – v roce 1904 – už promítá filmy se zvukem; jeho kombinace kamery, promítačky a gramofonu se jmenuje – jak jinak – seeberophon.
V roce 1909 se Seeber stane technickým šéfem filmové společnosti Deutsche Bioscop, o rok později dokončuje první krátký animovaný film s názvem Tajuplná krabička na zápalky. Když se Bioscopu podaří angažovat režiséra senzačně úspěšného dánského dramatu Od stupně k stupni, Urbana Gada, zrodí se roku 1911 skvělé kreativní trio tvořené Gadem, Seeberem coby kameramanem a Astou Nielsenovou, tehdy nejpopulárnější evropskou herečkou. S jiným velkým dánským talentem, režisérem Stellanem Ryem, se Seeber v roce 1912 vydává do Prahy, aby tu natočili fantastický příběh Pražský student. Nadšení u kritiky i diváků budí především zdařilé trikové scény, v nichž Seeber nechá bojovat Paula Wegenera se svým zákeřným zrcadlovým dvojníkem.
Ve vrcholné němé éře dvacátých let je už méliѐsovská generace nemilosrdně „odstavena“. Existují jen dvě významné výjimky: v USA James Stuart Blackton, v Evropě Guido Seeber. Ten se dokonce coby kameraman stane nepostradatelným pro nejodvážnější avantgardní výboje začínajících autorů, jako je například freudovské drama Záhady lidské duše režiséra G. W. Pabsta. Ve vlastní režii natočí Seeber ve stejné době (1925) propagační film pro výstavu kinematografie a fotografie KIPHO, kde ještě jednou rozpálí celý ohňostroj svých technických vynálezů. Teprve srdeční záchvat v roce 1932 ho donutí zmírnit tempo. Publikuje vysoce ceněné odborné příručky, v Neubabelsbergu nechá postavit zařízení pro zadní projekce, v koncernu UFA vede trikové oddělení. Umírá jednašedesátiletý v Berlíně 2. července roku 1940.
Před zmíněným brilantním KIPHO-Filmem uvidíme Seeberovi věnovaný hodinový dokumentární snímek Fotografie oživlé na pásu běžícím. Pásmo doplní historicky cenné záznamy dalších průkopníků německého kameramanského umění.
Fotografie oživlé na pásu běžícím / Die lebenden Photographien auf einem laufenden Bande
režie: Helmut Herbst
účinkují: Martha Seeberová, Hellmuth Costard
SRN 1979 / 59 min. / 16 mm / ORIG. / CZT
KIPHO-Film / KIPHO-Film
režie a kamera: Guido Seeber
Německo 1925 / 6 min. / DCP
Režie → Michael Powell / kamera: Otto Heller
Původní název → Peeping Tom
Velká Británie 1959 / ORIG. / CZT / 109 min. / DCP
Hrají → Karlheinz Böhm, Moira Shearerová, Esmond Knight
Pro „hrdinu“ filmu Michaela Powella je kamera nejen nástrojem zaznamenávajícím, ale i vražedným. Co natočila, poslouží následně, během promítání, jako prostředek ukojení choré slasti vraha-kameramana. Odvážný hlavní motiv filmu, který vznikal prakticky ve stejné době jako Psycho, ale na rozdíl od něj se nehrál ve vyprodaných sálech a recenzenty mimořádně pobouřil. Přinejmenším tomu tak bylo na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století; nenávistné útoky moralistů a cenzorů po několika desítkách let ustoupily respektu, ba obdivu. Dnes je Peeping Tom řazen k tomu nejlepšímu, co kdy v britském filmu vzniklo. Zároveň zůstane nejznámější položkou v dlouhé mezinárodní kariéře nejslavnějšího českého kameramana klasické éry – Otto Hellera.
In Michael Powell’s film Peeping Tom, a recording device known as the camera becomes a mortal instrument in the hands of the protagonist. Later, when his camera recordings are screened, the homicidal cameraman uses them as a means to satisfy his sick lust. Peeping Tom, a film depicting at the time a very brave theme, was shot at nearly the same time as Psycho (1960). Yet unlike Psycho, Peeping Tom didn’t do very well in the movie theatres and also scandalized many film reviewers. At least, such was the situation at the turn of the 1950s and 1960s. Over the years, all the vicious attacks of moralists and censors gradually gave in to respect and even admiration. Nowadays, Peeping Tom is considered one of the best British films made to this day and will always be seen as the most celebrated piece in the filmography of Otto Heller - the most famous cameraman of the Czech classical era.