Program

04/2019 (Změnit)
  • 14. týden
  • Po 01/04

    Divoká devadesátá

    přednáší Tereza Czesany Dvořáková
    Co se stalo s českým filmem před třiceti lety? Po téměř půlstoletí se zhroutil státní filmový monopol a výroba filmů se vrátila do rukou většinou špatně kapitálově zajištěných soukromých společností. Filmaři hledali (a ne vždy nacházeli) nové tvůrčí cesty, jimiž se mohli a zároveň chtěli ubírat. Vedle existenčních problémů jsou ale devadesátá léta zároveň obdobím nejednoho autorského experimentu, který stojí za to připomenout.


    Mitsu

    Režie → Mark Ther
    ČR 2018 / 15 min. / HD

    premiéra filmu

    V novém filmu Marka Thera, odehrávajícím se na počátku 20. století v Čechách, se setkáváme se záhadnou zámeckou paní. Hraběnka Mitsuko Maria Thekla Coudenhove-Kalergi byla první Japonkou, která na přelomu 19. století přišla do Evropy. Žila převážně v pohraničí u bavorských hranic a spravovala zámek v Poběžovicích, majetek po svém zesnulém muži, hraběti Heinrichovi Coudenhove-Kalergi. Byla silnou a vzdělanou ženou, kterou však nikdy neopustil stesk po rodné zemi. Film se volně inspiruje historickými prameny a opírá se o osvědčený cit tvůrce pro vyprávění nevyřčeným.

  • Út 02/04

    Člověk není pták

    Režie → Dušan Makavejev
    Původní název → Čovek nije tica
    Jugoslávie 1965 / CZT / 73 min. / 35mm
    Hrají → Milena Dravićová, Janez Vrhovec, Eva Rasová

    + krátký film
    Dušan Makavejev / Náhrobní kameny / Prokleti praznik / Jugoslávie 1958 / 7 min. / 35mm

    Člověk není pták je příběhem o krachujícím milostném vztahu uprostřed průmyslového maloměsta. Kritický odstup od zobrazovaného je podpořen kolážovou formou, rozvíjenou i v dalších režisérových filmech.
    úvodní slovo: Marie Barešová


    Adam Kadmon / světlopisná trilogie Martina Čiháka a Jana Daňhela

    ČR 1991–1994 / celkem 60 min. / 16mm

    Neustadt / 1991/92 / 15 min.
    Naše zahrádka / 1992/93 / 15 min.
    Adam Kadmon / 1993/94 / 28 min.

    Nejdůležitější dílo českého experimentálního filmu polistopadového období, světlopisná trilogie, s hudbou Kryštofa Mařatky, mezinárodně renomovaného představitele soudobé české vážné hudby, trvale působícího ve Francii.

    „Chápeme projekci jako Svěcení Svátku Světla. Vysvětlujeme plochu plátna našimi filmy. Spermie Světla zpětným odrazem bičují temnotu sálu, iluminujíce diváka.“
    Martin Čihák, Jan Daňhel

    Film o polaritě krajiny těla a povstávání bytostného tvaru prostřednictvím světla a filmové matérie.

    „Idea těla vystupuje v tomto filmu ve dvojím smyslu: nejprve ono viditelné, fotografované tělo, ideální tělo, obsahující ženský i mužský element, tělo, jež existuje jen v stavbě a dynamice filmu, nikoli v realitě, kde by mohlo být snímáno, a pak tělo jako hmota filmu, hmota média. Toto druhé tělo, filmu ovšem nejvlastnější, je přítomno aktualizací technologického procesu: smysly vnímatelnými vlastnostmi, jako je škála šedi, světelná „nevyrovnanost“, intervence cizorodých prvků, které by byly v „profesionálním“, „hladkém“ filmu nepřípustné. Tato světelná tělesnost je nakonec něco, co rovněž proměňuje rámec filmu. Oko navyklé hladké, hedvábné kameře, leskům a zlatistým tónům reklam na automobily trne nad tóny šedi ve filmu Adam Kadmon. Nepozná, že tento film byl doslova psán světlem, nevnímá strukturu geneze, již Adam Kadmon nezobrazuje, ale uskutečňuje.“
    Michal Bregant

  • St 03/04

    Jediná zbraň

    Režie → Ferenc Kósa
    Původní název → Nincs idö
    Maďarsko 1972 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → József Madaras, Jácint Juhász, Lóránd Lohinszky

    východoevropský modernismus

    Jediná zbraň zobrazuje osud několika revolucionářů, kteří byli po potlačení Maďarské republiky rad vězněni horthyovským režimem a za krajní formu svého odporu si zvolili hladovku. Meditaci o smyslu vnitřní svobody kreslí kameraman Sándor Sára v dlouhých pohyblivých záběrech, přecházejících od černobílého ladění k barvě. Barva se pojí se subjektivitou postav (pohledy z oken), tvorbou (malování obrazů), životem na svobodě (výjevy s přírodními a folklorními motivy). Tyto „vstupy“ jsou chabou útěchou ve stále se stupňujícím tlaku věznitelů.


    Kniha obrazu

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Le Livre dʼimage
    Francie 2018 / CZT / kamera: Fabrice Aragno / 90 min. / DCP

    Nejnovější film Jeana-Luka Godarda a zároveň vyvrcholení celé jeho dosavadní tvůrčí dráhy.
    Cannes 2018 – Zvláštní Zlatá palma.

    "V Cannes pokaždé v určitý moment zažijeme kulminační bod, v němž se celý festival jakoby překlopí. Vlastně ne pokaždé… jenže když k tomuhle nedojde, tak to je, jako kdyby se v daný rok festival vůbec neodehrál, jako kdyby svou existenci jenom předstíral. Proto na takový kulminační bod čekáme, abychom se pak mohli s úlevou vrátit z festivalu domů, protože jsme TO viděli.

    V roce 2018 byly TO halucinační minuty v závěru Godardovy Knihy obrazu. Prodlužovaný konec, kdy filmař jako by ani skončit nechtěl a šel stále hloub a hloub. Podobně jako jím s oblibou citovaný Samuel Beckett, když říká: „Vytvořil jsem obraz – tady je!“ V šíleném sem-a-tam zvukové stopy nabývá hlas stále větší síly, plátno potemní a emoce vystoupají až k dosud nedosaženým vrcholkům.

    Filmař často říká věci tím nejjednodušším způsobem: Je třeba dělat revoluci. Co na tom, nebude-li žádná nebo nepovede-li se, hlavní je naděje!
    A všechna melancholie Godardových Příběh(ů) filmu (1989), celý ten smutek století plného válek se najednou promění. Namísto melancholie: naléhavost a volání na poplach.

    Tenhle chaos, tuhle změť, tuhle komplexnost jsme potřebovali. Tuhle podanou ruku, která se náhle vynořila z plátna, aby nám dala všechnu odvahu světa.

    Vděk, který pak člověk cítí při odchodu z kinosálu, se nedá popsat."
    Stéphane Delorme

  • Čt 04/04

    Stíny zapomenutých předků

    Režie → Sergej Paradžanov
    Původní název → Tini zabutych predkiv
    SSSR – Ukrajina 1964 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Ivan Mykolajčuk, Larisa Kadočnikovová, Taťjana Bestajevová

    východoevropský modernismus

    Nejslavnější ukrajinský film druhé poloviny dvacátého století, lyricko-etnografický mýtus z kraje Huculů na pomezí jihozápadní Ukrajiny a severního Rumunska o nešťastné lásce dvou milenců, pocházejících ze znepřátelených rodin. Kamera Jurije Illjenka sleduje dění buď očima hrdinů, nebo nestranným pohledem, při kterém však podléhá okouzlení nad huculským stylem života, zejména nad jeho sváteční podobou.

  • Pá 05/04

    Sněhové mraky

    Režie → Ferenc Kósa
    Původní název → Hószakadás
    Maďarsko 1974 / CZT / 90 min. / 35mm
    Hrají → Mária Markovičová, Imre Szabó, János Kasza

    východoevropský modernismus

    Baladický příběh mladého vojína na sklonku druhé světové války, opět s kamerou Sándora Sáry, reprezentoval Maďarsko v hlavní soutěži karlovarského festivalu roku 1974. Na pozadí historických faktů a uprostřed nádherné, válkou jakoby nedotčené horské krajiny se tvůrci snaží o drobnokresbu lidských charakterů, vztahů a postojů, o analýzu fašismem poznamenaného myšlení a cítění prostých venkovských lidí. První uvedení v Ponrepu.

  • So 06/04

    Žert

    Režie → Jaromil Jireš
    ČSR 1968 / 75 min. / 35mm
    Hrají → Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Evald Schorm, Jaroslava Obermaierová
    Cyklus → směšné lásky

    Adaptace stejnojmenného románu Milana Kundery, který se podílel na scénáři filmu. Trpký příběh jedné nevydařené pomsty se odehrává na jižní Moravě během slavností jízdy králů. Lidovou kulturu lze vnímat jako možné vzepření se času, obrat k minulému, které ještě nebylo narušeno, cestu k idylickému. Takto ji chápal i Ludvík Jahn, protagonista románu. Lidová hudba mu byla bytostně vlastní, avšak postupně si uvědomuje její anachronický rozměr. Filmový Ludvík vystupuje o poznání cyničtěji. Folklórní rámec střídá formální střízlivost socialistické reality. Ornamenty krojů a spektakularitu jízdy králů záhy popřou vstupy reportérky Hany, projíždějící auta či řvoucí rádio. Folklór zde není radostí, úlevou či harmonií, ale je prosycen beznadějí, hořkostí a ironií.
    úvodní slovo: Kateřina Chromková


    Cotton Club

    Režie → Francis Ford Coppola
    Původní název → Cotton Club
    USA 1984 / české podtitulky / English friendly / 120 min. / 35mm
    Hrají → Richard Gere, Diane Laneová, Bob Hoskins, Nicolas Cage, Laurence Fishburne

    V kdysi tolik proslulém společenském Cotton Clubu, přezdívaném „Aristokrat Harlemu“, kde vystupovali ti nejlepší umělci černé pleti, přístup ovšem měli jen běloši, se žánrově protíná několik dějových linií: především jde o válku mezi dvěma gangy, snažící se ovládnout oblast New Yorku; její kruté důsledky pak nutně zasahují do životů a milostných vztahů bělošského hudebníka a jeho přítele černošského tanečníka, kteří k ansámblu klubu patří.

    Several stories are intersected in a once most famous New York City nightclub "The Cotton Club". Known as the "Aristocrat of Harlem" this jazz club featured predominantly black performers and white customers. First of all, it is a war that breaks out between the two gangs that are trying to dominate the city of New York. The consequences of this violent conflict are to directly affect the life of a white musician who is working with mobsters to advance his career yet falls in love with the black girlfriend of gangland kingpin that belongs to the club's ensemble.
    "Apocalypse Now" had marked the end of Coppola's triumphant pictures of the 70's with their groundbreaking height of vision that was megalomaniac in its scope, ambition and execution. With the costly making and subsequent commercial failure of his 82' "One from the Heart" Coppola bogged down in such a serious debt that he claimed to had been working much of the two decades that followed just to repay them. However, even though he initially agreed to be the director/screenwriter of "The Cotton Club" just because he needed money, there can be no doubt that the 80's marked Coppola's personal artistic shift that entirely changed his approach to filmmaking. The financial troubles served as a kind of epiphany for him. Shot in the tradition of the gangster cinema of the 40's with the elements of both comedy and musical, one can compare "The Cotton Club" with Bob Fosse's "Cabaret" (1972); with the notoriety for his passion for improvisation, Coppola made a film that breathes with confidence and such technical precision as if every single shot of "The Cotton Club" was premeditated.

  • Ne 07/04

    Prsten kněžny Anny

    Režie → Maria Kaniewska
    Původní název → Pierścień księżnej Anny
    Polsko 1971 / český dabing / 99 min. / 35mm
    Hrají → Jerzy Block, Kazimierz Fabisiak
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Co kdybyste zabloudili na starém hradě a vrátili se časem skoro o 600 let nazpět? Partě polských kluků se to (alespoň ve filmu) stalo. Přijďte se podívat, jak to dopadlo! Po projekci bude následovat hravý program s lektorkou z Polského institutu. Vyrobíte si hrad podle vlastní představivosti a zábavnou formou se dozvíte spoustu zajímavostí o polských hradech a zámcích. A o krakovském Wawelu nebo severopolském Malborku si zkusíte popovídat dokonce v polštině. Ale nebojte se! Uvidíte, že to nebude vůbec tak těžké, jak se může zdát.


    Zem spieva

    Režie → Karel Plicka
    ČSR 1933 / 63 min. / 35mm

    Nejslavnějším celovečerním folklórním dokumentem vzniklým za „první republiky“ zahajujeme v Ponrepu cyklus filmů, které spojují talenty a osudy dvou (kdysi?) sbratřených národů: Čechů a Slováků. Projekce budou doprovázeny úvody lektorů Národního muzea v Praze.
    Umělecky pojatý folkloristický dokument, v němž Plicka zachytil a na pozadí čtyř ročních období vykreslil obraz života a lidových tradic, charakter slovenského národa a jeho kultury. Emotivní filmová báseň, na které spolupracovali dva významní tvůrci – Alexandr Hackenschmied na střihu a František Škvor jako autor hudby. Zem spieva byla vyrobena s přispěním Matice slovenské v produkci Ladislava Koldy. Na MFF v Benátkách v roce 1934 získala spolu s filmy Extase, Řeka a Bouře nad Tatrami Zlatý pohár města Benátek.
    úvodní slovo: historik Marek Junek (Národní muzeum)

  • 15. týden
  • Po 08/04

    Muž ve sklepě

    Režie → Joe May
    Původní název → Der Mann im Keller
    Německo 1914 / CZT / 63 min. / 35mm
    Hrají → Ernst Reicher, Max Landa, Olga Englová

    živý hudební doprovod: Karel Loula

    Filmy o bystrých detektivech byly v Německu velmi oblíbené už před první světovou válkou, nejprve importované, pak i domácí. V roce 1914 se na scéně poprvé objevuje Ernst Reicher alias Stuart Webbs, mistr převleků, o poznání „aristokratičtější“ než jeho hektičtí kolegové. Žádnému z nich nezůstali diváci tak dlouho věrní, v příštích dvanácti letech sledovali Webbsovo řešení desítek nových případů.
    úvodní slovo: Hans-Michael Bock

    Der Mann im Keller
    Der Detektiv Stuart Webbs ermittelt verkleidet als Monteur der Elektrizitätswerke in einem mysteriösen Vermisstenfall. Der 2. Film der Stuart Webbs-Detektivserie, die May und sein Hauptdarsteller Ernst Reicher entwickelten und die Reicher bis in die 1920er Jahre fortführte, gehört zu den wenigen erhaltenen Filmen aus Mays früher Schaffensperiode.
    Musikbegleitung: Karel Loula


    Asfalt

    Režie → Joe May
    Původní název → Asphalt. Der Polizeiwachtmeister und die Brillantenelse
    Německo 1929 / CZT / 71 min. / 35mm
    Hrají → Gustav Fröhlich, Albert Steinrück, Betty Amannová, Hans Adalbert Schlettow, Hans Albers

    živý hudební doprovod: Irena a Vojtěch Havlovi

    Čeho je schopen film – někdy to vypadá, že snímky ze samého konce němé éry jako by se chtěly neustále navzájem „trumfovat“ v co nejlepším naplnění takového zadání nebo otázky nebo výzvy. Neplatí to jenom pro Ejzenštejny, Dreyery a Hitchcocky, ale i pro celé desítky neprávem (po)zapomenutých tvůrců z mnoha zemí. Asfalt staví na vždy vděčné konstelaci „anděl ďáblem svedený“, přičemž pikantnost zvyšuje fakt, že ďábel je žena a andělsky čistým hrdinou mladý muž (Gustav Fröhlich z Metropolis), navíc „muž zákona“. V erotické vyzývavosti scén mezi oběma hrdiny nezůstal Joe May nijak pozadu za takovými mistry, jako byli G. W. Pabst nebo Marcel LʼHerbier. Mnohde to pravděpodobně vyzvalo k zákroku cenzory, ale i z fragmentárních kopií je patrná technická suverenita tohoto pohledu do nočního života mondénního velkoměsta dvacátých let. Je to tím pozoruhodnější, když si uvědomíme, jak se Joe May, patřící vlastně ke starší, průkopnické generaci německého filmu, dokázal výborně „napojit“ na nejdynamičtější tendence, které tehdy v evropském filmu zavládly. (Srovnávat můžeme například se stejně starými českými pracemi Gustava Machatého.)
    úvodní slovo: Erika Wottrich

    Asphalt. Der Polizeiwachtmeister und die Brillantenelse
    Ein junger Berliner Verkehrspolizist überführt auf frischer Tat eine attraktive Brillantendiebin. Statt sie anzuzeigen, erliegt er ihren raffinierten Verführungskünsten… Für den flirrenden Großstadtfilm mit Gustav Fröhlich und Betty Amann wurden im Ufa-Atelier Babelsberg ganze Straßenzüge nachgebaut. Ein künstlerischer Höhepunkt des späten Stummfilmschaffens in Deutschland.
    Musikbegleitung: Irena Havlová und Vojtěch Havel


  • Út 09/04

    Indický hrob

    Režie → Joe May
    Původní název → Das indische Grabmal
    Německo 1921 / 212 min. / DCP
    Hrají → Conrad Veidt, Olaf Fönss, Mia Mayová, Lya de Puttiová, Bernhard Goetzke, Paul Richter, Erna Morena

    Indický maharadža (Conrad Veidt) hodlá svou nevěrnou choť zaživa pochovat ve velkolepém monumentu a jako architekta smrtícího díla povolá nic netušícího Evropana.
    Pouhé dva týdny po premiéře Unavené smrti přichází do německých kin 22. října 1921 jiný, o něco starší projekt z autorské dílny Fritze Langa a jeho ženy They von Harbou, film Indický hrob. Stejně jako několik předchozích Langových scénářů ho inscenuje Joe May, přední německý režisér průkopnické generace. V tomto případě nicméně čerstvý třicátník Lang svému mentorovi a producentovi nepřenechal scénář dobrovolně. Už od roku 1919 natáčel filmy ve vlastní režii, Indický hrob je měl po všech stránkách předčit. Teprve na sklonku své tvůrčí dráhy si Fritz Lang „krádež“ vlastního námětu (abychom použili jeho výrazu) vynahradí, když v poválečné Spolkové republice natočí svůj diptych Tygr z Ešnapuru / Indický hrob (1958), zvukový a barevný (v Ponrepu 11. dubna v 19.30) Tří a půl hodinový Mayův němý Indický hrob se digitální restaurované verze dočkal teprve v roce 2017. Část použitého filmového materiálu pochází ze sbírek Národního filmového archivu. V Německu film vyšel před několika týdny na DVD s doprovodem českého hudebního dua Ireny a Vojtěcha Havlových. Ti ho nyní v Ponrepu doprovodí živě.
    úvodní slovo: Swenja Schiemann

    Das indische Grabmal
    Im Auftrag des indischen Fürsten Ayan von Eschnapur (Veidt) soll der englische Architekt Rowland (Fønss) ein Grabmal zu Ehren der Fürstin errichten, die wie in einem »goldenen Käfig« lebt. Für den monumentalen Großfilm wurden auf dem May-Filmgelände in Woltersdorf massive Tempelanlagen errichtet, deren Bruchstücke noch nach dem Krieg zu finden waren.
    Der Zweiteiler entstand nach einem Roman von Thea von Harbou, die mit Fritz Lang auch das Drehbuch schrieb.
    Musikbegleitung: Irena Havlová und Vojtěch Havel

  • St 10/04

    Její Veličensto láska

    Režie → Joe May
    Původní název → Ihre Majestät die Liebe
    Německo 1930 / 102 min. / 35mm
    Hrají → Käthe von Nagyová, František Lederer, Szöke Szakall, Otto Wallburg

    Jedna pěkná, dodnes velice fotogenická milostná dvojice (ona Maďarka, on z Prahy) jako centrum dění, shluk patřičně potrhlých vedlejších postav, které centru otravují život či se o to aspoň snaží, za vlasy přitažená, ale rozhodně ne fádní zápletka, vtipné dialogy, svižná režie. Když chtěli kritikové na počátku třicátých let vyseknout nějaké komedii nejvyšší poklonu, sáhli obvykle ke srovnání s díly Ernsta Lubitsche. Učinili tak u tohoto filmu – a právem.
    úvodní slovo: Hans-Michael Bock

    Ihre Majestät die Liebe.
    Der charmante Playboy Fred von Wellingen verlobt sich mit dem Barmädchen Lia Török, um seinen Bruder Othmar, den Leiter der Wellingen-Motorenwerke, zu provozieren … Höchst unterhaltsam rückt eine bunte Revue aus Gesangsnummern, Sketchen und artistischem Unfug die Nebendarsteller ins Zentrum der Aufmerksamkeit: Die Chargen sind die Stars in dieser turbulenten Tonfilmoperette!


    Návrat

    Režie → Joe May
    Původní název → Heimkehr
    Německo 1928 / 94 min. / 35mm / živý hudební doprovod: Irena a Vojtěch Havlovi
    Hrají → Lars Hanson, Dita Parloová, Gustav Fröhlich

    živý hudební doprovod: Irena a Vojtěch Havlovi

    Po 730 dnech strávených ve válečném zajetí se k Anně vrátí muž… jenže: je to doopravdy její muž?
    Tvůrce monumentálních dobrodružných filmových sérií, detektivek a komedií se zde překvapivě vydal po stopách svých mladších kolegů F. W. Murnaua, G. W. Pabsta či Lupu Picka. Vycizelované, komorní, až intimistické psychodrama dobová kritika od Joe Maye rozhodně nečekala, teprve následující Asfalt přesvědčil všechny pochybovače, že Návrat nebyl režisérovým troufalým jednorázovým vybočením do sféry „dospělé“ kinematografie. (Mimochodem: dospělé do té míry, že pro export do puritánské Ameriky se ukázalo nezbytné natočit alternativní, morálně nezávadný závěr.)

    Heimkehr
    1917. Karl und Richard sind Kriegsgefangene in Sibirien. Nach seiner Flucht besucht Karl in Hamburg Richards Frau Anna. Als Richard aus der Gefangenschaft heimkehrt, stellt er fest, dass Karl (Gustav Fröhlich) und Anna (Dita Parlo) ein Paar sind … Ein Kammerspiel, das nach einem Stoff von Leonhard Frank ein – ungewöhnlich für die Zeit – gänzlich unsoldatisches Männerbild entwirft.
    Musikbegleitung: Irena Havlová und Vojtěch Havel

  • Čt 11/04

    Hilda Warrenová a smrt

    Režie → Joe May
    Původní název → Hilde Warren und der Tod
    Německo 1917 / CZT / 45 min. / 35mm / živý hudební doprovod: Michal Worek
    Hrají → Mia Mayová, Bruno Kastner, Georg John

    Několika medailemi za chrabrost vyznamenaný mladý důstojník rakousko-uherské armády jménem Fritz Lang se na jaře roku 1917 zotavuje ze zranění, utržených na frontě, psaním svého druhého scénáře pro režiséra Joe Maye: Hilda Warrenová a smrt. Bude to tragický příběh herečky, kterou poznání, že její syn zdědil ty nejhorší sklony zločince, jemuž kdysi ve slabé chvíli podlehla, přivede k nejkrajnějšímu řešení. Poprvé se tu objevují motivy, které pak najdeme v Langových vlastních filmech jako Unavená smrt (1921) nebo Přes práh smrti (1936).
    úvodní slovo: Jürgen Kasten


    May be Lang?

    / vstup zdarma

    přednáška Jürgena Kastena o objevování rané tvorby Fritze Langa

    Jürgen Kasten, absolvent Humboldtovy univerzity v Berlíně, působil ve vedoucích funkcích ve Spolkovém svazu německých scenáristů, v letech 2008 až 2018 ve Spolkovém svazu filmových režisérů. Máme tedy tu čest uvítat u nás v jeho osobě nejen renomovaného filmového historika, ale také muže, který je už desítky let neodmyslitelnou postavou německého filmového světa.


    Tygr z Ešnapuru a indický hrob

    Režie → Fritz Lang
    Původní název → Der Tiger von Eschnapur / Das indische Grabmal
    SRN 1958 / CZT / 202 min. / BD
    Hrají → Paul Hubschmid, Debra Pagetová, Walter Reyer, René Deltgen, Valerij Inkižinov

    Příběhy Fritze Langa nejsou z tohoto světa; vždycky byly, jak se říká v Americe, „bigger than life“. Luis Buñuel měl už v roce 1928 za to, že nejmoudřejší divák je takový, který bere plnými hrstmi vše, co langovská kinematografie nabízí oku, a o děj se tolik nestará. Buñuel psal o Metropolis, ale pro nemalou část Langovy filmografie platí totéž, určitě pak o Tygrovi z Ešnapuru, filmu, který lze pro jeho formální bohatství bez váhání postavit po bok Unavené smrti, Doktoru Mabuse, Nibelungům, Vrahovi mezi námi nebo právě Metropolis. Odtud mimořádně vysoké hodnocení, jemuž se diptych Tygr z Ešnapuru / Indický hrob těší u filmových historiků dnes. Pohled mladých západoněmeckých filmových kritiků konce padesátých let minulého století byl úplně jiný. Námět, který v němé éře zfilmoval Joe May a v „třetí říši“ Richard Eichberg, koktejl melodramatu a dobrodružné indofilní exotiky, považovali svorně za starou veteš, kterou naprosto není nutné křísit k životu potřetí. Našlo-li se pár obhájců filmu, pak Fritz Lang k nim nepatřil, jeho zatrpklost měla ale jiné příčiny. Během nákladného natáčení daleko od domova nemůže dojít k ničemu horšímu, než když mezi „posádkou“ a „kapitánem“ zavládne nedůvěra a ta pak přeroste v nepřekonatelnou nevraživost. Přesně to se zde odehrálo: po řadě incidentů se solitérský režisér ocitl v nesmiřitelné válce s vlastním štábem, až do samého konce pevně semknutým za intrikujícím vedoucím výroby Eberhardem Meichsnerem.
    Úhrnem máme co do činění s filmem, který vznikal v bolestech, aby byl po dokončení vřele přivítán platícím publikem, příkře odmítnut dobovou kritikou a nakonec se slávou rehabilitován historiky. Mnoho podobně rozporuplných přijetí v historii filmu nenajdeme. Buñuelova rada se každopádně vyplatila v každé době nejlíp.

    Der Tiger von Eschanpur + Das indische Grabmal
    In Langs Version der Geschichte vom Architekten, der sich in die Geliebte des Maharadschas verliebt und von diesem beauftragt wird, für die untreue Tänzerin eine Grabstätte zu Lebzeiten zu gestalten, spielt die Filmarchitektur eine dominante Rolle.


  • Pá 12/04

    Píseň pro tebe

    Režie → Joe May
    Původní název → Ein Lied für Dich
    Německo 1932 / CZT / 80 min. / 35mm
    Hrají → Jan Kiepura, Jenny Jugoová, Paul Hörbiger, Paul Kemp

    Polák Jan Kiepura (1902–1966) patřil do exklusivní společností největších tenorů minulého století, nástup zvukové éry z něj prakticky přes noc udělal i adorovaného miláčka návštěvníků kin v Evropě i v Americe. Nejčastěji točil s Italem Carminem Gallonem, objevil se ale také ve filmech Francouze Henriho G. Clouzota nebo Čecha Karla Lamače. V posledních týdnech a dnech zhasínající německé demokracie stanul před kamerou v Berlíně v režii Joe Maye. Komediální milostný románek Píseň pro tebe nezastírá, že je hlavně záminkou pro efektní prezentaci pěveckého umění Jana Kiepury, ten ale i v nehudebních pasážích podává přesvědčivě svěží herecký výkon. Nad rámec očekávatelného dostává Joe May svůj film nejpozději ve scéně koncertu ve veřejné plovárně, kde se typická zápletková veselohra nenásilně potká s ryzím surrealismem.

    Ein Lied für Dich
    Weil sie ihrem Freund, einem arbeitslosen Musiker, eine Anstellung an der Oper verschaffen möchte, verabredet das Wiener Mädel Lixie ein Rendezvous mit dem Star-Tenor Ricardo Gatti (Kiepura). Um die Liebe des Mädchens für sich zu gewinnen, zeigt sich dieser zum Einsatz seiner Gesangskunst unter allen Umständen bereit … Die skurrile Tonfilmoperette war Joe Mays letzter Film in Deutschland.


    Putující obraz

    Režie → Fritz Lang
    Původní název → Das wandernde Bild
    Německo 1920 / 67 min. / DCP
    Hrají → Hans Marr, Mia Mayová, Rudolf Klein-Rogge / kamera Guido Seeber / hudba: Aljoscha Zimmermann

    Thea von Harbou patří sice k nejproslulejším scenáristkám němé éry, zároveň ale byla a dodnes je činěna zodpovědnou za fabulátorské excesy, jimiž poznamenala některé filmy Fritze Langa. Putující obraz, jejich první společné dílo, jde v tomto ohledu tak daleko, až se z toho stává nezáměrná další kvalita snímku. Harbou nechá svou hrdinku zmítat se mezi dvěma muži, z nichž ten, kterého miluje, ji (pouze a jedině kvůli svému ideologicky podloženému odmítání instituce manželství) uvrhne do spárů svého bídáckého bratra. Tím je uvedena do chodu osudová lavina, která by pohnula – a pohne! – i sochou z kamene. Objevení unikátní kopie desítky let pohřešovaného mladického hříchu jednoho z největších filmařů dvacátého století v brazilském São Paulu v roce 1986 vzbudilo mezi odborníky senzaci. V České republice nyní film uvádíme poprvé.

    Das wandernde Bild
    Der Schriftsteller Georg Vanderheit ist ein scharfer Ehegegner und verwehrt seiner Geliebten Irmgard auch dann noch die Hochzeit, als sie schwanger wird. In ihrer Verzweiflung heiratet sie Georgs Zwillingsbruder John. Als Georg davon erfährt, geht er als Einsiedler in die Berge und schwört, erst wieder herabzusteigen, wenn die steinerne Madonna sich bewegt… Märchenhaftes Drama mit beeindruckenden Landschaftsbildern (Kamera: Guido Seeber).


    Návrat neviditelného muže

    Režie → Joe May
    Původní název → The Invisible Man Returns
    USA 1939 / české podtitulky / deutsche Untertitel / English friendly / 60 min. / 35mm
    Hrají → Cedric Hardwicke, Vincent Price, Nan Greyová

    Stejně jako v Říši, bylo i v Protektorátu Böhmen und Mähren naprosto vyloučeno, aby se v nabídce kin objevil film židovského tvůrce, což se samozřejmě vztahovalo i na snímky, které němečtí vyhnanci natočili v nedobrovolném exilu. Znamenalo to, že říšský a protektorátní divák byl ochuzen i o mnohé divácky žádané snímky z dobové žánrové produkce Hollywoodu. Aspoň většinou... Protože: občas se – jistě s mlčenlivým souhlasem vyšších míst – sáhlo k malému podvodu, jako u tohoto filmu, kde u kolonky „režie“ čteme jméno jistého Jacka Ottersona (ten měl ve skutečnosti na starosti výpravu). Jestli je v naší mimořádně vzácné kopii někdo neviditelný, pak je to tedy v prvé řadě protektorátní distribucí dokonale „vyzmizíkovaný“ Joe May.

    The Invisible Man Returns
    Ein wegen des Mords an seinem Bruder zum Tode Verurteilter wird durch ein Serum unsichtbar und versucht den wahren Mörder zu finden. Aus dem Roman »The Invisible Man« von H. G. Wells entwickelte Universal Pictures eine erfolgreiche Serie, zu der Joe May mit Unterstützung des ebenfalls exilierten Science-Fiction-Autors Kurt Siodmak zwei Beiträge leistete.


    Coming from the Universal golden age of horror movies that started with such famous films as Tod Browning's "Dracula" (1931) and James Whale's "Frankenstein" (1931), Joe May's film comes as one of the best sequels that lived up to the originals. From Whale's own 1931 finest adaptation of H.G. Wells' story, Joe May constructed a follow-up that is samely as haunting and entertaining as it is visually stunning. John P. Fulton, special effects expert who through all his career received 5 Oscar nominations and 3 wins, returned. His indelible contributions greatly enhanced the distinctive visual style of The Invisible Man film series and several other early Universal classics. The film was also blessed with the music score from one of the most renowned duo of the 30's-40's horror films boom - Hans J. Salter and Frank Skinner. With the rise of Nazism during the 30's, both Hans J. Salter, the screenwriter Curt Siodmak and Joe May himself had to flee Europe to America where they found their vision synthesized creating one of the best horror/science fiction movies to this day.
    The NFA is proud to present this rarest copy of the film that during its release was officially banned from all cinema venues; In Nazi Germany, just as in the Protectorate of Bohemia and Moravia, it was absolutely impossible for a film by a Jewish filmmaker to get a screening which of course also covered films shot by German exiles. This meant that the viewers from Reich and its occupied territories were deprived of so many demanded Hollywood genre hits of that time. Occasionally, however, with the tacit approval from high-ranking officials there was a little fraud involved. For instance, in our copy we can see the name of a certain "Jack Otterson" under the director's name who was actually only an art-director of the movie. If someone is truly invisible in our extremely rare copy, then it is Joe May himself - perfectly squashed, presented entirely non-existent to the film's audience.


  • So 13/04

    Nikdo se nebude se smát

    Režie → Hynek Bočan
    ČSR 1965 / 92 min. / 35mm
    Hrají → Jan Kačer, Štepánka Řeháková
    Cyklus → směšné lásky

    Po účasti v povídkovém filmu Hlídač dynamitu (1963) dostal režisér Hynek Bočan příležitost debutovat v celovečerním formátu snímkem Nikdo se nebude smát. Inspiraci k tragikomickému příběhu poskytla povídka Milana Kundery ze sbírky Směšné lásky. Trapným hrdinou vyprávění je kunsthistorik Karel Klíma – odborný asistent na AVU, který se dostává do potíží vinou ztracené studie o Mikoláši Alšovi. Kvůli drobné lži si proti sobě popudí manického autora bezcenného textu, který postupně rozvrátí Klímův profesionální i soukromý život… Sarkasticky laděný snímek odvíjí od drobného prohřešku zpohodlnělého hrdiny bizarně neúprosnou kritiku společnosti založené na pokrytectví a závisti. Bočan, který byl spolu s Pavlem Juráčkem rovněž autorem scénáře, do hlavní role svého zralého debutu obsadil Jana Kačera.

    Film uvede Kristýna Doležalová, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v oboru archivnictví a pomocné vědy historické, ve svých pracích se zaměřovala na osudy židovského obyvatelstva za druhé světové války, nyní pracovnice v oddělení písemných archiválií v NFA.


    Ten, který přišel

    Režie → Rainer Simon
    Původní název → Die Frau und der Fremde
    NDR 1984 / CZT / 97 min. / 35mm
    Hrají → Joachim Lätsch, Kathrin Waliguraová, Peter Zimmermann, Ulrich Mühe

    Po 730 dnech strávených ve válečném zajetí se k Anně vrátí muž… jenže: je to doopravdy její muž?
    „Putujícím obrazem“ není pro aktuální ročník Cinefestu jen snímek, který se tak jmenuje, jde tu i o „putování“ určitých syžetů napříč dějinami filmu. Bezprostředně po sobě tak můžeme porovnat nejen dva Indické hroby z let 1921 a 1958 ale také dvě adaptace románu Leonharda Franka Karel a Anna z let 1928 a 1984. Po prestižním projektu z konce němé éry, který Joe May nazval Návrat, nyní tedy stejný milostný trojúhelník – v docela jiném podání. Film Žena a cizí muž, známý u nás pod názvem Ten, který přišel, natočil v NDR Rainer Simon a byl s ním v roce 1985 přijat do hlavní soutěže festivalu v Západním Berlíně, jehož se komunistická část Německa směla z politických důvodů účastnit teprve od roku 1975. Prvního Zlatého medvěda zajistil NDR – pět let před jejím zánikem – právě tento film.

    Die Frau und der Fremde
    Eine Neuverfilmung des Heimkehr-Stoffes von Leonhard Frank, die sich mit der Darstellung eines Ehebruchs unter Kriegskameraden enger an die literarische Vorlage hält und in der Zeichnung eines Kleinstadtmilieus zugleich die sozialen Verhältnisse im Deutschland der Weltkriegsjahre 1917/18 auffächert. Bei der Berlinale 1985 erhielt die DEFA-Produktion einen Goldenen Bären.

  • Ne 14/04

    Velikonoce v Ponrepu

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / HD / výtvarná dílna / 3+

    Neposlušný zajíček / r. Horst von Möllendorff / Protektorát Čechy a Morava 1944 / 8 min.
    Perníková chaloupka / r. Jiří Trnka / ČSR 1951 / 18 min.
    Slova, slova, slova / r. Ludvík Kadleček / ČSR 1988 / 7 min.

    Těšíte se na Velikonoce? Přijďte se na ně naladit do Ponrepa. A to nejen třemi krátkými animovanými filmy, ale především keramickou dílnou. Při té si děti budou moci ozdobit keramiku jarními motivy a pak si ji hotovou vyzvednout ještě před Velkým pátkem.


    Jánošík

    Režie → Martin Frič
    ČSR 1935 / 79 min. / 35mm
    Hrají → Paľo Bielik, Zlata Hajdúková, Andrej Bagar, Theodor Pištěk

    Juraj Jánošík, legenda slovenské lidové kultury a národní symbol. Filmový Jánošík se stal očekávanou kulturní událostí, která po premiéře přerostla v senzaci. Snímek byl i přes maďarské protesty uveden na MFF v Benátkách roku 1936 a tentýž rok získali režisér Martin Frič a kameraman Ferdinand Pečenka cenu ministra průmyslu, obchodu a živností. Fričův Jánošík naplnil nejen představu o národním filmu, ale i o skutečném filmu československém. Podle jednoho z dobových názorů mohla vzniknout československá syntéza jedině tak, že pokročilejší česká strana dodá techniku a filmaře, zatímco Slovensko, které má „vyvinutý cit pro krásu, eleganci a modernost“, propůjčí společnému dílu romantismus duše, hudbu s mnoha přitažlivými motivy a vkus v módě. A byl to právě český filmař, jehož dílo pro mnoho slovenských kritiků představovalo citlivý a moderní přístup k slovenské kultuře, nikoli kýč nebo dokonce exploataci daného tématu.
    úvodní slovo: historik Marek Junek (Národní muzeum)

  • 16. týden
  • Po 15/04

    Přítel, či nepřítel?: Obrazy hudebníků za normalizace

    přednáší Petr A. Bílek
    Normalizační filmová a seriálová produkce výrazně ideologicky vyhrotila zobrazení hudebníků a hudby, jež se stala častější součástí světa příběhu. Má buď podobu jednoznačně pozitivní (dechovka v seriálu Dispečer), jemně obskurní, ale neškodnou (pop music ve filmu Hvězda padá vzhůru), anebo jednoznačně negativní (rock v epizodě Mimikry ze seriálu 30 případů majora Zemana). Právě obrazy rockerů a rocku jako nepřátel státu budou jádrem přednášky, byť dojde i na kazetový magnetofon MUDr. Jandery ze seriálu Sanitka.


    Arcadia

    Režie → Paul Wright
    Původní název → Arcadia
    Velká Británie 2017 / 78 min. / DVD

    Sto let archivních záběrů v gestu experimentálního filmu. Magie, půvab a neklid venkovského života. Narušené filmové vzpomínky na lidové slavnosti, maskované přehlídky, setí i sklizně. Elektroakustická hudba pomáhá vymezit filmovou esej, která zachycuje krásu, brutalitu a šílenství venkovské Británie.
    Projekce ve spolupráci s Agosto Foundation.

  • Út 16/04

    Sacco a Vanzetti

    Režie → Giuliano Montaldo
    Původní název → Sacco e Vanzetti
    Itálie – Francie 1970 / český dabing / 117 min. / 35mm
    Hrají → Gian Maria Volontè, Riccardo Cucciolla, Cyril Cusack, Claude Mann

    Hereʼs to you, Nicola and Bart
    Rest forever here in our hearts
    The last and final moment is yours
    That agony is your triumph

    Dne 15. dubna 1920 došlo v South Braitree, ve státě Massachusetts, k loupežnému přepadení spojenému s dvojnásobnou vraždou. Z činu jsou obviněni anarchisté italského původu Sacco a Vanzetti. Během procesu je stále zřejmější, že jsou nevinní – mají se stát obětními beránky ve špinavém boji amerického státního aparátu s anarchisty, šířícím kromě toho averzi vůči komunitě italských přistěhovalců jako takové. Tváří v tvář otevřené justiční nespravedlnosti se zvedne mohutná vlna odporu, která daleko přesáhne čistě radikalistické kruhy. Hudbu složil Ennio Morricone, píseň Hereʼs to You zpívá nezaměnitelným způsobem Joan Baezová, kterou si Montaldo pro tento účel vyžádal. Brzy po premiéře se pro americké bojovníky za občanská práva stala čímsi na způsob hymny.

  • St 17/04

    Dobrodružný svět

    Režie → Arne Sucksdorff
    Původní název → Det stora äventyret
    Švedsko 1953 / CZT / 94 min. / 35mm
    Hrají → Anders Nohrborg, Kjell Sucksdorff

    + krátký film
    Arne Sucksdorff / Rozdělený svět / En kluven Värld / Švédsko 1948 / 8 min. / 35mm

    Na příkladu trojlístku celovečerních filmů u nás doposud přehlížených filmových osobností – švédského dokumentaristy, fotografa, spisovatele a zároveň držitele prvního švédského Oscara Arne Sucksdorffa, francouzského dokuesejisty a tvůrce přelomových přírodopisných filmů Frédérica Rossifa a jedné ze zapomenutých postav hollywoodské renesance sedmdesátých let minulého století, režiséra Carrolla Ballarda – si předvedeme, že filmy tematizující vztah člověka k přírodnímu světu, ať už máme na mysli filmy přírodopisné nebo tvorbu o přátelství zvířat a dětí, mohou být stejně inspirativní, svébytné a krásné, jako ta nejslavnější díla světové kinematografie. Všichni výše uvedení filmaři-básníci mají koneckonců společné, že vyprávějí především výraznými obrazy a nijak neplýtvají slovy.
    Historický exkurz do přehlížené a málo probádané kapitoly filmových dějin je určen nejen těm, kdo se zajímají o vyobrazení přírodního světa (potažmo našich zvířecích spolubližních) na stříbrném plátně, ale také těm, kdy si chtějí doplnit bílá místa na mapě svého filmového vzdělání. Jednotlivé projekce uvede Luděk Čertík.

    Polodokumentární snímek Dobrodružný svět, vyprávějící příběh dvou venkovských chlapců a jejich pronikání do tajů skandinávské přírody, je inspirován Sucksdorffovými vzpomínkami na chlapecká dobrodružství se zpola ochočeným rysem.


    WR – Mystéria organismu

    Režie → Dušan Makavejev
    Původní název → W. R. – Misterije organizma
    Jugoslávie – SRN 1971 / CZT / 78 min. / 35mm
    Hrají → Milena Dravićová, Ivoca Vidović, Jagoda Kaloperová

    Iniciály W. R. z titulu filmu patří Wilhelmu Reichovi (1897–1957). Makavejev původně o tomto Freudově žákovi, který se inspiroval marxismem i východní filozofií, natáčel dokument. Podobně jako v dalších režisérových počinech však dokumentární části vplynuly do stylizovaného hraného rámce, v němž jsou dále rozvíjeny experimentováním s filmařskými postupy i hudebním doprovodem. Snímek v době uvedení vyvolal nadšení na mezinárodních festivalech, ale také skandály a zákazy doma v Jugoslávii.
    úvodní slovo: Alena Šlingerová

  • Čt 18/04

    Varuj...!

    Režie → Martin Frič
    ČSR 1947 / 82 min. / 35mm
    Hrají → Paľo Bielik, Jiřina Štěpničková, Július Pántik, Arnold Flögl, Leopolda Dostalová

    Prvním slovenským poválečným hraným filmem, který vytvořila v letech 1946-1947 Slovenská filmová spoločnosť (Slofis), bylo sociální drama Varuj…! Režisér Martin Frič jej natočil v slovensko-české koprodukci podle divadelní hry slovenského dramatika Ivana Stodoly Bačova žena. Film je společným dílem českých a slovenských tvůrců. Na námětu spolupracoval s autorem divadelní předlohy Paľo Bielik. Na scénáři s nimi spolupracoval Karel Steklý. Protože ve filmu hraje významnou roli folklór, stal se odborným poradcem Karel Plicka. Děj je situován do slovenské podhorské vesnice v době posledních let Rakouska-Uherska a vzniku nové republiky. Vypráví o dvou vesničanech, kteří se rozhodnou odejít za štěstím a lepší obživou do Ameriky. Ateliérové scény byly realizovány na Barrandově, exteriéry se natáčely v Nízkých Tatrách. Slavnostní premiéra se uskutečnila v Bratislavě 24. dubna 1947.
    úvodní slovo: historik Marek Junek (Národní muzeum)


    Studená válka

    Režie → Paweł Pawlikowski
    Původní název → Zimna wojna
    Polsko – Velká Británie – Francie 2018 / CZT / 84 min. / DCP
    Hrají → Joanna Kuligová, Tomasz Kot, Cédric Kahn, Jeanne Balibarová

    Evropské filmové ceny 2018: nejlepší film roku, nejlepší režie, scénář, střih a ženský herecký výkon

    Zula a Wiktor se potkávají v roce 1949. On, talentovaný hudebník, dává dohromady soubor lidových písní a tanců, ona, temperamentní mladá dívka s citem pro hudbu, je ideální adeptkou na pozici v souboru.

  • 17. týden
  • Út 23/04

    Rodná zem

    Režie → Josef Mach
    ČSR 1953 / 102 min. / 35mm
    Hrají → Karol L. Zachar, Martin Ťapák, Elo Romančík, Gustáv Valach, Otto Lackovič

    První slovenský barevný film vypráví příběh děvčat a chlapců, kteří byli objeveni v různých krajích Slovenska instruktorem profesionálního národopisného souboru lidových písní a tanců a sešli se pak v kolektivu mladých umělců.
    úvodní slovo: etnografka Klára Binderová (Národní muzeum)


    „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

    Režie → Radu Jude
    Původní název → „Îmi este indiferent dacă în istorie vom intra ca barbari“
    Rumunsko 2018 / CZT / 140 min. / DCP
    Hrají → Ioana Iacobová, Alexandru Dabija, Alex Bogdan

    Karlovy Vary 2018 – Křišťálový glóbus za nejlepší film

    „Udivující, náročný, totálně originální film, pojednávající o neznámém příběhu genocidy rumunských Židů během války. Jak se mohlo stát, že tento film, oceněný v Karlových Varech nejvyšší cenou, byl předtím opomenut v Cannes, v Benátkách i v Locarnu?“
    Cahiers du cinéma (říjen 2018)

    „Dostávám otázky, proč jsem si pro film nevybral nějaký ze zločinů, které spáchali naopak Sověti na Rumunech. Mám na to jednoduchou odpověď: je myslím důležitější připomínat ty historické události, v nichž nejsme za oběti, ale za pachatele. Je to pro společnost zdravější. Kdybych byl Čech, netočil bych filmy o nacistických zločinech, ale o tom, jak Češi vraždili německé civilisty po válce, třeba o brněnském pochodu smrti.“
    Radu Jude (Karlovy Vary, červenec 2018)

  • St 24/04

    Karel a jeho Vary

    / celkem 123 min. / 35mm

    Emanuel Kaněra / Momenty filmového festivalu / 1962 / 78 min.
    Emanuel Kaněra / Karel a jeho Vary / 1964 / 45 min.

    …aneb kterak se po vlasti mediálně šířila sláva lázeňského města a jistého festivalu v letech, kdy Marka Ebena ještě nebylo.


    Utrpení Panny orleánské

    / živý hudební doprovod: Karel Loula

    Carl Theodor Dreyer / President / Praesidenten
    Dánsko 1918 / hrají: Halvard Hoff, Elith Pio, Carl Meyer, Jacoba Jessenová / CZT / 53 min. / 35mm

    Carl Theodor Dreyer / Utrpení Panny orleánské / La Passion de Jeanne dʼArc
    Francie 1928 / hrají: Maria (Renée) Falconettiová, Maurice Schutz, Michel Simon, Antonin Artaud / CZT / 67 min. / 35mm

    Dva velmi rozdílné filmy Carla T. Dreyera, nejprve polozapomenuté dílo debutanta a po něm jedno z největších uměleckých děl dvacátého století.

    Už v prvním dlouhém hraném filmu, zobrazujícím dilema mezi otcovským citem zatíženým starým slibem a ctí soudce, se projevily pozdější typické znaky Dreyerovy tvorby, a to v nepravidelném tempu vyprávění, střihu davových scén a ve výběru herců, vycházejícím především z jejich fyziognomie. Otec zapřísahá svého syna, aby se nikdy neoženil s chudou dívkou, a zemře. O třicet let později je syn prezidentem soudu a má soudit mladou ženu, která zabila své dítě. Jaké je jeho zděšení, když zjistí, že vražedkyní je jeho nemanželská dcera! Kdysi před lety měl vztah se ženou, již si právě kvůli otcovu přání nemohl vzít.

    Jaromír Blažejovský o Utrpení Panny orleánské:
    „Přijmeme-li celkem samozřejmou tezi, sugerovanou ostatně i názvem filmu (passion – pašije), že obsahem filmu není nic než svatá agónie neboli analogie křížové cesty, nemůžeme ve způsobu, jak je snímána Johanka (prosvětlené podhledy s očima vzhůru) nevidět analogii s tradičními zobrazeními Ukřižovaného. To je i odpověď na otázku po čase: zatímco soudci patří času profánnímu a tomu odpovídá i rytmus jejich naléhání a hektický způsob jejich zachycování kamerou, trpící Johanka již v tu chvíli přebývá v čase sakrálním, což ilustruje jiný (rámováním, osvětlením, důslednou statičností) způsob jejího snímání. Tento způsob snímání přináší postavě Johanky i jistý atribut pasivity, jenž zde ukazuje na Johančino předurčení k mučednictví a ke svatosti. Podobně vidíme i závěrečné záběry věnované lidovému povstání před a po Johančině upálení: zatímco Paul Schrader pokládá tyto scény za režisérovu nedůslednost, která film odvádí od transcendence, považujeme toto finále, v němž je Johančino drama vyvedeno z vězení na velkou scénu světa, za kontrastní ontologický „rám“, v němž ještě lépe vynikne, co je na Johančině příběhu svaté, a tedy zcela jiné.“



  • Čt 25/04

    Barva granátového jablka

    Režie → Sergej Paradžanov
    Původní název → Sajat Nova
    SSSR – Arménie 1969 / CZT / 67 min. / 35mm
    Hrají → Sofiko Čiaureliová, Melkon Alekjan, Vilen Galstjan

    Jeden z malé hrstky snímků, jimž se v celých dějinách filmu nepodobá žádný druhý. Syntéza pohanského starověkého arménského divadla, transcendentální poetiky křesťanských ikon, perských miniatur a poezie Sajat Novy, básníka osmnáctého století, píšícího arménsky, gruzínsky, ázerbájdžánsky a persky.


    «Саят-Нова»
    Через синтез языческого древнеармянского театра, трансцендентальной поэзии христианских икон и персидских миниатюр, Сергей Параджанов создал одну из самых загадочных медитаций кинематографа об искусстве и красоте. Разрушая традиционный литературный нарратив, «Саят-Нова» изображает жизненный путь великого армянского поэта в ритме сменяющихся иконографических композиций, которые переполнены незабываемыми звуками и образами. Только кино на стыке фольклора и метафоры было способно уловить всю живость и красочность культуры, которую Параджанов обратил в серию незабываемых одновременно тактильных и абстрактных миниатюр.
    Снятый в 1968 году, фильм был сразу блокирован властями, а увидел свой свет только через несколько лет и уже в измененном, по требованию Госкино виде. Новая переделанная картина получила название «Цвет Граната». Следующий фильм Параджанов смог снять только через 16 лет, уже после гонений властей, и годами за колючей проволокой.
    "Нет сомнения, что власти примирились бы с экспериментами Параджанова, а со временем и поместили бы его в витрину «советского многонационального» — соблюдай он хоть чуточку «правила игры», сложившиеся у режима с творческой интеллигенцией. (...) В тоталитарном обществе, где все решают личные отношения, — разумно ли лишний раз злить чиновников, демонстративно не являясь «сдавать» фильм Цвет граната? Но Параджанову противно было подойти к Госкино, не то что заниматься «пробиванием» постановок. Как и из структуры своих лент, он последовательно удалял из своего образа жизни все, что не имело отношения к Искусству, словно стремясь к некоему идеальному воплощению мифа о забубенном и вольном гении. Кажется, что во имя этого своего «главного произведения» он задирался с властями, лез на рожон, перегорал в буффонных выходках и необязательных эскападах." - Олег Ковалов

  • Pá 26/04

    Zlomek sekundy

    Režie → Tony Maylam
    Původní název → Split Second
    Velká Británie 1992 / český dabing / 89 min. / 35mm
    Hrají → Rutger Hauer, Kim Cattrall, Alastair Duncan
    Cyklus → Midnight Movies

    Ojedinělý eko-akční thriller a zároveň labutí píseň Rutgera Hauera, která jeho hereckou kariéru na dlouhou dobu navedla do vod nízkorozpočtových (video)filmů. Nutno říct, že ne zcela oprávněně, protože dějiny kinematografie pamatují jen málo drsně hláškujících blonďatých britských policistů s lehce německým přízvukem zahraných s takovou finesou. Hauerovo bonvivánské gestapáctví si ale tentokrát užijeme tak trochu jiným způsobem. Film totiž promítneme z 35mm kopie s českým dabingem.

  • So 27/04

    Divotvorný hrnec

    Režie → Francis Ford Coppola
    Původní název → Finian’s Rainbow
    USA 1968 / české podtitulky / English friendly / 136 min. / 35mm
    Hrají → Fred Astaire, Petula Clarková, Tommy Steele, Barbara Hancocková

    „Coppola dovoluje, aby se divák na dvě a půl hodiny ponořil do pohádkového snění, v němž se stane svědkem urputného boje dobra a zla a kde nadpřirozená bytost (skřítek Og) pomůže lidem smyšleného Duhového údolí zvítězit nad nespravedlností a násilím. Divotvorný hrnec je nejen roztomilou báchorkou, má také jistý nádech nostalgie. Jako kdyby Coppola vzdal hold staré muzikálové gardě. V titulcích filmu čteme jména choreografa Hermese Pana, hudebního skladatele Burtona Lana a herce Freda Astaira v roli podivínského Ira. Všichni tři se sešli, aby své mistrovství propůjčili mladému režisérovi, který transponoval původní broadwayskou hru do moderní filmové řeči.“
    Miloš Fikejz

    "Coppola allows the viewers to immerse themselves in a fabulous dreaming for two and a half hours witnessing a fierce struggle of good and evil and where the supernatural being (Goblin Og) helps the fictional Rainbow Valley people overcome injustice and violence. Not only is it a sweet tale but it also has a certain nostalgia to it. As if Coppola paid tribute to the old musical guard. In the headlines of the film we read the names of the choreographer Hermes Pan, composer Burton Lana and actor Fred Astaire in the role of an eccentric Irishman. The three gathered to lend their mastery to a young director who transposed the original Broadway show into modern film language.”
    Miloš Fikejz


    When finally graduating from UCLA with the Master degree in 1967, Finian’s Rainbow became Francis Ford Coppola’s first fully-fledged studio project based on a 1947 stage musical of the same name. The film ended up being a spectacle that mastered all the canons of the genre and proved to be Fred Astaire’s last major film musical in his career. One of Coppola’s paid assistants during the shooting was no one other than George Lucas, the future author of Star Wars saga. It is also one of the very first films of Coppola in which he clearly seeks to stylistically break out of the circle of second-rate directors that were at that time associated with the name of Roger Corman under the direct influence of whom Coppola initially began his career.


    Gott mit uns

    Režie → Giuliano Montaldo
    Původní název → Gott mit uns
    Itálie – Jugoslávie 1969 / CZT / 103 min. / 35mm
    Hrají → Franco Nero, Richard Johnson, Helmuth Schneider, Bud Spencer

    Ve filmu Gott mit uns vylíčil Giuliano Montaldo skutečnou událost z května 1945, kdy němečtí váleční zajatci odsoudili pár dnů před koncem války své dva druhy pro dezerci k smrti. Nelidskost válečné mašinérie režisér spatřoval i na druhé straně, v řadách vítězných západních spojenců. Vedlejší roli kanadského korporála Jelín(e)ka, který oba dezertéry zajme, si zahrál čerstvý čtyřicátník Carlo Pedersoli, který teprve dva roky předtím přijal pseudonym Bud Spencer. Hudba Ennio Morricone.

  • Ne 28/04

    Píseň moře

    Režie → Tomm Moore
    Původní název → Song of the Sea
    Irsko – Dánsko – Belgie – Lucembursko – Francie 2014 / český dabing / 94 min. / DCP / od 3 let
    Cyklus → Ponrepo dětem

    + krátký film
    Horst von Möllendorff / Svatba v korálovém moři / Protektorát Čechy a Morava 1944 / 10 min. / HD

    V bájném kraji starých Keltů žije na osamělém majáku otec s dcerou a synem. Život celé rodiny se obrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy se ukáže, že malá dcerka je poslední z tuleních víl. Dokáže malá dívka zachránit všechny pohádkové bytosti, které proměnila čarodějnice v kámen?


    Anděl na horách

    Režie → Bořivoj Zeman
    ČSR 1955 / 84 min. / 35mm
    Hrají → Jaroslav Marvan, Milada Želenská, Jaroslav Mareš, Josef Kemr

    Revizor pražských elektrických drah Gustav Anděl si už vyzkoušel, že na odborářské rekreaci se to dá celkem vydržet, a tak se ani příliš nebránil, když znovu dostal poukaz. Tentokrát se vypravil do zasněžených Vysokých Tater. Dovolená ale neprobíhá nijak idylicky. Setkal se tam totiž s Věrou, která je podle všeho snoubenkou jeho syna, a dívčino chování ho značně pohoršuje. Pan Anděl je zkrátka morous v letech, pro neformální zvyklosti nové doby nemá příliš mnoho pochopení. Mladá generace se však jen tak lehce nedá.
    úvodní slovo: historik Tomáš Kavka (Národní muzeum)

  • 18. týden
  • Po 29/04

    Biafra ducha / Československo očima jiných

    Cyklus → Paralelní kino

    Projekce filmů studentů FAMU z Asie, Afriky a Latinské Ameriky v období od padesátých let do roku 1989 navazuje na projekt Terezy Stejskalové nazvaný Biafra ducha. Historička umění a kurátorka se zaměřila na opominuté souvislosti mezi kulturní a politickou renesancí, jež probíhala v šedesátých letech v Československu, a projektem dekolonizace. Dočasná přítomnost studentů z takzvaného Třetího světa tu slouží jako rámec k přehodnocení událostí, jež jsou klíčové pro naši kulturní identitu.

    uvádí Tereza Stejskalová a Sylva Poláková

    Soud, 1971
    režie: César De Ferrari

    Plastic People of the Universe, 1970
    režie: César De Ferrari

    Můj čas je tvůj čas je náš čas není čas, 1966
    režie: Allan Elgart

    Přítel z diamantových hor, 1956
    režie: Ju Cho-son

    Astrid, 1989
    režie: Delgado Juan Carlos

    Noc s Krausem a Sýkorou, 1966
    režie: Allan Elgart

    Odjinud, 1986
    režie: Delgado Juan Carlos

    webové stránky o projektu: https://node9.org/channel/cssr-international


    Vozka smrti + Země věčného cyklónu

    / živý hudební doprovod: Michal Worek

    Victor Sjöström / Vozka smrti / Körkarlen
    Švédsko 1920 / hrají: Victor Sjöström, Hilda Borgströmová, Tore Svennberg, Astrid Holmová / CZT / 56 min. / 35mm
    Vozka smrti, základní dílo švédské školy, pro Ingmara Bergmana „film, který mne nejvíce poznamenal“, evokuje věčný sen o druhé šanci, která by nám dovolila prožít život podruhé, bez všech pochybení a křivd, jimiž jsme ublížili bližním. Jako u Danta, stojí i u Victora Sjöströma na počátku děje pád do spánku, který je už napůl smrtí. Antihrdina, který má na svědomí neštěstí dvou žen, se musí stát vozkou Smrti, aby z této mezní perspektivy konečně nahlédl smysl života, na nějž mu v běhu žití nezbyl čas ani myšlenky. Jaký lepší námět si může přát kinematografie – nový umělecký druh, který po uplynutí prvního čtvrtstoletí své existence musí složit zkoušku dospělosti? Protože je evidentní, že v této zkoušce se skrývala výzva, která Sjöströma lákala, a na niž odpověděl na svou dobu nezvyklou strukturou retrospektiv či průkopnickým užitím víceexpozicí.

    Victor Sjöström / Země věčného cyklónu / The Wind
    USA 1928 / hrají: Lillian Gishová, Lars Hanson, Montagu Love, Dorothy Cummingová / CZT / 68 min. / 35mm
    Roku 1923 odjel Viktor Sjöström do Hollywoodu a během sedmi let tady natočil řadu filmů, z nichž dva se staly klasickými díly americké němé kinematografie: Rudé písmeno (1926) a Země věčného cyklónu. Shodou okolností se v obou snímcích setkal s týmiž hereckými představiteli, Lillian Gishovou a Larsem Hansonem. Předloha druhého společného filmu, román Vítr americké autorky Dorothy Scarboroughové, zaujala zejména Gishovou, protože jí nabízela možnost hrát současnou hrdinku a zároveň téma a prostředí děje splňovalo podmínku dramatické studie, v níž mají důležitou roli přírodní živly. Její postava, pocházející z kulturnější východní části země, je okolnostmi donucena přijmout útočiště na farmě svého příbuzného, v drsném kraji západních prérií. Není schopna přizpůsobit se novému prostředí a posléze, zděšena nehostinným klimatem a přívaly všudypřítomného písku, propadá šílenství. Gishová zde záměrně nezakládá pojetí své role na odhalování emocionálních hloubek, nýbrž v souladu s režisérovým stroze sevřeným, vytříbeným stylem vyprávění na vnějším znázornění postupného rozkladu mysli své postavy.


  • Út 30/04

    Inspektor a noc

    Režie → Rangel Vălčanov
    Původní název → Inspektorăt i noštta
    Bulharsko 1963 / český dabing / 85 min. / 35mm
    Hrají → Georgi Kalojančev, Nevena Kokanova, Iskra Chadžieva, Ivan Andonov

    Jedné deštivé noci je povolán k případu mrtvého muže s nekalou minulostí inspektor sofijské policie. Osamělý strážce zákona, zvykající si na život starého mládence, se setkává s několika nájemníky jednoho omšelého domu, jehož stěny jsou příliš tenké na to, aby si vzájemně neviděli do talíře. Inspektor odhaluje tento mikrosvět s jistým nadhledem. V jeho komentářích k probíhajícím událostem je zřejmý zdravý skepticismus a smysl pro humor, tedy vlastnosti poněkud vzdálené ostatním socialistických ochráncům pořádku, vystupujícím na filmovém plátně.
    úvodní slovo: Tomáš Hála


    High Life

    Režie → Claire Denisová
    Původní název → High Life
    Německo – Francie – Velká Británie – Polsko – USA 2018 / CZT / ENG / 110 min. / HD
    Hrají → Robert Pattinson, Juliette Binoche, André Benjamin

    Skupina zločinců odsouzených k smrti dostane nabídku milosti, pokud se zúčastní vesmírné mise. Nový film Claire Denisové, jak v obsahovém, tak uměleckém smyslu nejodvážnější ženy-režisérky naší doby.

    A group of criminals sentenced to death are offered amnesty if they participate in a space mission. The aim is to get alternative energy from black holes. What initially seems like hope of salvation and heroism soon turns into a horrifying nightmare. Directed by the radical French filmmaker Claire Denis, so do not expect any classic sci-fi, but a visually breathtaking wild ride uncovering the roots of human sexuality and animality.