Program

03/2023 (Změnit)
  • 9. týden
  • St 01/03

    Krásná hašteřilka / Cahiers du cinéma a Ponrepo k 95. výročí narození Jacquesa Rivetta

    Režie → Jacques Rivette
    Původní název → La Belle noiseuse
    Francie 1991 / ORIG. / CZT / 240 min. / 35 mm
    Hrají → Michel Piccoli, Emmanuelle Béartová, Jane Birkinová, Marianne Denicourtová

    Cahiers du cinéma a Ponrepo k 95. výročí narození Jacquesa Rivetta


    Pět dní malování jednoho obrazu ve čtyřhodinovém filmu. Velká cena poroty na MFF v Cannes 1991.

    Jedna z definicí označení „geniální filmař“ by mohla znít, že je to někdo, kdo budoucím pokolením zanechá minimálně jeden film nesrovnatelný s ničím, co vytvořili jiní filmaři před ním nebo po něm. Jacques Rivette narozený 1. března roku 1928 natočil takových filmů hned několik, ale právě s českou premiérou Krásné hašteřilky začala na prahu našeho století historie zpřístupňování díla tohoto autora českému divákovi, která neoddělitelně patří k dějinám Ponrepa – tento i všechny další režisérovy snímky zakoupil a distribuoval Národní filmový archiv.

    Březnová projekce Krásné hašteřilky je výjimečná nejen proto, že promítnutí 35mm kopie se v dohledné době nebude moci opakovat, ale také jako vůbec první přímá spolupráce Ponrepa s legendárním časopisem Cahiers du cinéma. Jeho současný šéfredaktor Marco Uzal při své listopadové návštěvě Prahy podpořil náš návrh připomenout právě Jacquesa Rivetta – v den jeho nedožitých narozenin –, neboť právě Rivette patřil k nejvýraznějším kmenovým autorům časopisu v padesátých letech a později, v letech 1963 až 1965, byl i jeho třetím šéfredaktorem (po André Bazinovi a Eriku Rohmerovi).

    „1990: Producentka Martine Marignacová mi volá: Chcete točit s Rivettem? Posílá mi scénář. Je to variace Neznámého arcidíla od Balzaka. Malíř Frenhofer portrétuje vyjma sebe jen nahé ženy, totiž svoji ženu, Krásnou hašteřilku. Já, Bernard Dufour, mám být tím malířem, jehož příběh se podobá mému. Souhlasím. Setkám se s Rivettem. Přichází do Pradié (mého aveyronského ateliéru) s Michelem Piccolim, který bude Frenhofera hrát. Jako Krásnou hašteřilku kreslím nahou Jane Birkinovou a jako Frenhoferovy autoportréty Piccoliho. Můj ateliér v Pradié bude celý vyprázdněn a vše se převeze do zámku v Assasu, uprostřed věčně zeleného Montpellieru. Když tam dorazím, jsem u sebe – a přece nejsem. Jsem Frenhofer, Piccoli taky; jsme stejně oblečení. Frenhofer je Rivette. Emmanuelle Béartová pózuje pro mne, pózuje pro Piccoliho, pózuje pro Rivetta. Rozjíždí se úžasný work in progress. Každý den postupně všechno vynacházíme. Já: spoustu kreseb s Béartovou. Ateliér se plní. Jednoho dne dokončím Krásnou hašteřilku – a Piccoli taky. Tříměsíční práce v mém ateliéru v Assasu skončila. Co následně vytvářejí, to už nevím. Vracím se do prázdného Pradié. Můj ateliér zůstal u Frenhofera. Posléze se s ateliérem navrací velké kresby, všechny obrazy, které jsem udělal pro Piccoliho, pro Rivetta, pro tenhle přízrak jménem Frenhofer.“
    Bernard Dufour

    Projekce ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze.

  • Čt 02/03

    Pragueshorts Film Festival: Labo

    pásmo krátkých filmů / celkem 84 min. / DCP / CZT

    Asterión
    režie: Francesco Montagner
    ČR – Slovensko 2022 / 15 min.

    Salto vzad / Backflip
    režie: Nikita Diakur
    Německo – Francie 2022 / 12 min.

    Venku prší žáby / Itʼs Raining Frogs Outside
    režie: Maria Estela Paiso
    Filipíny 2021 / 14 min.

    Lycaeon
    režie: Marina Hendrychová
    ČR 2022 / 9 min.

    Mír / Mir
    režie: Gorana Jovanović
    Srbsko 2021 / 11 min.

    Hnízdečko / Nest
    režie: Hlynur Pálmason
    Island – Dánsko 2022 / 23 min.

    Svět se blíží ke svému zániku a z nebe prší žáby. Osmnáct měsíců na zahradě vlastního domu na Islandu. Avatar dokáže i s pomalým procesorem to, co jeho hráč ne, 360 salt nazad za hodinu. Býk neúnavně čekající pod žhnoucím sluncem. Hledání vnitřního monstra, které je třeba neprodleně zničit. Příběh osamocené busty, za trest vyloučené z Nejvyššího sboru Leninových soch.
    Sekce, jež pravidelně představuje neotřelé a inovativní přístupy k formě i vyprávění, se letos představí jako soutěžní program teprve podruhé. Porota složená z domácích osobností umělecké scény udělí jednomu ze šesti snímků cenu pro nejlepší experimentální film festivalu.

  • Pá 03/03

    Káťa a krokodýl

    Režie → Věra Plívová-Šimková
    ČSR 1965 / 66 min. / 35 mm
    Hrají → Yvetta Hollauerová, Vladimír Menšík, Oldřich Nový

    Projekce je poctou Marcele Pittermannové. Naše nejvýznamnější dramaturgyně filmů pro děti (mj. Pan Tau, Tři oříšky pro Popelku) oslaví v den projekce 90. narozeniny.

    Prázdninový příběh odehrávající se jednoho letního dne v Praze. Vyprávění začíná tím, že si malý Míša Horák vezme o prázdninách na starost zvířata ze školního koutku živé přírody. Nepřejícní rodiče však synovu iniciativu překazí a zvířat se narychlo ujme podnikavá Káťa.

    Projekci uvedou Tereza Czesany Dvořáková a Pavel Bednařík.


    Nenápadný půvab buržoazie

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Le Charme discret de la bourgeoisie
    Francie 1972 / ORIG. / CZT / 95 min. / 35 mm
    Hrají → Fernando Rey, Delphine Seyrigová, Paul Frankeur, Stéphane Audranová, Jean-Pierre Cassel, Michel Piccoli, Bulle Ogierová

    „...zdálo se mi, že Sénéchalovi se zdálo, že jsme byli v divadle...“

    Opakované pokusy několika přátel společně se navečeřet, kvitované neúspěchem – a Oscarem za nejlepší neanglicky mluvený film.

    „Přes nedozírnost horizontu, před nímž se poutníci pohybují, se jejich „cesta“ podstatně neliší od očarovaného uzavřeného prostoru, z něhož se marně snažili vykročit protagonisté Anděla zkázy. Chůze po ní je pak jen zdánlivým pohybem, ve skutečnosti je pouhým hybným strnutím. Metaforicky znázorňuje jedno z mnoha zdání, jimiž se zahltilo klamně dynamické bytí novodobých pseudocestovatelů, těkajících od jednoho „setkání“ k druhému, aniž by k opravdovému potkání v silném smyslu slova mohlo dojít. Mánie vytrvale se scházet, přemísťovat se a putovat je tedy pouze povrchní nervozitou, zakrývající v elegantních poutnících úzkostnou vnitřní nejistotu. Jejich nezávazná konverzace, nemizející úsměvy, ustavičná dbalost o upravený zevnějšek a péče o zdání „normálního“ chodu událostí tvoří jakousi sebeklamnou diskrétní kontinuitu, pod níž se rozevírá hlubší a pravá diskontinuita jejich „přerušovaných“ životů, totálně oddělených od podstatných otázek po smysluplném bytí. „Přerušení“ jako povrchní projev této osudové přetržitosti moderní existence se jeví jako poslední a nicotná existenciální překážka, zatímco ve skutečnosti je varovným svědectvím hlubšího zmatení a věští katastrofy, jež mohou kdykoli ohrozit zdánlivě bezpečný život. Filozofické „úsměvně zkázonosné“ capriccio o nezdařených večírcích je tudíž pronikavou studií pospolité lidské povrchnosti a úplného „rozmarného“ zapomenutí hlubších životních orientací.“
    Jiří Cieslar

  • So 04/03

    Chceme umírat + Paterny

    Chceme umírat
    režie: Jaroslav Tarnovski – Martin Ježek
    ČR 2022 / 35 min. / různé formáty
    Poetický příběh vztahu proletářské dvojice v letech hospodářské krize a nezaměstnanosti – ze všech filmových režií E. F. Buriana je jeho poslední film Chceme žít (1949) pravděpodobně nejhorší. Záměr vytvořit silné filmové dílo, které by spojovalo moderní výrazové prostředky s ideologickými kánony socialistického realismu, zcela ztroskotal. Ježek s Tarnovskim tyto „trosky“ objevili a pokusili se na nich znovu vystavět stavbu z beznaděje a marnosti života. Ježek fotochemickou cestou přepsal vybrané pasáže s co největší mírou pokory k dílu velkého avantgardisty, Tarnovski podobným způsobem zviditelňuje zvukovou stopu. Improvizované setkání zvuku a obrazu v dialogickém módu může přinést různá nedorozumění ústící v nejednoznačný kompromis.

    Paterny
    režie: Jan Kulka
    ČR 2022 / 28 min. / 60 mm film
    Paterny jsou rukodělným výtvarným filmem vytvořeným převážně metodou tisku na filmovou podložku šíře 60mm pomocí speciálně vyvinutého tiskového stroje. Hlavním cílem filmu je zjevovat vlastnosti a kinematografický potenciál pravidelných obrazců a geometrických struktur za nejrůznějších projekčních podmínek. Zrod a rozpad iluze pohybu, hloubky prostoru a dalších percepčních fenoménů. Nahlédnout chaos a řád prostřednictvím přímého intenzivního živého smyslového zážitku s důrazem na jedinečnost sdíleného okamžiku živého promítání. Probudit tyto fundamentální principy v podobě světelných obrazů na plátně a dát zažít, jak z chaotického třepotání povstávají ustálené formy, které interferují, modulují, prolínají se a proměňují do nejrůznějších podob, než opět mizí. Dát přímý zážitek chaosení, řádění, vznikání, uspořádávání a rozpadu. Hudba: Ian Mikyska.

  • Ne 05/03

    Pragueshorts dětem

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / celkem 65 min. / DCP / 6+ / simultánní dabing

    Vši / r. Maʼayan Rypp
    Izrael / 2021 / 8 min.

    Dobrá rada / r. Andreas Tibblin
    Švédsko 2009 / 15 min.

    Uvnitř / r. Yann Chapotel
    Francie 2020 / 6 min.

    Máma má vždycky pravdu / r. Marie Urbánková
    ČR 2022 / 7 min.

    Skladba pro jeden byt a šest bubeníků / r. Ola Simonsson – Johannes Stjärne Nilsson
    Švédsko 2001 / 10 min.

    Salvador Dalí / r. Eldiar Madakim
    Kyrgyzstán 2021 / 19 min.

    Jakou radu byste dali sourozenci, který se ještě nenarodil? Opravdu se v břiše objeví žáby, když vypijete hodně vody? A jaké výhody může mít chytit vši? Na tyto a další otázky odpovídá blok krátkých filmů, který přináší Pragueshorts Film Festival pro děti, které navštěvují první stupeň základních škol. Pestrý výběr animovaných i hraných filmů se hravě i vážně dotýká témat rodinných vztahů, kamarádství a dalších, se kterými se děti setkávají.


    Na cestě

    Režie → Panah Panahi
    Původní název → Jadde Khaki
    Írán 2022 / ORIG. / CZT / 93 min. / DCP
    Hrají → Hassan Madjooni, Pantea Panahiha

    Na první pohled se to zdá jako obyčejný rodinný výlet. Mrzutý otec má nohu v sádře, starší syn neobratně řídí, mladší dělá neúnavně rozruch a matka se snaží rozdílné energie vybalancovat. Jenže zdání klame. Cesta plná rozmíšek, vtípků a úsměvů má zneklidňující směr, o kterém se dozvídáme jen z drobných náznaků. Panah Panahí, nejvýznamnější íránský tvůrce své generace, syn proslulého a teprve před několika týdny z vězení propuštěného Džafara Panahího, ve svém debutu mistrovsky kombinuje klasickou roadmovie s tichým, ale naléhavým společenským poselstvím o zemi, kde svoboda často končí hned za okny auta. V intimním portrétu jedné rodiny se spojuje humor, naléhavost, nevtíravá tragika a neobyčejně silné i uvěřitelné charaktery.

  • 10. týden
  • Po 06/03

    Mezi Šrí Lankou a Československem

    Program nazvaný Mezi Šrí Lankou a Československem přináší tvorbu tří šrílanských filmových tvůrců, z nichž dva před rokem 1989 vystudovali pražskou FAMU. Jaké byly okolnosti jejich studia a jaký vliv posléze měli na filmovou a televizní kulturu v obou zemích?
    Hosty večera jsou kameraman se šrílanskými kořeny Vidu Gunaratna a honorární konzul Šrílanské demokratické socialistické republiky Marek Němec.


    Zima v Československu
    režie: Piyasiri Gunaratna
    ČSR 1964 / 22 min. / 35 mm
    sinhálsky / CZT / EF

    Dokumentární film Zima v Československu představuje šrílanským středoškolákům (dnes již díky postupující klimatické změně o něco méně tuhou) středoevropskou zimu a vše, co k ní patří. S tímto edukativním, ale o nic méně hravým, filmem absolvoval režisér Piyasiri Gunaratna v roce 1964 pražskou FAMU.

    Zahrady – druhá tvář Kolomba
    režie: Anil Barnes Ratwatte
    ČSR 1982 / 23 min. / 16 mm / EF

    Anil Barnes Ratwatte natočil během studií na FAMU dokumentární snímek o Kolombu osmdesátých let, do jehož městské paměti se postupně propsaly všechny tři evropské nadvlády: portugalská, nizozemská i ta britská. Majetnější obyvatelé se postupně vystěhovali z centra na periferii a v okolí bývalých koloniálních vil živelně vyrostly kolonie menších domků, kterým se říká „zahrady“.


    Poselství

    Režie → Lester James Peries
    Původní název → Sandesaja
    Šrí Lanka 1959 / sinhálsky / CZT / 120 min. / 35 mm
    Hrají → Kanthi Gunathunga, Ananda Jayaratne, Eddie Jayamanne, David Dharmakeerthi, Gamini Fonseka

    Mezi Šrí Lankou a Československem

    Nejvýznamnější šrílanský režisér Lester James Peries začínal svou tvorbu několika amatérskými filmy v Anglii, kde žil v letech 1946 až 1952. Po svém návratu spolupracoval s britským dokumentaristou Ralphem Keenem ve filmové vládní společnosti (Government Film Unit) na několika snímcích z cejlonského venkova. Tato zkušenost ovlivnila jeho další tvorbu, ve které usiloval o co největší autenticitu. Dva roky po uvedení úspěšného celovečerního debutu Linie osudu, zasazeného do současného Cejlonu, natočil Peries Poselství, historické drama o sinhálských povstalcích ze 17. století. Periesovy filmy se často dávají do souvislostí s tvorbou Jasudžira Ozua a Satjádžita Ráje. Sám režisér vidí spřízněnost s těmito tvůrci „ve stejné snaze o zachycení vnitřního světa lidí jejich země, o vytvoření zrcadla jejich citového života“.

  • Út 07/03

    Cecil B. DeMille / Anatolovy aféry

    Režie → Cecil B. DeMille
    Původní název → The Affairs of Anatol
    USA 1921 / CZT / 83 min. / 35 mm
    Hrají → Gloria Swansonová, Wallace Reid, Agnes Ayresová, Bebe Danielsová

    projekce s živým hudebním doprovodem Zdeňky Košnarové

    V Americe konvence obecné morálky, stále sevřené viktoriánským duchem puritánského pokrytectví, rozvířila již desátá léta minulého století. Následující desetiletí proslulé svou frivolní dychtivostí, ne nadarmo se pyšnící přezdívkou „jazzový věk“, pak uvedlo společnost do víru modernity již zcela – čím více na síle nabývá konzumerismus, tím překonanější se jeví tradiční kastovní uspořádání západní společnosti. V tomto demografickém procesu proměn vnějších projevů i hodnotových veličin nepřehlédnutelnou roli arbitra sehrálo nové demokratické umění – film. A ze všech tehdejších hollywoodských tvůrců nesrovnatelně nejautoritativnějším hlasem nositele nových trendů oplýval Cecil B. DeMille. Jeho mravoličné komedie jako např. Staré manželky za nové, Neměňte svého manžela, Samec – samička, Proč měnit manželku? (názvy jsou uvedeny v doslovném překladu, neboť oproti tehdejším českým distribučním titulům zřetelněji vyjadřují jejich záměr) skýtaly (nejen) americkému divákovi návod k novému způsobu života. Svou nepokrytou melodramatičností pak umocňovaly náboženské vytržení středních vrstev ze své vlastní, právě nabyté existenční vážnosti. Jedním z jejich bezprostředních důsledků byl zrod „nové ženy“, nacházející ideální představitelku ve hvězdě mnoha DeMilleových filmů Glorii Swansonové, jež si kromě jiného vydobývá podstatně rovnoprávnějším postavení vůči dosavadní svrchovanosti muže. Anatalovy aféry je možné chápat jako určité završení tohoto volného cyklu.
    Cecil B. DeMille v nich zvolil za námět divadelní hru, složenou ze sedmi jednoaktovek rakouského autora Arthura Schnitzlera, jež ještě dvacet let po svém premiérovém vídeňském uvedení z přelomu století platila v Americe za silně provokativní kus. Jeho tvorbě byla příznačná volba provokativních politických nebo erotických témat, příznačně tomu je jeho Anatol sebestředný sukničkář, jenž sobecky zneužívá ženy. DeMille tedy opět zvolil jako námět tabuizované téma, ovšem v duchu svého obvyklého stylu je přizpůsobil byť nepsaným, přesto přísným požadavkům dobové cenzury (platným pro film, nikoli divadlo). Než aby scénář Jeanie MacPhersonové „pouze“ převedl Schnitzlerovu látku do filmově svébytné podoby, využívá ji jako volnou inspiraci tak, aby film působil sice dráždivě, ale přesto zůstal nekonfliktně krotký. Ze Schnitzlera tedy ponechává mnoho nevysloveného, nebo přesně řečeno nezobrazeného, nicméně jako dobový dokument tehdejšího společenského vývoje je stále hoden našeho zájmu.


    Kráska dne

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Belle de jour
    Francie – Itálie 1967 / ORIG. / CZT / 101 min. / DCP
    Hrají → Catherine Deneuveová, Michel Piccoli, Pierre Clémenti, Francisco Rabal, Jean Sorel

    Benátky 1967 – Zlatý lev za nejlepší film

    Kráska dne, film-záhada, který iritoval diváky nejednoznačným oddělením snu a reality a vzrušoval ironickou dekadencí syžetu, je ve skutečnosti Buñuelovým nejsvětlejším filmem. Slunce zalévá podzimní park, kde se kráska na lavičce rozhoduje ke vstupu do druhého, tajného života. Světlá je horská chata, kde se poprvé ocitá uprostřed svého sympatického manžela-sourozence v bílém pulovru a elegantně-obskurního Hussona-Piccoliho v tmavošedém. Chladně jasná je mořská pláž, po níž se s manželem procházejí. Chladně útulný je jejich prostorný byt s přepychovou koupelnou. Luxusní nevěstinec je solidní, čisté, prosvětlené měšťanské zařízení s mateřsky-autoritativní šéfkou. Světlo však vyzařuje především Catherine Deneuveová; je v jejích vlasech, v těle a bělostné pokožce, ve tváři, v chůzi, v drobných pohybech a pousmáních, v tázavém, ale ne neurotickém, otevřeném pohledu... prázdném, protože do něj ještě nikdo nevepsal jednoznačné odpovědi. Jas osobnosti Belle de jour, který ještě vynikne v kontrastu s černí oděvu a brýlí a s temným pokušitelem Piccolim, je světlem, které vychází z celé buñuelovské kinematografie. Neúplatné, neiluzivní, nesimplifikující, přesné. Vidět v Catherine Deneuveové chladně atraktivní netečnou a „odosobněnou“ personu-fetiš v lechtivé a nepříliš závazné intelektuálské hře patří k nejsmutnějším omylům buñuelovské recepce. Kráska dne je vzácně šťastný film, protože dovolí své hrdince, aby se celá „našla“ – a je naprosto nepodstatné, která část tohoto procesu se odehraje v takzvané realitě, v představách nebo ve snu. Druhotná jsou i veškerá rizika, která na ni číhají (je manžel v závěru po atentátu paralyzován, nebo je zdravý?), o morálních výčitkách ani nemluvě. Podstatné je otevřít se všem možnostem a jejich jasu, žít nevysvětlitelné. Těžko bych si vybavil film, u nějž jsem měl stejně silný dojem „happy endu“. M. K.

  • St 08/03

    Blesky nad vodou

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Lightning over Water
    SRN – Švédsko 1980 / ORIG. ENG / CZT / 86 min. / DCP
    Hrají → / účinkují: Nicholas Ray, Wim Wenders
    Cyklus → hranice (…)

    úvodní slovo: David Havas

    Společný projekt Wima Wenderse a legendárního hollywoodského rebela Nicholase Raye, kterého Wenders o pár let dříve obsadil do role ve filmu Americký přítel (1977). Smutný (veledůležitý) cíl: zdokumentovat poslední dny Raye stiženého finální fází nevyléčitelné rakoviny mozku. Role režiséra a herce si oba tvůrci s chutí prohazují. Rozdíl mezi fikcí a realitou se stírá ve prospěch touhy po zcizujících až mystifikačních záběrech, které majestátně i s lehkostí reprezentují teoreticky obtížně postižitelnou emocionální sílu filmového média.

    Wim Wenders and the legendary Hollywood rebel Nicholas Ray, who was cast by Wenders in his film The American Friend (1977) came together a few years later to collaborate again on Lightning over Water. The aim of their project was immensely important yet sad - they set out to document Ray’s last days of life as he was in the terminal stage of cancer, with both creators enthusiastically switching the roles of actor and director regularly throughout the film. The line between fiction and reality is blurred for the sake of capturing the desired shot - both alienating and mystifying in quality. Such shots, as opposed to theory, manage to represent the emotional power of the film medium in a monumental yet subtle way.


    Arvéd

    Režie → Vojtěch Mašek
    ČR – Slovensko 2022 / 120 min. / DCP
    Hrají → Michal Kern, Saša Rašilov, Martin Pechlát, Jaroslav Plesl

    2023 – Ceny české filmové kritiky za nejlepší český film roku, za nejlepší scénář a za nejlepší mužský herecký výkon

    "Jiří Arvéd Smíchovský byl plný protikladů. Na jedné straně šlo o nekonformního hédonistu se zálibou v tabáku říznutém opiem a v sošných tělech mladíků, na straně druhé to byl člověk vždy ochotný přizpůsobit se okolnostem, ať už to znamenalo donášet nacistům nebo po válce spolupracovat s komunisty a účelově svědčit v politických procesech. Film Vojtěcha Maška Arvéd je vhledem do posledních let Smíchovského života, kdy se mu působení v systému služeb a protislužeb vymyká z rukou.
    Arvéd je do nejmenšího detailu dotažené dílo, z nějž vyzařuje mimořádná sevřenost a soustředěnost všech jeho složek. Smíchovský uvězněný ve své neutěšené karmické smyčce tu několikrát teatrálně zvolá: „To už tady ale přece bylo!“ Inu, zcela určitě bylo, nikoli však v současném českém filmu."
    Jarmila Křenková

  • Čt 09/03

    Kardiogram

    Režie → Roman Załuski
    Původní název → Kardiogram
    Polsko 1971 / ORIG. / CZT / 80 min. / 35 mm
    Hrají → Tadeusz Borowski, Anna Seniuková

    Pohled na život mladého provinčního lékaře s ostře vykresleným společenským zázemím. Celovečerní debut režiséra Romana Załuského poprvé v Ponrepu.


    Andaluský pes + Šimon na poušti

    Andaluský pes / Un chien andalou
    režie: Luis Buñuel
    hrají: Simone Mareuilová, Pierre Batcheff, Luis Buñuel, Salvador Dalí
    Francie 1928 / 17 min. / 35 mm

    O Buñuelovi by se vědělo, i kdyby nenatočil nic než prolog Andaluského psa a pak by, znuděn prvním natáčecím dnem, odešel vydělávat si na svou denní dávku dry martini jinam. Ani výbuch na konci jeho úplně posledního filmu nepřehluší chvění, které způsobil o půl století dříve začátek jeho prvního. Dodnes dona Luise vídáme nejčastěji – a nejraději – stojícího na terase osvětlené měsícem, jejž co nevidět rozřízne mrak; přihlížíme muži, jenž si připravuje svůj nástroj, odhodlaně a klidně, v plném vědomí, s rozmyslem. Duši opět ovládla známá diskrétní radost. Bez narkózy podstoupená operace hledá za našim vnějším, „dobytčím“ okem (víme, že krásné Simone nebude ublíženo) bránu do podvědomí. Do říše oné kinematografie, o níž Buñuelovi deklarovaně šlo. M. K.

    Šimon na poušti / Simon del desierto
    režie: Luis Buñuel
    hrají: Claudio Brook, Silvia Pinalová, Jesús Fernández
    Mexiko 1965 / 42 min. / 35 mm
    ORIG. / CZT

    Asketický mnich z první poloviny pátého století se pro své „vydělení“ ze světa, na nějž bude po celé roky doslova shlížet z výšky svého sloupu, rozhodne z vlastní vůle. Volí tedy opačnou cestu než Nazarin, který chtěl žít evangeliem uprostřed lidí. Oba muži víry prohrávají, ale kde má Nazarin nárok na tragickou velikost, zbývá pro Šimona poloha černé grotesky. Buñuel tentokrát popustil uzdu své filmařské zdrženlivosti snad nejvíce od dob Andaluského psa a Zlatého věku. Pověstný střih, který hrdinu bez varování přenese v dějinách o patnáct set let dopředu, nás o výsledku křesťanova boje se Satanem nenechá na pochybách. M. K.

  • Pá 10/03

    Sedmikrásky

    Režie → Věra Chytilová
    ČSR 1966 / English friendly / 75 min. / DCP
    Hrají → Jitka Cerhová, Ivana Karbanová

    Sedmikrásky se v novém žebříčku Sight & Soundu Největší filmy všech dob ocitly na 28. místě, tedy výše než jakýkoli jiný český film.


    Temnota

    Režie → Philippe Grandrieux
    Původní název → Sombre
    Francie 1997 / ORIG. / CZT / 112 min. / 35 mm
    Hrají → Marc Barbé, Elina Löwensohnová, Géraldine Voillatová
    Cyklus → lucidní kino

    úvodní slovo: David Havas

    Nenápadný šedý vůz vytrvale kopíruje etapy legendárního závodu Tour de France. Dětské publikum střídavě zděšeně i radostně výská při sledování loutkového představení. Loutkář se za oponou svíjí v křečích. Anonymní ženy, často prostitutky, tlumeně volají o pomoc a snaží se vyprostit z nemilosrdného sevření sériového vraha. Nepolapitelný netvor marně bojuje proti svému prokletí. Vyšetřování neprobíhá. Vše se děje v jakémsi zásvětí na pomezí snu a reality. O moc víc o tomto nočním dravci neví ani panenská dívka Claire v podání Eliny Löwensohnové. Přesto se pokusí vraha se špetkou svědomí zachránit. Představitel titulní role Marc Barbé hrál ve filmech Chantal Akermanové, Volkera Schlöndorffa, Jacquese Rivetta a dalších velkých jmen světové kinematografie, ale Temnota je pravděpodobně jeho (zatím) největší hereckou výzvou. Na Barbého nemluvnou tvář bloudící nikdy nekončící nocí v plném slunci je těžké zapomenout. Sensuální kvality vizuálně podmanivé Temnoty podporuje soundtrack Alana Vegy ze slavného postpunkového dua Suicide. Nicoló Vigna: „Nejvýznamnější studie věnované kinematografii Davida Lynche se zabývají pojmem figurálnosti ve filmech tohoto amerického režiséra. Italský filmový vědec Bertetto o figurálnosti v Lynchově tvorbě píše, že figurálnost ve filmu chápe jako zhmotnění síly, energie a fantasmatiky. Zhmotnění síly, která činí viditelným, vnímatelným to, co by jinak viditelné nebylo. Považujete své filmy za figurální? Zdá se mi, že v tomto sdílíte s Davidem Lynchem podobnou filozofii.“ Philippe Grandrieux: „Ano, určitě, to je správná definice. Existuje rozdíl mezi charakterem a fyzickou podstatou jeho postavy. Protože charakter je ve vleku významotvorného vývoje scény, ale tajemství scény se musí nacházet jinde, scéna musí uniknout z dějové linie, je to něco jiného. MUSÍ jít o něco jiného, jinak nejde o film.“

  • So 11/03

    Kdo tomu brání

    Režie → Jonás Trueba
    Původní název → Quién lo imide
    Španělsko 2021 / ORIG. / CZT / English friendly / 220 min. / DCP
    Hrají → Candela Recioová, Pablo Hoyos, Silvio Aguilar
    Cyklus → film-řeka

    úvodní slovo: Kateřina Chromková a Jakub Felcman

    Film Kdo tomu brání je výzvou ke změně našeho vnímání dospívajících a mladých lidí; naší představy o těch, kteří se narodili na počátku 21. století a nedávno dosáhli dospělosti; o těch, kteří se nyní zdají být vinni vším, protože sami vidí, jak jejich naděje ztroskotávají. Někde na pomezí dokumentu, fikce a upřímného svědectví se mladí dospívající lidé ukazují takoví, jací skutečně jsou, jak je vidíme jen zřídka, nebo jak nám to dovolují: využívají filmové kamery, aby ukázali to nejlepší ze sebe a obnovili naši důvěru v budoucnost; od křehkosti a emocí, přes humor, inteligenci, přesvědčení a myšlenky. Protože mladí lidé, kteří s námi mluví o lásce, přátelství, politice nebo vzdělání, nehovoří jen o své vlastní situaci, hovoří o věcech, na kterých záleží všem, v jakémkoli věku. Kdo tomu brání je film o nás samých: o tom, jací jsme byli, jací jsme a jací budeme.

    Projekce ve spolupráci s Ostrava Kamera Oko, Institutem Cervantes a časopisem Cinepur.

  • Ne 12/03

    Malá mořská víla

    Režie → Karel Kachyňa
    ČSR 1976 / 84 min. / 35 mm / 6+
    Hrají → Miroslava Šafránková, Radovan Lukavský, Petr Svojtka
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Film Malá mořská víla byl natočen podle oblíbené stejnojmenné pohádky dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Vypráví o tragické lásce mořské panny k pozemskému princi, pro nějž obětuje to nejcennější, co má – svůj hlas a život. Kromě fantastického podmořského světa a nádherných kostýmů snímek zaujme i dramatickými prvky. Proto je určen nejen dětem, ale i dospělým. V hlavních rolích uvidíte Miroslavu Šafránkovou, Radovana Lukavského a Petr Svojtku.


    Pacifiction

    Režie → Albert Serra
    Původní název → Tourment sur les îles
    Španělsko – Francie 2022 / ORIG. FR / CZT / 165 min. / DCP
    Hrají → Benoît Magimel, Sergi López, Montse Triolaová

    César 2022 – 10 nominací včetně kategorie „nejlepší film“ a „nejlepší režie“
    Cahiers du cinéma – nejlepší film roku 2022
    Cena Louise Delluca 2022

    Na ostrově ve Francouzské Polynésii žije Vysoký komisař. Objevují se zvěsti: byla spatřena ponorka, jejíž přítomnost by mohla znamenávat návrat francouzských jaderných testů.

    „Globalizovaný neokolonialismus, jaký všichni zakoušíme v realitě, ten lidskosti zbavený systém, který ve filmu popisuji, nepropadá zkáze tak, jak se zdá. Je to pád, ale pád bez konce. Jedna z mých postav řekne: kráčíme dál, ale jako ve smyčce. Je ale opraven: ne ve smyčce, ale ve spirále. Ten jemný rozdíl je důležitý, neboť je to tím horší. Svět se hroutí dál a dál, aniž by se přiblížil svému zastavení. Aniž by mohl dosáhnout dna.“
    Albert Serra (16. září 2022, přeložil M. K.onec světa není žádná katastrofa)

  • 11. týden
  • Po 13/03

    Krotká

    Režie → Serhij Loznica
    Původní název → Krotkaja
    Francie 2017 / rusky / CZT / 137 min. / DCP
    Hrají → Vasilina Makovcevová, Serhij Kolesov

    Nejslavnější ukrajinský filmař současnosti Serhij Loznica a jeho popis jednoho zápasu, inspirovaný jak dílem Dostojevského, tak i Kafky nebo Gogola. Neobvyklým způsobem mísí brutální realismus a expresionisticky pojatou satiru. Jednoho dne se ruské ženě, která žije v zapadlé vesničce, vrátí balíček, jejž poslala svému uvězněnému manželovi. Vystrašená a plná obav se vydává na pitoreskní cestu do odlehlé části země, kde stojí vězení, které je pro mnohé spíš nedobytnou pevností. Čeká jí byrokratická absurdita, věrolomné charaktery ze společenské spodiny, ústrky, násilí i poznání, že žalář nekončí zdmi a ostnatými dráty, ale pokračuje daleko za jejich hranice. Alegorie o stavu ruské duše i současné kultuře vězeňství jakožto dědictví Stalinova sociálního inženýrství, součásti státní mašinérie a nástroji moci. O zemi, kde úřady i lidé hrají roli fantomů – slouží jako prázdné schránky, které pouze imitují funkci, již by měly zastávat.


    Přízrak svobody

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Le Fantôme de la liberté
    Francie – Itálie 1974 / ORIG. FR / CZT / English friendly / 104 min. / DCP
    Hrají → Jean-Claude Brialy, Michel Lonsdale, Monica Vittiová, Michel Piccoli, Jean Rochefort, Marie-France Pisierová

    „Ze všech filmů, které jsem s Buñuelem dělal, byl tenhle nejsložitější a publikum nejvíce zmátl. Byl provokující a drzý, jelikož jsme „podváděli“. Předstírali jsme, že vyprávíme příběh, divák se o něj začal zajímat, a my jsme v tu chvíli příběh přerušili a přešli k něčemu jinému. Taková přerušení jsou velice frustrující, jestliže hru neakceptujete. Snažili jsme se uvést vyprávění do chodu v kaskádách, Buñuel měl vždycky náladu otvírat nové dveře. Nevím, zda se o to někdo pokusil stejně systematicky jako my, ale my jsme často zamýšleli tuto naši zkušenost obnovit. Filmaři jako Godard, Eustache či Ferreri jsou tomuto hledisku velmi blízko.“
    Jean-Claude Carriѐrre

  • Út 14/03

    Frank Lloyd / Bezejmenná + Oliver Twist

    projekce s živým hudebním doprovodem Andrea Rottina

    Bezejmenná / Madame X
    režie: Frank Lloyd
    hrají: Pauline Fredericková, Casson Ferguson, Cesare Gravina
    USA 1920 / 55 min. / 35 mm / CZT
    Francouzské drama Alexandra Bissona Madame X bylo v USA několikrát zfilmováno, barevně virážovaná němá adaptace režiséra Franka Lloyda (1889–1960) je považována za zvlášť zdařilou. Dámu z lepší společnosti, která přijde o svou pověst a nakonec je obžalovaná z vraždy, si zahrála věhlasná Pauline Fredericková (1883–1938). První uvedení v Ponrepu.

    Oliver Twist / Oliver Twist
    režie: Frank Lloyd
    hrají: Jackie Coogan, Lon Chaney, George Siegmann
    USA 1922 / 69 min. / 35 mm / CZT
    Aniž by to mohli předvídat nebo tomu zabránit, posloužili Honoré de Balzac, Victor Hugo nebo François Villon Hollywoodu zdarma coby autoři poutavých námětů ke zfilmování. Nemuselo to nutně dopadnout špatně, pokud se jich ujal – jako v případě všech tří jmenovaných – Frank Lloyd, specialista na historické látky. Charlese Dickense adaptoval poprvé v roce 1917 (Příběh dvou měst – u nás jako Rudé noci), v roce 1922 přišel na řadu Oliver Twist. Koho jiného obsadit do titulní role než čerstvě zrozenou dětskou superhvězdu Jackieho Coogana – Kida ze stejnojmenného Chaplinova filmu? A komu jinému svěřit v roce 1922 roli děsivého Fagina… než Lonu Chaneymu?




    Těžký život

    Režie → Dino Risi
    Původní název → Una vita difficile
    Itálie 1961 / ORIG. / CZT / 110 min. / 35 mm
    Hrají → Alberto Sordi, Lea Massariová, Franco Fabrizi / hrají sami sebe: Alessandro Blasetti, Silvana Manganoová, Vittorio Gassman

    Dnes už klasický film, který ale se svým dramatickým rázem vymykal z – do té doby – čistě komediálně laděné tvorby jak Dina Risiho, tak Alberta Sordiho. Sordi zde hraje novináře Silvia Magnozziho, jehož vysoké morální ideály narážejí na realitu jeho vlastního života i poválečné italské společnosti jako celku. Děj začíná v roce 1943, kdy se musí Silvio skrývat před německou armádou a v klíčových okamžicích nedokáže zaujmout pevný postoj ani vůči odboji, ani vůči své dívce. Později se jeho představy o profesionální cti dostávají do konfliktu s politickou praxí a sociální situací v zemi. Silvio musí volit mezi ohebným kariérismem zaručujícím vysoký životní standard a osobní etikou, přinášející ovšem společensky neatraktivní postavení.

  • St 15/03

    Karanténa

    Režie → Roman Załuski
    Původní název → Zaraza
    Polsko 1971 / ORIG. / CZT / 88 min. / 35 mm
    Hrají → Tadeusz Borowski, Janusz Bukowski

    Film Karanténa odhaluje charaktery a postoje lidí v mimořádné situaci při epidemii cholery, k níž skutečně došlo v roce 1963 ve Vratislavi. První uvedení v Ponrepu.


    Viridiana

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Viridiana
    Španělsko – Mexiko / ORIG. / CZT / 85 min. / 35 mm
    Hrají → Silvia Pinalová, Fernando Rey, Francisco Rabal / hudba: Georg Friedrich Händel, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Gustavo Pittaluga

    Cannes 1961 – Zlatá palma za nejlepší film

    Příběh o cestě nevinné klášterní novicky ke světskému životu v nejslavnějším španělském filmu dvacátého století.

    „Viridiana je výrazově Buñuelovo nejdekorativnější dílo, myšlenkově setrvává v mezích mistrovsky sdílené osobní zkušenosti a sugestivního průniku do hlubších vrstev skutečnosti.“
    Jiří Cieslar

  • Čt 16/03

    Tabu

    Režie → Friedrich Wilhelm Murnau
    Původní název → Tabu
    USA 1930 / CZT / 73 min. / 35 mm
    Hrají → Reri, Matahi, Hitu, Jean, Jules

    projekce s živým hudebním doprovodem Michala Worka

    Albert Serra v Pacifikci vzývá duše předků jiné zmírající moci z dějin filmu: Murnauův film Tabu, ocejchovaný smrtí hned trojnásobně. Je to poslední Murnauův film. Je to poslední velký němý film před příchodem zvuku. A samozřejmě, co se týče Polynésie, je to Murnauova osobní píseň o ztraceném ráji. Intoxikovaná exotika: dobří divoši jsou už tady nakažení západní komercí. Tabu – překrásná pohlednice, čím dál temnější, zoufalejší. Od filmu k filmu se Polynésie stále víc noří do noci, od Tabu až k Pacifikci. Murnau, jehož o čtyři roky starší přepychový Východ slunce neměl úspěch, kraluje coby režisérská star své vlastní říši, již krajně ohrožené. S příchodem zvuku stane kinematografie tváří v tvář své první malé smrti.
    Hervé Aubron (listopad 2022)


    Ostrava Kamera Oko

    Ostrava Kamera Oko
    pásmo krátkých filmů / celkem 43 min. / DCP

    Tři pro dívku, čtyři pro chlapce
    režie: Jordan Chandler
    kamera: Lukáš Bistřický
    2021 / 22 min.

    Under Ground
    režie, kamera: Kryštof Čížek
    2021 / 3 min.

    42,5 metrů
    režie: Kristina Kůlová – Tomáš Jiřička
    kamera: Kristina Kůlová
    2021 / 4 min.

    Schránky
    režie: Marie-Magdalena Kochová
    kamera: Ludvík Otevřel
    2022 / 9 min.

    Jan
    režie: Tomáš Uhlík – Tomáš Bláha
    kamera: Tomáš Uhlík
    2022 / 5 min.

    Soutěž krátkometrážních filmů festivalu Ostrava Kamera Oko představuje každoročně mladé talenty kameramanského umění z České republiky a Slovenska. Předvýběr pásma probíhá prostřednictvím nominací od předchozích laureátů a nechává tak mladé tvůrce upozorňovat na sebe navzájem. Soutěžící si pak sami volí dílo, kterým se chtějí aktuálně prezentovat. Selekce tak vždy zastupuje různorodá témata, žánry i přístupy k práci s kamerou.
    Blok, jenž se poprvé promítal v září loňského roku v Ostravě, rekapituluje poslední ročník soutěže a nabídne filmy Lukáše Bistřického, absolventa National Film and Television School v Londýně, a studentů pražské FAMU, Kryštofa Čížka, Kristiny Kůlové, Ludvíka Otevřela a Tomáše Uhlíka. Součástí projekce bude vyhlášení vítězů, které tentokrát vybírali kameramani Jakob Ihre (Oslo, 31. srpna, Černobyl), Paul Guilhaume (Paříž, 13. obvod) a Federico Cesca (Světlonoc).

  • Pá 17/03

    Vůně ženy

    Režie → Dino Risi
    Původní název → Profumo di donna
    Itálie 1974 / český dabing / 99 min. / 35 mm
    Hrají → Vittorio Gassman, Alessandro Momo, Agostina Belliová / v českém znění: Jan Schánilec, Pavel Trávníček

    Film, jeden z Risiho nejvíce ceněných, je volnou adaptací románu Il buio e il miele Giovanniho Arpina. Příběh slepého kapitána, jenž se osobitým způsobem brání poddat se bezmocnosti, je v jádru tragický. Ale Dino Risi, satirik a bystrý pozorovatel lidských a společenských slabostí, zůstal věrný linii své dosavadní tvorby. Pod jeho vedením se stává příběh černou komedií, v níž se i nejtragičtější chvíle lámou do grotesknosti. Zásluhu na úspěchu má bezesporu i Vittorio Gassman, který za své ztvárnění postavy slepého kapitána Fausta získal cenu na festivalu v Cannes. V roce 1992 natočil hollywoodský remake tohoto snímku Martin Brest s Alem Pacinem v hlavní roli.


    Je nalezena tím, koho hledá

    Režie → Petr Michal
    ČR 2022 / 41 min. / DCP

    Meditativní dokument sleduje současný život uznávané překladatelky Anny Kareninové. Skrze osobní deníky z cest do Francie a Itálie se společně vydáváme vstříc rytmu jazyka Louise-Ferdinanda Célina a Ezry Pounda. Péče, s jakou přistupuje k překladům jejich děl, se promítá i do zájmu o své blízké. Film se tak do velké míry zabývá jejím vztahem s již zesnulým manželem a básníkem Petrem Kabešem a samotou, s níž se překladatelka musela vyrovnat. V jemných dotecích Célina, Pounda a Kabeše se zrcadlí křehký svět ženy, která je nalezena tím, koho hledá.

  • So 18/03

    Transport z ráje

    Režie → Zbyněk Brynych
    ČSR 1963 / 89 min. / 35 mm
    Hrají → Zdeněk Štěpánek, Ilja Prachař, Ladislav Pešek, Vlastimil Brodský

    Filmová adaptace povídkové knihy Arnošta Lustiga Noc a naděje. V mozaice lidských osudů autoři zachycují atmosféru terezínského ghetta a ukazují, že ani v nesmírném ponížení neztrácejí lidé svou důstojnost a dovedou se i vzepřít.
    Projekce k šedesátému výročí premiéry filmu.


    Anděl zkázy

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → El Ángel exterminador
    Mexiko 1962 / ORIG. / CZT / 87 min. / 35 mm
    Hrají → Silvia Pinalová, José Baviera, Augusto Benedico

    Minulý týden jsem viděl Buñuelova Anděla zhoubce (snad tak je to třeba překládat) Aspoň několik myšlenek. – Filmově naprosto dokonalé. Přirozené, samozřejmé. (…)
    Interpretace? Přes Buñuelovy výstrahy a s tou výhradou, že v tomto filmu – myslím – na rozdíl od Viridiany – jsou také jen žerty („černé žerty“), vidím toto: navázání děje na začátek „zakletí“ má zvlášť názorně ukázat možnost pokračování konvenčního povrchu života v jeho dějové linii – to, co bylo mezí, bylo ve skutečnosti pod, a bylo tam a je tam i tehdy, když se explicitně neprojeví. Tento film stojí na tajemství (i to v „předmluvě“), jež surrealisticky pochopena jako konkrétní iracionalita především podvědomá (oblast instinktů – voda, jídlo, sexus, archetypů – invokace, modlitby, věštění, „oběť“ hostitele, ovce atd.), která provází v hloubce stále konvenční povrchovou dějovou rovinu skutečnosti a někdy, za zvláštních okolností, prorazí svou skořápku, zjeví se nad hladinou, dostává se do konvenčního života, který obrací naruby. Dle Buñuela je vše lidské (v rámci povrchového života) ilusí, kterou demaskuje a nechává rušit např. náhodami (muž, nemožný bez léku, který ztratil, jiný lék najde a zahodí – snad neví, o co jde). Nihilismus – ale v tom smyslu, že vládne právě ta podvědomá konkrétní iracionalita. Aby pak nebylo možno interpretovat to vše jen jako pouhou anomálii – překoná konkrétní iracionalita nejen konvenci všedního dne (společnost po představení), ale i křesťanský, náboženský obřad. Ani ten není dost silný, aby zlomil kouzlo, ono vládne i nad ním. Přirozenost všedního dne i nadpřirozenost svátku jsou překonány surrealitou, která je mocnější než ony. Chce tím Buñuel říci, že je mocnější proto, poněvadž konvence společenské i obřad církevní jsou jejími deriváty, nebo to má být zápas ducha s podvědomím, v němž duch (ego a superego) podléhají? Na každý pád „kouzlo“ vládne.
    Jiří Němec (záznam z 24. července 1963)

    Je tam i pokus zrušit čas – a ovšem – v souhlase s B. nihilismem – nenechat čas znovu regenerovat (jako je tomu v archaických mýtech), nýbrž nechat jej pouze upadat, rozpadat se v chaos. Přes ucelenost Viridiany je Anděl mnohoznačnější – symbolicky plnější.
    Jiří Němec (záznam z 21. srpna 1963)

  • Ne 19/03

    Z pohádky do pohádky

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / celkem 58 min. / HD, 35 mm / animační dílna / 3+

    O zlaté rybce / r. Jiří Trnka
    ČSR 1951 / 16 min.

    Veselý kolotoč / r. Břetislav Pojar
    ČSR 1953 / 17 min.

    Dlouhý, Široký a Bystrozraký / r. Garik Seko
    ČSR 1971 / 12 min.

    Čertík Fidibus / r. Eugen Spálený
    ČSR 1981 / 13 min.

    Kdo by neměl rád pohádky? Příběhy o kouzelných bytostech i obyčejných lidech tu s námi byly vždycky a my vám tentokrát promítneme čtyři více i méně známé pohádky, jejichž hrdiny si určitě zapamatujete a snad i oblíbíte. Společně s nimi prozkoumáte les, moře i město a zažijete dobrodružství i napětí, které k pohádkám zkrátka patří. Po projekci bude následovat animační dílna s lektorkou ze sdružení Ultrafun.


    Nostalgie

    Režie → Andrej Tarkovskij
    Původní název → Nostalgija
    Itálie – SSSR 1983 / ORIG. IT + RUS / CZT / 127 min. / DCP
    Hrají → Oleg Jankovskij, Erland Josephson, Domiziana Giordanoová

    Námět Nostalgie vznikl ještě v době, kdy Tarkovskij netušil, že ho čeká stejný osud jako protagonistu jeho prvního snímku natočeného za hranicemi vlasti. Příběh emigranta, který umírá touhou po domově, kam se vůlí osudu nevrací, psal režisér společně s Toninem Guerrou, scenáristou, jenž se zasloužil o vznik nejslavnějších titulů Antonioniho i pozdních filmů Felliniho.
    Natáčet v cizím jazyce, neznámé zemi a bez stálých spolupracovníků nebylo snadné. Líbeznost italské krajiny Tarkovskému do filmu nepasovala, byl ostatně proslulý vystřiháváním „příliš krásných“ scén. I přes mnohovrstevnatost záběrů kameramana Giuseppeho Lanciho mu chyběla znepokojivá podmanivost ruské přírody, která by podtrhla duševní strádání hlavní postavy Andreje Gorčakova.
    Tento badatel bloumá Itálií po stopách ruského hudebníka, který tu žil před dvěma sty lety. Mučivé odloučení od domova v něm rozněcuje pocit hluboké samoty, která tíží i podivína Doménica. Ten kdysi v předtuše konce světa na sedm let uvěznil svou rodinu v zabedněném domě, jak se Andrej dozví od své překladatelky. K jejímu zděšení Doménicův zoufalý čin dokáže pochopit.
    Autobiografičnost Nostalgie se rodila zřejmě podvědoměji než v Zrcadle. I zde zaznívají verše režisérova otce, snímek je věnován Tarkovského matce a spisovatel Andrej připomíná autorovo alter ego nejen shodným jménem. K tomu své rozhodnutí nevrátit se do SSSR, kde mu není dovoleno svobodně tvořit, ohlásil režisér na tiskové konferenci v Paříži právě po promítání Nostalgie. Přesto nemusíme film vnímat v triviálním smyslu slova jako autobiografický. Život Gorčakova nekopíruje osud Tarkovského, ten totiž nabírá specifickou trojozvěnu v bytí všech mužských protagonistů – badatele, hudebníka i Doménica. Titulní emoce, která Andreje tolik svazuje, není pouhým steskem vázaným na reálnou zemi. Získává tu univerzálnější význam touhy po domově i vysněné duchovní vlasti.
    Kamila Dolotina

  • 12. týden
  • Po 20/03

    Revue Kroky

    Režie → Jiří Havlíček
    ČR 2022 / 35 min. / HD
    Hrají → Jiří Lábus, Marie Durnová, Petr Koudelka
    Cyklus → paralelní kino

    Nový film Jiřího Havlíčka Revue Kroky je filmovým portrétem televizního pořadu z konce sedmdesátých let. V halucinogenní koláži, která připomíná přepínání mezi televizními kanály, prosvítá linie příběhu. Jiří Lábus, který jako mladá herecká tvář tento pořad moderoval, bloudí v záblescích původního televizního vysílání. Kombinací fikce a archivních materiálů vytváří Havlíček nejen portrét málo známého pořadu, ale především připomíná vizuální prostředí, které formovalo společnost na konci sedmdesátých let a v němž se střídala dobová propaganda s fragmenty odpíraného západního světa. Snímek doplní projekce jednoho z posledních dílů pořadu Československé televize s názvem Kroky (r. Vladimír Drha, 1979).
    Uvádí Sylva Poláková.


    Zlatý věk surrealistického realismu / Země bez chleba + Zlatý věk

    Země bez chleba / Las Hurdes
    režie: Luis Buñuel
    Španělsko 1932 / 28 min. / 35 mm
    ORIG. FR / CZT

    „Krutost“ využití Händela a Mozarta ve Viridianě předznamenává již Země bez chleba, kde vznosná hudba Čtvrté symfonie Johannese Brahmse (1884) dokresluje obrazy beznadějného, otupělého vegetování vesničanů v nejchudším kraji Španělska, odříznutém od civilizace a od humanity. Nejdále došel Buñuel v těchto postupech ve Zlatém věku, v němž nechal zaznít mj. úryvky z Italské symfonie Felixe Mendelssohna Bartholdyho (1830). Buñuelův vztah k milovaným německým komponistům svého mládí se ve všech těchto filmech ventiluje velmi ambivalentním, až sžíravým způsobem, nikde ale nejde o pouhou zesměšňující ironii a už vůbec ne o parodii, která Buñuelovi byla – stejně jako všem opravdu velkým umělcům – cizí.


    Zlatý věk / L’Age d’or
    režie: Luis Buñuel
    hrají: Lya Lysová, Gaston Modot, Max Ernst, Paul Éluard, Pierre Prévert
    Francie 1930 / 58 min. / 35 mm
    ORIG. / CZT

    Navzdory tomu, že v těch dvou filmech nenajdeme absolutně žádný realismus, nám Andaluský pes a Zlatý věk podávají snad nejlepší svědectví o realitě člověka.
    Alain Robbe-Grillet

    Druhé, vznešeně-zběsilé stvoření světa a ultimativní zobrazení bretonovské „šílené lásky“, byť v příznačném buñuelovském posunu do pesimismu. „Nejnásilnější pokus o osvobození prostředky filmu,“ jak napsal filmař a dramatik Peter Weiss.

    Surrealismus není umělecký směr, ale způsob bytí a nazírání, filosofie, která nutí k „přehodnocení všech hodnot“. To je myšlenka, která se u André Bretona trvale vrací, stejně jako dnes u Jana Švankmajera. Vrcholná realizace surrealistické ideje v kinematografii dvacátého století se jmenuje Zlatý věk. „Jde nepochybně o nejpřesnější studii, kterou lze o lidských mravech vypracovat, vytvořenou bytostí, která nás převyšuje, jako my převyšujeme mravence. Film odhalující. Dohodnout se na čemkoli s osobami schopnými smát se epizodám o krávě a dirigentovi je zbytečné,“ zapsal si po premiéře do deníku Jean Cocteau.

  • Út 21/03

    James Cruze / Poklad na ostrově děsu + Krytý vůz

    projekce s živým hudebním doprovodem Michala Worka

    Poklad na ostrově děsu / Terror Island
    režie: James Cruze
    hrají: Harry Houdini, Eugene Pallette, Lila Leeová
    USA 1920 / 57 min. / 35 mm / CZT

    Krytý vůz / The Covered Wagon
    režie: James Cruze
    hrají: Ernst Torrence, J. Warren Kerrigan, Lois Wilsonová, Tully Marshall
    USA 1923 / 53 min. / 35 mm / CZT
    Krytý vůz, hraná rekonstrukce velké karavany pionýrů 19. století napříč Amerikou znamenala před sto lety významný obrat v žánru westernu směrem k epickým odysejím. Úspěch filmu u kritiky i publika byl zcela mimořádný, i když dnes se většímu uznání těší o rok později natočený Ocelový oř Johna Forda, který na Cruzeho dílo v mnoha směrech navazuje. Natáčení Krytého vozu na místech historického děje bylo podle vzpomínek spolupracovníků Jamese Cruzeho (či Stojícího Medvěda, jak mu říkali indiáni, kteří ho jmenovali „náčelníkem“) náročným dobrodružstvím. Ani ne hodinová délka naší kopie Krytého vozu nám umožní podívat se i na jeden starší snímek z tvorby Stojícího Medvěda, z níž mnoho položek je dnes bohužel nezvěstných. Hlavní atrakcí Pokladu na ostrově děsu je Harry Houdini, bájný kouzelník a iluzionista, který si tu zahrál hlavní roli.



    Žert

    Režie → Jaromil Jireš
    ČSR 1968 / English friendly / 82 min. / DCP
    Hrají → Josef Somr, Jana Dítětová, Luděk Munzar, Evald Schorm, Jaroslava Obermaierová

    digitálně restaurovaný film

    V období československé nové vlny vznikly celkem tři celovečerní adaptace díla Milana Kundery. Podle jeho povídek ze sbírky Směšné lásky byly natočeny tragikomedie Nikdo se nebude smát (1965) a Já truchlivý Bůh (1969). V roce 1968 se filmového zpracování dočkal také Kunderův první román Žert, polyfonická úvaha nad bezmocí člověka v kontextu dějin. Film Jaromila Jireše se stejně jako knižní předloha vrací k tématu stalinistických represí. Jejich obětí se počátkem padesátých let stává také hlavní hrdina vyprávění, Ludvík Jahn. Ještě během vysokoškolských studií poslal spolužačce pohlednici s recesistickým textem, kvůli němuž byl vyhozen ze školy i strany. Skončil v Pomocných technických praporech, ve vojenském vězení a v dolech. Když se Ludvík po letech vrací do rodného města, chce se pomstít. Jaromil Jireš našel s kameramanem Janem Čuříkem originální způsob, jak do přítomného vyprávění zapustit vysvětlující retrospektivní pasáže. Náhodné podněty asociativně vyvolávají vzpomínky na dávné dění. Film zavřený na začátku normalizace do pomyslného trezoru se dočkal uvedení na řadě mezinárodních filmových festivalů. Oceněn byl v italském Sorrentu nebo španělském San Sebastianu.

  • St 22/03

    César 2023 za nejlepší animovaný film roku - Moje slunce Mad

    Režie → Michaela Pavlátová
    ČR – Slovensko – Francie 2021 / 85 min. / DCP

    Helena opouští všední život v rodné Praze, aby se v Kábulu vdala za svého milovaného spolužáka Nazira. Pod jménem Herra začíná v exotickém prostředí novou životní etapu. K vysněné budoucnosti ale nevede jednoduchá cesta. Ne všichni mají tak velké srdce jako Nazir a tolik smyslu pro humor jako hlava rodiny, pokrokový a vřelý dědeček. Herra hledá v novém světě svoje místo, když do jejího života nečekaně vstoupí citlivý chlapec Mad pocházející z dalekých hor. Ukazuje se, že štěstí si člověka může najít v situacích, kde by je nejméně čekal. Film režisérky Michaely Pavlátové vznikl na motivy knihy Frišta novinářky Petry Procházkové.


    Nazarín

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → Nazarín
    Mexiko 1957 / ORIG. / CZT / 90 min. / 35 mm
    Hrají → Francisco Rabal, Marga Lópezová, Rita Macedová, Jesús Fernández

    Andrej Tarkovskij: „V Buñuelově filmu Nazarín je epizoda, odehrávající se ve vyprahlé, kamenité, morem zasažené vesničce s domy postavenými z vápence. (…) Z hloubky záběru, uprostřed cesty, se přibližuje ke kameře chlapec, který za sebou táhne bílé prostěradlo. Kamera, umístěná na kamerovém jeřábu, se zvolna pohybuje. V posledním okamžiku, těsně před tím než se objeví následující záběr, překryje výhled bílá látka, zářící na slunci. (…) A právě v té chvíli pocítíte s ohromující silou závan moru, který na vás zapůsobí tak neuvěřitelně, jako kdyby to byla lékařská diagnóza.“

    Ateista „díky bohu“ – jak se sám rád nazýval – nečekaně jako autor jednoho z největších duchovních filmů v historii. Buñuel: „Postavu Nazarina mám moc rád. Je knězem – no a? Co mě na něm zajímá, je skutečnost, že se drží idejí, jež jsou pro společnost nepřijatelné... a za něž ho představitelé moci odsoudí... Kdyby se Kristus vrátil, ukřižovali by ho podruhé. Křesťanem lze být relativně, ale absolutně čistí a nevinní jsou odsouzeni k porážce.“

  • Čt 23/03

    SK Lotus / Lotus Sports Club

    Režie → Vanna hem – Tommaso Colognese
    Nizozemsko – Kambodža 2023 / Khmer / CZT / EF / 72 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Leak se narodil v ženském těle, ale odmala věděl, že je něco špatně. Sebral kuráž, ostříhal si vlasy, vyoutoval se před rodinou a přihlásil se do vysněného fotbalového klubu Lotus. Ocitl se tak pod ochrannými křídly trenéra Vanna Sovanna, kterému tým říká láskyplně Pa Vann (Taťka Vann). Ten bere genderovou pestrost jako něco přirozeného a pro hráčky i hráče není jen koučem, ale také přítelem a životním vzorem. Otázku identity ale se svými svěřenci příliš neotevírá. Mnohem důležitější mu přijde učit je obecně platným hodnotám, jako jsou spolupráce, disciplína a respekt.

    Leak was born in a woman’s body, but he knew something wasn’t right. He plucked up his courage, cut his hair, came out to his family, and signed up for his dream football club, Lotus. He found himself under the protective wing of Coach Vann Sovann, whom the team affectionately calls Pa Vann. He takes gender diversity as something natural and is not only a coach but also a friend and role model for his players. But he doesn’t directly address the question of identity very often with his charges. He finds it much more important to teach them generally applicable values, such as cooperation, discipline, and respect.


    Občanská neposlušnost / Breaking Social

    Režie → Fredrik Gertten
    Švédsko 2023 / English, Spanish / CZT / 94 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Proč dobro v nás automaticky nezajištuje společenskou rovnost? Jak je možné, že ti silní berou vše, zatímco ti snaživí trpí? A jsou lidé ze své podstaty zkorumpovatelní? Tyto otázky klade švédský filmař Fredrik Gertten, který se dlouhodobě věnuje společenským tématům, nizozemskému historikovi Rutgeru Bregmanovi a americké spisovatelce Sarah Chayes. Prostřednictvím příběhů z míst, ve kterých lokální autority zneužívají svého postavení, objevujeme podoby občanské revolty proti vládnoucím strukturám. Boj za spravedlnost v sobě nese i znaky znovunabývání ztracené důvěry v demokratické hodnoty, právní systém i lidskost jako takovou.

    Why doesn't the good in us automatically ensure social equality? How is it that the strong take everything while the striving suffer? And are people inherently corruptible? Swedish filmmaker Fredrik Gertten, who has long focused on social issues, poses these questions to Dutch historian Rutger Bregman and American writer Sarah Chayes. Through stories from places where the local authorities abuse their position, we discover forms of civil revolt against the ruling structures. The struggle for justice also bears the hallmarks of regaining lost confidence in democratic values, the legal system, and humanity as such.

  • Pá 24/03

    Dívčí gang / Girl Gang

    Režie → Susanne Regina Meures
    Švýcarsko 2023 / German / CZT / EF / 97 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Třináctiletá Melanie po ničem netouží víc než setkat se se svým idolem z Instagramu – o rok starší influencerkou Leonie. Sama žije osamělý život daleko od Berlína a veškerý čas, kdy nespí, tráví prací na fanouškovské stránce věnované právě svému vzoru. Netuší, co všechno musela populární teenagerka své kariéře obětovat a jak obrovský tlak na ni sociální sítě vytvářejí. Veškerý management spojený s jejími kampaněmi vykonávají sami rodiče v domnění, že jí plní sen. Podle svých slov chtějí pro svou dceru lepší budoucnost, než měli oni sami. Zdánlivě pohádkový život dobře fungující rodinné firmy narušují výpady hejtrů, podle nichž jsou Leoniina vyretušovaná videa plytká a její rodiče se chovají jako vykořisťovatelé.

    Thirteen-year-old Melanie wants nothing more than to meet her Instagram idol Leonie, an influencer a year older than her. She spends all her waking hours working on a fan page dedicated to her role model. She has no idea how much the popular teenager has had to sacrifice for her career, and how much pressure her online life puts on her. Leonie's parents take care of all her management, believing that they are fulfilling her dream. They want a better future for their daughter than they had for themselves. This seemingly fairy-tale life of a well-functioning family business is disrupted by the outbursts of haters who say Leonie's retouched videos are shallow and her parents behave like exploiters.

  • So 25/03

    Jeden svět dětem - 1.

    Cyklus → Jeden svět 2023

    moderované pásmo krátkých dokumentárních filmů / dílna rukodělného filmu / 9+

    Festival Jeden svět se vrací do kina Ponrepo a uvede pásmo krátkých dokumentárních filmů pro dětské diváky. Letošním snímkům o lidských právech vévodí témata o životním prostředí, sociálních problémech napříč kulturami i život s handicapem. Uvidíte příběhy o dvojčatech, jedno z nich se potýká s tělesným postižením, Dinovi, který se snaží vyrovnat s rozvodem rodičů, a Jasmíně, jež přichází na to, že člověk může mít více než jeden domov. Během projekce se můžete těšit na moderované vstupy v režii Jednoho světa a posléze bude následovat dílna zaměřená na rukodělný film, během které si každý účastník bude moct osahat filmovou surovinu a vytvořit vlastní film.

    Oáza (Oasis, Justine Martin, Kanada, 2022, 14 min, DCP)
    Na střídačku! (Ref! Replacement!, Tim van Gils, Nizozemsko, 2022, 15 min, DCP)
    Jasmíniny dva domovy (Jasmine´s Two Homes, Inka Achté, Hanna Karppinen, Finsko, 2022, 13 min, DCP)


    Postpráce / After Work

    Režie → Erik Gandini
    Itálie – Norsko – Švédsko 2023 / English, Italian, Korean / CZT / 81 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Vztah lidí k práci je rozporuplný. Na jednu stranu představuje práce pro spoustu lidí na celém světě přítěž a pouhý zdroj obživy. Na druhou stranu přibývá počet workoholiků, pro něž je jejich zaměstnání jedinou životní náplní. Rozvoj robotů a strojového učení by tak mohl být pro celé lidstvo splněným snem, namísto toho však vzbuzuje spíše obavy – nikdo si dnes nemůže být jistý, kdy ho umělá inteligence nahradí. Snímek proslulého režiséra Erika Gandiniho (Švédská teorie lásky) zachycuje různé podoby práce v Jižní Koreji, USA, Itálii a Kuvajtu a pokouší se předestřít odpovědi na existenciální otázky týkající se vyvážení pracovního života a volného času.

    People's attitude to work is contradictory. On the one hand, work is a burden and nothing more than a way to earn a living for many people worldwide. On the other hand, a growing number of workaholics see their jobs as the meaning of life. The development of robots and machine learning could be a dream come true for all humanity, but instead, it brings anxiety – these days no one can be sure when artificial intelligence will replace them. Directed by Erik Gandini (The Swedish Theory of Love), the film depicts different types of work in South Korea, the USA, Italy, and Kuwait. It attempts to present answers to existential questions about work-life balance.


    ANHELL69

    Režie → Theo Montoya
    Kolumbie – Rumunsko – Francie – Německo 2023 / Spanish / CZT / EF / 72 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Debutující Theo Montoya skládá ódu na své rodné město a vypravěčsky vrstevnaté vyznání se kolumbijské kinematografii. Z původně zamýšlené fiktivní dystopie, ve které je nemocný Medellín zobrazen jako pohřebiště ideálů minulosti a fyzické monstrum požírající iluze o budoucnosti, prosakují autentické výpovědi jedné queer generace. Žánrově excentrická osobní vzpomínka listováním v albu vytrácejících se tváří mladých lidí uhranula publikum už na filmovém festivalu v Benátkách.

    In his debut film, Theo Montoya composes an ode to his hometown and a narratively layered confession to Colombian cinema. From the originally intended fictional dystopia, in which the ailing Medellín is depicted as a burial ground for the ideals of the past and a physical monster devouring the illusions of the future, the authentic testimonies of a queer generation seep through. This genre-eccentric personal memoir, which flips through an album of fading faces of young people, captivated audiences at the Venice Film Festival.

  • Ne 26/03

    Jeden svět dětem - 2.

    Cyklus → Jeden svět 2023

    moderované pásmo krátkých dokumentárních filmů / tematická dílna / prohlídka promítací kabiny / 9+

    Festival Jeden svět se vrací do kina Ponrepo a uvede pásmo krátkých dokumentárních filmů pro dětské diváky. Letošním snímkům o lidských právech vévodí témata o životním prostředí, sociálních problémech napříč kulturami i život s handicapem. Uvidíte příběhy o dospívajících dvojčatech, jedno z nich se potýká s tělesným postižením, Julietě, která pozoruje, jak se její podmořský svět nezvratně mění, i o dívčím týmu amerického fotbalu, který hráčky spojuje i přes četné odlišnosti. Během projekce se můžete těšit na moderované vstupy a tematickou dílnu v režii Jednoho světa, doplněnou o prohlídku promítací kabiny.

    Oáza (Oasis, Justine Martin, Kanada, 2022, 14 min, DCP)
    Julieta a želvy v moři plastů (Julieta & The Turtles in The Plastic Soup, Mirjam Marks, Nizozemsko, 2020, 15 min, DCP)
    První touchdown (First Down, Carrie Stett, USA, 2022, 12 min, DCP)


    Vlajka Francie / The Flag

    Režie → Joseph Paris
    Francie 2023 / Arabic, English, French / CZT / 90 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Identita. Hodnota, na jejímž základě se francouzská společnost snaží stmelit, ale zároveň vylučuje ty s odlišnou barvou kůže nebo náboženstvím. Režisér Joseph Paris během sedmi let natočil desítky hodin rozhovorů a posbíral velké množství materiálů z francouzských médií. Z jejich útržků sestavil grafickou esej o úpadku občanských svobod ve Francii. Zdokumentoval vládní represe proti arabským, muslimským a černošským rodinám i jejich zobrazování v médiích. Svoboda, rovnost a bratrství totiž změnily význam. Při dekonstrukci politického a novinářského diskurzu Parisovi pomáhá obhájce lidských práv Yasser Louati. Ten dlouhodobě vystupuje proti islamofobii a veřejně vysvětluje, že muslimové odsuzují islamistické útoky stejně jako celá francouzská společnost.

    Identity. This a value around which French society tries to unite, but at the same time excludes those with different skin color or religion. Director Joseph Paris filmed dozens of hours of interviews and collected a large amount of material from the French media. From the fragments of these, he has compiled a visual essay on the decline of civil liberties in France. He has documented the government’s repression of Arab, Muslim, and Black families and their portrayal in the media. The meanings of liberty, equality, and fraternity have changed. In deconstructing political and journalistic discourse, Paris is assisted by human rights advocate Yasser Louati. He has publicly explained that Muslims condemn Islamist attacks just as mainstream French society does.


    Poslední člověk / The Last Human

    Režie → Ivalo Frank
    Dánsko – Německo – Grónsko 2023 / Danish, English / CZT / 73 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Když grónský vědec Minik Rosing objevil první stopy života na Zemi v malém fjordu poblíž Isua, znamenalo to pro lidské vědění velký milník. Jeho nález tak předběhl všechny předchozí objevy o více než 300 milionů let. Život tedy začal v Grónsku. Tání jeho ledových mas se ale den ode dne zrychluje a vědci z celého světa se shodují, že by voda z grónských ledovců mohla zatopit naši civilizaci. Zatím tu ale v paprscích přítomnosti probleskují příběhy jeho současných obyvatel, kteří s místní krajinou vyrostli. Film je vizuální meditací, která kličkuje mezi sociální a osobní pamětí, globální klimatickou krizí a lokálními změnami krajiny, výpověďmi vědců a vědkyň a pocity místního obyvatelstva.

    When Greenland scientist Minik Rosing discovered the first traces of life on Earth in a small fjord near Isua, it marked a milestone for human knowledge. Its discovery thus predates all previous discoveries by more than 300 million years. So life began in Greenland. But the melting of its icy masses is accelerating day by day, and scientists worldwide agree that water from Greenland’s glaciers could flood our civilization. Meanwhile, the stories of its current inhabitants, who have grown up with the local landscape, flash in the rays of the present. The film is a visual meditation that swerves between social and personal memory, the global climate crisis and local landscape changes, the testimonies of scientists, and the feelings of the local population.

  • 13. týden
  • Po 27/03

    Naděje až do konce / Keeping the Faith

    Režie → Veronika Stehlíková
    ČR 2023 / 89 min. / DCP / EF
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Časosběrný dokument Veroniky Stehlíkové přibližuje život s nervosvalovým onemocněním ALS, které způsobuje postupné slábnutí svalů a končí celkovou paralýzou. Léčba zatím neexistuje. Průměrná délka dožití je dva až pět let. Alena, Jarča, Tomáš a Vladimír jsou si této nezvratnosti vědomi. V průběhu čtyřletého natáčení přesto neztrácejí naději. Se zapojením všech sil, fyzických i mentálních, a s podporou rodiny a přátel dál cestují, tancují, milují… Z vnímavé observace všednodenních situací nenuceně vyvstávají nejen dojemné, ale nejednou i nečekaně humorné momenty.

    Veronika Stehlíková's longitudinal documentary presents life with the neuromuscular disease ALS, which causes a gradual weakening of the muscles, culminating in total paralysis. There is no cure as yet, and the average life expectancy is two to five years. Alena, Jarča, Tomáš, and Vladimír are aware of this certainty. Yet over four years of filming, they have not lost hope. With all their strength – physical and mental – and the support of family and friends, they continue to travel, dance, love... Touching, as well as unexpectedly humorous, moments emerge from the perceptive observation of everyday situations.


    Tichý příběh / A Silent Story

    Režie → Anders Skovbjerg Jepsen
    Dánsko – Švédsko 2023 / Danish / CZT / EF / 85 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Anders byl od svých šesti let sexuálně zneužívaný třináctiletým kamarádem Peterem. Pokračovalo to několik let během letních prázdnin. Dnes již dospělý Anders se s Peterem konfrontuje a oba muži spolu vedou náročný dialog, v němž se vracejí k vytěsněným vzpomínkám. Film je intimním psychologickým dramatem o odvaze čelit temným hlubinám vlastní duše. Snímek založený na upřímnosti ukazuje, jak mlčení přiživuje pocity studu a viny, které pak vrhají stíny na život člověka i v dospělosti. Ale také to, že ve vzepření se vlastní bolesti a prolomení mlčení lze nalézt úlevu i naději. Odvážný a svým pojetím neobvyklý dokument si bere do hledáčku tabuizované téma: přibližně každý třetí sexuální útok na děti a mladistvé je spáchán jinými dětmi a mladistvými.

    From the time Anders was 6 years old, he was sexually exploited by his 13-year-old friend, Peter. This continued for a number of years during the summer holidays. Today the adult Anders confronts Peter, and the two men engage in a challenging dialogue in which they revisit repressed memories. This film is an intimate psychological drama about the courage to face the dark depths of one’s own soul. Driven by honesty, the film illustrates how guilt and shame are nourished by silence and cast long shadows into adulthood, but also that there is hope and light to be found in defying the pain and breaking the silence. Anders Skovbjerg Jepsen's "A Silent Story" is a deeply unusual and incomprehensibly brave film that shines a light on a taboo subject: Around one in three sexual assaults on children and adolescents are committed by other children and adolescents under the age of 18.

  • Út 28/03

    Po prolomení ticha / After the Silence Was Broken

    Režie → Mikoláš Arsenjev
    ČR 2023 / English friendly / 45 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Za zdmi mnohých českých univerzit řadu let bez většího zájmu médií bujel sexismus a šikana. Marie-Luisa Purkrábková se v roce 2021 o toxických vysokoškolských vztazích rozhodla promluvit. K témuž vyzvala ostatní studující na DAMU. Jako spoluzakladatelka feministické iniciativy Ne!musíš to vydržet se pro mnohé stala hlasem ponižovaného studenstva. V dokumentu Mikoláše Arsenjeva sdílí radost z drobných úspěchů i pochybnosti, jak dlouho dokáže čelit tlaku spojenému s podobně zodpovědnou rolí. Scény z jejího soukromí i veřejných vystoupení skládají portrét ženy, která jasně chápe, že ani při prosazování dalekosáhlých změn nelze zapomínat na vlastní zdraví.

    For years, the rampant sexism and bullying that exist behind the walls of many Czech universities have escaped media attention. In 2021, Marie-Luisa Purkrábková decided to speak out about toxic university relationships. She invited her DAMU (Faculty of Performing Arts) classmates to do the same. As the co-founder of the feminist initiative, You Don't! Have to Endure It, she has become the voice of a humiliated student body for many. In this documentary, she shares the joy of her small successes as well as her doubts regarding how long she can face the pressure of such a responsible role. Scenes from her private life and public appearances create a portrait of a woman who clearly understands that even when pushing for far-reaching changes, one cannot afford to ignore one’s own health.


    Nasáklí ropou / The Oil Machine

    Režie → Emma Davie
    Velká Británie – Skotsko 2023 / CZT / English friendly / 82 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Film mapuje ropný byznys na britských ostrovech, respektive v Severním moři. Vypráví příběh patologické závislosti dnešní společnosti na ropě, komoditě, která je v krátkodobém horizontu neobnovitelná. Společnost disponuje detailními poznatky o tom, co s sebou nešetrné zacházení s fosilními palivy nese a jak může ovlivnit budoucí generace. Přesto je lidstvo i v 21. století na ropě těžce závislé, proč ještě nezatáhlo za záchrannou brzdu a nemyslí více na budoucnost svých potomků? Jak se mohly naše ekonomiky tolik provázat s ropným byznysem? Apelativní snímek přináší názory širokého spektra odborníků*nic, studentů*tek a aktivistů*tek.

    The film examines the oil business in the British Isles and the North Sea. It tells the story of contemporary society’s pathological dependence on oil, a commodity that is non-renewable in the short term. We now have access to detailed knowledge regarding the consequences of the wasteful use of fossil fuels and how it can affect future generations, yet even in the 21st century, humanity is still heavily dependent on oil. Why haven’t we pulled the emergency brake and paid more heed to the future of our descendants? How have our economies become so intertwined with the oil business? This appealing film brings together the views of a wide range of experts, students, and activists.

  • St 29/03

    Je to jenom tvoje vina / Look What You Made Me Do

    Režie → Coco Schrijber
    Nizozemsko 2023 / Dutch, English, Finnish, Italian / CZT / 84 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Lauru, Rachel a Rosalbu dohnalo trýznivé chování partnerů až k jejich zabití. K racionálním motivacím protagonistek přistupuje filmařka Coco Schrijber jako až ke konečnému aktu vzdoru, který završuje hluboký problém současné toxické maskulinity v partnerských vztazích. Ojedinělý vizuální jazyk kombinuje metaforu se syrovým realismem. Vrstevnaté výpovědi o vztahu mezi láskou a vztekem –⁠ citech, které jsou potlačovány, nebo posilovány – dociluje díky intenzivnímu vyprávění skrze dokumentární rekonstrukci, rozhovor, náhodnou anketu i práci s archivními materiály.

    Due to their partners’ sadistic behavior, Laura, Rachel, and Rosalba were driven to kill them. Filmmaker Coco Schrijber approaches the protagonists’ rational motivations as the ultimate act of defiance, the culmination of the deeply rooted problem of contemporary toxic masculinity in relationships. The unique visual language combines metaphor with raw realism. Layered accounts of the relationship between love and rage – feelings that are repressed or amplified – are presented through an intense narrative using the techniques of documentary reconstruction, interview, random inquiry, and the use of archival materials.

  • Čt 30/03

    Katedrála / The Cathedral

    Režie → Denis Dobrovoda
    Slovensko 2023 / Spanish / CZT / EF / 87 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Když ho jako mladého mnicha vyloučili z kláštera, rozhodl se, že svou lásku dokáže Bohu jinak. Na zelené louce poblíž Madridu položil Justo Gallego základy svatostánku o grandiózních rozměrech. S rostoucí stavbou, která dosahuje až pětatřicetimetrové výšky, mu jen občas pomáhají sousedé z vesnice, většinu času však pracuje sám. Svérázný muž připomíná při práci renesančního umělce a ve výškách se pohybuje zásadně bez jištění a ochranných pomůcek. Dokumentární film, plný fascinujících záběrů na Gallegovu osobitou stavbu, jejíž existence působí jako zázrak, přináší důkaz o nezlomném lidském odhodlání.

    When he was expelled from the monastery as a young monk, he decided to prove his love for God in a different way. On a green meadow near Madrid, Justo Gallego laid the foundations of a sanctuary of grandiose proportions. His neighbors from the village occasionally help him build the structure, which reaches up to 35 meters in height, but most of the time he works alone. This peculiar man resembles a renaissance artist at work, and scales heights without any safety equipment. Filled with fascinating footage of Gallego’s distinctive structure, whose existence seems like a miracle, the documentary provides evidence of unbreakable human determination.


    Utajené písmo / Hidden Letters

    Režie → Violet Du Feng – Qing Zhao
    Čína – Norsko – USA 2023 / Chinese, Mandarin / CZT / EF / 86 min. / DCP
    Cyklus → Jeden svět 2023

    Od čínských žen se od nepaměti očekávalo, že své životy podřídí představám otců, manželů a synů. Čtení a psaní jim bylo dlouho zapovězeno. Přesto našly způsob, jak si mezi sebou předávat vzkazy a zároveň svá svědectví zachovat pro příští generace. Vymyslely si vlastní jazyk zvaný nü-šu (doslova „ženské psaní“). S velkým citem a rozvahou natočený film přibližuje dvojici nezávislých žen, které dennodenně čelí mizogynii v dnešní Číně. Sin Chu je čerstvě rozvedená kustodka, hudebnice S’-mu Wu se naopak připravuje na svatbu. Tajný jazyk jejich předchůdkyň jim připomíná důležitost ženské solidarity a vzdoru a pomáhá jim prosazovat vlastní hlas ve společnosti, kde jsou stále slyšet hlavně muži.

    Chinese women have always been expected to subordinate their lives to the wishes of their fathers, husbands, and sons. Reading and writing were forbidden to them for a long time. Yet they found a way to pass messages among themselves while preserving their testimonies for future generations. They invented their own language, called nüshu (literally "women's writing"). Shot with great sensitivity and deliberation, the film follows a pair of independent women who face misogyny daily in today's China. Xin Hu is a newly divorced curator, while musician Simu Wu is preparing for her wedding. The secret language reminds them of the importance of women's solidarity and helps them assert their voices.

  • Pá 31/03

    Po stopách tajemství

    Režie → Roman Załuski
    Původní název → Sekret
    Polsko 1973 / ORIG. / CZT / 78 min. / 35 mm
    Hrají → Antonina Gordon-Górecká

    Film o staré ženě, která po smrti svého muže objevuje jeho intimní život, získal na filmovém festivalu v Corku Cenu za nejlepší scénář. První uvedení v Ponrepu.


    On

    Režie → Luis Buñuel
    Původní název → El
    Mexiko 1952 / ORIG. / CZT / 85 min. / 35 mm
    Hrají → Arturo de Córdova, Delia Garcésová, Luis Berestáin

    Jacques Rivette: „Françoisovi Truffautovi a mně se ve své době moc líbil On. Tehdy nás velice zaujala jeho hitchcockovská stránka, i když Buñuelovy a Hitchcockovy obsese jistě nejsou srovnatelné. Ale oba měli odvahu dělat filmy s obsesemi, jimiž byli posedlí.“ Pocit nepříčetné žárlivosti, který se ve filmu On rozroste do chorobných rozměrů, nebyl Buñuelovi neznámý, na což naráží i Rivetteova poznámka. Buñuel sám říká: „Paranoikové jsou básníci... Předpokládejme například, že paranoikova žena zahraje krátkou větu na piano. Její manžel se okamžitě utvrdí v přesvědčení, že jde o znamení pro milence, skrytého na ulici. A tak dál.“ Psychoanalytik Jacques Lacan se o filmu vyslovil s uznáním, diváky padesátých let ale Buñuelův paranoidní „básník“ poněkud vyděsil. Od určité chvíle je totiž taková poezie (jako každá pravá poezie) životu nebezpečná. M. K.