Program

03/2022 (Změnit)
  • 9. týden
  • Út 01/03

    7/ Fragmenty animací

    Cyklus → 100 let animace

    Anima(lab)

    7/ Fragmenty animací
    pásmo filmů / celkem 52 min.

    část I
    Nové dobrodružství kocoura Felixe
    režie: Karel Dodal
    ČSR 1927 / 2 min. / 35 mm

    Poučení kocoura Felixe
    režie: Karel Dodal
    ČSR 1927 / 1 min. / 35 mm

    Adí, medvídek mýval
    režie: Georg Woelz
    ČSR 1931 / 2 min. / 35 mm

    část II
    Cheesy Luck
    režie: Pavel Ryška
    ČR 2006 / 3 min. / DCP

    Cheesy Snow
    režie: Pavel Ryška
    ČR 2006 / 4 min. / DCP

    Cheesy Dessert
    režie: Pavel Ryška
    ČR 2006 / 7 min. / DCP

    část III
    Hand made film
    režie: Radek Pilař
    ČSSR 1965 / 12 min. / DCP

    Píseň hlemýžďů jdoucích na pohřeb
    režie: Radek Pilař
    ČSSR 1965 / 3 min. / DCP

    Fragmenty animací
    režie: Radek Pilař
    ČSSR 1965 / 7 min. / DCP

    část IV
    Tip e Tap par mémoire
    režie: Jiří Havlíček (technická podpora Filip Cenek)
    ČR 2001 / 3 min. / DCP

    Bez názvu
    režie: Jiří Havlíček – Filip Cenek
    ČR 2002 / 2 min. / DCP

    Melanie envole des fuseé des yeux et sauve le soleil
    režie: Jiří Havlíček – Filip Cenek
    ČR 2002 / 3 min. / DCP

    Solaris
    režie: Jiří Havlíček – Filip Cenek
    ČR 2003 / 3 min. / DCP

    Fragmenty animací, citace, náčrtky a ikony animovaných filmů a jejich postav. Animované postavy, jako je kocour Felix nebo malá myš z trilogie o myších, sýrech a historii animace. Intuice, náhodnost a nahodilost ručně vyrobených filmů jsou v protikladu k (ne)vyprávění příběhu. Model postavy, objekt nebo jen dva rámečky filmu se stávají příběhem samy o sobě, a proto se stávají věcí, kterou nazýváme animací.


    Dravci a vrabci

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Ucellacci e uccellini
    Itálie 1965/66 / CZT / 88 min. / DCP
    Hrají → Totò, Ninetto Davoli, Femi Benussiová, Gabriele Baldini

    „Pasoliniho vlastní definice filmu Dravci a vrabci jako „ideo-komického“ dokazuje, že ideologie tu je stále přítomná, ale nemá už stejnou moc. Stala se součástí komického rejstříku, a osvojila si tudíž také ironii a smích. Téměř doslovné znázornění obrazu „nízkého“, jak „vstřebává“ vysoké, představuje závěrečná sekvence filmu, kdy Totò a Ninetto snědí krkavce. Je to vzpoura těla, které už si nenechá líbit tyranii mysli. A především se tu převrací vztah mezi slovem a obrazem. Obraz je už znavený tím, jak ho neustále někdo verbálně vykládá, a má už po krk svého podřízeného postavení – a tak pozře tyranské slovo. Obraz putujících hrdinů, kteří nikde nemají stání, je obrazem neukotvenosti, nestálosti, je to obraz, který se vzpírá tomu, aby mu byl slovy vnucován jen jeden jediný význam.“
    Maurizio Viano

  • Čt 03/03

    Hollywood očima Hollywoodu / Necenzurovaný film + Duše na prodej

    / projekce s živým hudebním doprovodem

    Necenzurovaný film / Uncensored Movies
    režie: Roy Clements
    USA 1923 / 15 min. / 35 mm
    Will Rogers, miláček amerického publika němé i rané zvukové éry a jeho svérázná reflexe dobové hollywoodské morálky. Rogers coby Rudolph Valentino, Tom Mix, W. S. Hart a... Will Rogers!

    Duše na prodej / Souls for Sale
    režie: Rupert Hughes
    hrají: Eleanor Boardmanová, Mae Buschová, Barbara La Marrová, Richard Dix, Aileen Pringleová
    USA 1923 / CZT / 75 min. / 35 mm
    Pokud vás osud postaví před volbu, podle níž můžete: buď 1. udělat kariéru v Hollywoodu, nebo 2. zemřít vysílením v pustině anebo 3. být zavražděna penězichtivým manželem... pak (ale jedině pak) lze doporučit alternativu číslo 1. Duše na prodej "je film ve filmu" - a sice jeden z prvních, které fiktivní hrdiny (ovšem v podání hvězd známých všem tehdejším pravidelným návštěvníkům kin – viz výše) uvádějí do „reálného“ (jenže co je v Hollywoodu reálné?) filmového světa, mezi veličiny, které „hrají“ samy sebe. V Duších na prodej tak můžeme krátce zahlédnout největší americké režiséry oné doby: Ericha von Stroheima, Charlese Chaplina, Kinga Vidora, Freda Nibla, oblíbené komiky Chestera Conklina a Raymonda Griffithe a populární hvězdy Bessie Loveovou, ZaSu Pittsovou, Blanche Sweetovou či Florence Vidorovou.

  • Pá 04/03
  • Ne 06/03

    Kočičí příhody v Ponrepu

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých animovaných filmů / 35 mm, HD / lektorský úvod / 3+

    Modrý kocourek
    režie: Vladimír Lehký
    ČSR 1959 / 13 min.

    Kocour Filemon a místo na peci
    režie: Wacław Fedak
    Polsko 1974 / 9 min.

    Koťátko Haf
    režie: Lev Atamanov
    SSSR 1976 / 10 min.

    Koťátko Haf a zapomnětlivé štěňátko
    režie: Lev Atamanov
    SSSR 1979 / 9 min.

    Myška a kocourek
    režie: Władysław Nehrebecki
    Polsko 1958 / 9 min.

    Jaké domácí zvíře je měkké, chlupaté, roztomilé a má devět životů? Kočka je velmi chytré, nezávislé zvíře, které může být vaším nejlepším přítelem, ale když se mu něco nelíbí, také vás dokáže pořádně poškrábat. A tak není divu, že právě kočky často bývají oblíbenými hrdiny animovaných pohádek. Zažijte venkovní dobrodružství s přívětivým koťátkem Hafem a jeho kamarádem, štěňátkem Míčkem, prozkoumejte město i vesnici se zvídavým kocourkem Filemonem nebo se přidejte k zábavným hrátkám myšky a kresleného kocoura.


    Teoréma

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Teorema
    Itálie 1968 / CZT / 92 min. / DCP
    Hrají → Terence Stamp, Silvana Mangano, Massimo Girotti, Anne Wiazemsky, Laura Betti, Ninetto Davoli

    „Jelikož při filmování počítá s divákovým (s)vědomím, dosahuje Pasolini takové iritace, že ji lze pocítit v každém obraze. Nešokuje tu obscénnost, protože tu žádná není. Skutečný skandál je Pasoliniho upřímnost.“
    Jean Renoir

    „Teoréma, jakožto esej pojednávající o krizi označování, zdůrazňuje, co je zapotřebí pro to, aby realismus mohl i nadále používat slovo realita. Tí, že Pasolini již na počátku představil znaky jako nevyjasněné a ukázal, jak postupně explodují/implodují, když zakusí vášeň, vlastně obrazem vysvětluje teorii „určitého realismu“, kterou nikdy nevyjádřil v písemné poobě. Podle této teorie znaky získavají význam, pouze pokud se setkají s vášní, s onou silou, která to, co se zdálo nahodilé, činí nevyhnutelným, s mocí, která sídlí v těle, a proto promlouvá silou tělesných šťáv. Vášeň pro tělesný život je zároveň vášní pro absolutno, protože tělo má absolutní požadavky. Pasoliniho film, jakožto dílo stvořené „psaným jazykem reality“, se vyjadřujejménem noetického poslání těla, jménem něho.“
    Maurizio Viano


  • 10. týden
  • Po 07/03

    Vepřinec

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Porcile
    Francie – Itálie 1969 / CZT / 99 min. / DCP
    Hrají → Pierre Clémenti, Franco Citti, Luigi Barbini, Ninetto Davoli

    „Vepřinec načrtává symbolický obraz intelektu, který se ocitl v nebezpečné pozici, na průsečíku historie a metahistorie. Ve Vepřinci, daleko více než například v Oidipovi králi, se dostává ke slovu Pasoliniho aplikace marxistických a freudovských myšlenek k vyvětlení historických i osobních událostí. Skrze obraz Juliana jako někoho, kdo odmítá zastávat ideologický postoj, Pasolini vytváří působivý autobiografický podtext a odhaluje, že i on si chce užívat svého vlastního „nekonečného opakování jedné věci“, vyvázaný ze všech historických závazků. Ze všech zmíněných důvodů – rozvíjení realistického přístupu u diváka, snaha o nenaturalistické zachycení reality a odkrývání autorovy reality – představuje Vepřinec absolutní vrchol Pasoliniho „určitého realismu“.“
    Maurizio Viano

  • St 09/03

    8/ (No)Found (No)Footage

    Cyklus → 100 let animace

    Anima(lab)

    8/ (No)Found (No)Footage
    pásmo filmů / celkem 59 min.

    Je to jenom film?
    režie: Matěj Smetana
    ČR 2004 / 4 min. / DCP

    Broken Windows
    režie: Daniel Pitín
    ČR 2018 / 7 min. / DCP

    Pin Ups
    režie: Radek Pilař
    ČSSR 1965 / 5 min. / DCP

    Monoskop no. 3
    režie: Martin Búřil
    ČR 2011 / 7 min. / DCP

    Compsognation: The Addendum
    režie: András Cséfalvay
    Slovensko 2016 / 6 min. / DCP

    Lift/Round Midnight
    režie: Vladimír Havrila
    ČSSR 1974, Slovensko 2013 / 7 min. / DCP

    Rhus Typhina
    režie: Alexandra Morales – Georgy Bagdasarov
    ČR 2014 / 3 min. / DCP

    Moonwalk
    režie: Martin Kohout
    ČR 2008 / 3 min. / DCP

    Blind Bidding
    režie: David Přílučík
    ČSSR 1970 / 17 min. / DCP

    Kombinace nalezených filmových materiálů, přivlastnění dílků z historie kinematografie, překreslování filmů nebo dekonstrukce rozhraní internetových prohlížečů. V tomto případě je found footage strategií, která vede filmaře, animátory, umělce nebo umělou inteligenci k mistrovské manipulaci s původním materiálem a jeho reinterpretaci.


    Médea

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Medea
    Itálie – Francie – SRN 1969/70 / CZT / 110 min. / DCP
    Hrají → Maria Callasová, Guiseppe Gentile, Laurent Terzieff, Massimo Girotti

    „Pasoliniho Médea je volným zpracováním dvou stejnojmenných antických tragédií od Eurípida a Seneky. Je to film o konfliktu, o protikladech, které se nikdy neshodnou vyjma stavu lásky a války. Myšlenku duality bezprostředně vyjadřuje postava kentaura – napůl člověka a napůl koně. Kentaur se postupně mění v člověka. První podoba symbolizuje svět mýtu, druhá pak svět vyložený kategoricky pomocí ratia. Jeho vítězství – ratio triumphans – zde nespočívá v tom, že by vymazalo svou mytickou minulost a zcela potlačilo vše bájné. Jeho triumfem je skutečnost, kterou odhalíme až v dalším průběhu filmu, a to, že koexistuje i mimo lidskou formu. Tento konflikt, v postavě kentaura ještě skrytý, se naplno projevuje v postavách Iásóna a Médey.“
    Maurizio Viano

  • Pá 11/03

    Dekameron

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Il Decameron
    Itálie – Francie – SRN 1970/71 / CZT / 110 min. / DCP
    Hrají → Franco Citti, Ninetto Davoli, Pier Paolo Pasolini, Vincenzo Amato

    „Filmový Dekameron vzbudil zájem akademické obce i řadového publika díky samotné literární předloze, zdůrazněním formálních aspektů díla a otevřeným zobrazením sexuality. Zatímco veřejnost mohla jen ztěží ocenit Pasoliniho formální zacházení s originální předlohou, odborní kritici se v jeho hodnocení různili. Někteří odsuzovali údajnou zradu Boccacciova originálu, jako by snad Pasolinimu šlo o jeho věrný přepis. Pozornější pozorovatelé se snažili pochopit smysl Pasoliniho zásahů – ať už šlo o smysl použití krajového dialektu, nebo to, že plátno zaplavil postavami neapolského lumpenproletariátu. Většina kritiků ocenila Pasoliniho za to, jak využil Boccacciův původní narativní rámec, když celé vyprávění zarámoval dvěma povídkami (Ciappelletto a Giotto), které se v průběhu filmu prolínají mezi ostatními sedmi příběhy. Pasoliniho novátorství spočívá ve skutečnosti právě v jeho schopnosti pracovat s rámcovou strukturou filmu.“
    Maurizio Viano

  • Ne 13/03

    Po strništi bos

    Režie → Jan Svěrák
    ČR – Slovensko – Dánsko 2017 / 111 min. / DCP / 6+
    Hrají → Ondřej Vetchý, Tereza Ramba, Alois Grec, Jan Tříska
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Edu Součka, jeho maminku a tatínka už známe; o pár let později, než se odehrává příběh filmu Po strništi bos, se odvíjí jejich poválečný život na pražském předměstí ve snímku Obecná škola. Nyní jsme však v období Protektorátu, kdy je Edova rodina donucena vystěhovat se z Prahy na venkov k příbuzným. Malé město, kde chlapec doposud trávil jen krátké chvíle prázdnin, se na čas stane jeho domovem, který je plný tajuplných dobrodružství. Eda tak nachází cestu nejen k místní klukovské partě, jejíž svět je tolik odlišný od městského, ale také nečekaným rodinným tajemství a vlastní odvaze.


    9/ Kriticky, výchovně, angažovaně / Český a slovenský amatérský animovaný film (1936–1996)

    Cyklus → 100 let animace

    Anima(lab)

    9/ Kriticky, výchovně, angažovaně / Český a slovenský amatérský animovaný film (1936–1996)
    pásmo filmů / celkem 65 min.

    Pejsek Čokl
    režie: Jaroslav Mackerle
    ČSR 1936 / 4 min. / HD (přepis z 16 mm)
    Válečné dobrodružství pejska Čokla, který se při pobytu v Habeši zapojí do boje proti italským kolonizátorům.

    X + Y
    režie: TIGR (Miroslav Koplík – Josef Groz – Dušan Tichý)
    ČSSR 1963 / 7 min. / 16 mm
    Děvčátko hrající si s míčem na hraniční čáře dvou armád "odhalí" absurdnost a nesmyslnost hrozby válečného konfliktu.

    Psychoza
    režie: TRIK (Antonín Skoták – Jiří Scheuba – Jiří Čapek)
    ČSSR 1966 / 10 min. / HD (přepis z 16 mm)
    Série falešných novinových zpráv o nebezpečí invaze mimozemských civilizací negativně poznamenává psychiku hlavního hrdiny.

    Cesta za džbánem vody
    režie: Jaroslav Cita
    ČSSR 1970 / 4 min. / 16 mm
    Kritický pohled na jednotlivé etapy života alkoholikova.

    V rámci regulí
    režie: Jaroslav Cita
    ČSSR 1973 / 5 min. / HD (přepis z 8 mm)
    Jízlivá satira s rasistickým podtextem o chorobné lovecké vášni, jež vede až k válečným konfliktům.

    Odomyky – zamyky
    režie: Vladimír Pikalík
    ČSSR 1974 / 4 min. / HD (přepis z S 8 mm)
    Krátký příběh se sociální tématikou o chlapečkovi s klíčkem na krku, na kterého rodiče nemají čas.

    Deformace
    režie: Zdeněk Junek
    ČSSR 1985 / 5 min. / HD (přepis z S 8 mm)
    Ironicky laděná ilustrace postupné deformace charakteru jednotlivce podléhajícího trvalému tlaku systému.

    Sup a holubica
    režie: Ľubomír Borguľa
    ČSSR 1986 / 3 min. / HD (přepis z S 8 mm)
    Animované podobenství o militaristickém supovi a holubici - mírotvůrkyni.

    Mašinerie
    režie: Pavel Bárta – Zdeněk Lorenz
    ČSSR 1985 / 10 min. / 16 mm
    Porucha stroje jako impuls k úniku ze systému. Počátek cesty za jinými možnostmi existence, jež se vymykají "nabídce" původního programu.

    Supernormal
    režie: Oktavián Olekšák
    ČSSR 1989 / 7 min. / HD (přepis z S 8 mm)
    Animovaný experiment na téma průměrnosti v podmínkách socialistické společnosti.

    Autogeddon
    režie: Emil Kubiš
    ČR 1996 / 6 min. / HD (přepis z S 8 mm)
    Vzpoura zvířat proti devastaci krajiny automobilovým provozem.

    Mimořádně silná a bohatá tradice československé filmové animace zahrnuje také díla amatérských filmařů, kteří se při výběru námětů a formy zpracování mohli vždy vyjadřovat daleko svobodněji než jejich profesionální kolegové. Výsada tvůrčí nezávislosti se tak často projevovala kritickou angažovaností autorů, která charakterizuje i výběr tohoto pásma. Filmy v něm zahrnuté reflektují s různou mírou nadsázky a stylizace dobovou společenskou atmosféru, včetně aktuálních politických konfliktů nebo sociálních problémů.

  • 11. týden
  • Po 14/03

    Žena

    Režie → Henry Roussel
    Původní název → La Vérité
    Francie 1922 / CZT / 71 min. / 35 mm / projekce s živým hudebním doprovodem
    Hrají → Jules de Spoly, Violette Jylová, Emmy Lynnová, Paul Ollivier

    Němá adaptace třetího románu z cyklu Čtyři evangelia Emila Zoly s názvem Pravda, který se neplánovaně stal spisovatelovým dílem posledním a vyšel posmrtně v roce 1903. Ač nejde o zpracování Dreyfusovy aféry, vykazuje Zolovo líčení justičního omylu silné autobiografické momenty.

    Jako předfilm uvedeme:
    Vidok, král Paříže
    režie: Jean Kemm
    Francie 1922 / 5 min. / 35 mm / torzo



    Canterburské povídky

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → I racconti di Canterbury
    Itálie – Francie 1971/72 / CZT / 111 min. / DCP
    Hrají → Hugh Griffith, Laura Bettiová, Ninetto Davoli, Franco Citti, Pier Paolo Pasolini

    „Pasolini si zjevně nevěděl s anglickou předlohou rady, což ovlivnilo i jeho méně nápadité využití rámcového příběhu. Je zřejmé, že váhal s tím, zda mají jednotlivé příběhy jako u Chaucera vyprávět zástupci různých společenských vrstev, nebo zda má zachovat funkci autora jako trait dʼunion, jednotícího prvku všech příběhů filmu. Zvolil proto kompromis. Po úvodní scéně s poutníky, kteří se potkávají na cestě do Canterbury, svěřuje zbytek rámcového příběhu do rukou Chaucera, jehož hraje přirozeně on sám. Tím, že zde načrtl obraz distancovanějšího a statičtějšího autora, nás ušetřil mytologie čistého a inspirovaného umění. Jeho autor sedí za psacím pultem, čte Boccaccia (žánrový výjev je v rozporu s historickou skutečností), hraje si s kočkou či dostává vynadáno od své ženy. V závěru pak podepisuje své dílo společně s dodatečnou poznámkou: Zde končí Canterburské povídky vyprávěné z radosti z jejich vyprávění. Tímto polemickým dovětkem namířeným proti levicovým kritikům chtěl Pasolini znovu obhájit své právo těšit se z vlastních snů a přímo se politicky neangažovat.“
    Maurizio Viano

  • Út 15/03

    Svědek, který nepromluvil

    Režie → Florestano Vancini
    Původní název → La lunga notte del ʼ43
    Itálie 1960 / CZT / 98 min. / 35 mm
    Hrají → Gabriele Ferzetti, Gino Cervi, Belinda Leeová, Enrico Maria Salerno

    Film čerpá z událostí druhé světové války, kdy po Mussoliniho pádu začali italští fašisté znovu za podpory Němců upevňovat svoji moc. Vyprávění spojuje dvě dějové linie: milostný příběh krásné manželky lékárníka a řádění ferrarských fašistů, kteří jedné prosincové noci roku 1943 postříleli desítky občanů, nesouhlasících s jejich režimem. Závěr filmu, který se odehrává patnáct let po válce, varuje před faktem, že mnozí pachatelé válečných zločinů díky lhostejnosti většinové společnosti stále unikají spravedlnosti. Svědek, který nepromluvil, na jehož scénáři se podílel také Pier Paolo Pasolini, získal cenu za nejlepší debut na MFF v Benátkách 1960. Kromě politicky laděných filmů se Florestano Vancini – ač původně dokumentarista – věnoval i jiným žánrům (např. spaghetti western Tvář anděla) a příležitostně i herectví (Rosiho Ctihodné mrtvoly).

  • St 16/03

    Kytice z Tisíce a jedné noci

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Il fiore delle mille e una notte
    Itálie – Francie 1973 / CZT / 130 min. / DCP
    Hrají → Franco Merli, Ines Pellegriniová, Ninetto Davoli, Tessa Bouchéová

    „Směr, jakým se Kytice z Tisíce a jedné noci vyvíjí, je vždy výsledkem prvotní odchylky Osudu. Vše je normální a měřítkem této normality je sám Osud. Pak se stane něco neočekávaného. Osud se projeví nenormálním způsobem. Jen co se objeví první anomálie, následuje další a další, až se spojí v řetězec takových anomálií, který vytvoří, v narativní formě, nástin linie vyprávění.“
    Pier Paolo Pasolini

    „Kytice z Tisíce a jedné noci vyzdvihuje působení Osudu jako základní princip hry reality. V jistém smyslu se Pasolini navrací ke své staré realstické představě hledání podstaty za realitou zdání. Nejedná se tu však o marxistickou ekonomickou základnu ani o řecký mýtus. Novým mýtem se stává sám Osud. Náhodné životní události odhalí svůj skrytý řád teprve v horizontu všudypřítomného Osudu.“
    Maurizio Viano

  • Čt 17/03

    10/ Co je animace?

    Cyklus → 100 let animace

    Anima(lab)

    10/ Co je animace?
    pásmo filmů / celkem 57 min.

    Sugar Hunter’s Feast
    režie: Anna Slama – Marek Delong
    ČR 2017 / 6 min. / DCP

    Světlo proniká tmou
    režie: Otakar Vávra – František Pilát
    ČSR 1930 / 5 min. / 35 mm

    Knot Capital
    režie: Josef Mrva
    ČR 2017 / 6 min. / DCP

    Silnice zpívá
    režie: Elmar Klos
    ČSR 1937 / 4 min. / 35 mm

    Barvy
    režie: Radek Pilař
    ČSSR 1965 / 5 min. / 35 mm

    Malování do vzduchu
    režie: Radek Pilař
    ČSSR 1965 / 2 min. / 35 mm

    Zdeňkovo křeslo
    režie: Vít Pancíř
    ČR 2005 / 12 min. / DCP

    Obrázky
    režie: Lucie Svobodová
    ČSSR 1989 / 6 min. / DCP

    No One Is an Island
    režie: kolektiv BCAA system
    ČR 2019 / 11 min. / DCP

    Odhalení animace nebo její lepší vnímání vede k úvahám o roli animovaného objektu, zkoumání, zda jde o proces manipulace se samotným obrazem nebo například o 3D sochu. Výběr filmů se rozprostírá po celé století – od klipu kinetické světelné plastiky, retušování reklamy s poskakující pneumatikou a rané počítačové animace až po současné projekty spojené s klubovou hudbou a emo-romantickou uměleckou scénou.


    Nejhorší člověk na světě

    Režie → Joachim Trier
    Původní název → Verdens værste menneske
    Norsko – Francie – Švédsko – Dánsko 127 / CZT / 127 min. / DCP
    Hrají → Renate Reinsveová, Anders Danielsen Lie, Herbert Nordrum

    „Julie ve 12 kapitolách“ zní podtitul filmu o půvabné dívce, která se v životě stále hledá. Před třicítkou se ostatně obor studia i partner mění snadno; netřeba se věnovat něčemu, co vás nebaví, ani se zaklesnout ve vztahu bez jiskry. Mladický elán i bezstarostnost ale jednoho dne vyprchají, zrovna ve chvíli, kdy Juliino zmatené srdce tápe… Joachim Trier dokazuje, že hranice mezi romantickou komedií a odstíněným dramatem je skutečně jen pomyslná.

  • Pá 18/03

    Pasoliniho Zuřivost – Hypotéza rekonstrukce původní verze filmu

    Režie → Pier Paolo Pasolini – Giuseppe Bertolucci
    Původní název → La rabbia di Pasolini – Ipotesi di ricostruzione della versione originale del film
    Itálie 2008 / CZT / 76 min. / DCP
    Hrají → / mluví: Pier Paolo Pasolini, Giorgio Bassani, Renato Guttuso, Giuseppe Bertolucci

    Pasoliniho Zuřivost, jak napovídá jeho podtitul, je hypotézou rekonstrukce a zároveň nečekaným zjevením, návratem ztraceného básnického hlasu. Film je výsledkem dlouhé badatelské práce a filologického výzkumu Giuseppe Bertolucciho (mladšího bratra Bernarda) pod záštitou Cineteca di Bologna a Istituto Luce. Hypotéza rekonstrukce navrací Pasoliniho dílu jeho původní úplnost, s neznámým šestnáctiminutovým materiálem, který je cenným doplněním a vhledem do ducha doby.
    Příběh začíná v roce 1963, kdy producent Gastone Ferranti nabídl Pasolinimi, aby natočil film Zuřivost. Byla to filmová laboratoř, filmová esej, montáž obrazů, které vytvářely poetickou a politickou výpověď o současném světě. Pasolini pracoval s filmovými časopisy z populární série Mondo libero, kterou produkoval Ferranti, a rozhodl se využít těchto vizuálních stop zpráv a minulých událostí, dát je do kontrastu s uměleckými obrazy a podřídit je lyrickému textu chvějícímu se občanským rozhořčením (recitující hlasy patří Giorgiu Bassanimu a Renatu Guttusovi) – a vytvořit tak nový filmový žánr. Šlo o silný intelektuální experiment, jenž byl náhle zmařen: producent se rozhodl film předělat a rozdělit ho na dvě části. Tu druhou část svěřil Giovannimu Guareschimu podle schématu viděno z levé perspektivy – viděno z pravé perspektivy. Pasolini reagoval podrážděně a vzdal se části svého původního filmu, aby uvolnil místo Guareschiho epizodě. Vzniká tak rozkol mezi básnickým textem, který je delší a jinak strukturovaný, a filmem, který byl dosud promítán, i když jen velmi zřídka, a vlastně byl ihned po svém uvedení stažen.
    Původní část filmu, které se Pasolini musel vzdát, byla věrně zrekonstruována podle textu scénáře a nalezených příslušných obrazů ve sbírce Mondo libero. Rekonstrukce přináší šestnáct minut nových záběrů projevujících nezvratné společenské a kulturní proměny, jíž byl Pasolini nejmučivějším svědkem.

  • Ne 20/03

    David a Sandy

    Režie → Wiesław Zięba
    Původní název → Dawid & Sandy
    Polsko 1987 / český dabing / 78 min. / 35 mm / 3+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Celovečerní kreslený film David a Sandy vychází ze stejnojmenného polského seriálu, jehož hlavními hrdiny jsou chlapec David a jeho zvířecí kamarádi Pipsi a Sandy. Uprostřed džungle se setkávají s podivnými tvorečky z vesmíru, kteří hledají čarovnou perlu, jež je klíčem k pokladům Země. Perla se však dostane do rukou zlotřilého Bosse, který loví divoká zvířata a svou touhou po bohatství ohrozí život celé džungle.

  • 12. týden
  • So 26/03
  • Ne 27/03