Program

02/2022 (Změnit)
  • 5. týden
  • Út 01/02

    V oněch letech

    Režie → Felipe Cazals
    Původní název → Aquellos años
    Mexiko 1972 / CZT / 132 min. / 35 mm
    Hrají → Jorge Martínez de Hoyos, Helena Rojoová, Mario Almada

    Historická freska režiséra Felipe Cazalse a scenáristy Carlose Fuentese V oněch letech začíná vystoupením Benita Juáreze proti vládě presidenta Comonforta, které vyústilo v občanskou válku (1858–1860), ukončenou Juárezovým vítězstvím. Pod malichernou záminkou vyslal do Mexika intervenční vojska dobrodružný francouzský císař Napoleon III., který 1862 dosadil na mexický trůn rakouského arcivévodu Ferdinanda Maximiliana. Když byl Napoleon pod vlivem neúspěchu intervence donucen svou armádu odvolat, mexické císařství se zhroutilo a (tehdy zvaný) Maxmilián I. Mexický byl 1867 za úklady proti republikánskému zřízení odsouzen k smrti a popraven.

  • St 02/02

    Krásný Antonio

    Režie → Mauro Bolognini
    Původní název → Il bellʼAntonio
    Itálie – Francie 1960 / CZT / 92 min. / 35 mm
    Hrají → Marcello Mastroianni, Claudia Cardinalová, Pierre Brasseur, Rina Morelli, Tomas Milian

    Adaptace románu Vitaliana Brancatiho, přeneseného do současnosti, vypráví o muži, jehož pověst donchuanského svůdce stojí na povážlivě nepevném základě. Film, na jehož scénáři se podílel Pier Paolo Pasolini, vyniká také přesným vykreslením anachronického sicilského prostředí.

  • Čt 03/02

    Oidipus král

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Edipo re
    Itálie 1967 / CZT / 97 min. / 35 mm
    Hrají → Franco Citti, Silvana Mangano, Carmelo Bene, Alida Valli

    „Oidipus je jiný než mé ostatní filmy, protože je výrazně autobiografický, což ostatní nejsou, nebo alespoň ne v takové míře, nebo pokud jsou, pak neúmyslně a autobiografie byla podružná. V Oidipovi vyprávím příběh svého oidipovského komplexu. Chlapec v prologu jsem já sám a jeho otec, důstojník, je můj vlastní otec. Matka, vychovatelka, je také moje vlastní matka. Vyprávím jen svůj životní příběh, samozřejmě zastřený a nejasný a podaný v epickém stylu prostřednictvím legendy o Oidipovi.“
    Pier Paolo Pasolini ( 1967)

  • Pá 04/02

    Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun

    Režie → Wes Anderson
    Původní název → The French Dispatch of the Liberty, Kansas Evening Sun
    USA 2021 / CZT / English friendly / 108 min. / DCP
    Hrají → Tilda Swintonová, Frances McDormandová, Bill Murray, Jeffrey Writh, Adrien Brody, Benicio Del Toro, Owen Wilsom, Léa Seydoux

    Milostný dopis novinářům odehrávající se v detašované redakci amerických novin ve fiktivním francouzském městě 20. století, který oživuje sérii reportáží publikovaných v časopise Francouzská depeše.

  • So 05/02

    DAU. Degenerace

    Režie → Ilja Chržanovskij – Ilja Permyakov / kamera: Jürgen Jürges
    Původní název → DAU. Degeneracija
    Německo – Ukrajina – Velká Británie – Rusko 2020 / CZT / 6 hodin a 9 minut / DCP
    Hrají → Vladimir Ažippo, Dmitrij Kaledin, Olga Škabarnya, Alexej Blinov, Marina Abramovicová, Alexej Trifonov, Romeo Castellucci, James Fallon
    Cyklus → film-řeka

    Film uvede kurátor projekce Jakub Felcman (filmař a dramaturg Ostrava Kamera Oko).

    Finální díl eposu DAU simulujícího komunistickou diktaturu v Sovětském svazu. Celá série se začala natáčet před dvanácti lety ve věrohodně zrekonstruovaných moskevských ulicích a především v areálu výzkumného ústavu akademie věd SSSR (1938–1968) vedeného nositelem Nobelovy ceny, fyzikem Lvem Landauem (ve filmu nazývaném Dau). Herci i neherci byli snímání dnem a nocí, natočeny byly stovky hodin materiálu, často velmi sexuálně a násilně explicitního, na projektu participovaly desetitisíce lidí. Vznikl silný autentický zážitek stylizované reality-show.

    Jakožto dokumentární výstup projektu byl šestihodinový DAU. Degenerace zařazen na loňském Berlinale do sekce Special Gala. V hlavní soutěži festivalu byl paralelně uveden 145 minutový hraný snímek DAU. Nataša. Ten zde byl nakonec odměněn cenou za „mimořádný umělecký výkon“ kameramana. Stříbrného medvěda obdržel osmdesátiletý Jürgen Jürges, proslulý německý kameraman, někdejší spolupracovník R. W. Fassbindera, Wima Wenderse či Michaela Hanekeho.

    Ani jeden z jmenovaných snímků nebyl v Rusku povolen pro veřejné uvádění, Ilja Chržanovskij se ve svém sporu s ministerstvem kultury obrátil k soudu.

    „Jde o první filmový projekt pojednávající o izolaci, natočený v izolaci, určený lidem v izolaci se nacházejícím.“
    Ilja Chržanovskij

    „Hrubé kovové konstrukce na některých budovách institutu na diváka jasně křičí: jsme pouhou „rekvizitou“; čím déle se v prostoru nacházíme, dojem falše sílí. A přesto z tohoto scénografického torza v nás DAU probouzí emoce, které jsou velice autentické a strhující. Na takové reakci může mít podíl jedině lidský prvek: stejně jako u Bergmana sdílíme s postavami jejich bolest a prosakující hrůzné aspekty jejich života v DAU nám brání je s nezájmem ponechat jejich osudu.“
    Ela Bittencourt

    Partnerem projekce je Ostrava Kamera Oko.


  • Ne 06/02

    Fany a pes

    Režie → Matthias Bruhn – Ralf Kukula
    Původní název → Fritzi: Eine Wenderwundergeschichte
    Německo – Lucembursko – Belgie – ČR 2019 / český dabing / 87 min. / DCP / 6+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Lipsko 1989. Dvanáctiletá dívka Fany se s láskou stará o Sputnika, psa její nejlepší kamarádky Sophie, která odjela s maminkou na letní prázdniny do Maďarska. Na začátku školního roku se však Sophie do třídy nevrátila, protože jako mnoho jiných uprchla s maminkou na Západ. Fany se odvážně vydává kamarádku hledat, aby jí psa vrátila. Stane se tak svědkem pohnutých událostí, které změní budoucnost celé země. Napínavý a zároveň laskavý animovaný film o síle přátelství a odvaze změnit historii se hluboce dotkne nejen mladých diváků.


    3/ Animovaně dokumentovaná realita

    Cyklus → 100 let animace

    (Ne)skutečnost

    3/ Animovaně dokumentovaná realita
    pásmo filmů / celkem 69 min.

    Všudybylovo dobrodružství
    režie: Irena Dodalová – Karel Dodal
    ČSSR 1936 / 13 min. / 35 mm

    Mykokosmická symfonie
    režie: Seun Lee
    ČR 2016 / 4 min. / DCP

    Kostnice
    režie: Jan Švankmajer
    ČSSR 1970 / 10 min. / 35 mm

    Hypnagogia
    režie: Magda Kvasničková
    ČR 2017 / 5 min. / DCP

    39 weeks, 6 days
    režie: Joanna Kozuch – Boris Šima
    Slovensko 2017 / 8 min. / DCP

    Významné osobnosti našeho života
    režie: neznámý
    ČSSR 1928 / 4 min. / 35 mm

    Kdo se se mnou zatočí
    režie: Adéla Križovenská
    ČR 2019 / 7 min. / DCP

    Člověk pod vodou
    režie: Jiří Brdečka – Ladislav Čapek
    ČSSR 1961 / 18 min. / 35 mm

    Animovaný dokumentární film jako žánr zažívá v poslední době vzestup. Stále více tvůrců využívá animaci emocionálních tváří a hlasů člověka nebo pracuje s nalezenými záběry či hraným materiálem. Toto pásmo chce poukázat na někdy přehlíženou skutečnost, že animovaný dokument byl vždy součástí historie animace.

  • 6. týden
  • Po 07/02

    Věk podle FAMU aneb Mládež a stáří ve studentských filmech

    Cyklus → paralelní kino

    AMU/FAMU75! K 75. výročí založení školy
    Akademie múzických umění i její Filmová a televizní fakulta slaví v letošním roce tři čtvrtě století od svého založení. Historii školy si v Ponrepu připomeneme hned několika tematicky zaměřenými bloky v rámci cyklu Paralelní kino. V jednotlivých pásmech představíme tvorbu od roku 1949 do roku 1989 v široké škále, od známých studentských filmů, přes zapadlé perly až po svéráznosti. Snímky jsou převážně na filmových kopiích a o jejich úvod a diskusi se postarají filmová historička Tereza Czesany Dvořáková a kurátorka Johana Ožvold a přizvaní hosté a tvůrci.

    Věk podle FAMU aneb Mládež a stáří ve studentských filmech
    Programové pásmo posledního večera připomínajícího 75. výročí Akademie múzických umění a Filmové a televizní fakulty AMU tematicky spojuje raná a pozdní etapa lidského života. Pohled na svět optikou dítěte nabízí velké tvůrčí možnosti, exkurz do světa dospívajících nebo chování mladších k seniorům zase může vyjádřit mnohé o dobové společnosti. A tak dětství, mládí i seniorský věk inspirují posluchače FAMU dlouhodobě a tradičně – k poetickým a romantizujícím, jindy naopak ke kritickým až deziluzivním interpretacím. Tvůrci vybraných filmů, které uvidíme, se mimo jiné vyrovnávají s autorsky silnou tradicí českého dětského filmu padesátých a šedesátých let.

    Přítel z Diamantových hor
    režie: Ju Cho-son / 1956 / 9 min.

    Učenie
    režie: Dušan Hanák / 1965 / 16 min.

    Pukrylukri (Putování Kryštofa, Lucinky a Kristýny do celýho světa)
    režie: Moris Issa / 1968 / 16 min.

    Nepíše si úlohy do zpěvu
    režie: Hana Pinkavová / 1979 / 29 min.

    Umřel nám pan Foerster
    režie: Jiří Menzel / 1963 / 14 min.

  • Út 08/02

    Poznámky k africké Oresteie

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Appunti per unʼ Orestiade Africana
    Itálie 1969/70 / CZT / 63 min. / DCP

    „Oresteia představuje syntézu afrických dějin posledních sta let, onen náhlý a téměř božský přechod od „divokého“ stavu ke stavu občanskému a demokratickému. Dlouhá řada králů, kteří ovládali africké území (a které jednoho po druhém ovládly temné Erínye) v kruté a staletí trvající stagnaci kmenové a prehistorické kultury, byla naráz svržena. A Rozum, téměř motu propria, tu zavedl demokratické instituce. Dnes, v letech šedesátých, době patřící „třetímu světu“ a zvláště africkým černochům, musíme dodat, že se palčivým problémem a otázkou stal přechod ze stadia Erínyí k Eumenidám. Aischylův génius toto všechno předpovídal. Všichni pokrokoví lidé dnes souhlasí s tím, že na kulturu archaických civilizací - povrchně směšované pod slovo folklór – se nesmí zapomenout, nesmí se jimi pohrdat ani je zrazovat. Spíše by je nová civilizace měla přijmout, integrovat je do sebe a ponechat jim jejich specifickou, zvláštní a historickou hodnotu. Děsivá a fantastická božství africké prehistorie by měla projít stejným procesem jako Erínye. Měla by se stát Eumenidami.“
    Pier Paolo Pasolini

  • St 09/02

    L. N. Tolstoj - R. L. Stevenson / Vzkříšení + Podivný případ doktora Jekylla a pana Hydea

    / projekce s živým hudebním doprovodem Michala Worka

    Vzkříšení / Katjuscha Maslowa
    režie: Friedrich Zelnik
    hrají: Rudolf Forster, Lya Mara, Paul Graetz, Lydia Potechina
    Německo 1923 / CZT / 67 min. / 35 mm. /
    Vzkříšení je Tolstého poslední román (vznikal v letech 1889 až 1899) a jakási syntéza jeho pozdní tvorby. Pro spisovatele byl osud urozeného svůdce, z nějž se stane „kající se svůdce“ a nakonec „kající se šlechtic“ východiskem k nesmírně detailnímu veristickému popisu ruské společnosti z vyhraněně morální perspektivy. Filmaři se obvykle omezili na vylíčení zmíněného ústředního příběhu, inspirovaného skutečným soudním případem: mladý porotce, kníže Něchljudov, pozná v odsouzené prostitutce Kaťuše Masljovové dívku, kterou svedl. V němé adaptaci z roku 1923 si knížete zahrál přední německý herec Rudolf Forster (později se proslaví jako Mackie Messer v Pabstově Žebrácké opeře).

    Podivný případ doktora Jekylla a pana Hydea / Dr. Jekyll and Mr. Hyde
    režie: John Robertson
    hrají: John Barrymore, Brandon Hurst, Martha Mansfieldová
    USA 1920 / CZT / 61 min. / 35 mm
    Zpracování novely skotského novoromantika Roberta L. Stevensona bylo pro filmaře vždy přitažlivé, tři z mnoha adaptací vznikly jen v roce 1920! V Německu se námětem inspiroval F. W. Murnau ve své Janusově hlavě a v USA byly natočeny filmy dva. Ve sbírkách Národního filmového archivu se dochoval ten významnější a díky hereckému umění Johna Barrymora i proslulejší z nich.

  • Čt 10/02

    Baziliškové

    Režie → Lina Wertmüllerová
    Původní název → Il basilischi
    Itálie 1963 / CZT / 75 min. / 35mm
    Hrají → Toni Petruzzi, Stefano Satta Flores, Sergio Ferrannino, Luciana Bonfantiová

    „Ale to je přece úplně jedno jestli film režíruje muž nebo žena nebo pes nebo kůň!“
    Lina Wertmüllerová

    Roku 1962 asistovala Lina Wertmüllerová Federiku Fellinimu při natáčení filmu Osm a půl a hned následujícího roku natočila svůj dlouhometrážní hraný debut Baziliškové. Námětem i atmosférou ospalého maloměsta jsou ostatně její Baziliškové velmi blízcí Felliniho Darmošlapům (1953). Také oni sní o daleké a vzdálené budoucnosti a stále jen mluví „co kdyby“, ale na rozdíl od svých starších kolegů jsou tady vlastně docela šťastní a po změně netouží. Kamera se často dostává nad město a shlíží na jeho obyvatele se shovívavým a chápavým nadhledem.

    „Ženy by měly vědět, že jsem nedisponovala žádnou nadlidskou silou, díky níž jsem mohla natáčet filmy. Ne: jenom jsem analyzovala a pochopila zákony, které společnosti vládnou. A tím nemyslím zákony jakéhosi všemocného patriarchátu s jeho starozákonním Bohem. Myslím zákony čistě ekonomické.“
    Lina Wertmüllerová

  • Pá 11/02

    4/ Mockumentary

    Cyklus → 100 let animace

    (Ne)skutečnost

    4/ Mockumentary
    pásmo filmů / celkem 56 min.

    Jak si opatřit hodné dítě
    režie: Stanislav Látal, Miloš Macourek
    ČSSR 1965 / 10 min. / 35 mm

    Fascinující život nočních tvorů
    režie: Anna Vančurová
    Slovensko 2014 / 9 min. / DCP

    Peripetie zpěvu
    režie: Jiří Tyller
    ČSSR 1985 / 11 min. / 35 mm

    Dinosauři
    režie: Dao Thi Thuy Linh
    ČR 2013 / 6 min. / DCP

    Otrantský zámek
    režie: Jan Švankmajer
    ČSSR 1977 / 18 min. / 35 mm

    Trikový soubor
    režie: Ester Nemjó
    ČR 2015 / 2 min. / DCP

    Termín mockumentary (kombinující dvě anglická slova „to mock“ a „document“) byl v poslední době popularizován většinou prostřednictvím formátu komediálních televizních pořadů. Ale mockumentary v kontextu animace a zejména československé animace je mnohem rozmanitější a má dlouhou tradici – už z dob komunistického režimu, kdy se dalo otevřeně mluvit jen málo, jsou čeští a slovenští umělci stále vynikající v skrývání drzých komentářů za parodie a falešné formáty.

  • So 12/02

    Ikarie XB 1

    Režie → Jindřich Polák
    ČSR 1963 / English friendly / 88 min. / DCP
    Hrají → Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček

    digitálně restaurovaný film

    Je druhá polovina 22. století a kosmická loď Ikarie XB 1 putuje k Alfě Centauri za průzkumem mimozemských forem života. Její posádka, složená z vědeckých kapacit různých oborů, je daleko od sluneční soustavy vystavena neznámým, nepředstavitelným hrozbám. Ale veze si s sebou i řadu svých všedních lidských starostí a radostí. Kališovy černobílé obrazy v širokoúhlém formátu, Liškova novátorská elektronická hudba a přesvědčivé kulisy i kostýmy vytvářejí stylisticky vytříbený fikční svět daleké budoucnosti.

  • Ne 13/02

    Bolek a Lolek se vracejí

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / 35 mm / 3+

    Bolek a Lolek, neúspěšné chůvy
    režie: Edward Wątor
    Polsko 1986 / 8 min.

    Bolek a Lolek – dva rytíři
    režie: Władysław Nehrebecki
    Polsko 1983 / 9 min.

    Bolek a Lolek a hradní paní
    režie: Wacław Wajser
    Polsko 1976 / 9 min.

    Bolek a Lolek archeologové
    režie: Zdzisław Kudla
    Polsko 1975 / 9 min.

    Bolek a Lolek mezi bobry
    režie: Edward Wątor – Romuald Kłys
    Polsko 1975 / 9 min.

    Bolek a Lolek se vracejí do Ponrepa s dalšími kreslenými groteskními příhodami, které jsou plné neuvěřitelných dobrodružství. Tentokrát se oblíbená animovaná dvojka podívá do starobylého hradu, stane se na chvíli chůvami malého dítěte, najde cenný archeologický nález a v neposlední řadě se spřátelí s hravými bobry, s jejichž pomocí potrestá zloducha.


    Bílá nemoc

    Režie → Hugo Haas
    ČSR 1937 / English friendly / 106 min. / DCP
    Hrají → Hugo Haas, Zdeněk Štěpánek, Karla Oličová, Bedřich Karen

    digitálně restaurovaný film

    Do jakési země, jejíž národ je plamennými projevy diktátora právě úspěšně přesvědčován o své nadřazenosti a oprávněnosti vojenské expanze, se rozšířil bacil silně destruktivní formy malomocenství. Je nazýván morbus Tshengi nebo lidově „bílá nemoc“. Jediný, kdo proti němu vyvinul účinný lék, je lékař chudých jménem Galén. Odmítá však tajemství svého medikamentu prozradit, dokud mocní maří lidské životy válkami.

  • 7. týden
  • Po 14/02

    Rok před válkou

    Režie → Dāvis Sīmanis
    Lotyšsko – ČR 2021 / 116 min. / DCP
    Hrají → Petr Buchta, Dace Eversa, Lauris Dzelzitis, Girts Kesteris

    projekce za účasti tvůrců

    Vymknuta z kloubů, doba šílí, ožívají politické a filozofické extrémy roku 1913. Peter Lotyš, „muž bez vlastností“, prochází tragikomickým a surreálným panoptikem předválečné Evropy. Pracuje jako hotelový poslíček, je spalován romantickou vášní k revolucionářce a spiritistickému médiu v jedné osobě a s Leninem připravuje světovou bolševickou revoluci. Z revolučních choutek ho nevyléčí ani Sigmund Freud ve svém salónu či svádění Maty Hari.

  • Út 15/02

    Marťanské lodě

    Režie → Jan Foukal
    ČR 2021 / 77 min. / DCP
    Hrají → Martin E. Kyšperský, Eliška Křenková, Jan Strejcovský

    projekce za účasti tvůrců

    Hudebník Martin a psycholožka Eliška se seznamují na narozeninové oslavě, následuje pozvání na Eliščinu přednášku. Vzájemná náklonnost je od začátku patrná a romanci, odehrávající se převážně v kulisách Brna, nic nebrání. Lyrický snímek nabízí zamyšlení nad tím, jak hluboce můžeme poznat a pochopit jinou lidskou bytost a zda láska sama o sobě stačí.

  • St 16/02

    Božské jiskry

    Režie → Vít Poláček
    ČR – Belgie 2022 / DCP / vstup zdarma
    Hrají → Václav Vašák, Mathias Sercu, Irene Kleinschmidtová

    premiéra filmu / projekce za účasti tvůrců

    Horké letní poledne na německé dálnici někde u belgických hranic. Stovky aut jedoucích v obou směrech. Na odpočívadle potká třináctiletý Čech Jan stejně starou Belgičanku Astrid. A zatímco arabský řidič kamionu hledá někoho, kdo mu poradí s navigací, z rádia zprávy hlásí další teroristický útok. A Janův mladší bratr shání podpis afrického hráče FC Barcelona. Božské jiskry jsou minimalistickým portrétem současné Evropy, setkání, dialogů i nedorozumění, které se v ní dějí a které umožňuje. Radujte se Božské jiskry, dcery Elysia!

  • Čt 17/02

    5/ Lidé jako loutky jako zvířata

    Cyklus → 100 let animace

    Loutka(y)

    5/ Lidé jako loutky jako zvířata
    pásmo filmů / celkem 56 min.

    Zahrada
    režie: Jan Švankmajer
    ČSSR 1968 / 16 min. / 35 mm

    Poslední autobus
    režie: Martin Snopek – Ivana Laučíková
    Slovensko 2011 / 16 min. / DCP

    Pan Jezevec
    režie: Karel Czech – Martin Máj
    ČR 2012 / 24 min. / DCP

    V československých dějinách najdeme období, kdy se lidé mohli oprávněně cítit jako loutky. Není proto překvapivé, že manipulace jednotlivce i mas je jedním z častých témat nejen animovaných filmů, ale uměleckých děl obecně. Toto pásmo začíná krátkým hraným filmem Zahrada, kde se s lidmi zachází jako s loutkami, a pokračuje dvěma filmy se smíšenou technikou na hraně animace a živé akce. Tam se mrtvá a živá zvířata, loutky a lidé bez námahy roztaví, což ukazuje, jak neomezená může animace a její chápání loutek být.


    Cabiriiny noci

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Le notti di Cabiria
    Itálie 1957 / CZT / 103 min. / 35 mm
    Hrají → Giulietta Masina, François Périer, Amedeo Nazzari

    Epizodní roli prostitutky Cabirie z Bílého šejka, která se pokouší rozveselit nešťastného novomanžela, rozvedl Fellini v celovečerním filmu, tentokráte i za asistence Piera Paola Pasoliniho, jenž se podílel na dialozích. Pro realizaci příběhu prostitutky, která podlehne vidině lásky a lepšího života, hledal režisér producenta jen velmi obtížně, přestože měl již za sebou oscarový úspěch se Silnicí. Nakonec získala Giulietta Masina za ztvárnění hlavní role Cenu za nejlepší ženský herecký výkon na MFF v Cannes a vedle jiných cen obdržel Fellini svého druhého Oscara (po Silnici).

  • Pá 18/02

    Zdravý nemocný

    Režie → Tonino Cervi
    Původní název → Il malato immaginario
    Itálie 1979 / český dabing / 107 min. / 35 mm
    Hrají → Alberto Sordi, Laura Antonelliová, Giuliana de Sio

    Klasickou Molièrovu předlohu z roku 1673 převedl režisér Tonino Cervi do Říma konce sedmnáctého století, kdy je ve městě chudoba a hrozí revolta rolníků. Ideálního představitele hlavní role našel v Albertu Sordim. První uvedení filmu v Ponrepu u příležitosti letošního Molièrova 400. výročí narození.

  • So 19/02

    Marketa Lazarová

    Režie → František Vláčil
    ČSR 1967 / English friendly / 190 min. / DCP
    Hrají → Josef Kemr, Magda Vášáryová, Pavel Landovský, Naďa Hejná, Jaroslav Moučka, František Velecký, Karel Vašíček, Ivan Palúch

    digitálně restaurovaný film

    Stěžejní dílo české kinematografie, filmová rapsodie Františka Vláčila, nazvaná podle Vančurovy předlohy Marketa Lazarová, představuje v žánru historického filmu jedno z nejvýznamnějších děl světové kinematografie. Příběh se odehrává v drsných dobách poloviny třináctého století. Loupeživý rytíř Kozlík se ocitne se svým početným rodem v nemilosti poté, co jeho synové zadrží mladého saského hraběte Kristiána. Nebezpečným pronásledovatelem se stává boleslavský hejtman Pivo. Kozlíkův syn Mikoláš znásilní dceru záludného zemana Lazara, zatímco Kozlíkova dcera Alexandra, která měla incestní vztah s bratrem Adamem, se zamiluje do zajatého mladíka. Pronásledování skončí velkou řeží, při níž je zraněný Kozlík chycen. Mikoláš se marně pokusí vězně osvobodit. Je smrtelně zraněn. Než skončí s otcem na popravišti, oddá ho hejtman s těhotnou Marketou. Alexandra zabije Kristiána, který se pod vlivem prožitých hrůz pomátl. Pozorovatelem událostí je potulný mnich Bernard… Snímek omamuje zejména svou vizuální působivostí a hudbou Zdeňka Lišky. Je rozdělen do dvou dílů (Straba, Beránek boží) a jednotlivé obrazy jsou uvozeny mezititulky naznačujícími děj. Bohatá je i zvuková stopa, v níž jsou s neobvyklým dozvukem použity lakonické dialogy nebo naopak „literární“ monology, nejrůznější výkřiky a citoslovce, skřek dravců i hlas vypravěče. Ve složité struktuře se neustále narušuje chronologie vyprávění útržkovitými reminiscencemi a vizemi některých postav.

  • Ne 20/02

    Pohádky tisíce a jedné noci

    Režie → Karel Zeman
    ČSR 1974 / 90 min. / 35 mm / 3+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Vydejte se na dobrodružnou filmovou plavbu s námořníkem Sindibádem! Sedmidílná série krátkých kreslených příběhů Karla Zemana vycházející výtvarně ze stylu perských a arabských miniatur byla sestřižena do podoby celovečerního snímku Pohádky tisíce a jedné noci. Společně s hlavním hrdinou se ocitnete v zemi obrů, překonáte nástrahy magnetové hory i strašlivého démona, prozkoumáte království mořského sultána a proletíte se i na létajícím koberci.


    Krakatit

    Režie → Otakar Vávra
    ČSR 1948 / English friendly / 97 min. / DCP
    Hrají → Karel Höger, Florence Marly, František Smolík, Nataša Tanská, Miroslav Homola, Jaroslav Průcha

    digitálně restaurovaný film

    Sugestivní adaptace vizionářského románu Karla Čapka. Krakatit je název pro třaskavinu s nepředstavitelně ničivým účinkem. Sám její vynálezce, inženýr Prokop, se jí zalekne, avšak pro mnohé jiné představuje vytoužený nástroj absolutní moci. Ve stejnojmenném románu Karla Čapka, vydaném roku 1924, byly Prokopovy pokusy a jejich následky čistě autorovou vizí. Proti tomu filmová adaptace, jež vznikla nedlouho po druhé světové válce a útocích na Hirošimu a Nagasaki, zčásti zjevně reflektuje skutečné události. Mimo naléhavý morální apel dodnes strhuje svou delirickou atmosférou a vizuální vynalézavostí v reálných exteriérech i fantastických kulisách.
    Otakar Vávra se ke stejné látce vrátil v období normalizace. Roku 1980 byla uvedena pod názvem Temné slunce jeho volná adaptace Krakatitu, tentokrát s patrnými vazbami na kontext studené války. Zdaleka však nedosáhla působivosti ani popularity starší verze.


    Skřivánci na niti

    Režie → Jiří Menzel
    ČSR 1969 / English friendly / 89 min. / DCP
    Hrají → Rudolf Hrušínský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská

    digitálně restaurovaný film

    Skřivánci na niti, další z Menzlových filmů na motivy povídek Bohumila Hrabala, se odehrávají v kladenských ocelárnách, kam komunistický totalitní režim posílal „na brigádu“ nepohodlné politické provinilce – vzpurné intelektuály, věřící různých církví či drobné živnostníky. Bývalý prokurátor, mladičký adventista Pavel a jeho láska – vězenkyně Jitka, holič Kudla – ti všichni jsou na jedné lodi s mladým dozorcem Andělem, který má na starosti i tzv. „kopečkářky“ – ženy, které se pokusily o útěk za hranice. Kamarádská loajalita však nikam dál nesahá: spravedlnosti ani pomoci se dovolat nelze a fanatická svazácká vedoucí tak ukazuje pionýrům „nepřátele režimu“ jako pohrdanou exotickou zvěř. Vždycky může být ještě hůř, život však nepřestává být divný a krásný.

  • 8. týden
  • Po 21/02

    Ester Krumbachová

    Cyklus → paralelní kino

    Během večera bude pokřtěna monografie Ester Krumbachová, která vznikla jako jeden z výsledků několikaletého výzkumu nově nalezené pozůstalosti Ester Krumbachové. Kniha není tradiční, historicky koncipovanou monografií, ale rhizomatickou strukturou; na jedné straně ji utvářejí odborné či esejistické texty českých i zahraničních specialistů z různých oborů, na straně druhé představuje archivní materiály, jež jsou seřazeny do tematických, volně komentovaných trsů, přičemž organický celek pak spojuje grafika s autorskými vstupy Daniely a Lindy Dostálkových. Obdobně je komponován i slavnostní večer – prezentace publikace a Archivu Ester Krumbachové bude prorůstat dílem současných umělců, kteří na Ester Krumbachovou navazují a rozvíjejí dále její myšlenky, které jsou možná více otevřeny sdílení v naší současnosti než té její.
    Uvádějí: Edith Jeřábková, Kateřina Svatoňová a Daniela a Linda Dostálkovy


    Festival pana Rifkina

    Režie → Woody Allen
    Původní název → Rifkinʼs Festival
    Španělsko – USA 2019 / CZT / English friendly / 92 min. / DCP
    Hrají → Wallace Shawn, Elena Anayaová, Louis Garrel, Gina Gershonová, Christoph Waltz

    Italský maestro Vittorio Storaro a jeho skvělé černobíle snové rekonstrukce děl Orsona Wellese (Občan Kane), Luise Buñuela (Anděl zkázy), Federika Felliniho (Osm a půl), Françoise Truffauta (Jules a Jim), Ingmara Bergmana (Sedmá pečeť, Lesní jahody, Persona) nebo Clauda Lelouche (Muž a žena). Woody Allen a jeho pocta San Sebastianu, výsměch současnému angažovanému artovému filmu, k tomu pár obvyklých milostných nehod – a v temném sále kina... pár nezničitelných záběrů od Godarda.

  • Út 22/02

    Assa

    Režie → Sergej Solovjov
    Původní název → Assa
    SSSR 1987 / CZT / 148 min. / 35 mm
    Hrají → Sergej „Afrika“ Bugajev, Taťana Drubičová, Stanislav Govoruchin, Viktor Coj

    Kdysi neudělal nic menšího, než že svým způsobem „uspíšil pád Sovětského svazu“, dnes nás „nejlepším možným způsobem navrátí do atmosféry perestrojky“, napsal Boris Nelepo loni v květnu v Cahiers du cinéma o filmu Sergeje Solovjova Assa. „Nabízí se nám dnes coby dokonalá časová kapsle sovětských osmdesátek. Včetně jejich hudby: skupina Akvárium (Boris Grebenčikov), skupina Bravo (Žanna Aguzarovová) a samozřejmě Viktor Coj se skupinou Kino. Ti pak vedou závěr filmu k vyvrcholení; jejich píseň Peremeň! (Chceme změnu!) zní na protivládních demonstracích v Rusku i v Bělorusku dodnes.“

  • St 23/02

    6/ Od papíru k loutkám

    Cyklus → 100 let animace

    Loutka(y)

    6/ Od papíru k loutkám
    pásmo filmů / celkem 57 min.

    Nina
    režie: Veronika Obertová – Michaela Čopíková
    Slovensko 2014 / 17 min. / DCP

    Dcera
    režie: Daria Kashcheeva
    ČR 2019 / 15 min. / DCP

    Kamene
    režie: Katarína Kerekesová
    Slovensko 2010 / 25 min. / DCP

    I když v dnešní době existuje tendence stále více se spoléhat na animaci tvořenou počítačem, je důležitost zachování ruční animace nepochybná. Tyto tři filmy slouží jako příklad toho, jak animace reálných objektů může přidat do příběhu další důležitou vrstvu. Místo toho, aby se tyto filmy realitě podobaly, záměrně ukazují, z čeho jsou vyrobeny. Papírové loutky v Dceře jsou natáčeny tak zblízka, že můžete vidět každý tah štětcem, ale to jí neupírá žádné emoce.


    1920 – 1921: zenit filmového expresionismu / Torgus + Od jitra do půlnoci

    / projekce s živým hudebním doprovodem

    Torgus / Verlogene Moral
    režie: Hans Kobe
    hrají: Eugen Klöpfer, Marija Lejkoová, Adele Sandrocková
    Německo 1921 / 46 min. / CZT
    Islandský příběh tragické lásky převedli do filmové podoby přední exponenti německého expresionismu: scenárista Carl Mayer (mj. Kabinet doktora Caligariho), kameraman Karl Freund (mj. Metropolis) a výtvarník Robert Neppach, jenž se zásadním způsobem podepsal i na druhém filmu večera, Od jitra do půlnoci.

    Od jitra do půlnoci / Von Morgens bis Mitternacht
    režie: Karl Heinz Martin
    hrají: Ernst Deutsch, Erna Morena, Hans Heinrich von Twardowski
    Německo 1920 / 41 min. / 35 mm
    Hlavní proud německého filmového expresionismu je vymezen lety 1919 až 1924. Filmu Od jitra do půlnoci, znovuobjevenému teprve v šedesátých letech, musíme přiznat, že přinejmenším v jednom aspektu – stylistické čistotě – překoná i emblematické dílo Roberta Wieneho Kabinet doktora Caligariho. Počínaje námětem (hrou Georga Kaisera) až po extrémní expresionistickou stylizaci veškerých kostýmů a dekorací dovádí tento film zvolený styl do nejzazších důsledků. Často se mylně tvrdilo, že jde o bezititulkový film (oproti filmům jako Střepy Lupu Picka a Poslední štace F. W. Murnaua zde v původní verzi titulky byly). Byl to nicméně první film promyšleně koncipovaný v černé a bílé. Do té doby - od počátků kinematografie - se prakticky u všech filmů počítalo s kolorováním, virážováním nebo tónováním. Není proto příliš velkou nadsázkou, dočteme- li se občas v odborné literatuře, že Od jitra do půlnoci byl „první černobílý film“.

  • Čt 24/02

    Jan Werich: Když už člověk jednou je

    Režie → Miloslav Šmídmajer – Martin Slunéčko
    ČR 2021 / 105 min. / DCP

    Film mapuje klíčové okamžiky života Jana Wericha, vznik Osvobozeného divadla, jeho boj proti fašismu, dramatický útěk před nacisty, působení ve Spojených státech, rozčarování po návratu do Československa i spolupráci s novým režimem. Snímek přináší málo známá fakta o jeho dramatickém útěku do Rakouska nebo o jeho druhé emigraci do USA. Po definitivním návratu domů Jan Werich odmítl spolupracovat s husákovským režimem, zmizel z televizních obrazovek, nesměl hrát ani psát. Pro národ se tak stal symbolem vzdoru a nesouhlasu s okupací sovětskými vojsky. Přesto byl obklopen přáteli, které sledovala a evidovala StB.


    Přípravy k filmu T aneb Záchrana všeho, co nelze zachránit

    Režie → Milan Klepikov
    ČR 2021 / 93 min. / DCP
    Hrají → Petr Král, Adam Čepelák, Ivan Kunc, Diviš Votoček, Anna Brabcová, Darja Miková

    Tiší mrtví. Ti, že znovu žijí?

    Znovu žijí? Vlastní vůlí svou?

    Či nuceně žíly jejich bijí?

    Proti vůli v nové sny zas jdou?

    Za hroby mám znovu mladost sníti?

    Aby znovu prchl její stín?

    Ó, by mohl navždy hrob mě krýti!

    Věčné nic! v tvůj já se vrhu klín.


    Karel Hynek Mácha (1833)

  • Pá 25/02

    Zachránce

    Režie → Sergej Solovjov
    Původní název → Spasatěl
    SSSR 1980 / CZT / 93 min. / 35 mm
    Hrají → Vasilij Miščenko, Taťjana Drubičová, Vjačeslav Kononěnko, Sergej Šakurov, Alexandr Kajdanovskij

    úvodní slovo: Tomáš Hála

    Na festivalu v Benátkách oceněné čechovovsky laděné lyrické vyprávění o rodících se a zanikajících citových vztazích, jehož hrdiny jsou nedávní abiturienti a jejich profesor. Úvaha o významu lásky a přátelství pro zrání lidské osobnosti.
    Hrdinové melodramatu, zasazeného do městečka na březích rozlehlých jezer, procházejí během několika dnů emocionálně náročnými situacemi. Vilja, vypravěč celého příběhu, má odejít na vojnu. Studentka medicíny Asja je nešťastná v manželství s krejčím a oporu hledá u učitele literatury Larikova, s kterým ji pojí nevinný, ale pro ni intenzivní zážitek ze školní brigády. Také u vedlejších postav se dostavují citové výkyvy, jež ukončí až Viljovo nalodění se mezi ostatní brance a odplutí na širý horizont. Nostalgicky laděné vyprávění o střetávání ideálů a reality umocňuje impresionistická kamera Pavla Lebeševa a hudba Solovjovova oblíbeného skladatele Isaaka Švarce.


    Hovory o lásce

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Comizi dʼamore
    Itálie 1964 / CZT / 90 min. / DCP
    Hrají → / účinkují: Giuseppe Ungaretti, Camila Cedernaová, Alberto Moravia, Cesare Musatti

    Pasolini: „Moravio, myslíte, že můj průzkum bude mít smysl?“
    Alberto Moravia: „Nehledě na výsledek věřím, že vznikne film, který Francouzi nazývají cinéma-vérité. A toto cinéma-vérité bude v Itálií poprvé otevřeně hovořit o sexu. O tabuizovaném tématu nejen ve filmu, ale dokonce i v každodenní sociální interakci.“
    Cesare Musatti: „Myslím si, že vám ti lidé buď neodpoví, nebo vám budou lhát.“

    Cesta po Itálii s jednoduchým cílem: zjistit, jaký je přístup veřejnosti k sexu v přísně katolické zemi, kde byl rozvod v roce 1964 ještě stále nelegální a kde až do roku 2015 musela každému rozvodu předcházet nejdříve oficiální tříletá rozluka manželů. Pasolini navštívil rozdílné regiony a oslovil odlišné vrstvy italské společnosti. Film je svižným a pohlcujícím dokumentem své doby, o to výraznějším, že nám ukazuje Itálii jako názorově a společensky hluboce rozdělenou zemi a dokazuje, že dnešní názorová polarita západní společnosti není problémem až nového milénia.
    Hovory o lásce přesto hrají v naší poctě Pasolinimu roli jinou: připomenou nám, jak okouzlujícím a výmluvným diskutérem Pier Paolo byl a jak odvážně, citlivě i s nadsázkou dokázal hovořit o palčivých problémech své doby. Koneckonců i Hovory o lásce jsou ve výsledku poetickým a empatickým povzdechem nad skutečností, že člověk miluje často pouze to, co nevlastní a to jej vede ke snaze získat si druhého společenskou, finanční nebo fyzickou dominancí.

  • So 26/02

    Můj soused Totoro

    Režie → Hajao Mijazaki
    Původní název → Tonari no Totoro
    Japonsko 1988 / CZT / 86 min. / DCP

    Jestliže v polovině minulého století reprezentovala nejvyšší dosažený stupeň vývoje animovaného filmu jména Čecha Jiřího Trnky a Kanaďana Normana McLarena, pak na jeho konci znamenalo největší objev dílo Japonce Hajao Mijazakiho. Můj soused Totoro je dnes považován nejen za vyvrcholení tvorby tohoto dnes osmdesátiletého umělce, ale za jeden z nejlepších animovaných filmů v historii. Na uvedení do české kinodistribuce si musel Můj soused Totoro počkat víc než třicet let. Příběh o sestrách Sacuki a Mei, o lesním duchu Totoro, nemluvě o ideálním veřejném dopravním prostředku, jímž je Kočkobus.


    Za soumraku

    Režie → Šarūnas Bartas
    Původní název → Sutemose
    Litva – Francie – ČR 2020 / CZT / 128 min. / DCP
    Hrají → Arvydas Dapšys, Marius Povilas, Elijas Martinenko

    Devatenáctiletý Unté je členem partyzánského hnutí, které vzdoruje sovětské okupaci. Je to nerovný, zoufalý boj, ale rozhoduje se v něm o budoucnosti celé populace. Ve věku, kdy jeho vrstevníci objevují taje a krásy života, Unté objevuje násilí a zradu. Do spravedlivého boje je odhodlaný investovat všechnu vášeň svého mladého srdce, i za cenu ztrátu nevinnosti.

  • Ne 27/02

    FAMU v kině II

    Cyklus → Ponrepo dětem

    Letos pro vás pražská filmová škola připravila neotřelé, humorné a žánrově pestré pásmo krátkých filmů pro celou rodinu. Ve vtipném animovaném filmu 659 se stanete součástí příběhu beruško-pavoučí noční můry, malá Natálka vám v Základech umění ukáže své výtvarné nadání, v loutkovém snímku Jsme si o smrt blíž vás dojme osud tvora, jenž hledá spřízněnou duši na skládce, a s příběhy handicapovaných zvířat, které našly své vytoužené domovy, se seznámíte v animovaném dokumentu Azyl…Vydejte se do záhadných, roztomilých a hravých světů filmů našich talentovaných mladých filmařů a filmařek. Pásmo FAMU v kině 02 začíná.


    Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918–1992)

    Režie → Karel Vachek / kamera: Karel Slach
    ČR 2006 / 147 min. / 35 mm

    Čtyři roky po závěrečném dílu volné tetralogie Malý kapitalista, nazvané Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma (2002) přichází Karel Vachek s dalším opusem, jenž navzdory složitému názvu má být podle autora jakýmsi divertimentem s metráží sto čtyřiceti sedmi minut. Jde opět o dokumentární esej, v němž tvůrce zůstává věrný své poetice, svým tématům i svému pojetí humoru. Zatímco v předcházejících dílech „animoval“ dění před kamerou a vstupoval do něj svými dotazy či komentáři, nyní navíc rámuje „děj“ vlastní přednáškou, v níž v posluchárně před studenty rozvíjí své teorie. Změnil se také obraz, poznamenaný dříve divokou ruční kamerou Karla Slacha: je teď překvapivě statický, přičemž dlouhé celky jsou ze stativu často opět snímány širokoúhlým 8mm objektivem.
    Středobodem díla je tentokrát Vachkovo úsilí o nalezení hranice mezi autentickými a neautentickými existencemi. Současná společenská situace však odráží převládající neautentickou existenci, nahrazující odpovědnost povrchním konzumem a přijímáním i vyžadováním mediálních hrátek. Proto Vachek se svým citem pro bizarnost natáčí velké závody v motokrosovém freestylu, konané nesmyslně ve sportovní hale nebo zvířecí hřbitov na hoře Říp. Do jeho diskursu mu neodmyslitelně opět vstupuje politika. Snímek je uvozen čtyřmi mapami Československé/České republiky od roku 1918 (stejný motiv je i na plakátu). Hned v prvních záběrech je vidět přírodní sněhová mapa naší země na krkonošské stráni. Ta odtává právě tak, jako se vlivem historických událostí zmenšovaly hranice Československa. Režisér komentuje vznik a vývoj země prostřednictvím úvah o Benešovi, Haškovi, Ladislavu Klímovi a Dubčekovi a zároveň se baví s několika lidmi, vyjadřujícími vyhraněné názory na vývoj naší společnosti po Listopadu 1989.

  • 9. týden
  • Po 28/02

    Divoká holubice

    Režie → Sergej Solovjov
    Původní název → Čužaja Belaja i Rjaboj
    SSSR – Kazachstán 1986 / CZT / 92 min. / 35 mm
    Hrají → Vjačeslav Iljuščenko, Ljubomiras Laucjavičus, Ljudmila Saveljevová

    Impulsem k natočení Divoké holubice byla pro ruského režiséra Sergeje Solovjova povídka Borise Rjachovského, publikovaná roku 1978 v časopise Novyj mir, kde ji doprovázel pochvalný komentář Čingize Ajtmatova. Pod dojmem z četby Solovjov rychle napsal scénář, ale samotná realizace filmu se protahovala. Nejdříve se mělo točit v produkci Mosfilmu, později se výroba svěřila Kazachfilmu. Po osmi letech se dílo podařilo, a to doslova – na festivalu v Benátkách jej odměnili Velkou zvláštní cenou 1986. Na první pohled je to film o chlapci Ivanovi, jenž uloví bílou holubici, považovanou za vzácnost mezi místními chovateli, kteří by ji rádi měli ve své kleci. Za touto hlavní zápletkou se však skrývá řada dalších dějových zauzlení, vytvářejících kaleidoskop lidských osudů. Pozornost je při tom zaměřena na ruské obyvatele, kteří se ve střední Asii ocitli v důsledku válečných událostí a nebo tam byli z trestu internováni. Do malého města (natáčelo se hlavně v Akťjubinsku) si s sebou přivezli vlastní domov, s cizí – i když bratrskou – kulturou většina z nich nesplynula. Otevřená krajina, prázdné tovární haly, prosté příbytky, ale i městský park, hudební klub a divadlo, kde je možné si připomenout klasiky. Z barevných i černobílých obrazů (kamera Jurij Klimenko) sestavuje Solovjov dramatické leporelo, koncipované jako vzpomínka na dětství. K ní se dobírá na začátku a na konci filmu kosmonaut v lodi, vypuštěné do vesmíru z kazašského Bajkonuru.


    Závěť doktora Mabuse

    Režie → Fritz Lang
    Původní název → Das Testament des Dr. Mabuse
    Německo 1932 / CZT / 115 min. / DCP
    Hrají → Rudolf Klein-Rogge, Gustav Diessl, Oscar Beregi

    Na rozdíl od v Ponrepu často hraného němého Doktora Mabuse, dobrodruha uvedeme u nás Závěť doktora Mabuse v integrální podobě vůbec poprvé. Fritz Lang ji dokončil na podzim roku 1932, na konci ledna 1933 se dostává k moci Hitler, 29. března si Goebbels zapisuje do deníku: „Zhlédl jsem Doktora Mabuse, film Fritze Langa. Praktický návod k zločinu. Zakážu to.“ Zve si Langa na 4. dubna na pohovor, zahrne umělce chválou za jeho starší díla, ale ohledně nového zůstane neoblomný. Lang zaujme na několik týdnů vyčkávací pozici, sonduje pracovní možnosti v Paříži a v Londýně a vrací se zpět do Berlína, než z Německa 21. července definitivně vycestuje (tedy nikoli „ještě téhož večera po rozhovoru s Goebbelsem“, jak to efektně traduje langovská mytologie).
    V Závěti se anarchistická vůle k moci Zla depersonalizuje, duch šíleného nihilisty, internovaného v blázinci, ovládne dění v metropoli a psychiatra profesora Bauma zneužije jako médium. Film sám přitom jako by stále více ztrácel racionální půdu pod nohama, a když konečně dospěje k nočnímu pronásledování Bauma/Mabuseho, prolomí se stavidla té nejryzejší černobílé filmové poezie naplno; jsou to asi ty nejkrásnější minuty, jaké kdy Fritz Lang natočil. Ta jízda z historie už nezmizí, vrací se například opakovaně v Godardových filmech, i v tom zatím posledním, v Knize obrazu (2018).