Program

02/2020 (Změnit)
  • 5. týden
  • So 01/02

    Zkouška orchestru

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Prova d’orchestra
    Itálie - SRN 1978 / CZT / 70 min. / 35 mm
    Hrají → Balduin Baas, Ronaldo Bonacchi, Clara Colosimoová
    Cyklus → Říman z Rimini

    9. května roku 1978 byl teroristy ze skupiny Rudých brigád zavražděn široce respektovaný středopravicový politik Aldo Moro. Hysterie zmítající italskou společnost tímto zločinem nabyla bezmála podoby občanské války. Felliniho Zkouška orchestru je autorův jediný film à la thèse. Líčení vzpoury hráčů orchestru proti Autoritě (dirigenta) nabývá plného významu teprve na pozadí zmíněných dobových událostí, byť o nich v alegorickém příběhu nepadne jediná zmínka.


    Falešný pohyb

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Falsche Bewegung
    SRN 1974 / CZT / 103 min. / DCP
    Hrají → Hanna Schygullaová, Rüdiger Vogler, Marianne Hoppeová, Nastassja Kinski
    Cyklus → Wim Wenders

    Další Wendersův film podle scénáře jeho celoživotního přítele Petera Handkeho, budoucího nositele Nobelovy ceny za literaturu (2019). Hlavní hrdina se vydává z rodného Glückstadtu (Město štěstí) směrem na jih. Chce se stát spisovatelem a doufá, že na cestách získá inspiraci. Velmi volná moderní adaptace Goethova románu Viléma Meistera léta učednická.

  • Ne 02/02

    Skromní hrdinové

    Režie → Hiromasa Jonebajaši aj.
    Původní název → Chiisana eiyū: Kani to tamago to tōmei ningen
    Japonsko 2018 / české podtitulky / 65 min. / DCP / 9+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Tři napínavé příběhy. Kanini & Kanino v režii klasika japonské animace Hiromasy Jonebajašiho vypráví o dvou krabích sourozencích, kteří se vydávají na velké podvodní dobrodružství, aby našli svého otce. Povídka Život neprohrává (r. Jošiuki Momose) pojednává o osmiletém Šunovi, jenž se musí vypořádat s životu nebezpečnou alergií na vejce. Hrdina v povídce Neviditelný (r. Akihiko Jamašita) zas bojuje s vlastní méněcenností a nezájmem společnosti o svou osobu.


    Strach brankáře při penaltě

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Die Angst der Tormanns beim Elfmeter
    SRN 1976 / CZT / 101 min. / DCP
    Hrají → Arthur Brauss, Erika Pluharová, Rüdiger Vogler
    Cyklus → Wim Wenders

    Elegický příběh bezcílného putování, zbytečné vraždy, po níž nenásleduje ani přiznání, ani útěk. Druhý celovečerní film šestadvacetiletého Wima Wenderse, jeden z několika, jejichž spoluautorem byl o tři roky starší Peter Handke, budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu (2019). Wendersem přepracovaná digitální verze filmu.

  • 6. týden
  • Po 03/02

    Miloš Šejn - Potokem, stromem a kamenem

    Režie → Miloš Šejn
    Cyklus → Paralelní kino

    Filmová tvorba Miloše Šejna patří k dosud neobjeveným kapitolám českého filmového experimentu. Jeho umělecká kariéra je věnována především krajině a jejímu prožívání s využitím širokého spektra médií. S filmem začal poprvé pracovat v roce 1970 a po několika pokusech a filmových experimentech realizoval sedm klíčových děl v rozmezí let 1977–1986. Ty je možné v našem kontextu považovat za ojedinělý typ filmového vidění, zaměřující se na prožitek krajiny, jež pro něj vymezuje jak téma, tak i řadu konkrétních formálních postupů. Pro jeho filmy je typické subjektivní vedení kamery. To jeho práce spojuje s vlnou transcendentních filmových experimentů sedmdesátých let, stejně tak ale vypovídají o intimní koexistenci člověka s okolním ekosystémem.

    Psychodrama / 1970 / 13 min. / 8mm/DCP
    Cesta / 1979 / 7 min. / Super-8/DCP
    Rokle / 1979 / 23 min. / Super-8/DCP
    Braunův betlém / 1985 / 3 min. / Super-8/DCP

    Projekci uvede osobně autor s dramaturgem večera Martinem Blažíčkem.


    Člověk jde za sluncem

    Režie → Michail Kalik, režisér české verze: Václav Krška
    Původní název → Čelovek iďot za solncem
    SSSR 1961 / český dabing / 66 min. / 35 mm
    Hrají → Jevgenij Jevstignějev, Anatolij Papanov

    Co se mohlo stát z Michaila Kalika, vrstevníka Andreje Tarkovského, kdyby sovětské „tání“ nebylo tak polovičaté a krátkodeché a kdyby antisemitismus nebyl v komunistické říši tak všudypřítomný a nesnesitelný? O jak mimořádný poetický talent se připravila sovětská kinematografie, když její vládci režiséra, bývalého vězně stalinských lágrů, dohnali v roce 1971 k emigraci do Izraele? A aby toho nebylo málo, vymazali jeho jméno ze seznamu absolventů státní filmové školy VGIK, zakázali promítat jeho filmy, psát o nich.

    Člověk jde za sluncem, dojde do metropole. Ten člověk je malý kluk… a zatímco ho sledujeme v jeho cestě za sluncem, proběhne před námi celý život.

  • Út 04/02

    Podnájemník

    Režie → Janusz Majewski
    Původní název → Sublokator
    Polsko 1966 / CZT / 87 min. / 35mm
    Hrají → Jan Machulski, Krystyna Feldmanová, Magdalena Zawadzká

    Mladý vědec hledá klid pro svou práci. Pronajme si proto pokoj ve staré vile, obývané samými ženami. Očekávaná idyla se rychle změní ve zlý sen. Surreálně laděná komedie, plná absurdních výjevů a černého humoru, byla celovečerním hraným debutem polského dokumentaristy. Janusz Majewski za ni obdržel cenu filmové kritiky na MFF v Mannheimu.


    Osm a půl

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Otto e mezzo
    Itálie - Francie 1962/63 / CZT / 138 min. / DCP
    Hrají → Marcello Mastroianni, Anouk Aiméeová, Claudia Cardinaleová, Mario Pisu
    Cyklus → Říman z Rimini

    V tvůrčím i osobním smyslu životní film Federica Felliniho, po všech stránkách středobod jeho imaginace a myšlení… a jedno z největších uměleckých děl dvacátého století. Marcello Mastroianni tu není Fellinim, režisérem, který se při natáčení svého v pořadí 8,5-tého filmu ocitá v krizi, která to věčné děcko dovede na hranici života a smrti. Anouk Aiméeová není Felliniho manželka, intelektuálně jemu přinejmenším rovnocenná, krásná, vážná a trochu nešťastná, jako všichni dospělí. (Viz rozlišení mezi takzvanými augusty a bílými klauny v úvodu našeho cyklu). Claudia Cardinaleová není Felliniho mladistvá múza, ztělesněná výčitka ztracené schopnosti bezprostředního citu. Tedy: jsou a nejsou. Protože tady ani trochu nejde o do sebe zahleděnou osobní zpověď jednoho člověka; zpráva, která se tu podává, se týká „zdravotního stavu“ jedné civilizace v určitém bodu jejího vývoje. Podobně jako to platí pro dva brzy poté následující filmy, jimiž ve světové kinematografii velkolepá epocha černé a bílé – těsně před svým zánikem – vrcholí: pro Bressonova Baltazara a Bergmanovu Personu.

  • St 05/02

    Noc nevěsty

    Režie → Karel Kachyňa
    ČSR 1967 / 85 min. / 35 mm
    Hrají → Jana Brejchová, Josef Kemr, Gustáv Valach, Mnislav Hofman

    „Výtvarná fantazie, pracující se zlověstným šerosvitem, až přízračná kresba atmosféry, (…) sugestivní podívaná v krásně vyřezávaném rámu…“
    Jan Žalman

    Po baladickém zachycení konce války ve filmech Ať žije republika (1965) a Kočár do Vídně (1966) se Kachyňa a Procházka rozhodli vyjádřit k období násilné kolektivizace. Rovněž baladicky laděná Noc nevěsty vznikla na základě Procházkovy novely Svatá noc. Dramatický osud bývalé jeptišky, dcery bohatého statkáře, která svým odhodláním a religiózním zápalem vyvolá ve vesničanech sílu ke vzpouře, se odehrává v nelítostné zimní krajině. Syrovost scenérie podtrhuje také hudba Jana Nováka, která povyšuje každou epizodu na sloku žalmu. Kočár do Vídně napsal Jan Procházka pro Ivu Janžurovou, v úloze Slečny viděli spolu s režisérem od začátku Janu Brejchovou.


    Toni Erdmann

    Režie → Maren Adeová
    Původní název → Toni Erdmann
    Německo – Rakousko 2016 / CZT / 162 min. / BD
    Hrají → Peter Simonischek, Sandra Hüllerová, Vlad Ivanov

    „Čím víc je nějaké umělecké dílo pravdivé, tím vyšší styl má.“
    Alberto Giacometti

    Ines, pracující u mezinárodní poradensko-podnikatelské firmy v Rumunsku, se musí vyrovnat s nečekanou návštěvou: její otec vážil cestu až z rodného Německa, aby jí přijel položit obscénní otázku, zda-li je opravdu šťastná. Záhy se objeví další nevítaný host, jehož příjmení uzemňuje. Křestní jméno Toni pak zase diskrétně odkazuje k travestiím Formanova Muže na Měsíci.


    BILANCE LET DESÁTÝCH
    Malé shrnutí vyhodnocování filmové úrody let 2010 až 2019 očima odborníků, filmových historiků, kurátorů. Titul umělecký počin desetiletí si může nárokovat film německé režisérky Maren Adeové Toni Erdmann; byl jmenován nejčastěji a vždy mezi prvními deseti. V anketě zveřejněné festivalem v Torontu byl druhý, v anketě pořádané časopisem Film Comment rovněž druhý, v žebříčku redakce Cahiers du cinéma šestý. Hned za Toni Erdmannem následuje film Leose Caraxe Holy Motors (v Torontu na devátém místě, ve Film Comment na čtvrtém, v Cahiers na druhém). Ze všech asijských filmů desátých let zanechal největší dojem thajský Strýček Búnmí (r. A. Weerasethakul; v Torontu byl na desátém místě, v Cahiers na čtvrtem, ve Film Comment na třetím. A konečně jediným filmem desátých let, kterému se podařilo obsadit nejvyšší příčku hned ve dvou žebříčcích (Toronto a Film Comment), se stal snímek argentinské režisérky Lucrecie Martelové Zama.


  • Čt 06/02

    Vzpoura v Patagonii

    Režie → Héctor Olivera
    Původní název → La Patagonia rebelde
    Argentina 1974 / CZT / 110 min. / 35 mm
    Hrají → Héctor Alterio, Luis Brandoni, Pepe Soriano

    Drsně realistická rekonstrukce událostí 20. let minulého století v jižní Patagonii vznikla podle románu Oswalda Bayera. Pojednává o krutém potlačení anarchosyndikalistického stávkového hnutí a decimaci jeho předáků. Film byl vyznamenán Stříbrným medvědem na Berlinale roku 1974.


    Giulietta a duchové

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Giulietta degli spiriti
    Itálie 1965 / CZT / 134 min. / 35 mm
    Hrají → Giulietta Masina, Valeska Gertová, Sandra Milo
    Cyklus → Říman z Rimini

    Giulietta a duchové uzavírá trojici Felliniho filmů, které můžeme označit jako „trilogii sebereflexe“. Marcello chtěl změnit svůj život (Sladký život), Guido řešil tvůrčí krizi (Osm a půl) a Giulietta znovu nachází sebe samu. Hrdinka je vlastně ženským protějškem hlavního představitele z filmu Osm a půl, neboť Fellinimu tentokrát jde o obrazové ztvárnění psychického stavu ženy, jež se dozví o manželově nevěře a na chvíli se jí zhroutí svět. Ocitá se ve světě vzpomínek a fantasmagorických představ, zcela oddělených od životní reality, vedoucích však ke zklidnění a nadhledu.

  • Pá 07/02

    Klimatická změna - Fakta

    Režie → Serena Daviesová
    Původní název → Climate Change - The Facts
    Velká Británie 2019 / CZT / 58 min. / HD
    Cyklus → Film a klima

    Tento film prostřednictvím dramatických civilních záběrů a alarmujících zpráv seznamuje diváky jednoduchou a zároveň neodbytnou formou s fakty týkajícími se globálního oteplování. Průvodcem okolnostmi současné klimatické krize je David Attenborough, který část svého života zasvětil popularizaci vědeckých poznatků o naší planetě, a ovlivnil tak i současnou generaci studentů a studentek protestujících za klima.

    Projekci ve spolupráci Národního filmového archivu, FAMU a Fridays For Future uvádí Petr Doubravský, hostem bude Alexander Ač.

    Vstup zdarma.


    Americký přítel

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Der amerikanische Freund
    SRN 1976/77 / CZT / 127 min. / DCP
    Hrají → Bruno Ganz, Dennis Hopper, Nicholas Ray, Lisa Kreuzerová
    Cyklus → Wim Wenders

    Autorem přepracovaná digitální verze filmu. Jonathan žije se svou rodinou v Hamburku, kde má dílnu a vyrábí v ní rámy a obrazy. V přesvědčení o své blížící se smrti přijme nabídku spáchat v Paříži vraždu - za 250 tisíc marek.

    Wim Wenders nejen, že do hlavních a vedlejších rolí obsadil takové režisérské veličiny, jakými byli Nicholas Ray, Jean Eustache, Samuel Fuller, Peter Lilienthal nebo Daniel Schmid, ale svůj film navíc věnoval Henrimu Langloisovi, několik týdnů před premiérou zesnulému zakladateli pařížské cinematéky, obávanému "drakovi, který střeží naše poklady", jak ho nazval Cocteau.

    -----------------------------

    Digital version of the film re-mastered by the author.
    Jonathan Zimmerman (Bruno Ganz) is a picture framer who has his own workshop and lives happily with his family in Hamburg. He is dying of leukemia. Tom Ripley (Dennis Hopper) is a wealthy American based in Hamburg who makes money in an artwork forgery scheme. He is a career criminal. Adapted from the Patricia Highsmith’s novel Ripley’s Game, the film tells the story of the man, utterly convinced of his impending death, who is pressed to accept an offer to commit murder in Paris for 250 000 marks.

    Both the literary source in regards to the content and the tropes of the genre (gangster neo-noir, buddy-film etc.,) in regards to the form do not prevent Wenders to invest in his trademark stylistic. Eventually, Robby Müller’s camera aspires somewhere else away from all the drama of pistol shooting with its direct expressiveness; it yearns for the sky or at least comes closer to the sea being keener to explore the gray impression of alienating wastelands than the red expression of blood. From a core crime plot, Wenders absorbs his most valued themes of the lack of contact and communication as well as of impenetrable loneliness and existential alienation.

    Separately, it should be noted that Wim Wenders made a unique example of the “directors’ film”. Since he (by his own admission) had no idea how real gangsters look like, a decision was made to cast not actors to fit mafia roles but fellow colleagues, famous directors: Nicholas Ray, Jean Eustache, Samuel Fuller, Peter Lilienthal and Daniel Schmid. Wenders also dedicated The American Friend to Henri Langlois (1914-1977), the Cinémathèque's creator and curator, who passed away just a few weeks before the premier and whom Jean Cocteau once called “the dragon who guards our treasure“.

  • So 08/02

    Klauni

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → I Clowns
    Itálie - Francie 1970 / CZT / 86 min. / 35 mm
    Hrají → Anita Ekbergová, Pierre Etaix, Victor Fratellini, Victoria Chaplinová, Federico Fellini
    Cyklus → Říman z Rimini

    „Prvním zárodkem je, jako tak často u Felliniho, dětská vzpomínka. Ta je však ve stavu, kdy krystalizuje společně s dojmy ze zlého snu a bídy (hloupý August). Druhý vchod, historická a sociologická analýza, krystalizuje s rozhovory klaunů: klauni a filmovaná místa vstupují do kontaktu s pracujícím filmovým štábem a opět se dostanou k mrtvému bodu. Třetí vchod, nejhorší, je oproti tomu archeologický, a vede nás do archivů televize. Přinejmenším nás přemluví – na nynějším bodě uspořádání –, že imaginárno má větší cenu než archiv (jedině imaginárno může nechat zárodek vzklíčit). Čtvrtý vchod konečně je kinetický: přesto se zde nejedná o obraz-pohyb, který představuje třeba cirkusové číslo, nýbrž o zrcadlový obraz, který představuje pohyb světa, depersonalizovaný pohyb, a reflektuje smrt cirkusu ve smrti klauna. Toto halucinační vnímání o klaunově smrti, smrtelný galop („rychleji, rychleji!“), při němž se pohřební vůz promění v láhev šampaňského, z níž klaun vyšumí ven. V prázdnotě a mlčení, srovnatelný s okamžikem, kdy je po slavnosti, uzavírá se nyní tento čtvrtý vchod samotný. Avšak starý klaun, zůstavší u čtvrtého vchodu (byl bez dechu, pohyb byl moc rychlý), otevře teď pátý vchod, čistě akustický a hudební: svou trubkou svolá své zemřelé kumpány a druhá trubka odpovídá. Onou smrtí se toto může jevit jako „prvopočátek světa“, jako akustický krystal, každá z obou trumpet jednotlivě a přesto obě v zrcadle, obě jako ozvěna…“
    Gilles Deleuze


    Nebe nad Berlínem

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Der Himmel über Berlin
    SRN – Francie 1986 / CZT / 120 min. / DCP
    Hrají → Bruno Ganz, Solveig Dommartinová, Otto Sander, Peter Falk, Nick Cave, Curt Bois, Blixa Bargeld
    Cyklus → Wim Wenders

    Autorem přepracovaná digitální verze filmu.
    Dva andělé v dosud rozděleném Berlíně. Možná potkají na ulici muže, který vypadá jako seriálový inspektor Colombo. Nick Cave and the Bad Seeds možná budou mít koncert. V cirkuse Alekan možná vystoupí artistka tak krásná, že pro ni bude stát za to vzdát se křídel a stát se člověkem. Na konci 20. století ještě jednou ožil mýtus staré Evropy – dostal jméno Nebe nad Berlínem.

  • Ne 09/02

    Král Lávra

    Režie → Karel Zeman
    ČSR 1950 / 29 min. / HD / 6+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    + krátký film
    Eduard Hofman / Doktorská pohádka / ČSR 1963 / 16 min. / 35 mm

    Loutková pohádka filmového dobrodruha Karla Zemana vznikla na motivy básně Karla Havlíčka Borovského. Film vypráví o moudrém irském králi, jenž byl mezi svými poddanými velmi oblíbený. Měl však jeden zvláštní zvyk – jednou do roka se nechal oholit a ostříhat, načež svého holiče dal ihned popravit. Jednoho dne se měl holení zhostit mladík Kukulín. Ten popravě sice nakonec unikl, avšak na oplátku musel střežit královo tajemství. Po projekci následuje animační dílna.


    Karel, já a ty

    Režie → Bohdan Karásek
    ČR 2018 / English friendly / 111 min. / DCP
    Hrají → Jenovéfa Boková, Miroslav Faderholz, Miloslav König

    Saša odchází od manžela a útočiště nachází u Dušana. Oba se snaží zorientovat ve svých vztazích a v tápání jsou si navzájem oporou. Režisér Bohdan Karásek klade ve svém celovečerním debutu důraz na přirozené, subtilně humorné dialogy a dokazuje, že limity nezávislé tvorby lze obrátit ve svůj prospěch.


    Extase

    Režie → Gustav Machatý
    ČSR 1932 / English friendly / 90 min. / DCP
    Hrají → Hedy Kieslerová (Lamarrová), Aribert Mog, Zvonimir Rogoz

    Nejlepší restaurovaný film roku 2019!

    Projekci uvede restaurátorka a kurátorka Národního filmové archivu Jeanne Pommeau.

    „Extase je ve světovém měřítku jedním z filmů, které se objevují ve všech příručkách a přehledech dějin kinematografie, ale ne vždy kvůli svým uměleckým hodnotám. Častěji je spojována se skandálem, který způsobila na festivalu v Benátkách v roce 1934, ve kterém sehráli své role i papež Pius XI nebo Benito Mussolini. Nám šlo ale především o to, aby se film zaskvěl ve své původní podobě, byť digitálně – to vyžadovalo rozsáhlé historické rešerše, pátrání po nejlepších zdrojových materiálech pro digitalizaci a hlavně hledání dobového obrazového i zvukové podání. Podařilo se to nejen díky odborným kapacitám archivářů a restaurátorů, ale také díky intenzivní mezinárodní spolupráci s řadou dalších archivů,“ říká k restaurování generální ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.

    Na jednoduchém příběhu, v němž novomanželka Eva prožije první milostné vzplanutí nikoliv s postarším manželem Emilem, ale s mladým inženýrem Adamem, rozehrál Machatý za pomoci kameramana Jana Stallicha extravagantní obrazovou oslavu vášně a lidské práce plnou symbolů a metafor.
    K digitálnímu restaurování, které proběhlo v italském studiu L’Immagine Ritrovata v Bologni, přispěly zapůjčením filmových materiálů a pomocí při rozsáhlých rešerších British Film Institute, Cinémathèque16, Cinémathèque suisse, CNC, Danish Film Institute, Filmarchiv Austria, Gaumont a Slovenský filmový ústav.

    ------------------------------

    "Extase is one of the films that features in every handbook and overview of the history of cinema, though not necessarily because of its sheer artistic qualities. Rather, it is usually associated with the scandal it provoked at the Venice Film Festival in 1934 that involved, among others, Pope Pius XI and Benito Mussolini. Our main goal, however, was to show the film in its original glory, albeit in digital format, something that required extensive historical research, the tracking down of the best source material for digitization and, above all, looking for a period-appropriate audio-visual rendition. This has been made possible not only by the expertise of our archivists and restorers but also by close cooperation with several other archives,“ says Michal Bregant, director general of the Národní filmový archiv, Prague about the film’s restoration.

    With the assistance of his cinematographer Jan Stllich, Machatý turned the straightforward story of a torrid love affair between Eva and Adam, a young engineer – though she is newly married to the older Emil – into an extravagant visual celebration of passion filled with symbols and metaphors. The digital restoration by the highly regarded Italian studio L’Immagine Ritrovata in Bologna was made possible by the British Film Institute, Cinémathèque16, Cinémathèque Suisse, CNC, the Danish Film Institute, Filmarchiv Austria, Gaumont, and the Slovak Film Institute.

  • 7. týden
  • Po 10/02

    Charlieho země

    Režie → Rolf De Heer
    Původní název → Charlie's Country
    Austrálie 2013 / CZT / 108 min. / HD
    Hrají → David Gulpilil, Peter Djigirr, Luke Ford

    Charlie je svérázný, avšak všemi respektovaný starší Aboriginec, který ctí přírodu a zemi svých předků – rezervaci Ramingining ve vzdálené a těžce přístupné Arnhemské zemi v Severním Territoriu na severu Austrálie. Moc nechápe pravidla, která v jejich rezervaci určuje vláda z Canberry. Rozhodne se pro návrat k tradičnímu způsobu života a odejde do buše. Jenže doba se změnila a Charlie zjišťuje, že žít v souladu s přírodou není tak snadné. Kde je skutečně Charlieho místo a jeho země? Film o tradicích domorodých obyvatel a o zákonech, které je nutí žít jinak, než byli po staletí zvyklí, je velkým tématem nejen australské, ale celé dnešní společnosti. Ve filmu exceluje výrazný australský domorodý herec a kmenový tanečník David Gulpilil (Walkabout, Rabbit-Proof Fence, The Tracker, Ten Canoes), který za tuto roli získal na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes (sekce Určitý pohled) v roce 2014 ocenění za nejlepší mužský herecký výkon.

    Aussie & Kiwi Film Fest se ve spolupráci s kinem Ponrepo rozhodl uspořádat promítání filmu Charlieho země s cílem získat finanční podporu pro organizace, které usilují o ochranu ohrožených druhů a přírody v Austrálii zasažené lesními požáry, s nimiž hasiči bojují už od září 2019.

    Příspěvky od 150 Kč budou vybírány v den projekce od 16:30 hodin u vstupu do sálu Ponrepa. Všechny vybrané peníze budou poslány na konto veřejné sbírky Pomáháme jim přežít, kterou pro australskou divočinu zasaženou požáry organizuje ZOO Praha (více informací a číslo konta zde: https://www.zoopraha.cz/aktualne/ostatni-clanky/12125-pomahejte-s-nami-australske-faune-postizene-pozary).


    Roma

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Roma
    Itálie - Francie 1972 / CZT / 111 min. / 35 min
    Hrají → Peter Gonzales, Fiona Florenceová, Marne Maitland, Federico Fellini, Anna Magnaniová
    Cyklus → Říman z Rimini

    „Město Řím je příkladem toho, jakým způsobem je strukturováno a jak funguje podvědomí: postupně se překrývající vrstvy a civilizace představují různé hladiny hlubinného psychického života. Po této stránce byl Řím nesmírně důležitý pro zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda v jeho studiu struktury podvědomí. A Fellini nám v tomto směru poskytl na město absolutně nový pohled: dívá se na ně zespodu, z podzemí. Předtím, před Freudem a před Fellinim, byl Řím pozorován vždy shora.“
    Hubert Damisch (filosof, 1928, Praha - 2017, Paříž)

    1930: Řím ve vzpomínkách provinciála dospívajícího v letech fašismu. 1939: příjezd mladého muže (Felliniho silně idealizovaný autoportrét) do Říma. 1971: apokalyptická autostráda obklopující moderní Řím. 1971: Villa Borhese a reálný Fellini. 1971: objevení (a okamžitá zkáza) antických fresek při stavbě metra. 1940: děvky a bordely mussolliniho éry. 1971: velká módní přehlídka katolických hodnostářů završená příchodem Nejvyššího, hromadné zatýkání mladých demonstrantů v Trastevere, poslední pozdrav Anny Magnaniové. A na závěr: motorkáři, mlčenliví poslové blížícího se zániku naší civilizace, a jejich noční „cesta do starověku“, volně podle metody vyzkoušené už Karlem Zemanem: začínáme v baroku (kostel Sant’Andrea delle Valle (1663), míjíme mimo jiné Berniniho fontánu (1651), Porte Pinciana z doby gotické a pak už projíždíme antikou od sochy Marka Aurelia z druhého století až ke Koloseu z roku 72 n. l.

  • Út 11/02

    Tokyo-GA

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Tokyo-GA
    SRN 1983 / 92 min. / DCP
    Cyklus → Wim Wenders

    Wendersův film-esej nás zavádí na střechy tokijských mrakodrapů, na hřbitovy, na kterých se hraje baseball, a do ulic, kde se tančí rock 'n' roll. Tam všude hledá Wenders záblesky jedinečného vidění Jasudžira Ozua, nepřekonaného portrétisty tradiční japonské rodiny v historii filmu. Portrétista tradice, které nebylo dáno, aby přetrvala až do našich dob. I obrazy, "jasné a čisté", se kamsi vytratily, lituje (již v roce 1893!) další světoběžník z Německa jménem Werner Herzog.
    Druhým snímkem večera bude Příběh z Tokia, Ozuův nejslavnější film, s jehož hlavním představitelem se setkáme i v Tokyo-GA.


    Příběh z Tokia

    Režie → Jasudžiró Ozu
    Původní název → Tokjó monogatari
    Japonsko 1953 / CZT / 127 min. / 35 mm
    Hrají → Čišú Rjú, Čieko Higašijamaová, Secuko Haraová
    Cyklus → Wim Wenders

    „Kdyby v našem století ještě existovaly svatyně… Kdyby existovalo něco jako kinematografická svatyně, muselo by jí být pro mne dílo Jasudžiró Ozua.“
    Wim Wenders

    Staří rodiče jedou navštívit své děti do hlavního města. A to je všechno? Lze si snadno představit, co by řekl v roce 1953 producent v Hollywoodu režisérovi, který by mu navrhl udělat z takového námětu víc než dvouhodinový film. A přesto – ať už minulá hlasování o nejlepších dílech světového filmu dopadala jakkoliv, Příběh z Tokia nejenže nikdy nechyběl, ale pokaždé se ocital na vyšších a vyšších pozicích. Mezi japonskými (a asijskými) filmy nakonec, po poslední velké anketě renomovaného časopisu Sight and Sound, už nemá kam stoupat…

  • St 12/02

    Dvojí svět hotelu Pacifik

    Režie → Janusz Majewski
    ČSR – Polsko 1975 / 92 min. / 35mm
    Hrají → Marek Kondrat, Jaroslava Schallerová, Roman Skamene

    „Nejlépe nasnímaný film Miroslava Ondříčka.“ Tuhle poklonu složil filmu Dvojí svět hotelu Pacifik člověk, který o Ondříčkových profesionálních kvalitách něco věděl… Miloš Forman. Přestože polská strana, která zajišťovala produkci, poskytla filmařům nedostatek materiálu, takže Ondříček točil se stopkami v ruce s minimálním počtem postavení kamery a v dlouhých sekvencích, sugestivním vykreslením secese si vysloužil na bilanční přehlídce českého filmu v Brně cenu za nejlepší kameru. Příběh filmu polského režiséra Janusze Majewského se odehrává v zákulisí měšťanského hotelu let třicátých. A kdo „hraje“ hotel Pacifik? Secesní architektonická star jménem Obecní dům.


    Bídníci

    Režie → Ladj Ly
    Původní název → Les Misérables
    Francie 2019 / CZT / 102 min. / DCP
    Hrají → Damien Bonnard, Jeanne Balibarová, Alexis Manenti

    Cannes 2019 - Cena poroty

    Stéphane se nedávno připojil ke zvláštní kriminální jednotce na předměstí Paříže. Spolu se svými zkušenými kolegy Chrisem a Gwadou rychle postřehne zvyšující se napětí mezi sousedními gangy. Když se v průběhu zatýkání ocitne tříčlenný tým v úzkých, dron jednoho z gangů je připraven zachytit každý jejich pohyb. Film, inspirovaný pařížskými nepokoji z roku 2005, se odehrává na půdě současného Montfermeilu – stejného místa, kde se bouřili slavní Bídníci Victora Huga. O více než sto padesát let později je podobnost mezi dnešní rozzlobenou mládeží v mikinách s kapucí a Hugovým Gavrochem více než zřejmá.

  • Čt 13/02

    Casanova

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Il Casanova di Federico Fellini
    Itálie 1976 / CZT / 140 min. / 35mm
    Hrají → Donald Sutherland, Tina Aumontová, Daniel Emilfork

    Casanova není ani v nejmenším oslavou mýtu velkého milovníka, je jeho demontáží, z níž čiší důvěrně známý felliniovský smutek kompenzovaný radostí z bezbřehé imaginace. „Casanova je pro mne metafyzická a abstraktní postava, přijímající ochotně všechny vlivy, plná konvencí své doby. Casanova je mýtus a lidé potřebují mýty. Staré mýty se zdiskreditovaly, nové může vytvářet jenom umělec. Casanova není člověk, ale přízrak. Je to larva, která se dívá na svět skleněným, nehybným zrakem. A tento svět je stejně přízračný a ošklivý jako sám hrdina, který se na něj dívá. Stejně zmrtvělý a absurdní.“

  • Pá 14/02

    Love Is Just a Death Away

    Zlomené srdce, bolest a hledání nové lásky. Téma pro krátký film, dva videoklipy, koncert a výstavu. V předpremiéře uvidíte krátký film Báry Anny Stejskalové Love Is Just a Death Away. Následovat bude koncert kapely Whitefeathers, která film inspirovala a právě jejich skladba mu dala název a také v něm zazní. Těšit se můžete i na výstavu loutek z filmu a projekci videoklipů kapely.

  • So 15/02

    V běhu času

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Im Lauf der Zeit
    SRN 1976 / CZT / 166 min. / DCP
    Hrají → Rüdiger Vogler, Hanns Zischler, Lisa Kreuzerová, Marquard Bohm, Rudolf Schündler
    Cyklus → Wim Wenders

    Autorem přepracovaná digitální verze filmu.

    „Bude lepší, když kinematografie nebude, než aby byla, jaká je.“ (citát z filmu)

    Skalní zastánci stylové čistoty dávají filmu V běhu času přednost před všemi filmy, které vzniknou později, Nebe nad Berlínem s jeho dokonalou polyfonní strukturou nevyjímaje. Do běžné kinodistribuce se u nás tento základní manifest wendersovského vidění nikdy nedostal.

    Už dva roky jezdí Bruno se svou starou dodávkou, která mu slouží i jako příbytek, po zapadákovech podél hranice s NDR a opravuje projektory ve zdejších kinech. Náhoda ho dá dohromady s Robertem, který se neúspěšně pokouší vzít si život. „Stávalo se, že jsme zastavili na silnici, abychom natočili scénu, protože nám padl do oka kousek krajiny nebo prvek architektury. Nejdříve jsme projeli kolem starého obytného vozu fungujícího jako pojízdný bufet, lépe řečeno viděli jsme ho, a teprve po dvou kilometrech jsem řekl: Robby, viděl jsi, co jsem viděl já? A on odvětil: Ano, a divil jsem se, že jsi nezastavil. Udělali jsme otočku, následováni karavanou štábu, a zbytek dne jsme natáčeli před tím bufetem. (…) V podstatě člověk zjišťuje, že je směrován tím, co viděl dříve. Pokud ne, je ztracený v nadbytku toho, co je k vidění. (…) Když vyprávím, že jsme takový film jako V běhu času skutečně točili ze dne na den a nikdy jsme nevěděli, kde budeme příští den a co budeme natáčet, mnoho lidí se diví. Ale tak neobvyklá metoda to zase není. Existovaly vždy dvě strany, dva způsoby
    kinematografie: čistě průmyslový, jako při výrobě automobilů, a jeho pravý opak: bílý list papíru nebo bílé plátno.“
    Wim Wenders
    předfilmy:
    Týž hráč zase střílí / Same Player Shoots Again
    Stříbrné město / Silver City
    Protizáběr New York, březen 82 / Quand je m’eveille / Reverse Angel
    Německo 1967, 1968, 1982 / DCP

  • Ne 16/02

    Bajaja

    Režie → Jiří Trnka
    ČSR 1950 / 72 min. / HD / 9+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Loutkový film všestranně nadaného umělce a mistra animovaného filmu Jiřího Trnky pojednává o princi Bajajovi, který se po smrti své matky vydává do světa za štěstím společně se svým věrným koněm. Ten princi poradí, aby se vydával za němého sluhu, jenž umí pouze všem přitakat slovy: Ba, jaja. Jednoho dne Bajaja dorazí na hrad cizího krále, kde poznává tři princezny a do jedné z nich se zamiluje. Království však drží ve svých spárech krvelačný drak. Výpravná loutková adaptace oblíbené české pohádky Boženy Němcové vyniká poetickými obrazy a hudebními pasážemi zpívanými dětským sborem.


    Jiří Trnka: Nalezený přítel

    Režie → Joël Farges – Tereza Brdečková
    ČR – Francie 2019 / 80 min. / DCP
    Cyklus → Jiří Trnka

    Dokument Jiří Trnka: Nalezený přítel je vyprávěn pohledem režiséra, který pátrá po osudu Jiřího Trnky, autora filmů jeho dětství, které viděl ve Francii jako malý v dělnickém kině, které promítalo východoevropskou animaci. Při svých cestách do Československa se v pozdějších letech seznámil s Terezou Brdečkovou a společně se snaží nalézt odpověď na otázku, kdo byl Jiří Trnka. Věnují se jeho nesnadným začátkům, ovlivněním českou loutkářkou tradicí, téměř osudově náhodnému přizvání k vedení studia animovaného filmu. Sledují jeho cestu za světovým úspěchem v temných 50. letech až k jeho konfliktu s komunistickým režimem na sklonku života.

  • 8. týden
  • Po 17/02

    A loď pluje

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → E la nave va
    Itálie – Francie 1983 / CZT / 120 min. / 35mm
    Hrají → Freddie Jones, Peter Cellier, Barbara Jeffordová

    „Kdo se to tedy plaví na této tajemné Arše? Nu, je-li toto reprezentativní vzorek lidstva, pak byl vybrán se smyslem spíše pro černý humor. Ale také s notnou dávkou nostalgie po něčem, co neodvratně zaniká. Ne, tato Archa nevyplouvá na úsvitu lidských dějin. Její plavba, zdá se, směřuje vstříc prázdnotě a konci. Jako by byla předurčena k tomu, aby vyplula naposledy. Věští snad konec dějin, zánik civilizace či jen jistého historického období, jisté společenské třídy? Samé neživotné tváře, jakási starodávná operní elita, fosilní připomínky zašlých věků, společnost prožraná deviacemi všeho druhu.“ Ivan Žáček

  • Út 18/02

    Mohyla války + Požární sport II.

    Režie → Martin Ježek

    Martin Ježek / Mohyla války
    ČR 2019 / 35 min. / audiovizuální situace pro projekci Super8 a 16mm a 4-kanálový zvuk

    Filmová esej staví publikum přímo do ohniska rekonstrukce historické bitvy. Střet stovek vojáků v dobových kostýmech ústící v imitaci organizovaného násilí osciluje mezi hrou, divadlem, spartakiádou a land artem. Zmnožené projekce vytvářejí pocit válečné vřavy, umocněné citáty protiválečného dramatu Karla Čapka Matka.

    Martin Ježek / Požární sport II.
    ČR 2013 / 40 min. / dva projektory Super8, diaprojektor a čtyřkanálový zvuk
    Původní záměr zachytit rozdílnost gendrových pohledů na skutečnost soutěže v požárním sportu kolektivním filmem skončil poctou klasickému československému instruktážnímu filmu. Formální členění na dva ekrany dle dominujících hemisfér tak, jak se traduje - mužská levá, ženská pravá, bylo rozvráceno úvahou o hlouposti takového členění. Dva ekrany zůstaly, ovšem materiál ženského i mužského původu byl důsledně promíchán a náhodně i systematicky rozdělen mezi Ježka a Daňhela, kteří provedli montáž dle svých zvyklostí.


    První zrádce

    Režie → Marco Bellocchio
    Původní název → Il traditore
    Itálie – Francie – Německo – Brazílie 2019 / CZT / 145 min. / DCP
    Hrají → Pierfrancesco Favino, Luigi Lo Cascio, Fabrizio Ferracane

    V prvním velkém procesu s italskou mafií v roce 1986 se klíčovým svědkem stal člen Cosa Nostry Tommaso Buscetta. Zvolil nabídku, kterou mu po jeho uvěznění dal bojovník s organizovaným zločinem prokurátor Giovanni Falcone, navzdory strachu z likvidace celé rodiny: spolupráce se spravedlností se totiž podle zákonů mafie rovná zradě. Příběh zločince, známého jako první pentito, díky němuž bylo usvědčeno na tři sta předáků mafie a odkryly se i vazby na politické kruhy, zvolil jako námět žijící klasik italského filmu Marco Bellocchio.
    Eva Zaoralová

    Skladatel Nicola Piovani, někdejší preferovaný spolupracovník Federika Felliniho (po úmrtí Nina Roty) napsal pro Prvního zrádce jednu z nejlepších hudebních kompozic posledních let.

  • St 19/02

    Kouzlo lagun

    Režie → Carmine Gallone
    Původní název → La Fanciulla, il poeta e la laguna
    Itálie 1919? / CZT / 76 min. / 35 mm
    Hrají → Soava Galloneová, Mario Parpagnoli

    Carmine Gallone, debutovavší již v roce 1913, měl zásadní podíl na prvním velkém rozmachu italského filmu v desátých letech minulého století. Gallone v tomto prvním období své padesátileté režisérské kariéry obsazoval do všech svých snímků jedinou herečku, svou polskou manželku Stanisławu Winawerównu (v Itálii se z ní stala Soava Gallone). V melodramatu Kouzlo lagun si Soava zahrála hrdinku, která nejprve podlehne okouzlení osobností básníka, než rozezná skutečný cit. Galloneho snímek se vyznačuje především zajímavým využitím atmosféry Benátek, a to nejen známých míst a staveb, ale především zachycením běžného života v jejich blízkosti. V dataci se prameny pozoruhodně rozcházejí: uváděny jsou roky 1919, 1920, 1922 (nejčastěji), ale i 1923.

    Předfilmy:
    Noel Smith / Oliver Hardy malířem / Mates and Models
    USA 1919 / 9 min.

    Victor Bergdahl / Kapitán Grogg u portrétisty
    Švédsko 1917 / 3 min.


    Stav věcí

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Der Stand der Dinge
    SRN - Portugalsko - USA 1982 / CZT / 113 min. / 35 mm
    Hrají → Patrick Bauchau, Isabelle Weingartenová, Samuel Fuller, Roger Corman
    Cyklus → Wim Wenders

    Vítězný titul benátského festivalu (Zlatý lev 1982 za nejlepší film) patří k Wendersovým nejosobnějším dílům. Řeší tu věčný rozpor mezi americkým a evropským chápáním filmového umění. Už poameričtělé jméno hlavního hrdiny odkazuje k legendárnímu německému klasikovi Friedrichu Murnauovi a k jeho americké odysei (1926–1931); další korunní svědkové z obou kontinentů jsou fyzicky přítomni před kamerou (režiséři Sam Fuller, Roger Corman) i za ní (kameraman Henri Alekan), temně fantasmagorický prolog je inspirován filmem Allana Dwana Nejnebezpečnější žijící člověk (1961).

  • Čt 20/02

    Kid

    Režie → Charles Chaplin
    Původní název → Kid
    USA 1920 / CZT / 51 min. / 35 mm
    Hrají → Jackie Coogan, Charles Chaplin, Edna Purvianceová

    + krátký film
    Charles Chaplin / V neděli odpoledne / A Dayʼs Pleasure / USA 1919 / 15 min. / 35 mm

    V Kidovi, příběhu sirotka, jemuž se tulák stane zprvu nechtěným, posléze milujícím otcem, dosáhla Chaplinova režie onoho stupně dokonalosti, jímž se vyznačují jeho největší díla.

    Projekce je součástí doprovodného programu k výstavě Devětsil, která probíhá v Galerii hlavního města Prahy.



    Interview

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Intervista
    Itálie 1987 / CZT / 100 min. / 35 mm
    Hrají → Donald Sutherland, Tina Aumontová, Daniel Emilfork, Carmen Scarpittaová
    Cyklus → Říman z Rimini

    Jako „film-zpověď“ je Interview ještě otevřeněji autobiografický, než byl Osm a půl. Fellini hraje režiséra Felliniho, připravujícího adaptaci (ve skutečnosti jím nikdy nerealizovanou) Kafkovy Ameriky. Přesto snímek nemá nic společného s dokumentem, dokonce ani se hrou na dokument. Fellini zůstává, stejně jako Orson Welles, nepolepšitelným mýtotvůrcem, pro nějž jsou mussolliniovská studia Cinecitta bájnou pohádkovou říší, do níž přijíždí umělec coby mladý muž římskou tramvají, mýtickou – jako všechno ostatní v tomto univerzu. Žádný „film o filmu“, ale fascinující vstup do světa, který můžeme od roku 1993 navštěvovat už jen prostřednictvím Mastroianniho kouzelné hůlky.

  • Pá 21/02

    "Malá, ale naše"

    Filmový kaleidoskop reflektuje situaci v Česko-Slovensku v období tzv. pomnichovské „druhé republiky“. Šoty české Aktuality a slovenského týdeníku Nástup propagují činnost ústřední vlády, prezidenta Emila Háchy a nově utvořených politických institucí v autonomním Slovensku. Dokumentují vliv aktuálních politických změn na každodenní život státu. Závěrem zazní vánoční poselství prezidenta Háchy inspirované Svatováclavskou legendou a jejím významem v těžkých okamžicích národa.

    Pásmo uvede Bohdana Kerbachová a Jiří Novotný.


    Připoutejte se, prosím!

    Režie → Jerry Zucker – David Zucker – Jim Abrahams
    Původní název → Airplane!
    USA 1980 / CZT / English friendly / 88 min. / 35mm
    Hrají → Robert Hays, Julie Hagertyová, Lloyd Bridges

    Filmový debut režijního a scenáristického tria, které se původně sešlo ve středoškolské, poněkud excentrické divadelní skupině Kentucky Fried Theater. Připoutejte se, prosím! je nekompromisní parodií na divácky oblíbený žánr amerických katastrofických filmů z počátku sedmdesátých let. Autoři se v něm nechali volně inspirovat snímkem Nultá hodina (1957), jejž režisér Hall Bartlett natočil podle úspěšné televizní hry Arthura Haileye.

    *

    A feature-length debut of the directorial and screenwriting trio which originally came together in a high school and later formed a somewhat eccentric theatrical group known as the ZAZ (David Zucker, Jim Abrahams and Jerry Zucker) Kentucky Fried Theatre famous for its signature slapstick comedy. Airplane!, or Fasten Your Seatbelts, Please! (as the title was translated into Czech) is one of the funniest films of all time: a surreal and uncompromising parody of the big-budget disaster film genre that was prominent in the early 1970s. Dramatic classicism and seriousness became the main substance for meta narrative satirical comedy; a perfectly classically structured Zero Hour! (1957) became the main inspiration as being what Abrahams later described as "the serious version of Airplane!" while actors such as Robert Stack, Lloyd Bridges, Peter Graves and Leslie Nielsen were precisely chosen because of their prior reputation for never playing any comedic roles so that the whole satire in the movie would be even more poignant and funny.

  • So 22/02

    Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie

    Režie → Karel Vachek
    ČR – Slovensko 2019 / English friendly / 335 min. / DCP

    Projekce za účasti režiséra.

    Šestihodinová esej o čtyřech částech zkoumá filozofickou optikou dějiny režimů a revolucí, vůdců a mučedníků. Koláž z osobních vzpomínek, inscenovaných výjevů a archivů kolektivní paměti srovnává Pražské jaro se Sametovou revolucí a ukazuje expozici, kolizi, krizi a katarzi polistopadové společnosti. Nadějí na záchranu demokracie je kreativní smích, rozpouštějící nedotknutelnost a zbytnělá ega představitelů státních institucí. Internet osvobozuje společnost od zastupitelů jako nefunkčního mezičlánku, který brání přímé komunikaci občanů s mocenskými orgány.

  • Ne 23/02

    Co se stalo v ZOO?

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / HD, 35 mm / animační dílna / 3+

    Co se stalo v ZOO / r. Veronika Zacharová / ČR 2015 / 4 min.
    The Aping / r. Filip Javora / ČR 2014 / 2 min.
    Koala a vombat / r. Zuzana Brachaczková / ČR 2015 / 6 min.
    Výjev ze života antilop / r. Edita Krausová / ČR 2004 / 4 min.
    Leo na prázdninách / r. Jan Dudešek / ČSR 1966 / 12 min.
    Korálková pohádka / r. Hermína Týrlová / ČSR 1968 / 9 min.

    Taky tak rádi chodíte do zoologické zahrady pozorovat zvířata? Jelikož v zimě mnoho z nich v opravdové zoo ještě spí, připravili jsme pro Vás alespoň pásmo animovaných filmů, které Vám život exotických zvířat přiblíží. Společně s malou holčičkou se spřátelíme s gorilou, podíváme se do Austrálie, kde s koalou prozkoumáme vombatovo podzemní bludiště, a do Afriky, abychom zjistili, jak se lidé chovají k antilopám. Navštívíme i podmořský svět, v němž mezi sebou odjakživa soupeří červené a žluté rybky. Po projekci bude následovat animační dílna s lektorkou ze sdružení Ultrafun.


    Amarcord

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Amarcord
    Itálie 1973 / CZT / 115 min. / 35 mm
    Hrají → Federico Fellini, Marcello Mastroianni, Sergio Rubini, Anita Ekbergová, Maurizio Mein /
    Cyklus → Říman z Rimini

    „Felliniho portrét jsou jeho filmy. Trochu jako u Junga: jsme tím, o čem hovoří naše sny.“
    Dario Argento

    Film, do značné míry inspirovaný Felliniho vlastními zážitky a nesmazatelnými vjemy načerpanými v dětství v rodném Rimini, byl mj. oceněn Oscarem za nejlepší zahraniční film roku. „Fellini těsně před natáčením nakreslil pro jedny římské noviny karikaturu, na které znázornil Amarcord jako Noemovu archu. Jeho maloměsto (do sebe uzavřená kosmická buňka, jejíž takřka fosilní soudržnost narušuje pouze návštěva fašistického federála a průjezd parníku REX) žije v neměnném rytmu střídání ročních období a je zalidněno galerií figurek se symbolickými atributy, které jako by představovaly soubor různých druhů živočichů zachráněných při potopě.“
    Zdenek Zaoral

  • 9. týden
  • Po 24/02

    Řím, otevřené město

    Režie → Roberto Rossellini
    Původní název → Roma, città aperta
    Itálie 1945 / CZT / 95 min. / 35 mm
    Hrají → Anna Magnaniová, Aldo Fabrizi, Marcello Pagliero, Maria Michiová

    Zárodkem hraného filmu o protifašistickém odboji, který Rossellini začal realizovat za vpravdě partyzánských podmínek v lednu roku 1945, byl plán natočit film o knězi donu Morosim, zastřeleném Němci v červnu předešlého roku. Dojem dokumentu se podařilo zachovat navzdory tomu, že režisér kvůli snadnější identifikaci řadového publika s postavami angažoval do hlavních rolí hvězdy Alda Fabriziho a Annu Magnaniovou a nebál se v charakterizaci zajít občas na pokraj klišé. Přesto je Řím, otevřené město dílem, na němž se celé generace filmařů učily, jak zachytit historii na plátně bezprostředně, syrově, „ve stavu zrodu“, bez zavedeného filmového iluzionismu. Ačkoli Federika Felliniho jeho talent předurčil pro úplně jiný typ filmu, nikdy nezapomněl na lekci filmařské spontaneity, při níž stál v Římě, otevřeném městě poprvé po boku svého mistra – jako spoluautor scénáře a asistent režie.


    Prales

    Režie → Mindaugas Survila
    Původní název → Sengiré
    Litva – Estonsko – Německo 2017 / 85 min. / DCP

    Film se odehrává v hlubinách jednoho z posledních zbytků původního lesa v Litvě. Vše, co v Pralese existuje, neuvadá ani nestárne, ale „noří” se do věčnosti. Poetický a neobvyklý dokument o přírodě se s diváky vydává na nekonečnou cestu „z lesních houštin k jeskyni vlků nahoru k hnízdu čápů černých a poté se z podvodních hlubin navrací k lidem obývajícím okraj pralesa.“ Magické záběry zvířat, přírody a lidí bez jakéhokoliv komentáře a podkreslené pouze zesílenými zvuky lesa vytvářejí poetickou báseň, ve které se životy lidí a zvířat prolínají. Projekce ve spolupráci s Agosto Foundation.

  • Út 25/02

    Lásky jedné plavovlásky

    Režie → Miloš Forman
    ČSR 1965 / English friendly / 81 min. / DCP
    Hrají → Hana Brejchová, Vladimír Pucholt, Vladimír Menšík, Milada Ježková, Josef Šebánek

    Cannes 2019 – zařazení do oficiálního výběru Cannes Classics

    „Jednoho dne, bylo už po půlnoci, jsem jel autem domů, do Všehrdovy ulice za Národním divadlem, a najednou vidím, jak si to po mostě šine holka s kufrem (...) Zastavil jsem, dal se s ní do řeči (...) a pak už jsem rychle zjistil, že čeká na nejbližší vlak do Varnsdorfu v pět hodin ráno, že přijela v sobotu odpoledne za klukem, ale nenašla ho...“
    Na základě tohoto letmého setkání vznikl – za autorské spolupráce Jaroslava Papouška a Ivana Passera – Formanův snímek, jeden z těch českých filmů, které jsou v zahraničí dodnes nejčastěji uváděny a vydávány na DVD. Nezapomenutelné jsou především Pucholtovy rozhovory s jeho filmovými rodiči poté, co se v jejich domácnosti objeví dívka s kufrem, na niž si mladík pamatuje jen velmi matně.

    Director Miloš Forman made three major contributions to the Czechoslovak New Wave – Černý Petr (Black Peter) /1963/, Lásky jedné plavovlásky (Loves of a Blonde) and the tragicomedy Hoří, má panenko (Firemen’s Ball) /1967/. With screenwriting input from tried and tested collaborators – Ivan Passer and Jaroslav Papoušek – Forman built on his own chance meeting with a girl from Varnsdorf searching for her lover at a false address in Prague. Loves of a Blonde won wide acknowledgement abroad, where it was markedly more successful than Forman’s other Czech pictures thanks to its palatable love plot. The New Wave gem opened the 1966 New York Film Festival and earned Oscar and Golden Globe nominations for Best Foreign Language Film. In 2000 the UK film magazine Empire ranked it among the 100 greatest foreign language films ever.


    Démanty noci

    Režie → Jan Němec
    ČSR 1964 / English friendly / 65 min. / DCP
    Hrají → Ladislav Janský, Antonín Kumbera, Ilse Bischofová

    The screening is English friendly (for English scroll down please).

    Celovečerní debut Jana Němce Démanty noci, který digitálně zrestauroval Národní filmový archiv, se probojoval do výběru snímků uváděných v rámci sekce Classics na filmovém festivalu v Cannes 2018. Démanty noci se díky digitálnímu restaurování vrací do kin v podobě, v jaké je diváci viděli v době premiéry v roce 1964. Když Démanty noci v roce 1964 získaly Velkou cenu na MFF v Mannheimu-Heidelbergu, šlo o jeden z prvních mezinárodních úspěchů československé nové vlny. Volná adaptace povídky Tma nemá stín od spisovatele Arnošta Lustiga stála na počátku kariéry teprve osmadvacetiletého Jana Němce, jednoho z nejoriginálnějších českých filmařů.

    An existential drama of two Jewish boys who escape from a train transporting them from one concentration camp to another. Ultimately they are hunted down by a group of old, armed home-guard members. The film goes beyond the themes of war and anti-Nazism and concerns itself with man’s struggle to preserve human dignity. It became one of the first Czechoslovak New Wave films to receive an internationally recognized award, the Grand Prix at the International Film Festival Mannheim-Heidelberg in 1964. Based on an Arnošt Lustig´s novel.

  • St 26/02

    Evropa padesát jedna

    Režie → Roberto Rossellini
    Původní název → Europa 51
    Itálie 1951 / CZT / 106 min. / 35 mm
    Hrají → Ingrid Bergmanová, Giulietta Masina, Alexander Knox, Ettore Giannini

    Evropa padesát jedna sugeruje svým názvem, že diváka čeká podobné objektivní panorama, jakým byla Paisa pro Itálii roku 1945. Ve skutečnosti jsou tentokrát Rosselliniho cíle dalekosáhlejší, i když vychází ze zcela soukromého příběhu jedné ženy z vyšších kruhů. Zbytečná smrt vlastního dítěte přivede hrdinku k přehodnocení jejího dosavadního života a myšlení, až se svému prostředí odcizí natolik, že se stane pro celou „zdravou“ společnost klinickým případem odsouzeným k nucené izolaci.

    „Kromě humánního aspektu a jeho aktuálnosti jsem ve filmu Evropa padesát jedna objevil vyšší ambici. Jako by mu nestačilo předvést nám podlosti doktrinářského materialismu nebo materialismu faktů. Jako by jen skrze sílu toho, co nabízí oku (skrze pohledy, postoje, fyzické bytí té ženy a lidí kolem ní) si dal za úkol dokázat samotnou existenci duše.“
    Eric Rohmer


    Daleká cesta / Distant Journey

    Režie → Alfréd Radok
    ČSR 1948 / English Friendly / 104 min. / DCP
    Hrají → Blanka Waleská, Otomar Krejča, Viktor Očásek, Zdenka Baldová

    BERLINALE CLASSICS 2020 | digitálně restaurovaný film

    Celovečerní debut Alfréda Radoka podává stále jedinečnou odpověď na otázku, jak vyjádřit nevyjádřitelné. Snímek hrůzy koncentračního tábora Terezín netlumočí přímo, ale skrze srovnání rozličných vizí, které děsivou skutečnost holocaustu utvářely. V mnohovrstevnaté umělecké reportáži se proto snoubí melodramatický příběh, ozvěny expresionismu i sebereflexivní hra s dokumentem a fikcí.

    Film bude uveden v digitálně restaurované podobě, do níž byl doveden v roce 2019 pod dohledem Národního filmového archivu.

    Projekci uvede restaurátorka Národního filmového archivu Tereza Frodlová.

    Digitální restaurování Daleké cesty proběhlo se záměrem zpřístupnit film ve stávajících technologických podmínkách tak, aby byl co nejvěrnější hypotetické podobě v době svého prvního uvádění. Samotnému restaurování předcházel rozsáhlý průzkum dochovaných filmových materiálů spolu s výzkumem v nefilmových pramenech s cílem získat co nejpodrobnější informace o výrobě a uvádění filmu a jeho původní podobě. Z archivních pramenů a dobového tisku mimo jiné vyplývá, že film dokončený v prosinci 1948 byl cenzuře předveden a schválen až v květnu 1949. Ačkoliv byla na květen naplánovaná i pražská premiéra, k oficiálnímu uvedení Daleké cesty do distribuce nakonec nedošlo – od poloviny roku 1949 byla promítána v omezeném distribučním okruhu, převážně v mimopražských kinech a bez většího ohlasu v tisku. Nyní se díky digitální podobě vrátí snímek zpět do kin.

  • Čt 27/02

    Kalkata

    Režie → Louis Malle
    Původní název → Calcutta
    Francie 1968 / CZT / 90 min. / 35 mm

    Výsledkem dvouměsíční cesty Louisa Mallea po Indii je celovečerní dokument, který měl premiéru v roce 1969 na festivalu v Cannes. Film zachycuje každodenní shon, krásu, špínu a hluk přelidněné metropolie. Je portrétem zvyků, myšlení a reálných možností Indů. Ona mozaika, z dnešního hlediska, snad není ničím, o čem bychom nevěděli, ale v druhé polovině šedesátých let mohly tyto záběry jak fascinovat, tak pohoršovat. Opakující se sekvence umírajících bezdomovců však šokují i dnes. Duch Indie se projevuje jako fenomén mystického a historického bohatství, ale je taky odrazem sociálního neklidu i kruté chudoby. V pozadí tohoto světa doznívají pozůstatky britského impéria. Tato koláž vyvolává škálu různých, někdy až groteskních pocitů, kde jemnost květinových girland přechází v pach pouličních odpadků.

    Projekci uvedou Martin Hříbek z Ústavu asijských studií FF UK, který mimo jiné v Kalkatě několik let žil, a Iwona Lyko, kurátorka sbírky zahraničních dokumentárních filmů Národního filmového archivu.


    Krásné dny v Aranjuez

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Les Beaux Jours D’Aranjuez
    Francie - Německo - Portugalsko 2016 / CZT / 97min. / DCP
    Hrají → Reda Kateb, Sophie Seminová, Jens Harzer, Nick Cave
    Cyklus → Wim Wenders

    Krásný letní den. Nacházíme se nedaleko Paříže (nikoli Aranjuez; název je pouze vábničkou pro znalce díla Friedricha Schillera). Zahrada. Terasa. Muž a žena sedí u stolu pod stromy, okolo nich proudí lehký, letní vánek. Rozhovor začíná. O sexuálních zkušenostech, o dětství a vzpomínkách, o podstatě léta, o rozdílech mezi mužem a ženou, mezi ženskou perspektivou a mužským vnímáním. Peter Handke v podobě Jense Harzera jim vkládá do úst svá slova, Nick Cave k tomu hraje na piano.

  • Pá 28/02

    Ginger a Fred

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Ginger e Fred
    Itálie 1985 / CZT / 120 min. / 35 mm
    Hrají → Giulietta Masina, Marcello Mastroianni, Franco Fabrizi
    Cyklus → Říman z Rimini

    Obě hlavní mýtické bytosti felliniovského světa – muž a žena – Marcello a Giulietta, poprvé a naposled spolu. Hrají dva tanečníky kteří připomínají jiné dva tanečníky: jeden mýtus tak potkává druhý. Ginger a Fred: nostalgie po zašlé eleganci, ale také sarkastické proroctví zvěrstev a hrůz mediálního věku, které se, caro Federico, vrchovatě naplnilo.


    Návrat ztraceného syna

    Režie → Evald Schorm
    ČSR 1966 / 96 min. / 35mm
    Hrají → Jan Kačer, Jana Brejchová, Jiří Menzel, Dana Medřická, Milan Morávek, Vlastimil Brodský

    „Navenek šťastně ženatý, docela úspěšný mladý architekt: pokusí se o sebevraždu, ale je zachráněn, léčí se v psychiatrickém ústavu. Důvody, které ho k sebevraždě vedly, nejsou vysvětleny; lze se jich jen dohadovat, hlavně z rozhovorů, které architekt Jan vede se svým ošetřujícím lékařem. Proto je v tom filmu všechno v polotónech – od kamery až po dialogy. Je tu něco z uhrančivosti magie absolutně vážného umění, něco z očistného účinu klasické tragédie.“
    Josef Škvorecký

    „Schormův Návrat ztraceného syna je jedno z největších děl evropského filmu.“
    Ulrich Gregor

  • So 29/02

    Federico Fellini – jsem velký lhář

    Režie → Damian Pettigrew
    Původní název → Fellini, je suis un grand menteur
    Francie – Itálie 2002 / CZT / 100 min. / DCP
    Hrají → účinkují: Federico Fellini, Marcello Mastroianni, Donald Sutherland, Terence Stamp, Giulietta Masina, Giuseppe Rotunno, Roberto Benigni
    Cyklus → Říman z Rimini

    Bezprecedentní fenomén kultury dvacátého století jménem Federico Fellini znamenal už za svého života výzvu pro bezpočet dokumentaristů z různých koutů zeměkoule. Náruživý fellinián se bude snažit nevynechat ani jeden, ale kdo by chtěl začít rovnou tím nejzdařilejším, tím, jemuž se s největší erudicí a porozuměním podařilo „odemknout“ Felliniho ráj smyslových požitků, tomu lze s dobrým svědomím doporučit tento celovečerní snímek Kanaďana Damiana Pettitgrewa. Čeká ho (vás) sto minut euforické nostalgie. Možná sto a půl.


    Spalovač mrtvol

    Režie → Juraj Herz
    ČSR 1968 / English friendly / 99 min. / DCP
    Hrají → Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Miloš Vodnič

    Digitálně restaurovaný film.

    „Něžná,“ řekl pan Karel Kopfrkingl své krásné černovlasé ženě na prahu pavilónu dravců a lehký předjarní větřík mu provál vlasy, „tak jsme zase zde. Zde na tom drahém, požehnaném místě, kde jsme se před sedmnácti léty seznámili. Jestlipak si, Lakmé, vůbec ještě vzpomínáš, před kým to bylo?“ Příznačný styl promluvy hlavního hrdiny románu Spalovač mrtvol Ladislava Fukse.
    Herzova filmová adaptace neodmyslitelně prolnula s dikcí a hereckým projevem Rudolfa Hrušínského. Groteskně hororová studie charakteru posedlého mocí vyzněla v době svého uvedení, v březnu 1969, s ohledem na aktuální politické a společenské okolnosti ještě intenzivněji jako alegorie zákeřnosti konformismu, a několik týdnů po premiéře byl tedy film stažen z kin.

    Kopfrkingl enjoys his job at a crematorium in Czechoslovakia in the late 1930s. He likes reading the Tibetan book of the dead, and espouses the view that cremation relieves earthly suffering. At a reception, he meets Reineke, with whom he fought for Austria in the first World War. Reineke convinces Kopfrkingl to emphasize his supposedly German heritage, including sending his timid son to the German school. Reineke then suggests that Kopfrkingl's half-Jewish wife is holding back his advancement in his job.
    A digitally restored version of famous Czechoslovak New Wave diamond with unique cinematography by DOP Stanislav Milota who passed away recently and this screening is a tribute to his mastership.