Program

12/2019 (Změnit)
  • 48. týden
  • Ne 01/12

    Adventní animace

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / 35 mm / 3+

    Hvězda betlémská / r. Hermína Týrlová / ČSR 1969 / 11 min.
    Kocour Filemon v zimě / r. Andrzej Piliczewski / Polsko 1981 / 9 min.
    Dita na Vianoce / r. Viktor Kubal / ČSR 1967 / 8 min.
    Rek lyžuje / r. Romuald Kłys / Polsko 1981 / 9 min.

    Co je na zimním období krásnějšího než advent? Pro jeho začátek jsme vybrali takové filmy, které naladí na předvánoční atmosféru i ty nejmenší diváky. Můžete se těšit na tradiční koledy ve filmu Hermíny Týrlové o narození Ježíška, pořádnou koulovačku a stavění sněhuláka v pohádce o kocourovi Filemonovi, vánoční dobrodružství hravé Dity nebo první lyžování pejska Reka. Po projekci si budete moci vytvořit vlastní film o zimních radovánkách s lektorkou ze sdružení Ultrafun.


    Podkarpatská Rus, čarokrásná země Československa

    V roce 2019 si připomínáme stoleté výročí připojení Podkarpatské Rusi k tehdejšímu Československu. Národní filmový archiv toto výročí symbolicky oslaví zvláštním filmovým pásmem, během něhož promítne vybrané filmové ukázky, které zde filmaři v období první republiky natočili. Jednalo se jak o zpravodajské nebo dokumentární filmy, tak i o hrané snímky. Z nichž je patrně nejznámější Marijka Nevěrnice, kterou natočil Vladislav Vančura v roce 1934 v okolí obce Koločava. Součástí filmového pásma bude také autorské čtení z právě vydané knihy pedagožky a novinářky Barbory Zavadilové Má rusínská vyšívanka.
    Večerem bude provázet archivář NFA Luboš Marek.

  • 49. týden
  • Po 02/12

    Hudební filmy Ester Krumbachové

    Cyklus → Paralelní kino

    Poslední ze série komponovaných programů věnovaných tvorbě a odkazu Ester Krumbachové se zaměří na „periferní“ oblast tvorby této všestranné umělkyně, kterou je hudební film a videoklip. Způsob, jakým k těmto zadáním Krumbachová přistupovala, odráží její schopnost pracovat s experimentem i v rovině populárního žánru. S krátkým hudebním filmem se setkala už šedesátých letech, kdy jako výtvarnice spolupracovala na televizních filmech Ztracená revue a Náhrdelník melancholie. Koncem osmdesátých let realizovala dva klipy pro skupinu Garáž do pořadu BBC o českém rocku a v roce 1995 natočila autorský klip k písni Ivana Krále Winners Takes All. Právě v hudebních filmových žánrech naplno vyniká role kostýmu jako klíčového sémantického prvku její tvorby.
    Téma hudebních filmů a videoklipů budou reflektovat současné umělkyně Marie Lukáčová a Kateřina Konvalinová, které pracují s klipem jako s autorskou výpovědí, a věnují se mimo jiné i tématu mediálních stereotypů.
    Ukázky nejen z hudebních filmů a klipů: Ztracená revue (Zdeněk Podskalský, 1961), Náhrdelník melancholie (Jan Němec, 1968), Vražda Ing. Čerta (Ester Krumbachová, 1970), Winners Takes All (Ester Krumbachová, 1995). Vše z DCP.
    Projekci uvádí Sylva Poláková.
    Probíhá ve spolupráci: Are | are-events.org, Národní filmový archiv a Česká televize
    Program je součástí dlouhodobého projektu výzkumu pozůstalosti Ester Krumbachové.


    Vlastní životopis Nicolae Ceausesca

    Režie → Andrei Ujică
    Původní název → Autobiografia lui Nicolae Ceausescu
    Rumunsko 2010 / CZT / English friendly / 180 min. / DCP

    „Snažil jsem se napravit dvě lži. Lež propagandy, kterou není těžké odhalit: stačí si počkat a dekonstruovat ji skrze dostatečné množství jejích vlastních vykonstruovaných obrazů. Ale snažil jsem se napravit také lež historickou. Je velmi časté, že po skončení diktatury se veškerá vina svalí na jednu osobu a ostatní se stanou pouze oběťmi dějin. (…) Přitom ale každý diktátor je vrcholnou emanací národních traumat dané epochy.“
    Andrei Ujică

    Ujicův zatím poslední celovečerní film pracuje s oficiálními archivními snímky z let 1965–1989, kdy byl Ceausescu natáčen stálým štábem přibližně pěti kameramanů průměrně hodinu denně: během oficiálních proslovů, politických manifestací, kuloárních jednání i soukromých dovolených. Tisíc hodin archivního materiálu sestříhal Ujică spolu se střihačkou a zvukařkou Danou Bunescuovou (častou spolupracovníci Cristiana Mungiu) do tříhodinového monumentu, jehož nepřímým spolutvůrcem je tak i samotný Ceausescu.Ujică nám ukazuje (na veřejnosti zpočátku nejistého) neomezeného vládce a jeho manželky Eleny. Pro české diváky je film atraktivní také tím, že poměrně velký prostor věnuje Ceausescovým vrcholným okamžikům, kdy se na konci šedesátých let stal díky podpoře Pražského jara na Západě téměř nejrespektovanějším politikem východního bloku. Propagandistické materiály se ale postupně propadají do šedi rozpadajících se měst a opuštěných tržišť a my vidíme stárnoucího státníka unaveného operetní šarádou uplynulých dekád. Ujică nepotřebuje slovní komentář, nepředkládá jasné odpovědi. Nechá nás podlehnout vzrušující archivní horečce připomínající napínavé detektivní pátrání.

  • Út 03/12

    Dva podivíni

    Režie → Eldar Šengelaja
    Původní název → Šerekilebi
    SSSR – Gruzie 1974 / CZT / 73 min. / 35 mm
    Hrají → Vasilij Čchaidze, Demno Džigenti, Ariadna Šengelaja
    Cyklus → Eldar Šengelaja

    Ve filmu Dva podivíni, označeným Janem Bernardem v knize Národní kinematografie Sovětského svazu (ČSFÚ, Praha 1989, s. 78) za mistrovské dílo Eldara Šengelaji, se ocitáme na počátku 20. století ve společnosti mladého Ertaoze a staříka Christofora. Uzavření ve vězeňské kobce, využijí pomalu ubíhající čas k teoretickým přípravám vynálezu „blankytoletu“, pomocí něhož by se vznesli do oblak. Lyrická komedie s prvky pohádky a podobenství vznikala původně jako pocta průkopníkům aviatiky v Gruzii. Článek ze starých novin o prvních letcích, kteří uváděli v úžas tbiliskou společnost, byl pro režiséra příležitostí k bližšímu poznání generace svých prarodičů, již ve filmařské rodině Šengelajů sehráli zásadní roli. V podivínství hlavních hrdinů, vytvořených scenáristou Revazem Gabriadzem, je zde akcentován jeden ze svérázů gruzínské kultury: fenomén krásných bláznů, za jejichž zdánlivou vyšinutostí se skrývá básnické prožívání světa. Na jejich adresu Eldar Šengelaja poznamenal: „Často jsme natolik zajatci životní rutiny, že si přestáváme uvědomovat, že každý okamžik je vlastně nádherným, jediným a neopakovatelným zážitkem a že ze součtu takových okamžiků se utváří náš život, jeho krása, hodnota. Mí hrdinové jsou lidé, pro které život neznamená biologický proces.“ Hudba: Gija Kančeli.


    Videogramy jedné revoluce

    Režie → Harun Farocki – Andrei Ujică
    Původní název → Videogramme einer Revolution
    Německo 1992 / CZT / English friendly / 107 min. / DCP

    21. až 26. prosinec roku 1989 – pět dní rumunské nesametové revoluce. Diktátorův poslední projev stojí na začátku, televizní záběry procesu s ním na konci.
    „ Videogramy zachycují hlavně atmosféru rumunské protikomunistické revoluce, iluze, které si Rumuni tehdy dělali ohledně lepší budoucnosti, vystoupení starých, ale také novopečených (nicméně stejně komunistických) politiků, euforii na ulicích, ale i beznaděj, smutek a vztek v souvislosti s takzvanými „teroristy“, kteří ve všech rumunských městech bezohledně zabíjeli nevinné muže, ženy a děti. Divák si má vytvořit o rumunské revoluci vlastní, objektivní a autory (ani ničím a nikým jiným) neovlivněný názor. Snad proto nebyly Videogramy v Rumunsku v první polovině 90. let příliš populární. Pokud jde o revoluci, panovala totiž jenom jedna pravda: ta oficiální.“
    Mircea Dan Duţǎ

  • St 04/12

    2x Douglas Fairbanks

    Joseph Henabery / Jeho veličenstvo Fairbanks / His Majesty, the American
    USA 1919 / hrají: Douglas Fairbanks, Marjorie Dawová, Frank Campeau, Boris Karloff / CZT / 57 min. / 35 mm

    Victor Fleming / Fairbanks blázní / When the Clouds Roll By
    USA 1919 / hrají: Douglas Fairbanks, Kathleen Cliffordová, Frank Campeau / CZT / 57 min. / 35 mm

    Dva filmy s Douglasem Fairbanksem, zdaleka nejpopulárnější mužskou hvězdou akčních komedií němé éry. V prvním se náš hrdina zamiluje do schovanky starého krále fiktivní evropské zemičky Sakrabonie, ohrožované sousední Lamentanií (špiona hraje v titulcích neuvedený Boris Karloff). V druhém je Fairbanks pověrčivým mladíkem podléhajícím vlivu bláznivého okultisty, posléze srdnatým bojovníkem proti živlům, běsnícím po protržení přehrady. Začínající Victor Fleming (1883–1949), kameraman prvního filmu a režisér druhého, bude po tři následující dekády patřit k čelným hollywoodským tvůrcům (mj. Jih proti Severu, Čaroděj ze země Oz).


    Out of the Present

    Režie → Andrei Ujică
    Původní název → Out of the Present
    Německo – Francie – Rusko 1995 / CZT / English friendly / 96 min. / DCP

    kamera: Vadim Jusov
    redakce: Werner Dütsch

    „Točit z vesmíru znamená točit se dvěma nebo třemi předměty patřícími k věčnosti. Máte tam Zemi, Slunce a vesmírnou stanici. A všechny patří k věčnosti.“
    Andrei Ujică

    V srpnu 1991 vypukl puč konzervativních komunistů namířený proti vládě Michaila Gorbačova. Muž, který uvolnil cenzuru a pokusil se o nemožné – resuscitovat smrtelně nemocný systém – čelil nejen protřelým a nebezpečným sokům uvnitř vlastní strany, ale také sílícím protiruským náladám v jednotlivých sovětských republikách. Sovětský svaz se definitivně rozpadl na konci roku 1991. Možná nejslavnější film Andreie Ujicy sleduje tyto události doslova z božské perspektivy. Představuje nám deset měsíců (od roku 1991 do roku 1992) v životě kosmonauta Sergeje Krikaleva během jeho mise na palubě vesmírné stanice Mir, kam byla kvůli natáčení dopravena 35 milimetrová kamera. Filmová kamera se tak poprvé v dějinách lidstva objevila na oběžné dráze Země a Ujică film natočil v symbolické spolupráci Krikaleva s Vadimem Jusovem, kameramanem Solaris Andreje Tarkovského. Jusov natáčení koordinoval přímo z pozemského letového centra.
    Out of the Present je vizuálně grandiózní a těžko zařaditelný film, který z téměř nadreálného odstupu (sen každého tvůrce?) líčí konec jedné politické epochy. Politický snímek s prvky vědeckého dokumentu se jemně prolíná s filozofickou meditací nad osudem jednotlivce a národní identitou. Podobně jako se Gorbačov vrátí z domácího vězení na své dače zpátky do Kremlu, jen aby zjistil, že se vrací do jiné „přítomnosti“, do světa, do kterého již nepatří, čeká na Hrdinu Sovětského svazu, astronauta Krikaleva, přistání na Zemi v roli občana jelcinovského Ruska.

  • Čt 05/12

    Muška

    Režie → Robert Bresson
    Původní název → Mouchette
    Francie 1966 / CZT / 75 min. / 35 mm
    Hrají → Nadine Nortierová, Jean-Claude Guilbert, Paul Hébert / hudba: Claudio Monteverdi
    Cyklus → s Bressonem

    + krátký film
    Hou Hsiao-hsien / The Electric Princess Picture House / Francie 2007 / 4 min. / HD

    Co vlastně dělám v tomhle světě, ptá se křehká dívka, Muška, němým pohledem, v němž je pokora, přijetí věcí, jaké jsou, i drzý vzdor, který se nikomu nepodaří „ochočit“. Muška ví, že v tomto životě nemá ve skutečnosti nic žádnou logiku, že ji nebude mít ani její smrt, ale až přijde, bude mít stejnou samozřejmost jako ranní slunce.

  • Pá 06/12

    Tenkrát v Číně

    Režie → Tsui Hark
    Původní název → Wong Fei Hung
    Hongkong, Čína 1991 / české a anglické podtitulky / 134 / DCP
    Hrají → Jet Li, Yeuen Biao, Jacky Cheung
    Cyklus → Filmasie

    Popsat slovy důležitost snímku Tenkrát v Číně je bezmála nemožné. V unikátní konstelaci silné látky a
    tvůrčího týmu složeného z žánrových legend, vznikl v roce 1991 jeden z nejlepších akčních filmů
    všech dob. Bezkonkurenční bojové scény promyšleně zapojují spousty rekvizit a delší záběry na
    ohebná těla střídají agresivní rapidní montáže. Tenkrát v Číně nejenže odstartovalo šestidílnou sérii,
    ale stalo se definitivním argumentem síly hongkongských filmů o bojových uměních.


    212: Bláznivý Wiro

    Režie → Angga Dwimas Sasongko
    Původní název → Wiro Sableng 212
    Indonésie 2018 / české a anglické podtitulky / 123 minut / DCP
    Hrají → Vino G. Bastian, Sherina Munaf, Happy Salma

    Adaptace kultovních indonéských knih Bastiana Tita o bojovníkovi zvaném Wiro Sableng – tedy
    Bláznivý Wiro – je jednou z finančně nejnákladnějších domácích produkcí a spojuje lokální bojová
    umění s historickým spektáklem i absurdním humorem. Připomíná tak filmy kantonského komika
    Stephena Chowa, jen okořeněné výjimečně brutální choreografií a inspirací v čínských wuxia
    příbězích. Mýtičtí hrdinové, legendární zbraně, nezničitelné pěsti i vtipy o prdech. Tato indonéská rež
    má všechno!

  • So 07/12

    Relentless Melt: Hongkongské abstrakce

    Hongkong Relentles Melt: Hong Kong Abstractions / DCP
    Cyklus → Filmasie

    Relentless Melt představuje současnou abstraktní a experimentální animovanou tvorbu z Hongkongu, kterou pro festival vybral německý vizuální umělec žijící v Hongkongu, Max Hattler.
    Relentless Melt je organizace založená v Hongkongu za účelem výroby a šíření abstraktních a experimentálních pohyblivých obrazů. Filmy umělců pod záštitou Relentless Melt jsou promítány po celém světe, naposledy například na Tchaj-wanu nebo na Mezinárodním festivalu animovaných filmů ve Stuttgartu.


    Zóna smrti: Čas odplaty

    Režie → Cheang Pou-soi
    Původní název → Saat po long 2
    Hongkong, Čína 2015 / české a anglické podtitulky / 120 min. / DCP
    Hrají → Tony Jaa, Simon Yam, Louis Koo
    Cyklus → Filmasie

    Čas odplaty je důkazem, že film plný intenzivních akčních scén nemusí stavět příběh do pozadí. Jeho vyprávění totiž spojuje několik perspektiv, jež postupně budují komplexní obraz policejního boje se zločinem. Ještě předtím, než se Cheang Pou-soi stal jedním z hlavních režisérů čínských blockbusterů, vytvořil si pověst brilantního autora akčních příběhů. A právě Čas odplaty tuto pověst podtrhává. Film, který ve své cestě k drtivému finále nikdy nezaváhá a žádnou ranou nemine cíl.


    Furie

    Režie → Le Van Kiet
    Původní název → Hai Phuong
    Vietnam 2019 / české a anglické podtitulky / 98 minut / DCP
    Hrají → Veronica Ngo, Cat Vy
    Cyklus → Filmasie

    Hai Phuong se snaží zapomenout na svou násilnou minulost, avšak únos malé dcerky ji donutí krvavé vzpomínky oprášit. Herečka Veronica Ngo likviduje desítky gangsterů v úchvatných akčních scénách a ve stopách Johna Wicka navazuje na příběhy o pomstě. Brilantní kamerové hrátky a chirurgicky přesná choreografie zaručí zpocené dlaně při sledování! Furie ukazuje, že bychom v akčním žánru měli s Vietnamem rozhodně počítat.


    Parchanti

    Režie → Tzu-Hsuan Hung
    Původní název → Kuang tu
    Tchaj-wan 2018 / české a anglické podtitulky / 105 minut / DCP
    Hrají → Kang-Ren Wu, JC Lin, Nana Lee
    Cyklus → Filmasie

    Debutující režisér Hung Tzu-Hsuan přichází se stominutovým důkazem, že Tchaj-wan má akčnímu žánru stále co nabídnout. Hlavním hrdinou je bývalý basketbalista Rui, který se obviněn z bankovní loupeže vydává na krvavou cestu za svým očistěním. Adrenalinová jízda dá vzpomenout na kantonské policejní thrillery nebo americké příběhy o pomstě. To doplňuje jízlivý humor, brutální akce a dynamický styl. Kaskadérské výkony jsou na světové úrovni a bez mrknutí oka vlévají akčnímu žánru do žil čerstvou krev.

  • Ne 08/12

    Poklad Ptačího ostrova

    Režie → Karel Zeman
    ČSR 1952 / 77 min. / 35 mm / 3+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    První celovečerní film Karla Zemana vypráví příběh o rybáři Alíčkovi, jenž poklidně žije společně s dalšími lidmi na neznámém ostrově. Jednoho dne zachrání život topícímu se pirátovi, který mu za odměnu prozradí, kde na ostrově nalezne ukrytý poklad. Jakmile se však poklad dostane obyvatelům do rukou, zanechají svého řemesla a znepřátelí se mezi sebou. Líbivá loutková pohádka s naléhavým morálním posláním vyniká svou vnímavostí vůči dětským divákům a působivými verši Františka Hrubína.


    Japonsko kamerou Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky v roce 1963

    Režie → Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka
    Československo 1963 / česky / 110 minut / HD
    Cyklus → Filmasie

    Dokumentární filmy o Japonsku z tvorby dvou cestovatelů, kteří svými otevřenými názory upadli u komunistického režimu v nemilost, a nesměli čtvrt století publikovat. Na tři desítky filmů zůstaly v archivu a až do letošního roku nebyly promítány na veřejnosti. Diváci Ponrepa z nich uvidí ty nejzajímavější.

    Po promítání následuje krátká diskuze.
    Pořad moderují: Haruna Honcoop, odbornice na asijský film, a Zdeněk Thoma, fotograf a cestovatel.



    Projekt A

    Režie → Jackie Chen
    Původní název → 'A' gai wak
    Hongkong 1983 / české a anglické podtitulky / 106 min. / DCP
    Hrají → Jackie Chan, Sammo Hung, Yuen Biao
    Cyklus → Filmasie

    Jen málo věcí v populárních filmech se vyrovná eskapádám hongkongského hvězdného dua Sammo Hunga a Jackieho Chana. Právě Projekt A je jejich společným a trochu pozapomenutým mistrovským dílem, které zůstává ve stínu jejich populárnější tvorby. Oba jsou zde v nejlepší fyzické i tvůrčí formě a s upřímnou chutí přijít o život se vrhají do kaskadérských kousků, z nichž se tají dech. Tento historický příběh z 19. století je fantastickou komedií, a bezmála dokonalou hrou s inscenací akčních scén.

  • 50. týden
  • Po 09/12

    Jiná Evropa / komentuje Jacques Rupnik

    V roce 1987 přijíždí za železnou oponu politolog Jacques Rupnik s režisérem Tomem Robertsem, aby pro britské publikum natočili The Other Europe (Channel4, 1988), film o všedním životě lidí ve východním bloku. Jaký pohled nabízí západu končící éra socialismu? Národní filmový archiv ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla připravil unikátní výběr z původního, dosud nepublikovaného materiálu pětihodinové dokumentární série. V něm se nalézají dosud neprobádané stovky minut rozhovorů s disidenty, politiky, umělci, vědci i obyčejnými lidmi konce osmdesátých let v Československu, Polsku, Maďarsku, Německu a Rumunsku. Vybrané materiály Jiné Evropy se stanou od příštího roku součástí obsáhlé on-line databáze othereurope.com. Výběrem z dosud nepublikovaného materiálu z filmu bude provázet Jacques Rupnik.
    Projekt je realizován za podpory Ministerstva kultury ČR, programu Evropa pro občany a International Visegrad fund.


    Čtyři noci jednoho snílka

    Režie → Robert Bresson
    Původní název → Quatre nuits d’ un rêveur
    Francie 1971 / CZT / 77 min. / 35 mm
    Hrají → Isabelle Weingartenová, Guillaume des Forêts, Jean-Maurice Monnoyer
    Cyklus → s Bressonem

    + krátký film
    César de Ferrari / Plastic People of the Universe / ČSR 1970 / 10 min. / 35 mm

    Nečekaně světlé dílo z tvorby „temného“ režiséra – v tomto paradoxu se film shoduje s názvem své předlohy: Bílé noci, románu F. M. Dostojevského. Aniž by se zřekl svých rigorózních formálních principů, natočil Bresson okouzlující (a místy dokonce lehce úsměvnou) studii o tom, z jak nepatrných pohledů a gest se rodí zamilovanost, o snílkovství jedněch a o věrnosti druhých. Jestliže se dá tvrdit, že v Bressonových filmech neexistuje žádné déjà-vu, protože vše u něj působí tak, jako bychom to v tuto chvíli na plátně viděli poprvé, pak to platí i pro lásku.

  • Út 10/12

    Trn pod nehtem

    Režie → Sándor Sára
    Původní název → Tüske a köröm alatt
    Maďarsko 1987 / CZT / 87 min. / 35 mm
    Hrají → György Cserhalmi, Anna Ráczkeveiová, Lájos Balászovits
    Cyklus → Sándor Sára

    Charismatický György Cserhalmi v roli malíře, který svým velkorysým darem na podporu hladovějících Afričanů vyvolá závist a pomluvy, načež se uchýlí na samotu, kde naváže vztah s dcerou vlivného muže. Na festivalu v Karlových Varech roku 1988 získal snímek vedle jedné z hlavních cen i diplom Mezinárodní federace filmových klubů.
    „Vše, co se ve filmu děje, má svůj základ ve skutečnosti. Malíř János Orosz opravdu nabídl výtěžek ze svých obrazů Afričanům a byl za to svými kolegy vyděděn. Ale to, co hrdina vypráví o sobě, jak zažíval rok padesát šest, to jsou do detailu Cserhalmiho osobní vzpomínky.“
    Sándor Sára


    Synonyma

    Režie → Nadav Lapid
    Původní název → Synonymes
    Izrael – Francie 2018 / CZT / 123 min. / DCP
    Hrají → Tom Mercier, Quentin Dolmaire, Louise Chevillotteová
    Cyklus → best of 2019

    Berlinale 2019 – Zlatý medvěd za nejlepší film
    Yoav má za sebou roky velmi náročné povinné vojenské služby ve své rodné zemi. Teď odchází, pln zuřivé nenávisti ke své vlasti – k Izraeli – do Paříže. Tam chce začít – a také začne, nahý jako nemluvně, tak se to přece patří – úplně novou existenci. Takový je v kostce celý syžet filmu. To by ale ze Synonym ještě nedělalo uměleckou událost – určitě největší z těch, které přinesl právě končící filmový rok 2019. Jako každé opravdové mistrovské dílo se nedá převyprávět, nelze ho k ničemu přirovnat, je to ohňostroj nápadů, sršící do všech směrů a zasahující naše oči stejně silně jako naši inteligenci nebo naše srdce. O bránici nemluvě.

    „Kinematografie umožňuje… Ne, kinematografie po nás vyžaduje, abychom se přimknuli k těm, kdo stojí na nesprávné straně. Co mi jde na nervy, jsou filmy správné. Co ty mi můžou povědět? Čím správnější film je, tím míň mne jeho argumenty přesvědčí. Mnohem zajímavějším výchozím bodem bude, když se solidarizuji s těmi, kdo nemají pravdu. Aniž bych pak začal tvrdit, že ji vlastně mají. Nebo že žádná pravda neexistuje, takový relativismus rozhodně odmítám.
    Názory dobré či špatné, důvody dobré či špatné: to všechno je materiál, a tak s ním i pracuju. Vezmeš materiál BÝT V NEPRÁVU a přidáš k němu třeba překrásné rámování, což je taky materiál, jen jiného typu. Jeden materiál nevymaže druhý, ale vytvoří spolu cosi třetího. Je to syntéza dialektická, ovšemže ne v ideologickém smyslu. Jen způsob, jen pokus, jak dovolit pravdivé esenci bytí, aby na plátně existovala.“
    Nadav Lapid

  • St 11/12

    Od impresionismu ke kubismu

    / pásmo filmů / celkem 80 min. / 35 mm

    ...aneb jak se dokumentární tvůrci minulého století pokoušeli oživit malířská plátna na stříbrném plátně.
    Pásmo historických krátkých filmů k dvěma významným prosincovým jubilejím: 100. výročí úmrtí Augusta Renoira (1841–1919) a 150. výročí narození Henriho Matisse (1869–1954). Další představení umělci: Seurat, Monet, Toulouse-Lautrec, Utrillo, Braque, Picasso, Le Corbusier.

    Paul Haesaerts / Od Renoira k Picassovi / De Renoir à Picasso
    Belgie 1948 / 27 min.

    Philippe Este / Umění znovu nalezené / Lʼart retrouvé
    Francie 1946 / 10 min.

    François Campeaux / Matisse / Matisse /
    Francie 1945 / 17 min.

    Lawrence Gowing – John Jones / Henri Matisse / Matisse a Sort of Paradise
    Velká Británie 1969 / 25 min.


    John From

    Režie → João Nicolau
    Původní název → John From
    Portugalsko 2015 / CZT / 100 min. / / DCP / česká premiéra
    Hrají → Júlia Palhaová, Felipe Vargas, Leonor Silveiraová

    João Nicolau (nar. 1975) se nejpozději díky svému druhému celovečernímu filmu John From prosadil na mezinárodní scéně jako jeden ze dvou nejoriginálnějších portugalských filmařů své generace – po boku Miguela Gomese, který ostatně patřil k jeho mentorům (tím hlavním byl surrealistický klasik João César Monteiro).
    Patnáctiletá Rita žije se svou stejně mladou kamarádkou v Lisabonu ze dne na den, dokud se na obzoru neobjeví nový soused, na nějž je možné zaměřit veškerou nahromaděnou energii touhy. Rita se změní, ale hlavně, aniž by o to usilovala, se zázračně změní celý svět okolo ní. Vzdušný snímek, oslavující naivitu, která k určitému věku patří, bez výčitek a bez zábran.
    Projekce ve spolupráci s CLP/ Portugalským centrem Instituto Camões Praha.

  • Čt 12/12

    Karel Degl a další průkopníci českého filmu

    pásmo filmů / celkem 107 min. / 35 mm

    Ambiciózní hrané i dokumentární snímky, které vznikly těsně po skončení první světové války a zároveň se vznikem republiky. Pásmo filmů doprovodí pětičlenná improvizační skupina pod vedením Jana Rybáře.

    J. S. Kolár / Akademický dům v Praze
    ČSR 1919 / 3 min.
    Krátký dokument z produkce bratří Deglů burcující vlastenecké publikum poukazem na žalostný stav zmíněného objektu ve Spálené ulici ve srovnání s podobnými institucemi v zahraničí.

    J. S. Kolár / Dáma s malou nožkou
    ČR 1919 / 30 min.
    Film sdružující několik významných talentů, které budou určovat vývoj českého filmu v příští dekádě: druhou hlavní ženskou představitelkou je Anny Ondráková, spoluscenáristou byl Gustav Machatý, spolurežisérem Přemysl Pražský. Oba pánové i J. S. Kolár ve filmu také vystupují. Ke kopii snímku z roku 1919 byla připojena sekvence z roku 1921 o tom, kterak Anny Ondráková k filmování přišla – díky tomu máme jedinečný doklad počínající sebereflexe nového média.

    Karel Degl / Nové Město nad Metují s okolím
    Rakousko-Uhersko 1917 / 4 min.
    Na konci desátých let se v českém filmu objevují první tři režiséři s vyššími uměleckými nároky. Zatímco Karel Lamač a osmnáctiletý Gustav Machatý debutují těsně po vzniku samostatného státu, Karel Degl (1896–1951) začal své první filmy natáčet ještě za války. Navzdory uznání, které sklidil jeho Stavitel chrámu, se Degl od počátku dvacátých let soustředil výlučně na práci kameramana (filmy Martina Friče, Františka Čápa, Jiřího Weisse aj.)

    Karel Degl / O děvčicu
    Rakousko-Uhersko 1918 / 33 min.
    Scénář vůbec prvního českého filmu s národopisnou tematikou napsal a režíroval Karel Degl spolu s literárním historikem Josefem Folprechtem. Výprava filmařů se na jižní Moravu vydala 12. září 1918, tedy jen několik dní před státním převratem. Premiéra se konala 3. března roku 1919.

    Karel Degl / Smrtelný let aeroplánu pod pražským mostem
    ČR 1919 / 4 min.
    Dokumentární záběry pokusu italského letce Tennete Haase o podlet Železničního mostu.

    Karel Degl / Stavitel chrámu
    ČSR 1919 / 33 min.
    Snímek Stavitel chrámu představoval v českém filmu roku 1919 do té doby nejambicióznější umělecký pokus na poli hrané tvorby. V legendě o staviteli, který se v touze vybudovat odvážnou klenbu chrámu Svatého Víta neváhá spolčit s ďáblem, si svou první velkou filmovou roli zahrál Rudolf Deyl. Jeho partnery jsou Jakub Seifert a Eva Vrchlická. Známý historik umění Antonín Novotný fungoval jako druhý režisér.

    Projekce se koná ve spolupráci s koncertním cyklem Hudba v souvislostech a ten podporují Magistrát hl.m. Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury a Partnerství OSA.


    Buď připraven!

    Režie → Svatopluk Innemann
    ĆSR 1923 / 60 min. / 35 mm
    Hrají → Karel Fiala, Luisa Hanková-Kučerová, Josef Šváb-Malostranský

    Tento film vznikl podle scénáře divadelníka a skautského vedoucího Františka V. Kučery, jenž se objevil i v jedné z rolí. Snímek zachycuje činnosti, hry a dovednosti – včetně záchrany lidského života – skautů na letním táboře u zámku Orlík. Natáčení se zúčastnili skauti z pražského třicátého oddílu a pracovníci panství rodu Schwarzenbergů. Film zůstává vzácným dokladem nejen tehdejší činnosti skautského hnutí, ale také Prahy roku 1923 a Svatojánských proudů, dnes zatopených štěchovickou vodní nádrží. Nová, virážovaná a tónovaná kopie byla rekonstruována Národním filmovým archivem v letech 2017–2018.

  • Pá 13/12

    Jiří Trnka: Nalezený přítel

    Režie → Joël Farges – Tereza Brdečková
    ČR – Francie 2019 / 80 min. / DCP
    Cyklus → Jiří Trnka

    Dokument Jiří Trnka: Nalezený přítel je vyprávěn pohledem režiséra, který pátrá po osudu Jiřího Trnky, autora filmů jeho dětství, které viděl ve Francii jako malý v dělnickém kině, které promítalo východoevropskou animaci. Při svých cestách do Československa se v pozdějších letech seznámil s Terezou Brdečkovou a společně se snaží nalézt odpověď na otázku, kdo byl Jiří Trnka. Věnují se jeho nesnadným začátkům, ovlivněním českou loutkářkou tradicí, téměř osudově náhodnému přizvání k vedení studia animovaného filmu. Sledují jeho cestu za světovým úspěchem v temných 50. letech až k jeho konfliktu s komunistickým režimem na sklonku života.


    Filmy Jana Kříženeckého

    Cyklus → Život kopií

    Při příležitosti dlouho očekávaného DVD a Blu-ray vydání bude uvedeno komentované pásmo digitalizovaných filmů Jana Kříženeckého. Díky digitalizaci originálních negativů a původních kopií můžeme tato průkopnická díla prezentovat v podobě, která zdůrazňuje jejich rozmanitost a materialitu. Nový hudební doprovod k filmům vytvořil Jan Burian.

  • So 14/12

    Boj za volební právo žen na filmovém plátně + diskuse

    Jak byly britské sufražetky vyobrazovány v dobovém němém filmu, zatímco jejich boj za volební právo stále probíhal v ulicích britských měst? Jak se lišily jejich strategie a metody boje od těch, které používaly aktivistky za volební právo žen v českých zemích? Proč získaly ve Švýcarsku ženy volební právo až v roce 1971?
    U příležitosti 100. výročí volebního práva žen v Československu a v řadě dalších evropských zemí si připomeneme zápasy, které tomu předcházely. Na programu je jedinečné pásmo němých filmů zachycující sufražetky v britských ulicích, diskuse o boji aktivistek za volební právo žen v českých zemích i ve světě a současný hraný film o zápasu švýcarských žen za volební právo na poč. 70. let 20. století.

    18:00–19:30 Make more noise! Suffragettes in Silent Film (Dělejme více hluku! Sufražetky v němém filmu), pásmo němých filmů zachycujících britské sufražetky (1899-1917) ze sbírek britského národního filmového archivu, 80 min.

    19.30–20.15 – diskuse o boji za volební právo žen v českých zemích i ve světě
    diskutují historičky Dana Musilová (Filozofická fakulta UHK) a Hana Krutílková (Moravské zemské muzeum) a politoložka Jitka Gelnarová (Národní muzeum)

    Program je pořádán ve spolupráci s Národním muzeem, ve spojení s výstavou Národního muzea Vlastním hlasem, která mapuje příběh ženské emancipace v českých zemích od 19. století do současnosti. Je otevřena v Náprstkově muzeu do konce roku 2019.


    Ženou z boží vůle

    Režie → Petra Volpe
    Původní název → Die göttliche Ordnung
    Švýcarsko 2017 / 96 minut / DCP
    Hrají → Marie Leuenberger, Maximilian Simonischek a další

    Mír ve švýcarské vesnici je roku 1971 narušen v momentě, kdy se mladá Nora začne zasazovat o hlasovací právo pro ženy a jejich právo na zaměstnání. Bude moci muž i nadále rozhodovat o penězích i o tom, zda jeho manželka smí nebo nesmí pracovat?

    Projekce na navazuje na panel Boj za volební právo žen na filmovém plátně.

    Program je pořádán ve spolupráci s Národním muzeem, ve spojení s výstavou Národního muzea Vlastním hlasem, která mapuje příběh ženské emancipace v českých zemích od 19. století do současnosti. Je otevřena v Náprstkově muzeu do konce roku 2019.

  • Ne 15/12

    Tři veteráni

    Režie → Oldřich Lipský
    ČSR 1983 / 93 min. / 35 mm / 6+
    Hrají → Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Josef Somr
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Film o trojici vysloužilých vojáků vznikl na motivy stejnojmenné pohádky Jana Wericha z knižní sbírky Fimfárum. Pankrác, Bimbác a Servác se po propuštění z armády toulají světem a cestou potkají hodné skřítky, kteří jim věnují kouzelné dary. O ty je posléze připraví krásná, avšak vychytralá princezna Bosana, do níž se zamiluje dragoun Bimbác. Oblíbená pohádka protkaná laskavostí a hravým humorem přináší poselství o tom, jaké životní hodnoty jsou nejdůležitější.


    Deváté jméno

    Režie → Jiří Sequens
    ČSR 1963 / 91 min. / 35 mm
    Hrají → Ota Sklenčka, Vlasta Fialová, Jarmila Kurandová, Svatava Hubeňáková

    Po snímku Zlaté rybky (v Ponrepu 19/11 od 18:00) náš druhý snímek k 100. výročí narození Oty Sklenčky.
    Psychologické drama o muži, jenž za okupace se svou milenkou udal jejího muže. Tyto události po dvaceti letech ožívají a muž se rozhodne situaci řešit vraždou. Jeden z prvních zfilmovaných scénářů spisovatele Vladimíra Körnera.


    Parazit

    Režie → Bong Joon-ho
    Původní název → Gisaengchung
    Jižní Korea 2019 / CZT / 132 min. / DCP
    Hrají → Song Kang-ho, Lee Sun-kyun, Cho Yeo-jeong
    Cyklus → best of 2019

    Cannes 2019 – Zlatá palma za nejlepší film.

    „Být parazitem znamená stravovat se u druhého.“

    „Člověk je veš svého bližního. Jinými slovy: bližní je jeho hostitelem.

    „Parazit nikdy není bezprostřední, vždy je prostředníkem. Má vztah ke vztahu, odkazuje k odkazu, je naroubován na určitý kanál.“

    „Evoluce plodí parazity, kteří zase generují další evoluci.“

    „Tomu, kdo jí u stolu hostitelova (může to být labužník a zároveň třeba i dobrý bavič) říkáme parazit. Zvířátko žijící na úkor svého hostitele, měnící jeho situaci až na hranici smrti, ano, to je parazit. Rámus, splývavé mrmlání či náhlý hluk, jenž nanovo přerušuje naše rozhovory nebo odchytává naše vzkazy… i to je parazit. My to ale nechápeme. Proč jedním a týmž slovem nazývat člověka, živočicha nebo i přenos po vlnách? Na naši hostinu dorazil Tartuffe, Sókratés, bratři Josefovi. Takové hostiny nikdy neskončí podle plánu.“
    Michel Serres (1930–2019), Le parasite (1980)

    „Ani parazitem zplozený nový řád není imunní vůči poruchám. Řád může být každým okamžikem obsazen a pozměněn parazitem novým.“
    Wolfgang Ludwig Schneider (K figuře parazita u Michela Serresa)

  • 51. týden
  • Po 16/12

    Praha v prosinci

    Cyklus → Paralelní kino

    Pásmo představí studentské filmy zaměřené na veřejný městský prostor Prahy ve vánočním období a jeho proměnu v průběhu let. Některé ze studentských filmů natáčených na FAMU využívají vánoční podobu města jako tematickou kulisu, pro jiné je toto období hlavním námětem. O emancipaci veřejného prostoru versus jeho komercionalizaci napříč několika dekádami, budeme debatovat s architektem zaměřujícím se na veřejný prostor a urbanismus.
    Projekci uvádí Johana Ožvold.
    Ve spolupráci s CAMP – Centrum pro architekturu a městské plánování.


    Blankytné hory aneb Nepravděpodobný příběh

    Režie → Eldar Šengelaja
    Původní název → Tsisperi mtebi anu daujerebeli ambavi
    SSSR – Gruzie 1983 / CZT / 91 min. / 35 mm
    Hrají → Ramaz Giorgobiani, Vasil Kachniašvili, Tejmuraz Čirgadze
    Cyklus → Eldar Šengelaja

    Poetický název této Šengelajovy komedie je záměrně matoucí. Obsahuje název povídky, kterou přinese mladý spisovatel do jednoho nakladatelství a s napětím čeká na odezvu. Jaké je jeho překvapení, když zjistí, že ji ani po několika měsících nikdo nečetl, ba co víc, ztratily se všechny její exempláře. Satirický tón filmu se v době počínající přestavby setkal s velkým ohlasem u diváků i kritiky. Hudba: Gija Kančeli.
    „Satirického účinku režie dosahuje promyšlenou stavbou vyprávění opakovaných situací, proměňujících se v rituály nanicovatosti, a precizně vymodelovanými hereckými miniaturami, dokreslujícími podstatu bezduchého automatismu. Efekt smíchu není emocionální, ale mrazivý. Film se nakonec vyklene do dramatického obrazu: kde se vytrácí úcta k práci, tam se lidé demoralizují, ztrácejí svou lidskou hodnotu i tvář.“
    Galina Kopaněva

  • Út 17/12

    Něžná

    Režie → Robert Bresson
    Původní název → Une femme douce
    Francie 1969 / CZT / 82 min. / 35 mm
    Hrají → Dominique Sanda, Guy Frangin, Jane Lobreová, Claude Ollier
    Cyklus → s Bressonem

    Stejně jako Snílka z Bílých nocí přenesl Bresson i Dostojevského Něžnou z carského Ruska do moderní Paříže. „Právě v takovém velkoměstském Babylónu se Něžná může provdat za zastavárníka, muže zcela protikladného charakteru, a prožít s ním vztah naplněný naprostým vzájemným neporozuměním.“ Zdena Škapová

  • 52. týden
  • Pá 27/12

    Zasněžená romance

    Režie → H. Bruce Humberstone
    Původní název → Sun Valley Serenade
    USA 1941 / CZT / English friendly / 80 min. / 35 mm
    Hrají → Sonja Henie, John Payne, Glenn Miller

    V době svého uvedení těžila Zasněžená romance z popularity mistryně světa v krasobruslení Sonji Henie, jež v této muzikálové komedii představuje válečného sirotka z Evropy, kterého se po příjezdu do Ameriky z reklamních důvodů ujímá jazzový orchestr, aniž jeho členové tuší, že jde o půvabnou dospělou dívku. Pro dnešního diváka budou hlavní atrakcí Glenn Miller se svým orchestrem, evergreeny jako Chattanooga Choo Choo (během jednoho roku po premiéře filmu se prodalo přes jeden milion exemplářů) či excentričtí stepaři bratři Nicholasové.


    Kniha obrazu

    Režie → Jean-Luc Godard
    Původní název → Le Livre dʼimage
    Francie 2018 / CZT / kamera: Fabrice Aragno / 90 min. / DCP
    Cyklus → best of 2019

    Nejnovější film Jeana-Luka Godarda a zároveň vyvrcholení celé jeho dosavadní tvůrčí dráhy.
    Cannes 2018 – Zvláštní Zlatá palma.

    "V Cannes pokaždé v určitý moment zažijeme kulminační bod, v němž se celý festival jakoby překlopí. Vlastně ne pokaždé… jenže když k tomuhle nedojde, tak to je, jako kdyby se v daný rok festival vůbec neodehrál, jako kdyby svou existenci jenom předstíral. Proto na takový kulminační bod čekáme, abychom se pak mohli s úlevou vrátit z festivalu domů, protože jsme TO viděli.

    V roce 2018 byly TO halucinační minuty v závěru Godardovy Knihy obrazu. Prodlužovaný konec, kdy filmař jako by ani skončit nechtěl a šel stále hloub a hloub. Podobně jako jím s oblibou citovaný Samuel Beckett, když říká: „Vytvořil jsem obraz – tady je!“ V šíleném sem-a-tam zvukové stopy nabývá hlas stále větší síly, plátno potemní a emoce vystoupají až k dosud nedosaženým vrcholkům.

    Filmař často říká věci tím nejjednodušším způsobem: Je třeba dělat revoluci. Co na tom, nebude-li žádná nebo nepovede-li se, hlavní je naděje!
    A všechna melancholie Godardových Příběh(ů) filmu (1989), celý ten smutek století plného válek se najednou promění. Namísto melancholie: naléhavost a volání na poplach.

    Tenhle chaos, tuhle změť, tuhle komplexnost jsme potřebovali. Tuhle podanou ruku, která se náhle vynořila z plátna, aby nám dala všechnu odvahu světa.

    Vděk, který pak člověk cítí při odchodu z kinosálu, se nedá popsat."
    Stéphane Delorme

  • So 28/12

    Nevěsta pro dědečka

    Režie → Eldar Šengelaja
    Původní název → Samanišvilis dedinacvali
    SSSR – Gruzie 1978 / český dabing / 81 min. / 35 mm
    Hrají → Vasil Kachniašvili, Imeda Kachiani, Nodar Čačanidze
    Cyklus → Eldar Šengelaja

    Předlohou Šengelajova pozoruhodného filmu, v české distribuci uváděného pod málo atraktivním názvem Nevěsta pro dědečka, se stala povídka Davida Kldiašviliho, odehrávající se v předrevoluční Gruzii. Její námět byl natolik populární, že se na Kavkaze dočkal četných divadelních zpracování a dokonce i jednoho filmového (němý snímek Mačecha Samanišvili v režii Konstantina Mardžanova a Zacharije Beršiviliho z roku 1927). Zda a natolik se Šengelaja nechal inspirovat tímto titulem, nevíme. Patrně nám to ale nezabrání v tom, abychom ocenili režisérův shovívavý přístup ke svým hrdinům, z nichž každý si nárokuje právo na osobní štěstí. Týká se to především zchudlého šlechtice Samanašviliho, který si na stará kolena usmyslí znovu se oženit a svým rozhodnutím zneklidní syna Platona natolik, že on sám se rozhodne najít pro otce nevěstu. Vybírá však mezi dvojnásobně bezdětnými vdovami, aby jej případný potomek nepřipravil o (beztak malé) dědictví. Šengelaja se zdařile pohybuje v žánru tragikomedie, podtrhuje její lidovou moudrost. Ke stylové čistotě snímku přispívá kamera Lomera Achvledianiho a Jurije Schirladzeho, pracující především s celkovými záběry, které nám připomenou naivní obrázky gruzínských výtvarníků. Hudba: Gija Kančeli.


    Pašerák

    Režie → Clint Eastwood
    Původní název → The Mule
    USA 2018 / CZT / 96 min. / DCP
    Hrají → Clint Eastwood, Bradley Cooper, Dianne Wiestová, Andy Garcia, Alison Eastwoodová
    Cyklus → best of 2019

    Drama o válečném veteránovi, který na stará kolena začne pracovat pro mexický drogový kartel.
    Film věnovaný francouzskému filmovému kritikovi a historikovi Pierru Rissientovi a jeho americkému kolegovi Richardu Schickelovi, dvěma nedávno zesnulým vyhlášeným znalcům a propagátorům filmového umění.

    „U režisérů dosáhnuvších úctyhodného věku sahají obvykle kritici ke klišé o tvůrcích věčně mladých. Svým filmem Pašerák, lehkým i závažným zároveň, se nyní Clint Eastwood přidal k těm svým bratrům a sestrám, kteří nikdy nepřestali udivovat svou invenčností. Až do jejich smrti to platilo o Resnaisovi, o Oliveirovi, o Agnès Vardové, dodnes to platí o Godardovi. Clint Eastwood, který by měl být coby garant filmového klasicismu jmenovaným experimentátorům vzdálen, otevře svůj film květinou zabírající celé plátno, stejně obsesivně, jako když Godard ve svém filmu Sbohem jazyku rozzářil plátno rudými máky. Ještě blíž má Eastwood k emfázi, jakou jsme viděli u Agnès Vardové, když jí na počátku století, ve filmu Všichni možní sběrači a já, dovolily nové malé digitální kamery přiblížit se nejen rostlinám, ale i vlastní ruce. Čímž zároveň bez okolků evokovala vlastní stárnutí, úzkost z nevyhnutelného fyzického úpadku. Pikturální gesto někoho, kdo maluje vanitas. To je naladění, jehož nyní dosahuje i Clint Eastwood, byť samozřejmě jinými prostředky. S podobně drtivou intenzitou jako hercova kostnatá tvář s jejím kousavým úšklebkem se na nás dívá i lidská lebka na obrazu Marnost (Vanité, též Pomíjejícnost, Nicotnost, Marnivost), který v roce 1671 namaloval Philippe de Champaigne. S tulipánem na jedné straně, na druhé s přesýpacími hodinami. Tyhle tváře, ať už přicházejí odkudkoli, už na nás hledět nepřestanou.“
    Joachim Lepastier

  • Ne 29/12

    Černý pasažér

    Režie → Teinosuke Kinugasa – Eduard Bočarov
    Původní název → Maleňikj beglec / Čiisai tóbóša
    Japonsko – SSSR 1966 / slovenský dabing / 99 min. / 35 mm
    Hrají → Čiharu Inajoši, Mačiko Kjóová, Vladimir Bykov, Jurij Nikulin

    Desetiletý japonský sirotek se vydá na vlastní pěst do Moskvy, kde podle jeho představ leží v nemocnici jeho otec. Černým pasažérem se uzavírá režijní dráha Teinosukeho Kinugasy, který o čtyřicet let dříve proslul avantgardním němým snímkem s názvem Šílená stránka a v roce 1954 získal v Cannes jako první Japonec Zlatou palmu – za film Brána pekel s Mačiko Kjóovou v hlavní roli. První japonská herečka, jejíž jméno si zapamatovali diváci na celém světě, zemřela letos 12. května v Tokiu. Svou stopu zanechala v dílech všech velkých mistrů japonského filmu zlaté éry: Akiry Kurosawy (Rašómon), Kendžiho Mizogučiho (mj. Povídky o bledé luně po dešti), Jasudžira Ozua (Ukigusa) nebo Hirošiho Tešigahary (Tvář toho druhého).


    Synonyma

    Režie → Nadav Lapid
    Původní název → Synonymes
    Izrael – Francie 2018 / CZT / 123 min. / DCP
    Hrají → Tom Mercier, Quentin Dolmaire, Louise Chevillotteová
    Cyklus → best of 2019

    Berlinale 2019 – Zlatý medvěd za nejlepší film
    Yoav má za sebou roky velmi náročné povinné vojenské služby ve své rodné zemi. Teď odchází, pln zuřivé nenávisti ke své vlasti – k Izraeli – do Paříže. Tam chce začít – a také začne, nahý jako nemluvně, tak se to přece patří – úplně novou existenci. Takový je v kostce celý syžet filmu. To by ale ze Synonym ještě nedělalo uměleckou událost – určitě největší z těch, které přinesl právě končící filmový rok 2019. Jako každé opravdové mistrovské dílo se nedá převyprávět, nelze ho k ničemu přirovnat, je to ohňostroj nápadů, sršící do všech směrů a zasahující naše oči stejně silně jako naši inteligenci nebo naše srdce. O bránici nemluvě.

    „Kinematografie umožňuje… Ne, kinematografie po nás vyžaduje, abychom se přimknuli k těm, kdo stojí na nesprávné straně. Co mi jde na nervy, jsou filmy správné. Co ty mi můžou povědět? Čím správnější film je, tím míň mne jeho argumenty přesvědčí. Mnohem zajímavějším výchozím bodem bude, když se solidarizuji s těmi, kdo nemají pravdu. Aniž bych pak začal tvrdit, že ji vlastně mají. Nebo že žádná pravda neexistuje, takový relativismus rozhodně odmítám.
    Názory dobré či špatné, důvody dobré či špatné: to všechno je materiál, a tak s ním i pracuju. Vezmeš materiál BÝT V NEPRÁVU a přidáš k němu třeba překrásné rámování, což je taky materiál, jen jiného typu. Jeden materiál nevymaže druhý, ale vytvoří spolu cosi třetího. Je to syntéza dialektická, ovšemže ne v ideologickém smyslu. Jen způsob, jen pokus, jak dovolit pravdivé esenci bytí, aby na plátně existovala.“
    Nadav Lapid

  • Po 30/12

    Hraběnka z Hongkongu

    Režie → Charles Chaplin
    Původní název → A Countness From Hong Kong
    Velká Británie 1966 / CZT / English friendly / 99 min. / 35 mm
    Hrají → Sophia Lorenová, Marlon Brando, Sydney Chaplin, Margaret Rutherfordová, Tippi Hedrenová, Geraldine Chaplinová

    Námět o půvabné, ale nemajetné bývalé hraběnce, která se chce jako černý pasažér v kajutě amerického milionáře dostat do Ameriky, napsal Chaplin koncem 30. let pro Paulette Goddardovou. Ve vlně tehdy kulminující éry konverzačních komedií by se Hraběnka z Hongkongu vyjímala velmi dobře, když ji ale Chaplin nakonec v roce 1966 opravdu natočil, byla situace v kinematografii úplně jiná. Ve světle moderny, která se zpožděním dorazila do Británie z „kontinentu“ (Antonioni zde ve stejném roce natočil svou Zvětšeninu, Joseph Losey Nehodu), vyhodnotili britští kritikové Chaplinův poslední film jako naprostý anachronismus. Přes poměrně slušný divácký ohlas se velká část zahraniční, převážně americké kritiky, s tímto verdiktem ztotožnila. Nejbystřejšího zastánce našla Hraběnka v Eriku Rohmerovi, což nepřekvapí, neboť velký francouzský režisér musel v těchto letech bránit i svou vlastní tvorbu proti stejným povrchním osočením z „nefilmové“ mnohomluvnosti, jež se snesla na Chaplina. Francois Truffaut, který v roce 1971 připravoval sborník textů o Chaplinovi z pozůstalosti André Bazina, vyzval Rohmera, aby do něj přispěl analýzou filmu Hraběnka z Hongkongu, což se i stalo.
    Postavu hraběnky ztvárnila s očividným potěšením Sophia Lorenová, neomylně v ní rozpoznala některé rysy postavy tuláka Charlieho. Gentlemana s diplomatickými ambicemi interpretoval s neméně očividným rozčarováním, jež se stupňovalo v průběhu natáčení, Marlon Brando; pro vyznění jeho postavy to ale nakonec možná bylo přesně to pravé. Chaplin sám se objevil v epizodní roli starého lodního stewarda.


    Paterson

    Režie → Jim Jarmusch
    Původní název → Paterson
    USA 2016 / CZT / English friendly / 113 min. / DCP
    Hrají → Adam Driver, Golshifteh Farahaniová, Kara Haywardová

    Paterson miluje svou dívku, řídí autobus a píše básně. To stačí jemu, Jimu Jarmuschovi a – až na pár smutných výjimek – i divákům.

    „Jarmusch tady protiřečí artovému a prošlému snobismu vlastního filmu Přežijí jen milenci vzdušně básnivou demokratičností. Čas od času by prostě na poezii měli mít právo všichni a ne jen dandyovští upíři sbírající vinyly.
    Co je třeba zachránit, je obyčejná lidskost, která poezií, hudbou a krásou, v každém okamžiku, lhostejno kde, organizuje odboj proti světu znetvořenému, zborcenému, hokynářskému. Only lovers je třeba zachraňovat, to ano, ale ne ty snoby z Only Lovers Left Alive. V Patersonovi vane čerstvý vzduch, protože inspirace se tady nekoná v upírském doupěti, ale pod širým nebem, pro všechny.“
    Stéphane Delorme