Program

11/2019 (Změnit)
  • 44. týden
  • Pá 01/11

    Iluminace 30 Years: Interface Symposium

    Současná digitální realita je čím dál viditelněji prostoupena různorodými formami mediace, od televizních obrazovek přes počítače až po chytré telefony. Pro deskripci a analýzu takovéto krajiny je stěžejní pojem interface coby rozhraní, které zprostředkovává naše vnímání a interakci se světem, a zároveň technika, skrze níž se prvky určitého média přetvářejí v prvky média jiného. Za jeden z ústředních interfejsů můžeme považovat i film: Lev Manovich jej před dvaceti lety dokonce označil za základní kulturní interface digitální doby. Jakkoli bylo toto radikální tvrzení už ve své době sporné, vliv kinematografické zkušenosti na každodenní vnímání digitální reality je stále vehementně diskutován. Pro workshop bude zásadní postihnout jednak způsob, jakým se kinematografické vidění promítá do rozličných forem a technik mediace, jednak způsob, jakým se skrze zjevování a multiplikaci interfejsů proměňuje samotná kinematografie.

    https://nfa.cz/cz/veda-a-vyzkum/iluminace-30/

    Today’s digital reality is increasingly permeated by diverse forms of mediation, from TV screens to computers to smartphones. To describe and analyze such a landscape, the notion of interface as an intermediary that conveys our perception and interaction with the world, and a technique through which elements of a particular medium are transformed into elements of another’s media, is pivotal. One of the central interfaces is the film: twenty years ago, Lev Manovich called it the basic cultural interface of the digital era. Although this radical claim has been questionable at the time, the impact of cinema experience on the daily perception of digital reality is still vehemently discussed. It will be essential for the symposium to cover the way in which cinematic vision is reflected in the various forms and techniques of mediation, and the way in which cinema itself is transformed through the revelation and multiplication of interfaces.


    Nahota na prodej

    Režie → Vít Olmer
    ČR 1993 / English friendly / 102 min. / 35 mm
    Hrají → Lukáš Vaculík, Jiří Krampol, Karla Třísková
    Cyklus → Byli jsme to my?

    První porevoluční pokus o buddy-movie amerického stylu s Lukášem Vaculíkem a marlowskou figurou Poldy v nezapomenutelně tvrďáckém pojetí Jiřího Krampola, který se zde stal akčním hrdinou o trochu později, než si zasloužil. Ojedinělý, žánru odevzdaný film Víta Olmera o dvou solitérech a novinářce (v podání dcery Jana Třísky, Karly Třískové), kteří se proplétají městskou džunglí pražské metropole v období „divokého kapitalismu“ a rasových nepokojů, kdy se z kdekoho stává podnikatel, přičemž způsoby podnikání i jejich legálnost jsou přinejmenším diskutabilní. Nezapomenutelný pohled do posametové minulosti s cameem Ivana Jonáka a náš Midnight Movies příspěvek také do cyklu Byli jsme to my?

  • So 02/11

    Vai

    Režie → 9 režisérek
    Původní název → Vai
    Nový Zéland 2019 / English friendly / české podtitulky / 90 min. / BD
    Hrají → Mereani Tuimatanisiga, Betsy Luitolo, Evotia-Rose Araiti, Hinetu Dell, Agnes Pele, Fiona Collins, Maliaga Erick

    Vai je netradičně poskládaný film o síle tichomořských žen, natočený devíti filmařkami v sedmi různých tichomořských zemích (Fidži, Tonga, Šalamounovy ostrovy, Cookovy ostrovy, Samoa, Niue, Nový Zéland). Autorky ve svých osmi příspěvcích přibližují zkušenost žen, které kvůli práci či vzdělání opouštějí rodinu nebo tradice. S každou hrdinkou, pokaždé ztvárněnou jinou domorodou herečkou, se setkáváme v různé životní etapě. Ale všechny mají stejné jméno Vai, což ve všech těchto ostrovních zemích znamená vodu.

    Vai is an unconventional portmanteau film about the strength of Pacific Islander women. It was made by nine female filmmakers and filmed in seven different countries of the Pacific (Fiji, Tonga, Solomon Islands, Cook Islands, Samoa, Niue and New Zealand). In each of the eight stories, the individual filmmakers focus on the experiences of women who leave their families or traditions behind in search of work or education. We meet the individual protagonists of the stories – which are played by a different indigenous actress each time – at various stages of their lives. All of them however are called Vai, a word that mean water in all of these Pacific nations.


    Hibiscus a Ruth

    Režie → Stallone Vaiaoga-Ioasa
    Původní název → Hibiscus & Ruthless
    Nový Zéland 2018 / English friendly / české podtitulky / 97 min. / BD
    Hrají → Suivai Autagavaia, Anna-Maree Thomas, Lafitaga Mafaufau

    Svobodomyslná, bujará a věčně hladová Ruth a vážná, pedantická Hibiscus, vždy se svačinou na rozdání. Od dětství obě kamarádky vyznávaly nepsaná pravidla – žádná zábava, žádní nápadníci, na prvním místě studium. Teď mají poslední rok na univerzitě a o Hibiscus se začínají intenzivně zajímat chlapci. Proto požádá kamarádku Ruth, aby jí pomohla držet si odstup. Ostatně chce tím vyhovět především své dominantní matce. Komedie odehrávající se v Aucklandu je samojsko-novozélandský příspěvek k ženské i přistěhovalecké tematice. A zároveň poselství o tom, že je dobré umět si rozhodnout o svém vlastním životě.

    Independent, constantly hungry rebel Ruth and serious, pedantic Hibiscus who is always ready and waiting with a snack. Ever since childhood, these two friends have abided by the rules – no fun, no boyfriends and study comes first. But now that they are in their final year of university, boys are starting to take a serious interest in Hibiscus. So to please her overbearing mother, Hibiscus enlists Ruth’s help to fend off any temptation. This comedy set in Auckland is a Samoan New Zealander take on themes around women and ethnicity all the while delivering the message that it’s good to be the one who makes decisions in your own life. A favourite with audiences in New Zealand cinemas.


    Lásky jedné plavovlásky

    Režie → Miloš Forman
    ČSR 1965 / English friendly / 81 min. / DCP
    Hrají → Hana Brejchová, Vladimír Pucholt, Vladimír Menšík, Milada Ježková, Josef Šebánek

    Cannes 2019 – zařazení do oficiálního výběru Cannes Classics

    „Jednoho dne, bylo už po půlnoci, jsem jel autem domů, do Všehrdovy ulice za Národním divadlem, a najednou vidím, jak si to po mostě šine holka s kufrem (...) Zastavil jsem, dal se s ní do řeči (...) a pak už jsem rychle zjistil, že čeká na nejbližší vlak do Varnsdorfu v pět hodin ráno, že přijela v sobotu odpoledne za klukem, ale nenašla ho...“
    Na základě tohoto letmého setkání vznikl – za autorské spolupráce Jaroslava Papouška a Ivana Passera – Formanův snímek, jeden z těch českých filmů, které jsou v zahraničí dodnes nejčastěji uváděny a vydávány na DVD. Nezapomenutelné jsou především Pucholtovy rozhovory s jeho filmovými rodiči poté, co se v jejich domácnosti objeví dívka s kufrem, na niž si mladík pamatuje jen velmi matně.

    Director Miloš Forman made three major contributions to the Czechoslovak New Wave – Černý Petr (Black Peter) /1963/, Lásky jedné plavovlásky (Loves of a Blonde) and the tragicomedy Hoří, má panenko (Firemen’s Ball) /1967/. With screenwriting input from tried and tested collaborators – Ivan Passer and Jaroslav Papoušek – Forman built on his own chance meeting with a girl from Varnsdorf searching for her lover at a false address in Prague. Loves of a Blonde won wide acknowledgement abroad, where it was markedly more successful than Forman’s other Czech pictures thanks to its palatable love plot. The New Wave gem opened the 1966 New York Film Festival and earned Oscar and Golden Globe nominations for Best Foreign Language Film. In 2000 the UK film magazine Empire ranked it among the 100 greatest foreign language films ever.

  • Ne 03/11

    Chlapec a pelikán

    Režie → Shawn Seet
    Původní název → Storm Boy
    Austrálie 2019 / English friendly / české podtitulky / 98 min. / DCP
    Hrají → Jai Courtney, Geoffrey Rush, Finn Little, Trevor Jamison, Morgana Davies, Erik Thompson

    Když vysoce úspěšný podnikatel v důchodu (Geoffrey Rush) začne vidět věci, pro které nemá vysvětlení, jeho život nabere dramatické obrátky. A když jeho vnučka začne protestovat proti svému otci kvůli ochraně životního prostředí, je nucen přehodnotit svůj život a jednat tak, aby si ho nepřestala vážit. Rozhodne se vyprávět jí svůj příběh, kdy jako chlapec žil sám se svým otcem na opuštěném pobřeží a zachránil tam osiřelého pelikána, pana Percivala. Neobyčejné pouto mezi ním a pelikánem změnilo navždy jeho život. Snímek o síle přátelství natočený v národním parku Coorong přibližuje nejen krásu a divokost australské přírody, ale i život původních aboriginských obyvatel.

    When a successful, retired businessman (Geoffrey Rush) starts seeing things which he can’t explain, his life takes a dramatic turn. And when his granddaughter starts rebelling against her father over environmental issues, he is forced to reassess his life and to start behaving differently in order to keep her respect. He decides to tell his granddaughter the story of when he lived alone on a deserted beach with his father as a boy and he saved an orphaned pelican, Mr Percival. The unusual bond between him and the pelican forever changed his life. This movie about the power of friendship, filmed in the Coorong National Park, brings you up close to the beauty and wildness of Australia as well as with the lives of its original Aboriginal inhabitants.


    Svatba na horním konci

    Režie → Wayne Blair
    Původní název → Top End Wedding
    Austrálie 2019 / English friendly / české podtitulky / 103 min. / HD
    Hrají → Miranda Tapsell, Gwilym Lee, Kerry Fox, Huw Higginson, Shari Sebbens

    Mladá právnička Lauren se vrací do rodného Darwinu se svým snoubencem Nedem, aby zde uskutečnila svatbu svých snů. Po příjezdu zjistí, že její matka zmizela. Všeho nechá, aby ji do svatby, do níž zbývá deset dní, našla. Při pátrání po matce Lauren objevuje nejen krásu odlehlých australských končin a jejich svérázné obyvatele, ale především znovuobjevuje své vlastní aboriginské kořeny. Romantická komedie nejen o rodinných vazbách a kulturních střetech mezi původními a bílými Australany.

    Young lawyer Lauren returns to Darwin with her fiancé Ned to have the wedding of her dreams. But on arrival, she finds out that her mother has disappeared. She drops everything and goes in search of her mother in order to find her in the ten days left until the wedding. On her search, Lauren not only discovers the beauty of the farthest reaches of Australia along with its peculiar inhabitants but she also rediscovers her own Aboriginal roots. A romantic comedy not just about family connections and the clash between Aboriginal and European cultures.

  • 45. týden
  • Po 04/11

    Vražda ing. Čerta

    Režie → Ester Krumbachová
    ČSR 1970 / 72 min. / 35 mm
    Hrají → Jiřina Bohdalová, Vladimír Menšík, Helena Růžičková, Ljuba Hermanová

    „Napůl komedie, napůl pohádka vdavekchtivé ženy z groteskně nadsazeného osobního prožitku“ režisérky se opírá o výkony dvou hlavních představitelů. Krásná, laskavá a chápající Ona (Jiřina Bohdalová) se chce za každou cenu vdát. Ošklivý, arogantní a věčně hladový On (Vladimír Menšík) však ve skutečnosti stojí jen o její kuchařské umění. Ona se však nevzdává, a to ani v okamžiku, když se z ing. Čerta vyklube skutečný ďábel. Vizuálně vytříbený feministický snímek o jedné z možných podob vztahu mezi mužem a ženou, je režijním debutem a zároveň jediným celovečerním filmem scenáristky a výtvarnice Ester Krumbachové.


    Studentské filmy z roku 1989

    Cyklus → Paralelní kino

    Pásmo studentských filmů FAMU zaměřeno na tvorbu z katedry dokumentární tvorby a katedry režie. V období před revolucí, během revoluce a těsně po revoluci. Co se objevilo u klauzur v letech 1988/89 a 1989/90? Jaká témata řešili studenti ve svých absolventských a bakalářských filmech a co natáčeli v rámci povinných cvičení? Skladba pásma reflektuje především pestrost témat a přístupů od angažovanosti na režimním převratu až po nereflektování společenského dění.
    Projekci uvádí Johana Ožvold.


    Synonyma

    Režie → Nadav Lapid
    Původní název → Synonymes
    Izrael – Francie 2018 / CZT / 123 min. / DCP
    Hrají → Tom Mercier, Quentin Dolmaire, Louise Chevillotteová
    Cyklus → best of 2019

    Berlinale 2019 – Zlatý medvěd za nejlepší film
    Yoav má za sebou roky velmi náročné povinné vojenské služby ve své rodné zemi. Teď odchází, pln zuřivé nenávisti ke své vlasti – k Izraeli – do Paříže. Tam chce začít – a také začne, nahý jako nemluvně, tak se to přece patří – úplně novou existenci. Takový je v kostce celý syžet filmu. To by ale ze Synonym ještě nedělalo uměleckou událost – určitě největší z těch, které přinesl právě končící filmový rok 2019. Jako každé opravdové mistrovské dílo se nedá převyprávět, nelze ho k ničemu přirovnat, je to ohňostroj nápadů, sršící do všech směrů a zasahující naše oči stejně silně jako naši inteligenci nebo naše srdce. O bránici nemluvě.

    „Kinematografie umožňuje… Ne, kinematografie po nás vyžaduje, abychom se přimknuli k těm, kdo stojí na nesprávné straně. Co mi jde na nervy, jsou filmy správné. Co ty mi můžou povědět? Čím správnější film je, tím míň mne jeho argumenty přesvědčí. Mnohem zajímavějším výchozím bodem bude, když se solidarizuji s těmi, kdo nemají pravdu. Aniž bych pak začal tvrdit, že ji vlastně mají. Nebo že žádná pravda neexistuje, takový relativismus rozhodně odmítám.
    Názory dobré či špatné, důvody dobré či špatné: to všechno je materiál, a tak s ním i pracuju. Vezmeš materiál BÝT V NEPRÁVU a přidáš k němu třeba překrásné rámování, což je taky materiál, jen jiného typu. Jeden materiál nevymaže druhý, ale vytvoří spolu cosi třetího. Je to syntéza dialektická, ovšemže ne v ideologickém smyslu. Jen způsob, jen pokus, jak dovolit pravdivé esenci bytí, aby na plátně existovala.“
    Nadav Lapid

  • Út 05/11

    Mauri

    Režie → Merata Mita
    Původní název → Mauri
    Nový Zéland 1988 / English friendly / české podtitulky / 101 min. / DCP
    Hrají → Anzac Wallace, Eva Rickard, James Heyward

    V kdysi prosperujícím, nyní izolovaném maorském městečku na severovýchodním pobřeží žije pevně uzavřená maorská komunita a její matriarcha. Je to nesmírně moudrá a uznávaná žena. Jedním z hrdinů, který potřebuje její pochopení, je Rewi, muž pronásledovaný minulostí a svými běsy. Ságu ze života maorské společnosti završuje úchvatné finále. Snímek byl na konci osmdesátých let významným mezníkem v rozvíjející se maorské kinematografii a je i po třiceti letech jediným celovečerním filmem natočeným maorskou ženou-filmařkou. Aussie & Kiwi Film Fest uvede novou digitálně restaurovanou verzi filmu, která měla svou světovou premiéru na Benátském filmovém festivalu 2019.

    In a once prosperous but now isolated Maori town on the north eastern coast of New Zealand lives a tight knit Maori community along with its matriarch. She is an enormously wise and revered woman and Rewi, a man haunted by his past and his fears is one person in need of her understanding. This is a saga of life in Maori society which climaxes with a sweeping finale.
    At the end of the 1980s when it was first released, this movie was an important milestone in the burgeoning Maori screen industry and even after 30 years, it is still the only feature length film directed by a female Maori filmmaker.


    K smrti odsouzený uprchl

    Režie → Robert Bresson
    Původní název → Un condamné à mort s’est échappé
    Francie 1956 / CZT / 95 min. / 35 mm
    Hrají → François Leterrier, Charles Le Clainche, Roland Monod
    Cyklus → s Bressonem

    Východiskem Bressonova filmu K smrti odsouzený uprchl, jeho ve své době jediného výrazného úspěchu u širokého publika, byly zápisky účastníka podzemního hnutí André Dévignyho, jenž v nich vylíčil vlastní útěk z nacistického vězení, kde v cele smrti čekal na popravu.

    „Je to pokus o čistý film. Uvnitř je ohromný dramatismus – vědomí, pocity člověka, který dobře ví, že každou vteřinou jej mohou polapit, a přece po týdny připravuje za dveřmi své cely útěk, a musí ho při něm i zabít. Půjčil jsem si šestnáctkovou kopii na střihačský stůl, a tam jsem si, záběr po záběru, udělal celý technický scénář. Filmový pás jsem pořád zastavoval a zaznamenával jsem si nejrůznější podrobnosti, hlavně, kde je celek, polodetail, co rekvizity – kdy a kde se objeví klíč, dláto, zlomek dveří v cele. Strávil jsem u střihacího stolu čtrnáct dnů.“
    Jan Němec

  • St 06/11

    Vzpomínkový večer na Katarínu Minichovú

    / HD / 35mm

    Projekce za účasti slovenských hostů.

    Katarína Minichová (2. 10. 1949 - 12. 8. 2019) byla režisérka a scenáristka filmů pro děti a mládež. Věnovala se také filmové kritice a teorii. Pracovala v Slovenské televizi, přednášela scenáristiku a dramaturgii animované tvorby na FTV VŠMU v Bratislavě a od roku 2006 byla programovou ředitelkou Bienále animácie Bratislava.
    Program je připraven ve spolupráci s Bienále animácie Bratislava u příležitosti Dne české a slovenské kulturní spolupráce.


    Narcisy

    Režie → David Stubbs
    Původní název → Daffodils
    Nový Zéland 2019 / English friendly / české podtitulky / 93 min. / DCP
    Hrají → Rose McIver, George Mason, Kimbra Lee Johnson

    + řízená degustace australských a novozélandských vín / a guided wine tasting of Australian and New Zealand wines

    Netradiční muzikálová romance s kultovními novozélandskými písněmi, v níž jednu z hlavních rolí hraje hudební pop star Kimbra. Zpěvačka Maisie (Kimbra) se od umírajícího otce dozvídá podrobnosti o vztahu svých rodičů. Před jejíma očima tak ožívá milostný příběh plný radostí i zklamání, který začíná romantickým setkáním v šedesátých letech a končí bolestným rozchodem o dvacet let později. Snímek prodchnutý nostalgickou atmosférou po životě v šedesátých až osmdesátých letech a legendární dobovou hudbou je současným diváckým hitem novozélandských kin.

    Starring New Zealand pop star Kimbra in one of the lead roles, Daffodils is a very original romantic musical crammed full of cult New Zealand hits. Singer Maisie (Kimbra) learns about her parent’s relationship from her dying father. A love story which begins with a romantic meeting in the 1960s and ends with a painful breakup 20 years later, comes alive before her eyes, filled with joy and disappointments. This movie is imbued with nostalgia for life as it was in the 60s to 80s and the legendary music of that era. It was a box office hit in New Zealand cinemas in 2019.

  • Čt 07/11

    Fatty, Frigo a Max Linder

    / CZT / celkem 94 min. / 35 mm

    Dobové české distribuční názvy nejstarších filmů s Busterem Keatonem nás nenechávají na pochybách, že hlavním diváckým magnetem u nás před sto lety ještě nebyl „Frigo“, nýbrž „Fatty“. Tlouštík s tváří dítěte, který se dříve, během svého angažmá u firmy Keystone, několikrát objevil i po boku Charlieho Chaplina. Třetím stálým protagonistou Arbuckleových snímků pro firmu Famous-Players-Lasky Corp. byl jeho synovec Al St. John. Ke Keatonovu osamostatnění dojde počátkem roku 1920.

    Tou dobou patřil nejpopulárnější evropský komik Max Linder už ke slovutným kinematografickým veteránům, v Paříži byl kromě toho desátým rokem provozovatelem vlastního kina, nesoucího jeho jméno dodnes. Komikův druhý dlouhý film, Kavárnička, stojí uprostřed mezi Linderovým prvním a druhým hollywoodským angažmá (1916 až 1917 a 1920 až 1922).

    Roscoe Arbuckle / Fatty jako vesnický Romeo / A Reckless Romeo
    USA 1917 / 14 min.

    Roscoe Arbuckle / Fatty na pláži / Fatty at Coney Island
    USA 1917 / 19 min.

    Roscoe Arbuckle / Fatty a pašeráci / Moonshine
    USA 1918 / 17 min.

    Raymond Bernard / Kavárnička / Le Petit Café
    Francie 1919 / hrají: Max Linder, Armand Bernard, Jean Joffre, Francis Halma, Henri Debain / 44 min.


    Sindbád

    Režie → Zoltán Huszárik
    Původní název → Szindbád
    Maďarsko 1971 / CZT / 88 min. / 35 mm
    Hrají → Zoltán Latinovits, Éva Ruttkaiová, Éva Leelössyová, Margit Dajkaová
    Cyklus → Sándor Sára

    Zoltán Latinovits hraje věčného bonvivána, milovníka a svůdce žen v proslulé Huszárikově adaptaci impresionisticky laděných próz Gyuly Krúdyho. V nich i ve filmu je příběh spíše tušen za lyrickými výjevy krajiny, předmětů a lidských těl, evokujících náladu pomíjivosti, nostalgie, ale také smyslové přesycenosti, ústící do duchovní prázdnoty. Huszárik, který si snímek i sestříhal, rozpracoval spolu s kameramanem Sándorem Sárou podobné série zátiší jako Károly Makk v Dnech čekání, jež navíc zkombinoval se sekvencemi vystavěnými na hudebním principu a narativní podobnosti. Sekvence tance v přírodě je koncipována podle hudební skladby, která ji podkresluje: obsah, kompozice a rytmus záběru (zpomalování/zrychlování) jsou závislé na motivické změně ve skladbě, vykazující formu ronda. Mnohé pozdější sekvence setkávání Sindbáda s různými ženami jsou pak mezi sebou prostříhávány nikoli za účelem podání relevantní informace, posouvající děj dopředu, ale pouze na základě vnitřní motivické podobnosti mezi nimi (dvojice postav v odlišných prostředích při stejné činnosti). Rozvíjením seriální výstavby navazuje Huszárik na svoji starší Elegii, v níž se o tyto modernistické postupy pokusil poprvé.

  • Pá 08/11

    Spalovač mrtvol

    Režie → Juraj Herz
    ČSR 1968 / English friendly / 99 min. / DCP
    Hrají → Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Miloš Vodnič

    Digitálně restaurovaný film.

    „Něžná,“ řekl pan Karel Kopfrkingl své krásné černovlasé ženě na prahu pavilónu dravců a lehký předjarní větřík mu provál vlasy, „tak jsme zase zde. Zde na tom drahém, požehnaném místě, kde jsme se před sedmnácti léty seznámili. Jestlipak si, Lakmé, vůbec ještě vzpomínáš, před kým to bylo?“ Příznačný styl promluvy hlavního hrdiny románu Spalovač mrtvol Ladislava Fukse.
    Herzova filmová adaptace neodmyslitelně prolnula s dikcí a hereckým projevem Rudolfa Hrušínského. Groteskně hororová studie charakteru posedlého mocí vyzněla v době svého uvedení, v březnu 1969, s ohledem na aktuální politické a společenské okolnosti ještě intenzivněji jako alegorie zákeřnosti konformismu, a několik týdnů po premiéře byl tedy film stažen z kin.

    Kopfrkingl enjoys his job at a crematorium in Czechoslovakia in the late 1930s. He likes reading the Tibetan book of the dead, and espouses the view that cremation relieves earthly suffering. At a reception, he meets Reineke, with whom he fought for Austria in the first World War. Reineke convinces Kopfrkingl to emphasize his supposedly German heritage, including sending his timid son to the German school. Reineke then suggests that Kopfrkingl's half-Jewish wife is holding back his advancement in his job.
    A digitally restored version of famous Czechoslovak New Wave diamond with unique cinematography by DOP Stanislav Milota who passed away recently and this screening is a tribute to his mastership.


  • So 09/11

    Serafino

    Režie → Pietro Germi
    Původní název → Serafino
    Itálie – Francie 1968 / CZT / 97 min. / 35mm
    Hrají → Adriano Celentano, Ottavia Piccoloová, Saro Urzi

    Adriano Celentano jako hýřivý vesnický Casanova, jemuž spadlo do klína velké dědictví. Drazí příbuzní se Serafinovy rozhazovačnosti děsí a mají pro ni lék: manželství. Další Germiho satira, jistě trochu méně závažná, než byly ty předchozí, zato s o to peprnějším humorem.


    Karel, já a ty

    Režie → Bohdan Karásek
    ČR 2018 / 111 min. / DCP
    Hrají → Jenovéfa Boková, Miroslav Faderholz, Miloslav König

    Saša odchází od manžela a útočiště nachází u Dušana. Oba se snaží zorientovat ve svých vztazích a v tápání jsou si navzájem oporou. Režisér Bohdan Karásek klade ve svém celovečerním debutu důraz na přirozené, subtilně humorné dialogy a dokazuje, že limity nezávislé tvorby lze obrátit ve svůj prospěch.

  • Ne 10/11

    Ke startu připravit!

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / DCP / 6+

    Rallye Kampa Petřín / r. Kreus / ČR 2012 / 8 min.
    Poslední podzimní den / Švýcarsko – Belgie – Francie 2019 / 7 min.
    Hopus / r. Lucie Kokoliová / ČR 2019 / 4 min.
    Graffitiger / r. Libor Pixa / ČR 2010 / 10 min.
    Modulatorie / r. Alžběta Burešová / ČR 2016 / 4 min.
    Betonová džungle / r. Marie Urbánková / ČR 2019 / 7 min.
    Domek / r. Veronika Zacharová / ČR 2016 / 6 min.
    Vivat Musqueteers / r. Anton Diyakov / Rusko 2017 / 5 min.
    Vánoční svatba sněhuláka Karla / r. Petr Vodička / ČR 2017 / 12 min.

    …aneb když je cesta zábavnější než cíl. Což v případě tohoto souboru animovaných filmů platí dvojnásob a je jedno jestli podnětem k cestě bude závod, souboj, pronásledování, útěk či hledání milované osoby. Důležitý je pohyb a naši hrdinové vás na své pouti doprovodí pomocí běhů, skoků, letů, jízd a jiných dynamických způsobů přemisťování. Po projekci bude následovat animační dílna.


    Nanuk, člověk primitivní

    Režie → Robert J. Flaherty
    Původní název → Nanook of the North
    USA – Francie 1922 / CZT / 50 min. / 35 mm

    První dlouhometrážní dokumentární němý film byl natočen u inuitské osady Inukjuak v Hudsonově zálivu v arktické části kanadské provincie Québec a zachycuje život Inuka Nanuka a jeho rodiny, a to v souladu s principy takzvané záchranné antropologie, tedy s cílem zdokumentovat a pro budoucnost zachovat kulturu, které hrozí zánik. Celý film, včetně slavného lovu na mrože, byl zinscenován pro kameru. Pro zúčastněné to ale nebylo hraní rolí, reální jsou tu jak lidé, tak způsob života předků, který předvádějí. Nejslavnější, vlastně přímo archetypický němý příspěvek americké kinematografie k žánru, který byl nejlepší pokaždé, když byl sám sobě „nevěrný“. O tři roky později, v Moaně, pak Flaherty ukazuje, jaké zkoušky podstupují lidé, kteří nejsou, tak jako Nanuk, vystaveni trvalému boji o přežití. Tento film otevřel cestu dalším „arktickým“ snímkům.


    Červený stan

    Režie → Michail Kalatozov
    Původní název → Krasnaja palatka
    SSSR – Itálie 1969 / CZV / 147 min. / 35 mm
    Hrají → Peter Finch, Sean Connery, Claudia Cardinale, Hardy Krüger, Nikita Michalkov

    Sovětsko-italský koprodukční snímek vypráví o osudech polární expedice generála Umberta Nobila. Ten se na jaře 1928 vydal na vzducholodi Italia s týmem odborníků, mezi nimiž byl i český fyzik a spisovatel František Běhounek, na objevitelskou cestu k severnímu pólu. Po jeho zdolání vzducholoď ztroskotala a členové posádky zůstali několik týdnů na ledové kře, než je zachránil sovětský ledoborec Krasin. Do záchranné akce se zapojil také slavný norský polárník Roald Amundsen, od jehož pionýrského dobytí jižního pólu a vrcholu jeho kariéry ovšem uplynulo již mnoho let. Poslední film Michaila Kalatozova byl uveden ve dvou verzích s rozdílným hudebním doprovodem: od Ennia Morriconeho a Alexandra Zacepina. NFA má ve svých sbírkách druhou z nich.

  • 46. týden
  • Po 11/11

    Film a klima: Budoucnost životního prostředí?

    Cyklus → Film a klima

    hosté: Petr Doubravský, Kateřina Chromková, Jan Trnka

    Jiří Lehovec / Miliony na dlažbách / Protektorát Čechy a Morava 1939 / 10 min. / HD
    Vladimír Kabelík / Hmoty zítřka / ČSR 1960 / 10 min. / HD
    Jiří Trnka / Kybernetická babička / ČSR 1962 / 29 min. / HD
    Vladimír Horák / Malý raketový přírodopis / ČSR 1965 16 min. / HD
    Jan Svěrák / Ropáci / ČSR 1988 / 21 min. / 35mm

    Pásmo krátkometrážních filmů je průřezem vizí budoucnosti od 30. do 80. let minulého století. Jednotlivé snímky spojuje téma technického pokroku ve vztahu k člověku a k přírodě, se zvláštním důrazem na proměny ekologického uvažování. Na jedné straně dokumentární a téměř až apelativně radostná perspektiva plynoucí z víry v techniku a její vývoj, který nám mnohé usnadňuje, na druhé straně skeptický a kritický pohled a deziluze z toho, jakým směrem se náš svět vyvíjí a jak lidská snaha předčit přírodu nakonec vede k její zkáze.
    Po projekci následuje diskuse.

    Vstup zdarma.


    Let orla

    Režie → Jan Troell
    Původní název → Ingenjör Andrées luftfärd
    Švédsko – SRN – Norsko 1982 / CZT / 145 min. / 35 mm
    Hrají → Max von Sydow, Sverre Anker Ousdal, Göran Stangertz

    Film byl natočen podle námětu P. O. Sundmana, jenž v románu Let inženýra Andréeho beletristicky zpracoval skutečnou událost – pokus švédského polárníka S. A. Andréeho o dosažení severní točny v řiditelném, vodíkem plněném balóně. Andrée se dvěma dalšími členy expedice po dlouhých přípravách odlétá 11. července 1897 ze Špicberků, vyprovázen nadšením svých krajanů, v jejichž očích se jeho smělý pokus stává událostí celonárodního charakteru. Na úspěchu cesty závisí rehabilitace Švédů jako severského národa v mezinárodním soupeření o dobytí severního pólu. Několik dní po odletu však balón, nazvaný Orel, ztroskotává na ledové pláni.

  • Út 12/11

    Král v New Yorku

    Režie → Charles Chaplin
    Původní název → A King in New York
    Velká Británie 1957 / CZT / 104 min. / 35 mm
    Hrají → Charles Chaplin, Michael Chaplin, Dawn Addamsová, Sidney James

    „Nikdy nebude žádná země tak v neprávu jako teď tahle. Jako tyto Spojené státy – ve svém přesvědčení, že by svět měl spíš propadnout zániku, než aby se stal komunistickým.“ V krajně vyostřené atmosféře studené války nevyřkl tato slova levicový intelektuál, jeden z těch mnoha, které mccarthyovská štvanice přímo postihla; 29. listopadu 1950 si je do deníku zapsal přesvědčený konzervativec Thomas Mann, největší německý spisovatel minulého století. Z těch přímo postižených byl nejprominentnější obětí bezesporu Charles Chaplin, zbavený 19. září 1952 možnosti vrátit se do USA. Král v New Yorku je portrétem jedné „hysterizované“ země, portrétem občas groteskním, častěji trpkým, velmi zaujatým – jak také jinak? Právě tato zaujatost, nic nekašírující otevřenost nás na něm dodnes oslovuje nejvíc. Nehledě na to, že téměř sedmdesátiletý liberál Chaplin měl už dávno za sebou dobu, kdy by musel komukoli cokoli dokazovat.


    A co dále, Baltazare

    Režie → Robert Bresson
    Původní název → Au hasard Balthazar
    Francie – Švédsko 1966 / CZT / 90 min. / 35 mm
    Hrají → Anna Wiazemská, Jean-Claude Guilbert, Philippe Asselin
    Cyklus → s Bressonem

    + krátký film
    Jan Švankmajer / Et cetera / ČSR 1966 / 7 min. / 35 mm

    „Každý, kdo ho uvidí, bude velmi překvapen, protože tento film, to je svět – za půldruhé hodiny.“
    Jean-Luc Godard

    „I navzdory všem Bressonovým pozdějším mistrovským dílům, je pro mne A co dále, Baltazare i dnes nejcennějším ze všech kinematografických drahokamů.“
    Michael Haneke

    Filmem, v němž Bresson došel v naplnění postulátů svého tzv. „kinematografu“ (v opozici k běžnému „filmu“) nejdále a jeho pohled na svět získal svou nejuniverzálnější podobu, je A co dále, Baltazare. Oslík Baltazar nás provází světem, v němž odpovídá Bůh na každou vroucnou modlitbu a na každé kategorické prohlášení pravým opakem (většinou hned v příští vteřině) a s každým novým úderem pozemského zla přesto stvrzuje svou skrytou všudypřítomnost – ve strohé kráse nevysvětlitelného bytí.

  • St 13/11

    Všichni spolu…

    Režie → Eva Štefankovičová
    ČSFR 1991 / English friendly / 59 min. / 35 mm

    Z množství ikonických i dnes už pozapomenutých momentů let 1989 a 1990 sestavili Eva a Leo Štefankovičovi dokument, který vyniká čistým tvarem a nečekaným nadhledem. Několik měsíců po Sametové revoluci se vzdaluje euforii zaplněných náměstí a podstatu nabyté svobody hledá v konfrontacích jejích rozmanitých průvodních jevů i v bezelstně zkomolených definicích z úst malých školáků. Nejde o okázalé boření starých či nových mýtů, ale vtipně ironické a bystré odkrývání paradoxů porevoluční doby a (česko)slovenské identity.

    All Together...
    Out of the many iconic as well as now forgotten moments of 1989 and 1990, Eva and Leo Štefankovič have created a documentary noteworthy for its pure form and unexpectedly dispassionate perspective. Several months after the Velvet Revolution, it abandons the euphoria of packed town squares and searches for the essence of new-found freedom in confrontation with its various attendant phenomena as well as innocently mangled definitions from the mouths of little children. It doesn’t strive to ostentatiously tear down old or new mythologies but rather to reveal the paradoxes of the post-revolutionary era an (Czecho)Slovak identity in an ironic and keen manner.


    Rodeo

    Režie → Raimo Jõerand – Kiur Aarma
    Původní název → Rodeo
    Estonsko – Finsko 2018 / English friendly / 74 min. / HD

    Projekce za účasti režiséra.
    Píše se rok 1992 a první svobodné volby v Estonsku po druhé světové válce překvapivě přivedly k moci mladé a idealistické politické síly. V jejich čele stojí dvaatřicetiletý Mart Laar, nejmladší evropský předseda vlády, který má za úkol vyvést zemi z chaosu. Toto je příběh o získávání a ztrátě důvěry, o rozšiřujícím se konfliktu mezi idealisty a rostoucí ekonomickou elitou, a o tom, mezi jakými možnostmi se premiér země může nebo musí rozhodovat.

    It is 1992 and the first free elections held in Estonia since World War II are a surprise to the young power and idealistic political forces. They are led by 32-year-old Mart Laar, Europe’s youngest prime minister, who is charged with crafting a country out of chaos. This is a story about gaining and losing trust, about the widening conflict between idealists and a rising economic elite, when a prime minister’s good options grow fewer by the day.

  • Čt 14/11

    Něžná revoluce

    Režie → Jiří Střecha – Petr Slavík
    ČSFR 1989 / English friendly / 70 min. / 35 mm

    Dokumentární snímek Něžná revoluce představuje bezprostřední filmovou reflexi událostí Sametové revoluce, která vznikla velmi záhy po 17. listopadu: film byl dokončen přesně 28. prosince 1989, tedy jen den před volbami, které na prezidentské křeslo vynesly Václava Havla. Petr Slavík a Jiří Střecha film sestříhaly z dobových materiálů, které zahrnují záběry z žurnálů 17. listopad 1989 (Vítězslav Bojanovský), Deset dní (Jiří Střecha), Svědomí proti násilí (Petr Slavík) a Reflexe (Martin Tobiáš), stejně jako mnoha dalších záznamů, včetně filmu Vezmi s sebou květinu: 17. listopadu 1989, třicetiminutového pořadu shrnujícího mnohá svědectví o událostech 17. listopadu v sestřihu studentů a absolventů FAMU (Petr Kotek, Pavel Štingl, Magda Landsmannová).
    Na projekci bude navazovat panelová diskuse s hosty, producentkou Jarmilou Polákovou (Film & Sociologie) a dokumentaristy Martinem Řezníčkem, Apolenou Rychlíkovou a Martinem Kohoutem. Moderuje: Adéla Gjuričová (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR)

    Gentle Revolution
    Gentle Revolution is a documentary film that provides a very immediate reflection of the events of the Velvet Revolution in the days following 17 November: the film was completed on 28 December 1989, just one day prior to the election that made Václav Havel president. Petr Slavík and Jiří Střecha compiled the film from period materials that include newsreel footage from 17 November 1989 by Vítězslav Bojanovský, Ten Days by Jiří Střecha, Conscience Against Violence by Petr Slavík and a Reflection by Martin Tobiáš, plus much more footage, including the film Take a Flower With You: 17 November 1989, a thirty-minute programme summarizing many testimonies concerning the events of 17 November 1989 compiled from footage by students and graduates of FAMU (Petr Kotek, Pavel Štingl, Magda Landsmannová).

    The film will be followed by a panel discussion with guests: producer Jarmila Poláková (Film & Sociology), documentary filmmakers Martin Řezníček, Apolena Rychlíková and Martin Kohout. Moderator: Adéla Gjuričová (The Institute of Contemporary History of the Academy of Sciences).


  • Pá 15/11

    Nový Hyperion aneb Rovnost, volnost, bratrství

    Režie → Karel Vachek
    ČSFR 1992 / English friendly / 207 min. / 35 mm
    Hrají → vystupují: Vlasta Chramostová, Václav Havel, Alexander Dubček, Ivan M. Jirous ad.

    Mozaikou událostí, názorů a dějů zaznamenává Karel Vachek situaci před československými volbami v roce 1990. S jemnou ironií staví vedle sebe různorodé jevy a vytváří na plátně překvapivý společensko-politický kontext neuvěřitelného reje prvních svobodných voleb po pádu komunistického režimu. Režisér je zaujat mnohostí dění různých společenských událostí, politických ceremoniálů a populistických show, přičemž jej na nich zajímá každý zdánlivě nedůležitý pohyb nebo nenápadné gesto, které proměňují film v membránu mezi zřejmým a skrytým.

    New Hyperion or Liberty, Equality, Brotherhood
    Through a mosaic of events, opinions, and happenings, Karel Vachek records the situation preceding the Czechoslovak elections in 1990. With subtle irony, he juxtaposes various phenomena and, on the screen, portrays the surprising socio-political context of the incredible whirl of the first free elections after the fall of the communist regime. The director is preoccupied with the abundance of goings on in the various social events, political ceremonies, and populist shows, where he is interested in every seemingly unimportant movement or subtle gesture, which transform the film into a diaphragm lens between the apparent and the concealed.

  • So 16/11

    Budoucnost

    Režie → Josef Havran
    ČSSR 1989 / English friendly / 19 min. / DVD

    Budoucnost v režii Josefa Havrana je na svou dobu nečekaně prozíravé dílo de facto předznamenávající události vzdálené v doslova „blízké budoucnosti“. Snímek, který vznikl na sklonku léta 1989, se anketním způsobem dotazuje pracujících, co je z jejich pohledu pojetí a budoucnost komunismu. Výsledkem je překvapivě odvážný a kritický snímek, doplněný komentářem Valtra Komárka, tehdejšího ředitele prognostického ústavu a jedné z klíčových osob událostí kolem 17. listopadu a polistopadové vlády.

    Future
    The Future, directed by Josef Harvan, is a work that is unexpectedly clear-sighted for its time, and a de facto harbinger of events that were literally in the “near future”. Created towards the end of the summer of 1989, the film takes a “survey” of workers, asking them what they think communism is and what is its future. The result is a surprisingly courageous and critical film, supplemented with commentary by Valter Komárek, who was the director of the Institute for Economic Forecasting (Prognostický ústav) at the time and a key figure in the events surrounding 17 November and the post-revolutionary government.

  • Ne 17/11

    Týden vědy a techniky 2019 v Ponrepu

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / HD / 6+

    Kameny se valí do Prahy / r. Anastasia Serdyuk / ČR 2018 / 1 min.
    Plasty kolem nás / r. David Súkup / ČR 2015 / 9 min.
    Kde domov můj? / r. Manri Kim – Juras Karaka / ČR 2018 / 3 min.
    Vakcíny / r. David Súkup / ČR 2019 / 9 min.
    Pan Prokouk vynálezcem / r. Karel Zeman / ČSR 1949 / 10 min.
    Co je to ropa? / r. David Súkup / ČR 2015 / 12 min.

    Již tradičně uvádíme pásmo krátkých filmů v rámci Týdne vědy a techniky pořádaného Střediskem společných činností Akademie věd ČR. Tentokrát uvidíte epizody z cyklu Nezkreslená věda, které se věnují aktuálním problémům a hrozbám naší planety. Zároveň si studentskými snímky z FAMU a VŠUP připomeneme třicetileté výročí sametové revoluce. Po projekci bude následovat tematicky zaměřená výtvarná dílna a také si budete moci na vlastní oči prohlédnout zákulisí našeho kina.


    Pásmo filmů Pavla Kouteckého

    / English friendly / celkem 178 min. / HD

    Pavel Koutecký / Vzpomínám, vzpomínáš, vzpomínáte?
    ČR 1998 / 28 min.
    Televizní cyklus České televize Vzpomínám, vzpomínáš, vzpomínáte? zachycuje, jak se měnil životní styl v Čechách od roku 1945 do roku 1989. Vybraná epizoda v režii Pavla Kouteckého je tematicky věnována oslavám svátků za minulého režimu.

    Pavel Koutecký / Oj, to byl boj!
    ČSFR 1990 / 7 min.
    Ve své hravé dokumentární miniatuře zachycuje Pavel Koutecký originálním způsobem Prahu ponořenou do kampaně před prvními svobodnými volbami v roce 1990.

    Pavel Koutecký / Ó my se máme
    ČSFR 1990 / 10 min.
    Krátký dokumentární film Pavla Kouteckého zachycuje bezprostřední atmosféru Sametové revoluce v pražských ulicích ve dnech 29. 12.–31. 12. 1989, tedy i v průběhu volby Václava Havla prezidentem.

    Pavel Koutecký – Jan Šikl / Evoluce 4 z revoluce – Kryštof Rímský
    ČR 2010 / 57 min.
    Pásmo je doplněno projekcí posledního dílu cyklu Evoluce 4 z revoluce, který začal režisér Pavel Koutecký natáčet již v roce 1990 ještě jako jeden z posledních filmových týdeníků promítaných v kinech s názvem Po roce. Jednalo se o portréty 4 osobností Sametové revoluce, zachycené v průběhu 20 let. Později po něm převzal štafetu režisér Jan Šikl. Poslední díl tohoto unikátního filmového časosběrného projektu je věnován Kryštofovi Rímskému, který byl nejmladším účastníkem revoluce a prošel si posléze dlouhým a složitým dospíváním – byl revolucionářem i anarchistou, měl období, kdy propadl drogám a hledal svou cestu.

    Pavel Koutecký / Kde byl Bill aneb partnerství pro jazz
    ČR 1994 / 28 min.
    V průběhu návštěvy prezidenta USA Billa Clintona natočila Nadace F&S některé části neoficiálního programu. Základem filmu je jazzový večer v pražské Redutě, kde se oba prezidenti setkali s našimi předními jazzmany a Bill Clinton se s darovaným saxofonem od Václav Havla připojil k hráčům na pódiu. Materiál je prostříhán záběry z návštěvy na pražském Hradu a dotáčkami s Jiřím Stivínem, Janou Koubkovou, Lubomírem Dorůžkou, Igorem Wasserbergrem, Štěpánem Markovičem a Jurajem Bartošem, kteří vzpomínají na tento večer.

    Pavel Koutecký / Dárek
    ČR 1996 / 10 min.
    Na podzim roku roku 1992 začal režisér Pavel Koutecký natáčet sběrný dokument o Václavu Havlovi - jaké to je být prezidentem. Materiál se nezveřejňoval, ani Václav Havel nevěděl, jak natočené scény vypadají, jestli se vůbec něco natočilo. Režisér Pavel Koutecký a Film & Sociologie dali Václavu Havlovi k jeho šedesátinám krátký sestřih ze čtyřletého natáčení. Tehdy ještě na kazetě VHS.

    Pavel Koutecký / Havel – narozeniny
    ČR 1996 / 7 min.
    Kdo přišel popřát Václavu Havlovi v roce 1996 k jeho šedesátinám do divadla Archa? Unikátní nezveřejněný záznam Pavla Kouteckého z oslav Havlových narozenin.

    I Remember, Do You Remember?
    Czech Television’s series entitled I Remember, Do You Remember? examines changes in the Czech lifestyle from 1945 to 1989. The selected episode directed by Pavel Koutecký is devoted to observation of holidays during the past regime.

    Oh, What a Struggle It Was!
    In this playful mini-documentary, Pavel Koutecký takes a unique approach to showing Prague in the throes of the campaign leading up to the first free elections in 1990.

    Oooh! We've Got It Made
    This short documentary film by Pavel Koutecký captures the atmosphere of the Velvet Revolution in the streets of Prague during 29-31 December 1989, thus also during the election of Václav Havel as president.

    Evolution of 4 From Revolution - Kryštof Rímský
    The sequence of films includes a showing of the last episode of the Evolution of 4 From Revolution series, which director Pavel Koutecký began working on in 1990 as one of the last weekly newsreels shown in cinemas, entitled A Year Later. It involved portraits of four prominent figures of the Velvet Revolution created over the course of 20 years, and was completed by director Jan Šikl. The last episode of this unique long-term project is devoted to Kryštof Rímský, who was the youngest participant in the revolution and who subsequently underwent a long and complicated process of growing up – he was a revolutionary and anarchist, and at one point engaged in drug use and a search for his own path in life.

    American In Prague Or Partnership For Jazz
    During an official visit by President of the United States Bill Clinton, the Film and Sociology Foundation filmed selected parts of his unofficial programme. The basis of the film comprises the jazz evening spent in Prague's Reduta club where both presidents met up with our finest jazz players, and Bill Clinton, with the saxophone given to him by Vaclav Havel, joined the musicians on stage.

    The Gift
    In autumn of 1992, Pavel Koutecký started to shoot a documentary about Václav Havel – how it is to be a president. The material was not published, not even Václav Havel knew how the scenes looked or if there was anything shot. The director Pavel Koutecký and the Film and Sociology Foundation gave Václav Havel, for his 60th birthday, a short cut from the 4 years long shooting on a VHS cassette at the time.

    Havel - Birthday
    Everyone who was there was 26 years or younger, but some of them are not with us anymore.


    Konec stalinismu v Čechách + Maturita v listopadu

    Jan Švankmajer / Konec stalinismu v Čechách
    ČSFR 1990 / 10 min. / 35 mm / English friendly
    Busta J. V. Stalina rodí císařským řezem dějiny komunistické ideologie a moci v Československu. Tak přibližně vypadá originální zkratka minulosti i současnosti v prvním polistopadovém filmu Jana Švankmajera. Nepopsatelná smršť jeho metafor a asociací plynule přechází mezi animací a dokumentem a míří na všechny smysly i do sféry podvědomí. Výsostně surrealistické dílo nám zároveň dává pocítit, jak bizarní byla a může být sama takzvaná realita.

    Jiří Krejčík / Maturita v listopadu
    ČR 2000 / 87 min. / HD
    V prosinci 1989 byl Jiří Krejčík požádán studenty českotřebovského gymnázia o pomoc v konfliktu s ředitelem školy, který měl zamezovat jejich iniciativě po 17. listopadu. Naléhavost žádosti režiséra oslovila a vytušil námět na film. V televizi s ním neuspěl, a tak se s kameramanem Jiřím Vojtou vydali do České Třebové vybaveni jen amatérskou videokamerou. Na konfrontační besedě v místní aule vzniklo asi 5 hodin technicky nedokonalého, ale historicky jedinečného materiálu. Když Krejčíkovi nevyšel záměr natočit na stejné téma hraný film, sestříhal po 10 letech videozáznam do celovečerního dokumentu, doplněného několika dotáčkami. Zde došlo i na reflexi tragického dovětku celé aféry, který byl dáván do souvislosti s Krejčíkovým natáčením a prohlubuje kontroverzi ve vnímání jeho dokumentaristického přístupu.

    The Death of Stalinism in Bohemia (Jan Švankmajer, CSK, 1990, 10‘, in Czech with English subtitles)
    A bust of Josef Stalin gives birth by Caesarean section to the history of Communist ideology and power in Czechoslovakia. That’s approximately the gist of the original abbreviation of the past and present in Jan Švankmajer’s first post-November film. An indescribable whirlwind of metaphors and associations transitions smoothly between animation and documentary, aiming at all the senses as well as the subconscious. At the same time, this supremely Surrealist work gives us a sense of how bizarre the so-called reality itself was and can be.

    Graduation in November (Jiří Krejčík, CZE, 2000, 87’, in Czech)
    In December 1989, Jiří Krejčík was asked by high school students in Česká Třebová to help them in a conflict with the school’s principal, who was allegedly restricting their initiatives after 17 November. The urgency of their request made an impression on the director, and he sketched out a theme for the film. Czech Television rejected it, and so he and cameraman Jiří Vojta set out for Česká Třebová equipped with only an amateur video camera. The confrontational meeting in a local lecture hall resulted in about 5 hours of technically imperfect but historically unique material. Ten years later, when Krejčík’s intent to shoot a feature film based on the same theme didn’t pan out, he edited this material into a feature documentary film, supplemented with some additional contemporary footage, which also provided a reflection on the tragic post-script to the entire affair, which was connected to Krejčík’s filming, and deepens the controversy surrounding the perception of his documentary approach.

  • 47. týden
  • Po 18/11

    Ivan Tatíček / Kronika pozdního socialismu

    Cyklus → Paralelní kino

    Kruh D /1982 / 27 min. / DCP
    O ničem jiném / 1983 / 23 min. / DCP
    Všude doma dobře nejlíp / 1986 / 19 min. / DCP
    Motýl v tunelu / 1989 / 9 min. / DCP

    Ivan Tatíček patřil v osmdesátých letech k nejvýraznějším postavám českého alternativního dokumentu. Pro jeho filmy je typická spontaneita a improvizace, s níž autenticky vypovídá o atmosféře všedního života v pozdním socialismu. Jeho filmy jsou pro diváka strhující svou důvěrností, Tatíček je jako kameraman a režisér autentickým pozorovatelem i přirozenou součástí dění kolem sebe. S využitím postupů rodinného filmu zachycuje kromě každodennosti i řadu kolektivů a osobností alternativní scény, jako například divadlo Vrata, Nahoru po schodišti dolů band, nebo skupinu Němý Bobeš. Jeho filmy vznikaly v privátních podmínkách a po úspěšném uvedení v soukromí a na amatérských festivalech v devadesátých letech zcela upadly v zapomnění. V nové digitalizované verzi připravené Národním filmovým archivem v posledních dvou letech, budou představeny v Ponrepu za účasti autora.
    Projekci uvádějí Martin Blažíček a Sylva Poláková.


    El Mar La Mar

    Režie → Joshua Bonnetta – J. P. Sniadecki
    Původní název → El Mar La Mar
    USA 2017 / English friendly / 95 min. / HD

    Film splétá dohromady znepokojivé místní příběhy s ručně zpracovanými 16mm záběry flóry a fauny. Kamera neuhne ani před předměty, které za sebou zanechali ti, jež těmito pustinami kdysi cestovali. Lidé sdílejí intenzivní, až mýtické zážitky v poušti: muž se rozhovoří o patnáctistopém monstru, které těmito končinami bloudí, zatímco pohraniční strážce vzpomíná na bizarní střet člověka a šelmy. Zvukově bohaté plochy spoluutváří přízračnou atmosféru, v níž se volání ptáků mísí s nočním šelestem, jež ve své neviditelnosti zabydluje prostou pouštní krajinu.
    Pozorný dokumentární přístup J. P. Sniadeckého, který čerpá z étosu Harvard Sensory Ethnography Lab, se dokonale pojí s meditacemi Joshua Bonnetty o filmové materii.
    Projekce ve spolupráci s Agosto Foundation.

  • Út 19/11

    Zlaté rybky

    Režie → Otakar Fuka
    ČSR 1977 / 87 min. / 35 mm
    Hrají → Radovan Lukavský, Ota Sklenčka, Oldřich Vízner, Adolf Filip

    Den pro Radovana Lukavského (1919–2008)

    Povídka Evy Proškové Prostý případ statistiky ze sbírky Tajemství obří číše (1973) nabízí detektivní pátrání po vrahovi paní Nejtkové. Kapitánu Horovi (Radovan Lukavský) vyšetřování komplikuje manžel zavražděné, který tvrdí, že zločin spáchal on a pak se postřelil brokovnicí. Další záhadou je útlocit, který vrah projevil vůči rybičkám v akváriu… Řemeslně zručně realizovaný snímek se dobově tendenčním způsobem vyjadřuje k problematice narkomanů – práškařů. V roli mladého feťáka, podezřelého ze zločinu, exceluje Oldřich Vízner. Další snímky k 100. výročí narození Radovana Lukavského v aktuálním programu Ponrepa: Případ pro začínajícího kata, Horoucí srdce a Dívka se třemi velbloudy.


    Případ pro začínajícího kata

    Režie → Pavel Juráček
    ČSR 1969 / English friendly / 102 min. / DCP
    Hrají → Lubomír Kostelka, Pavel Landovský, Klára Jerneková, Slávka Budínová, Jiřina Jirásková, Miroslav Macháček, Věra Ferbasová, Nataša Gollová, Radovan Lukavský, Josef Abrhám
    Cyklus → Pavel Juráček

    The Screening is English friendly (for English scroll down please).

    „Tím, že snové, surreálné, fantaskní motivy začleňuje do civilní všednosti, dosahuje Juráček znepokojivého znejistění a zároveň intimní blízkosti. (...) Vyprávění je členěno na dvanáct kapitol jako růženec epizod blízký pikareskním románům, jímž prochází hrdina zdánlivě bez proměny. ,Diskauzální soustavaʻ (Jan Kučera) složená z příčinně nesvázaných, do jisté míry autonomních bloků, otvírá divákovi rozlehlý intelektuální i emocionální prostor k asociacím, domýšlení a osobně intimním interpretacím. Případ pro začínajícího kata je vrcholem tvorby Pavla Juráčka (1935–1989) a jedním z vrcholů české nové vlny a české kinematografie vůbec. Představuje syntézu autorových vícerých talentů, sklonů a snah a také syntézu evropské kulturní paměti. Jan Kučera nalézá spojitost se strukturou středověkého lidového divadla, nacházíme zde též ohlasy barokní, prvky pikareskního i humanistického a osvícenského románu, silnou notu romantickou, ozvěny pohádek, surrealismu i blízkost absurdního divadla. V kontextu české kinematografie jde o syntézu jejího smyslově lyrického proudu s ironií směru intelektuálně racionálního." Jaromír Blažejovský

    The Lemuel Gulliver of Dlouhá Street takes an unexpected journey to the flying island of Laputa, in the realm of Balnibarbi, and back again. The parable about a totalitarian system, where bizarre laws are in force and unwritten rules are adhered to, mixes with a fantastical spectacle in which “dreams touch the world and the world touches dreams”. In twelve chapters, the Kafkaesque motion picture, Case for the New Hangman, tells the timeless tale of a foreigner who brings hope and excitement to the stagnant waters of Balnibarbi whereupon, instead of being received as a guest, he is treated with suspicion.

    This is one of those rare films that one returns to again and again throughout a lifetime for inspiring messages and words of caution. Although it is a variation on the third book of Gulliver’s Travels, by Jonathan Swift, it bears closest resemblance to the world of Franz Kafka. […] And just as Kafka’s The Trial can be understood as a parable on guilt, fate and death, Case for a Rookie Hangman can be perceived as the journey of a thirty-five year old man (crisis age) into his innermost self. Or else as an enormous meditation on time; the hands of the clock, turning backwards (“it’s not enough to hear them tick?”), can refer to the obscurant Balnibarbi civilization on the one hand and a return to childhood, driven by fear of aging and death, on the other.

    Jaromír Blažejovský

  • St 20/11

    Staré pověsti české

    Režie → Jiří Trnka
    ČSR 1952 / English friendly / 85 min. / DCP
    Hrají → mluví: Václav Vydra, Eduard Kohout, Zdeněk Štěpánek, Karel Höger, Růžena Nasková
    Cyklus → Jiří Trnka

    Digitálně restaurovaný film.
    Václav Černý (1905–1987), nejvýraznější český literární kritik po F. X. Šaldovi, o kinematografii prakticky nepsal. Zde jedna pamětihodná výjimka: „Jiří Trnka byl velký sebevědomý umělec, zjev i lidsky mezi kumštýřskými bohémy, což bylo jeho prostředí, imposantní. Poznal jsem ho ve chvíli Starých pověstí českých, inspirovaných Jiráskem, a třebaže možnost spolupráce, jež se rýsovala – chystal Dona Quijota – nevyústila k mé lítosti v nic konkrétnějšího, velmi jsem si ho vážil, jeho Pověsti mám vůbec za nejvýznačnější dílo národního umění těch let, literaturu v to zahrnuje, a také za dílo nejcharakternější, to pro pathetický náboj národně resistentní (episoda Neklana a Čestmírova zápasu s Východem na Turském poli).“


    Deník na povídku

    Režie → Jana Boková
    Původní název → Diario para un cuento / Diary for a Story
    Argentina – Španělsko – Francie 1998 / CZT / ENG / 96 min. / HD
    Hrají → Germán Palacios, Silke, Inés Estévez

    Padesátá léta. Začínající spisovatel Elias chce zažít na vlastní kůži, co to je „pravý život“ mezi námořníky, prostitutkami a gangstery v přístavu Buenos Aires. Brzy se stává překladatelem-poradcem korespondence místních prostitutek a je zde přijímán jako osoba se zvláštním postavením. Až do dne, kdy jej láska ke dvěma ženám dovede k tragické katastrofě. Autorem literární předlohy je argentinský spisovatel Julio Cortázar.
    Film bude promítán v originální španělské verzi s českými a anglickými titulky.

  • Pá 22/11

    Faraon

    Režie → Jerzy Kawalerowicz
    Původní název → Faraon
    Polsko 1965 / CZT / 173 min. / 35 mm
    Hrají → Jerzy Zelnik, Barbara Brylská, Piotr Pawlowski

    Místem děje je Egypt XX. dynastie. V té době sláva a moc Egypta už dávno překročila svůj zenit, země je zadlužená, ohrožená vnějším nepřítelem a zmítající se vnitřními spory. V této složisté situaci umírá starý faraón a na jeho trůn nastupuje mladý nezkušený Ramses. Jako každý mladý člověk pozoruje ještě vnímavým a neunaveným pohledem svět i jemu svěřený stát. Jeho odpůrcem je velekněz Herhor, který je neméně silnou individualitou. Proti Ramsesově mládí, energii a dynamičnosti může postavit odvěké a stále rozmnožované vědění o společenských, politických a ekonomických mechanismech, a obratnost při manipulaci s jedinci i davem.
    Kawalerowicze lákala přiležitost vyzkoušet model historického filmu, ale samo o sobě to nebylo jeho cílem. Jako ve všech žánrových typech, které do té doby natočil, i ve Faraónovi chce vyjádřit vlastní názory. Nad lidskými osudy dominuje forma. Přísné strohé obrazy, pohyb postav podle předem stanovených hieratických pravidel, barvy laděné do tónu písku a slunce. Jen tam, kde rychleji pulzují emoce, proniká jako výkřik sytější zeleň a červeň.

  • So 23/11

    Horoucí srdce

    Režie → Otakar Vávra
    ČSR 1962 / 100 min. / 35 mm
    Hrají → Jiřina Švorcová, Radovan Lukavský, Vladimír Ráž

    Národní spisovatelka narážející na genderové normy své doby. Co česká společnost očekávala od ženy-národní spisovatelky? A jaká očekávání měla patriarchální společnost dlouhého devatenáctého století od ženy-manželky a matky? Bylo možné dostát obojímu? A bylo to vůbec žádoucí? Božena Němcová ve snímku Otakara Vávry.


    Šógunovi nindžové

    Režie → Norifumi Suzuki
    Původní název → Nindža bugeičó: Momoči sandajú
    Japonsko 1980 / český dabing / 117 min. / 35 mm
    Hrají → Hirojuki Sanada, Sonny Čiba, Ecuko Šihomi

    Karate Retro II.

    Japonsko 16. století. Mnoho válečných zbohatlíků touží po moci a ovládnutí co největšího území. Do hry ovšem vstupuje mladík Takamuru, který nezapomíná na křivdu svého rodu a s pomocí svých přátel se mstí. Kresba na jeho meči prozrazuje místo úkrytu rodinného zlata. K jeho nalezení ovšem potřebuje druhý meč. Kde jej ale hledat? Spletitý příběh doprovází hektolitry krve, usekané hlavy, dabing Jana Čenského a živý úvod Milana Mrázka (karate stupeň džúdan), Jiřího Holby (kudan) a dalších bojovníků.

  • Ne 24/11

    Král a pták

    Režie → Paul Grimault
    Původní název → Le roi et l’oiseau
    Francie 1980 / český dabing / 81 min. / 35 mm
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Francouzský kreslený snímek na motivy pohádky Hanse Christiana Andersena vypráví o tyranském králi, jenž žije v rozlehlém zámku, obklopený pouze vlastními portréty a tajnou policií. Jednoho dne se zamiluje do podobizny krásné pastýřky. Ta však miluje kominíčka z jiného obrazu, s nímž pak společně před králem uprchnou. Dobrodružným příběhem o lásce, jež překoná jakékoli nástrahy, nás provází pan Pták. Ten symbolizuje svobodomyslnost a humor, které vždy zvítězí nad zlem.


    Špalíček

    Režie → Jiří Trnka
    ČSR 1947 / English friendly / 77 min. / DCP
    Cyklus → Jiří Trnka

    Film uvádíme v digitálně restaurované podobě.
    „Prolínání časoprostorů, které je navíc esenciálně podpořeno hudbou, pramenící ze samé podstaty životního rituálu (dětské lidové popěvky), vyvolává během celého Špalíčku stále se zesilující pocit jednoty vesmíru a lidského bytí. Ty jsi Já, Já jsem Ty, se projevuje v každém záběru, v každém detailu, jak obrazovém, tak hudebním. Tato tušená abstrakce vnitřních nerozdělitelných vztahů mezi lidským životem a spěním univerza je skrytou dramaturgickou spirálou každého Trnkova filmu. Špalíček je bezesporu film o spiritualitě lidství. O jednotě všeho se vším v kontextu nekonečných kruhů přírodního cyklu. Právě tak, jako se batolí housata na jarní pastvu, tak se s nimi batolí děti na louce a ptáčata ve větvích, hvězdy na nebi, slunce a měsíc, počátek i konec. Všechno je uzavřeno monumentální symbolickou metaforou kříže v bílých liliích. Centralizování základního křesťanského poselství českých Vánoc do jediného místa, na horu, je unikátním obrazovým podobenstvím podstaty směřování věrohodného lidství. Trnka s Trojanem to dokázali v monumentálním a přitom mimořádně jímavém osobním obraze lidové koledy.“
    Vladimír Suchánek


    Spalovač mrtvol

    Režie → Juraj Herz
    ČSR 1968 / English friendly / 99 min. / DCP
    Hrají → Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Miloš Vodnič

    Digitálně restaurovaný film.

    „Něžná,“ řekl pan Karel Kopfrkingl své krásné černovlasé ženě na prahu pavilónu dravců a lehký předjarní větřík mu provál vlasy, „tak jsme zase zde. Zde na tom drahém, požehnaném místě, kde jsme se před sedmnácti léty seznámili. Jestlipak si, Lakmé, vůbec ještě vzpomínáš, před kým to bylo?“ Příznačný styl promluvy hlavního hrdiny románu Spalovač mrtvol Ladislava Fukse.
    Herzova filmová adaptace neodmyslitelně prolnula s dikcí a hereckým projevem Rudolfa Hrušínského. Groteskně hororová studie charakteru posedlého mocí vyzněla v době svého uvedení, v březnu 1969, s ohledem na aktuální politické a společenské okolnosti ještě intenzivněji jako alegorie zákeřnosti konformismu, a několik týdnů po premiéře byl tedy film stažen z kin.

    Kopfrkingl enjoys his job at a crematorium in Czechoslovakia in the late 1930s. He likes reading the Tibetan book of the dead, and espouses the view that cremation relieves earthly suffering. At a reception, he meets Reineke, with whom he fought for Austria in the first World War. Reineke convinces Kopfrkingl to emphasize his supposedly German heritage, including sending his timid son to the German school. Reineke then suggests that Kopfrkingl's half-Jewish wife is holding back his advancement in his job.
    A digitally restored version of famous Czechoslovak New Wave diamond with unique cinematography by DOP Stanislav Milota who passed away recently and this screening is a tribute to his mastership.

  • 48. týden
  • Po 25/11

    Dívka s třemi velbloudy

    Režie → Václav Krška
    ČSR 1967 / 92 min. / 35 mm
    Hrají → Zuzana Ondrouchová, Slávka Budínová, Radovan Lukavský

    V díle režiséra Václava Kršky jsou komedie v menšině. A zábavný snímek inspirovaný lidovými italskými veselohrami je výjimečný i v rámci československé kinematografie šedesátých let. Námět Dívky s třemi velbloudy by přitom mohl posloužit i jako základ psychologického rodinného dramatu. Protagonistka vyprávění, šestnáctiletá Bobina, se totiž má stát svobodnou matkou – a kopíruje tak osud vlastní matky i jejích předků. Jedinou hrdinčinou vzpomínkou na otce očekávaného potomka, mladého montéra, kterého potkala na taneční zábavě, je exotická pohlednice se třemi velbloudy… Role Bobiny se stala největší hereckou příležitostí předčasně zemřelé herečky Zuzany Ondrouchové. Partu hrdinčiny matky se ujala zkušená Slávka Budínová.


    Pigi: Na vlnách chaosu

    Cyklus → Byli jsme to my?

    pásmo krátkých filmů / celkem 70 min. / různé formáty

    Praga Kaput Regni / 1982 / Super8, VHS screener / 21 min. / ukázka
    Bojujeme za mír / 1983 / Super8, VHS screener / 9 min. / ukázka
    Dolce far niente / 1983 / Super8 / 2 min.
    Viva’lanarchy / 1983 / Super8, 5 min.
    Akupresura / 1984 / Super8 / 20 min.
    Koupelnová záhada / 1985 / Super8 / 5 min.
    Pohádka pro šílence / 1985 / Super8 / 27 min.

    V kontextu českého undergroundu je Pigi (vlastním jménem Irena Gosmanová) téměř s jistotou jedinou ženou-režisérkou. Její dokumentárně orientovaná tvorba představuje neobvykle empatizující vhled do paralelní kultury, ale i do všedních společenských rituálů a konvencí závěru osmdesátých let. Její, jen částečně dochovanou filmografii, tvoří 12 filmů z let 1984-86, v nichž zachycuje křehkou polohu vlastního životního prožitku končícího socialismu, často spojovaného s nihilismem a pocitem nehybnosti dějin. Podobně, jako v jejím soukromém životě, který se odehrával v soustavném napětí bytí na okraji, inklinuje ve své tvorbě k momentům vytržení a překračování řádu, ať v magických meyrinkovských postavách Praga Kaput Regni, nebo v solitérních, či revoltujících hrdinkách Viva’lanarchy a Akupresury, kde hlavní role exkluzivně ztvárňuje její sestra Erika Gosmanová, jedna z nejvýraznějších undergroundových filmových hereček. Filmy Pigy často reflektují všednost, bezvýchodnost, témata rodiny, či trávení volného času. V jejich centru stojí ženské postavy jako strůjkyně chaosu, vytržení, nebo komických eskapád. Její filmy však nepostrádají metaforický a často velmi naléhavý rozměr, zvláště v Pohádce pro šílence, která patří mezi nejpůsobivější české undergroundové filmy.

  • Út 26/11

    Vymrštěný kámen

    Režie → Sándor Sára
    Původní název → Feldobott kö
    Maďarsko 1969 / SLT / 83 min. / 35 mm
    Hrají → Lajos Balázsovits, Naděžda Kazasjanová, Todor Todorov
    Cyklus → Sándor Sára

    S Ferencem Kósou (Deset tisíc sluncí, Jediná zbraň) napsal Sándor Sára scénář ke svému celovečernímu debutu Vymrštěný kámen. V něm se věnuje ve své době stále kontroverznímu tématu likvidace tradičního způsobu života a původní kultury, spjaté s maďarským venkovem. Zcela ojedinělé je v dobovém kontextu tehdejší východoevropské kinematografie kritické zobrazení praktik, s jakými přistupoval totalitní režim k menšinovému etniku Romů (tento motiv je rozpracováním Sárova staršího dokumentu Cikáni). Příběh mladého fotografa a filmaře, který je z politických důvodů vyhozen ze školy a živí se různými pracemi na venkově, jehož tvář zaznamenává, nabízí rovněž úvahu o (ne)možnosti přenosu historické zkušenosti skrze obrazová média. Ve Vymrštěném kameni je Sára bližší své veristické poloze (transfokace, detaily neherců, přirozené světlo dodávající sekvencím potemnělý ráz) – oproti pozdějšímu období sedmdesátých let s jeho příklonem ke stylizovanému výrazu a inspiraci malířstvím (Sindbád, Sárův vlastní film 80 husarů ad.).
    „Do značné míry je to autobiografický příběh. Mne také nevzali napoprvé na Vysokou školu divadelního a filmového umění, protože v 50. letech internovali mého otce. Byl jsem nouzově zaměstnán jako geodet, i sektání s řeckým partyzánem má základ ve skutečnosti.“
    Sándor Sára


    Kapsář

    Režie → Robert Bresson
    Původní název → Pickpocket
    Francie 1959 / CZT / 70 min. / 35 mm
    Hrají → Martin La Salle, Pierre Étaix, Jean Pélégri
    Cyklus → s Bressonem

    Titulní hrdina, vzdálený příbuzný Dostojevského Raskolnikova ze Zločinu a trestu, nekrade z touhy po penězích, ani z kleptomanie, ale v přesvědčení o vlastní morální nadřazenosti. Programová ne-spektakulárnost, Bressonův již dříve etablovaný „od-krášlený“ styl – v abstrakci zase položený o stupeň výš.

  • St 27/11

    Císařův slavík + Ruka

    Cyklus → Jiří Trnka

    Jiří Trnka / Císařův slavík
    ČSR 1947 / 68 min. / 35 mm
    „Po Špalíčku přišel Císařův slavík. Nepřišel náhodou. Trnka si totiž v cizině ověřoval reakci na Špalíček, který byl přece jen svým obsahem i hudbou dost vázán na národní zázemí. Cítil, že má-li se dostat na světové fórum, musí najít mezinárodní látku. Uvažoval tehdy o Karafiátových Broučcích, ale pak sáhl po druhé věci, kterou měl ohromně rád – po Andersenovi. V souvislosti s ním mi jednou říkal: Andersen se musí dělat tak, jak to napsal, protože každé vylepšení jde nakonec proti němu.“
    Břetislav Pojar

    Jiří Trnka / Ruka
    ČSR 1965 / 17 min. / 35 mm
    „Ruka, příběh umělce uštvaného státní mocí, protože sám sobě zůstal věrný, je u Trnky čímsi úplně novým. Tak jsme ho zatím neznali. V této tragické alegorii o konfliktu svobodného ducha a všudypřítomné totality dosáhl dokonalosti, po které vždy toužil.“
    Edgar Dutka


    Odcházení

    Režie → Václav Havel
    ČR 2011 / 97 min. / 35 mm
    Hrají → Josef Abrhám, Dagmar Havlová Veškrnová, Eva Holubová, Vlasta Chramostová, Oldřich Kaiser, Jaroslav Dušek, Tatiana Vilhelmová, Jan Budař, Jiří Lábus, Jiří Bartoška

    První a poslední film v režii Václava Havla. Groteskní i sebeironická reflexe proměn politické moci, odehrávající se v zahradě jedné vládní vily. Vychází sice ze stejnojmenné divadelní hry, má však svou vlastní osobitou atmosféru. Až na několik záběrů se celý film odehrává na zahradě velké vládní vily, v níž žije hlavní hrdina, politik Rieger. Je to stárnoucí elegán, který byl dlouhá léta ve funkci kancléře, nedávno však o svou funkci přišel a zřejmě se s tím neumí vyrovnat. I když se snaží nedat to na sobě znát, zhroutil se mu svět. Musí se vystěhovat z vládní vily a podstoupit nedůstojnou proceduru oddělování erárních věcí od věcí soukromých.

  • Čt 28/11

    Antonín Vaverka: Mé vzpomínky. Od zlaté Prahy až po americké hvězdy.

    Slavnostní uvedení knihy.

    Národní filmový archiv vydává dosud nepublikované vzpomínky Antonína Vaverky, který se ve dvacátých letech jako jediný z českých herců uplatnil v Hollywoodu. Vytvořil zde více než dvě desítky epizodních rolí, obsazovali jej třeba Erich von Stroheim, Ernst Lubitsch či Cecil B. DeMille, zažil na place Glorii Swansonovou, Constace Talmadgeovou, Ramona Novarra či Conrada Veidta. Unikátní životní příběh českého herce přiblíží editor knihy Ivan Klimeš.


    Muž, který se směje

    Režie → Paul Leni
    Původní název → The Man Who Laughs
    USA 1928 / CZT / 85 min. / 35mm / živý hudební doprovod
    Hrají → Conrad Veidt, Mary Philbinová, Cesare Gravina, Olga Baclanová

    Uhrančivý Conrad Veidt v adaptaci stejnojmenného románu Victora Huga.

    Národní filmový archiv vydává dosud nepublikované vzpomínky Antonína Vaverky, který se ve dvacátých letech jako jediný z českých herců uplatnil v Hollywoodu. Vytvořil zde více než dvě desítky epizodních rolí, obsazovali jej třeba Erich von Stroheim, Ernst Lubitsch či Cecil B. DeMille, zažil na place Glorii Swansonovou, Constace Talmadgeovou, Ramona Novarra či Conrada Veidta. Unikátní životní příběh českého herce přiblíží editor knihy Ivan Klimeš.

    „Antonín Vaverka měl svým způsobem štěstí na lidi. Ponechme teď stranou ty, kteří mu na jeho cestě pomáhali, jako byli třeba jeho německý krajan a pravá ruka Carla Laemmla Paul Kohner nebo castingový ředitel Universalu Frederick Datig, a zmiňme naopak alespoň dvě setkání zcela náhodná. Herec třeba vstoupí v L. A. do krámku malého vlásenkáře a hle – obsluhuje ho tehdy začínající Max Factor. Nebo se při své práci octne tváří v tvář skutečnému Habsburkovi, arcivévodovi Leopoldovi, který se protloukal v řadách hollywoodských extras a s nímž si také zahrál, konkrétně ve filmu Muž, který se směje (The Man Who Laughs) Paula Leniho z roku 1928. K jeho blízkým přátelům patřil v Praze prozaik, dramatik a básník, autor nenáročné literatury Quido Maria Vyskočil, ve Spojených státech pak herec a režisér Rudolf Myzet, jenž obdržel stipendium na pobyt v Hollywoodu od ministerstva školství a národní osvěty. Z Vaverkovy pozůstalosti vyplývá, že byl také opakovaně v přátelském korespondenčním kontaktu s pražským hercem a humoristou Josefem Švábem-Malostranským a také s cestovatelem Albertem Vojtěchem Fričem.“
    Ivan Klimeš


    Neobvyklá výstava

    Režie → Eldar Šengelaja
    Původní název → Arachveulebrivi gamopena
    SSSR – Gruzie 1968 / CZT / 87 min. / 35 mm
    Hrají → Guram Lordkipanidze, Valentina Těličkinová, David Abašidze, Salome Kančeliová
    Cyklus → Eldar Šengelaja

    Na počátku vzniku tohoto filmu byl objemný scénář tehdy začínajícího Revaze Gabriadzeho, který se v něm – jako většina nováčků – pokoušel vyslovit ke všemu, s čím se během svého dosavadního života setkal. Mozaikovitě pojatý útvar však obsahoval natolik zajímavá místa, že jej Eldar Šengelaja neodmítl a pojednal jej v žánru komedie, v němž však humor není samoúčelný, ale slouží k vyjádření ústřední myšlenky – nejčastěji lyrizujícím způsobem, jak se na dobrou gruzínskou komedii patří. Její smolařský hrdina, sochař Aguli, sní o realizaci svého vrcholného díla, život jej však od této myšlenky neúprosně odvádí jiným směrem. Hudba: Gija Kančeli.
    „Tragikomické rysy vykazují snad všechny postavy filmu. Třídní sraz uspořádá v prostorách rozpadlého chrámu jediný spolužák ze třídy, kterého si nikdo nepamatuje, Aguliho žena, napjatě očekávající prvního potomka, je následně odměněna hořkosladkým požehnáním v podobě pěti uličnických dětí, jež neustále terorizují sochařova otce, klasického představitele národního svérázu, který známe například z Kusturicových balkánských filmových eskapád.“
    Jan Plíhal

  • Pá 29/11

    80 husarů

    Režie → Sándor Sára
    Původní název → 80 huszár
    Maďarsko – Polsko 1978 / CZT / 121 min. / 35 mm
    Hrají → László Dózsa, Géza Tordy, József Madaras, György Cserhalmi
    Cyklus → Sándor Sára

    Historické drama opírající se o autentickou událost vzpoury a decimace maďarské jednotky za revoluce roku 1848.
    „Vždycky, když se dopracujeme k možnosti akce, možnosti činu, jsme svými protivníky unaveni tak, jako bychom utrpěli porážku. Po této fázi vyčerpání, k níž jsme byli přinuceni, vás pak vybídnou: Prosím, teď něco dělejte.“
    Sándor Sára


    Rašómon

    Režie → Akira Kurosawa
    Původní název → Rašómon
    Japonsko 1950 / CZT / 82 min. / 35 mm
    Hrají → Toširó Mifune, Mačiko Kjóová, Takaši Šimura

    Benátky 1951 – Zlatý lev za nejlepší film.
    Příběh o zločinu a zabití z Japonska 12. století je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Pro prosazení japonského filmu na Západě nejzásadnější snímek s Toširó Mifunem a Mačiko Kjóovou v hlavní rolích. První japonská herečka, jejíž jméno si zapamatovali diváci na celém světě, zemřela letos 12. května v Tokiu. Svou stopu zanechala v dílech všech velkých mistrů japonského filmu zlaté éry: Kendžiho Mizogučiho (mj. Povídky o bledé luně po dešti), Jasudžira Ozua (Ukigusa), Teinosukeho Kinugasy (Brána pekel) nebo Hirošiho Tešigahary (Tvář toho druhého).

    „Sladit herecký projev se scénářem tak, aby vše působilo komplexním dojmem, je pro mne něco přirozeného. Najdu určitou rovnováhu, aťsi třeba nedokonalou. S dokonalou rovnováhou jsem se v kinematografii setkal jedině v Rašómonovi. Jenže abych vám vysvětlil proč, potřeboval bych k tomu celý jeden večer, projekci toho filmu a láhev vína...“
    Werner Herzog

  • So 30/11

    Milenky starého kriminálníka

    Režie → Svatopluk Innemann
    ČSR 1927 / 108 min. / 35 mm
    Hrají → Vlasta Burian, Anny Ondráková, Jan W. Speerger

    Anny Ondráková v němém snímku v roli energické továrníkovy dcery ztělesňuje vizuální obraz emancipované ženy dvacátých let 20. století (tzv. flaper girl). Energická dívka jde odhodlaně a s pomocí moderních prostředků za svým cílem, který je však velmi tradiční, provdat se za mladého továrníka. Nová podoba ženy, ale stará (internalizovaná) očekávání?


    Peníze

    Režie → Robert Bresson
    Původní název → L’Argent
    Francie 1983 / CZT / 82 min. / 35 mm
    Hrají → Christian Patey, Michel Briguet, Sylvie Van Den Elsenová
    Cyklus → s Bressonem


    „Prohlašovat peníze nahlas za nástroj ďábla by asi dnes působilo i mezi katolíky dost anachronicky. Co nám nicméně katolík Bresson nepromine, je přehlížení evidentního vztahu mezi vládou peněz a úbytkem humanity, jehož nevyhnutelnou poslední konsekvencí je fyzická likvidace lidských bytostí. „Poslední, co se mnou v kině opravdu pohnulo, byly Bressonovy Peníze.“
    Aki Kaurismäki