Program

01/2022 (Změnit)
  • 2. týden
  • Ne 16/01

    Zimní pohádky v Ponrepu

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / lektorský úvod / 3+

    Inspirace
    režie: Karel Zeman
    ČSR 1949 / 11 min. / 35 mm

    Babička vypráví pohádku
    režie: Josef Kluge
    ČSR 1973 / 6 min. / 35 mm

    Měsíční pohádka
    režie: Zdeněk Miler
    ČSR 1958 / 13 min. / 35 mm

    Probouzeč
    režie: Filip Diviak
    ČR 2017 / 10 min. / MP4

    Co medvědi rádi
    režie: Veronika Zacharová
    ČR 2015 / 3 min. / MP4

    Vánoce jsou sice za námi, ale kouzelná zimní atmosféra v Ponrepu zůstává i po Novém roce. Naši animovaní hrdinové – ledový panáček, probouzeč nebo Pierrot s Kolombínou – vás uvítají ve fantastickém chladném světě plném sněhu, ledu a větru. Díky vřelosti pohádkových hrdinů, včetně mírumilovných medvědů a kocoura Mikeše, se v něm však budete cítit jako doma a zima vám určitě nebude.

  • 3. týden
  • Po 17/01

    1/ Apokalyptické konce a nové začátky

    / úvodní slovo: Eliška Děcká
    Cyklus → 100 let animace

    Folklór & sci-fi & legendy

    1/ Apokalyptické konce a nové začátky
    pásmo filmů / celkem 65 min.

    Laokoon
    režie: Václav Mergl
    ČSR 1970 / 11 min. / 35 mm

    Sličná tvář
    režie: Soňa Jelínková
    ČR 2012 / 10 min. / DCP

    Keby som bol vtáčkom
    režie: Ondrej Slivka
    ČSR 1986 / 8 min. / 35 mm

    Krabi
    režie: Václav Mergl
    ČSR 1976 / 11 min. / 35 mm

    Pandy
    režie: Matúš Vizár
    ČR – Slovensko 2013 / 12 min. / DCP

    Sh_t Happens
    režie: Dávid Štumpf – Michaela Mihályi
    ČR – Slovensko – Francie 2019 / 13 min. / DCP

    Žánr sci-fi často může o současném stavu světa říci více než realistický příběh. Během sedmdesátých let v Československu sloužil tento žánr jako vhodný způsob k vyjádření kritických názorů. Například ve filmech Václava Mergla. Totéž však může platit i pro současné mladé animátory, kteří se ve svých filmech zabývají tématy ekologie nebo konzumu.

  • Út 18/01

    Accattone

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Accattone
    Itálie 1961 / CZT / 110 min. / 35 mm
    Hrají → Franco Citti, Franca Pasutová, Silvana Corsini

    „Dnes už bych ten film natočit nemohl. Nenašel bych jediného mladého člověka, který by se, byť jen vzdáleně, fyzicky podobal mladým lidem, kteří v Accattone hráli sami sebe. Nenašel bych žádného mladíka, který by ty věty říkal takovým hlasem. On by jim ani nerozuměl. Tyhle charaktery byly navždy smeteny z povrchu zemského. Na jejich místo nastoupily postavy-náhražky, krajně ohavné. Coby sociologický nález z minulosti nemůže být proto Accattone jiným fenoménem, než tragickým.“
    Pier Paolo Pasolini (1975)

    Pasolini se ve svém celovečerním debutu inspiroval básníky němého filmu C. T. Dreyerem (Utrpení Panny Orleánské) a Ch. Chaplinem (Světla velkoměsta), oba filmy kladl na srdce i Toninovi Delli Colliovi, kameramanovi, s nímž pak natočil i většinu svých dalších filmů.

    Accattone byl přihlášen do hlavní soutěže festivalu v Karlových Varech a porota, roku 1962 obsazená neobyčejně prominentně (mj. Karel Zeman, Bernhard Wicki, Konrad Wolf) mu udělila jednu ze tří hlavních cen.

  • St 19/01

    Démon nenávisti

    Režie → Léonce Perret
    Původní název → The Money Maniac
    USA 1921 / CZT / 71 min. / 35 mm
    Hrají → Robert Elliott, Henry G. Sell, Armand Dutertre

    projekce s živým hudebním doprovodem

    Barevně virážované drama z Texasu o třech dobrodruzích a jedné koncesi. Režisér Perret natáčel už od roku 1909, v druhé polovině desátých let se usadil ve Spojených státech, později opět na starém kontinentu. Tuzemské prameny deklarují film Démon nenávisti mylně jako koprodukci Francie – USA; kameraman René Guissart i režisér byli sice Francouzi, ale snímek vzniklý pod hlavičkou Les Films Léonce Perret respektive Perret Picture Inc. byl čistě americkou produkcí.
    V úvodu večera promítneme krátký dokument Velká města francouzská a obarvené snímky Doba květů a Fontainebleau.

  • Čt 20/01

    Lidi krve

    Režie → Miroslav Bambušek
    ČR 2021 / 85 min. / DCP
    Hrají → Miloslav König, Karel Dobrý, Miloslav Mejzlík

    Úvod + debata po filmu: Miroslav Bambušek

    Filmové drama o naší současnosti, věnované Pavlu Zajíčkovi, zobrazuje fantaskní cestu po stopách poválečných událostí, po těch stopách, které zbyly v česko-německém pohraničí. Otto Hille, hlavní hrdina příběhu, je najat, aby zavedl starého Švarce do krajiny předků. Stařec by rád prošel bolestným očistcem ke smíření s tím, co celý život skrýval. Otto se díky této pouti navrací do rozpadlé německé vesnice, která se stává středobodem příběhu, a propadá do událostí roku 1945, jež jsou příčinou jeho nočních můr a děsů. Minulost je klíčem k přítomnosti v duchu aforismu Friedricha Nietzscheho: „Poušť roste: běda tomu, kdo v sobě skrývá poušť.“ V českém kontextu výjimečně nekompromisní a obdivuhodně svobodné dílo natočil renomovaný dramatik a divadelní a filmový režisér Miroslav Bambušek. On sám k étosu snímku, který vznikal 6 let, dodává: „Film se zabývá věcmi a událostmi, které nechceme slyšet a které záměrně odsouváme na okraj, protože je obtížné s nimi žít. A toto odsouvání rodí mentální nemoc, nezájem, lhostejnost, která se rozmanitě projevuje v naší přítomnosti tím, jak lidé myslí, jak se rozhodují, jak jednají, jak volí…“

  • Pá 21/01

    První kráva

    Režie → Kelly Reichardtová
    Původní název → First cow
    USA 2019 / CZT / English friendly / 122 min. / DCP
    Hrají → Alia Shawkat, John Magaro, Dylan Smith

    Během putování se skupinou lovců kožešin americkým severozápadem se tichý a samotářský kuchař Cookie spřátelí s podnikavým Číňanem Kingem-Lu. Společně rozjedou nečekaně úspěšný byznys se smaženými koblížky. Důležitou ingredienci ovšem musí krást. Tajně za tmy chodí dojit první krávu, jedinou v širokém okolí, kterou do Oregonu přivezl bohatý Angličan.

  • So 22/01

    Benedetta

    Režie → Paul Verhoeven
    Původní název → Benedetta
    Francie 2021 / CZT / 131 min. / DCP
    Hrají → Virginie Efira, Charlotte Ramplingová, Daphne Patakia, Lambert Wilson

    „Byť na něj nepohlížím z církevních pozic, je křesťanství pro mne zásadní. Nepochybuji ani o existenci Ježíše Krista, ani o tom, že podobenství, která jsou mu připisována, skutečně vyslovil. Tento velice nadaný člověk byl popraven zjevně proto, že byl považován za to, čemu dnes říkáme terorista. Moje případné pochyby týkající se náboženství nemění nic na důležitosti křesťanství pro lidstvo. I to jsem chtěl v Benedettě vyjádřit, když jsem se snažil zobrazit způsob myšlení převládající v 17. století: sdílet určitý sakrální smysl, dát pocítit ty věci tak, jak je – na rozdíl od dnešních lidí – mohly pociťovat mé hrdinky. I proto jsem užil hudbu Hildegardy z Bingenu, německé abatyše z 12. století.“
    Paul Verhoeven

  • Ne 23/01

    Špalíček

    Režie → Jiří Trnka
    ČSR 1947 / 78 min. / DCP / 6+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Film uvádíme v digitálně restaurované podobě.

    První celovečerní loutkový film Jiřího Trnky představuje podle vzoru Špalíčku národních písní malíře Mikoláše Alše tradiční zvyky, jež se během čtyř ročních dob udržovaly na české vesnici. Příběhy různých ročních období, v nichž najdeme zobrazení Masopustu, Posvícení nebo třeba Vánoc, doplňuje Legenda o sv. Prokopu. Děj je ve všech částech vyprávěn pouze prostřednictvím lidových písní zpívaných dětským sborem.


    Sny o toulavých kočkách

    Režie → David Sís
    ČR – USA – Francie 2021 / 96 min. / DCP

    Klíčovým tvůrčím rozhodnutím Davida Síse bylo nenatočit klasický film „s mluvícími hlavami“, ale využít v mapování osudů svého bratra jeho výtvarného díla – nejen jako formálního ozvláštnění, ale také jako klíče k představení Petrovy osobnosti. Animovaná černá kočka, procházející jak hranými, tak animovanými pasážemi filmu, je ztělesněním vyloučené duše, cizince, ale i metaforou zvědavosti a hledání.

  • 4. týden
  • Po 24/01

    Mamma Roma

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Mamma Roma
    Itálie 1962 / CZT / 102 min. / 35 mm
    Hrají → Anna Magnani, Ettore Garofolo, Franco Citti, Silvana Corsini

    „V Accattonem vyjadřoval „určitý realismus“ v textu Pasoliniho vlastní vidění skrze zloděje Accattoneho a Balillu. Mamma Roma tyto tendence ještě posílila a vytvořila modelový příklad poetické kinematografie, v níž režisér mísí své vidění s viděním protagonisty. A jak se dalo předpokládat, postavou, s níž Pasolini spojí svůj vlastní pohled, není Mamma Roma, ale Ettore. Ettore přebírá Accattoneho odkaz a dále ho tříbí. Odmítá práci i začlenění; kamkoli přijde, stává se outsiderem, dokonce i mezi vlastními kamarády. Ještě výrazněji než Accattone se propadá do stavu podobného snu, něco mezi spánkem a bděním, nocí a dnem, noční můrou a skutečností.“
    Maurizio Viano

  • Út 25/01

    Zmlkni, moře!

    Režie → Cháled El-Sádiq
    Původní název → Bas já bahar
    Kuvajt 1971 / CZT / 99 min. / 35 mm
    Hrají → Saʼad el-Faradž, Mohammed el-Mansúr, Amal Bakerová

    Zmlkni, moře! je nejen historicky vůbec první kuvajtský celovečerní film, ale i po padesáti letech stále ještě zdaleka nejznámnější. Je to zároveň jediný kuvajtský snímek ve sbírkách Národního filmového archivu.
    Baladicky laděné dílo nás zavádí do Kuvajtu ještě před objevením nafty. Jeho hrdina, mladík Mussaíd, se chce stát lovcem perel, aby získal majetek a mohl se ucházet o ruku dcery bohatého obchodníka. Mussaídův otec s rozhodnutím svého syna nesouhlasí. Kdysi se sám tímto způsobem živil a byl napaden žralokem, který jej svými zuby poznamenal na celý život. Mladíkova láska je však silnější než otcovo přemlouvání, a proto se jako člen posádky vydá na čtyřměsíční plavbu po moři. Cháled El-Sádiq klade důraz na popis prostředí. V paralelním střihu seznamuje diváka s tím, co se děje na vodě a na souši. Ke zvýšení emocionální působivosti používá subjektivní kameru, nápaditý je i v práci se zvukem.
    Mezinárodně respektovaný zakladatel kuvajtské kinematografie Cháled El-Sádiq realizoval později už jen dva vlastní filmy: Zejnovu svatbu (1976) a Šáhín (1984). Ze snímků, na nichž se podílel jako koproducent, zmiňme Tyranovo srdce anebo Boccaccio v Uhrách (režie Miklós Jancsó / 1981).

  • St 26/01

    Dvakrát Lon Chaney

    Poločlověk / The Penalty
    režie: Wallace Worsley
    hrají: Lon Chaney, Charles Clary, Doris Pawnová
    USA 1920 / CZT / 63 min. / 35 mm

    projekce s živým hudebním doprovodem Karla Louly

    „Muž tisíci tváří“ Lon Chaney patřil k těm hercům, díky nimž nepřestává němá éra filmu dodnes fascinovat. Dokázal čistou pantomimou nebo pomoci sofistikovaného líčení vyjádřit nejroztodivnější charaktery, přesto je dnes spojován hlavně s postavami tělesně i duševně poznamenaných jedinců, které zahrál v thrillerech Universalu a MGM.
    V Poločlověku si zahrál gangstera, jemuž v mládí lékař omylem amputoval obě nohy. Hnán svými komplexy, vymyslí zvrhlý plán, jak se doktorovi pomstít. Chaneyho herectví bylo natolik autentické, že producent Samuel Goldwyn přidal k filmu epilog, v němž ukázal skutečného herce jako zdravého a odlišného od postavy. Tato část filmu se však v existujících kopiích nezachovala.


    Zvoník u Matky Boží / The Hunchback of Notre Dame
    režie: Wallace Worsley
    hrají: Lon Chaney, Patsy Ruth Millerová, Norman Kerry, Tully Marshall, Ernest Torrence
    USA 1923 / ozvučená verze / 66 min. / 35 mm
    Román Victora Huga Chrám Matky Boží v Paříži svým historickým pozadím patnáctého století, doby vládnutí Ludvíka XI., a příběhem nelidsky znetvořeného člověka poskytl tvůrcům filmově vděčný námět, plný neopětované i vášnivé lásky, lidské krutosti i ušlechtilosti, věrolomnosti i velkomyslnosti mocných, stejně jako mnoho dramatických scén rozvášněného davu či napjatých situací se záchranou v posledním okamžiku. Druhá americká filmová adaptace tohoto Hugova literárního díla (po filmu z roku 1917 Darling in Paris s Thedou Barou v roli Esmeraldy) vznikla v ateliérech společnosti Universal jako velkoprodukce své doby, jak naznačuje název její produkční skupiny Super Jewel, jež produkovala výhradně prestižní filmy studia. Stalo se tak zásluhou šéfa produkce Irvinga Thalberga, který jednak obdivoval mistra filmové mimiky a charakterových proměn, Lona Chaneyho, obsazeného do hlavní role zvoníka Quasimoda, jednak potřeboval záminku pro odčerpání finančních prostředků z filmu Kolotoč v Prátru Ericha von Stroheima, jehož „fetišismu metráže“ se nikdy neobdivoval.
    Zvoník u Matky Boží se stal jedním z divácky nejúspěšnějších amerických filmů dvacátých let. Lona Chaneyho vynesl z kategorie filmových zlosynů mezi superhvězdy. Ostatně jeho originalita v maskérském umění dodnes určuje měřítka mimořádnosti této filmové profese.


  • Čt 27/01

    Dubček 100: televizní projevy Alexandra Dubčeka z let 1968 a 1989–1992

    komentované pásmo dokumentů / celkem 90 min. / HD

    Sedmadvacátého listopadu 2021 uplynulo sto let od narození Alexandra Dubčeka. Pásmo jeho televizních projevů a vystoupení, které pocházejí z Archivu České televize a jejichž část byla nedávno zpřístupněna širší veřejnosti, připomene tohoto významného československého politika. Vybrané televizní relace okomentují historici Adéla Gjuričová, Jiří Suk, Jiří Hoppe (ÚSD AV ČR) a Adam Hudek (HÚ SAV) a zasadí je do společensko-politického kontextu. Program ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR a Českou televizí.

    vstup zdarma



  • Pá 28/01

    Rogopag

    Původní název → Rogopag
    Itálie – Francie 1962 / CZT / 113 min. / 35 mm
    Hrají → Orson Welles, Ugo Tognazzi, Jean-Marc Bory, Rosanna Schiaffino, Bruce Balaban

    Roberto Rossellini / Cudnost / Illibatezza
    Jean-Luc Godard / Nový svět / Il nuovo mondo
    Pier Paolo Pasolini / Tvaroh / Il ricotta
    Ugo Gregoretti / Hrabající kuře / Il pollo ruspante

    Za neslýchaným jménem Rogopag se neskrývá, jak by se dalo čekat, další japonská předpotopní nestvůra, nýbrž čtyřhlavé dítě producentského nápadu nechat natočit povídkový film jedním francouzským a třemi italskými režiséry a název poskládat z prvních písmen jejich jmen: Ro(ssellini), Go(dard), Pa(solini); závěrečné G patří tehdy nadějnému, dnes už lehce pozapomenutému Ugo Gregorettimu. Příspěvky Roberta Rosselliniho a Jeana Luca Godarda (ve stejném roce došlo i k jejich přímé spolupráci na filmu Karabiniéři) rozhodně nepřinesly do jejich filmografie nic převratného (Rosselliniho tragikomická moralita překvapuje snad jen mírou hořkosti), zato Pasoliniho epizoda způsobila v historii italského filmu malé zemětřesení. Orson Welles v ní hraje samolibého cynického režiséra natáčejícího film o ukřižování Ježíše Krista. Pasolini byl kvůli této povídce s názvem Tvaroh obviněn prokurátorem republiky z údajného zneuctění náboženství a odsouzen ke čtyřem měsícům vězení. Rozsudek byl zrušen až v roce 1967.

  • So 29/01

    2/ Mýty a městské legendy

    / úvodní slovo: Eliška Děcká
    Cyklus → 100 let animace

    Folklór & sci-fi & legendy

    2/ Mýty a městské legendy
    pásmo filmů / celkem 69 min.

    Pérák a SS
    režie: Jiří Trnka
    ČSR 1946 / 14 min. / 35 mm

    Pérák: Stín nad Prahou
    režie: Marek Berger
    ČR 2016 / 14 min. / DCP

    Mythopolis
    režie: Alexandra Hetmerová
    ČR 2013 / 12 min. / DCP

    Krtek ve městě
    režie: Zdeněk Miler
    ČSR 1982 / 29 min. / 35 mm

    Animace bývá výborným prostředkem pro vytváření magických světů a hrdinů s jejich superschopnostmi. Je zajímavé sledovat, jak se některé legendy mohou v průběhu času vyvíjet. Příběh Péráka, mýtického skákajícího muže bojujícího proti nacistům, byl poprvé animován Jiřím Trnkou v roce 1946. O sedmdesát let později ho znovu vypráví Marek Berger, aby ho od protinacistické propagandy přiblížil k akčnímu komiksu. Podobně dětský příběh Krtka ve městě s jeho ekologickými podtóny se dnes zdá být melancholičtější a více zaměřený na dospělé diváky než v roce 1982.

  • Ne 30/01

    Pan Ponrepo vzpomíná – Druhá světová válka v animaci

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / lektorský úvod / 9+

    Transport Er
    režie: Miloš Zvěřina
    ČR 2016 / 10 min. / DCP

    Terezínské stíny
    režie: Miloš Zvěřina – Michal Herz
    ČR 2020 / 14 min. / DCP

    Pérák a SS
    režie: Jiří Trnka – Jiří Brdečka
    ČSR 1946 / 14 min. / 35 mm

    Nenastoupili
    režie: Marta Vančurová
    ČR 2019 / 10 min. / MP4

    Jednou z nejzásadnějších událostí, jež se odehrála ve dvacátém století, byla druhá světová válka. Přestože lidstvu přinesla plno smutku a neštěstí, nesmíme zapomínat na příběhy těch, kteří ji prožili na vlastní kůži. Pásmo krátkých filmů, které jsme sestavili k výročí Mezinárodního dne památky obětí Holocaustu, připomíná osudy zejména těch přeživších, co válku zažili ještě jako děti. Přestože jsou tyto osudy mnohdy neveselé, spojují je neutuchající naděje a víra ve vítězství dobra nad zlem.


    Spřízněni volbou

    Režie → Karel Vachek
    ČSR 1968 / 84 min. / 35 mm
    Hrají → účinkují: Alexander Dubček, Gustáv Husák, Ludvík Svoboda, Jan Skácel, Josef Smrkovský, Pavel Kohout, Jan Procházka, Vasil Bilak, Karel Kosík, Eduard Goldstücker, Oldřich Černík, Ota Šik a další

    Zpráva ze zákulisí prezidentských voleb v době reformního jara roku 1968.

    Film Spřízněni volbou získal mj. Hlavní cenu na MFF v Oberhausenu roku 1969 a po zrušení normalizačního zákazu i Zlatou kameru na MFF v Berlíně 1990.

    „Všechno se u Vachka mění v poezii a v podstatné lidské svědectví, ze sociologických anekdot tam nic nezbývá. Ať točí Karel cokoliv, má osobní drzost a jedinečně zvědavý, demystifikující pohled, který přesahuje reportáž i tam, kde si sám myslí, že ji dělá; tím, jak nahlédne za kulisy, pod sukni nebo pod poklopec dané situace, doplní rázem „hrabalovsky“ její veřejné významy na obrazy z pravých dějin – těch, co se samy odehrávají víc za scénou než na ní a podvlíkačky hrdinů k nim patří stejně jako jejich oficiální proslovy. Takže když ve Spřízněných volbou točí Otu Šika, jak vysvětluje dělníkům hospodářskou reformu, a kamerou bez dalšího komentáře sjede na ekonomovy prsty, které si hrají s kuličkou chleba, dá tím dokumentu novou, nečekanou dimenzi, stejně komickou jako matoucí a přitom reálnou v tom podstatném smyslu, v jakém je reálná každá pravá poezie – jako znovuobjevování reality... Porovnáte-li dnes tento zdánlivý dokument s jinými dokumenty o „pražském jaru“, vidíte, že narozdíl od nich se v něm stále drží život, a bude se držet i tehdy, kdy už nikdo o zachycených událostech nebude nic vědět."
    Petr Král (2006)


  • 5. týden
  • Po 31/01

    Evangelium sv. Matouše

    Režie → Pier Paolo Pasolini
    Původní název → Il Vangelo secondo Matteo
    Itálie – Francie 1964 / CZT / 128 min. / 35 mm
    Hrají → Enrique Irazoqui, Margherita Carusová, Marcello Morante, Mario Socrate

    „Milý Alfredo, prosíš mne, abych Ti pro Tvé pohodlí písemně shrnul kritéria, jež mne povedou při natáčení Evangelia svatého Matouše. (...) Krása je pro mne vždy morální. Ale tato krása se k nám dostává pokaždé zprostředkovaně: skrze poezii, filozofii, praxi. Jediný případ nezprostředkované, nýbrž bezprostřední morální krásy v ryzím stavu jsem nalezl v Evangeliu. (...) Že nebezpečným způsobem hazarduju s celou svou kariérou, je mi jasné...“
    Pier Paolo Pasolini (v dopise producentovi A. Binimu z 2. května 1963)

    „Absolutno nepořebuje nikoho a nic ke své existenci. Je to ten nejzazší objekt, to Jediné, které bylo vždy a vždy bude. Aby si Absolutna udžela svou moc, musí dokázat utajit, že jsou vlastně produkty určitých vztahů – subjektivních a dějinných vztahů. Pasolini chce naznačit, že za absolutním obrazem Ježíše Krista, který nám vštěpuje katolická věrouka, se skrývá i jiný pohled na něj a jeho příběh, který je stejně legitimní. Ve svém Evangeliu Pasolini představuje příběh Ježíše Krista, Syna Božího, nikoli jako místo (locus) zjevení absolutní pravdy, ale jako čistě otevřený text, jako soubor interpretačních strategií, jejichž výběr je ponechán na čtenáři.“
    Maurizio Viano