Program

01/2020 (Změnit)
  • 1. týden
  • Ne 05/01

    Sněhová královna

    Režie → Lev Atamanov
    Původní název → Sněžnaja koroleva
    SSSR 1957 / český dabing / 60 min. / 35 mm / 6+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    + krátký film
    Ivan Aksenčuk / Pohádka o Popelce / Zoluška / SSSR 1979 / 17 min. / 35 mm

    První projekci nového roku zahájíme klasickou pohádkou z dílny Hanse Christiana Andersena. Animovaný snímek sovětského studia Sojuzmultfilm vypráví příběh o chlapci Kajovi, kterého pomocí střípku z kouzelného zrcadla očaruje krutá královna a uvězní ho ve svém ledovém paláci. Jeho přítelkyně Gerda se vydává na strastiplnou cestu, aby Kaje vysvobodila. Film o nezkrotné síle lásky a přátelství vyniká svým hudebním doprovodem a precizní kreslenou animací.


    Karel, já a ty

    Režie → Bohdan Karásek
    ČR 2018 / English friendly / 111 min. / DCP
    Hrají → Jenovéfa Boková, Miroslav Faderholz, Miloslav König

    Saša odchází od manžela a útočiště nachází u Dušana. Oba se snaží zorientovat ve svých vztazích a v tápání jsou si navzájem oporou. Režisér Bohdan Karásek klade ve svém celovečerním debutu důraz na přirozené, subtilně humorné dialogy a dokazuje, že limity nezávislé tvorby lze obrátit ve svůj prospěch.

  • 2. týden
  • Po 06/01

    Proč se cítím jako kluk? + O-chlup

    Cyklus → Paralelní kino

    Kateřina Turečková / Proč se cítím jako kluk?
    ČR 2019 / 26 min. / DCP
    Ben je šestnáctiletý trans muž, který svou identitu nemíní pod tlakem společnosti skrývat. Tato skutečnost zasahuje celou rodinu. Intimní portrét rodiny ve svízelné situaci v malé vesnici někde v České republice. / s. XX

    Josefina Lubojacki / O-chlup
    ČR 2019 / 17 min. / DCP
    Proč máme chlupy, k čemu slouží, z čeho se skládají a kdy jsme je přestali mít rádi? Hybridní audiovizuální esej s performativními momenty pohlíží na problematiku ochlupení z různorodých perspektiv.

    Projekci za účasti obou režisérek uvádí Johana Ožvold.


    Za pravdu análem

    Režie → Jan Strejcovský
    ČR 2019 / English friendly / 60 min. / DCP

    „Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí.“
    Jan Hus

    Filmová koláž vznikající jako součást výstavy Za pravdu dokumentuje vznik vystavovaných uměleckých děl v dialozích participujících umělců s teoretiky, filosofy, výtvarnými kritiky a dalšími, kteří celý projekt myšlenkově zastřešují. „Myslitelé“ si tak zvolili vždy konkrétního umělce, jenž je pro ně osobně nejlepším odrazovým můstkem do bezbřehého moře debat o smyslu pravdy v umění. Pásmo živých rozhovorů v původních prostředích, volně mezi sebou asociující radikálně odlišná díla i osobnosti koketující tak či onak s pojmem „pravdy“: Rafani / Václav Bělohradský; Jiří David / Petr Fischer; Jan Merta / Jiří Přibáň; Zbyněk Baladrán / Miroslav Petříček; Pavel Sterec / Milena Bartlová; Petr Stolín / Petr Kratochvíl; Mark Ther / Čůrající chlapec v lese; Petr Borkovec / Cadaver.
    Projekci moderuje Jakub Železný. Hudební doprovod Karel Husa / Hudba pro Prahu 1968.
    Po premiéře bude následovat diskuse s některými protagonisty filmu.

  • Út 07/01

    Světla varieté

    Režie → Federico Fellini – Alberto Lattuada
    Původní název → Luci del varieta
    Itálie 1950 / CZT / 95 min. / 35 mm
    Hrají → Giulietta Masina, Peppino De Filippo, Carla Del Poggiová
    Cyklus → Říman z Rimini

    „Světla varieté jsem vymyslel a cítil jako svůj film, byly v něm vzpomínky, některé pravé, jiné vymyšlené, z doby, kdy jsem jezdil po Itálii s revuálním divadlem. Byly to první filmové poznámky o italském maloměstě a venkově pozorovaném okénky třetí třídy nebo ze zákulisí zchátralých divadel v místech uhnízděných na větrné hůrce nebo utopených v mlhách zasmušilých údolí.“
    Federico Fellini


    Amputace

    Režie → Igor Pomerancev – Lydie Starodubcevová
    Původní název → Amputácija
    Ukrajina – USA 2017 / CZT / 54 min. / DCP / česká premiéra

    + krátké filmy

    I. Pomerancev – L. Starodubcevová / Víno zabíjí / Ukrajina 2014 / 2 min. / DCP

    I. Pomerancev – L. Starodubcevová / Holmes & Charms / Ukrajina 2015 / 12 min. / DCP

    Amputace je film o traumatu. Hrdiny filmu je 12 vojáků-dobrovolníků, kteří šli bránit svou vlast a vrátili se z rusko-ukrajinské války bez končetin. Jak žít? Pamatovat si nebo zapomenout? Filmový dokument nevypraví pouze lineární příběhy ukrajinských vojáků, kteří ztratili končetiny, ale pracuje s obrazy, asociacemi, náladou. Amputace je vícerozměrná metafora odříznuté části těla, území státu, lidského vědomí. Jak říká jeden z hrdinů filmu, důstojník Andrej Skorochod, ztráta nohy je navždy, ale ztráta Krymu a Donbasu není navždy. Ve filmu znějí básně Igora Pomeranceva s avantgardní hudbou Alexandra Bakšiho, Gije Kančeliho a dalších skladatelů.
    Projekce za účasti tvůrců.

  • St 08/01

    Rozmary osudu

    Alf Goulding / On na farmě / Crack Your Heels
    USA 1919 / hrají: Harold Lloyd, Bebe Danielsová, Snub Pollard / CZT / 9 min. / 35 mm

    Alf Goulding – Hal Roach / On mezi lupiči / From Hand to Mouth
    USA 1919 / hrají: Harold Lloyd, Snub Pollard, Mildred Davisová / CZT / 13 min. / 35 mm

    Cecil B. De Mille / Rozmary osudu / Male and Female
    USA 1919 / hrají: Gloria Swansonová, Bebe Danielsová, Thomas Meighan / CZT / 88 min. / 35 mm

    Po letech váhání a zkoušení byla na počátku roku 1919 filmová persona Harolda Lloyda už víc než rok zavedená v podobě, jak ji všichni známe dodnes. Pro komika to nebude rok příliš veselý. Mezi prvním a druhým snímkem našeho pásma přijde nejdřív o svou partnerku, ctižádostivou Bebe Danielsovou, při nešťastné manipulaci s odjištěnou bombou během natáčení 23. srpna 1919 pak dočasně o zrak a trvale o část pravé ruky. V druhém filmu z konce roku 1919 už po Lloydově boku nacházíme Mildred Davisovou, komikovu budoucí manželku.

    S Bebe Danielsovou se setkáme ještě jednou ve zcela odlišném třetím snímku, celovečerních Rozmarech osudu z téhož roku. V něm Bebe sekunduje Glorii Swansonové, jež je ve svých dvaceti letech na nejlepší cestě stát se bezkonkurenční mondénní královnou meziválečného Hollywoodu.


    Tetování

    Režie → Johannes Schaaf
    Původní název → Tätowierung
    SRN 1967 / CZT / 78 min. / 35 mm
    Hrají → Christof Wackernagel, Rosemarie Fendelová, Alexander May
    Cyklus → Johannes Schaaf

    Šestnáctiletý mladík na našem snímku se jmenuje Christof Wackernagel. Před kamerou stojí poprvé, později si to vyzkouší ještě mnohokrát. Na titulní stránky novin a do úvodů hlavních televizních zpravodajských relací se ale nedostane jako filmový herec, nýbrž - o deset let později - jako terorista. Počátkem roku 1977 přejde do ilegality a stane se členem RAF (Rote Armee Fraktion). V listopadu téhož roku bude v Amsterodamu po divoké přestřelce s policií zatčen, v roce 1980 odsouzen k patnácti letům vězení pro pokus o vraždu a členství v teroristické organizaci. Odsedí si dvě třetiny trestu, načež dostane šanci vrátit se do umělecké komunity. Dnes opět pracuje jako filmový a divadelní herec, píše knihy a divadelní hry, maluje; je mu 68 let.

    Zpět do roku 1967. Pro hrdinu filmu, šestnáctiletého Benna, znenadání skončí drsné období strávené v jednom západoberlínském internátu, získal totiž nové rodiče. Továrník Lohmann a jeho žena ho adoptují, zahrnou ho pochopením, vzděláním, vlídností, pozorností. Benno se jim za to odvděčí velmi zvláštním způsobem. Tetování, snímek uznávaný dnes jako ukázkový příklad hnutí "junger deutscher film", nám dovolí pochopit společenské klima, do něhož vrostla generace západoněmeckých "osmašedesátníků". Pramálo mírumilovný vývoj Spolkové republiky příští dekády předjímá s jasnozřivostí, která retrospektivně překvapila možná i samotného autora filmu Johannese Schaafa.

  • Čt 09/01

    Ďábelské líbánky

    Režie → Zdeněk Podskalský
    ČSR 1970 / 84 min. / 35 mm
    Hrají → Vlastimil Brodský, Jana Brejchová, Iva Janžurová

    Jana Brejchová

    Svižná crazy komedie, v níž jde tak trochu o život. Geniální, avšak v praktickém životě poněkud nemotorný vědec (Vlastimil Brodský) nezapře slabost pro dívky i zralé ženy. Jedna z nich se mu stane osudnou – Jana Brejchová v komediální roli svůdné, leč prohnané potvory, kterou hned tak někdo nedoběhne.

    A brisk, crazy comedy where life is at stake. An ingenious, but socially awkward scientist (Vlastimil Brodský) loves women, but one of them happens to be deadly for him. Jana Brejchová appears in this comedic role of seduction, about a treacherous women, who no one can outwit.


    Bílý šejk

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Lo sceicco bianco
    Itálie 1952 / CZT / 82 min. / 35 mm
    Hrají → Alberto Sordi, Brunella Bovo, Leopoldo Trieste
    Cyklus → Říman z Rimini

    „S Bílým šejkem se věci vyvinuly poněkud zvláštně. Producent Carlo Ponti koupil od Antonioniho námět na tři čtyři stránky o světě fotorománů… Ponti povolal Pinelliho a mě, abychom napsali scénář. Záměrem bylo vytvořit ironický a trpký film o sentimentálních a romantických iluzích světa vysněného prostřednictvím fotorománů. Jednoho dne mi povídá Pinelli: Co kdyby to bylo o novomanželce, která uteče z domova, aby se seznámila se svým nejmilejším hercem? Já na to okamžitě jako puma: A co kdybychom ji nechali utéct při svatební cestě! Svorně jsme přidali návštěvu u papeže, protivné příbuzné, komické hrdinství opuštěného novomanžela, který chce skrýt svou hanbu. Antonionimu se ale příběh, jak jsme ho vyprávěli, zrovna moc nelíbil,“ vzpomíná Federico Fellini. Dnes může naopak autorův první samostatný celovečerní opus připadat příležitostným cinefilům „málo felliniovský“, ale ti poučenější na něj nedají dopustit. Orson Welles mu dával přednost před Felliniho pozdějšími a slavnějšími tituly.

  • Pá 10/01

    Reflexe hnutí Fridays For Future

    Cyklus → Film a klima

    Čeští středoškoláci se loňského roku přidali k celosvětovému hnutí Fridays For Future, které iniciovalo páteční studentské stávky za klima, jehož stav popisuje vědecká obec jako kritický, zatímco část veřejnosti, včetně té politické, tato tvrzení bagatelizuje. Po prvním roce nemalého úsilí se nabízí rekapitulace, zda a k jakým výsledkům tyto aktivity vedly, a jaké další kroky je možné z toho vyvodit. Součástí „evaluačního“ večera bude projekce dvou dokumentů věnujících se fungování FFF v Čechách a debata s aktéry stávek, odbornou veřejností i tvůrci snímků.

    Jakub Charvát / Vstupenka do budoucnosti
    ČR 2019 / 26 min. / HD

    Vladimír Turner / Až budu velká, chci být naživu
    ČR 2019 / 26 min. / HD

    Projekci ve spolupráci Národního filmového archivu, FAMU a Fridays For Future uvádí Petr Doubravský. Vstup zdarma.


    Candyman

    Režie → Bernard Rose
    Původní název → Candyman
    USA 1992 / English friendly / české podtitulky / 99 min. / 35 mm / vstup zdarma
    Hrají → Virginia Madsenová, Tony Todd, Xander Berkeley
    Cyklus → Midnight Movies

    Podle mnohých je nejlepší filmovou adaptací mistra novogotického hororového žánru Clivea Barkera právě nečekaně v betonové džungli Chicaga situovaný Candyman. Originální scénář pracující s motivem „městských legend“, estetizující zobrazení gentrifikace a úpadku komunitního života a dnes již slavný soundtrack Philipa Glasse tvoří spolu s kvalitními hereckými výkony hlavní přednosti filmu.

  • So 11/01

    Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie

    Režie → Karel Vachek
    ČR – Slovensko 2019 / English friendly / 335 min. / DCP

    Projekce za účasti režiséra.

    Šestihodinová esej o čtyřech částech zkoumá filozofickou optikou dějiny režimů a revolucí, vůdců a mučedníků. Koláž z osobních vzpomínek, inscenovaných výjevů a archivů kolektivní paměti srovnává Pražské jaro se Sametovou revolucí a ukazuje expozici, kolizi, krizi a katarzi polistopadové společnosti. Nadějí na záchranu demokracie je kreativní smích, rozpouštějící nedotknutelnost a zbytnělá ega představitelů státních institucí. Internet osvobozuje společnost od zastupitelů jako nefunkčního mezičlánku, který brání přímé komunikaci občanů s mocenskými orgány.

  • Ne 12/01

    Zimní pohádky v Ponrepu

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / 35 mm / animační dílna / 3+

    Jak ulovit mamuta / r. Ludvík Kadleček / ČSR 1982 / 11 min.
    Tři tučňáci / r. Vladimir Danilevič / SSSR 1961 / 9 min.
    Bolek a Lolek pečují o zvířátka / r. Romuald Kłys / Polsko 1975 / 9 min.
    Jak myška hledala léto / r. Vladimir Danilevič / SSSR 1986 / 9 min.

    Venku je zima a vánoční svátky jsou už sice za námi, ale naši animovaní hrdinové divákům ukážou, že i za studeného lednového počasí se dá zažít spousta zábavy! Tři malí tučňáci Pik, Pak a Pok vám předvedou, jak se rybaří na ledové kře, Bolek a Lolek zas poradí, jak se v zimě postarat o zvířecí obyvatele lesa, a v neposlední řadě se dozvíte, jak ulovit mamuta, kterému nevadila ani doba ledová. Po projekci bude následovat animační dílna s lektorkou ze sdružení Ultrafun.


    Život a film + Přežil jsem svou smrt

    Vojtěch Jasný (1925–2019)

    Arkaitz Basterra Zalbide / Život a film / Life and Film: The Labyrinthine Biographies of Vojtěch Jasný
    Španělsko – ČR 2009 / 77 min. / HD / English friendly
    Neoddělitelnost života a filmu charakterizuje osobnost Vojtěcha Jasného, který ve svém malém bytě v New Yorku přijímal své přátele. Vypráví o své cestě půlstoletím, poznamenané nacismem, komunismem, slávou i exilem. Projekce za účasti autora snímku.

    Vojtěch Jasný / Přežil jsem svou smrt
    ČSR 1960 / hrají: František Peterka, Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Václav Lohniský, Vladimír Menšík, Hana Hegerová / hudba: Svatopluk Havelka / kamera: Jaroslav Kučera / 93 min. / 35 mm
    Mladý sebevědomý boxer skládá maturitu morálky a charakteru... v nacistickém koncentráku. Cahiers du cinéma, květen 2016: „…lze jen doufat, že tento snímek se u nás dostane také na plátna kin, protože si to plně zaslouží. Málokterý film o univerzu koncentračních táborů si líčením anonymní, beztvaré lidské masy a vykreslením individuálních, nejednoznačných, komplexních postav diváka podmaní tolik jako Přežil jsem svou smrt.“
    Ariel Schweitzer (v recenzi francouzského vydání filmu na DVD v dubnu 2016)

  • 3. týden
  • Po 13/01

    Darmošlapové

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → I Vitelloni
    Itálie 1953 / CZT / 103 min. / 35 mm
    Hrají → Franco Interlenghi, Alberto Sordi, Lída Baarová, Franco Fabrizi, Riccardo Fellini
    Cyklus → Říman z Rimini

    „I když podíl autobiografičnosti v Darmošlapech je nejvýraznější ze všech Felliniho filmů až po Sladký život, lekce neorealismu je ještě příliš živá… Fellini zůstává neorealismu zdánlivě věrný i ve způsobu vyprávění, ale to, jak tady staví filmový příběh, znamená již něco podstatně nového. Jde o potlačování a rozbíjení klasické formy syžetu jako dlouhodobý a neustále se prohlubující proces, který je jedním ze základních znaků Felliniho režijně dramaturgické práce. Syžet je nejprve potlačen pluralitou čili zřetězením
    příběhu. V Darmošlapech se zároveň odvíjí několik paralelních příběhů, které se mezi sebou prolínají, a k výstavbě začíná být používána epizoda.“
    Zdenek Zaoral

    Kdo pátrá po českých stopách v díle a životě Federika Felliniho, najde několik komplimentů kráse českých žen (např. v Amarcordu), česky mluvené pasáže v Casanovovi a údaj o umělcově milostném poměru k jisté Češce žijící v Římě, o níž Felliniho životopisci nic netušili (jak významně podotkl lépe informovaný Jiří Pelikán v předmluvě u nás přeložených Costantiniho Rozhovorech s Fellinim). Co se Lídy Baarové týče, tu poznal dospívající divák Federico samozřejmě nejprve v jejích velkých německých filmech. (Produkce spojenecké říše tvořila za válečného embarga amerických filmů značnou část nabídky italských kin.) V roce 1953 obsadil horlivý ctitel filmových bohyní Lídu Baarovou do svého filmu Darmošlapové. Zenit své slávy měla už tehdy sice za sebou, ale současní a hlavně budoucí zahraniční adepti filmového umění se budou s její tváří poprvé setkávat právě v této její „životní vedlejší“ roli.

  • Út 14/01

    Všichni dobří rodáci

    Režie → Vojtěch Jasný
    ČSR 1968 / English friendly / 123 min. / DCP
    Hrají → Radoslav Brzobohatý, Vlastimil Brodský, Vladimír Menšík, Waldemar Matuška, Drahomíra Hofmanová

    Jasného Rodáci – bez špetky ironie řečeno, film s mytologickým oparem. K tomu jeden trefný postřeh za všechny. Světoznámý český vědec a vynálezce Otto Wichterle se o něm kdysi zmínil: „Nejsilnější důraz u Jasného spočívá právě na těch rozrušených vztazích. Protože z nich nic nezbylo, když se všechny rozsypaly, zůstali tady lidé jako holá, obnažená individua, a byli najednou jasně vidět. Zatímco ve fungujícím systému lidé tak jasně vidět nejsou. Právě tím Rodáci asi silně působí na každého, protože každý se v některém z nich sám najde.“


    Baron Trotta

    Režie → Johannes Schaaf
    Původní název → Trotta
    SRN 1971 / CZT / 88 min. / 35 mm
    Hrají → András Bálint, Mari Töröcsiková, Rosemarie Fendelová, Doris Kunstmannová
    Cyklus → Johannes Schaaf

    V roce 1938 vyšel román Josepha Rotha V hrobce kapucínů, volné pokračování Pochodu Radeckého. V roce 1971 posloužil jako inspirace pro film Baron Trotta, natočený v západoněmecké produkci v zemích někdejší rakousko-uherské monarchie. Scénář Johannese Schaafa a jeho kolegy, slavného herce a režiséra Maximiliana Schella, vypráví o mladém aristokratickém poručíkovi, který se po konci první světové války a po pádu C. a k. monarchie vrací z ruského zajetí domů do Vídně a zjišťuje, že už žádný domov nemá. Starý svět jeho mládí zmizel, zděděné jmění rovněž a baronova mladá manželka se zamilovala do emancipované maďarské umělkyně. Citlivě a stylově čistě natočená elegie zmaru, vyznamenaná Zlatou stuhou pro nejlepšího německého režiséra roku 1971.

  • St 15/01

    Opium + Pasák holek

    Robert Reinert / Opium / Opium
    Německo 1918 / hrají: Werner Krauss, Conrad Veidt, Eduard von Winterstein / CZT / 64 min. / 35 mm

    Karl Grune / Pasák holek / Der Mädchenhirt
    Německo 1919 / hrají: Magnus Stifter, Henri Peters-Arnolds, Lo Bergnerová / CZT / 49 min. / 35 mm

    Kabinet doktora Caligariho nebyl první film, v němž společně stanuli před kamerou dva virtuozové expresionistického herectví – Werner Krauss a Conrad Veidt. O dva roky dříve si už zahráli v Deníku padlé dívky, následně v Colombě a do třetice v dramatu Opium, které se dochovalo v našich sbírkách, ale v Ponrepu jsme ho zatím nepromítali. Další dva snímky s Conradem Veidtem uvedeme v únoru.

    Na pražskou Kampu, hnízdo prostituce a morální bídy vůbec, nás zavede Pasák holek, debut předního tvůrce němé éry Karla Gruneho (1890–1962). Byl natočen podle románu pražského spisovatele Egona Erwina Kische Der Mädchenhirt
    z roku 1914, do češtiny přeloženého až v roce 1922. V Praze se tento produkčně čistě německý film také natáčel. Dochoval se v dobově typickém obarvení.


    Silnice

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → La strada
    Itálie 1954 / CZT / 100 min. / 35 mm
    Hrají → Giulietta Masina, Anthony Quinn, Richard Basehart
    Cyklus → Říman z Rimini

    Oscarem a mnoha dalšími cenami ověnčené dílo, které čtyřiatřicetiletého rodáka z Rimini definitivně postavilo do čela vývoje světového filmového umění.

    „Na počátku Silnice byl jen zmatený pocit filmu, náznak melodie, která ve mně vzbuzovala neurčitý smutek, stín jakési provinilosti, nejasný, ale mučivý, složený ze vzpomínek i předtuch. Tento pocit vnukal neodbytnou představu putování dvou bytostí, které jsou osudově k sobě připoutány, aniž chápou proč.“
    Federico Fellini

  • Čt 16/01

    Jménem zákona

    Režie → Pietro Germi
    Původní název → In nome della legge
    Itálie 1948 / CZT / 93 min. / 35 mm
    Hrají → Massimo Girotti, Charles Vanel, Jone Salinasová

    S Pietrem Germim, jemuž jsme v Ponrepu věnovali zvláštní přehlídku na podzim 2019, spolupracoval Federico Fellini v letech 1948 až 1952 čtyřikrát; klasickou Cestu naděje jsme promítali v říjnu. V neobyčejně silném scenáristickém kolektivu snímku Jménem zákona už nacházíme nejen pro další Felliniho tvorbu tolik podstatného Tullia Pinelliho, ale také Maria Monicelliho, který přejde od scenáristiky k režii stejně jako Fellini na prahu padesátých let v „tandemu“.
    Známé schéma: sicilská mafie na jedné straně, zcela osamělý muž zákona na straně druhé. Nikoli v x-té obměně; zde stojíme víceméně u zrodu tohoto pro italský film později tak typického žánru.


    Klaunovy názory

    Režie → Vojtěch Jasný
    Původní název → Ansichten eines Clowns
    SRN 1975 / CZT / 111 min. / 35 mm
    Hrají → Helmut Griem, Hanna Schygulla, Eva Maria Meinekeová

    Vojtěch Jasný (1925–2019)

    Adaptace stejnojmenného románu Heinricha Bölla z roku 1963. Protagonistou příběhu je sedmadvacetiletý Hans Shnier, povoláním klaun. V retrospektivách sledujeme jeho životní osudy, rozhodnutí a názory. Syn ze zámožné podnikatelské rodiny odmítá morálku svých rodičů, ztrácí jedinou opravdovou lásku, Marii, a cítí se zničen pokryteckou společností. Film získal v roce 1976 Stříbrnou mušli na festivalu v San Sebastianu.

  • Pá 17/01

    „Zvoní zrady zvon“

    Pásmo filmových materiálů se věnuje událostem bezprostředně předcházejícím a následujícím mnichovské dohodě. Kamery zpravodajského filmu sledují Runcimanovu misi, manifestace za jednotu Československa a proti odtržení Sudet, mobilizaci a demobilizaci československého vojska, samotné podepsaní Mnichovské dohody, cestu Adolfa Hitlera a jeho doprovodu obsazeným sudetským územím a život v nově vytvořených pohraničních oblastech. Nechybí ani filmové záznamy okupace jižních oblastí Slovenska vojsky Horthyovského Maďarska.
    Pásmo uvede Bohdana Kerbachová a Jiří Novotný.

    ZF 367 - Jak zacházet s plynovou maskou. - Reportáž o nutnosti šetřit palivem - Záběry z kurzu střelby pro ženy - Reportáž ze stavby železničního podjezdu na konci Pevnostní ulice mezi Dejvicemi a Střešovicemi - Reportáž o stavbě nových silnic. - Úplné zatmění měsíce - Nová burza. - Deset let Říše loutek. -285,6 m
    ZF 1669 - Nesestavený filmový materiál z manifestace za jednotu Československa v Bratislavě. - 307,4 m.
    ZF 1276 - Nesestavený filmový materiál z obrovské demonstrace proti odtržení Sudet v Praze 1938. Davy se valí Prahou. - 111,1 m
    ZF 1359 - Nástup našeho vojska na hranice po 20. květnu 1938. - 23. září vyhlášení všeobecné mobilizace. - Demobilizace po Mnichovu. - 285,2 m
    ZF 342 - Znělka začáteční Československý zvukový týdeník Aktualita - Smuteční slavnost u pomníku Milana Rastislava Štefánika - Padesát let od založení sociálně demokratické strany - Zemřel senátor František Udržal - Andrej Hlinka mluví - Giuseppe Dalla Torre o Československu - Lord Runciman na Pražském hradě - Záběry z voleb v Bratislavě - Trhový Štěpánov. Šot o železničářích evakuovaných po záboru pohraničí. Záběry z nových československo-německých hranic. - Poselství prezidenta Beneše k národu - 371 m
    ZF 1353 - Podepsání Mnichovské dohody. - Cesta Adolfa Hitlera po obsazených Sudetech (Františkovy Lázně, Cheb, Český Krumlov, Hitler u pevností, Broumov) - 438,0 m
    ZF 1108 - Úvodní titulek Magyar viláchiradó - Stavba pontonového mostu přes Dunaj. Maďarské vojsko vstupuje do Štúrova. - Maďarští vojáci vstupují do Královského Chlumce. - Miklós Horthy v Komárně. - Maďarské vojsko v Nových Zámcích. - Maďarská armáda v Kamenném Mostě. - Maďarští vojáci v Rožňavě. - Maďarští vojáci ve Fiľakovu. - Maďarští vojáci v Berehovu. - Maďarští vojáci v Levici. Miklos Horthy v Košicích. - 307,3 m


    Spalovač mrtvol

    Režie → Juraj Herz
    ČSR 1968 / English friendly / 99 min. / DCP
    Hrají → Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Miloš Vodnič

    Digitálně restaurovaný film.

    „Něžná,“ řekl pan Karel Kopfrkingl své krásné černovlasé ženě na prahu pavilónu dravců a lehký předjarní větřík mu provál vlasy, „tak jsme zase zde. Zde na tom drahém, požehnaném místě, kde jsme se před sedmnácti léty seznámili. Jestlipak si, Lakmé, vůbec ještě vzpomínáš, před kým to bylo?“ Příznačný styl promluvy hlavního hrdiny románu Spalovač mrtvol Ladislava Fukse.
    Herzova filmová adaptace neodmyslitelně prolnula s dikcí a hereckým projevem Rudolfa Hrušínského. Groteskně hororová studie charakteru posedlého mocí vyzněla v době svého uvedení, v březnu 1969, s ohledem na aktuální politické a společenské okolnosti ještě intenzivněji jako alegorie zákeřnosti konformismu, a několik týdnů po premiéře byl tedy film stažen z kin.

    Kopfrkingl enjoys his job at a crematorium in Czechoslovakia in the late 1930s. He likes reading the Tibetan book of the dead, and espouses the view that cremation relieves earthly suffering. At a reception, he meets Reineke, with whom he fought for Austria in the first World War. Reineke convinces Kopfrkingl to emphasize his supposedly German heritage, including sending his timid son to the German school. Reineke then suggests that Kopfrkingl's half-Jewish wife is holding back his advancement in his job.
    A digitally restored version of famous Czechoslovak New Wave diamond with unique cinematography by DOP Stanislav Milota who passed away recently and this screening is a tribute to his mastership.

  • So 18/01

    Sladký život

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → La dolce vita
    Itálie – Francie 1959/60 / CZT / 166 min. / 35 mm
    Hrají → Marcello Mastroianni, Anouk Aiméeová, Anita Ekbergová
    Cyklus → Říman z Rimini

    Cannes 1960 - Zlatá palma za nejlepší film

    „Byl jeden kněz, který našel dost přesnou definici Sladkého života. Řekl: Když boží mlčení padne na lidi… Nehledě na to, co je na této definici slavnostní a biblické, mohl by Sladký život být opravdu viděn v tomto světle. Skutečně je tu mlčení boha: chybí láska. Marcello nedělá nic jiného, než běhá za ženami a hledá lásku, ale je to neplodné, protože není schopen milovat.“
    Federico Fellini

  • Ne 19/01

    Hledá se Yetti

    Režie → Chris Butler
    Původní název → Missing Link
    USA 2019 / český dabing / 95 min. / DCP / 6+
    Cyklus → Ponrepo dětem

    Sir Lionel Frost je chrabrý a energický dobrodruh, který se považuje za předního odborníka na mýty a příšery. Ovšem nikdo jiný jeho objevům nevěří. Aby svůj názor obhájil, vydává se na americký severozápad objevit Yettiho, chybějící vývojový článek mezi opicí a člověkem.
    Pan Článek – lehce bláznivý, překvapivě bystrý a citlivý tvor, který představuje posledního jedince svého druhu, čelí osamělosti a věří, že Sir Lionel je jediným mužem, který mu může pomoci.


    Boccaccio

    Režie → Mario Monicelli – Federico Fellini – Luchino Visconti – Vittorio De Sica
    Původní název → Boccaccio 70
    Itálie – Francie 1961 / CZT / 190 min. / 35 mm
    Hrají → Marisa Solinasová, Anita Ekbergová, Romy Schneiderová, Sophia Lorenová
    Cyklus → Říman z Rimini

    Na základě námětu Cesara Zavattiniho, jenž se v Boccacciově stylu zamyslel nad rozmanitými podobami a peripetiemi lásky, vznikly čtyři filmové epizody, jejichž režie se ujali čtyři slavní italští režiséři. Mario Monicelli vypráví v povídce Renzo a Luciana o mladých milencích z průmyslového severu, jejichž lásku podrobují tvrdých zkouškám normy továrního pracovního režimu. V Pokušení doktora Antonia líčí Federico Fellini (mezi Sladkým životem a Osm a půl, tedy v „nejlepší formě“) trudný osud zkostnatělého moralisty, který se nedokáže vyrovnat se zhmotnělým atakem jedné plakátové reklamy. Povídku Loterie natočil Vittorio De Sica a situoval ji na venkovský výroční trh, kde se hlavní výhrou v tajné loterii stane místní kráska. Viscontiho povídka Práce vypráví o roztržce mladého šlechtického páru kvůli manželově ponižující nevěře. O natáčení této části se traduje, že režisér trval na tom, aby veškeré nákladné rekvizity byly pravé. A tak ještě dnes můžeme obdivovat Romy Schneiderovou v těch nejkrásnějších módních kreacích proslulé značky Chanel (Coco Chanel byla možná nejdůležitější ženou ve Viscontiho osobním životě). Visconti tentokrát nenatočil žádnou hříčku ve stylu staršího povídkového snímku My ženy, ale vážný, téměř hodinový film uvnitř filmu, inspirovaný prostředím, v němž byl od narození doma.

  • 4. týden
  • Po 20/01

    Jiné vize CZ 2019

    Cyklus → Paralelní kino

    Finalisty loňských Jiných vizí vybírala Laura Amann (*1986), kurátorka, architektka a spisovatelka žijící ve Vídni a v Praze. Absolvovala kurátorský program De Appel a Akademii výtvarných umění ve Vídni. Spoluzaložila kurátorskou platformu Significant Other, která se věnuje průnikům umění a architektury, vztahy mezi periferií a centrem a jejich institucionálnímu propojení. Také z této perspektivy vybrala deset finalistů, jejichž práce byly na PAF Olomouc 2019 prezentovány formou výstavy i projekčního pásma v kině. Soutěž Jiné vize je jedinou soutěží festivalu a klade si za cíl mapovat dění na poli tvorby pohyblivých obrazů, filmu a videa v České republice.

    BCAAsystem / No~one Is an Island
    Vojtěch Rada / Song for the Deaf
    Marie Lukáčová – Anna Remešová / Milenina píseň
    Ladislav Tejml / Everything’s Gonna Be Alright
    Veronika Čechmánková / Beloved Baking
    Alexandra Fabiana Mertová / Zrcadlení
    Zbyšek Semelka / Advertising the Earth Radio – Stephen P. McGreevy’s VLF Cut-outs
    Markéta Magidová / Architektky sletu
    Tereza Darmovzalová / Indukce smutku
    Dalibor Knapp / Metabolic structures

    Projekci uvádějí Sylva Poláková a finalisté soutěže.


    Jízda

    Režie → Jan Svěrák
    ČR 1994 / 90 min. / HDD
    Hrají → Anna Geislerová, Radek Pastrňák, Jakub Špalek

    Prázdninové road movie s překvapivým koncem.
    MFF Karlovy Vary 1995 – Velká cena Křišťálový glóbus.
    Český lev za kameru ( F. A. Brabec) a hudbu (Radek Pastrňák, Buty).

  • Út 21/01

    Fortunella

    Režie → Eduardo de Filippo
    Původní název → Fortunella
    Itálie – Francie 1958 / CZT / 94 min. / 35 mm
    Hrají → Giulietta Masina, Alberto Sordi, Eduardo de Filippo, Aldo Silvani

    Ze všech snímků, které sám nerežíroval, je ve Fortunelle Felliniho stopa nejmarkantnější. Předně byl jedním ze scenáristů filmu, přičemž dva další, Ennio Flaiano a Tullio Pinelli, byli titíž, s nimiž vytvořil své vlastní nejlepší filmy Silnici, Sladký život a Osm a půl. Kromě titulní představitelky se tu opět setkáme s „bílým šejkem“ a „darmošlapem“ Albertem Sordim a s ředitelem cirkusu ze Silnice Aldem Silvanim. Ale odkud se tu vzala hudba ze Sladkého života a dokonce z mnohem pozdějšího Kmotra Francise F. Coppoly? Božský Nino Rota zkrátka nikdy neměl zábrany použít znovu vlastní kompozice, napsané už dříve pro jiné filmy. Jeden hudební motiv se do Fortunelly dostal pro změnu ze staršího Bílého šejka.


    Expresionismus a homosexualita / Richard Oswald v roce 1919

    Richard Oswald / Příšerné povídky / Unheimliche Geschichten
    Německo 1919 / hrají: Conrad Veidt, Reinhold Schünzel, Anita Berberová, Paul Morgan / CZT / 75 min. / 35 mm

    Jeden z nejstarších příkladů epizodního filmu s „hrůzostrašným“ námětem, mezi autory předloh figurují například Edgar Allan Poe (Černá kočka) a Robert Louis Stevenson (Klub sebevrahů). Méně známá rarita z přelomového roku německé kinematografie, natočená jedním z filmařů, kteří „zlatou éru“ filmového expresionismu pomáhali připravovat.

    Richard Oswald / Jinak než jiní / Anders als die Anderen
    Německo 1919 / hrají: Conrad Veidt, Reinhold Schünzel, Anita Berberová, Fritz Schulz / CZT / 50 min. / HD

    Snímek Jinak než jiní se v žádném světovém archivu nedochoval jinak než coby torzo. Na trvalém historickém významu to filmu ubrat nemohlo – jde o první a na velmi dlouhou dobu poslední případ ve světové kinematografii, kdy se ústřední postavou stává homosexuál. V duchu několika svých tehdejších osvětově pojatých hraných filmů (tzv. aufklärungsfilme) pojednal Richard Oswald tabuizované téma s nejvyšší zdrženlivostí, což samozřejmě nemohlo zabránit rozhořčení (zdaleka nejen konzervativních kruhů) a volání po cenzuře. Do riskantního projektu odvážně „vsadil“ své tehdy už značné renomé dobový herecký idol Conrad Veidt.

    Projekci doprovodí živý hudební doprovod Karla Louly.

  • St 22/01

    Luk královny Dorotky

    Režie → Jan Schmidt
    ČSR 1970 / 88 min. / 35 mm
    Hrají → Jana Brejchová, Ladislav Chudík, Vladimír Menšík, Andrea Čunderlíková

    Jana Brejchová

    Nejen František Vláčil a Jiří Menzel se v průběhu šedesátých let minulého století pokusili o adaptaci literárních děl Vladislava Vančury. Na samém sklonku dekády realizoval svůj umělecky nejambicióznější projekt Jan Schmidt, když podle povídek ze sbírky Luk královny Dorotky natočil stejnojmenný film. Společným motivem tří příběhů (Brusič nožů, Konec vše napraví a Dobrá míra), z nichž každý se odehrává v jiném ročním období na jiném místě a v jiné společnosti, je ošidnost lásky a velké i malé zrady zamilovaných. Výjimečný herecký výkon v neobvyklé trojroli zde podala Jana Brejchová.


    Federico Fellini – jsem velký lhář

    Režie → Damian Pettigrew
    Původní název → Fellini, je suis un grand menteur
    Francie – Itálie 2002 / CZT / 100 min. / DCP
    Hrají → účinkují: Federico Fellini, Marcello Mastroianni, Donald Sutherland, Terence Stamp, Giulietta Masina, Giuseppe Rotunno, Roberto Benigni
    Cyklus → Říman z Rimini

    Bezprecedentní fenomén kultury dvacátého století jménem Federico Fellini znamenal už za svého života výzvu pro bezpočet dokumentaristů z různých koutů zeměkoule. Náruživý fellinián se bude snažit nevynechat ani jeden, ale kdo by chtěl začít rovnou tím nejzdařilejším, tím, jemuž se s největší erudicí a porozuměním podařilo „odemknout“ Felliniho ráj smyslových požitků, tomu lze s dobrým svědomím doporučit tento celovečerní snímek Kanaďana Damiana Pettitgrewa. Čeká ho (vás) sto minut euforické nostalgie. Možná sto a půl.

  • Čt 23/01

    Zloděj z Bagdadu

    Režie → Raoul Walsh
    Původní název → The Thief of Bagdad
    USA 1924 / CZT / 88 min. / 35 mm / živý hudební doprovod
    Hrají → Douglas Fairbanks, Julanne Johnstonová, Snitz Edwards

    Devětsil

    Klíčovým inspiračním zdrojem Devětsilu byla populární kultura, mimo jiné i americký film a jeho hvězdy. Devětsilské vnímání filmových hvězd bylo přitom velmi tělesné, vztahovalo se především k vypracovanému tělu Douglase Fairbankse a smutným očím roztržitě rozechvělého melancholického klauna Charlieho Chaplina. Sportsman Fairbanks fascinoval dokonalým provedením atletických kousků v žánrových filmech často zasazených do exotického prostředí. I Chaplinovy filmy byly vystavěny na pečlivé choreografii (pohybů, gest a mimiky), jakkoli fungovaly v příběhu složeném ze zdánlivých nahodilostí.
    Projekce k výstavě Devětsil představí klíčové snímky obou protagonistů – Fairbankse v Zloději z Bagdadu a Chaplina ve filmu Kid (ve čtvrtek 20/02 v 18.00).

    Hudební doprovod k projekci Libor Mikyška alias Sqare. Jeho tvorba se proměňuje v závislosti na místě a žánru, ve kterém se aktuálně pohybuje, vždy se však jedná o hudební improvizaci.

    Projekce je součástí doprovodného programu k výstavě Devětsil, která probíhá v Galerii hlavního města Prahy.


    Láska

    Režie → Roberto Rossellini
    Původní název → L’amore
    Itálie 1948 / CZT / 69 min. / 35 mm
    Hrají → Anna Magnaniová, Federico Fellini

    Z lásky k Anně Magnaniové vznikl film, který Rossellini věnoval „hereckému umění Anny Magnaniové“. Láska není obvyklý milostný příběh, ale studie neopětovaného citu, který hrdinku v prvním případě přivede na pokraj zoufalství a v druhém ji zastihne již v „blahoslaveném“ stavu. Jean Cocteau byl autorem námětu první poloviny filmu (Lidský hlas), Federico Fellini napsal původní scénář druhé povídky Zázrak, v níž si zároveň zahrál klíčovou roli muže, který svede nesvéprávnou hrdinku, jež ho pokládá za svatého Josefa. Film katolického režiséra se u představitelů církve nesetkal s velkým pochopením, v Americe vyzval dokonce kardinál Spellman k jeho bojkotu a byl newyorskými politiky vyslyšen. Zajímavý je v této souvislosti komentář režiséra Rudolfa Thomeho: „Povídka Zázrak byla nařčena ze zesměšnění neposkvrněného početí. To by bylo pro Rosselliniho nemyslitelné. Spíš by se dalo říci, že Rossellini bere svůj příběh vážněji než katolická církev své dogma. Teprve zde vězí provokace. Co kdyby žena, pokládaná kvůli naivitě své víry za pomatenou, vůbec pomatená nebyla?“

  • Pá 24/01

    Sibiriáda

    Režie → Andrej Michalkov-Končalovskij
    Původní název → Sibiriada
    SSSR 1979 / CZT / 196 min. / 35 mm
    Hrají → Sergej Šakurov, Michail Kononov, Vladimir Samojlov, Vitalij Solomin, Nikita Michalkov, Pavel Kadočnikov, Natalja Andrejčenková, Jelena Koreněvová, Ljudmila Gurčenková

    Projektu Sibiriády byla od počátku vzniku věnována velká pozornost. Upoutávala jeho délka, časový rozsah, ve kterém se děj odehrává (od počátku 20. století až do sedmdesátých let), velikost natáčecího štábu i početné herecké obsazení (24 velkých rolí, 36 epizodních, 5 dětských) a v neposlední řadě samotné téma filmu: ropa jako sibiřské bohatství, které ovlivňuje politický a hospodářský vývoj celého světa, úžas nad tvořivými schopnostmi člověka, nad jeho touhou po poznání i za cenu jistých ztrát nebo přímo osobní oběti. Montáž černobílých archívních sekvencí je dílem Artavazda Pelešjana.

  • So 25/01

    Momo

    Režie → Johannes Schaaf
    Původní název → Momo
    SRN – Itálie 1986 / CZT / 98 min. / 35 mm
    Hrají → John Huston, Radost Bokelová, Armin Mueller-Stahl, Leopoldo Trieste, Ninetto Davoli, Mario Adorf
    Cyklus → Johannes Schaaf

    „Prapodivný příběh o zlodějích času a o dívce, která lidem ukradený čas navrátila.“ Tuto větu vepsal spisovatel Michael Ende, autor Nekonečného příběhu, do podtitulu svého románu Momo, z nějž se vyklubal celosvětový bestseller. Johannes Schaaf přenesl spisovatelův svět na filmové plátno s mnohem větším zdarem, než se to u Nekonečného příběhu podařilo Wolfgangu Petersenovi, soudila jak kritika, tak sám Michael Ende. Roli patrona všeho času, mistra Hory, ztvárnil rok před svou smrtí legendární režisér John Huston.


    Podvodník

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Il bidone
    Itálie 1955 / CZT / 100 min. / 35 mm
    Hrají → Broderick Crawford, Richard Basehart, Giulietta Masina, Franco Fabrizi
    Cyklus → Říman z Rimini

    „V originální verzi scénáře k Podvodníkovi jsem měl na mysli šibalskou komedii à la Lubitsch: tři taškáři jdou vesnicemi a tahají z lidí peníze. Napálení se stydí za svou hloupost a podvědomou chamtivost natolik, že neřeknou, že byli podvedeni.“ Ve Felliniho scénáři získaly postavy lidský rozměr, především díky motivaci jejich vztahů k ženským postavám, a ladění filmu se posunulo směrem k tragice. Jako představitele hlavní postavy Augusta prosazoval producent Pierra Fresnaye nebo Humphreye Bogarta, Fellini se ale spontánně rozhodl pro Brodericka Crawforda, když náhodou zahlédl na ulici kus starého plakátu k filmu Roberta Rossena Všichni královi zbrojnoši. Původní Felliniho sestřih Podvodníka nebyl nikdy uveden. Producent, nespokojený s jeho délkou (dvě a půl hodiny) a přílišnou mnohovýznamovostí, nařídil těsně před začátkem benátského festivalu drastické zkrácení metráže. Premiérové publikum reagovalo přesto (nebo právě proto) zcela odmítavě. Teprve s postupem let se podařilo vymanit toto nespravedlivě upozaděné mistrovské dílo ze stínu „oscarových“ titulů, jež ho obklopují.

  • Ne 26/01

    Studentská animace pro děti

    Cyklus → Ponrepo dětem

    pásmo krátkých filmů / HD / výtvarná dílna / 3+

    Co medvědi rádi / r. Veronika Zacharová / ČR 2014 / 4 min.
    Dinosauři / r. Dao Thi Thuy Linh / ČR 2013 / 5 min.
    Tonda a Bacil / r. Kateřina Karhánková / ČR 2014 / 5 min.
    Brumlík a Animuk / r. Jan Bohuslav / ČR 2011 / 11 min.
    Jak Pumpot s čertem zatočil / r. František Dečman / ČR 2015 / 10 min.
    Bažinou / r. Kryštof Ulbert / ČR 2017 / 6 min.

    Každoročně vznikají desítky krátkých animovaných filmů, které pro dětské publikum vytvořili studenti filmových škol. Na konec ledna jsme vybrali šestici děl od mladých talentovaných tvůrců z FAMU a UTB Zlín. Zvolenými snímky studenti stvrzují nejen svůj cit pro filmové řemeslo a výrazné autorství, ale zejména jimi dokazují, že v hloubi duše jsou stále ještě dětmi. Po projekci bude tradičně následovat výtvarná dílna.


    Akumulátor 1

    Režie → Jan Svěrák
    ČR 1993 / 102 min. / 35 mm
    Hrají → Petr Forman, Edita Brychta, Zdeněk Svěkrák, Marián Labuda

    Hlavní hrdina, zeměměřič Olda, trpí ztrátou energie, s níž si lékaři nevědí rady. Teprve přírodní léčitel Fišárek objeví, co skleslému mladíkovi schází, a začne ho učit získávat a usměrňovat duševní energii.

    Projekce se zúčastní režisér filmu Jan Svěrák.


    Zrada a pomsta

    Režie → Kangyu Zhou
    Původní název → Tian guo en chou
    Čína 1986 / CZT / 104 min. / 35 mm
    Hrají → Yaping An, Jian Fang

    karate retro III

    Ve třetí části nostalgického cyklu snímků představujících starodávná bojová umění se dostáváme k vůbec prvnímu kung-fu filmu, který byl uveden v českých kinech v říjnu 1987. Odehrává se v Číně v sedmdesátých letech devatenáctého století, krátce po zániku „Nebeské říše velké rovnosti“. Hlavním hrdinou je potomek Opičího krále Jü-lung, odhodlaný pomstít smrt svého otce a znovu pozdvihnout prapor povstání. Léty usilovného tréninku však získá něco, co jeho protivníci postrádají – morální sílu, která v rozhodujících chvílích znásobí jeho fyzickou zdatnost a houževnatost. Duchovní aspekt celé věci ozřejmí (v úvodní řeči) zainteresovaní a proškolení přeborníci.

  • 5. týden
  • Po 27/01

    Extase

    Režie → Gustav Machatý
    ČSR 1932 / English friendly / 90 min. / DCP
    Hrají → Hedy Kieslerová (Lamarrová), Aribert Mog, Zvonimir Rogoz

    Nejlepší restaurovaný film roku 2019!

    Projekci uvede restaurátorka a kurátorka Národního filmové archivu Jeanne Pommeau.

    „Extase je ve světovém měřítku jedním z filmů, které se objevují ve všech příručkách a přehledech dějin kinematografie, ale ne vždy kvůli svým uměleckým hodnotám. Častěji je spojována se skandálem, který způsobila na festivalu v Benátkách v roce 1934, ve kterém sehráli své role i papež Pius XI nebo Benito Mussolini. Nám šlo ale především o to, aby se film zaskvěl ve své původní podobě, byť digitálně – to vyžadovalo rozsáhlé historické rešerše, pátrání po nejlepších zdrojových materiálech pro digitalizaci a hlavně hledání dobového obrazového i zvukové podání. Podařilo se to nejen díky odborným kapacitám archivářů a restaurátorů, ale také díky intenzivní mezinárodní spolupráci s řadou dalších archivů,“ říká k restaurování generální ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.

    Na jednoduchém příběhu, v němž novomanželka Eva prožije první milostné vzplanutí nikoliv s postarším manželem Emilem, ale s mladým inženýrem Adamem, rozehrál Machatý za pomoci kameramana Jana Stallicha extravagantní obrazovou oslavu vášně a lidské práce plnou symbolů a metafor.
    K digitálnímu restaurování, které proběhlo v italském studiu L’Immagine Ritrovata v Bologni, přispěly zapůjčením filmových materiálů a pomocí při rozsáhlých rešerších British Film Institute, Cinémathèque16, Cinémathèque suisse, CNC, Danish Film Institute, Filmarchiv Austria, Gaumont a Slovenský filmový ústav.

    ------------------------------

    "Extase is one of the films that features in every handbook and overview of the history of cinema, though not necessarily because of its sheer artistic qualities. Rather, it is usually associated with the scandal it provoked at the Venice Film Festival in 1934 that involved, among others, Pope Pius XI and Benito Mussolini. Our main goal, however, was to show the film in its original glory, albeit in digital format, something that required extensive historical research, the tracking down of the best source material for digitization and, above all, looking for a period-appropriate audio-visual rendition. This has been made possible not only by the expertise of our archivists and restorers but also by close cooperation with several other archives,“ says Michal Bregant, director general of the Národní filmový archiv, Prague about the film’s restoration.

    With the assistance of his cinematographer Jan Stllich, Machatý turned the straightforward story of a torrid love affair between Eva and Adam, a young engineer – though she is newly married to the older Emil – into an extravagant visual celebration of passion filled with symbols and metaphors. The digital restoration by the highly regarded Italian studio L’Immagine Ritrovata in Bologna was made possible by the British Film Institute, Cinémathèque16, Cinémathèque Suisse, CNC, the Danish Film Institute, Filmarchiv Austria, Gaumont, and the Slovak Film Institute.


    Moře zítra

    Režie → Katerina Suvorovová
    Původní název → See Tomorrow
    Kazachstán – Německo 2016 / English friendly / 88 min. / DCP

    Film Moře zítra sleduje čtyři příběhy současných obyvatel bývalého pobřeží Aralského moře: starý Juken osaměle buduje oázovou zahradu na slané půdě; hydrobioložka pokračuje ve studiu pozůstatků biosféry Aralského přístavu; gang veselých pirátských sběračů kovu demontuje lodě uvízlé v poušti; a mladý rybář setrvává ve vesnici, které se břehy vzdálily o desítky kilometrů. Všichni bojují za lepší zítřky.
    Projekce ve spolupráci s Agosto Foundation.

  • Út 28/01

    Farářův konec

    Režie → Evald Schorm
    ČSR 1968 / 93 min. / 35 mm
    Hrají → Vlastimil Brodský, Jana Brejchová, Jan Libíček

    Jana Brejchová

    Farářův konec je příběhem kostelníka, který se v podstatě pro dobro svých bližních vydává v jedné vsi za faráře. Což vesnice, nevědouc o tomto milosrdném klamu, vítá s radostí, protože do této chvíle žila bez duchovního pastýře. Podle výkladu scénáře Josefa Škvoreckého reprezentují dva hlavní „hrdinové“ filmu Kostelník a Kantor podvodníky: „Jeden má glejt, ale ve skutečnosti to není učitel, druhý glejt nemá, ale ve skutečnosti to je kněz. Docela dobře by to mohlo být i naopak. Tedy nejde o spor moci světské a duchovní, ale o kontrast lásky a vlažnosti.“


    Paisà

    Režie → Roberto Rossellini
    Původní název → Paisà
    Itálie 1946 / CZT / 120 min. / 35 mm
    Hrají → Bill Tubbs, Robert van Loon, Maria Michiová, Giulietta Masina

    "Paisà – film epický jako homérská báseň, slavnostní jako gregoriánský chorál. A neříkám to proto, že jsem se spolu se Sergiem Amideim účastnil vzniku námětu a scénáře, nýbrž proto, že jsem o tom hluboce přesvědčený. Film rozdělený do šesti epizod, v nichž autor velice silným, ale zároveň drásajícím způsobem vypráví o Itálii, jež se vynořuje z válečných hrůz."
    Federico Fellini

    Několik epizod z konce druhé světové války v Itálii – od vylodění Spojenců až (téměř) po definitivní vítězství nad fašistickým režimem a německými okupanty. S oblibou citovaný paradoxní výrok o tom, že údajná absence smyslu pro fantazii byla podmínkou (a nikoli překážkou) Rosselliniho geniality, dali jeho žáci do oběhu pod silným dojmem úsečné filmové kroniky, jaká se v této formě v kinematografii dosud nikdy neobjevila. Neméně vzrušující než ve filmu popisované události bylo jeho natáčení, jež zabralo celou první polovinu roku 1946 – podle scénáře psaného „za pochodu“ autorským týmem, k němuž patřil i syn Thomase Manna Klaus Mann, který přišel do Evropy v uniformě americké armády.

  • St 29/01

    Mlýn na Pádu

    Režie → Alberto Lattuada
    Původní název → Il Mulino del Po
    Itálie 1948 / CZT / 95 min. / 35 mm
    Hrají → Carla Del Poggioová, Jacques Sernas, Mario Besesti, Giulio Cali

    S pomocí mladého Federika Felliniho adaptoval Alberto Lattuada v roce 1948 pro film Bacchelliho román Mlýn na Pádu odehrávající se na konci devatenáctého století. Tragický příběh lásky zemědělského dělníka Orbina k půvabné dceři majitelky malého mlýna na řece Pádu se zde organicky prolíná s líčením dobových sociálních konfliktů. Pro komunistickou cenzuru přijatelný snímek (uveden byl ovšem až s šestiletým zpožděním) se u českého publika, vděčného před šedesáti lety za každý „západní“ film, setkal s vřelým ohlasem.


    Paříž, Texas

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Paris, Texas
    SRN – Francie 1984 / CZT / 136 min. / 35 mm
    Hrají → Harry Dean Stanton, Nastassja Kinski, Bernhard Wicki
    Cyklus → Wim Wenders

    MFF v Cannes 1984: Zlatá palma za nejlepší film.
    „Objeví se muž, překročí mexickou hranici. Ztratil paměť, všechno, co znal, a je ve světě cizí jako dítě. Od tohoto bodu jsme rozvíjeli příběh dál. Měli jsme různé nápady: že ho hledá bratr, že on sám hledá zasutou minulost, že chce znovu najít jednu ženu. (...) V Salcburku jsem četl poprvé Odysseu. Podle mého názoru už si tento mýtus nelze představit v krajinách Evropy, zato však na americkém západě. Město Paříž, Texas – na severu, na pobřeží Červené řeky poblíž oklahomské hranice – se nám vnucovalo kvůli svému jménu. (...) Byl jsem šťastný, že jsem sedm let po naší poslední spolupráci mohl opět pracovat s Robbym Müllerem. Byli jsme odhodláni pustit se do toho filmu bez estetického modelu, bez Walkera Evanse a bez Edwarda Hoppera. Silnější vztah ke kinematografii, tak zněla naše zásada. Chtěli jsme se vystavit krajině.“
    Wim Wenders

    *

    1984 Cannes Film Festival: Palme d'Or
    "A man appears crossing the Mexican border. He has lost his memory, lost everything he's ever known and is an alien to the world like a child. From this point on, we were developing the story further. We had different ideas: that his brother is looking for him, that he is searching for his past, that he wants to find one woman again. (...) In Salzburg, I read Odyssey for the first time. In my opinion, while this myth can no longer be imagined in the countries of Europe, it still can be in the American West. The city of Paris, Texas - to the north of the Red River coast near the Oklahoma border - was forced upon us by its name. (...) I was happy to work with Robby Müller seven years after our last collaboration. We were determined to embark on the film without an aesthetic model, without Walker Evans and without Edward Hopper. A stronger relationship with cinematography was our principle. We wanted to expose ourselves to the landscape." - Wim Wenders.

  • Čt 30/01

    Otec

    Režie → István Szabó
    Původní název → Apa
    Maďarsko 1966 / CZT / 85 min. / 35 mm
    Hrají → Miklós Gábor, Dániel Erdélyi, András Bálint, Zsuzsa Ráthónyiová
    Cyklus → Sándor Sára

    Téma dospívání a zbavování se falešných iluzí o světě charakterizovalo rané filmy Istvána Szabóa. V Otci je vyjádřeno na příběhu chlapce, který vzhlíží k osobě svého za války zesnulého rodiče a zpětně si ho heroizuje. Útržkovitá, achronologická výstavba je podmíněna jeho subjektivními vzpomínkami, které přecházejí až ve fantazii, deformující skutečnost. Hrdinova fascinace tatínkem se v představách promítá i do přítomnosti a mnohé události - včetně politicky zabarvených - tak dostávají lehce nadpřirozený, snový ráz. Průběh vyprávění potom zbavuje vzpomínky jejich romantické idealizace a poměřuje je s realitou. S hrdinou postupně dospívá celý národ, který vystřízlivěl ze své politické naivity. V době svého uvedení i později byl Otec srovnáván s doinelovským cyklem Françoise Truffauta. Do životů Szabóových protagonistů však ve větší míře zasahují konkrétní dějinné okamžiky jejich země a jejich průběh je vyobrazen méně uměřenými filmovými prostředky (kamera Sándor Sára).


    Cabiriiny noci

    Režie → Federico Fellini
    Původní název → Le notti di Cabiria
    Itálie 1957 / CZT / 103 min. / 35 mm
    Hrají → Giulietta Masina, François Périer, Amedeo Nazzari
    Cyklus → Říman z Rimini

    Epizodní roli prostitutky Cabirie z Bílého šejka, která se pokouší rozveselit nešťastného novomanžela, rozvedl Fellini v celovečerním filmu, tentokráte i za asistence Piera Paola Pasoliniho, jenž se podílel na dialozích. Pro realizaci příběhu prostitutky, která podlehne vidině lásky a lepšího života, hledal režisér producenta jen velmi obtížně, přestože měl již za sebou oscarový úspěch se Silnicí. Nakonec získala Giulietta Masina za ztvárnění hlavní role Cenu za nejlepší ženský herecký výkon na MFF v Cannes a vedle jiných cen obdržel Fellini svého druhého Oscara (po Silnici).

  • Pá 31/01

    Láska ve městě

    Původní název → LʼAmore in città
    Itálie 1953 / CZT / 105 min. / 35 mm
    Cyklus → Říman z Rimini

    Dino Risi / Ráj na čtyři hodiny
    Carlo Lizzani / Láska, za kterou se platí
    Michelangelo Antonioni / Pokus o sebevraždu
    Federico Fellini / Sňatková kancelář
    Francesco Maselli – Cesare Zavattini / Příběh Kateřiny
    Alberto Lattuada / Italové se otáčejí

    Na konci éry italského neorealismu představoval film Láska ve městě jakousi bilanci tohoto hnutí. K jeho natočení se sešlo šest slavných italských režisérů, aby zfilmovali epizody sepsané Cesarem Zavattinim podle skutečných událostí. Zavattini, který jednu z těchto epizod, Příběh Kateřiny, spolurežíroval, byl nejen stěžejním scenáristou neorealistického směru, podepsaným pod tituly jako Děti ulice, Zloději kol, Zázrak v Miláně nebo Umberto D., ale také autorem, který cíle neorealismu zformuloval v soudržnou a dlouho „závaznou“ teorii. Z důvodu zachování dojmu co největší autenticity hrají ve všech epizodách tohoto „filmu-ankety“ výhradně neherci.


    Alice ve městech

    Režie → Wim Wenders
    Původní název → Alice in den Städten
    SRN 1973 / CZT / English friendly / 110 min. / DCP
    Hrají → Rüdiger Vogler, Yella Rottländerová, Lisa Kreuzerová
    Cyklus → Wim Wenders

    Autorem přepracovaná digitální verze filmu. Německý novinář Philip Winter měl pro svého zaměstnavatele napsat článek o Americe, kde zrovna přebývá. Rozhodne se vrátit do Německa a na letišti se seznámí s devítiletou Alicí a její matkou. Matka nechá dívku na starost Philipovi a zmizí, a tak muž postrádající ve svém životě smysl a cíl najednou přebírá úkol dopravit Alici za její babičkou. Jenže holčička neví, kde přesně babička v Německu bydlí. Pouze na základě vzpomínek si vybavuje určité indicie, které by mohly místo blíže určit. Nesourodá dvojice se vydává na melancholickou pouť po zemi, která zdánlivě nebyla pro road movie stvořená. Jejich cesta s cílem v nedohlednu se stává zrcadlem mizející národní identity v Západním Německu sedmdesátých let minulého století. Raný snímek Wima Wenderse náleží do autorovy volné trilogie road movie o postavách putujících napříč Německem, která pokračuje tituly V běhu času a Falešný pohyb.

    *

    Digital version of the film revised by the author.

    Philip Winter, a West German journalist, was supposed to write an article about the United States but has missed the publisher's deadline. At the airport while attempting to return to West Germany from New York City he meets a nine-year-old Alice and her mother. Suddenly the mother leaves the girl in Philip's care and disappears. Now, Philip, who is himself lacking focus and direction in life, is assigned the task of delivering Alice to her grandmother's home in Germany. But the little girl remembers neither her grandmother's address nor even her name. It is only on the basis of memories recalled that certain clues can determine the place of their destination. Thus, the disparate duo embarks on a journey through the melancholic soil of a country, which apparently does not fit the road movie genre. Their journey in aspiration to find home (i.e., Heimat) mirrors the disappearance of national identity in West Germany of the 1970s. This film is the first part of Wim Wenders' "Road Movie trilogy" about characters mostly travelling across West Germany; the trilogy which also includes The Wrong Move (1975) and Kings of the Road (1976).