jugoslávská FAMU a Goran Paskaljević

V druhé polovině šedesátých let se mezi zahraničními studenty na FAMU objevila početná skupina Jugoslávců. Hned sedm mužů a jedna žena studovalo kameru, další si vybrali dokument, fotografii, nebo střih. Do dějin kinematografie však nejvýrazněji vstoupilo pět absolventů oboru režie: Srdjan Karanović, Goran Marković, Lordan Zafranović, Rajko Grlić a Goran Paskaljević. FAMU absolvovali na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a v souvislostech jugoslávské kinematografie jsou označováni jako „pražská škola“.

Mladí autoři se v domácí celovečerní tvorbě prosadili na konci sedmdesátých let, kdy díky nim jugoslávský film procházel oživením. Progresivní tendence, potlačené na počátku dekády v souvislosti s kritikou černého filmu, vrátili do jugoslávské kinematografie právě pražští absolventi. Na rozdíl od představitelů nového filmu nevstupovali pražští absolventi do uměleckého života s iluzemi o reálné situaci ve své zemi a vůči komunistickému režimu byli také méně subverzivní. Svými snímky se postavili vůči dominantnímu proudu, který v době jejich profesních startů tematicky i žánrově zploštěl. Kariéru pětice režisérů bezpochyby ovlivnilo studium na FAMU, je ovšem třeba vnímat je jako individuální osobnosti se svébytným stylem a přístupem k filmové tvorbě. Nálepce „pražská škola“ se ostatně celý život hlasitě vyhýbali.

Kromě nesporného významu nejen pro jugoslávskou kinematografii spojuje pětici nesouhlasný postoj s vývojem v ex-jugoslávského prostoru v devadesátých letech následovaný exilem a souvisejícím dopadem na filmovou tvorbu. Goran Paskaljević (1947–2020) patřil k oponentům Slobodana Miloševiće a za snímky Sen zimní noci či Když se rozednívá sklidil od srbských nacionalistů kritiku pro nedostatečnou loajálnost k vlastní zemi a identitě. Natáčel v různých zahraničních produkcích a jeho druhou domovinou se stala Francie, i když otázky migrace nebo života v zahraničí se v jeho tvorbě objevovaly už dříve: ve snímcích Soumrak, Amerika patří jiným nebo Líbánky.

Už pro jeho první tři celovečerní snímky, které uvádíme v rámci naší přehlídky v Ponrepu, jsou důležitá související témata samoty a odcizení. Paskaljevićovu tvorbu charakterizuje odklon od přímočaře narativních filmů i odvaha, s jakou si vybíral nelehká či kontroverzní témata a střídal polohy a možnosti přístupu k nim: bizarní pohled na alkoholismus (Zvláštní léčba), nostalgické (a formanovské) vzpomínání na Titovu Jugoslávii (Klamné léto ´68), imaginativní surreálno (Jak se Harry stal stromem, Optimisté) či nekompromisní a skličující syrovost filmu Sud prachu, jež patří k nejoceňovanějším filmům věnovaným občanské válce v Jugoslávii.

 

Úvody před filmy přednese kurátorka Národního filmového archivu Marie Barešová.

Seznam filmů