nahota moci – Miklós Jancsó 100

Spolu s hudebními skladateli Bélou Bartókem a Györgym Ligettim tvoří filmař Miklós Jancsó trojici maďarských umělců, jejichž příspěvek ke klasické evropské moderně dvacátého století byl nejvýraznější a zůstává nejtrvalejší. Letos 27. září uplynulo sto let od umělcova narození.

 

„Po celou dobu si kreslím na list papíru film Miklóse Jancsóa, to, co je ve zkratce jeho substancí. Vypadá to asi takhle: První obraz – pustina, plochá rovina až k horizontu, tak jak je to v Maďarsku. Druhý obraz – směrem od kamery začíná utíkat člověk, běží kupředu do krajiny, prchá. Třetí obraz – směrem od kamery se objevuje druhý člověk s puškou. Pomalu se zastavuje, dívá se dopředu do krajiny, jeho tvář není vidět. Pomalu a klidně namíří, vystřelí a zasáhne cíl. Prchající muž padá. Střelec ustupuje. Čtvrtý obraz – člověk leží na pusté rovině. V těchto čtyřech obrazech je obsažena celá historie, geografie a všechno, co se dá povědět o zemi, o které Miklós vypráví. Krajina je plochá, není možno se nikam schovat, člověk utíká stále kupředu. Ale tam není ani strom, ani stavení, ani kámen. Ten, kdo ho pronásleduje, ví, že má dost času, že ho stačí zastřelit, že když vystřelí, tak trefí. Je zajímavé, že prchající člověk se nikdy neobrátí, nenapadne střelce. Ale také nikdy, jak už jsem řekl, nevidíme tvář toho, kdo střílí. Tato tvář není důležitá. Je to sám osud – není vyhnutí.“

Andrzej Wajda

 

„Jancscó věřil, že si může diváky získat bez všech nabídek k identifikaci, jež jsou jinak povinné. To svědčí o naivitě přímo revoluční. Snad jen v dobách heroické moderny bylo něco takového možné.“

Daniele DellʼAgli

Seznam filmů