Dobré světlo? Film a katolická církev

Svět křesťanství, víry a katolické církve lákal filmaře od samého počátku kinematografie. Film coby novodobá biblia pauperum přinášel masám diváků spektakulární podívanou na obživlé obrazy Ježíše Krista a apoštolů či využíval tajemné a těžko proniknutelné prostředí klášterů coby dějiště romantických a melodramatických příběhů o nešťastných jeptiškách a zamilovaných kněžích. Čerpal z církevního prostředí atraktivní témata, které tu více tu méně důstojným způsobem přetavoval do divácky vděčné podívané.

Sama katolická církev zaujala k filmu s jistou opatrností přívětivé stanovisko. Navzdory některým šokujícím podobám rané kinematografie byl film vnímán jako hodnotově neutrální technický vynález, který potřebuje především zkušené mentory pečující o jeho správné a mravně bezproblémové užívání. Tito mentoři (anebo snad raději cenzoři?) měli samozřejmě pocházet z řad katolické církve.

V uvažování katolíků o filmu lze vysledovat tři základní okruhy:

  1. film je zábava. A tak se s heslem „právo na zábavu, ne na hřích“ pustilo nepřeberné množství katolických iniciativ a spolků do hodnocení, známkování a klasifikování filmů. Účelem bylo upozornit diváky, na jaké filmy do kina jít mohou a na jaké raději ne. Zároveň se katolíci snažili stát kustody mravopočestnosti, experty na křesťanská témata a moudrými mentory, kteří budou vést filmové profesionály směrem k morálně nezávadné kinematografii.
  2. film je nástroj propagace. A tak proč nezkusit natočit vlastní filmy o katolických slavnostech, svátcích, světcích či o každodennosti řeholního života?
  3. film je umění. Dominantním myšlenkovým rámcem katolické církve první poloviny 20. století byl tomismus. Ten chápe svět jako hierarchickou strukturu, ve které je zrak nadřazen chuti, čichu a hmatu a světlo je nadřazeno hmotě. Film coby světelný paprsek pronikající lidským okem přímo do duše diváka tak byl vnímán jako umělecký prostředek par excellence. A úkolem umění je měnit člověka k lepšímu, přibližovat člověka ke Kristu a skrze nazíranou krásu uměleckého díla zprostředkovat něco z krásy samého Boha.

Všechny tyto hlasy zaznívají v debatách, které se uvnitř katolické církve o filmu vedly. A všechny se rovněž promítly do praxe samotného natáčení. Ikonické zástupce filmů, které tyto debaty reflektují a odráží v sobě určité přístupy k uchopení katolických témat, jsme se pokusili vybrat pro tento cyklus.

Seznam filmů