Jean-Luc Godard – kniha psaná devadesát let

Na rozdíl od Anny Kariny nebo Jeana-Paula Belmonda nepatřili Alain Delon ani Gérard Depardieu do Godardovy „herecké rodiny“. Obě hlavní evropské superhvězdy své doby se před Godardovou kamerou objevily každá jen jednou. Práce s Gérardem Depardieuem na filmu Běda mi! (1993) byla z lidského hlediska jednou velkou katastrofou; výbuchy temperamentů naštěstí na výsledném díle znát nejsou. Naopak Alain Delon se své dvojrole ve filmu Nová vlna (1990) zhostil loajálně a s absolutní profesionalitou. V České republice se oba snímky objevily jen na jednorázových projekcích; česká polistopadová kinodistribuce se po rozpadu Ústřední půjčovny filmů vydala při nákupu artových snímků cestou nejmenšího odporu; náročná díla dostávala šanci minimální, Godardovy filmy nedostaly žádnou. (Změna, naštěstí trvalá, tu nastala až po roce 2010.)

Díky spolupráci s Cinémathèque de Toulouse, která nám laskavě zapůjčila kopie obou jmenovaných snímků, můžeme nyní naši godardovskou retrospektivu zakončit dvěma filmy z let, v nichž filmař pracoval paralelně i na monumentálním pětihodinovém opusu Příběh(y) filmu. První polovina devadesátých let se díky tomu z dnešního pohledu jeví jako období, v němž Godard, oproštěný od romantické rozervanosti bláznivých Petříčků i od tendencí k politické agitaci dospěl k určité formě klasicismu, byť s představou příběhového filmu svázaného ještě míň než jeho starší filmy. Zato tím víc s ohledáváním podstaty mýtu.

Poezie neschopná proniknout k mýtu, ať vyhlásí bankrot, soudil nesmlouvavě romanopisec Hermann Broch. Z kinematografie posledních třiceti let by toho před tak vysokými nároky neobstálo mnoho, určitě ale obě první vrcholná díla Godardova zralého období: Nová vlna a Běda mi!

Seznam filmů