Parasitʼs Choice

Hned první věta, kterou pronesl Bong-Joon ho, když letos v květnu v Cannes přebíral z rukou Catherine Deneuveové cenu všech cen, Zlatou palmu, za svůj nový film Parazit, byla slova díků, adresovaná dvěma dávno zesnulým filmařům: Henrimu-Georgesovi Clouzotovi a Claudu Chabrolovi. Napovídá nám to, že nebude určitě na škodu blíže se poohlédnout po zdrojích, z nichž tvorba světoznámého korejského filmaře čerpá. Začněme oběma jmenovanými: od H.-G. Clouzota zařadil Bong Joon-ho do svého best-of-žebříčku francouzského filmu na první místo Mzdu strachu a na deváté Havrana. V souvislosti s Parazitem ovšem nelze opomenout ani skvělý film Henriho Decoina Neznámý v domě, k němuž napsal Clouzot v roce 1941 scénář. Chabrolovy filmy se ve zmíněném seznamu ocitly na 2. a 4. místě: Bestie musí zemřít a Rudé zásnuby. Na ostatních místech nacházíme jak divákům Ponrepa důvěrně známé mistry Jeana Renoira (Velká iluze) a Françoise Truffauta (Střílejte na pianistu a Nikdo mne nemá rád), tak vzácnosti v Česku neuvedené, jako jsou Frankenstein 90 (Alain Jessua) nebo Kung Fu Master (Agnès Vardová). Desítku uzavírá Philippe de Broca a jeho evergreen Muž z Ria.

Bong Joon-ho (či v českém přepisu Pong Džun-ho) sestavil také „celosvětový“ žebříček svých oblíbenců, kde kromě nevynechatelného H.-G. Clouzota figurují hlavně klasikové z anglo-amerického prostoru, jako jsou Orson Welles (Dotek zla), Erich von Stroheim (Chamtivost), Alfred Hitchcock (Psycho), Martin Scorsese (Zuřící býk), David Fincher (Zodiac) nebo bratři Coenové (Fargo). Zbývají pak už výlučně asijští tvůrci Hou Šiao Šien (Město smutku), Šóhei Imamura (Moje úloha je pomsta), Kjóši Kurosawa (Cure). Ze snímků rodné Koreje vyzdvihl Bong Joon-ho první verzi Služebnice (r. Kim Ki Young).

Tolik protentokrát (v Ponrepu ale jistě na naposledy) k tématu bezostyšného a všeobecně prospěšného uměleckého parazitismu. Čerstvý laureát z Cannes, který si své živiny uměl a umí vybírat, oslaví 14. září padesáté narozeniny.