Joe May – Mistr výmarského filmu

Neobjevovat již objevené! Dramaturgický imperativ Cinefestu, festivalu německého filmového dědictví, zůstává stále týž; to je první vysvětlení, proč se mezi názvem a podnázvem aktuálního ročníku objevuje jméno Joe Maye. Tento „meister“ výmarského filmu je bezpochyby pojmem v německých odborných kruzích, širšímu publiku už ale jeho jméno mnoho neřekne, v Česku pak možná ani studentům a pedagogům filmových věd. Ještě víc než v minulých ročnících Cinefestu je tak ten nejnovější výzvou pro všechny, kteří si svůj obrázek německého filmu nechtějí redukovat na Upíra Nosferatu, Metropolis a Kabinet doktora Caligariho.

Putující obraz není monografickou retrospektivou jednoho režiséra. Joe May tu funguje jako jakýsi rozcestník, který nám dovolí poznat výmarskou kinematografii v co nejvíce aspektech, ať už nás zajímají žánry, historie filmové produkce nebo ekonomický a politický vývoj Německa mezi první světovou válkou a nástupem nacismu. Je to ovšem rozcestník velmi dobře vybraný, protože Joe May zanechal stopy prakticky ve všech oblastech filmové výroby a jeho kariéra se táhne od průkopnických začátků (debutoval ještě za éry císařství) až do poloviny století. Posledních dvacet let Mayova života pak náleží do komplexu filmové emigrace, jíž je jmenovitě v dějepisectví německého filmu už dlouho věnována zvláštní pozornost. A nezapomeňme ani na absurdní mimikry české protektorátní distribuce (více v anotaci k filmu Návrat neviditelného muže).

Joe May (příjmení se vyslovuje po německu, tedy „maj“, nikoli „mej“) se narodil jako Julius Otto Mandel 7. listopadu 1880 ve Vídni do zámožné rodiny průmyslníků. Dobrodružně hazardérský ekonomický i životní styl, který si osvojil v jinošských letech, pro něj zůstal charakteristický i po vstupu do filmové branže. První snímky natáčené od roku 1911 byly většinou psané na míru Hermině Pflegerové, s níž se Mandel oženil už o devět let dříve; původně operetní pěvkyně si zvolila umělecké jméno Mia May a pseudonym May pak převzal i Julius Otto, nyní již Joe.

V roce 1913 zahajuje sérii o detektivovi Stuartu Webbsovi, silně ovlivněnou Feuilladem; v roce 1915 Webbse nahradí detektiv Joe Deebs a žánr se posune víc do komediálna. Interiérové scény natáčí May ve vlastním ateliéru v Berlíně-Weissensee, pro exteriéry kupuje pozemky ve Woltersdorfu. Za první světové války vzniká velkofilm Veritas vincit, inspirovaný Griffithovou Intolerancí, těsně po válce osmidílná série Vládkyně světa (1919), žánrově extrémně rozrůzněná. Indický hrob z roku 1921 je stylově nejvyváženější snímek z této „monumentalistické“ fáze Mayovy tvorby. Od roku 1918 se ve filmech herecky uplatní i Mayova dcera Eva, než v roce 1924 s bilancí třiceti filmů a tří rozvodů dobrovolně odejde ze života (ve věku 22 let); v tento moment ukončuje svou hereckou kariéru i její matka. Od poloviny dvacátých let se Mayovy produkce stále více orientují na mezinárodní trh, zprvu ovšem neúspěšně, umělecká satisfakce přichází až na samém konci němé éry s dramaty Návrat a Asfalt (1928 až 1929).

Na rozdíl od řady svých kolegů se Joe May v roce 1930 pouští do produkce zvukových filmů s velkým nadšením a ve vlastní režii realizuje jednu z nejlepších raných zvukových komedií s názvem Její Veličenstvo láska; komediálnímu žánru pak zůstane věrný až do vynuceného odchodu z Německa po nástupu nacistů v roce 1933. Londýn a Paříž jsou prvními zastávkami Mayova exilu, od prosince 1933 se jeho novým působištěm stává Hollywood. Pro svůj první americký film Music in the Air (1934) se mu podaří získat Glorii Swansonovou; komerční fiasko snímku předznamená celou další Mayovu hollywoodskou kariéru. Doznání (1937) je věrný remake rakouského filmu Williho Forsta Mazurka, do fantastického žánru May přispěje Návratem neviditelného muže (1939), do subžánru protinacistických filmů snímkem Podivná smrt Adolfa Hitlera (1943). Poslední vlastní film s názvem Johnny už tady nebydlí natáčí May v roce 1944, poválečná léta pak tráví pokusy uchytit se v začínajícím televizním vysílání, ale i v gastronomickém oboru; štěstěna se ale od věčného hazardéra odvrátila ve všech odvětvích a na konci života je už zcela odkázán na podporu přátel. „Neviditelný muž“ Joe May umírá 29. dubna 1954 v Hollywoodu, Mia 28. listopadu 1980 tamtéž.

Výběr filmů a texty Milan Klepikov. Společná přehlídka Cinegraph (Hamburg) a Národního filmového archivu (Praha).

 

s podporou Česko-německého fondu budoucnosti / mit freundlicher Unterstützung von Deutsch-Tschechischer Zukunftsfonds

Cinegraph: Hans-Michael Bock, Erika Wottrich, Swenja Schmiemann

 


Seznam filmů