Vybrané snímky restaurujeme do podoby, jakou měly v době svého prvního uvedení v kinech. Díky digitalizaci jsou pak filmy dostupnější a dostanou se tak k širšímu publiku.
Cílem digitálního restaurování je zpřístupnit film v podobě co nejbližší tomu, jak jej mohli vidět diváci v době jeho prvního uvedení. K tomu, abychom zjistili, jak konkrétní snímek v době svého uvedení na plátně vypadal, nejdříve provádíme rozsáhlý výzkum v historických pramenech a v dochovaných materiálech. Poté vybereme materiály, které nejlépe poslouží jako zdroj pro digitalizaci. Samotná digitalizace probíhá v externím studiu, nejčastěji v UPP. Filmovou kopii uložíme zpět do bezpečí depozitáře a dále pracujeme na digitalizované podobě — digitálně se odstraňují ty prvky, které prokazatelně nebyly přítomné v době prvního uvedení a snímek ladíme do barevných tónů (grading), které měl původní materiál.
Jaký je rozdíl mezi digitálním restaurováním a digitalizací? Jde o podobný proces, při němž se skenuje zdrojový materiál - který se pak vrací do depozitáře - a následně se digitálně odstraňují obrazové a zvukové nečistoty, které původně nebyly součástí díla. Digitální restaurování je ale náročnější, protože mu předcházejí detailní rešerše a výzkum ve filmových i nefilmových materiálech, a to i zahraničních. Oba procesy vedou ke zpřístupňování klasických filmů v současném digitálním prostředí, přičemž původní filmové materiály se nadále se vší péčí uchovávají v depozitáři, aby je bylo možné v budoucnu nadále využívat pro další projekty.
Díky finanční podpoře Eduarda Kučery a Milady Kučerové a spolupráci s Mezinárodním festivalem Karlovy Vary a společností UPP může Národní filmový archiv zpřístupňovat neustále se rozvíjející portfolio klasických filmových klenotů.
Všechny digitálně restaurované a nově digitalizované tituly poskytujeme k projekcím ve vašich kinech, po omezenou dobu za procentní podíl (bez garance).
