Hříchy lásky

Hříchy Lásky jsou snímek průkopnického režiséra Karla Lamače z roku 1929.

Projekci doprovádí elektronická hudba, za kterou stojí Johana Švarcová z kapely Kazety, elektroakustický skladatel a zvukový umělec Martin Ožvold a Jan Kratochvíl z hudebního dua DVA. Hudebníci přicházejí s elektronickým doprovodem inspirovaným šumy, texturou filmového materiálu a trampské písně. Výsledný zvuk tvoří velká škála elektronických i živých nástrojů, Johana Švarcová ovládá na míru zhotovenou elektrifikovanou kalimbu, Jan Kratochvíl hraje na citeru. Zvukový umělec Martin Ožvold zastřešuje hudební doprovod elektronickými prvky. Základem hudební složky jsou šumové vlny tvořené pohybem filmového materiálu a nahrávka trampské písně Cariboo z roku 1929. Dobový zvuk písně se objevuje v průběhu celého příběhu ve formách odkazů a vzpomínek, které se neodvratně dostávají divákovi pod kůži, tak jako se příběh neodvratně řítí k svému konci.

Režisér Karel Lamač natočil Hříchy lásky podle scénáře Václava Wassermana na konci éry němého filmu, což umožnilo obsadit do hlavních rolí herce různých národností. Herce Ivana ztvárnil Jan Rovenský, jeho ženu Soňu si zahrála krásná Italka Marcella Albani, roli jejího hereckého partnera ztvárnil německý herec Walter Rilla a do role ředitele divadla byl obsazen Francouz Gaston Jacquet. Procesem klasické filmové rekonstrukce a restaurace byl snímek přiblížen podobě z roku svého uvedení.