Bílý ráj

Jeden z nejvýraznějších tvůrčích týmů v počátcích československé kinematografie tvořil režisér a herec Karel Lamač s kameramanem Ottou Hellerem a herečkou Anny Ondrákovovou (později je doplnil scenárista Václav Wasserman a začalo se mluvit o „silné čtyřce“). V roce 1924 zaznamenali mimořádný divácký úspěch se společenským dramatem Bílý ráj, jehož klasicky vystavěný příběh a řemeslo vysoké technické úrovně prozrazovaly Lamačovu poučenost zahraniční, zejména americkou kinematografií.
Zápletka melodramatu z „drsného horského kraje, kde se lidé rodili se samotou v srdcích“, je prostá: hospodský Jakub Rezek (Vladimír Majer) a jeho rozpustilá schovanka Nina (Anny Ondráková) obsluhují zákazníky ve starém zájezdním hostinci. Mezitím se „městského ústavu, jemuž se odedávna říká věznice“, podaří utéct vězni Ivanu Holarovi (Karel Lamač), odsouzený za zpronevěru peněz na základě Rezkova svědectví. Ten se proto nyní obává Holarovy pomsty. Holar chce ve skutečnosti pouze naposledy navštívit svou umírající matku (Saša Dobrovolná). Když se ovšem při úprku před mrazem a četníky schová do sklepa hospody, potkává tam Ninu…
Kromě Karla Lamače coby režiséra, scenáristy a představitele hlavní mužské role se na filmu podíleli další dva průkopníci českého filmu. Gustav Machatý sehrál menší roli člena dobročinného spolku a v epizodní roli se ve filmu objevil také Martin Frič, jenž zároveň spolupracoval na scénáři. Film natočený se skromným rozpočtem 90 000 Kčs v zasněžených šumavských exteriérech a vinohradských ateliérech se dočkal příznivého přijet nejen u českých, ale také u zahraničních diváků. Kapitál na jeho výrobu zajistila půjčovna a výrobna filmů Kalosfilm (Karel-Anny-Lamač-Ondra-spol), kterou v roce 1921 se svými společníky založil zubní lékař a filmový nadšenec Alfréd Baštýř. Kalosfilm sice ukončil svou činnost v prosinci 1926, ale pro Lamače i českou filmovou výrobu představoval úspěch Bílého ráje významné povzbuzení k další práci. Lamač pokračoval v natáčení filmů kosmopolitního ražení a adaptací děl české literatury. Nesmrtelnost mu zajistily předválečné zvukové komedie s Vlastou Burianem. Po nástupu nacismu emigroval Lamač do západní Evropy, kde setrval až do své předčasné smrti ve věku pětapadesáti let.

Film živě doprovodí Tomáš Vtípil, brněnský skladatel, multiinstrumentalista a producent. Mimo své autorské projekty a spolupráci s rozličnými českými tělesy (DG 307, Láska opravdivá, Mucha) komponuje scénickou hudbu pro divadlo (HaDivadlo, Studio Hrdinů, Alfred ve dvoře, Feste), český rozhlas a film. Za hudbu k filmu Pouta byl nominován na Českého lva a Ceny filmové kritiky.