Walesa: Člověk naděje

barevný/černobílý, životopisný, historický, politický, přístupný, ŠÚ, 2-D, Dolby Digital Surround EX, dlouhý – 119 min.

Původní název: Walęsa. Człowiek z nadziei. Země původu: Polsko. Výrobce: Akson Studio. Koprodukce: Telekomunikacja Polska / Telewizja Polska / Narodowe centrum kultury / Canal Plus. Rok výroby: 2013. Premiéra: 3.4.2014. Monopol: Artcam. Mluveno: polsky, italsky (české titulky). – Příběh muže, který i nám vrátil svobodu.

AUTOŘI: Scénář: Janusz Głowacki. Režie: Andrzej Wajda. II. režie: Michał Piłat. Kamera: Paweł Edelman. Hudba: Paweł Mykietyn. Různé skladby a písně. Výprava: Magdalena Dipontová. Kostýmy: Magdalena Biedrzycká. Střih: Milenia Fiedlerová, Grażyna Gradońová. Zvuk: Katarzyna Dzida-Hamelová, Jacek Hamela. Masky: Waldemar Pokromski, Tomasz Matraszek. Koordinátor kaskadérů: Jacek Jeleń. Výkonné producentky: Małgorzata Fogel-Gabryśová, Katarzyna Fukacz-Cebulová. Producent: Michał Kwieciński. České titulky: Pavel Peč (Filmprint Digital).

HERCI: Robert Więckiewicz (Lech Walesa), Agnieszka Grochowská (Danuta Walesová), Maria Rosario Omaggioová (Oriana Fallaciová), Iwona Bielská (Ilona), Zbigniew Zamachowski (tajný Nawiślak), Mirosław Baka (ředitel loděnic), Piotr Probosz (Mijak), Maciej Stuhr (kněz), Giovanni Pampiglione (tlumočník).

CENY: MFF v Chicagu 2013: Stříbrný Hugo za mužský herecký výkon (Robert Więckiewicz). – Polské výroční ceny Orel: (nominace) nejlepší ženský a mužský herecký výkon (Agnieszka Grochowská, Robert Więckiewicz), nejlepší výprava (Magdalena Dipontová), nejlepší kostýmy (Magdalena Biedrzycká), nejlepší střih (Milenia Fiedlerová, Grażyna Gradońová).

Sedmaosmdesátiletý Andrzej Wajda natočil životopisný snímek Walesa: Člověk naděje o legendárním vůdci polské nezávislé odborové organizace Solidarita a prvním prezidentovi Polska po roce 1989 Lechu Walęsovi (nar. 1943). Završil tím svou volnou trilogii z moderních polských dějin Člověk z mramoru (1976) a Člověk ze železa (1981). Scénář Janusze Głowackého se věnuje rozhodujícímu dvacetiletí mezi roky 1970-1989 a zachycuje proměnu prostého elektrikáře z gdaňských loděnic v charismatického řečníka a zručného intuitivního politika. Děj je rámován Walęsovým rozhovorem s proslulou italskou novinářkou Orianou Fallaciovou z roku 1980. – Po krvavě potlačené dělnické vzpouře z roku 1970 se Lech, žijící s milovanou manželkou Danutou, s níž má postupně osm dětí, radikalizuje. Po dalších bouřích v roce 1976 začne pracovat ve Výboru na obranu dělníků (KOR) a pod tlakem podepíše spolupráci s tajnou policií, což ho po celý život traumatizuje. V roce 1980 stávkové hnutí slaví úspěch a vznikají nezávislé odbory Solidarita. V prosinci 1981 je však vyhlášeno stanné právo, oblíbený vůdce je internován v různých vládních zařízeních a propuštěn po jedenácti měsících. V roce 1983 získá Nobelovu cenu míru, kterou za něj převezme Danuta. – Po jednáních u kulatého stolu je Solidarita oficiálně uznána a zvítězí ve volbách. Walęsa se stává členem parlamentu. Po pádu Berlínské zdi je v roce 1990 zvolen prezidentem. – Tvůrci hojně využívají archivní materiály, jež plynule přecházejí do dotáček. Wajda použil i záběry z Člověka ze železa (v nichž se mihne i Krystyna Jandová). Vznikl přesvědčivý, byť poněkud akademický portrét. – V roce 2005 natočil Wajda do kolektivního díla Solidarita, Solidarita… desetiminutový dokument Člověk naděje, zachycující rozhovor tvůrců filmu Člověk ze železa s Walęsou o jeho někdejších uvahách o pokračování tohoto filmu. -tbk-

ANDRZEJ WAJDA (nar. 6.3.1926, Suwałki, dnes Podleské vojvodství) je synem polského důstojníka, jenž zahynul při katyňském masakru (jemu i dalším obětem věnoval Wajda snímek Katyň). Během války působil v protiněmeckém odboji. V letech 1946-50 studoval malířství na krakovské Akademii výtvarných umění a potom režii na Polské vysoké filmové škole v Lodži (PWSF) ve třídě Aleksandera Forda (1953). Prosadil se v druhé polovině 50. let stěžejními dramaty Kanály a Popel a démant, jež se zabývaly válečnými a těsně poválečnými událostmi. Později proslul jako vynikající adaptátor zejména polské klasické i moderní literatury (hlavně děl Jarosława Iwaszkiewicze) a jako tvůrce velkých historických pláten (Popely, Země zaslíbená, Danton, Katyň). Věnoval se však i soudobým společenským problémům s jasnou snahou poukázat na drastické zásahy socialistického systému do individuálních životů (Člověk z mramoru, Člověk ze železa). Od roku 1959 je Wajda rovněž významným divadelním režisérem (jeho působišti byly zejména Stary Teatr v Krakově a varšavský Teatr Powszechny, jejž v sezoně 1989-90 vedl). Uplatnil se též v různých funkcích v polské i světové kinematografii (je mj. čestným předsedou Svazu polských filmařů i Federace polských filmových klubů a čestným členem Svazu polských výtvarných umělců) i v politice (spolupracoval se Solidaritou a v letech 1989-91 byl senátorem). V roce 2002 založil ve Varšavě Mistrovskou školu filmové režie Andrzeje Wajdy. Jeho díla získala mnoho mezinárodních cen, mj. Kanály (Zvláštní cena poroty ex aequo v Cannes 1957), Popel a démant (Cena FIPRESCI v Benátkách 1959), Březový háj (Zlatá medaile za režii v Moskvě 1971), Veselka (Stříbrná mušle v San Sebastiánu 1973), Země zaslíbená (Zlatá medaile ex aequo v Moskvě 1975, Zlatý Hugo v Chicagu 1975, Zlatý klas ve Valladolidu 1977), Člověk z mramoru (Cena FIPRESCI ex aequo v Cannes 1978), Bez umrtvení (Cena ekumenické poroty v Cannes 1979), Dirigent (Cena FIPRESCI v San Sebastiánu 1980), Člověk ze železa (Zlatá palma a Cena ekumenické poroty v Cannes 1981), Danton (César za režii, Cena Louise Delluca), Puškvorec (Evropské filmové ceny – Cena FIPRESCI, Cena Alfreda Bauera v Berlíně 2009). Vedle polských i zahraničních státních vyznamenání (Důstojnický kříž Čestné legie, Komandér francouzské Čestné legie, Velký kříž Řádu zásluh SRN, Velký kříž Řádu obrození Polska), několika čestných doktorátů na světových univerzitách nebo členství ve francouzské Akademii, připomínáme jen jeho nejvýznamnější filmová ocenění za celoživotní tvorbu: César (1982), Evropská filmová cena (1990), Zlatý lev na MFF v Benátkách (1998), Zlatý Golem za celoživotní dílo na MFF v Praze 1996, Oscar (1999), Zlatý medvěd na MFF v Berlíně (2006) nebo Zlatá kamera na Art Filmu v Trenčianských Teplicích (2006). Je autorem několika knih o filmu. Byl hostem na našich filmových festivalech. Jeho manželkou byla herečka Beata Tyszkiewiczová, s níž má dceru Karolinu Wajdovou (nar. 1967), která je herečkou a pomocnou režisérkou. Od roku 1972 je ženatý s herečkou a návrhářkou kostýmů Krystynou Zachwatowiczovou. – Filmografie (scénář či spolupráce na scénáři, režie, není-li uvedeno jinak): kr. školní filmy Zły chłopiec (1951, Zlý chlapec), Ceramika iłżecka (1951, Ilžská keramika) a Kiedy ty spisz (1953, Když spíš), Pětka z Barské ulice (1953, Piątka z ulicy Barskiej; spol. režie), Trzy opowieści (1953, Tři příběhy; spol. sc.), odbojářské drama Nezvaní hosté (1954, Pokolenie; režie), kr. dok. Idę do słońca (1955, Jdou ke slunci), tragický příběh z Varšavského povstání Kanály (1956, Kanał; režie), adaptace románu Jerzyho Andrzejewského o poválečném střetu dvou mladých členů Armii Krajowej s komunisty Popel a démant (1958, Popiół i diament), drama o marném boji polské kavalérie po přepadení Polska v roce 1939 Lotna (1959, Lotna), psychologický snímek o deziluzi mladých lidí, hledajících smysl života, Nevinní čarodějové (1960, Niewinni czarodzieje; režie), adaptace románu Kazimierze Brandyse o židovském studentovi, ukrývajícím se za okupace ve Varšavě mimo ghetto, Samson (1961, Samson), adaptace povídky N.S. Leskova Lady Macbeth z Mcenského újezdu (1961, Sibirska ledi Magbet; režie), natočená v Jugoslávii, polská povídka (Varšava/Warszawa) z mezinárodního projektu Láska ve dvaceti letech (1962, L’amour a vingt ans; režie), historické drama z napoleonských válek podle románu Stefana Źeromského Popely (1965, Popioły; režie), historický snímek podle prózy J. Andrzejewského o dětské křižácké výpravě do Palestiny ve 13. století Gates to Paradise (1967, Brány ráje), střm. f. Przekładaniec (TV-1968, Poskládaný), psychologické drama, inspirované osudem Wajdova častého herce Zbigniewa Cybulského, Vše na prodej (1968, Wszystko na sprzedaż), smutná milostná komedie Lov na mouchy (1969, Polowanie na muchy; režie), poéma o mladíkovi, který se po osvobození z koncentráku ocitá v americkém sběrném táboře, Krajina po bitvě (1970, Krajobraz po bitwie), přepis Iwaszkiewiczovy povídky o dvou bratrech, žijících na lesní samotě, Březový háj (1970, Brzezina), kr. f. Pierwsza milość (TV-1971, První láska; r. Sylwester Chęciński; sc.), osobitá verze příběhu Piláta a Ježíše Krista podle románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, nazvaná Pilatus und andere (1971, Pilát a ti druzí; + spol. výprava, spol. kostýmy, herec), přepis populární hry Stanisława Wyspiańského, přinášející ironický portrét polské společnosti z přelomu 19. století, Veselka (1972, Wesele; režie), adaptace románu Stanisława Reymonta, zachycující zrod městské průmyslové společnosti v Lodži koncem 19. století, Země zaslíbená (1974, Ziemia obiecana), zpracovaná i jako TV seriál (1975), přepis románu Josepha Conrada Hranice stínu (1976, Smuga cienia), kritické účtování se socialismem padesátých let prostřednictvím příběhu zneužitého úderníka, Člověk z mramoru (1976, Człowiek z marmuru; režie), celovečerní dok., zachycující inscenaci Teatru Circot 2, Umarla klasa. Seans T. Kantora (TV-1976, Mrtvá třída. Představení T. Kantora; režie), Konkurs na život (1976, Zdjęcia próbne; r. Agnieszka Hollandová, Paweł Kędzierski, Jerzy Domaradzki; herec), střm. dok. o výtvarníkovi Ludwigu Zimmererovi Zaproszonie do wnętrza (TV-1978, Pojďte, prosím, dovnitř), příběh novináře, prožívajícího manželskou krizi na pozadí krize polské společnosti, Bez znieczulenia (1978, Bez umrtvení; + herec – TV), adaptace povídky J. Iwaszkiewicze o nostalgickém návratu do mládí v době před první světovou válkou Slečny z Vlčí (1979, Panny z Wilka; režie), dok. o J. Iwaszkiewiczowi Pogoda domu niechaj będzie z tobą… (1979, Ať tě provází mír domova…), komorní příběh o manželské krizi a o střetu lidí s odlišnými morálními postoji Dirigent (1979, Dyrygent; režie), TV seriál Z biegem lat, z biegem dni… (TV-1980, Jak běžely roky a dny…; režie), pokračování příběhu někdejšího úderníka na pozadí dramatických událostí v Polsku v červenci 1980 Człowiek z żelaza (1981, Člověk ze železa; režie – V), adaptace hry Stanisławy Przybyszewské o sporech mezi vůdci Velké francouzské revoluce Danton (1982, Danton – V), přepis knihy Rolfa Hochhuta o situaci v německém zázemí během druhé světové války Eine Liebe in Deutschland (1983, Láska v Německu – TV), milostný příběh z jara roku 1939 podle vzpomínkové knihy Tadeusze Konwického Kronika milostných nehod (1985, Kronika wypadków miłosnych), adaptace románu F.M. Dostojevského Běsi (1988, Les possédés), životopisné drama o ochránci židovských dětí v období okupace Korczak (1990; režie), autentické drama z Varšavského povstání Pierścionek z orłem v koronie (1992, Prstýnek s orlem v koruně), adaptace románu F.M. Dostojevského Idiot, natočená v Japonsku pod názvem Nastazja (1994), zpracování rané povídky J. Andrzejewského z doby Varšavského povstání Wielki Tydzień (1995, Velikonoční týden), přepis významného románu Tomka Tryzny o bolestném dospívání patnáctileté dívky Panna Nikt (1996, Slečna Nikdo; režie), dok. TV série Andrzej Wajda. Moje notatki z historii (TV-1996, Andrzej Wajda. Moje poznámky z dějin), historický epos podle slavné básnické skladby Adama Mickiewicze Pan Tadeáš (1999, Pan Tadeusz), dok. Kredyt i debet. Andrzej Wajda o sobie (TV-1999, Má dáti, dal. Andrzej Wajda o sobě), adaptace románu Stanisława Rembeka z dusné atmosféry okupace Wyrok na Franciszka Kłosa (TV-2000, Rozsudek pro Franciszka Kłose), dok. o polské filmové škole Lekcja polskiego kina (2001, Lekce polského filmu), přepis dramatu Aleksandera Fredra z roku 1833 o sousedských svárech Zemsta (2002, Pomsta), kr. epizoda Człowiek z nadziei (Člověk naděje) z kolektivního filmu Solidarność, Solidarność… (TV-2005), historický epos o vyvraždění polských důstojníků Katyň (2007, Katyń), komorní meditace o smrti Puškvorec (2009, Tatarak; + herec), televizní záznam divadelního představení Makbet (TV-2010, Macbeth), střm. dokument o kameramanovi Edwardu Kłosińském Kręć! Jak kochasz, to kręć! (TV-2010, Toč! Když miluješ, tak toč!), monumentální životopisný snímek Walesa: Člověk naděje (2013, Walęsa. Człowiek z nadziei; režie). -tbk-