Tři vzpomínky

barevný, psychologický, milostný příběh, 12 nevhodný pro děti, 1:2,35, 2-D, BRD-K, Dolby 5.1, dlouhý – 117 min.

Původní název: Trois souvenirs de ma jeunesse. Země původu: Francie. Výrobce: Why Not Production / France 2 Cinéma. S účastí Canal Plus / Ciné Plus / France Télévisions / CNC / Pictanovo. S přispěním Soficinéma 11 / Cinémage 9 de la l’Angoa / La Procirep. Rok výroby: 2015. Premiéra: 3.12.2015. Monopol: Artcam. Mluveno: francouzsky (české titulky).

AUTOŘI: Scénář: Arnaud Desplechin, Julie Peyrová. Režie: Arnaud Desplechin. Kamera: Irina Lubtchanská. Hudba: Grégoire Hetzel. Hudební supervize: Frédéric Junqua. Různé skladby a písně. Výprava: Toma Baquéni. Kostýmy: Nathalie Raoulová. Střih: Laurence Briaudová. Zvuk: Nicolas Cantin, Sylvain Malbrant, Stéphane Thiébaut. Výkonný producent: Oury Milshtein. Producent: Pascal Caucheteux. České titulky: Jana Trubková (Filmprint Digital).

HERCI: Quentin Dolmaire (Paul Dédalus), Lou Roy-Lecollinetová (Esther), Mathieu Amalric (dospělý Paul), Dinara Droukarovová (Irina), Cécile Garcia Fogelová (Paulova matka), Françoise Lebrunová (Rose), Irina Vavilovová (madam Sivorovová), Olivier Rabourdin (Paulův otec), Elyot Milshtein (Marc Zylberberg), Pierre Andrau (Jean-Pierre Kovalki), Lily Taiebová (Delphine Dédalusová), Raphaël Cohen (Ivan Dédalus), Clémence Le Gallová (Pénélope), Théo Fernandez (Bob), Anne Benoîtová (Bobova matka Louise), Yassine Douighi (Medhi), Eve Doé-Bruceová (profesorka Béhanzinová), Mélodie Richardová (Gilberte), Éric Ruf (dospělý Kovalki).

CENA: MFF Ostrava Kamera Oko: Hlavní cena (Irina Lubtchanská). MFF v Chicagu 2015: Stříbrná plaketa za nejlepší výpravu (Toma Baquéni). César: nejlepší režie (Arnaud Desplechin); (nominace) nejlepší film, nejlepší ženská/mužská herecká naděje (Lou Roy-Lecollinetová/Quentin Dolmaire), nejlepší původní scénář (Arnaud Desplechin, Julie Peyrová), nejlepší kamera (Irina Lubtchanská), nejlepší hudba (Grégoire Hetzel), nejlepší výprava (Toma Baquéni), nejlepší kostýmy (Nathalie Raoulová), nejlepší střih (Laurence Briaudová), nejlepší zvuk (Nicolas Cantin, Sylvain Malbrant, Stéphane Thiébaut).

 

Psychologický snímek oceňovaného režiséra Arnauda Desplechina Tři vzpomínky (v překladu celého názvu Tři vzpomínky na mé mládí) je vlastně volným prequelem filmařova snímku Učená pře (aneb Můj pohlavní život) (1996, Comment je me suis disputé… [„ma vie sexuelle“]; + spol sc.) a přináší intimní zpověď antropologa Paula Dédaluse. Ten strávil léta pracovně v cizině a vrací se do Paříže. – 1. Dětství. Malý Paul těžce snáší psychickou nemoc matky. Uteče na čas k lesbické pratetě. Starší bratr Ivan a mladší sestra Delphine zůstanou doma. Po matčině sebevraždě se Paul vrátí, ale má konflikty s otcem. – 2. Rusko. Po příletu z ciziny do Paříže se Paul ocitne u výslechu kvůli pasu; má jmenovce, který se narodil ve stejný den a na stejném místě jako on, ale žije v Austrálii. Muž vysvětlí, že jako gymnazista byl na školním výletě v Minsku, kde do jedné židovské domácnosti předal doklady a peníze na cestu do Izraele od rodičů svého kamaráda Marca Zylberberga. Nechal tam tehdy na jejich prosbu i svůj pas. A jen tak tak unikl KGB. – 3. Esther. Dédalusovi se přestěhují do Roubaix. Na střední škole Paul potká obletovanou Esther. Po jednom večírku se jí svěří, že byl tři měsíce v sanatoriu kvůli depresi. Zamilují se do sebe, ale to jim nebrání v občasných nevěrách, o nichž se informují. Paul studuje antropologii v Lille. Esther milencovu nepřítomnost těžce nese a začne chodit s jeho kamarádem Jeanem-Pierrem. Časem se k Paulovi vrátí. Když mladík dostane grant do Dušanbe, rozejde se s ním. – Epilog. Paul žije sám v Paříži. Náhodou po koncertě narazí na Jeana-Pierra a před jeho manželkou mu vyčte dávnou zradu. Cestou domů vzpomíná na Esther. – V rozvláčném třídílném příběhu, doplněném protagonistovým vyprávěním a věrně zachycujícím atmosféru sedmdesátých a osmdesátých let, zabírá největší prostor vztah Paula a Esther; právě ten zřejmě způsobil odtažitost, neukotvenost a osamělost dospělého Paula v podání Desplechinova dvorního herce Mathieua Amalrica. Režisér se v Praze zúčastnil uvedení svého snímku v rámci Festivalu francouzských filmů 2015.     -kat-

ARNAUD DESPLECHIN (nar. 31.10.1960, Roubaix, Nord) absolvoval pařížskou filmovou školu IDHEC (1981-84), kde natočil dva krátké filmy. I po studiích pokračoval ve spolupráci se spolužáky a s generačně spřízněnými kolegy (Éric Rochant, Pascale Ferranová, Noémie Lvovská). Zpočátku se jako kameraman podílel také na krátkých filmech. Jeho celovečerní debut Stráž (uvedený na MFF v Cannes) získal Césara za nejlepší první dílo a byl oceněn na festivalech v Bogotě a Avignonu. V hlavní soutěži canneského festivalu se hrály i jeho další filmy Učená pře (aneb Můj pohlavní život), Esther Kahn, Vánoční příběh a Jimmy P. Nejvíc ocenění posbíraly tituly Králové a královna (César za nejlepší film a tři herecké výkony, Cena Louise Delluca) a Vánoční příběh (César za nejlepší film, režii a tři herecké výkony). Ve svých komorních psychologických dramatech se soustřeďuje s jemným ironickým podtextem na analýzu duševních stavů jedince, na jeho existenciální problémy i na jeho obtíže v komunikaci s okolím. Jeho filmy pomohly v kariéře výrazných hereckých talentů (Mathieu Amalric, Emmanuelle Devosová, Marianne Denicourtová, Emmanuel

Salinger). Umělecké vlohy projevují i jeho sourozenci: spisovatelka Marie Desplechinová (nar. 1959), scenáristka Raphaelle Valbrune-Desplechinová a diplomat a příležitostný herec Fabrice Desplechin (nar. 1963). Poté, co se rozešel s herečkami Marianne Denicourtovou a Hélène Fillièresovou, se stala jeho životní partnerkou spisovatelka a scenáristka Florence Seyvosová (nar. 1967), s níž má syna (nar. 2006). – Filmografie: (kamera, není-li uvedeno jinak) French lovers (1985, Francouzští milenci; r. Éric Rochant), Comme les doigts de la main (1985, Jako prsty na ruce; r. Éric Rochant), Présence féminine (1987, Ženský vliv; r. Éric Rochant), I fotografia (1987, Fotografie; r. Nikos Papatakis; spol. kam.); (režie, není-li uvedeno jinak) střm. f. Le polichinelle et la machine à coder (1983, Šašek a telegraf), kr. filmy Le couronnement du monde (1984, Završení světa), Un monde sans pitié (1989, Nelítostný svět; r. Éric Rochant; spol. sc.), střm. špionážní drama o setkání rozvětvené rodiny po pokusu oblíbeného syna o sebevraždu, La vie des morts (1991, Život mrtvých; + sc.), špionážní film, jehož protagonistou je student medicíny, pocházející z diplomatické rodiny, La sentinelle (1992, Stráž; + sc.), Des feux mal eteints (1993, Doutnající ohně; r. Serge Moati; herec), psychologická analýza prostředí univerzitních intelektuálů, zatížených existenciálními problémy, Učená pře (aneb Můj pohlavní život) (1996, Comment je me suis disputé… [„ma vie sexuelle“]; + spol. sc.), životopisný snímek o divadelní kariéře židovské herečky v Londýně na konci 19. století podle povídky Arthura Symonse Esther Kahn (2000, Esther Kahn; + spol. sc.), temná bajka o moci a korupci, pomstě a odříkání podle divadelní hry Edwarda Bonda z prostředí vysoké politiky, Léo, en jouant „Dans la compagnie des hommes“ (2003, Ve společnosti mužů; + spol. prod., herec), úvaha o smyslu existence a složitosti lidských vztahů Rois et reine (2004, Králové a královna; + spol. sc. – V), tragikomedie o setkání rozvětvené rodiny s cílem vyřešit traumata a pomoci při hledání dárce kostní dřeně pro těžce nemocnou matku Vánoční příběh (2007, Un conte de Noël; + spol. sc.), dok. o prodeji režisérova rodinného domu L’aimée (2007, Milovaný), komorní životopisný snímek o přátelství neortodoxního etnologa a psychoanalytika Georgese Devereuxe a jeho pacienta, indiána a válečného veterána, postiženého posttraumatickým syndromem, Jimmy P. (2013, Jimmy P.; + spol. sc.), adaptace divadelní hry Alexandra Nikolajeviče Ostrovského La forêt (TV-2013, Les; + sc.), Les jours venus (2014, Příští dny; r. Romain Goupil; herec), volný prequel snímku Učená pře s názvem Tři vzpomínky (2015, Trois souvenirs de ma jeunesse; + spol. sc.), v nichž stárnoucí Paul Dédalus vzpomíná na dětství a mládí.        -fik-