Slovensko 2.0

barevný, epizodový, 12 nevhodný pro děti, 1:1,85, 2-D, DVD-K, Dolby Digital, dlouhý – 112 min.

Původní název: Slovensko 2.0. Země původu: SR. Výrobce: MPhilms / Rozhlas a Televízia Slovenska / Filmpark. S podporou: Audiovizuálny fond SR / MK SR. Rok výroby: 2014. Premiéra: 18.9.2014. Monopol: Film Europe. Mluveno: slovensky, rusky, maďarsky, anglicky (slovenské titulky). – Dvacet roků existence Slovenska očima deseti slovenských filmových tvůrců.

AUTOŘI: Hudba: různé skladby a písně. Titulní píseň: Peko, Roland Kánik, (text) Bene, Lyrik, (interpret) Modré hory: Nepokoj. Zvuk: (mix) Tobiáš Potočný, Dušan Kozák, Bohumil Martinák. Zvláštní efekty: Peter Košťál. Producenti: Zora Jaurová, Mátyás Prikler. Koproducenti: Ivana Kurincová, Peter Neveďal, Marek Mackovič, Petr Maroš.

Záměrem producentů ambiciózního projektu Slovensko 2.0 bylo zrekapitulovat pohledem deseti filmařů situaci po dvaceti letech existence samostatné Slovenské republiky (v úvodním titulku se objeví encyklopedické heslo o SR). Počítalo se s tím, že každý z nich dostane deset minut a maximální svobodu pro ztvárnění tématu. Sešli se tak tvůrci různých generací i různého zaměření. Tomu odpovídá i široký záběr: od krajně stylizované trikové a pantomimické epizody, přes hrané minipovídky až k paradokumentárním či dokumentárním výpovědím. Důsledkem je nevyrovnanost segmentů a celková rozpačitost z výsledného tvaru, v němž převládá spíše skeptický až depresivní pohled. Původní cíl projektu představit unikátní uměleckou reflexi moderních dějin mladého státu a zároveň reflexi slovenské kinematografie tak byl naplněn jen zčásti. – Na Slovensku měl snímek „vyčerpávající“ distribuci: během týdne byl masivně nasazen v (převážně jednosálových) kinech, následně odvysílán v hlavním čase ve slovenské státní televizi a na předplaceném kanálu Piano a vzápětí vydán na DVD s bonusovým bookletem rozhovorů s tvůrci a s představením projektu.

ONDREJ RUDAVSKÝ: PRAVIDLÁ HRY

AUTOŘI: Scénář: Ondrej Rudavský, Juraj Raýman. Režie: Ondrej Rudavský. Výtvarné návrhy, animace: Ondrej Rudavský. Hudba: Slavomír Slovic, Pavol Hubinák. Střih: Ondrej Rudavský. Zvuk: Pavol Hubinák. Produkce: Katarína Krnáčová.

Experimentální pokus o zachycení moderních dějin Slovenska prostřednictvím trikových záběrů a pantomimy figur zcela zahalených v trikotech s jedním velký okem v „obličeji“ je metaforou člověka v soukolí historie. Ve zkratce jsou naznačeny situace z totality, změna režimu, vznik samostatného státu i fakt, že u moci se stále drží staré struktury, proti nimž je jedinec bezmocný, takže musí stále znovu a znovu bojovat. Snímek je hodně postaven i na zvukové stopě a používá též četné archivní záběry.

MARTIN ŠULÍK: POHREB PREZIDENTA

AUTOŘI: Scénář: Marek Leščák, Martin Šulík. Režie: Martin Šulík. Pomocná režie: Ingrid Hodálová. Kamera: Martin Štrba. Hudba: různé skladby a písně. Výprava: František Lipták. Kostýmy: František Lipták. Střih: Marek Šulík. Zvuk: Dušan Kozák. Masky: Anna Hroššová. Produkce: Simona Hrušovská. – ÚČINKUJÍ: Emil Kosír, Viera Pavlíková, Milan Vojtela, Jana Segešová, Ondrej Hraška, Mária Strompachová.

Starý manželský pár sleduje v televizi pohřeb Václava Havla. Žena tvrdí, že za Husáka bylo lépe, muž jí oponuje. Čekají na sanitku: manžel musí na převaz po operaci. Stará paní vůz marně urguje. Nakonec se dostanou do nemocnice v nákladním taxi (muž je na kolečkovém křesle). Čekárna ambulance je plná lidí. Také sestřičky na sesterně sledují pohřeb. Náhle se obraz rozsvítí bílým světlem, do nějž všichni odejdou…

VIERA ČÁKANYOVÁ: RUPICAPRA

AUTOŘI: Scénář: Viera Čákanyová. Režie: Viera Čákanyová. Kamera: Šimon Dvořáček. Hudba: různé skladby a písně. Střih: Alexandra Gojdičová. Zvuk: Tobiáš Potočný. Produkce: Katarína Krnáčová. – ÚČINKUJÍ: Mike Gogulski, Katarína Václaviková, Milana Jutková, Mária Perelisová, Edgar Laburda.

V roce 2008 vysvětluje v americké televizi Mike Gogulski, proč se vzdal amerického občanství a stal se Slovákem. – Současnost. Mike stále popíjí vodku a je nespokojený. Opakuje slovo rupicapra tedy kamzík. Chodí po ulici v ruské beranici. Najde psíka a chce s ním odjet do Tater, aby tam mohl vidět kamzíka. Řidič ho se psem nepustí do autobusu. Muž nechá zvíře v parku a odjede. V autobuse se zlobí na dvě pasažerky, které vedou rasistické řeči na zdejší Číňany. – Mike se brodí hlubokým sněhem. Marně volá na kamzíka. Žádného nevidí. Zůstane sám v pustině. – V obraze se objeví majestátní kamzík (rupicapra)…

ZUZANA LIOVÁ: BEZ VÔNE

AUTOŘI: Scénář: Zuzana Liová. Režie: Zuzana Liová. Pomocná režie: Petr Samec. Kamera: Jan Baset Střítežský. Hudba: Miroslav Tóth. Různé skladby a písně. Výprava: Viera Dandová. Kostýmy: Katarína Hollá. Střih: Alexandra Gojdičová. Zvuk: Tobiáš Potočný. Masky: Katarína Horská. Produkce: Oli J. Hromkovičová. – ÚČINKUJÍ: Ingrid Ištóková, Anna Warchalová, Beáta Mészárošová, Attila Mokos, Zuzana Moravcová, Roman Poláčik, Michal Soltész, Marita Huťťová, Iveta Kožková, Beáta Švarová, Laura Kovalová, Ivan Sandecký, Adrián Košťál.

Žena pracuje u pásu v mlékárně. Po skončení směny se její kolegyně v šatně baví o propouštění. Všechny přišly o práci a každá na rozloučenou dostane krabici s továrními výrobky. Hrdinka neodjede s ostatními autobusem. Sejde k řece a vstoupí do ní. Pak si to rozmyslí. Koupí dárkový koš a jde s ním a s krabicí do restaurace. Sebere odvahu a začne zpívat karaoke. Nikdo z hostů si jí nevšímá. Přijde sem její dcera s přítelem. Stydí se za ni. Matka jim mlčky dá koš i krabici a sama odejde.

MIŠO SUCHÝ: NÁVRATY/RETURNS

AUTOŘI: Scénář: Mišo Suchý. Režie: Mišo Suchý. Kamera: Mišo Suchý. Hudba: Martin Burlas. Střih: Marek Šulík. Zvuk: Dušan Kozák. Produkce: Oli J. Hromkovičová, Mišo Suchý. – ÚČINKUJÍ: Michal Suchý, Anna Suchá, Mišo Suchý, Myko Suchý, Marko Suchý.

Dokumentarista Mišo Suchý mluví o sobě a své rodině. Kdysi emigroval do Spojených států a po listopadu 1989 se občas vrací na Slovensko za rodiči. Sleduje, jak se staří stále více vzájemně odcizují. Chce, aby jeho synové získali ke Slovensku nějaký vztah, ale uvědomuje si, že on sám už se cítí doma v Americe. Neustále natáčí své blízké malou videokamerou, což se neobejde bez dotčených komentářů. Podle něj je těžší se vracet, než bylo odejít.

JURAJ HERZ: ČESTNÝ OBČAN

AUTOŘI: Scénář: Juraj Herz, Juraj Raýman. Režie: Juraj Herz. Pomocná režie: Juraj Baláž. Kamera: Dodo Šimončič. Hudba: různé skladby a písně. Výprava: Erika Gadus. Kostýmy: Erika Gadus. Střih: Jan Svoboda. Zvuk: Dušan Kozák. Masky: Vladimír Wittgruber. Zvláštní efekty: Dušan Jarošík. Produkce: Katarína Krnáčová. – ÚČINKUJÍ: Juraj Herz, Rudolf Herz, Ladislav Herz, Mikuláš Macala, Éva Bandor, Slavomíra Fulínová, Ján Kožuch, Albín Medúz, Jozef Tkáč, Peter Plačko, Igor Šajtlava, Juraj Raýman.

Známý režisér si v drobné kauserii dělá legraci sám ze sebe i ze svého okolí. Přijíždí do Kežmarku, aby převzal čestné občanství města. Čekají na něho dva bratři a primátor se svou suitou. Herz se zatoulá do expozice, kde jsou věci z otcovy lékárny. Otec se mu tam zjeví, a než zmizí ve skříni, dá mu prášky. – Při oslavných řečech Herz konstatuje, že rozhodně nebyl řádný žák, student a mladík a že v dospívání prováděl řadu rošťáren. Účastníci oslavy se náhle promění ve středověký tribunál v čele s primátorem jako soudcem. Ten předá Herze katovi. Než stačí režisér zavolat „stop“, je mu useknuta hlava. – Bratři ráno budí sourozence, který má kocovinu. Herz v kapse najde otcovy prášky.

MIRO JELOK: PSSST!

AUTOŘI: Scénář: Miro Jelok. Režie: Miro Jelok. Pomocná režie: Ľubica Sopková. Kamera: Juraj Mravec. Hudba: Miroslav Tóth. Střih: Peter Morávek. Zvuk: Jakub Cvach. Grafika titulků: Michaela Mihalyiová. Produkce: Simona Hrušovská. – ÚČINKUJÍ: Tomáš Krčméry, Katarína Trešťanská, Lýdia Harachová, Ružena Mužíková, Ingrid Vajdová, Miro Jelok.

Dokumentarista natáčí pouť podivínského „neznormalizovaného“ občana Tomáše K. různými prostředími a zaznamenává jeho „filozofické“ úvahy. Muž se nakonec ocitne v domě, kde probíhá exekuce. Vykonavatelé vynesou do náklaďáku i gauč s korpulentní nahou ženou. Ta při odjezdu vypadne z auta a leží na Tomášovi K. Ze stěny v prázdném pokoji spadne obraz prezidenta Ivana Gašparoviče. Na jeho rubu je jeho „předchůdce“ Gustáv Husák.

PETER KRYŠTÚFEK: JEDINÁ ZNÁMA FOTOGRAFIA BOHA

AUTOŘI: Scénář: Peter Krištúfek. Režie: Peter Krištúfek. Pomocná režie: Soňa Zemanová. Kamera: Martin Štrba. Hudba: Peter Krištúfek. Výprava: Pavol Andraško. Kostýmy: Katarína Štrbová Bieliková. Střih: Maroš Šlapeta. Zvuk: Dušan Kozák. Masky: Zuzana Wittgruberová. Produkce: Simona Hrušovská. – ÚČINKUJÍ: Milan Lasica, Emília Vášáryová, Róbert Jakab, Zuzana Šebová, Simon Fico, Juliána Oľhová, Andrej Sisák, Adam Zelman, Dušan Kozák.

Staří herec a herečka se cestou na natáčení baví o tom, že dostali první filmové role až teď, protože za bývalého režimu nemohli natáčet. Na place je rychle nutí do práce. Ve vyhořelé kulise domu představují pár, který si tu uspořádal slavnostní oběd pro dva. Natáčení se z různých důvodů přerušuje, nakonec zdárně dospěje ke konci. Zatímco štáb balí, herec vidí v bulváru článek s nadpisem Jediná známá fotografie Boha…

IVETA GRÓFOVÁ: DISCOBOJ

AUTOŘI: Scénář: Iveta Grófová. Režie: Iveta Grófová. Režie hraných scén: Petr Holoubek. Kamera: Viera Bačíková. II. kamera: Denisa Buranová. Hudba: Matej Hlaváč, Ondřej Konvička. Různé skladby a písně. Střih: František Krähenbiel. Zvuk: Matej Hlaváč. Masky: Vladimír Wittgruber. Zvláštní efekty: Petr Holoubek. Produkce: Albert Malinovský. – ÚČINKUJÍ: František Argaláš, Petr Holoubek, Martin Hlubuček, Karel Budík, Bohumil Stránsky, Daniel Tobolík, Jaromír Stanko, Michal Veselský.

Starý diskžokej Fero vypráví o své kariéře, poznamenané ustavičným vydíráním ze strany mafie. Momentálně provozuje diskotéku v Aši, ale i tady čelí vymahačům, kteří ho neváhají i mučit. Vše je stylizováno jako přiznané natáčení dokumentu s hranými akcemi, v nichž jsou protagonisty skutečné postavy. – Režisérka využila znalosti prostředí ze svého úspěšného filmu Až do města Aš (2012).

PETER KEREKES: DRUHÝ POKUS

AUTOŘI: Scénář: Peter Kerekes. Režie: Peter Kerekes. Kamera: Noro Hudec. II. kamera: Tomáš Stanek. Hudba: různé skladby a písně. Střih: Alexandra Gojdičová. Zvuk: Dušan Kozák. Produkce: Martina Agricolová. – ÚČINKUJÍ: Peter Kerekes, Edita Chrenková, Robert Kaliňák, Erkki Ruomioja, Karri Lehtonen, Tatu Mustonen, Timo Harakka.

Dokumentarista Peter Kerekes navštíví babičku a vypráví jí o svém experimentu. Po vzoru Vasila Biľaka, který v roce 1968 pozval okupanty, aby u nás zachránili komunismus, se rozhodl pozvat na Slovensko Finy, aby zachránili demokracii. – Kerekes se ve Finsku marně snaží předat zvací dopis prezidentovi. Setká se v neoficiálním prostředí alespoň s ministrem zahraničí, který s humorem odmítne jeho návrh. Dokumentarista se pak baví se slovenským ministrem vnitra Kaliňákem, zda mu za zvací dopis něco hrozí. Podle ministra nikoliv, protože není žádný oficiální představitel. Babička konstatuje, že Biľak byl šikovnější, protože na rozdíl od něj uspěl. O týden později dvojice sleduje v televizi reportáž o obsazení Krymu…                                                   -tbk-

PETER KEREKES [PETER KEREKÉŠ] (nar. 3.4.1973, Košice) studoval v letech 1991-98 katedru režie na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě, na níž pokračoval doktorandským studiem; od roku 2003 zde působí jako pedagog. Spolupracuje se slovenskou a českou televizí, mj. na projektu Spolunaživanie narodov a národností na Slovensku (2003), cyklu o alternativním vývoji dějin českého národa Čo by keby (2010), cyklu o aktuálních společenských tématech v rozděleném státě ve sloučené Evropě Colnica alebo Československo po 20 rokoch (2013, díly Svadba a Rozvod z rozumu), cyklu o životě v přežitém zřízení Fetiše socialismu (2014) a na mezinárodních projektech Über die Grenze – Fünf Ansichten von Nachbarn (2004, Přes hranice, díl Helpers) a Pomníky – staronová tvář Evropy (2005, díl Pomník, ktorý nebol). Hlavními tématy jeho oceňovaných osobitých autorských snímků, na nichž se podílí i produkčně, jsou historie a různé sféry lidského života, zpracované v nezvyklých kontextech. – Filmografie (scénář a režie, není-li uvedeno jinak; ceny výběrově): kr. dokumenty Človek o knihe, kniha o človeku (1994), O troch dňoch v Jasovskom kláštore (1995) a Balog Jozsef, Príbenník 66 (1996), kr. kombinovaný f. o komunikaci mezi mužem a ženou Milenci bez šiat (1996, r. Katarína Urbanová; spol. sc.), střm. vzpomínky obyvatel rusínské obce Ladomírske morytáty a legendy (TV-1998; Cena slovenské filmové kritiky 1998; MFDAF Lipsko 1999 – Stříbrná holubice ex aequo; Art Film Trenčianske Teplice 1999 – Stříbrný klíč; Monte Carlo 2000 – Grand Prix U.R.T.I.; Paříž 2000 – Cena UNESCO), kr. dokumenty Zuzana od 8.00 do 17.00 a Most Márie Valérie (oba 2000), hraný f. Fragmenty z malomesta (TV-2000, r. Peter Mikulík; pomocná režie), kr. anim. f. Pôvod sveta (2002, r. Katarína Kerekesová; sc., prod.), dok. I Am from Nowhere (2002, Jsem odnikud, r. Georg Mish; spolupráce), stylizovaný dokument o historii košické plovárny 66 sezón (2003; Febiofest 2003 – Kristián; MFDF Jihlava 2003 – Cena za nejlepší středoevropský dokument; Cena slovenské filmové kritiky 2004; MFF Etnofilm Čadca 2004 – Velká cena Zlatý turoň; DocAviv Tel Aviv 2004 – Cena za nejlepší dokumentární snímek; Mediawave Györ 2004 – Grand Prix; MFF Syrakusy 2004 – Cena v kat. Nejlepší evropský film), kr. f. o rodičovství Malý velký třesk (2008; režie), dokument o vojenských kuchyních ve válečných konfliktech Jak se vaří dějiny (2009; DOK Lipsko 2009 – Cena FIPRESCI; MFF Chicago 2009 – Zlatý Hugo; Viennale 2009 – Vídeňská filmová cena; MF Memoriage Reus Barcelona 2009 – Cena Memoriage za nejlepší produkci; Cena slovenské filmové kritiky 2010 ex aequo; MFF Sofie 2010 – Cena za nejlepší dokument; Dialëktus Budapešť 2010 – Zlatý jelen), kr. f. o potlačené demonstraci při prvním výročí okupace Československa Brno 1969 (TV-2009), střm. f. Slovenské kino: Slovenská krčma (2010), dokument Sametoví teroristé (2013; spol. režie Ivan Ostrochovský, Pavol Pekarčík; spol. nám., spol. sc., prod.), epizoda Druhý pokus z kolektivního projektu k 20. výročí vzniku Slovenské republiky Slovensko 2.0 (2014; spol. sc., spol. režie, účinkující).                                   -kk-