Příběh Marie

barevný, psychologický, životopisný, přístupný, 1:1,85, 2-D, Dolby Digital, dlouhý – 95 min.

Původní název: Marie Heurtin. Země původu: Francie. Výrobce: Escazale Films. Koprodukce: France 3 Cinéma / Rhône-Alpes Cinéma. S účastí Région Rhône-Alpes / CNC / France Télévisions. Ve spolupráci s Cinémage / La Banque Postale Image7. Rok výroby: 2014. Premiéra: 11.12.2014. Monopol: CinemArt (do 17.7.2024). Mluveno: francouzsky (české titulky). – Z temnoty ke světlu.

AUTOŘI: Scénář: Philippe Blasband, Jean-Pierre Améris. Režie: Jean-Pierre Améris. Kamera: Virginie Saint-Martinová. Hudba: Sonia Wieder-Athertonová. Různé skladby a písně. Výprava: Franck Schwarz. Kostýmy: Danièle Colin-Linardová. Střih: Anne Souriauová. Zvuk: Laurent Lafran, Olivier Walczak, Emmanuel Croset. Producenti: Sophie Révilová, Denis Carot. České titulky: Jana Šteffl (Filmprint Digital).

HERCI: Isabelle Carréová (sestra Markéta), Ariana Rivoireová (Marie Heurtinová), Brigitte Catillonová (matka představená), Noémie Churletová (sestra Rafaela), Gilles Treton (pan Heurtin), Laure Duthilleulová (paní Heurtinová), Martine Gautierová (sestra Veronika), Patricia Legrandová (sestra Josefa), Sonia Larozeová (sestra Alžběta), Valérie Lerouxová (sestra Blandine).

Komorní snímek Jeana-Pierra Amérise Příběh Marie vychází ze skutečných událostí a v jednoduché dějové linii s lyrickými pasážemi vypráví o „divokém dítěti“, vychovaném díky neúnavné péči těžce nemocné mladé jeptišky. Zároveň s porozuměním popisuje prostou lidskou obětavost a nerovné, zároveň velmi hluboké přátelství. – Sedlák přiveze do kláštera, v němž se jeptišky starají o hluché děti, svou nezvladatelnou hluchoslepou dceru Marii, ale matka představená odmítne dítě přijmout. Sestra Markéta však podlehne určitému vnuknutí a přivede Marii do kláštera zpět. Věnuje se jí od rána do večera a postupně se jí podaří vzdorovitou, zdánlivě slabomyslnou dívku přimět ke spolupráci. Později na základě vlastní metody naučí hluchoslepou i vyjadřovat se pomocí znakové řeči. Z výsledků své práce se raduje jen krátce, neboť záhy zemře, což její svěřenkyni těžce zasáhne. – Marie Heurtinová (nar. 13.4.1885) žila v ústavu Notre Dame de Larnay u Poitiers až do své smrti 22.7.1921. Bylo jí 36 let. Byla vášnivá čtenářka a hráčka domina. Vedla hluchoslepé dívky, jež do Larnay nastoupily po ní. Ústav v Larnay dodnes existuje (už jako necírkevní zařízení) a nadále se věnuje výchově postižených dětí.     -tbk-

JEAN-PIERRE AMÉRIS (nar. 26.7.1961, Lyon) vystudoval pařížskou filmovou školu IDHEC (1987) a za absolventský film Prozatím získal Hlavní cenu na festivalu v Clermont-Ferrand. Ve své tvorbě střídá hrané a dokumentární filmy pro kina a pro televizi. Většina jeho hraných snímků, z nichž některé vycházejí z literárních předloh, reflektuje v tragikomické poloze závažná témata v příbězích obyčejných mladých lidí. Nejvýznamnějších poct dosáhly jeho filmy Doznání nevinného (Cena Mezinárodního týdne kritiky, Cena mladých na MFF v Cannes) a To je život (Stříbrná mušle za režii na MFF v San Sebastiánu a Zlatá hvězda na MFF v Marrákeši). – Filmografie: (režie, není-li uvedeno jinak) kr. filmy Le retour de Pierre (1981, Pierrův návrat), La visite (1982, Návštěva), L’hôtel des crimes (1983, Hotel zločinu), Sans-abri (1987, Bez přístřeší), Intérim (1987, Prozatím), Figures libres (1988, Volná jízda) a La passion d’Alexandre Lenoir (1989, Vášnivá láska Alexandra Lenoira), adaptace románu Michela Besniera o mladém venkovském učiteli v roce 1940 Le bateau de marriage (1993, Svatební člun; + spol. sc. – TV), Le braqueur solitaire (TV-1994, Osamělý lupič), střm. f. Le voyage des cinéastes (1995, Filmařova cesta), černá kriminální komedie o idealistickém smolařském venkovanovi, jehož snaha získat v Paříži práci končí za zdmi vězení, Les aveux de l’innocent (1996, Doznání nevinného; + spol. sc.), kr. f. Tous nos voeux de bonheur (1997, Všechna naše nejlepší přání; + sc.), Madame Dubois, hôtel Bellevue (TV-1997, Madam Dubois, hotel Bellevue), epizoda L’amour à vif (TV-1998, Silná láska) z cyklu Combats de femme (Ženské zápasy), drama patnáctileté dívky, kterou přílišné životní experimentování a vztah s manipulativním spolužákem pozvolna vedou do záhuby, Mauvaises fréquentations (1999, Špatná společnost; + spol. sc.), psychologické drama ruského emigranta, umírajícího v hospicu nedaleko Marseille, C’est la vie (2001, To je život; + sc. – TV), přepis románu Oliviera Adama o osudu mladého zaměstnance pohřební služby, který je hvězdou amatérského boxerského klubu, Poids léger (2004, Lehká váha; + sc.), drama podle stejnojmenné knihy Anne Wiazemské, zachycující přátelský vztah podivínské desetileté dívenky s uprchlým chovancem z nedaleké psychiatrické léčebny na poválečném francouzském venkově, Je m’appelle Elisabeth (2006, Říkejte mi Elizabeth; + spol. sc. – TV), Maman est folle (TV-2007, Maminka je blázen; + spol. sc.), romantická komedie o lásce dvou chorobně nesmělých lidí, majitele malé čokoládovny a nadané cukrářky, Les émotifs anonymes (2010, Láska s vůní čokolády; + spol. sc. – TV), La joie de vivre (TV-2011, Radost ze života; + spol. sc.), přepis stejnojmenného románu Victora Huga o mladém herci se znetvořenou tváří L’homme qui rit (2012, Muž který se směje – V), psychologická studie podle skutečného případu z počátku 20. století o hluchoslepé dívce, která se díky obětavé mladé jeptišce naučí komunikovat a lépe vnímat okolní svět, Příběh Marie (2014, Marie Heurtin; + spol. sc.), komedie o bohatém, ale velmi znuděném a osamělém muži, řešícím svou sužující situaci netradiční způsobem, Une famille à louer (2015, Rodina k pronájmu).     -fik-