Nymfomanka, část II. – režisérská verze

barevný/černobílý, erotický, psychologický, 18 přístupnost, 1:2,35, 2-D, Dolby Digital, dlouhý – 180 min.

Původní název: Nymphomaniac Vol. II – Director’s Cut. Země původu: Dánsko, SRN, Francie, Belgie. Výrobce: Zentropa Entertainment s31. Koprodukce: Zentropa International / Slot Machine / Caviar. S podporou Danish Film Institute / Filmstiftung Nordrhein-Westfalen / Eurimages / Deutscher Filmförderfonds / Nordic Film & TV Fond / CNC / Belgian Tax Shelter / Flanders Audiovisual Fund / Program Media EU. Ve spolupráci s DR / Film i Väst. S účastí Arte / Canal Plus / The West Danish Film Fund. Rok výroby: 2014. Premiéra: 15.9.2014. Monopol: Aerofilms (do 15.9.2021). Mluveno: anglicky (české titulky).

AUTOŘI: Scénář a režie: Lars von Trier. II. režie: Peter Hjorth. Kamera: Manuel Alberto Claro. Hudba: různé skladby a písně. Výprava: Simone Grauová. Kostýmy: Manon Rasmussenová. Střih: Molly Malene Stensgaardová. Zvuk: Kristian Eidnes Andersen. Masky: Dennis Knudsen. Vizuální efekty: (supervize) Peter Hjorth; Buf. Výkonní producenti: Peter Aalbaek Jensen, Marie Cecilie Gadeová, Peter Garde. Producentky: Louise Vesthová. Koproducenti: Bettina Brokemperová, Marianne Slotová, Bert Hamelinck, Madeleine Ekmanová. České titulky: Anna Kareninová (Filmprint Digital).

HERCI: Charlotte Gainsbourgová (Joe), Stellan Skarsgård (Seligman), Stacy Martinová (mladá Joe), Shia LaBeouf (Jerôme), Jamie Bell (K.), Willem Dafoe (L.), Mia Gothová (P.), Sophie Kennedy Clarková (B.), Connie Nielsenová (matka Joe), Michael Pas (starý Jerôme), Uma Thurmanová (paní H.), Jean-Marc Barr (dlužník), Christian Slater (otec Joe), Udo Kier (číšník).

CENY: Ceny Evropské filmové akademie: (nominace; oba díly) nejlepší film, nejlepší herečka (Charlotte Gainsbourgová), nejlepší herec (Stellan Skarsgård).

Snímek Nymfomanka, část II. – režisérská verze je o padesát šest minut delší než verze Nymfomanka, část I., uvedená v lednu 2014. Rozvíjí se v ní další epizody, s nimiž se nymfomanská Joe svěřuje židovskému učenci Seligmanovi, který ji našel zbitou na ulici. I zde platí totéž co pro titul Nymfomanka, část I. – režisérská verze, tedy, že tu jsou rozšířenější a explicitnější sexuální scény a více prostoru dostávají vedlejší postavy. Zásadní je zařazení dlouhé drsné sekvence nelegálního potratu, jež poskytuje novou perspektivu pro pochopení filmu, v němž ovšem také zůstaly černý humor, smysl pro absurditu, neobvyklé metafory či poznámky a postřehy židovského učence Seligmana, vnímavého posluchače protagonistčina sebemrskačského a zároveň očistného vyprávění, z něhož je cítit neovladatelná posedlost, zničující závislost i narůstající osamělost. Dvojice diskutuje o samovolném orgasmu, o východním a západním křesťanství, o Zénónově paradoxu či o Prusíkově uzlu. Příběh však končí nečekaně tragicky, když hrdinka zastřelí dosud asexuálního Seligmana, který s ní překvapivě chtěl souložit.

LARS VON TRIER (nar. 30.4.1956, Kodaň) vyrůstal v nekonvenční rodině levicových intelektuálů (od umírající matky se až v roce 1995 dozvěděl, že má jiného biologického otce). Začínal jako amatérský filmař ve třinácti letech. Studoval film na Kodaňské univerzitě (1976-79) a v roce 1982 absolvoval katedru režie na Dánské filmové škole snímkem Podoby osvobození, uvedeným v několika evropských televizích. Do mezinárodního povědomí vstoupil volnou trilogií, pátrající po duchovním rozměru filmového prostoru: Prvek zločinu (Cena za techniku na MFF v Cannes), Epidemie a Evropa (Cena poroty na MFF v Cannes). Uznání, ale i řadu vášnivých polemik vyvolaly snímky Prolomit vlny (mj. Velká cena poroty na MFF v Cannes, Evropská filmová cena a César), Tanec v temnotách (Zlatá palma a Cena za ženský herecký výkon pro Björk na MFF v Cannes), Antikrist (Cena za ženský herecký výkon pro Charlotte Gainsbourgovou na MFF v Cannes, Evropská filmová cena za kameru), Melancholia (Cena za ženský herecký výkon pro Kirsten Dunstovou na MFF v Cannes) a Nymfomanka. Podílel se na konceptu a režii TV talkshow Laerervaerelset (TV-1994, Sborovna) a natočil dvě řady kultovního seriálu Království, jež se uváděly i v kinech. Jako inovátor, porušující tradiční filmovou estetiku a narativní principy, navazuje ve své osobitě stylizované tvorbě na tradice evropského filozofického filmu (C.T. Dreyer, I. Bergman, A. Tarkovskij), na německý expresionismus a na film noir. Zároveň je ovšem i mediálně zručným PR manažerem vlastní tvorby. Jeho snímky se vyznačují překvapivou sugestivitou; modelace vyprávění směřuje k podobenství, ke krystalicky průzračným vztahům mezi komplikovanými postavami, ocitajícími se pod tlakem osudových rozhodnutí. Jeho tituly téměř pravidelně vzbuzují svým emocionálním a konfrontačním vyzněním kontroverzní reakce. A sám tvůrce si provokativními názory a postoji vysloužil pověst ironického glosátora, mystifikátora a manipulátora (díky neuváženým a politicky nekorektním výrokům o Hitlerovi, nacismu a Izraeli skončila jeho účast na MFF v Cannes 2011 skandálním vyhoštěním). Byl jedním ze zakladatelů minimalistického manifestu Dogma 95, podle jehož zásad natočil ovšem jen snímek Idioti. Podílel se na videoklipech (dánská popová dvojice Laid Back a rockový zpěvák Kim Larsen) a od roku 1985 vytvořil desítky reklamních spotů a filmů pro různé firmy a instituce. S producentem Peterem Aalbaekem Jensenem založil v roce 1992 produkční společnost Zentropa, v jejímž rámci realizuje své filmy i díla jiných režisérů a jež se stala významným hráčem na evropském filmovém trhu. Jeho tvorba se stala předmětem různých dokumentů, např. Tranceformer: A Portrait of Lars von Trier (1997, Lars von Trier; r. Stig Björkman – TV), Lars from 1-10 (1998, Lars od 1 do 10; r. Sophie Fiennesová, Shari Romanová), Von Trier’s 100 øjne (2000, 100 von Trierových očí; r. Katia Forbertová) a The Name of This Film Is Dogme 95 (2000, Název tohoto filmu je Dogma 95; r. Saul Metzstein). V roce 1997 mu bylo uděleno dánské státní vyznamenání rytíř Řádu Dannebrog, jež o deset let později demostrativně vrátil s odůvodněním, že si neváží dánské královské rodiny. Upozorňujeme na knihu Petera Schepelerna, nazvanou Lars von Trier a jeho filmy (Orfeus, Praha 2004). Některé jeho snímky se dočkaly dokonce české jevištní podoby: Dogville (Národní divadlo v Praze), Kdo je tady ředitel? (Švandovo divadlo v Praze a oblastní divadla v Českých Budějovicích, Zlíně a Mladé Boleslavi) a Idioti (HaDivadlo v Brně, Švandovo divadlo v Praze). – Filmografie (režie a scénář či spolupráce na něm, není-li uvedeno jinak): kr. amatérské filmy Turen til Squashland (1967, Výlet do Squashlandu; + kam., střih), Nat, skat (1968, Dobrou, miláčku; + kam., střih), En røvsyg oplevelse (1969, Zážitek k posrání; + kam., střih) a Et skakspil (1969, Šachová partie; + kam., střih), Hemmelig sommer (TV-1969, Tajné léto; r. Thomas Windig; herec), kr. amatérské filmy Hvorfor flygte fra det du ved du ikke kan flygte fra? (1970, Proč před tím utíkat, když víš, že tomu neutečeš?; + kam., střih), En blomst (1971, Květina; + kam. střih), střm. portrét frustrovaného mladého výtvarníka, trpícího strachem z žen, Orchidégartneren (1977, Pěstitel orchidejí; + spol. kam., střih, prod., herec), kr. f. volně inspirovaný erotickým románem Pauline Réageové Menthe – la bienheureuse/Mynte – den lyksalige (1979, Blažená Menthe; + spol. kam., střih, prod., herec), kr. školní videocvičení Produktion I (1979, Produkce I), Produktion II (1979, Produkce II), Videoøvelse (1980, Videocvičení), Produktion III: Marsjas anden rejse (1980, Produkce III: Marsjina druhá cesta), Produktion IV: Historien om de to aegtemænd med alt for unge koner (1980, Produkce IV: Příběh o dvou manželích a jejich příliš mladých ženách) a Dokumentarøvelsen – Lolita (1980, Dokumentární cvičení – Lolita), Kaptajn Klyde og hans venner vender tilbage (1980, Kapitán Klyde a jeho přátelé se vracejí; r. Jesper Klein, Per Holst; herec), kr. školní f. o mladé ženě, která po probdělé noci opouští s kufrem v ruce byt a z ploché střechy pohlíží na velkou kostelní kopuli, Nocturne (1980, Nokturno), střm. gangsterské drama Den sidste detalje (1981, Poslední detail; režie), střm. drama o trýznivých vzpomínkách německého vojáka z období nacistické okupace Dánska, Befrielsesbilleder (1982, Podoby osvobození), psychologické kriminální drama o detektivovi, který se nakonec stává vrahem, Forbrydelsens element (1984, Prvek zločinu; + herec), příběh filmařů připravujících horor, k jehož realizaci nakonec nedojde, Epidemic (1987, Epidemie; + spol. kam., spol. střih, herec), adaptace Eurípidovy tragédie podle scénáře Carla T. Dreyera a Prebena Thomsena, přenesené do prostředí pohanského Dánska, Medea (TV-1988, Médea), En verden til forskel (1989, Zcela jiný svět; r. Leif Magnusson; herec), kafkovský příběh idealistického Američana v poválečném Německu, kde nastoupí jako aspirant na funkci průvodčího lůžkových vozů, Evropa (1991, Europa; + píseň, herec), satirický duchařský hororový seriál z kodaňské nemocnice Riget (TV-1994, Království; spol. r. Morten Arnfred; + spol. prod., herec – TV), psychologické drama mladé ženy, která se obětuje svému paralyzovanému manželovi, Prolomit vlny (1996, Breaking the Waves), pokračování hororového seriálu Riget II (TV-1997, Království II; spol. r. Morten Arnfred; + spol. prod., herec – TV), intimní tragikomedie, realizovaná jako druhý snímek podle zásad manifestu Dogma 95 o skupince mladých intelektuálů, předstírajících na různých místech mentální postižení, Idioti (1998, Idioterne; + kam., herec), svérázný sociálně laděný muzikál Tanec v temnotách (2000, Dancer in the Dark; spol. píseň) s Björk v roli nezdolné československé emigrantky Selmy Ježkové, kriminální příběh o cestě dívky, která jede na pomoc bankovním lupičům, D-dag – Lise (TV-2000), jenž je součástí paralelního kolektivního projektu D-dag (TV-2000, Den vítězství), thriller, odehrávající se v americkém městě ve Skalnatých horách ve 30. letech, Dogsville (2003), natočený celý v ateliéru jen v náznakových kulisách, hraný dokument o filmařských postupech, v němž Trier vyzval kolegu Jørgena Letha, aby svůj původně dvanáctiminutový film Det perfekte menneske (1967, Dokonalý člověk) pětkrát předělal a přitom se držel jeho pokynů, Pět překážek (2003, De fem benspaend; spol. režie Jørgen Leth; + spol. nám.), Můj miláček ráže 6,65 (2004; Dear Wendy; r. Thomas Vinterberg; sc.), volné pokračování snímku Dogsville jako variace na téma otroctví, situovaná do prostředí osady kdesi hluboko na jihu USA ve 30. letech minulého století, Manderlay (2005, Manderlay), bláznivá komedie, v níž šéf IT firmy tají před zaměstnanci svou totožnost a místo sebe angažuje na nepříjemnou práci nepříliš schopného herce, Kdo je tady ředitel? (2006, Direktøren for det hele; + hlas), segment Occupations (Povolání; + herec) z kolektivního filmu Chacun son cinéma (2007, Každému jeho film), De unge år: Nietzsche sagaen del 1 (2007, Raná léta – Erik Nietzsche, část 1; r. Jacob Thueson; sc., hlas), drásavé psychologické drama manželského páru, jenž se odjíždí vyrovnat se ztrátou malého syna do chaty v hlubokých lesích, Antikrist (2009, Antichrist), kr. video Dimension 1991-2024 (2009), apokalyptické melodrama o konci světa s ústředním motivem vztahu dvou sester Melancholia (2011, Melancholia), dvoudílná „cenzurovaná“ studie ženské sexuality Nymfomanka, část I. (2013, Nymphomaniac Vol I) a Nymfomanka, část II. (2013, Nymphomaniac Vol II) a její prodloužený režisérský sestřih Nymfomanka, část I. – režisérská verze (2014, Nymphomaniac Vol I – Director’s Cut) a Nymfomanka, část II. – režisérská verze (2014, Nymphomaniac Vol II – Director’s Cut); (podíl na produkci, není-li uvedeno jinak) Constance (1998; r. Knud Vesterskov), Pink Prison (1999; r. Lisbeth Lynghøftová), seriál Morten Korch – Ved stillebaekken (TV-1999-2000, Morten Korch – U tiché kotliny; r. Finn Henriksen, Lone Scherfigová), Italština pro začátečníky (2000, Italiensk for begyndere; r. Lone Scherfigová), dok. f. I kajak til verdens ende (TV-2000, V kajaku až na konec světa; r. Andreas Hvidt), HotMen CoolBoyz (2000; r. Knud Vesterskov), Het zuiden (2004, Na jih; r. Martin Koolhoven), kolektivní film 26 režisérů Visions of Europe (2004, Vize Evropy), All About Anna (2005, Vše o Anně; r. Jessica Nilssonová), The Erotic Man (2010, Mužská erotika; r. Jørgen Leth), Královská aféra (2012, En kongelig affaere; r. Nikolaj Arcel), I am Here (2014, Jsem tady; r. Anders Morgenthaler).     -fik-