Zoran, můj synovec idiot

barevný, hořká komedie, přístupný, 1:2,35, 2-D, Dolby Digital, dlouhý – 112 min.

Původní název: Zoran, il mio nipote scemo. Země původu: Itálie, Slovinsko. Výrobce: Staragara. Ve spolupráci s Arch Production / Transmedia Production. Rok výroby: 2013. Premiéra: 28.8.2014. Monopol: Artcam. Mluveno: italsky, slovinsky, furlansky (české titulky).

AUTOŘI: Scénář: Daniela Gambaroová, Pier Paolo Piciarelli, Matteo Oleotto, Marco Pettenello. Režie: Matteo Oleotto. Kamera: Ferran Paredes Rubio. Hudba: Antonio Gramentieri, Sacri Cuori. Různé skladby a písně. Výprava: Vasja Kokelj. Kostýmy: Emil Cerar. Střih: Giuseppe Trepiccione. Zvuk: Emanuele Cicconi. Výkonný producent: Ognjen Dizdarević. Producent: Igor Prinčič. Koproducent: Miha Černec. České titulky: Pavlína Svobodová (Filmprint Digital).

HERCI: Giuseppe Battiston (Paolo), Teco Celio (Gustino), Rok Prašnikar (Zoran), Roberto Citran (Alfio), Marjuta Slamicová (Stefanija), Peter Musevski (notář), Riccardo Maranzana (Ernesto), Ivo Barisic (doktor Vrtovec), Jan Cvitkovič (Jure), Doina Komissarovová (Anita), Sylvain Chomet (odborník na šipky), Matteo Oleotto.

CENY: Donatellův David 2014: (nominace) nejlepší debut (Matteo Oleotto), nejlepší herec (Giuseppe Battiston).

První celovečerní film Mattea Oleotta Zoran, můj synovec idiot se odehrává v prostředí, jež tvůrce důvěrně zná: mezi vesničany u hraničního města Gorizie ve Furlansko-Julském Benátsku na pomezí Itálie a Slovinska. – Obézní čtyřicátník Paolo se projevuje jako vulgární, záludný misantrop, vypočítavý sobec, vandal a alkoholik. Práce v kantýně domova důchodců ho štve stejně jako jeho kolega, amatérský zpěvák Ernesto. Věčnou nenaloženost přiživuje popíjením vína v Gustinově nálevně, urážením ostatních štamgastů a také šmírováním exmanželky Stefanije, šťastně provdané za dobře situovaného empatického podnikatele Alfia. Vše se změní, když zemře Paolova slovinská teta Anja a on se má postarat o osiřelého synovce Zorana. Paolo o podivínského příbuzného, který se naučil italsky ze dvou románů, nestojí. Avšak když zjistí, že by mohl vydělat na mladíkově šipkařském umu, změní názor, požádá o pěstounství a začne synovce tvrdě trénovat. Jenže Zoran má také svou hlavu… – Soužití dvou odlišných osobností prodělá krizi, ale smířlivý závěr dává tušit, že pro oba bude přínosem… – Díky znalosti místních poměrů a věrohodným hereckým výkonům má tato hořká až cynická komedie s téměř nesnesitelným protagonistou osobitou „lokální“ atmosféru. Mihnou se v ní i režiséři Jan Cvitkovič nebo Sylvain Chomet (jako mediální šipkařský guru).          -kat-

MATTEO OLEOTTO (nar. 16.3.1977, Gorizia, Furlansko-Julské Benátsko), vystudoval herectví na Civica accademia d’arte drammatica Nico Pepe (Občanská akademie dramatického umění Nica Pepeho) v Udine a režii na Centro Sperimentale di Cinematografia v Římě (2005), již zakončil absolventským filmem Dvojsečný. V letech 2001–2005 natočil několik krátkých snímků, z nichž některé byly oceněny na domácích a zahraničních festivalech. Natáčel TV programy a reklamní spoty, působil i jako asistent režie. V roce 2007 si zahrál menší roli ve společenské komedii Sladké pokušení/Čokoládový seminář Claudia Cupelliniho, na jejíž styl navázal ve svém vlastním debutu Zoran, můj synovec idiot. Tematickou příbuznost obou filmů spojuje obraz života obyčejných lidí, do kterého zasáhnou nečekané události. Oleottův civilní pohled na současnou realitu připomíná v žánrovém spojení dramatu a komedie italské snímky 60. až 80. let (Antonio Pietrangeli, Luigi Comencini, Mario Monicelli, Dino Risi, Ettore Scola, Franco Brusati). Film byl nominován na Donatellova Davida za debut a s úspěchem byl uveden na MFF v Benátkách 2013 a oceněn na několika domácích i zahraničních přehlídkách (hrál se též na Febiofestu 2014). – Filmografie: (režie, scénář či podíl na něm, není-li uvedeno jinak) (krátké filmy) La luna ci guarda (2001, Měsíc se na nás dívá), Passeranno anche stanotte (2002, Stráví také dnešní noc), Stanza 21 (2004, Pokoj 21), Can Can (2004, Kankán), A doppio filo (2005, Dvojsečný), Casinò Paradajz (2005; + spol. prod.), Nonna si deve asciugare (2011, Babička se musí osušit; r. Alfredo Covelli; herec, spol. prod.); (celovečerní filmy) La seconda ombra (2000, Druhý stín; r. Silvano Agosti; herec), Lezioni di ciocolato (2007, Sladké pokušení/Čokoládový seminář; r. Claudio Cupellini; herec – TV), hořká komedie o osamělém venkovském opilci, který se musí postarat o šestnáctiletého slovinského příbuzného, Zoran, můj synovec idiot (2013, Zoran, il mio nipote scemo; + herec).  -jš-