Láska z Khon Kaen

barevný, psychologický, mysteriózní, 15 přístupnost, 1:1,85, 2-D, DVD-K, BRD-K, Dolby Surround 7.1, dlouhý – 122 min.

Původní názvy: Rak ti Khon Kaen. Anglický název: Cemetery of Splendour. Země původu: Thajsko, Velká Británie, SRN, Malajsie. Výrobce: Kick the Machine Films (Thajsko) / Illuminations Films (Velká Británie). Koprodukce: Anna Sanders Films (Francie) / Geissendörfer Film- und Fernsehproduktion (SRN) / Match Factory Productions (SRN) / ZDF/Arte (SRN) / Astro Shaw (Malajsie) / Asia Culture Center-Asian Arts Theatre (Jižní Korea) / Detalle Films (Mexiko) / Louverture Films (USA) / Tordenfilm (Norsko). S účastí L’Aide aux Cinéma du Monde / CNC / Institute Français. Rok výroby: 2015. Premiéra: 17.12.2015. Monopol: Artcam. Mluveno: thajsky, anglicky (české titulky). – Film, který uzdravuje.

AUTOŘI: Scénář: Apichatpong Weerasethakul. Režie: Apichatpong Weerasethakul. Kamera: Diego Garcia. Hudba: různé skladby a písně. Výprava: Akekarat Homlaor. Kostýmy: Phim U-mari. Střih: Lee Chatametikool. Zvuk: (design) Akritchalerm Kalayanamitr. Producenti: Apichatpong Weerasethakul, Keith Griffiths, Simon Field, Charles de Meaux, Michael Weber, Hans W. Geissendörfer. Koproducenti: Viola Fügenová, Najwa Abu Bakarová, Moisés Cosio Espinosa, Eric Vogel, Ingunn Sundelinová, Joslyn Barnesová, Caroleen Feeneyová, Danny Glover. České titulky: Tereza Benhartová (Filmprint Digital).

HERCI: Jenjira Pongpas Widnerová (Jen), Banlop Lomnoi (Itt), Jarinpattra Rueangramová (Keng), Petcharat Chaiburiová (sestřička Tet), Richard Abramson (Richard Widner), Sujittraporn Wongsrikeawová, Bhattaratorn Senkraigulová (bohyně).

 

Další snímek známého thajského filmaře Apichatponga Weerasethakula Láska z Khon Kaen v našich kinech je opět krajně subjektivním dílem, jež je podle jeho slov „osobním portrétem míst, která jsou ke mně přisátá jako paraziti“. V dlouhých statických záběrech provázených reálným zvukem (bez filmové hudby) se odvíjí magicko-realistický příběh chromé dobrovolnice Jen, která se v nemocnici, předělané z bývalé školy, stará o vojáka Itta, trpícího stejně jako ostatní spolupacienti (rovněž vojáci) podivnou spavou nemocí. Žena, chodící o berlích (má jednu nohu o deset centimetrů kratší), žije sice se starším Američanem Richardem, ale pociťuje jistou sounáležitost s nemocným mužem, který se občas probere ze spánku, hovoří s ní a vychází s ní dokonce i ven na procházky po parku i do města (mluví o něm jako o novém synovi). Významné je pro ni i setkání s mladou Keng, která jako médium zprostředkovává spojení mezi pacienty a jejich příbuznými, jimž tlumočí přání či myšlenky spících lidí. Jen se setká i s dvěma mladými bohyněmi, jimž předtím obětovala ve svatyni. Dozví se od nich, že pacienti se neuzdraví: pod školou je dávné pohřebiště králů, kteří spolu stále bojují a využívají energii spících vojáků. Keng ženě v dojemné scéně ošetřuje znetvořenou nohu. A ta se stále více pohybuje na pomezí reality a snu. Je však spokojená… – Komorní příběh tří postav se odehrává v prostředí dřevěné budovy, kde je umístěna nemocnice, a v jejím okolí (park, jezero, pouliční stánky, les se sochami a nápisy, kde byl dříve královský palác). Do zvláštního uzavřeného světa zasahují vlivy zvnějšku jen zřídka. Nad realismem pak převažuje atmosféra tajemna. Divácky náročný film vyžaduje stejné „naladění“ s autorem. -tbk-

APICHATPONG WEERASETHAKUL (čti Apišatpong Wirásetakun, nar. 16.7.1970, Bangkok, Thajsko) vyrůstal s rodiči lékaři v areálu nemocnice ve městě Khon Kaen v provincii Isan na severozápadě Thajska. Absolvoval bakalářská studia architektury na univerzitě v Khon Kaen (1994) a filmovou režii na Škole Uměleckého institutu v Chicagu (SAIC; 1997). Experimentální krátké filmy a videa začal natáčet v roce 1994 a od roku 1998 pořádá ve světě výstavy a videoinstalace (např. multi-screen instalace Primitive z roku 2009, zakoupená londýnskou Tate Gallery, jejíž součástí je také film Strýček Búnmí nebo videofilm Phantoms of Nabua/Fantomy vesnice Nabua prezentovaný též v pražské galerii Tranzitdisplay, instalace pro projekt Dokumenta v Kasselu – 2012 či instalace Dilbar z roku 2013 a Fireworks /Archive/ z roku 2014). Je uznáván jako významný videoartový umělec a také jako přední současný filmař. V roce 1999 spoluzaložil produkční společnost Kick the Machine, což mu umožňuje vcelku nezávislou práci v nelehkých podmínkách thajské kinematografie. Jeho filmy sklízejí ovace na významných mezinárodních festivalech mj. v Cannes (Zlatá palma za snímek Strýček Búnmí, Cena poroty za Tropickou nemoc a Cena v sekci Určitý pohled za Slastně tvá), v São Paulu (Cena kritiky za Tropickou nemoc) nebo v Sitges (Cena kritiky pro Strýčka Búnmího). Řada titulů byla uvedena i u nás na Febiofestu, v Karlových Varech a na Letní filmové škole, kde byla za jeho účasti v roce 2011 uvedena retrospektiva jeho díla. Jeho tvorba se vyznačuje značně subjektivním laděním s uplatněním asijského magického realismu, s neznatelenými přechody mezi skutečností, snem a nadrealitou, s nelineární či rozdvojenou strukturou zašifrovaného děje a často s využitím neherců. Je ovlivněn buddhismem (např. motiv reinkarnace) a vychází z fungování myšlení či paměti, přičemž často akcentuje nadpřirozené prvky či mýty, jež považuje za součást tradice lidstva. V jeho díle se často objevují nemoci či nemocniční prostředí. Weerasethakul se nijak netají svou homosexualitou. Upozorňujeme na rozhovor Jana Jílka s ním v časopisu Cinepur č. 73 (2011) nebo na knihu Apichatpong Weerasthakul (ed. James Quandt), vydanou v angličtině Rakouským filmovým muzeem v roce 2009. V roce 2008 byl ve Francii oceněn titulem Rytíř Řádu umění a literatury. – Filmografie: (režie a scénář či spolupráce na scénáři, není-li uvedeno jinak) (neúplná; krátké a středometrážní filmy, bez videoinstalací) Bullet (1994, Kulka; + kam., střih), 0116643225059 (1994; + kam., střih), Kitchen and Bedroom (1994, Kuchyň a ložnice; + kam., střih), Mae ya nang/Like Relentless Fury of the Pounding Waves (1995, Jako vytrvalá zuřivost bušících vln; + kam., střih), Goh Gayasiat/thirdworld (1997, Třetí svět; + kam., střih), Windows (1999, Okna; + kam., střih), Malee and the Boy (1999, Malee a chlapec; + střih), Haunted House (2001, Strašidelný dům; + kam., střih), Second Love in Hong Kong (2002, Druhá láska v Hongkongu; spol. r., spol. kam. Christelle Lherouxová), Worldly Desires (2005, Pozemské touhy; + spol. kam., spol. střih), Ghost of Asia (2005, Duch Asie; spol. r., spol. kam. Christelle Lherouxová), The Anthem (2006; Hymna), Teem (November 20) (2007, Teem /20. listopad/), epizoda Luminous People (Zářící lidé; + kam.) z kolektivního snímku O estado do mundo (2007, Stav světa), část Mobile Men (Jedoucí muži; + kam., střih), A Letter to Uncle Boonmee (2009, Dopis strýčkovi Búnmímu), kr. f. M Hotel (2011), střm. f. Mekong Hotel (2012, Mekong Hotel), Ashes (2012, Popely), Khong lang nam (2012, Kaktusová řeka), Sakda (2012), příspěvek do kolektivního snímku sedmdesáti filmařů Venice 70: Future Reloaded (2013, Nabitá budoucnost), segment Thailand (Thajsko) z kolektivního snímku o fotbale Short Plays (2014, Krátké hry); (dlouhé filmy) Dokfahr nai meuman (2000, Tajemný předmět o polednách; + spol. kam., spol. střih), Sud sanaeha (2002, Slastně tvá), komedie Huajai toraong (2003, Dobrodružství Železné kočičky; spol. r., spol. sc. Michael Shaowanasai), Sud pralat (2004, Tropická nemoc), Sang sattawat (2006, Světlo století; + spol. prod.), Strýček Búnmí (2010, Lung Búnmí raleuk chat; + spol. prod.), Láska z Khon Kaen (2015, Rak ti Khon Kaen; + spol. prod.).     -tbk-