Láska šílená

barevný, životopisný, historický, milostný příběh, 15 přístupnost, 1:1,85, 2-D, DVD-K, BRD-K, Dolby Digital, dlouhý – 96 min.

Původní název: Amour fou. Země původu: Rakousko, Lucembursko, SRN, Francie. Výrobce: coop 99 Filmproduktion. Koprodukce: Amour Fou Luxembourg / Essential Filmproduktion. Ve spolupráci s ORF Film/Fernsehabkommen / WDR/Arte / Arte France Cinéma. Rok výroby: 2014. Premiéra: 11.6.2015. Monopol: Film Europe. Mluveno: německy (české titulky). – Láska si vybírá nás, smrt si však vybíráme my.

AUTOŘI: Scénář: Jessica Hausnerová. Dramaturgie: Géraldine Bajardová. Režie: Jessica Hausnerová. Kamera: Martin Gschlacht. Hudba: různé skladby a písně. Výprava: Katharina Wöppermannová. Kostýmy: Tanja Hausnerová. Střih: Karina Resslerová. Zvuk: (design) Nicolas Tran Trong; Uve Haussig. Masky: Heiko Schmidt, Kerstin Gaecklinová. Výkonné producentky: Sarah Nagelová, Isabell Wiegandová. Producenti: Martin Gschlacht, Antonin Svoboda, Bruno Wagner, Bady Minck, Alexander Dumreicher-Ivanceanu, Philippe Bober. České titulky: Veronika Sysalová (Filmprint Digital).

HERCI: Birte Schnöinková (Henriette Vogelová), Christian Friedel (Heinrich von Kleist), Stephan Grossmann (Friedrich Louis Vogel), Sandra Hüllerová (Marie), Holger Handtke (lékař), Barbara Schnitzlerová (matka), Alissa Wilmsová (Dörte), Paraschiva Dragusová (Pauline), Peter Jordan (Müller), Katharina Schüttlerová (Sophie).

CENY: Rakouské výroční filmové ceny: nejlepší scénář (Jessica Hausnerová), nejlepší střih (Karina Resslerová); (nominace) nejlepší film, nejlepší režie (Jessica Hausnerová), nejlepší herečka (Birte Schnöinková), nejlepší výprava (Katharina Wöppermannová), nejlepší kostýmy (Tanja Hausnerová), nejlepší masky (Heiko Schmidt, Kerstin Gaecklinová).

V životopisném snímku Láska šílená líčí rakouská scenáristka a režisérka Jessica Hausnerová zvláštní vztah mezi dramatikem a spisovatelem Heinrichem von Kleistem (nar. 1777) a vdanou Henriettou Vogelovou (nar. 1780), kteří 21. listopadu 1811 spáchali společnou sebevraždu. – Berlín 1809. Henrietta, žijící v poklidném manželství s úředníkem Friedrichem Louisem Vogelem a starající se o domácnost a dcerku Pauline, se seznámí s Heinrichem von Kleistem, který se netají světobolem. Dramatik chce zemřít, ale ne sám, nýbrž s někým, kdo ho miluje. Nabídne proto společnou sebevraždu své přítelkyni (a sestřenici) Marii. Ale ta to odmítne. Kleist se proto zaměří na Henriettu, v níž spatřuje spřízněnou duši, kterou „nikdo nemiluje a která nikoho nemiluje“. Ani ta ho však nepochopí. Později se žena zhroutí. Lékař nedokáže zjistit příčinu jejích bolestí a záchvatů. Domnívá se, že mohou být nervového původu a povolá kolegu, který zahájí terapii pomocí „magnetického spánku“. Podle názoru kapacit však má žena v podbřišku nádor. Lékař potvrdí Vogelovi, že jeho manželka patrně zemře. Kvůli nemoci Henriette změní názor. Vydá se s Kleistem na výlet. Spisovatel se náhle rozmýšlí. Nechce, aby se s ním Henriette zabila kvůli nemoci, nýbrž z lásky k němu. Z jejich záměru sejde, když se v hostinci setkají se společným přítelem Müllerem. Kleist se znovu marně obrátí na Marii. Po čase se sejde s Henriettou, která je ochotná zkusit to znovu. Dvojice se ubytuje v hostinci a ráno u jezera Wannsee nedaleko Postupimi Kleist zastřelí nejdříve ženu a pak sám sebe. Vogel najde doma dopis na rozloučenou. Později mu lékař sdělí, že podle pitvy Henriette žádný nádor neměla… – Zvláštním způsobem „vyprázdněný“ komorní film, v němž na rozdíl od titulu, evokujícího vášně, je explicitních emocí jen málo, zato v něm převládá podivný odstup od postav a elegantní chlad. Důraz je kladen na vizualitu se statickými záběry, upomínajícími na Vermeerovy obrazy s vybledlými barvami (kombinovanými jen místy s výraznější barevností např. Henriettiných šatů). Také herecký projev je redukován na nevýrazná gesta, nehybnost či jen pomalý pohyb. Evokace doby je zprostředkována též promluvami o daňových reformách či o důsledcích francouzské revoluce a písněmi Wolfganga Amadea Mozarta nebo Ludwiga van Beethovena.     -tbk-

JESSICA HAUSNEROVÁ (nar. 6.10.1972, Vídeň) studovala režii na vídeňské Filmové akademii, kde také natočila krátký film Flora, s nímž se zúčastnila mnoha přehlídek a jenž získal Leoparda zítřka na MFF v Locarnu. V roce 1999 založila s Antoninem Svobodou, s Barborou Albertovou a s kameramanem Martinem Gschlachtem (jenž je jejím stálým spolupracovníkem) produkční společnost coop 99, která se stala platformou mladých rakouských filmařů. Její celovečerní hrané filmy, v nichž uplatňuje minimalistický styl s důrazem na obraz a na herecký projev, získaly řadu ocenění: Inter-View – Zvláštní uznání v sekci Cinéfondation na MFF v Cannes 1999; Hotel – Velká cena na FF Diagonale; Lurdy – Cena FIPRESCI a Cena SIGNIS na MFF v Benátkách 2009, Velká cena na MFF ve Varšavě 2009, Vídeňská filmová cena za nejlepší film Viennale, švédský Zlatý brouk za nejlepší zahraniční film; Láska šílená – rakouská výroční filmová cena za nejlepší scénář (+ nominace za režii a nejlepší film). Zabývá se v nich často osamělými hrdinkami a navzdory psychologickým tématům uplatňuje i nenápadný sardonický humor. – Filmografie: (režie a scénář, není-li uvedeno jinak) kr. f. Flora (1996; + střih), absolventský střm. f. Inter-View (1999), psychologické drama vzdorné teenagerky Lovely Rita (2001 – TV), hororový příběh dívky, která nastoupí jako recepční do luxusního venkovského hotelu a začne pátrat po zmizelé předchůdkyni, Hotel (2004), střm. f. o nelehké přípravě snídaně Toast (2006), psychologické drama ženy upoutané na vozík, která se vydá do slavného poutního místa, Lurdy (2009, Lourdes) se Sylvií Testudovou, životopisný historický snímek o sebevraždě Heinricha von Kleista a Henriette Vogelové Láska šílená (2014, Amour fou); (spoluproducentka) Schläfer (2005, Spáč; r. Benjamin Heisenberg), Immer nie am Meer (2007, Navždy, nikdy, nikde; r. Antonin Svoboda), Free Rainer – Dein Fernseher lügt (2007, Tvůj televizor lže; r. Hans Weingartner).     -tbk-