Dva dny, jedna noc

barevný, psychologický, 15 přístupnost, 1:1,85, 2-D, DVD-K, Dolby, dlouhý – 95 min.

Původní název: Deux jours, une nuit. Země původu: Belgie, Francie, Itálie, Nizozemsko. Výrobce: Les Films du Fleuve / Archipel 35/ Bim / Eyeworks. Koprodukce: France 2 Cinéma / RTBF / Belgacom. S účastí Canal Plus / Ciné Plus / France Télévisions. Ve spolupráci s Wild Bunch / Diaphana / Cinéart. S přispěním Programu Media EU. Rok výroby: 2014. Premiéra: 4.12.2014. Monopol: Film Europe. Mluveno: francouzsky, arabsky (české titulky). – Mimořádně lidský a silný příběh z rukou mistrů filmového plátna.

AUTOŘI: Scénář: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne. Režie: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne. Kamera: Alain Marcoen. Hudba: různé skladby a písně. Výprava: Igor Gabriel. Kostýmy: Maïra Ramedhan-Leviová. Střih: Marie-Hélène Dozoová. Zvuk: Jean-Pierre Duret. Výkonná producentka: Delphine Tomsonová. Producenti: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne, Denis Freyd. Koproducenti: Valerio De Paolis, Peter Bouckaert. České titulky: Natálie Nádassy (Filmprint Digital).

HERCI: Marion Cotillardová (Sandra), Fabrizio Rongione (Manu), Pili Groyneová (Estella), Simon Caudry (Maxim), Catherine Saléeová (Juliette), Baptiste Sornin (pan Dumont), Alain Eloy (Willy), Myriem Akheddiou (Mireille), Timur Magomedgadzhiev (Timur), Hicham Slaoui (Hicham), Serge Koto (Alphonse), Olivier Gourmet (Jean-Marc).

CENY: MFF v Sydney 2014: nejlepší film. Evropské filmové ceny: evropská herečka roku (Marion Cotillardová); (nominace) evropský film roku (Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne). Cena NYFCC, Cena NSFC: nejlepší herečka (Marion Cotillardová, spol. s filmem The Immigrant, r. James Gray). – Oscar: (nominace) nejlepší herečka (Marion Cotillardová). Ceny BAFTA: (nominace) nejlepší cizojazyčný film. César: (nominace) nejlepší herečka (Marion Cotillardová), nejlepší zahraniční film.

Sociálně laděné komorní snímky belgických filmařů, bratrů Jeana-Pierra a Luca Dardenneových, jsou založené na pečlivě odpozorované realitě běžného života a většinou se týkají lidí na okraji, kteří se dostali do existenčních či etických problémů; ani jejich poslední snímek Dva dny, jedna noc není výjimkou. – Sandra, vdaná matka malých školáků Estelly a Maxima, se ocitne v životní krizi. Sotva se vrátila do práce po léčení deprese, nechalo vedení hlasovat šestnáct spolupracovníků, zda se vzdají prémií ve prospěch kolegyně, která tak nebude propuštěna. Vyjde najevo, že mistr Jean-Marc některé zastrašoval, a proto Sandřina přítelkyně Juliette prosadí u zaměstnavatele Dumonta nové hlasování. Stále ještě labilní žena, která se co chvíli uklidňuje prášky a propadá záchvatům pláče, zprvu odmítá poprat se o práci, ale Juliette a oddaný manžel Manu ji přesvědčí. (Manželé mají hypotéku na dům, již by nemohli splatit.) Sandra a Manu tedy během víkendu objíždějí spolupracovníky a žena se je snaží přesvědčit. Někteří odmítnou, jiní ji podpoří, někdo se nechá zapřít… Sandra si připadá jako žebrák a propadá beznaději. Spolkne balení Xanaxu, ale když získá podporu další kolegyně, pokračuje po výplachu žaludku dál. – Během Sandřiny nemoci kolegové zjistili, že práci zvládnou i bez ní… – Před hlasováním mistr Sandru obviní, že rozklížila kolektiv. Ženě nakonec chybí jen jeden hlas. Majitel jí nabídne, že ji za dva měsíce přijme zpět místo muže s dočasnou smlouvou. Sandra to však odmítne a vyrovnaně odejde.     -kat-

JEAN-PIERRE DARDENNE (nar. 21.4.1951, Engis, provincie Liège, Belgie) a LUC DARDENNE (nar. 10.3.1954, Awirs, provincie Liège, Belgie) vyrostli v průmyslovém kraji kolem řeky Maasy. Jean-Pierre vystudoval v Bruselu herectví na Institutu dramatického umění (I.A.D.) a Luc absolvoval studium filozofie na Katolické univerzitě v Leuvenu. Po studiích společně pracovali několik měsíců v cementárně, aby si vydělali na filmovou techniku. Určujícím impulsem pro jejich filmovou dráhu bylo setkání s divadelníkem a filmařem Armandem Gattim. Začínali jako režiséři a producenti videoreportáží a dokumentů zejména se sociální tematikou z prostředí dělnických městeček ve Valonsku (19 titulů). V roce 1975 společně založili produkční firmu Dérives (transformovanou v roce 1981 na společnost Films Dérives Production a v roce 1994 na Les Films du Fleuve). V letech 1978-83 realizovali šest dok. filmů. Své zkušenosti se světem sociálně slabých promítli i do celovečerní hrané tvorby. Většina jejich sociálních, morálně laděných portrétů s tematikou rodiny a práce, jež se vyznačují pronikavou realistickoou syrovostí a věrohodností, ale i absencí filmové hudby a obsazovaním neprofesionálních či méně známých herců, byla uvedena a oceněna na prestižních festivalech: Rosetta (Zlatá palma a Cena za ženský herecký výkon ex aequo na MFF v Cannes), Syn (Cena za mužský herecký výkon na MFF v Cannes), Dítě (Zlatá palma na MFF v Cannes), Mlčení Lorny (Cena za scénář na MFF v Cannes) a Kluk na kole (Velká cena poroty na MFF v Cannes, Evropská filmová cena za scénář). Kromě vlastních projektů se producentsky podíleli na filmech jiných režisérů. Mezi jejich časté spolupracovníky patří herci Jérémie Renier a Olivier Gourmet, střihačka Marie-Hélène Dozoová a kameraman Alain Marcoen. Luc Dardenne byl v roce 2000 hostem MFF v Karlových Varech, kde jsou jejich filmy pravidelně promítány. V roce 2012 publikoval knižní esej Sur l’affaire humaine (Lidská záležitost). Upozorňujeme na rozsáhlejší stať o jejich tvorbě a původní rozhovor v časopise Film a doba č. 2/2006 a č. 3/2012. – Společná filmografie: (scénář a režie, není-li uvedeno jinak) dok. Le chant du rossignol (1978, Slavičí zpěv; režie), střm. dokumenty Lorsque le bateau de Léon M. descendit la Meuse pour la première fois (1979, Když se člun Léona M. poprvé plavil po proudu Maasy; + kam., zvuk), Pour que la guerre s’achève, les murs devaient s’écrouter (1980, Aby skončila válka, musely si zřítit zdi), R… ne répond plus (1981, R… už neodpovídá; + spol. kam., střih, spol. zvuk) a Leçons d’une université volante (1982, Přednášky putovní univerzity), střm. dok. Regarde Jonathan, Jean Louvet, son oeuvre (1983, Podívejte, Jonathane, Jean Louvet, jeho dílo; + spol. střih), válečné drama o vyvražděné židovské rodině podle stejnojmenné divadelní hry Reného Kaliského Falsch (1986, Špatně), kr. f. Il court, il court le monde (1987, Běží, běží svět), psychologické drama o síle lásky Je pense à vous (1992, Myslím na vás; + spol. prod.), příběh otce a patnáctiletého syna, kteří bez skrupulí zneužívají ilegální imigranty na stavbě až do chvíle tragické nehody, La promesse (1996, Slib; + spol. prod.), dramatický příběh dívky, bydlící s matkou-alkoholičkou a zoufale hledající práci, Rosetta (1999; + spol. prod.), drama třicetiletého truhlářského mistra, který ve svém málomluvném učni pozná vraha svého synka, Le fils (2002, Syn; + spol. prod.), drama sledující delikventního mladíka, který prodá své vlastní dítě k adopci a pak se potýká s následky tohoto svého neuváženého činu, Dítě (2005, L’enfant; + spol. prod.), skeč o nepodařené krádeži mladého kapsáře během promítání v kině Dans l’obscurité (V tmě) z kolektivního filmu třiatřiceti režisérů na téma kinematografie při příležitosti 60. MFF v Cannes Chacun son cinéma (2007, Každému jeho film), sociální psychologické drama dvou albánských imigrantů v Belgii Mlčení Lorny (2008, Le silence de Lorna; + spol. prod.), jímavé sociální drama o dvanáctiletém chlapci, kterého otec umístí do dětského domova, Kluk na kole (2011, Le gamin au vélo; + spol. prod.), psychologické drama mladé matky, řešící přes víkend hrozící výpověď z práce, Dva dny, jedna noc (2014, Deux jours, une nuit; + spol. prod.) s Marion Cotillardovoou; (produkce nebo podíl na ní) Nous étions à vous (1982, Byli jsme vám k službám; r. Armand Gatti; pouze Luc Dardenne), Les siestes grenadine (1999; r. Mahmoud Ben Mahmoud; pouze Luc Dardenne), Le lait de la tendresse humaine (2001, Mléko lidské dobroty; r. Dominique Cabreraová), dok. filmy Brook by Brook (2002, Brook očima Brooka; r. Simon Brook) a Romances de terre et d’eau (2002, Romance o zemi a vodě; r. Jean-Pierre Duret, Andréa Santanaová), Stormy Weather (2003, Bouřlivé počasí; r. Sólveig Anspachová), Le monde vivant (2003, Živoucí svět; r. Eugene Green), Le soleil assassiné (2003, Zavražděné slunce; r. Abdelkrim Bahloul), Le couperet (2005, Sekáček; r. Costa-Gavras), dok. filmy Il fare politica (2005, Dělá politiku; r. Hugues Le Paige) a Rwanda, les collines parlent (2006, Rwanda, vrcholky promlouvají; r. Bernard Bellefroid), Mon colonel (2006, Můj plukovník; r. Laurent Herbiet), Vous êtes de la police? (2007, Vy jste od policie?; r. Romuald Beugnon), dok. f. Why We Can’t See Each Other Outside When the Sun is Shining (2007, Proč se nemůžeme vidět venku, když svítí slunce; r. Bernard Bellefroid), kr. f. Premier jour (2008, První den; r. Sophie Mormontová), La prima linea (2009, První linie; r. Renato De Maria), dok. K.O.R. (2010; r. Joanna Grudzińská), Ministr (2011, L’exercice de l’État; r. Pierre Schoeller), Na dřeň (2012, De rouille et d’os; r. Jacques Audiard), Dupăa dealuri (2012, Za kopci; r. Cristian Mungiu), dok. filmy Un été avec Anton (TV-2012, Léto s Antonem; r. Jasna Krajinovicová) a À ciel ouvert (2013, Otevřené nebe; r. Mariana Oteroová), Marina (2013; r. Stijn Coninx), Je fais le mort (2013, Předstírat mrtvého; r. Jean-Paul Salomé), Vie sauvage (2014, Divoký život; r. Cédric Kahn), Journal d’une femme de chambre (2015, Deník komorné; r. Benoîr Jacquot).     -fik-