Dejte mi pokoj!

barevný, komedie, přístupný, 1:2,35, 2-D, Dolby Digital, dlouhý – 79 min.

Původní název: Une heure de tranquillité. Země původu: Francie. Výrobce: Fidelité Films. Koprodukce: TF1 Films Production / CZ Productions. Ve spolupráci s Wild Bunch. S účastí Canal Plus / OCS / TF1. Ve spolupráci s Palatine Étoile 12. Rok výroby: 2014. Premiéra: 7.5.2015. Monopol: CinemArt (do 21.1.2025). Mluveno: francouzsky, španělsky, polsky (české titulky). – Sobec? Vůbec!

AUTOŘI: Námět: Florian Zeller – hra Une heure de tranquillité (2013, Hodinu klidu). Scénář: Florian Zeller. Režie: Patrice Leconte. Kamera: Jean-Marie Dreujou. Hudba: Éric Neveux. Různé skladby a písně. Výprava: Ivan Maussion. Kostýmy: Annie Perier Bertauxová. Střih: Joëlle Hacheová. Zvuk: Paul Lané, Paul Heymans, Cyril Holtz. Vizuální efekty: (supervize) Benjamin Ageorges, Stephane Bidault. Výkonná producentka: Christine de Jekelová. Producenti: Olivier Delbosc, Marc Missonnier. Koproducentka: Genevieve Lemalová. České titulky: Natálie Nádassy (Filmprint Digital).

HERCI: Christian Clavier (Michel Leproux), Carole Bouquetová (Nathalie Leprouxová), Valérie Bonnetonová (Elsa), Rossy de Palmaová (Maria), Stéphane de Groodt (Pavel), Sébastien Castro (Sébastien Leproux), Christian Charmetant (Pierre), Arnaud Henriet (Léo), Jean-Pierre Marielle (Michelův otec).

Typická francouzská konverzační a situační komedie zkušeného Patrice Lecontea Dejte mi pokoj! nezapře svůj původ ve hře populárního dramatika (a scenáristy) Floriana Zellera Hodinu klidu, která měla premiéru v pařížském Théâtre Antoine v roce 2013. Příběh maloměšťáckého sobce téměř dodržuje jednotu děje, místa a času a odvíjí se v duchu tradiční zápletky, kdy se na hrdinu během krátké doby valí jedna pohroma za druhou. – Zubař Michel Leproux si jednoho sobotního rána koupí na bleším trhu vzácnou jazzovou desku (deska i muzikant jsou fiktivní) a těší se, až si ji doma přehraje. Jenže ho postupně ruší manželka Nathalie, nezaměstnaný levičácký syn Sébastien, polský instalatér Léo (z nějž se posléze vyklube Portugalec), španělská uklízečka Maria, milenka (a nejlepší přítelkyně jeho ženy) Elsa a soused Pavel, pořádající Sousedský den. – Manželka postupně muži přizná, že mu byla před dvaceti lety nevěrná s rodinným přítelem Pierrem, který je Sébastienovým biologickým otcem. Dostaví se i Pierre, jenž si chce půjčit peníze. Elsa navzdory milencově snaze řekne pravdu Nathalii. Kromě toho praskne voda, vytopený Pavel uspořádá Sousedský den u Leprouxových, Sébastien k nim nastěhuje filipínskou rodinu, jíž se dobročinně ujal. Michel se nakonec všech zbaví (Nathalie odejde do hotelu, Filipínce vnutí muž sousedovi), jenže ho zlomí náhlá bolest zad. Pod vlivem mlčenlivé filipínské dívenky nakonec odjede za senilním otcem do domova seniorů a pustí si desku s ním… – Snímek má spád, dobře pointované situace i kvalitní dialogy. Christian Clavier v něm zastoupil Fabrice Luchiniho, který hrál protagonistu na divadle.     -tbk-

PATRICE LECONTE (vl. jm. Patrice Claude François Leconte, nar. 12.11.1947, Paříž) strávil dětství v Tours a v patnácti letech začínal jako amatérský filmař. Dva roky studoval na filmové škole IDHEC, kde zaujal svými krátkými filmy (včetně animovaných), plných bizarností a novoromantického desperátství: Au-del de l’horizon (1968, Za obzorem), Autoportrait (1969, Autoportrét), La tiare d’Almendros (1969, Almendrosova tiára), L’espace vital (1970, Životní prostor), Le laboratoire de l’angoisse (1970, Laboratoř úzkosti), And My Name Is Marcel Gotlib ou Tout à la plume, rien au pinceau (1970, A moje jméno je Marcel Gotlib aneb Všechno perem, nic štětcem), La famille heureuse (1973, Šťastná rodina), L’assassin n’est pas l’antiquaire (1975, Vrahem není starožitník). Přispíval svými texty do revue Cahiers du Cinéma (1968-69), jako karikaturista a autor komiksů spolupracoval s časopisem Pilote (1970-74) a asistoval Walerianu Borowczykovi na filmu Blanche (1971). Od poloviny 70. let natáčí celovečerní filmy. Komerčně úspěšné komedie obsazoval většinou herci z někdejších kabaretních sdružení Café de la Gare a Le Splendid, ale často využíval i Jeana Rocheforta. Od komedie Tandem (pět nominací na Césara v hlavních kategoriích) postupně přešel k umělecky ambicioznějším projektům. Za titul Nemravná nevinnost získal Césary za nejlepší film a režii, Zlatého Huga na MFF v Chicagu, Cenu BAFTA a Donatellova Davida za cizojazyčný film. S filmem Dívka na mostě se zúčastnil MFF v Karlových Varech 1999. Příležitostně se věnuje tvorbě reklamních spotů (např. Héritage, Chanel, Caprice des Dieux) a divadelní režii (nejčastěji v pařížském divadle Atelier). Je autorem několika knih, mj. komiksů Gazul et Cie (1975, Gazul a spol.) a Gazul Club (2007), autobiografie Je suis un imposteur (1998, Jsem podvodník), románů Les femmes aux cheveux courts (2009, Ženy s krátkými vlasy) a Riva Bella (2011) a esejů J’arrête le cinéma (2011, Zastavím film). – Filmografie: (režie, není-li uvedeno jinak) parodie na francouzské detektivky z 50. let Les vécés étaient fermés de l’intérieur (1975, Záchody byly zavřeny zevnitř; + spol. sc.), úspěšné veselohry o příhodách skupinky turistů na africkém pobřeží Les bronzés (1978, Dovolená po francouzsku; + spol. sc. – TV) a v horském letovisku Les bronzés font du ski (1979, Dovolená po francouzsku 2; + spol. sc. – TV), příběh sobce, který rozvrátí poklidnou idylu páru, u něhož se ubytuje, Viens chez moi, j’habite chez une copine (1980, Přijď ke mně, bydlím u kamarádky; + spol. sc.), burleskní komedie o váhavých vztazích dvou samotářských sousedů Ma femme s’appelle Reviens (1981, Moje žena se jmenuje Vrať se; + spol. sc.), kriminální komedie o dvou policistech, vyšetřujících banální případ kradených šeků, Circulez, y’a rien à voir (1982, Rozejděte se, není tu nic k vidění; + spol. sc.), thriller o policistovi, který v převlečení za uprchlého trestance zorganizuje rafinované vyloupení mafiánského kasina, Specialisté (1984, Les spécialistes), komediální road movie o přátelství známého moderátora a jeho technika Tandem (1986; + spol. sc. – TV), drama osamělého muže podle románu Georgese Simenona Monsieur Hire (1988, Pan Hire; + spol. sc. – TV), komorní melancholické melodrama o stárnoucím muži, pohrouženém do vzpomínek na dětství a na ženu, Manžel kadeřnice (1990, Le mari de la coiffeuse; + nám., spol. sc.), epizoda Lettre à Mikhail Gorbatchev (Dopis Michailu Gorbačovovi) z filmu Contre l’oubli (1991, Abychom nezapomněli), kr. hraná etuda o bubeníkovi při provedení Ravelovy skladby Le batteur du Boléro (1992, Bubeník Bolera; + sc.), černá komedie o třech mužích různého věku a odlišných názorů na ženy Tango (1992 – V), přepis románu Patricka Modiana Le parfum d’Yvonne (1994, Yvonnin parfém; + sc.), epizoda La Ciotat 1996 z kolektivního dok. ke 100. výročí kinematografie Lumière et compagnie (1995, Lumière & spol. – TV), komedie o peripetiích tří jevištních veteránů Les grands ducs (1996, Velká cesta; + spol. sc. – V), kostýmní konverzační příběh o intrikách na dvoře Ludvíka XVI. Ridicule (1996, Nevinné krutosi – TV), akční komedie o dvou socích ve sporu o otcovství Poloviční šance (1997, 1 chance sur 2; + spol. sc.), romantická komedie o putování cirkusového vrhače nožů s dívkou, kterou zachránil před sebevraždou, La fille sur le pont (1998, Dívka na mostě), autentické historické melodrama ze severního Atlantiku v polovině 19. století Prokletí ostrova Saint-Pierre (2000, La veuve de Saint-Pierre; + spol. sc.), příběh nevšední lásky zaměstnance lunaparku a citově zraněné mladé ženy Félix et Lola (2000, Félix a Lola; + spol. sc.), milostné drama dvou „zaměstnanců“ pařížského nevěstince těsně po skončení 2. světové války Rue des plaisirs (2001, Ulička rozkoší), kriminální drama o náhodném setkání zcela rozdílných mužů (učitele a gangstera) L’homme du train (2002, Muž z vlaku – V), komorní psychologická komedie o dvou nešťastných a osamělých lidech, jež svede dohromady náhoda, Confidences trop intimes (2004, Příliš důvěrná tajemství – TV), dok. esej, zachycující přírodní krásy a život obyvatel Kambodžského království, Dogora (2004, Dogora – Ouvrons les yeux), pokračování prázdninových setkání skupinky přátel po více než 25 letech na Sardinii Les bronzés 3: amis pour la vie (2006, Dovolená po francouzsku 3 – TV), smutná komedie o napravení jednoho sobce a o hodnotách skutečného přátelství Mon meilleur ami (2006, Můj nejlepší přítel; + spol. sc. – TV), epizoda z kolektivního f. na podporu kampaně proti domácímu násilí Dix films pour en parler (2007, Deset filmů, aby se o tom mluvilo), kr. f. Trac (2007, Tréma), komedie z lyžařského centra v městečku, usilujícím stát se prvotřídní turistickou destinací, La guerre des miss (2008, Válka krásek – TV), romantická komedie o mladé ženě, která opustí obsedantního staršího partnera a nevázaně si užívá cestu napříč Francií s bratrskou dvojicí automechaniků, Voir la mer (2011, Vidět moře; + sc.), anim. černá hudební komedie podle knihy Jeana Teulého Obchod pro sebevrahy (2012, Le magasin de suicides; + sc., písně), nevydařené romantické drama milostného trojúhelníku z doby před a během první světové války A Promise/Une promesse (2013, Slib; + spol. sc.), konverzační komedie podle hry Floriana Zellera o zkažené sobotě jednoho egoisty Dejte mi pokoj! (2014, Une heure de tranquillité); (herec) L’an 01 (1972, Rok 01; r. Jacques Doillon), Pinot, simple flic (1984, Pinot, prostě polda; r. Gérard Jugnot), Le fils de Gascogne (1994, Gascogneův syn; r. Pascal Aubier), Mes stars et moi (2008, Mé hvězdy a já; r. Laetitia Colombaniová – TV).     -fik-