Bílý bůh

barevný, psychologický, thriller, 12 nevhodný pro děti, 1:2,35, 2-D, DVD-K, Dolby Digital, dlouhý – 119 min.

Původní název: Féher isten. Země původu: Maďarsko, SRN, Švédsko. Výrobce: Proton Cinema. Koprodukce: Pola Pandora / Chimney / Filmpartners / ZDF/Arte / Film i väst. Pro The Match Factory. S podporou: Hungarian National Film Fund / Eurimages / Medienboard Berlin-Brandenburg / Swedish Film Institute. Rok výroby: 2014. Premiéra: 5.2.2015. Monopol: Artcam/ASFK. Mluveno: maďarsky, anglicky (české titulky). – Strhující příběh o odvěkém přátelství člověka a psa.

AUTOŘI: Scénář: Kata Wéberová, Kornél Mundruczó, Viktória Petrányiová. Režie: Kornél Mundruczó. Kamera: Marcell Rév. Hudba: Asher Goldschmidt. Ferenc Liszt: Uherská rapsodie. Různé skladby a písně. Výprava: Márton Ágh. Kostýmy: Sabine Greunigová. Střih: Dávid Jancsó. Zvuk: Thomas Huhn, Gábor Balázs. Masky a účesy: Oliver Ziem-Schwerdt. Vizuální efekty: (supervize) Eric Schaechter. Koordinátoři zvířat: Teresa Ann Millerová; (hlavní trenér) Arpád Halász. Koordinátor kaskadérů: Gáspár Szabó. Výkonná producentka: Eszter Gyárfásová. Producentka: Viktória Petrányiová. Koproducenti: Karl Baumgartner, Michael Weber, Viola Fügenová, Fredrik Zander, Gábor Kovács, Jessica Asková. České titulky: Natálie Nádassy (Filmprint Digital).

HERCI: Zsófia Psottaová (Lili), psi Luke a Body (Hagen), Sándor Zsótér (Daniel), Szabolcs Thuróczy (starý muž), Lili Monoriová (správkyně útulku), László Gálffi (dirigent), Kornel Mundruczó (Afghánec), Vanda Verleová (Trixi), Ervin Nagy (řezník), Lili Horváthová (Elza), Károly Ascher (Péter), János Dérzsi (bezdomovec).

CENA: MFF v Cannes 2014: Cena v soutěži Určitý pohled.

Maďarský režisér Kornél Mundruczó se po několika divácky náročných experimentálních filmech rozhodl vyjít vstříc publiku a natáčet projekty, v nichž by pracoval s žánrovými pravidly. Prvním takovým titulem je Bílý bůh a lze jej charakterizovat jako psychologický thriller a zároveň jako alegorii, přičemž bílým bohem se rozumí civilizovaní lidé, k nimž vzhlíží menšina, v tomto případě psi. – V Maďarsku vstoupí v platnost zákon, podle nějž se za rasově smíšené psy musí platit. Lidé se proto kříženců houfně zbavují. – Třináctiletou Lili předá její matka rozvedenému otci, protože načas odjíždí. Muž, který promrhal kariéru a působí jako veterinář na jatkách, rozhodně nemíní mít u sebe dceřina psa, velkého křížence Hagena. Zvíře způsobí několik nepříjemností a muž ho dceři navzdory vyhodí z auta. Pes se sblíží s voříškem, který jej přivede do ruin k toulavé smečce. Později se dvojici podaří uniknout rasům. Ale Hagen se ocitne u bezdomovce, ten ho prodá a pes nakonec skončí u kriminálníka, který ho pomocí krutých metod vycvičí na ilegální zápasy psů. Svůj první souboj Hagen (nazvaný novým majitelem Max) vyhraje. Pak se mu podaří utéct, ale nakonec i s voříškem skončí v útulku. Lili, která milovaného psa marně hledá, hraje ve studentském orchestru na trubku. Zvolna se sbližuje se zatrpklým otcem. Hagen v útulku pochopí, že mu hrozí smrt uspáním, a zorganizuje útěk obrovské smečky (více než 250 psů). Ta se pod jeho vedením valí městem a zabíjí především lidi, kteří Hagenovi ublížili. Psi vtrhnou i do budovy, kde má právě Lili s orchestrem koncert. V budově i ve městě zavládne panika, policie organizuje zátahy na psy (při nichž zahyne i voříšek). Dívka pochopí, co se s Hagenem stalo, a ví, že otec je v nebezpečí. Vydá se za ním do jatek. V kritickém okamžiku začne Hagenovi v čele smečky hrát na trubku, jak mu hrávala před usnutím. Pes a vzápětí celá smečka si lehnou a ona si lehne na břicho proti nim. Otec se položí vedle ní… – Značně depresivní film, věnovaný památce Miklóse Jancsóa, se v alegorické rovině zabývá morálními problémy. Kromě hlavní hrdinky jsou všichni lidé ve filmu sobečtí, neteční a citově deprivovaní. Dechberoucí je závěrečná dlouhá sekvence běhu obří smečky budapešťskými ulicemi (jež se krátce objevuje v prologu). Významotvorné je využití výňatků z Lisztovy Uherské rapsodie. Podle tvrzení tvůrců nebyl žádný pes během natáčení vystaven útrapám (v duchu amerického kodexu). – Česká premiéra (4.2.2015) byla věnována pejskařům, kteří mohli se svými svěřenci do hlediště kina Aero.     -tbk-

KORNÉL MUNDRUCZÓ (nar. 3.4.1975, Gödöllő, Pešťská župa) absolvoval na budapešťské Vysoké škole divadelního a filmového umění obor herectví (1998) a filmovou režii ve třídě Jánose Szásze a Jánose Zsombolyaie (2003). V letech 1998 a 1999 byl hercem významných budapešťských divadelních scén (např. Divadlo Józsefa Katony a Divadlo Miklóse Radnótiho); s Komorním divadlem hostoval na divadelním festivalu Plzeň 1998 v inscenaci Shakespearova Kupce benátského. Od roku 2011 se věnuje též divadelní a koncertní režii na domácích jevištích (Národní divadlo, umělecké centrum Trafó, Divadlo Proton) i v zahraničí (Hamburk, Hannover, Varšava). Už svými krátkými studentskými filmy získal řadu ocenění na mezinárodních festivalech (Mnichov, Oberhausen, Chotěbuz) a jeho druhý celovečerní film Šťastné dny byl oceněn mj. Stříbrným leopardem na MFF v Locarnu a Zlatým kosatcem na Festivalu evropského filmu v Bruselu. Většina jeho filmů si odbyla mezinárodní premiéru v Cannes, kde uspěl u různých porot se snímky Delta (Cena FIPRESCI) a Bílý bůh (Cena v soutěžní sekci Určitý pohled). K jeho stabilním spolupracovníkům patří scenáristka a producentka Viktória Petrányiová, s níž v roce 2003 založil nezávislou filmovou a divadelní produkční společnost Proton Cinema, která od roku 2009 provozuje v Budapešti vlastní divadlo Proton. Je laureátem Ceny Bély Balázse (2003). – Filmografie: (herec) Szomszédok (TV-1987, Sousedé; r. Ádám Horváth), Szabadulásra ítélve (TV-1996, Osvobozující rozsudek; r. István Tényi), Utolsó vacsora az Arabs szürkénél (2000, Poslední večeře u Arabského šedého koně; r. Miklós Jancsó), kr. filmy Nuker (2002; r. Anna Faurová) a Főpróba (2003, Generální zkouška; r. Csaba Tóth), Szezon (2004, Sezóna; r. Ferenc Török), József és testvérei – Jelenetek a parasztbibliából (2004, Josef a jeho bratři – Scény z Rolnické bible; r. András Jeles), kr. filmy Apu (2005, Tatínek; r. Anna Saurová) a Bianco (2006, Bílý; r. Rudolf Péter Kiss), Ede megevé ebédem (2006, Ede mi snědl oběd; r. Miklós Jancsó, István Márton), Az igazi halál (TV-2007, Skutečná smrt; r. József Paczkovszky), Lányok (2007, Holky; r. Anna Faurová), Állomás (TV-2008, Stanice; r. Zsolt Balogh, Róbert Pajer), Oda az igazság! (2010, A to je vše, co bychom řekli o spravedlnosti; r. Miklós Jancsó); (režie, není-li uvedeno jinak) kr. dok. Minőségét megőzi (1998, Spotřebujte do), kr. filmy Haribo-hariba (1998) a Vörös hold (1999, Rudý měsíc), thriller o dvou mladých prostitutech Nincsem nekem vágyam semmi (2000, Po ničem už netoužím; + spol. sc., herec), kr. portrét znuděného a prchlivého teenagera Afta (2001, Den po dni; + spol. sc.), naturalistická sonda do neutěšeného života citově a sociálně frustrovaných mladých lidí Šťastné dny (2002, Szép napok; + spol. sc.), kr. f. El Robador 239. rész (2002, El Robador, díl 239), segment A 78-as szent Johannája (Svatá Jana z nočního autobusu 78; + výtvarník) z filmu Jött egy busz (2003, Přijel autobus), kr. filmy Kis apokrif no. 1 (2003, Malý apokryf č. 1; + sc., střih, výtvarník) a Kis apokrif no. 2 (2004, Malý apokryf č. 2; + spol. sc.), epizoda s psychoanalytickým pozadím Shortlasting Silence (Krátké ticho; + spol. sc.) z kolektivního filmu šestice režisérů z bývalé východní Evropy Lost and Found – Six Glances of a Generation (2005, Ztráty a nálezy – Šest pohledů jedné generace), moderní filmová a hudební parafráze příběhu Johanky z Arku Johanna (2005), drama incestního sourozeneckého vztahu v prostředí izolované vesnice na dunajském břehu Delta (2008; + spol. sc.), adaptace dramatické tetralogie Jánose Téreye A Nibelung-lakópark (2009, Kolonie Nibelung), komorní existenciální drama inspirované klasickým příběhem Mary Shelleyové o „monstru“ a jeho „stvořiteli“, Projekt Frankenstein (2010, Szelíd teremtés – A Frankenstein-terv; + spol. sc., herec), psychologický thriller rozvíjející v alegorické rovině téma vztahu nadřízené a podřízené rasy Bílý bůh (2014, Féher isten; + spol. sc., herec).     -fik-