Program

05/2018 (Change)
  • 18th week
  • We 02/05

    Skuki radi

    Directed by → Artur Vojtěckij
    Czech title → Zastávka ve stepi
    SSSR 1968 / SLT / 71 min. / 35 mm
    Cast → Majja Bulgakova, Vsevolod Sanajev, Ljudmila Šagalova, Jurij Mažuga, Viktor Sergačov

    Do železniční stanice uprostřed nekonečné stepi je situována adaptace povídky Maxima Gorkého Z nudy, odehrávající se na konci 19. století. Pro tamní obyvatele je jedinou spojnicí se světem vlak, který tam dvakrát denně na pár minut zastaví. Tyto chvíle jsou pak předmětem jejich hovorů, v nichž zahánějí umrtvující stereotyp, jenž vstoupil do jejich životů. A když se kuchařka Arina pokusí z něj vymanit, zaplatí za to vysokou cenu, odpovídající zemi, která zrušila nevolnictví teprve roku 1861. Režisér a scenárista Artur Vojtěckij navozuje atmosféru nudy a bezvýchodnosti zejména ve statických celkových záběrech, jejichž krásu nám umožňuje vychutnat širokoúhlá černobílá kopie, uložená v NFA. Vojtěckij promyšleně pracuje i se zvukem, v němž paradoxně nechává vyznít ticho. Velkou hereckou příležitost nabídl Majji Bulgakovové v roli Ariny, která svou hrdinku pojala úspornými prostředky, aniž by však diváky připravila o prožitek svého intimního dramatu.


    Spalovač mrtvol

    Directed by → Juraj Herz
    ČSR 1968 / 99 min. / 35mm
    Cast → Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Miloš Vodnič

    „Něžná,“ řekl pan Karel Kopfrkingl své krásné černovlasé ženě na prahu pavilónu dravců a lehký předjarní větřík mu provál vlasy, „tak jsme zase zde. Zde na tom drahém, požehnaném místě, kde jsme se před sedmnácti léty seznámili. Jestlipak si, Lakmé, vůbec ještě vzpomínáš, před kým to bylo?“ Příznačný styl promluvy hlavního hrdiny románu Spalovač mrtvol Ladislava Fukse.
    Herzova filmová adaptace neodmyslitelně prolnula s dikcí a hereckým projevem Rudolfa Hrušínského. Groteskně hororová studie charakteru posedlého mocí vyzněla v době svého uvedení, v březnu 1969, s ohledem na aktuální politické a společenské okolnosti ještě intenzivněji jako alegorie zákeřnosti konformismu, a několik týdnů po premiéře byl tedy film stažen z kin.

  • Th 03/05

    Le avventure di Pinocchio

    Directed by → Luigi Comencini
    Czech title → Panáček ze dřeva
    Itálie 1972 / CZV / 127 min. / 35mm
    Cast → Nino Manfredi, Andrea Balestri, Gina Lollobrigida, Vittorio De Sica, Mario Adorf

    Gina Lollobrigida

    Pinocchio, hrdina knihy Carla Collodiho, jak ho viděl klasik italského filmu Luigi Comencini. Jeho snímek vyniká originální kombinací hraných a trikových sekvencí a zajímavým hereckým obsazením.


    Vtáčkovia, siroty a blázni

    Directed by → Juraj Jakubisko
    ČSR – Francie 1969 / 75 min. / 35mm
    Cast → Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Philippe Avron

    + krátký film
    Aramisova / Čo sme robili predtým, ako sme šli spolu na kakao / ČR 2014 / 34 min. / HD

    „Jmenuje se to Ptáčkové, siroty a blázni. Přece se to tak říká, že blázny a ptáky živí Bůh, ne? Mladí lidé, kteří jdou tím filmem a o nichž ten film je, mě nezajímají jako výstřednost. Jsou svým způsobem typičtí. Nejdřív procházeli obdobím morální chudoby, teď zase hledají štěstí v bláznivosti a odmítají každou angažovanost. Dvakrát se pokusí angažovat, ale marně, nedovedou ani namalovat, co by chtěli vyjádřit, a nakonec šlapou po všem, co mají rádi. Člověk prostě není dost blázen. V shakespearovském smyslu slova. Zatím jsem natočil spoustu materiálu, sám ještě nevím, jak některé věci vyústí. Například ani to, jestli můj hrdina, který se zabil trojnásobnou smrtí, doopravdy zemřel nebo ne,“ ...pravil třicetiletý slovenský režisér v únoru roku 1969.

  • Fr 04/05

    Magie a feminismus / Ester Krumbachová – interpretace tvorby v mezinárodním kontextu

    / Vstup volný

    Ester Krumbachová (1923–1996) byla klíčovou osobností československé nové vlny. Její jedinečné dílo ji nejen učinilo jednou z nejvlivnějších žen v zákulisí evropské kinematografie 60. a počátku 70. let, ale také předznamenalo mnoho současných debat na téma magie, materialismu, feminismu i provázané povahy reality a smyslových forem vědění. Tato témata budou během celého „filmového dne“ v kině Ponrepo prezentovat kurátorky Ruth Noack a Jesse Jones a jejich host Pádraic E. Moore.
    Komponovaný filmový program budou tvořit přednášky, projekce, debaty a performance.
    V 11:00 bude uveden režijní debut Ester Krumbachové – genderová satira Vražda Ing. Čerta (1970, 77 min.). Dobový kontext s domácí tvorbou budou kurátoři reflektovat na post-apokalyptické sci-fi Konec srpna v hotelu Ozón (1966, režie Jan Schmidt podle novely Pavla Juráčka, 77 min.). Krátký snímek Fatimin dopis (Fatimaʼs Letter, 1992, 19 min.) Alie Syedové rozvine ve 12:40 téma imaginace jako kritického nástroje. Ve 14.00 bude uveden holandský film Marleen Gorrisové Otázka mlčení (De stilte rond Christine M., 1982, 93 min.), který osciluje mezi thrillerem a politickým filmem. Program uzavře v 18:30 americké sociální drama Boty (Shoes, 1916, 57 min.) režisérky Lois Weberové, která ve své době provokativně kombinovala drama se sociální a politickou kritikou.
    Probíhá ve spolupráci: Are | are-events.org a Národní filmová archiv.
    Program je součástí dlouhodobého projektu výzkumu pozůstalosti Ester Krumbachové.

  • Sa 05/05

    Svatba jako řemen

    Directed by → Jiří Krejčík
    ČSR 1967 / 90 min. / 35mm
    Cast → Iva Janžurová, Vladimír Pucholt, Jan Vostrčil, František Filipovský, Pavel Landovský

    Jiří Krejčík 100

    Komediálně laděný film o následcích jedné bláznivé noci. Příběh tří mužů, kteří upadnou do podezření, že znásilnili mladou prodavačku, osciluje mezi bláznivou komedií a satirou. Scenárista Zdeněk Mahler o něm napsal: „Je to příběh o více vrstvách a někteří z něho vezmou jen jednu, třeba právě humornou. Ale chtě nechtě nám z té společnosti kolem svatby vyšla malá česká společnost, určitý sociologický vzorek.“ Jiří Krejčík obsadil do hlavních rolí především herce „mladých“ divadel: Činoherního klubu (Iva Janžurová, Jiří Hrzán, Vladimír Pucholt, Pavel Landovský) a Divadla Na zábradlí (Jan Libíček), Postavu staršího strážmistra Veřejné bezpečnosti zahrál Jan Vostrčil, známý z tragikomedií Miloše Formana. Herecké projevy vyznívají civilně a přirozeně. O úspěchu u diváků svědčí fakt, že některé jeho výroky zlidověly (např.: „Náčelníku, proč nás lidi nemaj rádi?“).


    Zastihla mě noc

    Directed by → Juraj Herz
    ČSR 1985 / 127 min. / 35mm
    Cast → Jana Riháková, Jana Brejchová, Rudolf Hrušínský

    Životní příběh novinářky Jožky Jabůrkové, umučené v koncentračním táboře Ravensbrück. Film, balancující mezi povinnou úlitbou komunistickému režimu a realizační bravurou v komponování scén, kamerovém snímání (V. Růžičku si následně přizval ke spolupráci W. Herzog) a hudebním doprovodu (Michael Kocáb z tehdy zakázané kapely Pražský výběr).

  • Su 06/05

    Bajki Bolka i Lolka

    Directed by → Bronisław Zeman
    Czech title → Pohádky Bolka a Lolka
    Polsko 1986 / CZV / 64 min. / 35mm / 3+

    Kdo by neznal dva malé polské kluky, kteří zažívají nespočet dobrodružství? Vydáme se s nimi na výpravu do pohádek. Tentokrát nám ale známé příběhy Bolek s Lolkem trochu zamotají. Filmu se nemusejí obávat ani nejmenší diváci.


    Airport

    Directed by → George Seaton – Henry Hathaway
    Czech title → Letiště
    USA 1970 / CZT / 135 min. / 35mm
    Cast → Burt Lancaster, Dean Martin, George Kennedy

    Sněhová bouře nad letištěm a jeden šílený pasažér s bombou. Katastrofický film s deseti oscarovými nominacemi.

  • 19th week
  • Mo 07/05

    Vragi

    Directed by → Rodion Nachapetov
    Czech title → Nepřátelé
    SSSR 1977 / CZV / 71 min. / 35mm
    Cast → Innokentij Smoktunovskij, Jelena Solovej, Marina Nějolova, Regimantas Adomajtis

    Drama Nepřátelé napsal Maxim Gorkij roku 1906, rok po první vzpouře proti carskému režimu. Pro svou politickou bojovnost a zdůraznění proletariátu jako organizovaného celku se mohlo objevit na ruských jevištích až po roce 1917 a o patnáct let později bylo dokonce označeno za drama předjímající socialistický realismus. Gorkého dramatický text převedl do podoby filmového scénáře režisér Abram Room , už dříve adaptující jinou autorovu hru Jakov Bogomolov (1971). Natočit ho však už nestačil (umírá červenci 1976) a tohoto úkolu se ujal Rodion Nachapetov, herec ukrajinského původu věnující se od roku 1973 také filmové režii. Ve skvostné herecké sestavě a za výrazného podílu kameramana Alexandra Kňažinského a architektky Ljudmily Kusakovové se mu podařilo sugestivně zpřítomnit dva světy: fabrikanty a dělníky. Podstatná část filmu se odehrává ve vile továrníka Zachara Bardina, kde se setkají zástupci buržoazie a jejich manželky, z nichž každý má na uspořádání společnosti svůj názor. Ty nám zde budou tlumočeny v českém znění (Vladimír Brabec, Jorga Kotrbová, Ladislav Frej, Zlata Adamovská), Nachapetovův film byl u nás v době premiéry opatřen dabingem.

  • We 09/05

    Matrimonio allʼitaliana

    Directed by → Vittorio De Sica
    Czech title → Manželství po italsku
    Itálie – Francie 1964 / CZV / 102 min. / 35mm
    Cast → Sophia Lorenová, Marcello Mastroianni, Aldo Puglisi

    Sophia Loren

    Italská domácnost: bývalá prostitutka se srdcem na pravém místě a její zámožný samolibý milenec, kterého by po letech ráda donutila k sňatku, aby tak zajistila budoucnost svým třem synům. Kdo je otcem kterého z nich, ví jen ona. Nikoli jediné, ale nejpamětihodnější setkání výbušné dvojice Lorenová/Mastroianni v De Sicově bezchybné režii.


    Unser täglich Brot

    Directed by → Nikolaus Geyrhalter
    Czech title → Chléb náš vezdejší
    Rakousko 2005 / bez dialogů / DCP

    Lyrická i děsivě chladná imprese obrazů a informací ze současného zemědělského průmyslu. Na rozdíl od stroje nedokáže lidská síla pracovat bez zastavení. Stroj pracuje nepřetržitě, jeho úkony jsou neměnné a synchronizované s ostatními činnostmi, takže i produkty jsou potom zcela symetrické a na první pohled identické. Režisér střídá sekvence záběrů práce strojů s obrazy přestávek dělníků, odehrávajících se téměř výlučně o samotě a beze slov, která by stejně zanikla v nepřestávajícím šumění strojů.

    Projekce ve spolupráci s Agosto Foundation.

  • Th 10/05

    Lloyd před Lloydem

    Zatímco Chaplin svou nezaměnitelnou filmovou personu vyprofiloval hned ve svém druhém filmu a Buster Keaton také již v groteskách, v nichž byl partnerem Roscoe Arbuckla, měl třetí z nesmrtelných komiků němé éry – Harold Lloyd – dlouhotrvající problém „se najít“, byť debutoval ze všech nejdřív: v roce 1913. Nejprve krátce statoval, poté natočil s producentem Halem Roachem sérii, v níž si říkal Willie Work, ta se ale vůbec nedostala do distribuce. Po krátkém intermezzu u Sennettovy firmy Keystone se Lloyd v roce 1915 vrací k Roachovi, tentokrát jako Osamělý Luke, potrhlý chlapík s knírkem, do značné míry chaplinovský imitát.
    Dne 9. září roku 1917 startuje nová série The Winckle, v níž se komik poprvé objeví bez dosavadního groteskního hábitu, má civilnější vzezření a napříště nepostradatelné brýle, charakter postavy ale ještě není zdaleka dotvořen. Nejstarší v Národním filmovém archivu dochovaný film s Haroldem Lloydem je třetí snímek této řady: On a zrádná čapka. Naše pásmo představí filmy v pořadí, v němž byly natočeny.

    Gilbert Pratt / On a zrádná čapka / Pinched / 1917 / 9 min.
    Hal Roach / On dědicem / Birds of a Feather / 1917 / 17 min.
    Billy Gilbert / On obsluhuje hosty / The Flirt / 1917 / 7 min.
    Gilbert Pratt – Billy Gilbert / On strážníkem / Move on / 1917 / 5 min.
    Alf Goulding / On jest nesmělý / Bashful / 1917 / 8 min.
    Gilbert Pratt / On a policisté / Beat It / 1917 / 5 min.
    Alf Goulding / Dvojí únos / A Gasoline Wedding / 1918 / 6 min.
    Alf Goulding / On fotografem / Look Pleasant, Please / 1918 / 8 min.
    F. Hibbard alias Fishback / On prodává korsety / Here Come the Girls / 1918 / 9 min.

    všechny filmy / 35mm


    TGM Osvoboditel

    Directed by → Věra Chytilová
    ČR 1990 / 61 min. / DCP

    Filmové osmičky

    Režisérka Věra Chytilová, známá především jako autorka hraných filmů, v průběhu své kariéry natočila několik pozoruhodných esejistických dokumentů. Záhy po sametové revoluci to byl životopisný snímek věnovaný T. G. Masarykovi. Vznikl jako střihový dokument v rekordně krátkém čase mezi 17. listopadem 1989 a 7. březnem 1990, na který připadlo 140. výročí Masarykova narození. Chytilové se podařilo vytvořit plastický portrét prvního československého prezidenta pomocí kombinace archivních záběrů s vlastními dotáčkami a komentářem v působivém přednesu Miroslava Macháčka. Vloženy jsou též výpovědi Masarykových vnuček a pravnuka.
    Snímek TGM Osvoboditel je uváděn v rámci programu Národního filmového archivu ke kulatým výročím roku 2018 FILMOVÉ OSMIČKY. Tento výběr šesti hraných a dokumentárních snímků, které v průběhu celého roku vstupují do kin po celé republice, je doprovázen články, dobovými materiály či pracovními a metodickými listy pro školy. Na plátnech kin se znovu objeví ještě Bílá tma (František Čáp, 1948), Klapzubova XI. (Ladislav Brom, 1938), Krise (Alexander Hackenschmied, 1939) a digitálně restaurované snímky Démanty noci (Jan Němec, 1964) a Zborov (J. A. Holman – Jiří Slavíček, 1938).
    Více informací se dozvíte na: osmicky.nfa.cz

  • Sa 12/05

    Galina Kopaněva / Spatřit a napsat. Filmové kritiky, statě a rozhovory

    Slavnostní uvedení výboru z textů významné české filmové publicistky, historičky a pedagožky Galiny Kopaněvy (1931–2012). Jako jedna z prvních absolventek oboru filmová věda a dramaturgie na pražské FAMU spoluiniciovala na konci padesátých let vznik filmových klubů, její lektorské úvody se staly legendárními. Nepřeberné množství článků, které věnovala především dílům středoevropské a východoevropské kinematografie, vycházelo jak v denním tisku, tak ve specializovaných filmových periodikách. Prezentaci knihy doplní tematické filmové ukázky a vzpomínky pamětníků., následovat bude projekce filmu Kým sa skončí táto noc (Peter Solan, 1965).


    Kým sa skončí táto noc

    Directed by → Peter Solan
    Slovensko 1965 / 83 min. / 35mm
    Cast → Stanislav Dančiak, Marián Labuda, Jana Gýrová, Jitka Zelenohorská

    Galina Kopaněva. Spatřit a napsat

    Jedna prohýřená noc v luxusním baru svede dohromady náhodný propletenec postav, unikajících fádní realitě. Tragikomický obraz společenské kocoviny režiséra Petera Solana a scenáristy Tibora Vichty, vytvořený na základě herecké a režijní improvizace, do jisté míry představuje slovenskou obdobu filmového verismu, prosazovanou na Barrandově zejména Milošem Formanem a jeho spolupracovníky. Ve filmu, který nabídl vděčné příležitosti etablovaným hercům (Július Pántik, Viliam Polónyi) i budoucím hvězdám slovenské kinematografie (Stanislav Dančiak, Marián Labuda), vytvořily hlavní ženské role tři české herečky. Vedle zkušené Valentiny Thielové se zde objevila tehdy ještě nepříliš známá absolventka DAMU Jana Gýrová a Jitka Zelenohorská, která se na divadle a před kamerou prosadila i bez hereckých škol. Filmová kritička Galina Kopaněva hodnotila v době premiéry Solanův a Vichtův experiment jako zdařilý kompromis mezi společenskou výpovědí a komerčně laděným titulem, „který nepodceňuje inteligenci a vkus diváků náročných, a právě tak uspokojí i tu část obecenstva, kterému vyhovuje snadno čtivý příběh.“
    (Divadelní a filmové noviny č. 24/1966).

  • Su 13/05

    Čertův mlýn

    pásmo krátkých filmů / animační dílna / HD / 6+

    Čertův mlýn / r. Jiří Trnka / ČSR 1949
    Mythopolis / r. Alexandra Hetmerová / ČR 2013
    Jak si Jakub naposledy vystřelil / r. Hermína Týrlová / ČSR 1979

    Režiséři animovaných filmů se často a rádi inspirují klasickými pohádkami, pověstmi i mýty. Platí to nejen o klasicích české animace Jiřím Trnkovi a Hermíně Týrlové, ale také třeba o mladé režisérce Alexandře Hetmerové. Kromě čertova mlýna a jeho trochu děsivých obyvatel se tak tentokrát můžete těšit i na malého minotaura, jeho maminku medúzu i laskavého kyklopa.


    Božská Ema

    Directed by → Jiří Krejčík
    ČSR 1979 / 106 min. / 35mm
    Cast → Božidara Turzonovová, Juraj Kukura, Jiří Adamíra, Miloš Kopecký

    Jiří Krejčík 100

    Roku 1978 uplynulo sté výročí od narození operní pěvkyně Emy Destinnové. UNESCO zařadilo tuto událost mezi významná výročí. Scenárista Zdeněk Mahler a režisér Jiří Krejčík zaměřili svoji pozornost na období první světové války, kdy byla světově proslulá pěvkyně kvůli údajné špionáži internována na svém zámku ve Stráži nad Nežárkou. Ač byla vystavena každodenní šikaně, odmítla se stát agentkou státní policie, pořádala dobročinné vlastenecké koncerty a pomáhala svým blízkým. Národ se jí po vzniku samostatného Československa za tuto činnost odvděčil po svém. Část svého majetku musela Destinnová prodat v dražbě na uhrazení daňového dluhu, který si na ni vymyslely úřady.
    Film byl natáčen v hostivařských ateliérech, kde v téže době vznikal Vláčilův životopisný film o Antonínu Dvořákovi Koncert na konci léta. Protože šlo o stejné historické období, půjčoval si architekt Jindřich Goetz občas tajně vybavení z jednoho filmu do druhého. I jinak probíhalo natáčení za velmi komplikovaných podmínek. Kameraman Jiří Šámal onemocněl, a proto jej vystřídal Miroslav Ondříček. Produkční Jaroslav Solnička byl nahrazen Janem Syrovým. Nicméně v dusné atmosféře normalizace byl film přijat českým publikem s nadšením, po skončení projekce lidé stáli v kinosále a demonstrativně tleskali.


    Trojjediná

    Pohádková road movie sleduje putování mladé porodní báby Lucie za poznáním. Jednotlivá zastavení pozorují učení zkušených porodních asistentek, Velkých matek – tradiční, hlubinně duchovně zaměřené Marisy z Kanárských ostrovů a analyticky vědecké Barbary z Německa. Cesta k sobě jako k ženě, matce, porodní bábě.

  • 20th week
  • Mo 14/05

    Rozmarné léto

    Directed by → Jiří Menzel
    ČSR 1967 / 71 min. / 35mm
    Cast → Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, František Řehák, Jiří Menzel

    „Na dně vší té poživačné lásky k životu, laskavého humoru a líbezných šprýmů tušíme jakousi podivnou zasmušilou nostalgii, a právě to činí Menzelův film Rozmarné léto tak neodolatelným...“ – píše budapešťský kritik P. M. Gál. „Svým neokázalým příběhem z ospalého českého městečka kráčí Jiří Menzel ve stopách Truffautova filmu Jules a Jim. Je to poetické dílo ryzí krásy a moudrosti...“ – soudí recenzent švýcarského listu. A sovětská kritika? „Problematika tohoto filmu jde zcela mimo magistrální cesty socialistické kinematografie, neboť mu chybí hluboké ideje a je naprosto odtržen od současnosti...“ (R. Jureněv).


    Hoří, má panenko

    Directed by → Miloš Forman
    ČSR 1967 / 72 min. / 35mm
    Cast → Jan Vostrčil, Josef Štěpánek, František Debelka, Milada Ježková

    Nepřekonané „opus magnum“ Miloše Formana.

    Ze zápisu ze schůze Ústředního výboru Československého svazu požární ochrany z 22. ledna 1968: „Soudruh Šustek uvedl osobní názor na film, na který se byl podívat. Je to opravdu tak, že to naší práci nepomůže, ale naopak bude škodit. Smutné je, že tam hrají někteří z našich lidí v čele s náčelníkem OIPO soudruhem Valnohou. (…) A kolem volby královny krásy jsou samé nechutné scény. Přímo hnusné, odporné a divím se, že rodiče těch děvčátek je k tomu propůjčili, říká soudruh Šustek. Požárníci ve filmu vystupují jako zloději, opilci, neschopní organizátoři i neschopní zasáhnout při požáru. A to přece není pravda. (…) Soudruh dr. Řepický viděl film a říká, že souhlasí se závěry soudruha Šustka. Film podkopává práci celé dobrovolné organizace. Dá se z toho vycítit i záměr proti našemu státu.“


    O slavnosti a hostech

    Directed by → Jan Němec
    ČSR 1966 / 67 min. / 35mm
    Cast → Ivan Vyskočil, Jan Klusák, Evald Schorm, Zdena Škvorecká, Jiří Němec

    Jistý privilegovaný pán pozve své přátele a známé na piknik spojený s oslavou svých narozenin a s improvizovaným honem na jednoho z hostů, pohoršujícího svým „nestandardním“ a „nesystémovým“ chováním (jedná totiž podle svého svědomí a morálky). „Celý film byl kompozicí z drobných detailů, jakýmsi pohyblivým pointilismem, kde lidé neustále mluví a mluví – a přece výsledným dojmem je podivná hluchota, děsivá lhostejnost, zvláštní odcizení,“ napsal Josef Škvorecký.

  • Tu 15/05

    Verdict

    Directed by → André Cayatte
    Czech title → Verdikt
    Francie – Itálie 1974 / CZT / 95 min. / 35mm
    Cast → Sophia Lorenová, Jean Gabin, Julien Bertheau, Henri Garcin

    Sophia Loren

    Jean Gabin (ve své předposlední roli) a Sophia Lorenová v příběhu váženého předsedy soudu, jenž podlehne nátlaku matky souzeného chlapce.


    Lumière! Lʼaventure commence

    Directed by → Thierry Frémaux
    Czech title → Lumière!
    Francie / produkce: Bertrand Tavernier 2016 / 90 min. / DCP

    Známe filmy Louise Lumièra, bezpochyby prvního filmaře, který si zasluhuje být nazýván umělcem? V kolika sestřizích a antologiích jsme už viděli Příjezd vlaku (1895) nebo Odchod z továrny (1895)? Ne, dosud jsme neznali víc než chabé stíny těch filmů. Co nám nyní předkládá historik Thierry Frémaux (už několik let též hlavní umělecký ředitel festivalu v Cannes), je i pro znalce velké překvapení. Sto osm (!) čerstvě restaurovaných snímků v obvyklé lumièrovské délce padesáti sekund nám teprve teď dovolí opravdu naplno zažít všechny jejich fotogenické kvality a docenit neobyčejný talent muže, který je vytvořil. Frémauxovy analytické postřehy míří vždy k jádru věci a hudba Lumièrova současníka Saint-Saënse je vybraná s obdivuhodným citem. V samém závěru se pak ještě staneme svědky remaku Odchodu z továrny dne 17. října roku 2015. Natočil ho jistý Martin Scorsese.

  • We 16/05

    Ludzie z pociągu

    Directed by → Kazimierz Kutz
    Czech title → Lidé z vlaku
    Polsko 1961 / CZT / 98 min. / 35mm
    Cast → Jerzy Block, Danuta Szaflarska, Jerzy Turek

    Skupina cestujících zůstane po nehodě vlaku uvězněna na odlehlé železniční stanici. Situace se vyhrotí ve chvíli, kdy je v čekárně nalezena zbraň a všechny přítomné začne vyslýchat gestapo.


    322

    Directed by → Dušan Hanák
    ČSR 1969 / 91 min. / 35mm
    Cast → Václav Lohniský, Josef Abrhám, Lucyna Winnicka, Miroslav Macháček

    + krátký film
    Aramisova / Nora sa mi páčí / ČR 2009 / 12 min. / HD

    Intimní protipól k obrazoboreckým prvním filmům Juraje Jakubiska a spolu s nimi vyvrcholení slovenského filmového umění – filosoficky a poeticky zatím nejzralejší film kinematografie našich východních sousedů.

    „V nezvykle bohaté a různými interpunkčními znaménky a odskoky prolínané stavbě Hanákova filmu rozpoznáme zralý sukus poetiky nových vln: na jedné straně reportážně fotografované městské ulice, dokumentaristické soustředění na rázovité anonymní tváře: na straně druhé pečlivá estetizace záběrů vertikálně i horizontálně dělených pruhy světel, předmětnými liniemi, hra zrcadlení, odlesků, statické fotografie, záběry – kresby, animované ,glosyʻ, godardovské titulky v závorkách coby názvy či motta kapitol, do nichž jako by přetekly útržky zaslechnutých slov či se vepsaly charakteristiky jednotlivých postav. Hovořím-li o zapomenutém filmu, mám tím na mysli tuto dnes nevídanou filigránskou vypracovanost díla jako obrazově zvukové partitury, jež v jedné rovině ,vyprávíʻ příběh, v druhé zrcadlí hrdinovo vnímání.“
    Jiří Cieslar

  • Th 17/05

    Jedna Matka nestačí

    / celkem 150 min. / 35mm

    komparace tři filmových adaptací

    Stejnojmenný román Maxima Gorkého (1906) nebyl sovětskou kritikou vyhlášen za nic menšího než za prototyp socialistického realismu, a to v době, kdy už si dávno získal spontánní ohlas u čtenářů v oněch zemích, kde bylo možné ho číst bez cenzurních zásahů (v Rusku zmizely teprve při čtvrtém vydání díla z roku 1917). Ze čtyř dosavadních filmových adaptací Matky je zdaleka nejslavnější Pudovkinova druhá z roku 1926, často se vracející i na plátno Ponrepa. Tentokrát ji chceme poprvé během jednoho večera porovnat s raným, bezprostředně porevolučním pokusem o uchopení téže látky a spolu s hlavním tuzemským odborníkem umění střihové skladby, Martinem Čihákem, se podívat, jaký obrovský posun ve vývoji filmového vyjadřování se odehrál v rozmezí pouhých sedmi let. Večer uzavřeme ukázkou ze třetího, už zvukového zfilmování Matky v režii Marka Donského, tvůrce Trilogie o Gorkém.

    Alexandr Razumnyj / Matka / Mať
    SSSR 1919 / hrají: Ludmila Syčova, Ivan Berseněv, Alexandr Čeban / CZT / 46 min.

    Vsevolod Pudovkin / Matka / Mať
    SSSR 1926 / hrají: Vera Baranovskaja, Nikolaj Batalov, Alexandr Čisťakov, Anna Zemcova / CZT / 68 min.

    Mark Donskoj / Matka / Mať
    SSSR 1955 / hrají: Vera Mereckaja, Alexej Batalov, Nikolaj Kolofidin / CZT / ukázka

  • Fr 18/05

    Slávnosť v botanickej záhrade

    Directed by → Elo Havetta
    ČSR 1969 / 81 min. / 35mm
    Cast → Jiří Sýkora, Nina Divíšková, Zuzana Cigánová, Slavoj Urban

    + krátký film
    Aramisova / Vlky a líšky / ČR 2008 / 13 min. / HD

    Do Babindolu neboli „babské doliny“ situoval Elo Havetta (1938–1975), slovenským filmovým historikem Václavem Mackem nazývaný jako „prokletý filmař“, vyprávění o jednom zázraku, který v imaginárním vinařském městečku uskuteční starý tulák, Francouz Pierre.
    Vedle osobní výpovědi je Slávnosť v botanickej záhrade také poctou kinematografu, příznačně v jeho lidové, počáteční podobě. Vyprávění, formálně členěné do sedmi kapitol, začíná záhy poté, co botanik Gašpar vhodí minci do hrací skříňky, která promítá první snímky bratří Lumièrů, včetně slavného příjezdu vlaku. Ve filmu se často objevují titulky, kterými jsou postavy uváděny do děje, nechybí však ani celé věty, jindy jednoduchá citoslovce nebo piktogramy. Ve stavbě jednotlivých scén se Havetta nechává inspirovat groteskou. Z množství vizuálních gagů zaujme především zpětný chod filmu v momentě, kdy Margitě, dívce milující výšky, hrozí pád na laně, nebo závěrečný obraz Gašparova útěku, který autem mizí v hloubce záběru, komponovaném ve statické kameře.


    Hot Shots!

    Directed by → Jim Abrahams
    Czech title → Žhavé výstřely
    USA 1991 / CZT / 81 min. / 35mm / vstupné 100 CZK
    Cast → Charlie Sheen, Cary Elwes, Valeria Golinoová

    Příprava na horké léto s hlavou ovázanou šátkem. Plnému zdraví těšící se Charlie Sheen a vzpomínka na mediálně nejpopulárnějšího diktátora devadesátých let minulého století. Oba díly Žhavých výstřelů v hravé režii Jima Abrahamse, s Melem Brooksem pravděpodobně komerčně nejúspěšnějšího autora postmoderních filmových parodií.

  • Sa 19/05

    Vyšší princip

    Directed by → Jiří Krejčík
    ČSR 1960 / 99 min. / 35mm
    Cast → František Smolík, Jana Brejchová, Ivan Mistrík, Radovan Lukavský, Petr Kostka, Bohuš Záhorský, Otomar Krejča, Rudolf Hrušínský

    Jiří Krejčík 100

    Povídka spisovatele Jana Drdy je součástí knihy Němá barikáda, jež patří k prvním evokacím období druhé světové války v české literatuře. Stejně jako ostatní povídky i tato má svůj reálný základ. Jan Drda o tom řekl: „Ta tragická událost – zastřelení tří studentů gymnasia v době heydrichiády v červnu 1942 – se stala v Příbrami na ústavě, kde jsem také já před válkou studoval.“ O postavě profesora Málka, zvaného Vyšší princip prohlásil, že je sice produktem jeho fantazie, ale i tato postava má své reálné jádro a jeho cílem bylo postavit mu pro jeho statečnost touto povídkou pomník. Postava profesora Málka upoutala Drdu natolik, že se objevuje i v jeho další knize Krásná Tortiza (1953). Jiřího Krejčíka zaujala povídka z Němé barikády již v roce 1945. „Ihned jsem cítil, že je to výborný námět pro film.“ Pokoušel se jej adaptovat jako televizní film, samostatný středometrážní snímek nebo jako součást triptychu z okupace. Teprve roku 1960 jej natočil jako samostatný celovečerní film, který patřil na přelomu 50. a 60. let k prvních snímkům, které neschematicky a civilně zobrazovaly období nacistické okupace.


    Straka v hrsti

    Directed by → Juraj Herz
    ČSR 1983 / 93 min. / 35mm
    Cast → Györgyi Tarjánová, Boris Rösner, Zdeňka Sajfertová, Jan Hrušínský

    Příběh na motivy středověkých satir o perle plnící každé přání zaujímá ve filmografii Juraje Herze přes veškerou její rozmanitost výlučné místo. Režisér vycházel z námětu Antonína Přidala, inspirovaného známým Mastičkářem a přepracovaného do „hry o lásce a nenávisti“, kterému dal originální stylizaci. Zlodějka Straka, zamilovaný mladík Rubín, mastičkář Severín a Anděla, zapuzená Lichvářova žena, jako hlavní postavy tohoto podobenství, se pohybují v divadelně vymezeném prostoru, který v sobě spojuje reálie minulosti, současnosti a snad i budoucnosti, jakéhosi post-apokalyptického středověku. Jejich usilování o získání kouzelné perly nepostrádá řadu drsných scén, pojatých však ve zmiňované divadelní nadsázce, jejímž autorem byl výtvarník Jaroslav Malina. Neméně pozoruhodná je rocková hudba Michaela Kocába, která podtrhuje neklidnou, vášněmi nabitou atmosféru vyprávění, snímaného Viktorem Růžičkou poněkud kontrastně v dlouhých jízdách.

  • Su 20/05

    Planeta Česko

    Directed by → Marián Polák
    ČR 2017 / 81 min. / DCP / 6+

    Mysleli jste si, že v přírodě České republiky vás už nemá co překvapit? Seznamte se s tetřevem tokajícím za úsvitu, vzácnými sysly, ledňáčkem prorážejícím při lovu střemhlav vodní hladinu, s lososy putujícími z českých řek do moře a zpátky nebo s užovkami v dramatickém zápase s rybí kořistí. Divočina totiž začíná hned za vašimi dveřmi! Zahrada se jmenuje snímek Julie Lupačové a Lindy Retterové, který uvedeme jako předfilm.


    The Long Dayʼs Dying

    Directed by → Peter Collinson
    Czech title → Umírání za dlouhého dne
    Velká Británie 1968 / CZT / 89 min. / 35mm
    Cast → David Hemmings, Tom Bell, Tony Beckley, Alan Dobie

    Z vojáka druhé světové války učiní záškodnický výcvik morálně znetvořenou bytost, jednající pouze v imperativu animálního instinktu: zabíjet znamená přežít. Režisér Peter Collinson byl jedním z několika britských konkurentů Miloše Formana, Jana Němce a Jiřího Menzela v soupeření (nakonec pro všechny stejně bezvýsledném) o Zlatou palmu 1968.

  • 21st week
  • Mo 21/05

    Risate di gioia

    Directed by → Mario Monicelli
    Czech title → Noc plná překvapení
    Itálie 1960 / CZT / 106 min. / 35mm
    Cast → Anna Magnaniová, Totò, Ben Gazzara

    Anna Magnani

    Kuriózní spojení: královna neorealistického herectví Anna Magnaniová a komik Totò ztvárňují lehce zkrachovalé revuální baviče, hrdinka se zamiluje do sympatického zloděje v podání hollywoodského herce italského původu Bena Gazzary, budoucího protagonisty nezávislých dramat Johna Cassavetese. Zde se ovšem nacházíme ve světě jednoho z virtuozů žánru „komedie po italsku“, Maria Monicelliho.


    Csillagosok, katonák

    Directed by → Miklós Jancsó
    Czech title → Hvězdy na čepicích
    Maďarsko 1967 / CZT / 85 min. / 35mm
    Cast → Michail Kozakov, Krystyna Mikolajewska, Nikita Michalkov

    + krátký film
    Geometrie v malířství

    Pravděpodobně: nejabstraktnější válečný film, jaký byl kdy natočen. Určitě: jeden z nejlepších.

    „Hvězdy na čepicích jsou další Jancsóův historický film, jehož námětem je tentokrát zapojení maďarských vojáků do ruské občanské války, v níž bojovali na straně Rudé armády proti carským Bělogvardějcům. (...) Režisérovo užití širokého plátna a dlouhých záběrů umožňuje představit průběh či přímo chaos války a její libovůle obzvláště pozoruhodným způsobem. Jancsó vytváří množství uzavřených geometrických kompozic, nebo naopak nechává do záběru nečekaně vstoupit jezdcům a vojákům. Kamera je neustále v pohybu, který divákovi odhaluje a zase skrývá události s jejich protagonisty, zasazené do zvrásněné ukrajinské krajiny.“
    John Cunningham

  • Th 24/05

    Lʼoro di Napoli

    Directed by → Vittorio De Sica
    Czech title → Zlato Neapole
    Itálie 1954 / CZT / 116 min. / 35mm
    Cast → Silvana Manganoová, Sophia Lorenová, Eduardo De Filippo

    Silvana Mangano + Sophia Loren

    Ve Zlatu Neapole líčí Vittorio De Sica figurky Neapole z poloviny minulého století, tak jak je našel ve stejnojmenné sbírce svého vrstevníka, prozaika Giuseppe Marotty. Ve snímku sestávajícím z šesti epizod dostaly náležitý prostor také chvalně známé monumenty italského ženství v letech jejich/jeho největšího rozkvětu.


    Fádní odpoledne + Intimní osvětlení

    Ivan Passer 85

    Ivan Passer / Fádní odpoledne
    ČSR 1964 / hrají: Jan Tožička, Kamila Turková / 16 min. / 35mm

    Ivan Passer / Intimní osvětlení
    ČSR 1965 / hrají: Karel Blažek, Zdeněk Bezušek, Věra Křesadlová, Jan Vostrčil / 70 min. / 35mm

    „Soustředil-li se Passer ve vnějším zkoumání postavy nejprve na její tvář, která pro něj byla oknem do duše, Forman tvář od celku nikdy neodděloval; vlastně se ani do duše dívat nechtěl. Daleko víc než Passer hledal příběh v situacích pokud možno co nejobyčejnějších, banálních, nedramatických a teprve pak do něj vpravoval člověka. Passer napřed skrz tváře pronikal do figury, přilnul k ní a pod vlivem emoce mu začaly vyvstávat obrysy možného příběhu. Přestože nebyl schopen postavy zesměšňovat břitkou bezohledností, natož je urážet, ocitají se v situacích přinejmenším ztrapňujících, kdy se prozrazuje jejich špatná stránka, slabost či omezenost. Passer jim ani ve své laskavosti nic neusnadnil a nechal je napospas sobě samým.“
    Stanislava Přádná

  • Fr 25/05

    Vzducholodí k severnímu pólu

    Directed by → Vladimír Kabelík
    ČSR 1968 / 70 min. / 35mm

    + krátký film
    Vladimír Kabelík / Padesát let od katastrofy vzducholodi Italia / ČSR 1978 / 14 min. / 35mm

    Dokumentární film o cestě generála Nobile vzducholodí Italia k severnímu pólu. Této expedice, která se uskutečnila právě před devadesáti lety, se zúčastnil také český vědec a spisovatel Karel Běhounek.
    Projekci uvede historik Petr Sladeček.

  • Sa 26/05

    Svědomí

    Directed by → Jiří Krejčík
    ČSR 1948 / 91 min. / 35mm
    Cast → Miloš Nedbal, Marie Vášová, Irena Kačírková, Bohuš Záhorský, František Kovářík

    Jiří Krejčík 100

    Krátce po Únoru vzniklo ještě několik filmů, které nebyly zasaženy pozdějším ideovým schematismem a patří k vrcholům těsně poválečné české kinematografie: Pytlákova schovanka, Hostinec U Kamenného stolu, Daleká cesta, Svědomí... Britský znalec dějin českého filmu Peter Hames píše: „Úplným protikladem Radokova expresionismu v Daleké cestě je rezervovaný styl Svědomí Jiřího Krejčíka. Hlavní postavou je pojišťovací úředník, kterého vyšlou na venkov, aby prošetřil domnělý pojistný podvod. Tam se vyspí s kolegovou sekretářkou – což je součást předem připraveného plánu, jak ho do podvodu zatáhnout. Následujícího rána, když ji odváží z hotelu, srazí školáka a nezastaví. Velká část filmu se pak zabývá následky tohoto činu, duševní agonií svědomí a viny a utrpením, které způsobil manželce a synovi. Rozhodne se doznat, když zraněný chlapec zemře. Přestože jde zčásti o akt odčinění, snaží se především držet zásad, které učil vlastního syna. (...) Krejčík se citlivě drží stranou, neprohlašuje, že jde o jedinou morálku nebo že člověk by se měl za každou cenu držet svých ideálů. Spíš nám sděluje, že takto se zachoval onen konkrétní člověk za jistých okolností a s vlastním žebříčkem hodnot (...) Jde nejspíš o příklad toho, co Radok nazval věcností – schopnost vidět věci pravdivě.“


    Upír z Feratu

    Directed by → Juraj Herz
    ČSR 1981 / 87 min. / 35mm
    Cast → Jiří Menzel, Dagmar Veškrnová, Petr Čepek

    I když Juraj Herz pracoval s hororovými prvky v několika svých starších filmech (Morgiana, 1972, Deváté srdce, 1978), žánrově „čistému“ tvaru se přiblížil až počátkem osmdesátých let v adaptaci povídky Josefa Nesvadby. Monstrem je v tomto případě závodní automobil, poháněný lidskou krví. Jeho originální design vycházel ze skutečného vozu Škoda 110 Super Sport, který se ovšem nikdy nedostal do sériové výroby a který následně pro potřeby filmu upravil výtvarník Theodor Pištěk. Herzův pokus je možné brát jako ojedinělou odpověď československé socialistické kinematografie na moderní americké horory, z nichž některé, tematicky příbuzné (Christine, 1983, Vzpoura strojů, 1986), dokonce časově předchází.

  • Su 27/05

    Animace s Lucií Sunkovou

    pásmo krátkých filmů / animační dílna / DCP / 6+

    Strom / r. Lucie Sunková / ČR – Francie 2014
    Film o filmu Strom / r. Alexandr Vojta – Lucie Haladová / ČR 2017

    Režisérka a animátorka Lucie Sunková se ve své tvorbě ráda vrací k neobvyklé a velmi pracné technologii animace malované na skle. Při ní se používají klasické olejové barvy a štětce jako při malování obrazu. Krátkých malovaných filmů vytvořila Lucie Sunková již několik, nyní pracuje na celovečerním snímku francouzské režisérky Florence Miailhe. V Ponrepu uvidíte malovaný film Strom, dozvíte se, jak vznikal, a hlavně si přímo pod vedením režisérky budete moci tento způsob animace sami vyzkoušet.


    Escape from Alcatraz

    Directed by → Don Siegel
    Czech title → Útěk z Alcatrazu
    USA 1979 / CZT / 108 min. / 35mm
    Cast → Clint Eastwood, Patrick McGoohan, Roberts Blossom

    Stará nedobytná pevnost na skalnatém ostrově. To je Alcatraz, jedno z nejstřeženějších vězení na světě odkud ještě nikdo neutekl.

  • 22nd week
  • Mo 28/05

    Čekají na Godota

    Directed by → Juraj Jakubisko

    pásmo krátkých filmů / 35mm

    Déšť / 1965 / 30 min.
    Druhý občasník / 1962 / 9 min.
    Strieborný vietor / 1961 / 5 min.
    Mlčení / 1962 / 21 min.
    První třída / 1963 / 9 min.
    Čekají na Godota / 1966 / 30 min.

    „V absolventském filmu Juraje Jakubiska Čekají na Godota jednají mladí lidé pod vlivem nějakého silového pole. Zajisté, jednají vědomě, svévolně; činí to, co činit chtějí. Jejich činy – například laškování s rybou, některé momenty pitky, mysteriální hrátky na půdě – jsou motivovány konkrétními, byť náhlými, bezprostředními podněty a dohromady čekáním na odchod na vojnu. Avšak energie, která tyto činy žene, nevzniká sama od sebe. Vzniká vlivem něčeho jiného: vlivem vnější, vše prostupující síly."
    Jan Kučera


    Ute Aurandová uvádí své filmy

    Ute Aurandová, která bude 28. května 2018 hostem Ponrepa, je nejvýznamnější německá filmařka své generace. Zároveň patří spolu s Angelou Schanelecovou, Valeskou Grisebachovou a Maren Adeovou ke čtveřici německých autorek, které nejvýrazněji ovlivnily umělecké směřování německého filmu po miléniu. Jak podstatné je zdůraznění „ženství“ v těchto úvodních dvou větách? V případě Ute Aurandové jde o věc zcela zásadní; feministický étos je východiskem jejího díla. Prochází její prací od prvopočátků až do současnosti. Od roku 1991 pracovala spolu s Marií Langovou (viz film Motýl na podzim) na badatelském projektu Ženy dělají dějiny – studentky Německé filmové a televizní akademie za 25 let (Frauen machen Geschichte – 25 Jahre Studentinnen an der dffb), jehož výsledky byly publikovány ve dvou svazcích. Od roku 1990 dávala jako kurátorka filmového programu v berlínských kinech Arsenal a Babylon prostor výhradně ženám-autorkám z experimentální filmové scény.

    Ute Aurandová se narodila v roce 1957 ve Frankfurtu nad Mohanem, vyrůstala v Berlíně. V letech 1979 až 1985 studovala na Německé filmové a televizní akademii. Byla to doba, kdy nehranou, výtvarným uměním inspirovanou filmovou tvorbu v Západním Berlíně a ve Spolkové republice výrazně určovaly ženy. Během celé své tvůrčí dráhy byla činná i pedagogicky na filmových školách v Německu a ve Švýcarsku, v roce 2015 v dffb založila Bolex-dílnu.

    Od roku 1985 natáčí své vlastní 16mm filmy, její filmografie v současnosti čítá přes čtyřicet titulů. Většinou jde o velmi osobní esejistické filmy-deníky. Filmy Ute Aurandové jsou promítány na festivalech a v galeriích po celém světě.
    Projekce ve spolupráci s Artyčok.tv

    Motýl na podzim / Der Schmetterling im Winter
    Německo 2005 / 29 min. / 16mm

    Maria Langová čte ze svého deníku, který si psala od roku 1991, potom co se odstěhovala na venkov pečovat o svou matku. V roce 2005 začala Ute Aurandová zaznamenávat Mariinu každodení péči o její matku, které bylo tehdy již 96 let. Marie každé ráno otevřela okna, posadila matku do kolečkového křesla, umyla ji a oblékla.
    „Přítomnost filmmařky je zpřítomněná v pohybech kamery a rytmickém střihu. Vstupujeme do intimního prostoru mezi matkou a dcerou skrze oči její blízké přítelkyně. Pociťujeme lásku mezi oběma ženami. Tiché obrazy vytvářejí příležitost pro účastné pozorování a uvědomění diskrétní situace.“
    Robert Beavers

    Marii Langové, své bývalé spolustudentce z berlínské dffb, která v roce 2014 spáchala sebevraždu, připravila Ute Aurandová na podzim loňského roku v berlínském kině Zeughaus retrospektivu, zároveň uspořádala a vydala knihu Maria Lang. Texte zum Film.

    Lisa 4
    Německo 2017 / 5 min. / 16mm
    „Portrét mé japonské přítelkyně Risy (Lisy) Tamaru, natočený v Berlíně a Jokohamě. Jde o šestý film ze série krátkých portrétů blízkých přítelkyň a dvou kmotřenek. Točit portréty mi dovoluje zdůrazňovat intimní chvíle a gesta vně narace a dokumentu.“
    Ute Aurandová

    Být zde / To be here
    Německo 2013 / 38 min. / 16mm /
    Natočeno v Nové Anglii, ve státě New York, v New York City a na jihozápadě Spojených států.
    Být zde je poslední část trilogie portrétů zemí. V roce 2005 vznikla Indie, natočena v Puně a v roce 2011 Mladé borovice v Japonsku.

    „Oproti mnoha současným umělcům, kteří využívají pohyblivý obraz, pracuje Ute Aurandová v tradici a s prostředky 16mm filmu. Upřednostňuje ruční kameru, reagující na pohyby jejího těla a specifický způsob střihu, který dokáže být rytmicky dynamický, až kaleidoskopický, jindy citlivý a něžný. Její tvůrčí proces se může zdát samotářský, ale nikdy neexistuje jen pro sebe. Naopak, filmy Ute Aurandové se vyznačují odzbrojující otevřeností. Dokonce
    i když pracuje daleko od domova – v Japonsku (Mladé borovice) nebo v USA (Být zde) nikdy není pouhou turistkou. Je cestovatelkou a poutníkem. Možná že osobně nezná studentky univerzity Mount Holyoke, které vystupují v Být zde, ale její empatie s nimi je hmatatelná a upřímná.“
    Erika Balsomová

    projekce ve spolupráci s Artyčok.tv

  • Tu 29/05

    Foma Gordějev

    Directed by → Mark Donskoj
    Czech title → Foma Gordějev
    SSSR 1959 / CZT / 92 min. / 35mm
    Cast → Sergej Lukjanov, Georgij Jepifancev, Pavel Tarasov

    Mark Donskoj se k tvorbě Maxima Gorkého vrátil znovu v roce 1954 adaptací povídky Matka a ještě o pět let později zfilmováním jeho románu Foma Gordějev. Spisovatel a filmař – oba dva kanoničtí představitelé umění socialistického realismu – se tak opět setkali díky sociálně psychologické předloze, zobrazující život bohatého kupce, jeho tápání a hledání pravdy, které končí v lidsky tragickém pochopení a z něho plynoucího stavu marnosti. Zvláště důležité se tentokrát stalo profesionální spojení Donského s kameramankou Margaritou Pilichinovou, často spolupracující s mladými režiséry s paradokumentárními sklony. Tady však tvůrkyně nečekaně prozrazuje svoji poučenost dílem Orsona Wellese. Všimněme si například dlouhé mnohovrstevnaté jízdy točícího se jeviště s tanečnicemi kankánu, na niž navazuje vhled do sklepa, kde celou scénu uvádějí do pohybu mužici. Nebo kontrastu pitky a pohřebního průvodu, detailů tváří, působivé atmosféry nábřeží, což vše dodává dílu existenciální rozměr.


    Le Boucher

    Directed by → Claude Chabrol
    Czech title → Řezník
    Francie 1969 / CZT / 85 min. / 35mm
    Cast → Stéphane Audranová, Jean Yanne, Antonio Passalia

    Stéphane Audranová

    Luis Buñuel s ní natočil Nenápadný půvab buržoazie, Orson Welles Druhou stranu větru, mnoha mýty obestřené dílo, o němž v roce 2018 ještě častokrát uslyšíme. Stéphane Audranová ale jistě nezůstane v paměti ctitelů zapsána jako buñuelovská nebo wellesovská herečka, nýbrž jako múza Clauda Chabrola, neodmyslitelná TVÁŘ filmů tohoto francouzského klasika. V nejlepších z jejich 26 (!) společných filmů – v Nevěrné ženě (1968), Řezníkovi (1969), Těsně před nocí (1970) a v několika dalších – se hlavní hrdinka pokaždé jmenuje Hélène, díky čemuž se běžně mluví o filmech z „Helenina cyklu“. Odtud také vybíráme náš vzpomínkový film pro rozloučení s vábivě odtažitou chabrolovskou femme bourgeoise.


    Navzdory čtyřem vraždám je Řezník především milostným příběhem mezi ústředním „hrdinou“ a venkovskou učitelkou. Ocitáme se v izolovaném světě vesnice Trémolat v kraji Périgord, jehož obyvatelé hrají sami sebe, s výjimkou tří profesionálů v hlavních rolích. Do slunné idyly poklidného soužití malého uskupení lidí vpadne vražedná mánie stejně nečekaně jako kapky krve, odkapávající na svačinový krajíc překvapené školačky.

  • We 30/05

    Znamení Raka

    Directed by → Juraj Herz
    ČSR 1966 / 89 min. / 35mm
    Cast → Zora Božinová, Zdeněk Štěpánek, Alena Kreuzmannová, Ilja Prachař

    „Znamení Raka je vlastně na první pohled detektivka, ale příběh kolem vraždy lékaře slouží jen jako záminka k rozkrytí vztahů mezi lékaři, mezi lékaři a pacienty a politických vazeb mezi postavami příběhu. Astrolog Hejna sleduje, jak policisté vyšetřují, a nabízí jim své služby hvězdopravce. Policii to pochopitelně vůbec nezajímá. Ale Hejna udělá všem horoskopy,“ popsal svůj celovečerní debut Juraj Herz. Námětem mu byla kniha Hany Bělohradské Poslední večeře.


    Fényes szelek

    Directed by → Miklós Jancsó
    Czech title → Svěží vítr
    Maďarsko 1968 / CZT / 75 min. / 35mm
    Cast → Andrea Drahota, Lajos Balázsovits, András Kozák, András Bálint

    Po Hvězdách na čepicích Jancsóovo druhé „želízko“ v Cannes: fanatický zápal mladých (a neodolatelně krásných!) maďarských reolucionářů a revolucionářek těsně poválečného období jako (neplánovaná) anticipace celoevropských bouří roku 1968, jež nakonec neušetřily ani jmenovaný festival.

    „Čeho si na Jancsóových filmech všímám, je jejich aspekt juvenilní hry. To jsou přece desetiletá děcka hrající si na špióny nebo na válku nebo na četníky a zloděje, jako v Godardově Vojáčkovi! Ve všech těchto Jancsóových filmech existuje rekreační čas. Děti na hřišti o přestávce mezi třídami, jak se rozdělují do skupin, jak se spojují v kola. Je to doslova hra politiky: politika jako hraní, hraní jako politika, s celým arzenálem znaků revoluce, ze ztuhnutí navrácených zpět do koloběhu. A slovo juvenilní nemyslím v žádném ohledu pejorativně. Snad je to dílčí pohled na Jancsóovy filmy, ale já je tak vidím čím dál víc. Rekreační čas, ale v nejširším smyslu slova. Jean Cocteau prohlásil: Když dítě vyjde ze třídy, říkáme, že se re-kreuje. Myslím, že právě v tomhle je hodnota Jancsóových filmů: doprostřed revoluční situace staví hru znovu-tvoření.“
    Jacques Rivette

  • Th 31/05

    Tolstoj a Hugo v adaptacích raných filmařů

    Jak Tolstojův Otec Sergej, tak Hugovi Bídníci se během dvacátého století dostávali na plátna kin stále v nových a nových podobách.
    Bídníky, bezpochyby nejproslulejší světový román pozdního romantismu se silnou sociální notou, zfilmoval Albert Capellani, jemuž jsme se v našem cyklu věnovali v dubnu, již v roce 1912 ve Francii; nejstarší adaptaci dochovanou v našich sbírkách natočil Američan skotského původu Frank Lloyd v Hollywoodu.
    Otce Sergeje můžeme označit za jakousi labutí píseň předrevoluční ruské kinematografie. Jeden z dodnes nejprůkaznějších dokladů jejích stylistických předností se do ruských kin dostal až po převratu. Celým národem milovaný herec Mozžuchin i jeho režisér Protazanov okamžitě emigrují na Západ: herec natrvalo; režisér se v roce 1923 vrátí do Sovětského svazu.

    Frank Lloyd / Bídníci / Les Miserables
    USA 1918 / hrají: William Farnum, George Moss, Hardee Kirkland / CZT / 68 min. / 35mm

    Jakov Protazanov / Otec Sergej / Otěc Sergej
    Rusko 1917 / hrají: Ivan Mozžuchin, Vladimir Gajdarov, Natalja Lisenko, Vera Orlovová
    CZT / 57 min. / 35mm


    Ľalie poľné

    Directed by → Elo Havetta
    ČSR 1972 / 75 min. / 35mm
    Cast → Lotár Radványi, Vladimír Kostovič, Žofia Martišová, Ivan Krivosudský

    + krátký film
    Aramisova / Tigre z klietky – Cagey Tigers / ČR 2010 / 27 min. / HD

    „Polní lilie“ – to jsou traumatizovaní navrátilci z první světové války. Připomínala-li nám Slávnosť v botanickej záhrade svou poetikou karneval, u Ľalií poľných si budeme nejspíš vybavovat atmosféru z listování albem starých, zažloutlých fotografií, zachycujících bytosti s nepřenositelnou životní zkušeností, po které se staly svobodnými ještě více než předtím a musely na to zákonitě doplatit. Velký podíl na vyznění Havettova díla, které reprezentovalo Československo na 33. MFF v Benátkách 1972 a potom zmizelo v trezoru, má kamera Jozefa (Dodo) Šimončiče a hudba Zdeňka Lišky.