Program

10/2016 (Change)
  • 39th week
  • Sa 01/10

    Hermína Týrlová vypráví

    / 110 min. / HD / 3+

    pásmo krátkých filmů a animační dílna

    Ferda v mraveništi / ČSR 1977
    Opičí láska? / ČSR 1985
    Konec kouzelníka Uhahuly / ČSR 1981
    Pohádka na šňůře / ČSR 1986

    Jméno Hermíny Týrlové má leckdo spojeno s filmovými pohádkami, jež vytvořila animací netradičních materiálů. Kromě takových ale uvidíte i filmové příběhy, které vyprávěla pomocí poloplastických loutek. Právě do této podoby převedla například Ferdu Mravence Ondřeje Sekory. Po projekci si budete moci sami vyzkoušet, jak se tvoří animovaný film, a také si zakoupit naši novou kolekci filmů Hermíny Týrlové na třech DVD.


    The Poseidon Adventure

    Directed by → Ronald Neame
    Czech title → Dobrodružství Poseidonu
    USA 1972 / CZT / English Friendly / 109 min. / 35mm
    Cast → Gene Hackman, Ernest Borgnine, Stella Stevensová, Shelley Wintersová, Red Buttons

    Star Stella Stevens

    Luxusní zámořská loď Poseidon je 31. prosince na své plavbě Středozemním mořem zasažena mohutnou vlnou a převrátí se. Divácky nejúspěšnější film roku 1973 vznikl na vrcholu jiné vlny: nikdy neměl katastrofický žánr takovou konjunkturu jako v sedmdesátých letech minulého století. Nečekejte tudíž, že příliš mnoho pasažérů přežije.

  • Su 02/10

    Podobizna

    Directed by → Jiří Slavíček
    ČSR 1947 / 85 min. / 35mm
    Cast → Otomar Krejča, Luba Skořepová, Vladimír Šmeral, Ladislav Kulhánek

    Český film – ztráty, nálezy a objevy

    Na motivy stejnojmenné povídky ze sbírky Arabesky (1835), v níž N. V. Gogol pojednal fantaskní syžet zasazený do konkrétního prostoru města Petrohradu, natočil režisér Jiří Slavíček snímek žánrově se vymykající české filmové produkci druhé poloviny čtyřicátých let. Ponurý, až hororový příběh malíře Romana, jenž si ve vetešnictví koupil podobiznu lichváře Chazaje, která ho – podobně jako předchozí majitele – přivedla do tvůrčí i osobní krize, se natáčel zejména v interiérech, čímž se vyřešila otázka místního ukotvení literární předlohy. Výtvarně se na snímku podílel malíř Josef Liesler (1912–2005), který byl rovněž autorem kostýmů. Dobová kritika zvláště ocenila kameru Jana Rotha a jeho práci se světlem. Z herců se dostalo uznání Vladimíru Šmeralovi v hlavní roli, ovšem ani obsazení Karla Dostala do postavy Chazaje nebylo krokem vedle. I po sedmdesáti letech od vzniku tohoto filmu vyvolává jeho šílený smích mrazení, které vzhledem k únorovým událostem dostalo až krutě ironický rozměr.


  • 40th week
  • Mo 03/10

    Případ pro začínajícího kata

    Directed by → Pavel Juráček
    ČSR 1969 / 102 min. / DCP
    Cast → Lubomír Kostelka, Pavel Landovský, Klára Jerneková, Slávka Budínová, Jiřina Jirásková, Miroslav Macháček, Věra Ferbasová, Nataša Gollová, Radovan Lukavský, Josef Abrhám

    „Tím, že snové, surreálné, fantaskní motivy začleňuje do civilní všednosti, dosahuje Juráček znepokojivého znejistění a zároveň intimní blízkosti. (...) Vyprávění je členěno na dvanáct kapitol jako růženec epizod blízký pikareskním románům, jímž prochází hrdina zdánlivě bez proměny. ,Diskauzální soustavaʻ (Jan Kučera) složená z příčinně nesvázaných, do jisté míry autonomních bloků, otvírá divákovi rozlehlý intelektuální i emocionální prostor k asociacím, domýšlení a osobně intimním interpretacím. Případ pro začínajícího kata je vrcholem tvorby Pavla Juráčka (1935–1989) a jedním z vrcholů české nové vlny a české kinematografie vůbec. Představuje syntézu autorových vícerých talentů, sklonů a snah a také syntézu evropské kulturní paměti. Jan Kučera nalézá spojitost se strukturou středověkého lidového divadla, nacházíme zde též ohlasy barokní, prvky pikareskního i humanistického a osvícenského románu, silnou notu romantickou, ozvěny pohádek, surrealismu i blízkost absurdního divadla. V kontextu české kinematografie jde o syntézu jejího smyslově lyrického proudu s ironií směru intelektuálně racionálního." Jaromír Blažejovský


    Atentát

    Directed by → Jiří Sequens
    ČSR 1964 / 104 min. / 35mm
    Cast → Radoslav Brzobohatý, Rudolf Jelínek, Ladislav Mrkvička, Luděk Munzar, Josef Vinklář

    Stále ještě nejvěrnější z filmových rekonstrukcí událostí pražského května 1942. Parašutisté, příslušníci československého západního odboje, spolehlivě vycvičení ve Velké Británii, spáchají atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, jednoho z nejmocnějších mužů nacistického Německa. Děj filmu zachycuje přípravu atentátu, detailně jeho provedení i tragické následky tohoto činu. Atmosféra protektorátu Čechy a Morava je tíživá, což film věrně zobrazuje dokonalou výpravou. Průběh atentátu i konečný osud parašutistů, kteří spáchali sebevraždu, byly samy o sobě velmi dramatické. Filmové zpracování toto drama umocňuje výbornou kamerou, dynamickým střihem v akčních scénách a naprosto přesvědčivými hereckými výkony.


    La notte

    Directed by → Michelangelo Antonioni
    Czech title → Noc
    Itálie – Francie 1960 / CZT / 114 min. / 35mm
    Cast → Jeanne Moreau, Marcello Mastroianni, Bernhard Wicki, Monica Vittiová

    Příběhem vyhnanství je rovněž Noc, žena – postava Jeanne Moreau – tu jenom muže nevyžene, ale jako do společného exilu ho vyláká z domu na noční potulku. V závěru filmu, aniž se spolu znovu sblíží, se ostatně octnou v prachu na okraji sadu jako na prahu ráje, z něhož byli společně vyhnáni; obklopeni ranní mlhou – opět jí – jako zhmotněným nepřátelstvím světa, navždy rozpolceni mezi nevinnost původní zahrady a černé večerní obleky, které jim lpí na těle – třebaže se chtějí milovat – jako definitivní smutek a nesmazatelné stigma (pozdní) civilizace.
    Petr Král

  • Tu 04/10

    P. S.

    Directed by → Roland Gräf
    Czech title → P. S.
    NDR 1979 / CZV / 92 min. / 35mm
    Cast → Andrzej Pieczyński, Jutta Wachowiaková

    P. S. je modernisticky vystavěný příběh osmnáctiletého chlapce vychovaného v dětském domově, který se obtížně adaptuje v normálním životě. Realismus bez simplifikací a bez obvyklého uhlazování obrazu reálného socialismu se obvykle neobešel bez kritiky schvalovacích orgánů. Ta byla v případě filmu Rolanda Gräfa tlumena domácími i zahraničními oceněními, mj. Zvláštní cenou z festivalu v San Remu.


    Feu Mathias Pascal

    Directed by → Marcel LʼHerbier
    Czech title → Stín Matyáše Pascala
    Francie 1925 / CZT / 92 min. / 35mm / na klavír hraje Michal Worek
    Cast → Ivan Mozžuchin, Michel Simon, Pierre Batcheff, Pauline Cartonová

    Ivan Mozžuchin a LʼHerbier vytvořili pro excentrickou adaptaci rané novely Luigiho Pirandella více než překvapivý tandem. Dvojnické téma sice oba již dávno fascinovalo, ale vášnivě expanzivní herec vedle chladně obřadného režiséra, takové spojení zneklidňovalo předpokládaným konfliktem. Přesto, nebo právě proto, vzniklo dílo, které příjemně zaskočilo nejen autora předlohy, dílo, které dodnes nebylo dostatečně doceněno v šíři své pestrosti. Pomineme-li téma dvojí identity, příznačné pro celou Mozžuchinovu kariéru a jeho standardně košatý výkon, pohybující se od tragické dimenze Pirandellova hrdiny až po jeho téměř gymnastické projevy radosti, je třeba zdůraznit fascinující výpravu Alberta Cavalcantiho a Lazare Meersona a kameru, na níž se podílelo hned několik kameramanů, evidentně vyplňujících režisérovu tvůrčí představu. Překvapí zvláště velkorysé pojetí prostoru, leckdy ještě umocněné umělou perspektivou umně nainstalované kulisy, práce s několika plány a hloubkou ostrosti, čarování se světelnými kontrasty. V rámci fantasticky využité topografie města couvá kamera před hrdinou, zpomaleně ho snímá ve snových sekvencích, nechá jej vběhnout do kruhové zatmívačky atp. Nutno/možno vidět několikrát a stejně bude stále co objevovat.

  • We 05/10

    Yeelen

    Directed by → Souleymane Cissé
    Czech title → Světlo
    Mali – Burkina Faso – Francie – SRN 1987 / CZT / 105 min. / 35mm
    Cast → Issiaka Kane, Aoua Sangareová, Niamanto Sanogo, Balla Moussa Keita

    „V prvním vidění, v prvním setkání, v prvním okamžiku slasti je také obsaženo zasvěcení, ale nikoli ve smyslu kladení obsahu, nýbrž je to zasvěcení jakožto otevření pro rozměr, který se už nikdy neuzavře, ustavení roviny, vzhledem k níž se napříště bude vymezovat každá jiná zkušenost.“ Maurice Merleau-Ponty

    Yeelen (v bambarštině světlo) je čtvrtým celovečerním hraným filmem malijského režiséra Souleymana Cissého, který za něj získal Cenu poroty na festivalu v Cannes v roce 1987. Stal se tak jedním z nejznámějších a nejuznávanějších afrických režisérů. Světlo je třeba vnímat jako obrazovou čítanku, v níž každá ilustrace přesahuje naši zkušenost viditelného. Při srovnání použitých záběrů dojdeme k závěru, že jde o tradiční „africkou“ převahu polodetailů a detailů, zatímco celky či velké celky jsou využity mnohem střídměji. Klasická figura záběr/protizáběr je vlastně systematicky včleněna pouze do scény závěrečného souboje. Jde o jasně podmíněný způsob vyprávění, který využívá první generace filmařů západní a střední Afriky. Tak se zásadně odlišuje od modelů evropského etnografického filmu, který vizuální realitu vnímá celistvěji. Také příroda v autorově představivosti vychází z animistických náboženství. Každé individuum se v takové koncepci podřizuje její všemocné síle. Údajně byl film natáčen pouze na několika málo místech, která lze identifikovat. Jinak je topograficky vzato film nezařaditelný a krajina má jasně symbolický význam jako celek, ale i v jednotlivostech. Právě silně figurativní vyznění vedené snahou o postižení neviditelna tohoto světa přimělo řadu kritiků ke srovnání s režiséry jako Andrej Tarkovskij, Michelangelo Antonioni nebo Theodoros Angelopulos. Na druhé straně děj zase pro ně sugeroval spojitost s westerny.


    Nema-ye Nazdik

    Directed by → Abbás Kiarostamí
    Czech title → Detail
    Írán 1990 / CZT / 98 min. / HD / vstup volný
    Cast → Hossain Sabzian, Mohsen Makhmalbaf, Abbás Kiarostamí

    „Jednoho dne mi někdo bezděčně polichotil. Byl jsem komusi představen jako režisér, který natočil film Detail. A ten člověk, který nebyl z filmových kruhů, odpověděl: Aha, a já myslel, že ten film vůbec režiséra neměl! Jeho uvažování mne nadchlo, ano, o tohle jsem usiloval!“
    Abbás Kiarostamí

    U nás dodnes nepříliš známý snímek Detail, podle některých filmových historiků vrchol Kiarostamího tvorby, vznikl na základě novinové zprávy o nezaměstnaném cinefilním podvodníkovi, který se vydával za filmového režiséra Mohsena Makhmalbafa a díky tomu našel na čas útočiště ve vile jedné bohaté rodiny, jejímž příslušníkům sliboval role v údajně připravovaném filmu. Kiarostamí případ rekonstruuje v pro něj typickém oproštěném minimalistickém stylu a nechává hrát skutečné aktéry příběhu jejich vlastní role, používá ale i dokumentární záběry ze skutečného přelíčení s viníkem.

    když přišel,
    přišel

    když byl tady,
    byl tady

    když odešel,
    byl tady

    Smrt vašeho otce (4. července 2016) vyvolala v Íránu velkou odezvu. Čemu to připisujete?

    Ahmad Kiarostamí (24. května 2017 pro Cahiers du cinéma): Bylo to velice působivé. Myslím, že dokonce i ti, kdo neviděli jeho filmy, věděli, že v době, kdy o Íránu nikdo nepromluvil dobrého slova, byl jediný, kdo nám v zahraničí zjednal respekt, můj otec. Byli mu za to vděční také proto, že to dělal celých posledních třicet let.
    A ještě něco: otec se nestranil politiky. Stál nad ní – a všichni to respektovali. Pokud vím, nebyl nikdo, při jehož smrti by ze sféry politiky projevili soustrast jak někdejší president Rafsandžání, tak současný president Rúhání, a dokonce Farah, vdova po posledním šáhovi. Ulice byly plné lidí, přestože poslední z otcových filmů, který se až do loňska v Íránu oficiálně promítal, byla Chuť třešní (1997). Kolik z těch čtyřiceti nebo padesáti tisíců lidí v ulicích vidělo jeho filmy? Ale vytiskli plakáty s jeho fotografiemi a s úryvky jeho básní. Byla mezi nimi i tahle: když přišel, přišel // když byl tady, byl tady // když odešel, byl tady.

  • Th 06/10

    Páter Vojtěch

    Directed by → Martin Frič
    / 79 min. / 35mm / na klavír hraje Zdeňka M. Košnarová
    Cast → Josef Rovenský, Karel Lamač, Suzanne Marwille, L. H. Struna

    projekce je součástí výstavy: Vilém Ströminger 115 let

    Příběh vesnického chlapce plného života, jehož umírající matka zasvětí bohu. Vojtěch se stává knězem, zatímco jeho ovdovělý otec se ožení s dívkou, kterou Vojtěch miloval. Mravoučný román Jana Klecandy byl předlohou němého filmu, který se stal režijním debutem tehdy pětadvacetiletého Martina Friče. Poněkud schematický scénář vyvažuje nápaditá filmová řeč mladého Friče, náznaky a promyšlená symbolika. A také exteriérové záběry Otto Hellera neztrácejí na sugestivnosti.


    Nocturnal Animals

    Directed by → Tom Ford
    Czech title → Noční zvířata
    USA 2016 / CZT / English Friendly / 116 min. / DCP
    Cast → Amy Adamsová, Jake Gyllenhaal, Michael Shannon, Isla Fisherová

    Druhý celovečerní snímek Toma Forda prošel českou distribucí bez většího diváckého zájmu. I přes ocenění na festivalu v Benátkách dávalo mnoho kritiků přednost režisérově debutu Single Man. Žánrová pocta Alfredu Hitchcockovi neskrývá Fordův sklon k estétství, jdoucímu ruku v ruce s ambivalentním vyzněním knižní předlohy. Její prázdná místa režisér ponechává divákově interpretaci. Dvě atmosférou zcela odlišné linie vyprávění nepropojí v rafinovaném narativu, který by sloužil jen překvapivé pointě. Díky tomu se ocitáme ve zcela subjektivním sensuálním světě režiséra, který se do postavy Amy Adamsové možná ponořil více než do alter ega ztvárněného Colinem Firthem ve svém úspěšném debutu.

  • Fr 07/10

    Nepravděpodobná romance

    Directed by → Ivan Vojnár
    ČR 2013 / 105 min. / DCP
    Cast → Berenika Kohoutová, Patrik Děrgel, Alžběta Pažoutová, Ivan Vojnár, Veronika Freimanová

    Psychologické drama, inspirované skutečným osudem i díly Josepha Conrada a Guye de Maupassanta, se podobně jako režisérovy předchozí filmy rodilo dlouho. Příběh začínající herečky Luisy, která si životní cestu obtížně hledá přes nešťastné manželství s násilnickým Igorem a přes lesbické partnerství se samorostlou Erikou, se odehrává převážně v retrospektivách, pojatých jako hrdinčino vyprávění terapeutovi v psychiatrické léčebně. V Nepravděpodobné romanci se objevují režisérovy oblíbené motivy, především zkoumání hranice mezi hraným a dokumentárním filmem, mezi „normalitou“ většinového světa, uměleckou fikcí a vyšinutostí posedlého jedince.


    À bout de souffle

    Directed by → Jean-Luc Godard
    Czech title → U konce s dechem
    Francie 1959 / CZT / 85 min. / 35mm
    Cast → Jean Sebergová, Jean-Paul Belmondo, Daniel Boulanger, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard

    „Stručně řečeno, půjde o kluka, co myslí na smrt a o holku, která na ni nemyslí...“ Toto přesné a přitom dostačující shrnutí děje filmu U konce s dechem nacházíme v dopise, který Godard napsal autorovi původního námětu Françoisu Truffautovi v předvečer začátku natáčení, 16. srpna 1959. Další režisérskou veličinou, která stála u zrodu tohoto filmu, byl Jean-Pierre Melville: „Přijal jsem roli spisovatele Parvulesca, abych Godardovi udělal radost. Požádal mne o to v dopise: Zkus mluvit o ženách, jak to míváš ve zvyku. Což jsem udělal. Nechal jsem se inspirovat rozhovorem s Vladimirem Nabokovem, který jsem viděl v televizi. Byl jsem jako on: břitký, povýšený, sebevědomý, trochu cynický, naivní atakdále. Moje scéna trvala deset minut a U konce s dechem přes tři hodiny. Bylo třeba zkrátit to na běžnou délku. Godard se se mnou radil. Řekl jsem mu, ať vystřihne všechno, co je nepodstatné pro děj filmu a vyhodí všechny přebytečné scény, včetně té se mnou. Neposlechl mne, a místo aby vyřadil celé sekvence, jak bylo dosud zvykem, přišel na geniální nápad, stříhat víceméně podle libosti uprostřed záběrů. S vynikajícím výsledkem.“

  • Sa 08/10

    Lichožrouti

    Directed by → Galina Miklínová
    ČR 2016 / 83 min. / DCP / 6+

    Také se vám doma ztrácejí ponožky? A víte, kdo za to může? Lichožrouti! Možná, že už tyhle tajemné tvory znáte z knih Pavla Šruta. A pokud jste ještě neviděli Lichožrouty na filmovém plátně, můžete na ně přijít do Ponrepa. Po projekci si navíc o filmu můžete popovídat s jeho režisérkou a výtvarnicí Galinou Miklínovou.


    Conan the Barbarian

    Directed by → John Milius
    Czech title → Barbar Conan
    USA 1982 / CZT / English Friendly / 122 min. / 35mm
    Cast → Arnold Schwarzenegger, James Earl Jones, Max von Sydow

    Meč, magie a také amulet s vyobrazením černého slunce a dvou hadů – to jsou hlavní atributy filmu o Conanově pomstě. Tento klasický snímek žánru fantasy s kulturistou Arnoldem natočil souputník Francise F. Copolly John Milius podle scénáře, který napsal s Oliverem Stonem. Autorem podmanivé hudby je Basil Poledouris.

  • Su 09/10

    As You Desire Me

    Directed by → Georges Fitzmaurice
    Czech title → Jakou mě chceš mít
    USA 1932 / CZT / English Friendly / 65 min. / 35mm
    Cast → Greta Garbo, Erich von Stroheim, Melvyn Douglas, Hedda Hopperová, Owen Moore

    Rozdíl mezi zdáním a pravdou, divadlem a životem. Podle Rivetta: „Jediné velké téma kinematografie.“ Ztělesněním hádanky je žena, tedy několik žen v té jedné, která se ptá: „Jakou mě chceš mít?“ Když dáme přednost mozku, nebo srdci: může být odpověď stejná? A když ne, na které odpovědi potom záleží? Neprotiřečí si tu jenom osudy, ale také morálka. A navíc – žena nabývá při každé proměně úplně jiného vzezření a chování. Něco takového je samozřejmě snem každé herečky, zvlášť když se jmenuje Greta Garbo. Nevíme, jak byl filmový znalec Rivette spokojen s touto předválečnou americkou adaptací Pirandellovy hry Jakou mě chceš mít (kterou později sám zpracoval ve svém filmu Kdo ví), ale nelze jí upřít, že se na rozdíl od tehdejší i dnešní hollywoodské praxe vyvarovala nemístných simplifikací. Především ale svedla dohromady dvě herecké legendy, které spolu předtím a potom nikdy nehrály: „božskou“ GG a Ericha von Stroheima, který tu smí zase jednou dostát své pověsti „muže, jehož nenávidět je potěšením“ (the man you love to hate).


    Klincz

    Directed by → Piotr Andrejew
    Czech title → Klinč
    Polsko 1979 / CZT / 90 min. / 35mm
    Cast → Tomasz Lengren, Bołeslaw Smela, Janusz Sykutera

    + krátký film
    Malíř Z. Beksiński / Fotoplastykon / Polsko 1978 / 12 min. / 35mm

    Příběh o nesnadné kariéře mladého profesionálního boxera, který svou přímočarostí a upřímností naráží na kuloárové machinace sportovních lobistů, byl sice prvním celovečerním filmem Piotra Andrejewa, ale každý, kdo se v sedmdesátých letech zajímal o moderní tendence v polském filmu, už jeho jméno znal díky krátkým snímkům jako Rozhovor (1974) či Okno (1978), sbírajícím ceny na festivalech tehdejšího Západu. Dnes je řada Andrejewových krátkých filmů poměrně snadno dostupná, jak se může každý přesvědčit několika kliknutími na počítači, jeden z nich si ale naštěstí můžeme dopřát i na plátně z 35mm kopie (viz předfilm). Generačně i umělecky byl Andrejew spřízněn s režiséry Piotrem Szulkinem, Filipem Bajonem (spoluautorem filmu Klinč) či s videoartistou Zbigniewem Rybczyńským. Po v Československu neuvedené temné sci-fi Citlivá místa (1980), považované za jeho nejlepší film, opustil Andrejew po vyhlášení stanného práva (1982) Polsko, usadil se v Holandsku a začal používat jméno Andrean. V Dánsku zfilmoval v roce 1986 hru Václava Havla Protest. Po pádu komunismu se pravidelně vracel do vlasti jako pedagog. Zemřel letos 12. června ve věku 69 let.

  • 41st week
  • Mo 10/10

    13. revír

    Directed by → Martin Frič
    ČSR 1946 / 96 min. / 35mm
    Cast → Dana Medřická, Jaroslav Marvan, Ella Nollová, Vilém Pfeiffer

    Český film – ztráty, nálezy a objevy

    Spolu s Karlem Čapkem a Emilem Vachkem bývá Eduard Fiker (1902–1961) považován za spolutvůrce českého detektivního románu. Napsal více jak čtyřicet knih a mnohé byly také zfilmovány. Jednou z nich je Zinková cesta (1942) podle níž vznikl film 13. revír. Příběh kasařů Kočky a Karty a zavražděného čínského obchodníka Wang-liho, jenž by měl být transportován z Čech do Číny v zinkové rakvi. Snímek začal natáčet režisér J. A. Holman již za protektorátu, ale krátce po skončení války emigroval, a tak film víc než jen dokončil Martin Frič. Český film noir v hlavní roli, vedle Jaroslava Marvana, s tehdy pětadvacetiletou Danou Medřickou.


    Moderato cantabile

    Directed by → Peter Brook
    Czech title → Moderato cantabile
    Francie – Itálie 1960 / CZT / 90 min. / 35mm
    Cast → Jeanne Moreau, Jean-Paul Belmondo, Didier Haudepin, Valeric Dobuzinsky

    Příběh lásky manželky průmyslníka k obyčejnému dělníkovi neinscenuje Angličan Peter Brook jako milostný románek, ale jako modernisticky strohé drama, sychravý podzimní film v černé a bílé. Dialogy Marguerity Durasové, autorky čerstvě proslavené scénářem k Resnaisově Hirošimě, mé lásce, interpretují nezvykle tlumený Jean-Paul Belmondo a Jeanne Moreau, jíž další z jejích zádumčivých hrdinek vynesla hereckou cenu na festivalu v Cannes. Jeden z nejzajímavějších filmů Petera Brooka, ve své době nezakoupený do české kinodistribuce.

  • Tu 11/10

    Fallada – letztes Kapitel

    Directed by → Roland Gräf
    Czech title → Poslední kapitola
    NDR 1988 / CZT / 94 min. / 35mm
    Cast → Jörg Gudzuhn, Jutta Wachowiaková, Katrin Sassová, Corinna Harfouchová

    Ve třicátých letech byl autorem bestsellerů. Posedlý psaním, nesmířený s ničím a s nikým. Před nepřízní hnědé doby se stáhne do ústraní, pije, bere drogy, stává se doživotním vězněm „poměrů“ i vlastního charakteru a psychické konstituce. Občánku, co teď? Tak se jmenoval román, jímž si kdysi Rudolf Ditzen alias Hans Fallada vydobyl literární slávu.
    Známý uměnovědný pojem gesamtkunstwerk se pro jeden z nejlepších filmů Rolanda Gräfa (1934–2017) dobře hodí. Porota bilančního festivalu z května 1988 ocenila film Poslední kapitola speciální cenou zaštítěnou právě tímto Wagnerovým novotvarem.


    Der müde Tod

    Directed by → Fritz Lang
    Czech title → Unavená smrt
    Německo 1921 / 98 min. / BD / na klavír hraje Karel Loula
    Cast → Bernhard Goetzke, Lil Dagoverová, Walter Janssen, Rudolf Klein-Rogge

    Unavená smrt – sedmý opus Fritze Langa a první z jeho vrcholných. Dívka dostane od Smrti šanci zachránit život svého milého, když dokáže nad Smrtí zvítězit ve třech různých končinách, ve třech různých epochách. Počáteční zdrženlivost německých recenzentů se v uznání měnila jen pozvolna, pařížská kritika jím nešetřila od samého počátku. René Clair: „Vznikl myšlenkový film. Musíme si přiznat, že přetvořená příroda je přinejmenším tak působivá jako přirozená příroda. Uměle vybudované stavby, osvětlení, výkon herců a dokonce i jejich obličeje vytvářejí celek, kde s radostí vůdčí roli hraje rozum.“ Luis Buñuel vždy připomínal, že své rozhodnutí stát se filmařem učinil pod dojmem zážitku z Unavené smrti. Trikovou techniku a výpravu zároveň pilně studoval – a brzy napodoboval – Hollywood.

    Po dlouhých letech je nyní konečně možné zažít Langovu klasiku v plné obrazové nádheře - v České republice poprvé. Nová digitálně restaurovaná verze vychází z kopie uložené v newyorském Museum of Modern Art, další materiály poskytly archivy v Praze, Toulouse, Mnichově, Moskvě, Bruselu a Bologni. Premiéra se uskutečnila 12. února 2016 v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně.

  • We 12/10

    Hudba Zdeněk Liška

    Directed by → Pavel Klusák
    ČR 2017 / 52 min. / HD

    Slavnostní předpremiéra

    Hloubkový ponor do díla skladatele s krédem "píšu jen pod obrázky". Svět dnes objevuje hudbu Zdeňka Lišky skrze edice vydávané ve Velké Británii. Ptáme se: známe Liškovo dílo? Co lze říct o hudbě ke stovkám filmů, které ozvučil? Dočkají se nejlepší ze stovek jeho soundtracků někdy standardního vydání? Film, který je svébytnou poctou československé kinematografii, nevynechává zásadní Liškovy práce Marketa Lazarová, Ikarie XB-1, Ovoce stromů rajských jíme, Don Šajn a Spalovač mrtvol.

    účinkují / Jan Švankmajer, Stephen a Timothy Quayové, Juraj Herz, Jára Tarnovski a britský vydavatel Zdeňka Lišky Andy Votel
    zvuk / Václav Flégl
    kamera / Jakub Halousek
    střih / Jan Daňhel
    výkonná producentka / Veronika Slámová

    Film vyrobila ČT v Tvůrčí producentské skupině Petra Kubici.

    Slavnostní předpremiéry se zúčastní tvůrci filmu. Před projekcí a po ní si budeme v kavárně kina Ponrepo pouštět hudbu Zdeňka Lišky.


    Sunset Boulevard

    Directed by → Billy Wilder
    Czech title → Sunset Boulevard
    USA 1950 / CZT / English Friendly / 103 min. / 35mm
    Cast → William Holden, Gloria Swansonová, Erich von Stroheim, Cecil B. De Mille, Buster Keaton

    Mapy ke hvězdám… pětašedesát let před Davidem Cronenbergem. Žádný jiný americký snímek nepodává tak fascinujícím způsobem odhalující obraz klasického Hollywoodu jako mýtický film Billyho Wildera Sunset Boulevard. Prostřednictvím portrétu někdejší divy němého filmu, jež se snaží o návrat na výsluní slávy pomocí cynického scenáristy bez zaměstnání, který je pro ni v její posedlosti pouhým nástrojem, satirizují autoři filmu temné stránky mýtu svrchované dokonalosti a nedostižné nádhery, pečlivě budovaného americkým filmovým průmyslem po všechna léta jeho dosavadní existence. Díky své zkušenosti superhvězdy a filmového idolu němého údobí se Gloria Swansonová stala ideální představitelkou šílené Normy Desmondové, nicméně skutečnými osudy by tuto postavu spíše přibližovala Mae Murrayová, o jejímž obsazení Wilder původně uvažoval. Mary Pickfordová, Pola Negri a Mae Westová byly herečky, které tuto roli odmítly.

  • Th 13/10

    Pohorská vesnice

    Directed by → Miroslav J. Krňanský
    ČSR 1928 / 68 min. / 35mm
    Cast → Fred Bulín, Ivan Frank Kubišta, Božena Svobodová, Melita Jelenská

    projekce je součástí výstavy: Vilém Ströminger 115 let

    Hrabě Hanuš Březenský, komtesa Jelena, dráteník Jano, Dorla a její matka, vesnická porodní bába, která vše o všech v okolí ví. To jsou hlavní postavy románu Boženy Němcové z roku 1855 Pohorská vesnice, jehož adaptace pro film se ujal scenárista Václav Wasserman a režisér Miroslav Josef Krňanský.

  • Fr 14/10

    Le Deuxième souffle

    Directed by → Jean-Pierre Melville
    Czech title → Druhý dech
    Francie 1966 / CZT / 142 min. / 35mm
    Cast → Lino Ventura, Paul Meurisse, Raymond Pellegrin, Marcel Bozzuffi

    Příběh filmu Druhý dech vyrůstá ze známých konstant žánrové mytologie. Uprchlý vězeň přijme účast na organizované krádeži platiny, při níž přijde o život několik lidí. Padne do rukou policie, která ví, že z něj dostane potřebné informace jen pomocí lsti. Schyluje se k tragédii, když se stárnoucí outlaw musí pokusit obhájit v očích podsvětí to jediné, bez čeho se neobejde – svou gangsterskou čest.

  • Sa 15/10

    Vynález zkázy

    Directed by → Karel Zeman
    ČSR 1958 / 81 min. / 35mm / 6+
    Cast → Arnošt Navrátil, Lubor Tokoš, František Šlégr

    V jednom ze svých nejslavnějších filmů se režisér Karel Zeman inspiroval nejen dějem románu Julese Verna, ale i jeho známými ilustracemi. Vznikl tak nestárnoucí film plný speciálních efektů a triků, který jako by se odehrával ve starých grafikách. Jako předfilm uvedeme Pan Prokouk filmuje, jeden z řady krátkých filmů Karla Zemana o svérázném panu Prokoukovi a jeho dobrodružstvích.

  • Su 16/10

    L’éclipse

    Directed by → Michelangelo Antonioni
    Czech title → Zatmění
    Itálie – Francie 1961 / CZT / 115 min. / 35mm
    Cast → Monica Vittiová, Alain Delon, Francisco Rabal, Louis Seigneur

    Jeden vztah skončil, zdá se, že by mohl začít nový. Muž a žena spolu sice na první pohled nemají absolutně nic společného, ale možná právě tím jsou pro sebe navzájem přitažliví. Jen kdyby tma nepřišla dřív, než se jim podaří překročit hranici, která je dělí. Ta zásadní schůzka bude nakonec domluvena... ale nevěřme slibům. Kdyby na ni náhodou ani jeden z našich hrdinů nepřišel, co (a proč) by se pak vlastně filmovalo? Pravda je, že ve filmu, jako je tenhle, nezbývá člověku mnoho nadějí. Stále se lze ovšem dívat – a to u Antonioniho není málo.

    „Ve slavné závěrečné montáži ze Zatmění spočívá tajemství rovněž – a především – v naší nejistotě co do vztahů, které vzájemně svazují jednotlivé předměty defilující před námi v blízkých záběrech: v křehkosti a váhavé bloumavosti myšlenky, kterou navozují (i „předvádějí“), aniž se spojí v jednoznačné sdělení. Podobná váhavost je ostatně příznačná i pro Antonioniho „běžnou“ střihovou skladbu; také ta svou lehkou přerývaností, tím, jak tok obrazů zároveň sceluje a opětovně narušuje, nechává přetrvávat mezi záběry – a v jejich okrajích – chvějivé zóny prázdna, kde mlčení zrádně podrývá (a zpochybňuje) nejprostší gesta. V úvodní sekvenci Zatmění, konfrontující Monicu Vitti s milencem ve chvíli rozchodu, montáž doslova artikuluje pouze rozpaky, které se jich zmocnily, každý z jejich pohledů, střídavě vyčítavých a vyhýbavých, i každá změna v perspektivě záběrů a v rozvrhu jejich černobílých komponent, jen dál hloubí totéž trapné ticho.“
    Petr Král

  • 42nd week
  • Mo 17/10

    Král Šumavy

    Directed by → Karel Kachyňa
    ČSR 1959 / 93 min. / 35mm
    Cast → Radovan Lukavský, Jan Vala, Jiřina Švorcová

    Drama odehrávající se na šumavských hranicích v roce 1948. Navzdory silnému tendenčnímu ladění Král Šumavy zaujme baladickými rysy, vycházejícími z temné nádhery přírodních lokací. Postava titulního hrdiny – tajemného pašeráka, který převádí ilegální uprchlíky přes hranici do Německa skrz nebezpečné močály – nabývá až mytického charakteru.


    Chtěli jsme začít nový život

    Post Bellum uvádí další Kino Příběhy 20. století čerpající z nahrávek Paměti národa. Příběhy Československých Židů, kteří přežili holocaust a po válce se rozhodli odejít do Izraele, budovat svůj stát. Jak znovu začínali úplně od nuly, budou vyprávět Ruth Meissner, Michal Efrat a Pavol Kama.
    Připravil a večerem provede historik Jan Horník. Závěrečné diskuze se zúčastní i filozof Tomáš Kulka, který se podělí o vlastní zkušenosti se životem v kibucech.


    LʼImmortelle

    Directed by → Alain Robbe-Grillet
    Czech title → Nesmrtelná
    Francie 1962 / CZT / 95 min. / 35mm
    Cast → Françoise Brionová, Jacques Doniol-Valcroze

    + krátký film
    Jan Lenica / Nosorožci / Die Nashörner / SRN 1964 / námět Eugène Ionesco / hudba Wilhelm Killmayer / 9 min. / 35mm

    „Freudistické psychoanalýze vyčítám hlavně to, že nechává vše procházet řečí, slovy. Když se Lacan, ale ještě před ním Freud, který s touto metodou přišel, věnoval nějakému pacientovi, nechal ho vyprávět sen. Slovy! Ale o snu se slovy vypovídat nedá. Každý, kdo vypráví sen, v jistém smyslu selže. Jeho vyprávění je váhavé, pohyblivé, protiřečící si, s trhlinami – a to je zatím jen promluva. Tu Freud vzápětí vtěsná do písma – to už je druhá transformace, jíž musí sen projít. Právě v tom spočívá prohra psychoanalýzy: bylo vážnou chybou nechat vše procházet slovy a ještě slovy zakonzervovanými do písma, do čehosi naprosto uzavřeného a protikladného podstatě snu. Možná, že právě film se svými zvuky a pohyblivými obrazy, může přímo vytvořit cosi podobného snu, konkrétně jeho iracionální prostor. Tradiční film vytváří normalizovaný realistický prostor, avšak filmová práce umožňuje reprodukovat či přinejmenším pokusit se reprodukovat paradoxní prostory snu. V realistickém prostoru jsou interiér a exteriér jasně oddělené. Ne tak ve snu! V něm jsou prostory paradoxní, v čemsi srovnatelné se slavnými Kleinovými vázami, nádobami, které jsou příkladem paradoxní topologie: jejich vnitřek se totiž nachází venku. Pro snovou temporalitu platí totéž, co pro prostor. Existuje realistický, normalizovaný čas, kde jsou minulost, přítomnost a budoucnost dobře odlišitelné, ale film se může pokusit i o vytvoření paradoxních temporalit, kde je budoucnost například minulostí. Ve filmu Nesmrtelná, kde se právě takový paradoxní časoprostor nachází, jsem měl problémy se skriptkou, protože ta je vlastně strážkyní realismu. Protože když rozbijeme kontinuitu prostoru, postava ztratí identitu, anebo se rozdvojí. V případě filmu Nesmrtelná bylo porušeno pravidlo, podle kterého, když postavu v daném čase opouštíme v pohybu, musíme ji v následujícím záběru opět najít v pohybu. To znamená, že když se rozhodneme vyjmout jednu část přechodu z místa na místo, který je zbytečně dlouhý, necháme postavu projít dveřmi, udělat dva kroky, a střihneme ve chvíli, kdy má levé chodidlo ve vzduchu. Vzápětí ji najdeme v jiném prostoru, pod jiným úhlem, jak klade levé chodidlo na zem a sedá si. Chtěl jsem – a také jsem to udělal –, aby postava, která kráčí, byla nastřihnutá na postavu už sedící a nehybnou. Skriptka z toho byla úplně zhrozena. Zabralo mi nesmírně mnoho času, než jsem jí vysvětlil, co chci udělat.“ Alain Robbe-Grillet

  • Tu 18/10

    L’amour de poche

    Directed by → Pierre Kast
    Czech title → Kapesní láska
    Francie 1957 / CZT / 82 min. / 35mm
    Cast → Jean Marais, Geneviève Pageová, Jean-Claude Brialy, Agnès Laurentová

    Vynález zmenšující objekty i lidi, který využije asistentka hlavního hrdiny, profesora chemie (Jean Marais), aby se zneviditelnila před svou sokyní, profesorovou snoubenkou – to je syžet, jaký bychom očekávali spíš od českého komediálního tandemu Macourek/Vorlíček než od prominentního člena redakce Cahiers du cinéma. Novou vlnu, hnutí, které tato skupina rozpoutá o pouhých pár měsíců později, zde ohlašuje máloco; celovečernímu debutu Pierra Kasta nicméně nechybí „jazzový“ šarm generace Saint-Germain-des-Prés. Režiséři Alexandre Astruc a Christian-Jaque si zahráli zaměstnance Ztrát a nálezů, v roli komisaře poznáme Jeana-Pierra Melvilla.


    M

    Directed by → Fritz Lang
    Czech title → Vrah mezi námi
    Německo 1930 / CZT / 102 min. / DCP
    Cast → Peter Lorre, Gustaf Gründgens, Paul Kemp, Theo Lingen, Otto Wernicke

    Kritiky a historiky nejvýše hodnocený německý film dvacátého století.
    Na Vraha mezi námi se lze dívat mnoha způsoby – jako na neuvěřitelně invenční experiment s čerstvě se objevivší technikou zvukového filmu, jako na alegorii sociálního klimatu ve smrtelně ohrožené německé demokracii, jako na studii davové psychózy ústící v lov na patologického jedince, který si dovolil vychýlit se z „normální“ všednosti, rovněž zločinné, i když jinak. Setkání Fritze Langa s několikanásobným pedofilním vrahem, které stálo u zrodu filmu Vrah mezi námi, vylíčil v roce 2016 hraný film s názvem Fritz Lang, v Česku promítnutý letos na jaře na Febiofestu.

  • We 19/10

    Ukradená vzducholoď

    Directed by → Karel Zeman
    ČSR 1966 / 82 min. / 35mm
    Cast → Michal Pospíšil, Jitka Zelenohorská, Josef Větrovec, Eduard Kohout, Hanuš Bor, Čestmír Řanda, František Filipovský

    Také jsem létal s Roburem
    na jeho záhadné lodi,
    také jsem spadl v močály,
    jimiž se kajmani brodí,

    také jsem v noci počítal
    v tmách houští uhlíky vlčí –
    kde jsou ty šťastné prázdniny,
    když lovil jsem v háječku v Krči.

    Když navracím se v místa ta,
    je všude jen trochu šedě,
    člověk se kolem rozhlíží,
    nic spatřit nedovede.

    Tu knížku, chlapče, schovám ti,
    vydej se zas na ty cesty,
    když člověku je dvanáct let,
    mívá víc v životě štěstí.

    Jistě tam opět uvidíš
    v houštinách oči hadí –
    budeš mít luk a ostrý šíp
    a v očích užaslé mládí…

    Jaroslav Seifert (Jules Verne, 1937)


    Usmívající se paní Beudetová + Nesmrtelný příběh

    Germaine Dulacová / Usmívající se paní Beudetová / La Souriante Madame Beudet
    Francie 1922
    hrají: Germaine Dermozová, Alexandre Arquillière, Jean dʼYd / CZT / 28 min. / 35mm
    Navzdory své krátké metráži nejvýznamnější nepokrytě feministický film své doby (před Dreyerovým Pánem domu z roku 1925), klasické dílo tzv. francouzského filmového impresionismu.

    Orson Welles / Nesmrtelný příběh / Une histoire immortelle
    Francie 1967
    hrají: Jeanne Moreau, Orson Welles, Norman Eshley, Fernando Rey, Roger Coggio / CZV / 53 min. / 35mm
    Předposlední ze čtyř Wellesových filmů s jeho tehdejší múzou Jeanne Moreau byl zároveň režisérův první barevný. Sám zde hraje pana Claye, dalšího z dobře známé galerie jeho kaneovských manipulátorů. Clay je posedlý příběhem o mladém námořníkovi, kterého prý kdysi najal jeden impotentní starý muž, aby s jeho ženou zplodil potomka. Tento příběh už existuje ve formě legendy, kterou si lidé vyprávějí, není ale verifikovaný. Výzva pro wellesovského hrdinu tedy spočívá v tom, že se dodatečně stane jeho autorem, přimkne se tak k mýtu a uzurpuje si část z jeho nesmrtelnosti. Sehnat vhodné aktéry není problém, i když jen pro jednoho z najatých milenců je láska za peníze profesí. Po předchozích filmech už tušíme, že i tentokrát se do ctižádostivého plánu člověka osobujícího si privilegia vyhrazená Bohu či Prozřetelnosti vloudí fatální chyba.

  • Fr 21/10

    Den rodinných filmů / Home Movie Day

    Stranou pozornosti Národního filmového archivu nezůstávají ani rodinné filmové kolekce, o jejichž shromažďování a záchranu se tato instituce systematicky snaží od roku 2000. Každoroční významnou akci spojenou s touto činností představuje Den rodinných filmů, který v rámci mezinárodní iniciativy Home Movie Day proběhne letos v kině Ponrepo již počtvrté. Podobně jako desítky kinosálů ve více než dvaceti zemích Evropy, Asie, Jižní a Severní Ameriky se bio Ponrepo v tento den otevře (od 14 hodin) příchozím vlastnícím filmy s rodinnými záběry různých formátů (8mm, 9,5mm, 16mm). Přinesené materiály odborně posoudí pracovníci NFA a část z nich ještě ten den promítnou návštěvníkům kina. V případě historicky cenných filmů NFA nabízí archivaci filmového materiálu v klimatizovaných depozitářích výměnou za přepis originálního záznamu na moderní nosič (DVD aj.).
    Setkání s rodinnými filmy vyvrcholí v 17:30 digitální projekcí pásma sestaveného z částí filmových kolekcí, jež NFA získal v rámci této akce v minulém roce. Promítání proběhne za účasti dárců, kteří vybraný obrazový materiál doprovodí komentářem.


    Toni Erdmann

    Directed by → Maren Adeová
    Czech title → Toni Erdmann
    Německo – Rakousko 2016 / CZT / 162 min. / BD
    Cast → Peter Simonischek, Sandra Hüllerová, Vlad Ivanov

    „Čím víc je nějaké umělecké dílo pravdivé, tím vyšší styl má.“
    Alberto Giacometti

    Ines, pracující u mezinárodní poradensko-podnikatelské firmy v Rumunsku, se musí vyrovnat s nečekanou návštěvou: její otec vážil cestu až z rodného Německa, aby jí přijel položit obscénní otázku, zdali je opravdu šťastná. Záhy se objeví další nevítaný host, jehož příjmení uzemňuje, zatímco křestní jméno Toni odkazuje k travestiím jednoho Formanova Měsíčňana.

    Toni Erdmann je víc než jen událost filmové sezony 2016, snímek Maren Adeové by mohl sloužit jako vzor vzácně samozřejmého ovládnutí mizanscény (jádra toho, co rozumíme pod pojmem režie), kdy v pozadí necítíme překombinovanou technokratickou inteligenci jistých průbojných a hollywoodských smart-režisérů, ale duši otevřenou všemu, co v mátožném světě simulaker 21. století ještě zbylo z živé skutečnosti. Z pravdy, jak ji (spolu s krásou) kdysi hlásali němečtí idealističtí estetikové coby jednu z nezbytných podmínek pro vznik skutečného umění, v našem případě archaické, zemitě-humanistické pravdy, jaká je s to vtrhnout díky umění do našich životů jako ta velká nepojmenovatelná chlupatá věc z poslední třetiny filmu Maren Adeové… k naší zděšené radosti. Ne, takové navštívení jsme v kinematografii už dlouho nezažili.

    2016 / nejlepší filmy roku / Cahiers du cinéma, č. 728, prosinec 2016
    1. Maren Adeová / Toni Erdmann
    2. Paul Verhoeven / Elle
    3. N. Winding Refn / Neon Demon
    4. K. Mendonҫa Filho / Aquarius
    5. Bruno Dumont / Líná zátoka

  • Sa 22/10

    Henry

    Directed by → Philipp Fussenegger
    Czech title → Henry
    Rakousko – Německo 2015 / CZT / 53 min. / HD / 12+
    Cast → Lukas T. Berglund, Nino Böhlau, Stella Holzapfelová, Julia Hummerová

    Jako součást festivalu Das Filmfest uvádíme pro zkušenější diváky film Henry, nominovaný v letošním roce na Rakouskou filmovou cenu. Snímek vypráví o příchodu talentovaného, ale uzavřeného chlapce do internátu hudební školy, kde jej nečeká právě vřelé přijetí od spolužáků. Po projekci se diváci dozvědí, jak funguje provoz kina, a budou moci nahlédnout i do jeho zákulisí.


    Campanadas a medianoche

    Directed by → Orson Welles
    Czech title → Falstaff
    Španělsko – Švýcarsko 1966 / CZT / 110 min. / 35mm
    Cast → Orson Welles, Jeanne Moreau, John Gielgud, Keith Baxter, Fernando Rey, Margaret Rutherfordová

    + krátký film
    Ivan Soeldner / Nastavil jaksi životu zrcadlo / ČSR 1964 / 14 min. / 35mm

    Romeo, Julie, Hamlet, Othello a Lear jsou nejznámější postavy Shakespearových her. Na zatím nepřekonaném vrcholu nekonečné historie shakespearovských filmů stojí ale postava, jíž Shakespeare nikdy samostatnou hru nevěnoval. Vycházeje výhradně z původního textu šesti básníkových her z let 1594–1597 si tady Orson Welles sestavil, „napsal na tělo“ (objemné, jak role vyžaduje), renesančního dvojníka občana Kanea, pana Arkadina nebo Quinlana z Doteku zla, aniž by se dopustil sebemenší „aktualizace“ a aniž by nám na jediný okamžik dal zapomenout, že je především geniální filmař. Falstaff: štír, který výjimečně neubližuje, Arkadin bez démoničnosti, Quinlan bez touhy po pomstě, Kane, který si nenechal vzít své dětství.

  • Su 23/10

    Polstoročie slovenskej animácie

    / celkem 101 min. / HD

    pásmo slovenských animovaných a dokumentárních filmů / projekce za účasti tvůrců

    Výběrová kolekce filmů jubilujícího tvůrce a pedagoga prof. Rudolfa Urce a představitelů nejmladší generace Ateliéru animovanej tvorby FTF VŠMU v Bratislave. Program je připraven ve spolupráci s Bienále animácie Bratislava u příležitosti měsíce české a slovenské kulturní vzájemnosti.

    Výběrová kolekce filmů k jubileu Rudolfa Urce:

    František Jurišič / Filmár Rudo Urc / 1999 / 15 min.

    Rudolf Urc – Marek Urban / Dvaja majstri / 2012 / 13 min.

    Rudolf Urc – Vlastimil Herold / 90 listov / 1983 / 16 min.

    Rudolf Urc, Marek Urban / Orbis pictus / 2012 / 13 min.

    Magisterské a bakalářské filmy posluchačů Ateliéru animovanej tvorby Filmovej a televíznej fakulty VŠMU v Bratislave:

    Eva Sekerešová / Jahodové dni / 2016 / 13´30“

    Barbora Bárková / Kontrast / 2017 / 4´21“

    Agata Bolaňosová / Veselé Vianoce, stará mama / 2017 / 8´37“

    Lina Šuková / Aúúúna / 2017 / 7 min.

    Lukáš Figeľ / Selfish / 2017 / 10´20“


    L’avventura

    Directed by → Michelangelo Antonioni
    Czech title → Dobrodružství
    Itálie 1959 / CZT / 128 min. / 35mm
    Cast → Gabriele Ferzetti, Monica Vittiová, Lea Massariová

    Film o muži, který nahrazuje ztracené lásky jinými, které také ztrácí. Film o ženách, které nevědí, mají-li se někým nechat nalézt, nebo raději ne. Film o netečných němých věcech okolo nich – o moři, skalách, zdech...
    I u Antonioniho platí, že nejvýznamnější film určitého režiséra nemusí být jeho nejznámějším. Šest let před Zvětšeninou, díky níž se mu podaří dosažené estetické objevy „prodat“ (aniž by je rozmělňoval) širokému publiku, natočil film, který se, jako skoro každé opravdu novátorské dílo, setkal při premiéře s okázalým a hlasitým odmítnutím. Poměr ztrát a nálezů se prvním festivalovým divákům zdál být krajně nevyrovnaný. Co se týče „normálního příběhu“ překonaly ztráty jakoukoli (tehdy) únosnou míru. Nálezy v mezerách děje (v jedné navíc skandálně zmizela jedna z hlavních postav!) zůstaly zmatenému publiku zatím nepřístupné. Po oné památné rozepři z festivalu v Cannes roku 1960 pověst Dobrodružství už jenom stoupala a s ní i ochota diváků otevřít se něčemu, co původně vlastně nehledali. V celých dějinách filmu je jen malá hrstka děl, které toto umění poznamenaly tak zásadním způsobem, že po nich „už nic nebylo takové, jako předtím“. Dobrodružství je jedním z těchto filmů.

  • 43rd week
  • Mo 24/10

    Lʼhomme qui ment

    Directed by → Alain Robbe-Grillet
    Czech title → Muž, který lže
    Francie – Slovensko (ČSSR) 1967 / orig. slovenská verze / 90 min. / 35mm
    Cast → Jean-Louis Trintignant, Ivan Mistrík, Zuzana Kocúriková, Sylvia Turbová / režie dabingu / Martin Hollý

    + krátký film
    A. F. Šulc / Jan Kupecký / ČSR 1966 / orig. slovenská verze / 10 min. / 35mm

    Své možná nejdokonalejší filmové dílo vytvořil Robbe-Grillet v roce 1967 na Slovensku: Muž, který lže. Jean-Louis Trintignant v něm propůjčil svou charismatickou tvář muži, který žádnou nemá, který si v neustálém běhu (začínajícím už při úvodních titulcích) nepřestává vynalézat nejrůznější „pravdy“. Možná byl hrdinou povstání, možná zbabělým zrádcem. Ani podstata povstání není zcela jasná, snad jde o „Slovenské národní“, ale možná, soudě i podle nehistorických rekvizit a obleků, prostě o povstání proti mýtu Pravdy vůbec. Čestný bojový úkol pro nádherných devadesát minut...!

    „Každá složka příběhu – každá dekorace, každá scéna, každá věta dialogu, každá věc – všechno je to jako by rozleptávané vnitřní rozervaností a brzy i tušením, že vše se může znovu objevit v jednom i druhém smyslu, že vše se může vrátit i zvrátit ve svůj opak. Tak se celý příběh rozvíjí pouze anulováním každé věci a jejím převrácením naruby. Přitom Boris Varissa postupuje dál podle svého rituálu: vypravuje, opravuje se, zase mluví, vymýšlí si, předvádí se, a těmito řečmi se postupné vkrádá do nepřátelského prostředí zámku, vtáhne do postele jednu holku za druhou, pokusí se diskreditovat památku mrtvého odbojáře a přisvojit si úctu, kterou mu vzdávají, a nakonec, samozřejmě, zabije otce, ve víře, že takto se definitivně usadí jako pán domu a zaujme jeho místo. Ale přepočítal se, nepočítal se svým dvojníkem, který je s ním nerozlučně spjat, právě s oním druhým, jehož chtěl nahradit, se svým údajným spolubojovníkem, skutečným hrdinou, ,skutečnýmʻ, protože jméno Jean Robin se zapsalo do paměti a srdce celé vsi, i na památník obětem odboje.“ Alain Robbe-Grillet

  • Tu 25/10

    Německo – z kinematografie soumraku císařství

    / CZT / celkem 110 min. / 35mm / na klavír hraje Michal Worek

    Alfred Halm / Rod šelem / Geschlecht der Schelme
    Německo 1918
    hrají: Friedrich Zelnik, Lya Maraová

    Sven Gade / Láska bajadéry / Die Liebe der Bajadere
    Německo 1918
    hraje: Ferdinand von Alten

    Rudolf Biebrach / Zajatá duše / Gefangene Seele
    Německo 1917
    hrají: Henny Portenová, Curt Goetz, Paul Bildt

    Harry Piel / Boj o diamanty / Sein Todfeind
    Německo 1917
    hrají: Valy Arnheim, Aruth Wartan, Marga Lindtová

    O vývoj žánru dobrodružného filmu, předchůdce dnešních „akčních filmů“, se v Evropě let desátých nejvíce zasloužil Němec Harry Piel (1892–1963). Jako herec-kaskadér si později získá miliony fanoušků, ale v první fázi své kariéry se soustředil výhradně na autorství a na režii, do této skupiny patří i raritní Boj o diamanty s lakonickým podtitulem Detektivní dobrodružství v džungli. V realitě roku 1917 získalo válčící Německo nového vážného nepřítele – USA –, což naladění snímku viditelně ovlivnilo. Po úspěšném schválení cenzurou v únoru 1918 se film dostal na plátna německých kin v červenci téhož roku.
    Před Bojem o diamanty promítneme tři kratší německé snímky, mezi nimi Zajatou duši, už svým názvem typický film s hlavní melodramatickou star Henny Portenovou (1890-1960), k němuž scénář napsal budoucí režisér Kabinetu doktora Caligariho, Robert Wiene.


    Viva Maria!

    Directed by → Louis Malle
    Czech title → Viva Maria!
    Francie – Itálie 1965 / CZT / 110 min. / 35mm
    Cast → Jeanne Moreau, Brigitte Bardotová, George Hamilton

    V posledním ze čtyř společných filmů dvojice M-M se režisér Louis Malle rozhodl doplnit jedinečný ženský typ Jeanne Moreau o živočišný temperament Brigitte Bardotové, která hrála už v jeho Soukromém životě z roku 1961. Na podobných „nepravděpodobných spojeních“ je vystavěn celý film Viva Maria!, odehrávající se za dnů mexické revoluce. Je to zároveň intelektuálská recese i výpravný velkofilm, anarchistický muzikál, na němž je patrný vliv Buñuelova scenáristy Jeana-Claude Carrièra. Výsledek nejenže drží pohromadě, ale dodnes udivuje vtipem i několika nečekanými „ujetostmi“.

  • We 26/10

    Bláznova kronika

    Directed by → Karel Zeman
    ČSR 1964 / 78 min. / 35mm
    Cast → Petr Kostka, Emília Vášáryová, Miloslav Holub, Eduard Kohout, František Kovářík, Vladimír Menšík

    V Bláznově kronice, alegorickém traktátu o nesmyslnosti všech válek a o bláhovosti touhy po moci a po majetku, se Karel Zeman nečekaně spojil s jedním z nedůležitějších protagonistů české „nové vlny“, Pavlem Juráčkem. Devětadvacetiletého režiséra, který právě dokončil svou Postavu k podpírání, spojovala se Zemanem mimo jiné zvláštní citlivost k různým stupňům (i)reality, z nichž každá tvoří samostatný svět, a přechodů mezi nimi (u Juráčka se tato inklinace naplno projeví v jeho uchopení Swiftova Gullivera). V Bláznově kronice zůstává z předchozích filmů Karla Zemana zachován ironicky-ireálný obraz minulých časů ve stylu Reného Claira a jeho Krásek noci, ale scenárista Juráček do něj vnáší silnou dávku intelektuální skepse. Fikční svět se tentokrát nesnaží předstírat věrohodnost (i kdyby to bylo jen v rovině nadsázky). Citovou vřelost Barona Prášila dobrovolně obětuje voltairovské racionalitě. Ta se hlásí ke slovu během celého příběhu z třicetileté války – jak v nejrůznějších zcizujících zásazích animace, tak v šaškových veršovaných moralitách. Autorem textů písní je básník Ludvík Kundera.

    válka
    Je to krásné umění ničit role, bořit domy a zabíjet ze sta tisíc lidí průměrně čtyřicet tisíc. Tento vynález byl národy zpočátku pěstován pro jejich společné dobro. (...)
    Dosti vzdálení lidé slyší, že dojde k válce a že si mohou vydělati pět nebo šest sous denně, zúčastní-li se jí; rozdělí se ihned na dvě tlupy jako ženci a jdou prodat své služby tomu, kdo jich chce upotřebiti. Tyto tlupy vrhají se navzájem zuřivě na sebe, nemajíce nejen žádného zájmu na rozepři, ale nevědouce vůbec ani, oč běží.
    Někdy se tak utká pět až šest válčících mocností, tu tři proti třem, nebo dvě proti čtyřem, či jedna proti pěti; všechny se navzájem stejně nenávidí, jsouce hned spojenci, hned zase odpůrci, a shodují se jen v jednom bodě, aby totiž způsobily co nejvíce zla.
    Voltaire (z hesla Válka z Voltairova Filosofického slovníku, 1764)


    Le Cercle rouge

    Directed by → Jean-Pierre Melville
    Czech title → Rudý kruh
    Francie – Itálie 1969 / CZT / 129 min. / 35mm
    Cast → Yves Montand, Alain Delon, Bourvil, Franҫois Perrier, Gian Maria Volonté

    Svízelné pátrání policie, rivalita mezi gangstery, zločinecké řemeslo vykonávané s puntičkářskou profesionalitou, rafinovaná krádež v obchodě šperků – viděli jsme mnoho způsobů, jak to natočit. Tady máme ale co do činění s čímsi, co ocení i velmi náročný fanoušek a znalec žánru. Ve svých posledních filmech dohnal Jean-Pierre Melville svou fatalistickou režijní manýru do krajního stupně. Mizí rozptylující zábavné přídavky, veškeré informace jsou vtěleny do rigorózní obrazové montáže, takže je možné krajně zredukovat a v dlouhých pasážích úplně odstranit dialog.

  • Th 27/10

    Le Corps de Diane

    Directed by → Jean-Louis Richard
    Czech title → Tělo Diany
    Francie – ČSR 1968/69 / CZV / 89 min. / 35mm
    Cast → Jeanne Moreau, Charles Denner, Henri-Jacques Huet, Elisabeth Wienerová

    Třináct let po rozchodu s Jeanne Moreau obsadil režisér Jean-Louis Richard svou někdejší manželku, jejíž jméno se mezitím stalo celosvětovým pojmem, do titulní role svého druhého filmu Mata Hari (1964). Titulní roli jí pak svěřil i ve svém následujícím snímku Tělo Diany. Film představuje další z oblíbených demonstrací, jak zhoubně může dílo umělce (zde je jím Heinrich von Kleist) inspirovat životy reálných postav. Slovo reálných musíme ovšem hned dát do uvozovek, protože z milostného dramatu, které se před námi odvíjí, jsou všechny všední momenty vypreparovány, zůstávají afekty a pózy. Politicky vyhrocená situace, za níž se v Československu natáčel, je na něm sotva patrná. Jak se vůbec mohl do dramaturgického plánu socialistického Barrandova dostat snímek evokující spíš předválečné americké star-filmy s Gretou Garbo nebo s Joan Crawfordovou než esprit „nové vlny“, jímž v roce 1968 žila jak Praha, tak Paříž? Českou stranu projektu zaštiťují přece jména kameramana Miroslava Ondříčka nebo vedoucího tvůrčí skupiny Pavla Juráčka. A neměl Jiří Menzel, navzdory svým třiceti letům již hrdý držitel Oscara (za Ostře sledované vlaky), opravdu nic lepšího na práci, než vrhnout se do své první (a poslední) dabingové režie? Z mnohaleté distance bychom se snadno mohli ještě nějakou dobu pozastavovat nad umělostí, neprodyšnou „skleníkovostí“ filmově historické kuriozity, jíž Tělo Diany bezpochyby je. Ale proč, když se dá dělat něco mnohem lepšího: můžeme si ji užít...


    Nikita

    Directed by → Luc Besson
    Czech title → Brutální Nikita
    Francie – Itálie 1990 / CZT / 116 min. / 35mm
    Cast → Anne Parillaudová, Jean-Hugues Anglade, Tchéky Karyo, Jeanne Moreau, Jean Reno

    Pouliční stín Nikita se stal dokonalým nájemným vrahem. Leon Jeana Rena se ve scénáři ještě maskuje pod přezdívkou Victor, le nettoyeur (čistič). Noblesní gardedáma, která má z Nikity udělat skutečnou ženu, se jmenuje Amande… a hraje ji Jeanne Moreau.


  • Sa 29/10

    Otesánek

    / 110 min. / HD / 3+

    pásmo krátkých filmů a výtvarná dílna

    Vlněná pohádka / r. Hermína Týrlová / ČSR 1964
    Naše Karkulka / r. Jiří Brdečka / ČSR 1961
    Otesánek / r. Linda Retterová / ČR 2017

    Myslíte si, že už vás pohádky nemohou ničím překvapit? Tak to vás možná udiví tři pohádkové filmy, které v Ponrepu můžete vidět na konci října. Zatímco Hermína Týrlová si vybrala na svou dobu velmi netradiční materiály, kterými svou pohádku ztvárnila, Jiří Brdečka převyprávěl klasickou pohádku trochu jinak, než jsme na to zvyklí. A mladá animátorka Linda Retterová ve svém novém filmu spojila obojí. A po projekci si navíc pod jejím vedením budete moci vyrobit svou vlastní loutku.

  • Su 30/10

    Das indische Grabmal

    Directed by → Joe May
    Czech title → Indický hrob
    Německo 1921 / 212 min. / DCP / živý hudební doprovod
    Cast → Conrad Veidt, Olaf Fönss, Mia Mayová, Lya de Puttiová, Bernhard Goetzke, Paul Richter, Erna Morena

    Indický maharadža (Conrad Veidt) hodlá svou nevěrnou choť zaživa pochovat ve velkolepém monumentu a jako architekta smrtícího díla povolá nic netušícího Evropana.
    Pouhé dva týdny po premiéře Unavené smrti přichází do německých kin 22. října 1921 jiný, o něco starší projekt z autorské dílny Fritze Langa a jeho ženy They von Harbou, film Indický hrob. Stejně jako několik předchozích Langových scénářů ho inscenuje Joe May (1880–1954), přední německý režisér průkopnické generace. V tomto případě nicméně čerstvý třicátník Lang svému mentorovi a producentovi nepřenechal scénář dobrovolně. Už od roku 1919 natáčel filmy ve vlastní režii, Indický hrob je měl po všech stránkách předčit. Teprve na sklonku své tvůrčí dráhy si Fritz Lang „krádež“ vlastního námětu (abychom použili jeho výrazu) vynahradí, když v poválečné Spolkové republice natočí svůj diptych Tygr z Ešnapuru / Indický hrob (1958), zvukový a barevný. Tří a půl hodinový Mayův němý Indický hrob se digitální restaurované verze dočkal teprve nyní, v České republice ji uvádíme poprvé. Část použitého filmového materiálu pochází ze sbírek Národního filmového archivu.

  • 44th week
  • Mo 31/10

    Un flic

    Directed by → Jean-Pierre Melville
    Czech title → Policajt
    Francie – Itálie 1972 / CZT / 98 min. / 35mm
    Cast → Alain Delon, Catherine Deneuveová, Richard Crenna

    „Začátek Policajta, přepadení banky, za mlhy, u moře… Jedna z nejkrásnějších sekvencí Melvillova díla. I jemu to bylo jasné. Když ho navštívili lidé, jako třeba Joseph Losey, promítl jim první kotouč Policajta. Vychutnal si nadšení hostů, pak přerušil a pravil: S ostatním už vás nechci obtěžovat. Zbytek filmu dočista popřel. Neprávem.“
    Rui Nogueira (2002)

    „Melvillův poslední film představuje konec dlouhé kapitoly věnované chaotickému světu noci.“
    Philippe Labro (1973)